Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).
Hledat na kolemkolem
Do národního parku Capitol Reef
Salt Lake City, Draper, Provo, Utah Lake State Park, Spanish Fork, Mona, Nephi, Salina, Loa, Bicknell, Torrey, Capitol Reef NP, Torrey
Na jih
Opustil jsem ideu jet do Arches NP. V horách má údajně začít sněžit. To se ve stávajícím počasí, kdy maximální teploty přesahují 40 stupňů Celsia zdá být úplná sci- fi. Ten zlom bude asi rychlý. Před výživnými stoupáními jsou tady značky, že sněhové řetězy jsou od 1. listopadu povinné. Zároveň jsou vymezeny odstavné pruhy na jejich nasazení. Doufám, že úprkem na jih, se povinnosti nasadit alespoň malé řetízky na můj picykl, definitivně vyhnu.
Salt Lake City: Modrý firemni vodotrysk na předměstí
Ano, SLC je velmi kompaktní v centru, v tom jsem nelhal. Ale dalších 30 km jsem jel pořád v SLC. A nebavilo mne to, protože mi do tváře drze duněl silný vítr. Protivítr je pro cyklistu nesmyslným plýtváním energií. Když jedu do kopce vím, že získanou potenciální energii dříve či později využiji. Ale jízda proti větru je marnost nad marnost. Nikdo vám to úsilí nevrátí. Mimochodem, takhle obecně funguje lidská psychika. Budou následovat po stávajícím úsilí nějaké výhody? Tak to mi ta námaha nevadí. Nebudou žádné výhody? Tak to ať jdou, s odpuštěním, fakt do pihele.
J od Draper: Krajina na západ od I15
J od Draper: Krajina - pohled na západ
Dominantní dopravní tepnou je dálnice, zde freeway či interstate, I15. Já se motal po lokálních silnicích okolo ní. V Provo byly podle mé GPS 2 RV parky - KOA a Lake View RV Park. Nejvzdálenější byl Utah Lake State Park, který nabízel kempovací místa přímo na břehu Utah Lake.
Provo: Utah Lake State Park - déšť se nezadržitelně blížil
Provo: Utah Lake State Park - nad deštěm jsem tentokrát vyhrál - stanoval jsem pod střechou
Provo
Sotva jsem k parku dorazil, začalo pršet. Trochu mne překvapila cena za stan - 30 dolarů. Ve státních parcích bývá levněji a některé kempy jsou i zadarmo. Ale nakonec to byla výhra. Každé kempové místo mělo přístřešek, pod který jsem postavil stan a déšť mi byl šumafuk. To bych v těch předešlých kempech neměl.
Provo: Utah Lake State Park - bouřkové mraky na chvíli ustoupily
Déšť na nějakou dobu ustal a já si mohl prohlédnout břehy jezera Utah. Všemu dominoval přístav, v neděli večer již opuštěný, takže se v něm mohlo producírovat velké množství ptactva, zejména kačen a racků. Pelikáni se drželi decentně v pozadí.
Provo: Utah Lake State Park - přístaviště je plné kačen a racků
Provo: Utah Lake State Park - marina
Provo: Utah Lake State Park - budova návštěvnického centra
Foťáky Sony jsou pověstné svou rychlostí ostření. Zkoušel jsem to na zdejším ptactvu a byl jsem fakt překvapen. Zejména tím, že i ve špatném světle dokázal foťák svižně zaostřit.
Provo: Utah Lake State Park - racek
Provo: Utah Lake State Park - pták v letu
Provo: Utah Lake State Park - fotil jsem ptáky a tenhle větší kousek se mi připletl do hledáčku
Ráno byla obloha vymetená, po včerejších mracích ani památky. Mířil jsem do Nephi, ale nebylo to snadné. Zase se to motalo okolo Interstate I15 na kterou já na kole nesmím a ani nechci. Ale objet ji po normálních silnicích není úplně snadné. Naštěstí rozhodování převzala navigace a zhostila se ho na výbornou. Byla to však taková kličkovaná, až jsem nad tím vrtěl hlavou.
Když jsem se konečně dostal na závěrečný přehledný úsek po silnici 226 přes Mona, začal mne prudit silný protivítr. Ale to bylo na posledních 30 km, takže pouze na třetině dnešní trasy.
Nephi: Dům vyzdobený pro Haloween ve více než měsíčním předstihu
Nephi: Dům vyzdobený pro Haloween
Nephi
V Nephi jsem byl po 15 hodině. Navigace znala jediný RV park poblíž I15. Na stanování to rozhodně nebylo, blbé místo a žádné sprchy ani záchody. Ve městě několik motelů, inzerovaly 45 dolarů za single pokoj. Inu v pondělí se moc kšefty nehýbou. Spaní v posteli mne ale nebaví, to mohu úspěšně provozovat doma. Jel jsem dál s tím, že to hodím někde "na divoko".
Ale na jižním konci Nephi se zjevil RV park se slušnými místy na stanování. V kanceláři nebyl nikdo. Majiteli jsem zavolal, v rámci svého internetového tarifu mám telefonní hovory a SMS v USA zdarma bez omezení. Za dvacet doláčů jsem se ubytoval. V silném větru bravurně postavil stan.
Chtěl jsem se vrátit se do města, ale měl jsem prázdné přední kolo. Nová duše od Schwalbe nebyla píchlá, ale jedna část nebyla správně vulkanizována a rozšklebila se. To mne u Schwalbe hodně překvapilo. Musel jsem to zalepit dvěma fleky přes sebe, abych to vůbec pokryl.
Pak už jsem konečně mohl vyrazit do města.V mexické hospodě koupil dvě naducaná burita, jedno na večeři a druhé na snídani. Ještě jsem zajel do sámošky, koupil litrovou plechovku pivka Miller, dva jogurty a tím byla veškerá logistika vyřešena.
Ráno docela kosa, když jsem v sedm hodin za kuropění vstával, byly 2 stupně nad nulou. Snídani u venkovního stolu jsem provibroval, v šortkách to v těchto teplotách není úplně to pravé ořechové. Navíc jsem si koupil extra levné instantní kafe ve Wallmartu, na kterém byly výrazné nápisy, že je to 100% pravá káva. Nedá se to vůbec pít. Budu to muset vyhodit a koupit Nescafe, tam se asi nespletu.
Vyrazil jsem ve windstoperové bundě a neoprénových japonských rukavicích a vydržel jsem to 20 km. Poté se oteplilo natolik, že jsem mohl jet jenom v triku a bezprstových rukavicích. Do Levan to byl opruz, 30 cm široká krajnice, z toho dvacet cm zabíraly vyfrézované vruby, upozorňující auta na vyjetí ze silnice. K tomu silný provoz, hlavně kamiony s vleky. Za Levan už to patřilo do jiné County (okresu) a výrazně se to změnilo k lepšímu. Až do Salina byla krajnice tak široká, že jsem pohodlně jel vedle vrubů a nemusel vůbec řešit provoz v zrcátkách.
Gunnison: Staré boudy
Salina
Dva km za Salina byl RV a caravan park se sympatickým názvem Butch Cassidy. Přišel jsem na recepci a ptal se, kde je Sundance Kid. Malá shrbená Korejka mi vůbec nerozuměla, ale místo na stan za 12 dolarů mi prodala bez váhání. Wifina v prostoru pro stany nefunguje, ale mám prý jít do prádelny. Dobrý nápad, večer jsem ho realizoval. V prádelně bylo teplo, byly tam stoly a dokonce i napájení. Postavil jsem stan jako jediný v kempovací zóně, odjel k nedalekému sjezdu z dálnice I70 a nakoupil veškeré potřebné zásoby.
Salina: U výjezdů z dálnice jsou typicky pumpy, fast foody a motely
Hned ráno jsxem tušil, že se budou dít věci. Konkrétně, že pojedu nahoru na horu. Ale prvních 20 km v pohodě po rovině. U Aurory mě fascinoval svit oken z desetitisíců automobilových vraků na zdejším vrakovišti.
Aurora: Obří vrakoviště po horami
Aurora: Indiánský koník, jen dokouřit kalumet a nasednout
Aurora : Hory shlížejí na zúrodněnou krajinu, bez masivního zavlažování by to nešlo
Potom ale začalo jít do tuhého. Tlak na nohy se silně zvýšil a já musel dupat do kopců. Měl jsem kliku, ze začátku vál mírný vánek do zad, ale odpoledne hoši tam nahoře přidali a já si to velmi pochvaloval. Ale i tak, vítr vás na horu nevyfoukne, šlapat se musí a to festovně.
J od Sigurd: Začátek stoupání na silnici 24, nejvyšší bod byl nad 2500 m nad mořem, ale to jsem zatím nevěděl
Překonal jsem první sedlo, ale při sjezdu dolů si mé školené oko všimlo, že na druhém konci údolí si budu zase muset zamakat. Neberu to nikdy nijak tragicky - silnice je daná a nikdo ji kvůli mně neupraví. A proto si užívám pohodlí sjezdu do té doby, než bude potřeba zase zabrat do kopce.
Jo, bylo to výživné, ale když jsem vydupal na vrchol druhého stoupání, už jsem se chtěl jenom svézt z kopce. Nebylo to snadné, silnice měla výrazné hupy vzhůru dolů. Ale my, s klasickým vzděláním začínajícím na průmyslové škole, víme, že lze měnit kinetickou energii na potencionální (a vice versa - dodatek jen pro vzdělance, nikoliv pro absolventy rekreologie či sociálních studií). Funguje to prostě - z kopce to rozhulíte (kinetická energie) a to vás vynese přes další stoupání.
S od Loa: Sjezd do Loa byl "houpavý", musel jsem to rozhulit dolů až skoro na 60 km/hod, abych nemusel šlapat krátké, ale strmé stoupací úseky
Možná jsem to trochu přeháněl, na tachometru jsem měl přes 60 km/hod a díry ve vozovce jsem musel obhlížet ostřížím zrakem, který je však, ani nevím proč, už poněkud unavený. Jasně, byl to adrenalin a vo to přece gou.
S od Loa: Kaňon
Loa
Loa byla na státní silniční mapě Utahu, která je distribuována zdarma a já ji popad na některé Rest Station, reprezentována hodně tlustým kroužkem. Usoudil jsem tudíž, že se jedná o větší město s příslušnou infrastrukturou. Ani náhodou, je to jenom menší vesnice s domky okolo silnice. Obchod byl, koupil jsem tradiční supermarketové jídlo - bramborou kaši, jednu z variant kuřete a kvůli zdravé výživě salát Coleslaw a samozřejmě skoro litrovou plechovku piva.
Místní šerif mi řekl, že je na konci obce RV Park. Byl tam, ale pro stanování zcela nevhodný. Pustá štěrková plocha s přípojkami, žádné WC ani sprchy. Na to vám abstrouhnu, řekl jsem si a bez ohledu na únavu jsem vyrazil dál směrem Capitol Reef NP. Při nejhorším zastanuji někde u cesty, to zde není problém.
Bicknell: Barevné skály za městečkem mne fascinovaly a to jsem netušil, že mezi nimi budu spát
Dojel jsem do Bicknell a v místním statním licencovaném obchodu si koupil půllitrovky Chardonay v papírovém obalu - váha na kole je podstatná, pofiderní kvalita vína ani tak ne. Stejně se to v brašnách ohřeje a protřepe a prostě kvalitnímu vínu doprava na kole nesvědčí. Paní prodavačka mi řekla, že asi 2 míle za městem je kemp ve státním parku. Proto jsem pominul RV park v Bicknellu a vyrazil tam. Bylo plno, ale našel jsem si místo v Group Site, kde kupodivu nebyl nikdo. Musím říci, že v tak malebném místě jsem ještě letos nekempoval.
J od Bicknell: Příjezd ke Songlow kampingu
J od Bicknell: Okolí Songlow kampingu
J od Bicknell: Okolí Songlow kampingu
J od Bicknell: Songlow kamping
J od Bicknell: Songlow kamping
J od Bicknell: Sunglow camping - malebné místo na spaní
Ranní projížďka do blízkosti národního parku byla zajímavá a okolní krajina napovídala, jak tomu bude v Capitol Reef. Pohodlně jsem se projížděl, obdivoval okolí a často se zastavoval, abych mohl fotit.
J od Bicknell: Starý dům pod útesy
J od Bicknell: Bizoni pod útesy
J od Bicknell: Bizoni
Torrey
Do národního parku Capitol Reef bylo necelých 40 km. Nejprve jsem musel jet přes Torrey, což je vlastně servisní místo pro národní park. Nakoupil jsem zásoby, pokecal s Douglasem jedoucím z New Yorku do San Francisca.
S od Torrey: Starý dům
Torrey: Douglas na cestě z New Yorku do San Franciska - povšimněte si minimálního nákladu, ale na zádech vláčel baťoh
V Subway jsem si koupil foot long sendvič, abych v NP neumřel hlady a vyrazil. Bylo na co koukat. Národním parkem prochází silnice 24, na ní se vstupné nevybírá.
Capitol Reef NP: Twin Rocks
Capitol Reef NP: Castle (zámek)
Capitol Reef NP: Castle a okolí
Capitol Reef NP: Výhled na vzdálenější skály
Národní park Capitol Reef
Dorazil jsem k Visitor Centre. Kemp je plný a hiker-biker zde nemáme, dozvěděl jsem se od rangera. Všude okolo mne spousta zklamaných lidí, kteří předpokládali, že se ve čtvrtek dopoledne v kempu chytnou. OK, vyjel jsem na scienic drive road. Tam už se vybírá vstupné, ale já ho měl pokryté svým Annual pass. Udělal jsem si dvouhodinovou vycházku na Grand Wash Trail.
Capitol Reef NP: Grand Wash Road
Capitol Reef NP: Grand Wash Trail
Capitol Reef NP: Grand Wash Trail - mountain goat
Capitol Reef NP: Grand Wash Trail - skalní převis
Capitol Reef NP: Grand Wash Trail - impozantní skály
Capitol Reef NP: Grand Wash Trail - já furt všude něco viděl - tentokrát anděla jako vyšitého
Pohled na skály, místní horské kozy
Vzhledem k tomu, že z parku byla do Torrey významná vydupávka, rozhodl jsem se vrátit se na noc tam. Ale abych neztratil své sociální schopnosti, zajel jsem do kempu. U kemp host, což byla postarší dáma, jsem si postěžoval, že nemají hiker-biker. Ona chvíli váhala a potom mi nabídla stanování na loučce bez kempingových stolů. Poděkoval jsem jí a vrátil se do Torrey.
Capitol Reef NP: Scenic Drive - strom
Capitol Reef NP: Scenic Drive - kolega penzista fotograf z Floridy, potkal jsem ho další den u pumpy v Boulder
Capitol Reef NP: Floridský kolega fotograf
Capitol Reef NP: Scenic Drive
Capitol Reef NP: Scenic Drive - odbočka na Grand Wash
Capitol Reef NP: Scenic Drive - výhled z Danish Hill
Capitol Reef NP: Scenic Drive - výhled z Danish Hill směrem k Fruita
Byla to dvouhodinová tvrdá vydupávačka a ke konci jsem už byl docela zničený. Další den jsem však své rozhodnutí ocenil, výjezd na Boulder Mountain byl vyčerpávající a tak jsem byl rád, že jsem měl východisko v 2100 m nad mořem a ne jen v 1700 m. V Torrey jsem zapadl do prvního RV Parku jménem Wonderland. Špičkový kemp, místo na stan za 15 USD, čisté a horké sprchy a dokonce jsem měl možnost pracovat v přístřešku, kde jsem si nabil veškeré své přístroje.
Capitol Reef NP: Chimney Rock (Komínová skála)
Vedle mne stanoval Bavorák Horst Haslach cestující na bavoráku, motorce model Paříž Dakar. Vyměnili jsme si vizitky a zkušenosti. Jeho webové stránky jsou přístupné jen po zadání hesla. Ptal jsem se ho na důvod, nechce snad, aby jeho zážitky četlo více lidí? Prý mu to tak udělali a basta fidli. Zajímala mne cena přepravy motorky z Evropy do USA. Podával to jako cargo, šlo to samozřejmě jiným eroplánem než letěl on a stálo to 1600 EUR. Lodí by to vyšlo trochu levněji, ale zase jsou problémy s proclením v přístavu, na letišti je to jednodušší.
Docela jsem se rozjezdil
Při zpracování statistiky jsem s překvapením zjistil, že už mám najeto přes 2000 km. Nějak mne to šlapání do pedálů začalo bavit.
