Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy

Hledat na kolemkolem

Buenos Aires

Loď odplouvala v půl desáté, takže jsem už chvíli po deváté čekal v přístavu, který byl pouhých 200 m od mého ubytování. Kolo jsem musel odstrojit, tři brašny mi vzali jako zavazadla, zbytek jsem odnesl. V sobotu cestovalo hodně lidí, fronta na pasovce byla na půl hodiny, protože s naší lodí odplouvala i mnohem větší loď firmy Buquebus. Na pasovce seděli vedle sebe dva pracovníci, odjezd z Uruguay zařídil jeden a vedlejší mi v pasu oštemploval příjezd do Argentiny.

Colonia del Sacramento: Colonia Express má malé lodě, je to nejlevnější možnost jak přeplout do Buenos Aires

Naše loď společnosti Colonia Express byla malá, pouze pro přepravu lidí a maximálně kol. Lístek byl také levnější než u konkurence. Silný vítr hnal velké vlny a loď se hodně houpala. Hned po vyplutí nám rozdali blicí sáčky. Já nejsem proti mořské nemoci moc odolný, ale tentokrát jsem to vydržel, pouze žaludek jsem měl jako na vodě. Za necelé 2 hodiny jsme byli v Buenos Aires. Z lodi jsem odcházel poslední, protože jsem čekal, až mi podají kolo. Navěsil jsem brašny a po 100 metrech je zase u celnice sundal, aby je mohli prohnat skenerem. Mezitím mi protidrogový pes všechno očuchal. Obával jsem se, aby mi nevyhodili ovoce, zeleninu a emapanady, které jsem koupil za poslední uruguayská pesa. Naštěstí je to nezajímalo.

Colonia del Sacramento: Společnost Buquebus používá velké lodě

Z přístavu to bylo do objednaného hostelu zhruba 3 km. Navigace mne tam spolehlivě dovedla. Bydlení pěkně v centru, ve čtvrti Montserrat jenom jeden blok od hlavní třídy města - Avenue 9 de Julio a slabou čtvrthodinu pěšky na náměstí Plaza de Mayo, které je uznávaným středem města. Když jsem to objednával na hostels.com, měli tam uvedenu vzdálenost do centra 14 km a to i u ostatních hostelů v sousedství. To by mne fakt zajímalo, k čemu ten střed města vztahovali. Ubytoval jsem se a hned vyrazil do města, kde probíhal ohromný bolivijský průvod, připomínající karneval.

Buenos Aires: Avenida 9 de Julio - hlavní třída města - a Evita Perón zvěčněná na fasádě budovy vlevo

Bolivijský průvod

V Bolívii jsem viděl několikrát taneční skupiny, ale nikdy v tak ohromném rozsahu jako tady. Každá skupina měla svou kapelu, takovou hodně rytmickou dechovku a taky přiměřeně hlasitou. Průvod procházel po Avenida 9 de Julio, to je hlavní třída v centru, a u obelisku zatočil na Avenida Sáenz Peňa. Ta byla obestavěná tribunami, na které byl volný přístup. Papalášské tribuny byly až u vstupu na Plaza de Mayo, kde průvod končil.

Buenos Aires: Bolivijský průvod - hromadné tance byly působivé

Buenos Aires: Bolivijský průvod - některé tanečnice se divokým tancem přiváděly do extáze

Buenos Aires: Bolivijský průvod - chlapec to taky silně prožíval

Buenos Aires: Bolivijský průvod - radost z tanečnic přímo tryskala a zaplavovala celou ulici

Buenos Aires: Bolivijský průvod - vozíčkář tancoval divoce, jako by se s kolečky už narodil

Tam se na fyzicky zničené, zpocené, ale rozjařené tanečníky s úspěchem vrhali prodavači piva a jídla. Operovalo tam i několik fotografů, kteří měli v taškách zavěšených na břiše tiskárny. Fotografie hned vytiskli a docela úspěšně je prodávali účinkujícím.

Buenos Aires: Bolivijský průvod - mámo, za hvězdu jsem tady já, jasný?

Buenos Aires: Bolivijský průvod - malý činelista si vedl skvěle

Buenos Aires: Bolivijský průvod - klukům v čele skupiny to na Panovy píšťaly šlo výborně

Fotil jsem hodně. Cvakat fotky nebyl problém i když často bylo obtížné najít místo s nezakrytým výhledem. Zapotil jsem se až u výběru fotek, to byla fakt makačka. Několikrát jsem použil sériové focení. Při rychlosti 11 fotek za vteřinu jsem nasekal hafo záběrů odlišných jen v minimálních detailech. Ty ale na svém malinkém monitoru stejně nejsem schopen vyhodnotit. Většina fotek byla technicky v pořádku, dobře exponovaná a zaostřená a tak jsem se trápil, abych vybral reprezentativní soubor. Stejně je těch fotek pořád hodně.

Buenos Aires: Bolivijský průvod - krátké zastavení

Buenos Aires: Bolivijský průvod - chvilka odpočinku

Buenos Aires: Bolivijský průvod - je fajn, že nemusíte být ani mladé ani štíhlé, abyste si to mohly dosyta užít

Buenos Aires: Bolivijský průvod - lze na to pohlédnout i z jiného úhlu

Buenos Aires: Bolivijský průvod - hergot, to jsem se lekl

Buenos Aires: Bolivijský průvod - masky se smály, ale pod nimi museli být pěkně zničení

Buenos Aires: Bolivijský průvod - maska na Plaza de Mayo

Buenos Aires: Bolivijský průvod - škoda, že je po všem

Buenos Aires: Bolivijský průvod - jeden z účastníků

Buenos Aires: Bolivijský průvod - Češka to zřejmě není, že ano

Průvod byl fascinující a já tam vydržel přes 3 hodiny. Do soumraku zbývaly 2 hodiny, proto jsem zamířil do 3 km vzdáleného parku v Recoletu, kde jsou pravidelné sobotní trhy. Po cestě jsem měl šanci si prohlédnout impozantní divadlo Colón a výstavné domy okolo Avenida Alvear. Širší centrum se vymyká jihoamerickému vzhledu a více připomíná velké evropské město.

Buenos Aires: Plaza Pelegrini v jedné z nejdražších částí Buenos Aires

Mezitím se začalo smrákat. Trhovci to už pomalu balili, ale Iglésia del Pilar byla otevřená a mohl jsem se pokochat jejím působivým interiérem. Vedle leží další atrakce - impozantní recoletský hřbitov. Ten jsem si nechal na další den. Podle GPSky jsem počátkem noci dokráčel do hostelu. I když jsem nešel po hlavních ulicích, vše bylo bezpečné, ani náznak nějakého ohrožení.

Buenos Aires: Recoleta - pocta pošťákům

Buenos Aires: Recoleta - Iglesia del Pilar

Mimochodem, často tady varují před fintou zdejších kapesních zlodějů. Někdo vás něčím polije nebo zamaže (třeba hořčicí) a hned přiskočí jeho komplic a začne vás přeochotně čistit. Zároveň vás přitom obere. Prý mají velice šikovné ruce a o tom, že vám vytáhli peněženku z kapsy a vybrali batoh vůbec nevíte. Já jsem letos poprvé nasadil bezpečnostní variantu - pas, jednu kreditku a většinu hotovosti mám v břišním pásu a v peněžence jenom do 200 pesos.

Buenos Aires: San Telmo - město je pomalované jak propracovanými obrazy ...

Buenos Aires: San Telmo - ... tak i primitivními čmáranicemi

Buenos Aires: San Telmo - nárožní malba

Městem pěšky

V neděli se doporučuje navštívit bleší trh na ulici Defensa ve čtvrti San Telmo. Trh je to obrovský a zabírá alespoň 10 bloků. Ulice je pro dopravu uzavřena. Lidé nabízejí všechno možné, staré nádobí, oblečení, bezcenné cetky i evidentně kvalitní starožitné kousky, suvenýry, obrázky, fotky, staré telefony s kruhovým číselníkem, archaické sifonové lahve, jídlo a pití. Pobíhal tam chlápek a nabízel fresnelovy čočky a vyvolával "cinco pesos, solo cinco pesos" (pět pesos, jen pět pesos). Usoudil jsem, že mi čočka pomůže lépe číst drobné písmo v mapách. Zeptal jsem se ho schválně, kolik to stojí. On, že diéz (deset). Řekl jsem mu, že nechci dvě, stačí mi jedna za pět. Zasmáli jsme se a mám první praktický suvenýr.

Buenos Aires: San Telmo - nedělní bleší trh

Buenos Aires: San Telmo - podobná legenda jako o založení Říma

Poprchávalo, pouliční umělci byli zatím zalezlí, proto jsem odkráčel do parku Lezama. Tam také chystali nějakou akci. Ruský pravoslavný kostel jsem si prohlédl jenom zvenčí, bylo zavřeno. Další bleší trh, který byl v sousedství parku, už mne nezajímal. Místo toho jsem se zastavil v Historickém muzeu, kde jsou artefakty od prehistorických dob až po ustavení samostatné republiky. Nejvíce ceněným exponátem je šavle generála San Martína, největšího argentinského hrdiny. U vitríny se šavlí drží čestnou stráž voják ve starobylé uniformě a já měl v tom pološeru pochyby, zda je to figurína nebo živý člověk. Byl živý, občas mrknul, ale jinak se ani nehnul.

Buenos Aires: San Telmo - park Lezama a ruský ortodoxní kostel přes ulici

Buenos Aires: San Telmo - procházka v parku Lezama

Buenos Aires: San Telmo - Museo Histórico - průhled muzejní brankou na sousední ulici

Buenos Aires: San Telmo - Museo Histórico - San Martínovy šavle hlídá čestná stráž

Buenos Aires: San Telmo - Museo Histórico - bolaso

Vrátil jsem se na Plaza Dorego, prohlédl si katedrálu v sousedství, pověstnou místní tržnici a potom jsem se pomalu loudal k Plaza de Mayo. Ulice Balcarce byla vyšperkována řadou popártových figurín, což mi procházku zpříjemnilo.

Buenos Aires: San Telmo - obchodnice vyhlíží zákazníky

Buenos Aires: San Telmo - prodejna gramofonových desek

Buenos Aires: San Telmo - pouliční figurína

Buenos Aires: San Telmo - pouliční figuríny

Náměstí má úchvatnou barokní Metropolitní katedrálu. Zvenčí spíše malá budova se v sousedství vysokých domů ztrácí, ale interiér je nádherný a působivý. V jedné z bočních lodí je hrobka San Martína, u níž opět patroluje čestná stráž 2 nehybných vojáků.

Buenos Aires: Centro - Plaza de Mayo

Buenos Aires: Centro - Plaza de Mayo - v metropolitní katedrále

Buenos Aires: Centro - Plaza de Mayo - dveře

Vládní Růžový dům uzavírá náměstí. Je přístupný o sobotách, nedělích a svátcích. Prošel jsem kontrolou jako na letišti a dostal se do volně přístupných prostor. Vystál jsem frontu na prohlídku (bezplatnou), kde dávali návštěvníkům různobarevné žetony. Já dostal jako sousedi ve frontě žlutý a to znamenalo, že naše prohlídka začne za dvě a půl hodiny. Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale pak jsem svůj kupon dal nějakému hochovi ve frontě a odešel. Přesto se mi tam líbilo, moc hezká vnitřní atria a obrazová galerie zahrnující všechny lidi, kteří v Jižní Americe něco znamenali. Nebojte se, Evita Peron tam samozřejmě byla, stejně jako Che Guevara a chilský president Salvator Allende. Pouze generála Pinocheta jsem marně hledal.

Buenos Aires: Centro - Plaza de Mayo - Růžový dům - obraz Bolívara

Buenos Aires: Centro - Plaza de Mayo - Růžový dům - Evita v obrazové galerii nemohla chybět

Buenos Aires: Centro - Plaza de Mayo - Růžový dům - nádvoří

Už jsem měl dobře rozšlápnuté boty, pokračoval jsem po nákupní ulici Florida. Ta se hemží veksláky, kteří na každého potenciálního kupce pokřikují "gambio, gambio". Jak se tím vekslem může tolik lidí uživit, to opravdu nechápu. Došel jsem na náměstí Plaza San Martin a okolo Avenue Libertador došel do Ricoleta.

Buenos Aires: Centro - Callé Florida - paní dělající reklamu na sex shop má evidentně bohaté zkušenosti z oboru, zřejmě začínala od píky

Buenos Aires: Centro - obchodní dům Pacific Mall

Tentokrát jsem zavítal na místní slavný hřbitov. Na hlavní cestě tam seděl stařík a když se k němu někdo přiblížil, tak aniž by si ho vyslechl, volal "al frente, al frente" a ukazoval rukou před sebe. Ptáte se na co ukazoval? No samozřejmě na cestu k Evitě Peron. Její ostatky jsou uloženy v hrobce rodiny Durante. Je to v úzké uličce, odstup je tak malý, že jsem to musel vyfotit jako panorama, přestože můj objektiv začíná na velice širokých 25 mm.

Buenos Aires: Recoleto - hřbitov

Buenos Aires: Recoleto - hřbitov - detail hrobky

Buenos Aires: Recoleto - hřbitov - hrobka rodiny Durante, kde je pochována Evita

Buenos Aires: Recoleto - hřbitov - hrobka

Buenos Aires: Recoleta - hrobka paraguayských vojáků

Městem na kole

Prochodil jsem více než 20 km a prošel jsem jenom bližší okolí centra. Další den jsem si na to vzal kolo. Byl svátek, i když mi v hostelu nebyli schopni říci jaký, takže provoz byl minimální. Nejdříve jsme se zajel podívat do Boca. Turisté se obvykle neodvažují dále než do Caminito, to je typická "tourist village" s pečlivě udržovanými plechem pobitými baráčky, natřenými sytými barvami, které námořníkům zbyly při zkrášlování jejich lodí. Původně čtvrť trpěla častými záplavami z přilehlé řeky ústící do Río del Plata, proto se stavělo co nejlevněji, aby škody nebyly tak vysoké. Záplavy už řadu let nehrozí a z baráků je turistická atrakce.

Buenos Aires: Boca - typické mostní konstrukce jsou poznávacím znamením této čtvrti

Buenos Aires: Boca - propracované nástěnné malby jsou všudypřítomné

Na kole jsem si troufl i do okrajových částí čtvrtě, protože jsem věděl, že bych při problémech mohl rychle ujet. Ale naštěstí k ničemu nedošlo a ani na mne nikdo zle nenahlížel. Caminito je srandovní, spousta pomalovaných zdí, k tomu naivně vyvedené sochy širokého spektra osob, od povětrných ženštin na balkóně přes fotbalistu Maradonu až k současnému papeži Františkovi. A samozřejmě hospody, prodejny suvenýrů a různých cetek.

Buenos Aires: Boca - barevné domy

Buenos Aires: Boca - figuríny na balkóně

Buenos Aires: Boca - obchod

Buenos Aires: Boca - papež jako poutač před obchodem

Buenos Aires: Boca - detail nástěnné malby

Z Boca jsem po cyklostezce přejel do Puerto Madero. Původně sídlo starého přístavu je nyní elegantní nově postavená čtvrť s vysokými domy a restauracemi okolo vodního kanálu. Na vodě kotví dvě staleté lodě, kombinace parníků s plachetnicemi. Pro dokreslení atmosféry byly zachovány původní přístavní jeřáby, které dodávají čtvrti tu správnou atmosféru.

Buenos Aires: Puerto Madero - nová výstavba v přístavu

Buenos Aires: Puerto Madero - madona u mostu pro pěší

Stačilo popojet necelý kilometr a byl jsem v "ekologické" rezervaci Costanera Sur. Původní mokřiny okolo Río del Plata zůstaly nedotčeny a je možné projet je na kole nebo projít pěšky po prašných cestách. Na kole je rychlost omezena na 10 km za hodinu. Bylo to příjemné vyrušení z hektického velkoměsta. Chvíli jsem si poseděl na břehu řeky, jejíž voda barvy bílé kávy je obarvena přebytkem železa v půdě.

Buenos Aires: Puerto Madero - ekologická rezervace

Buenos Aires: Puerto Madero - ekologická rezervace - břeh řeky Plata

Potom jsem na chvíli pohrdl cyklostezkami, neboť jsem poblíž nádraží Retiro uviděl bleší trh. Nabízené zboží jasně hovořilo o tom, že trh nebyl zaměřen na turisty. Taky tam žádný turista nebyl. Projížděl jsem to a stále mne to vtahovalo do oblasti chudých baráčků, nacpaných v úzkých stinných ulicích. Všude bahno a louže vody, pobíhající psi a ve špíně si s gustem hrající děti. Nechtěl jsem se vracet a tak jsem si tam užil asi tříkilometrový výlet. Jednou jsem si troufnul vytáhnout foťák, ale místní z toho rozhodně nebyli nadšeni. Byl jsem rád, když jsem konečně vyjel na normální asfaltovou silnici.

Buenos Aires: Retiro - chudá čtvrť, kde jsem se bezděky ocitl

Pokorně jsem se vrátil na cyklostezku a pokračoval do vyhlášených parků ve čtvrti Palermo. Příjemné ježdění až na to, že bylo všude moc lidí a zdejší cyklostezky jsou obvykle hodně úzké. Protože ukrajují ze šířky silnice, jsou obvykle tak jeden metr široké a k tomu čárou rozdělené na 2 směry. Ale dá se to jet. Vede-li cyklostezka po chodníku, bývá obvykle širší. Není to moc platné, protože jí chodci nerespektují a zaberou jí třeba čtyři vedle sebe jdoucí kamarádi. Dalším nepřítelem cyklistů, ale i chodců, jsou odbočující auta. Chodci a cyklisti mají sice na semaforu zelenou, ale odbočující auta na to kašlou. Nečekají, až se přechod uvolní a vám nezbývá než trvat na své zelené a doufat, že to auto stihne zastavit.

Buenos Aires: Recoleta - Floralis Generalis - mechanická socha květiny

Buenos Aires: Palermo - planetárium

I tak jsem si těch více než 50 km po městě užil. Navečer jsem ještě vyrazil do města. Vydatně jsem povečeřel v restauraci prodávající jídlo na váhu. Obvyklá cena 70 až 80 peset za kilogram, takže se za necelých 40 peset (zhruba 100 Kč) skvěle najíte.

Buenos Aires: Centro - jaro na Avenue 9 de Julio

Tengo tango

"Mám tango", říkal jsem si na náměstí Dorrego. Navečer tam každý den najdete nějaký tancující pár, který po produkci vybírá do klobouku. Tango mi na fotkách scházelo a tak jsem byl rád, že mám splněno.

Buenos Aires: San Telmo - tango na Plaza Dorrego

Taky mi to připomnělo jeden nekorektní vtip. Dívka bez jazykových znalostí se ptá svého přítele, jak se řekne španělsky "typické argentinské tango". Přítel ji nevrle odpoví "tango argentiko typíčo".

Buenos Aires: San Telmo - tango na Plaza Dorrego

Buenos Aires: San Telmo - pouliční tango

Buenos Aires: Centro - pouliční tango na Florida

Po cestě domů jsem se ještě zastavil u metalové kapely, mydlící do nástrojů na 9 de Julio. Vyřvávali nějaké revoluční texty. Hoši tam tancovali pogo, nebo co a pomalu to vypadalo, že se vzájemně porvou. Já jsem se svou vizáží vymykal, oni mne zdravili a nutili mne si s nimi dát to jejich čůčo, které si lili do hlavy. To jsem odmítl, ale jinak jsme byli kamarádi. A dobrá zpráva nakonec. Parta, která dva dny a dvě noci v hostelu hlučně pařila a kterou jsem musel ve 3 ráno umravňovat, protože řvali, když kouřili na dvorku, kam vedla okna mého pokoje, konečně vypadla. Takže byl klid a po cyklistické vyjížďce jsem se krásně vyspal.

Buenos Aires: Centro - noc na Avenue 9 de Julio

Poslední dva dny jsem věnoval nákupu vybavení. Sehnat plynovou bombu do vařiče mi dalo zabrat. Nakonec jsem našel ulici Paraná, na které jsou obchody s rybářskými potřebami a zbraněmi a tam jsem na třetí pokus uspěl. Cena byla skoro poloviční než v Posadas.

Buenos Aires: Centro - Národní kongres

Odcházejí mi mé cyklistické sandály. Mají najeto úctyhodných 20 000 km. Firma Keen je už nevyrábí, nové se koupit nedají. Začaly se mi u nich trhat poutka, kterými je provlečena tkanička. Spravil jsem to sice stahovacím páskem, mojí univerzální technikou. Přesto bych si koupil nové boty a proto jsem obešel všechny významné cyklistické prodejny. Neuspěl jsem.

Buenos Aires: Palermo - železniční trať

Muzea

Koupil jsem si také silniční mapu a rozhodl o dalším směrování mé cesty. Poslední den jsem potom věnoval návštěvě uměleckých muzeí. Nic moc. MALBA je museum latinskoamerických autorů. Muzeum je moc pěkná moderní stavba, velmi světlá, podobný koncept jako Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze.

Měli tam několik děl mého nového oblíbence - Uruguayce Torres Garcí, bohužel ne z toho období, které se mi tak líbí. Pár zajímavých realistů, velká plátna se sociální tématikou. A potom několik moderních výbojů, vesměs o ničem. Například lidi po jednom nebo po dvou pustili do zatemnělé místnost, potom se tam rozsvítil panel s barevnými světly a po chvilce zase zhasnul. To už byla lepším nápadem "větrná show" (jmenovalo se to nějak jinak). Lidé tápali v úplné tmě v úzké chodbě a z různých stran na ně foukal vzduch s různou intenzitou. No ale nemohu to moc kritizovat, jako seniora mne tam pustili zadarmo. Ostatní lidé to měli za polovic, což bývá každou středu. Zřejmě se řídili českým heslem "středa, v muzeu je tě třeba", nebo jak to vlastně je.

Buenos Aires: Palermo - expozice v MALBA

Cestou do Národního muzea krásných umění jsem navštívil univerzitu, která je v ohromné, stylově čisté klasicistní budově. Podle nápisu jsem pochopil, že zde sídlí místní právnická fakulta a sociální vědy. Dvorana univerzity je impozantní, jak vidíte na její fotce.

Buenos Aires: Recoleta - univerzitní hala

V Národním muzeu krásných umění se mi nelíbilo skoro nic. Sbírky tonou v pološeru, takže nejen já s již opotřebovaným zrakem, ale i mladí lidé měli problémy si přečíst popisky k obrazům. Aby to bylo ještě těžší, na zemi je čára asi půl metru od stěny a hlídači pečlivě napomínají každého návštěvníka, který ji překročí. Vidíte proto lidi nakloněné ke stěně, balancující na špičkách a hlídající se, aby neměli přešlap.

Buenos Aires: Recoleta - Národní muzeum umění

Měli tam několik evropských obrazů zvučných jmen - Van Gogha, Modiglianiho, Renoira a dalších a dokonce samostatnou expozici Moneta - 4 obrazy ve vyhrazené místnosti. S tím silně kontrastovaly sály s latinskoamerickým uměním, kde bylo v jedné místnosti navěšeno třeba 100 obrazů - v několika řadách nad sebou. A o současných argentinských výbojích se nechci zmiňovat, ty nejsou pro mne. Ale třeba jsem byl už unavený, ten den jsem nachodil alespoň 30 km.

Buenos Aires: Recoleta - Národní muzeum umění - současné argentinské výboje