Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).
Hledat na kolemkolem
Do národního parku Zion
Bryce Canyon NP, Red Canyon, Hatch, Long Valley Jct, Orderville, Mt. Carmel Jct, Coral Pink Dunes State Park, Colorado City, Hildale, Apple Valley, Hurricane, La Verkin, Virgin, Springdale, Zion NP
Posunutá předpověď
Předpověď na včerejšek nevyšla. Mělo být hnusně, ale bylo obstojně. Díky tomu jsem si Bryce Canyon opravdu užil. Večer jsem si rozdělal velký oheň, sousedi mi nechali jejich zásobu dřeva. Jenom jsem to neměl čím zapálit, tady používají pevné podpalovače jako je legendární český PePo (Pevný Podpalovač). Sbírat dříví na oheň se tady nesmí, ale o šiškách se nikdo nezmínil. Nasbíral jsem tašku vyschlých šišek a ve skautské tradici rozdělal oheň jako báseň. Akorát jsem to zapálil zapalovačem a to by mi asi můj skautský vnuk Adam neschválil. Ten na to má křesadlo.
V noci mne probudilo bubnování deště na stan. Nikdy to neřeším, ráno může být jinak. "Devátá to rozhodne", říkal můj otec a většinou mu to vycházelo. Do devíti bych ve stanu nevydržel. Čekal jsem, jestli se déšť zmírní, ale bylo to naopak. Oblékl jsem se a zabalil ve stanu. Venku to vypadalo beznadějně, prostě bude pršet a pršet. Zabalil jsem mokrý stan s tunou vody a vyrazil se nasnídat do zdejšího General Store. Měli teplé akorát kafe a jinak jen mražené věci, polívka bude v poledne. Rozmrazil jsem 2 buritos a byl jsem s to vyrazit do hustého, vše prostupujícího, deště.
Z parku vedla cyklostezka a pokračovala dalších 28 km k Red Canyon. Po cestě jsem potkal německou dvojku, kterou jsem viděl v Torrey pod výšlapem na Boulder Mountain. Zkusili to, ale nějak jim to nesedlo, tak se vrátili a objeli to. No, proč ne, s holkama jsou potíže.
Red Canyon: Cyklostezka vedla 27 km z Bryce Canyon až do Red Canyon
Voprsklý Číňani
Hromadných čínských výprav je zde spousta. V Číně zřejmě panují jiná pravidla. Poprvé jsem se s tím setkal v Ashtonu, kde jsem se šel ráno najíst do Subway. Přijel autobus s Číňany, vystoupil maník, beze slova mne odstrčil od kola, udělal si selfíčko a dále beze slova odkráčel za skupinou. Já byl tak konsternován, že jsem ho ani nikam neposlal. Stejně by tomu nerozuměl.
Red Canyon: Číňany nezastavíš, jsou všude a selfíčka jsou jejich nové náboženství
Podruhé jsem v prádelně kempu v Salina používal jejich wifi na svém počítači. Přiřítila se rozevlátá neatraktivní dračice, beze slova vysvětlení mi vrazila do ruky jeji smartphone a posunky ukazovala, že chce taky připojit. Pohybem ruky jsem jí odehnal, ale nepomohlo to. Koukal jsem na jejich znaky na mobilu, nakonec jsem z toho nějak vykřesal přihlašovací údaje v latince a připojil jí na wifinu. Popadla mobil, ani náznakem nepoděkovala a zmizela.
Naposledy včera. Užíval jsem si ohníčku, nahříval si záda a psal na počítači. V tom přijel na mé kempovací místo někdo v autě, složitě na několikrát zacouval a silně zasmrděl. Čekal jsem, jestli se zeptá, zda může sdílet místo. Místo toho jsem viděl přípravy na spaní v autě. Nechal jsem ho to všechno dokončit. Poté co v autě zhasnul jsem mu zaklepal na okno. Otevřel dveře, já viděl Číňana jak vyšitého. Řekl jsem mu, že místo je moje, já ho platil a jestli chce sharovat (sdílet). Začal něco blekotat, tak jsem nasadil silný slovník a silný hlas. Nekompromisnímu "F..k off" rozuměl a vypadl natotata.
Red Canyon
Návštěvnické centrum mi pomohlo se trochu schovat před protivným deštěm. Ale na nějaký trail kaňonem jsem neměl pomyšlení. Počasí se na chvíli umoudřilo, já zatočil doleva na silnici 89 a místo deště čelil silnému protivětru.
Red Canyon: Návštěvnické centrum
Red Canyon: Návštěvnické centrum - potřeby pionýrů - vlevo nátroje pro muže, uprostřed věci do kuchyně a v pravém šuplíku paráda pro děvčata
Red Canyon: Skály před vstupem do kaňonu
Pořád mi nebylo zřejmé, proč je okolo silnice tolik zabitých jelenů a laní. Potom jsem to viděl na vlastní oči. V příkopu u silnice se objevil statný jelen. Cítil mne (a to jsem měl všechno vyprané) a běžel strouhou přede mnou. V protisměru jela 3 auta těsně za sebou. A ten pitomec jelen, evidentně nevzdělaný dopravní výchovou, skočil před první auto a řidiči měli co dělat, aby to zvládli bez maléru.
Hatch: Obchod se vším možným, bazar, kytky, pitomosti, prostě všehochuť
Hatch: RV (recreational vehicle) model 0
V hustém lijavci
Stále trochu poprchávalo, jel jsem pořád v pláštěnce. Letos jsem doma nezapomněl neoprenové rukavice do deště, takže jsem si docela liboval. Vystoupal jsem do sedla na křižovatku Long Valley - odbočka na Cedar City. Jenom jsem přejel vrchol stoupání, začala mela. Pršelo tak silně, že chvílema bylo vidět jen na pár metrů. Ještě, že tam byla slušná krajnice. Silnice klesala a já bojoval mezi snahou to pořádně rozpálit a pudem sebezáchovy, abych si někde nerozstřelil kokos. Nakonec jsem to nějak vyvážil a přes drsné podmínky se cítil bezpečně. Taky jsem si k tomu zazpíval "Rain drops falling on my head ...", aby bylo trochu veselo.
Nicméně bylo jasné, že v takovém počasí nemohu jít spát do promočeného stanu. V Glendale byl pouze RV park s campingem. K tomu jediný Bed and Breakfast. Tam mi řekli, abych počkal 2 hodiny, že sice mají plno, ale jedna rezervace je nejistá. To bych tam asi umrzl. Další vesnicí bylo Orderville a tam jsem se chytil. V malém motelu měli poslední pokoj, ten nejdražší, svatební apartmá za 70 USD. Myslel jsem, že to na mně zkouší, ale nikoliv. Potom jsem si všiml vylepeného seznamu na dveřích, kde byl rozpis na jednotlivé pokoje, pro lidi kteří přijedou pozdě.
Půjčil jsem si hadici, omyl kolo a brašny a stan pověsil uschnout do sprchového kouta. Apartmá bylo srandovně bůransky vyšňořené, ale to vše vyvážil elektrický radiátor a elektrický krb v ložnici. Zahřál jsem se, dal sušit oblečení a boty a šel spát. Vylezl jsem po schůdkách na postel, natáhl se a hrozně jsem se leknul. Na stropě totiž bylo zrcadlo, takže jsem vystrašil sám sebe.
Orderville: Velmi americky pozdvižené auto prezentuje majitel před svojí benzínkou
Orderville: I v takovémto zapadákově se najde půvabný domek
Kudy do Zionu
Do Zionu bylo nejblíž po silnici 9. Problém představoval pouze tunel, do kterého cyklisté nesmí. Konzultoval jsem to s motelmamá a ta mi řekla, že to není problém, prostě si počkám, až mne někdo tunelem sveze. Zeptal jsem se, jak to nejlépe objet. Suveréně mi nakreslila do mapy čáru s tím, že je to asfaltová silnice, které není ani na GPS mapách a tak tam nikdo nejezdí. A z Apple Valley vede do Rockville asi 16 km dlouhá prašná cesta. Navíc je po cestě státní park Coral Pink Sand Dunes.
Jasně, informace jsem měl, ale zatím se nerozhodl. Na křižovatce v Mt. Carmel jsem si koupil na cestu sendič v Subway a pokecal s prodavačem, který byl v Brně na Erasmu a pochlubil se několika českými slova. A potom, věren své letoře, jsem nezvažoval pro a proti, ale hodil si čtvrtdolarem. Vyšlo mi to na objížďku, nebylo co řešit.
Coral Pink Sand Dunes State Park: Nejčastější zábavou je zde jízda v hlubokém (korálově růžovém) písku - zde odstavené přívěsy
Silnice byla skvělá, skoro nikdo tam nejezdil. Duny ve státním parku mne naopak nenadchly. Ocitnul jsem se na pár km v Arizoně. Bezvadný, v Colorado City měli v Dollar Tree mé oblíbené víno, které prodávají po půllitrovkách v lehkých papírových obalech. V Utahu to dostanete jenom ve státních obchodech s lihovinami. Udělal jsem zásobu a v Hildale se zase vrátil do Utahu.
Coral Pink Sand Dunes State Park: Dočasně vyschlé jezero a Coral Mountain v pozadí
Hranice Utah Arizona: Hned jsem si vzpomněl na Olinku Schoberovou pějící - Arizóna Arizóna, to je pravých mužů zóna - v geniální parodii Limonádový Joe
Zion vypadal z jihu také zajímavě, už jsem se tam těšil. Potkal jsem španělský pár, Huga a Begonii, kteří už jsou čtvrtý rok na cestě. Probrali jsme lecos, ani půlhodina nám na to nestačila. Byli opravdu fajn.
V od Colorado City : Zemědělská krajina
V od Colorado City : Pohled na národní park Zion z jihu
Apple Valley: Španělé Hugo a Begonia jsou čtvrtým rokem na cestě, půlhodinový pokec na silnici
Dojel jsem k odbočce na prašnou zkratku do Rockville. Začátek cesty vypadal slušně, ale 2 dny pořádně pršelo, tak jsem raději počkal, až přijede nějaké auto. Nevypadalo to dobře, auto zablácené až po střechu. Je tam plno bahna, klouže to, mám to objet přes Hurricane. Váhal jsem, ale nakonec jsem dal na jejich názor. Moc se mi nechtělo, protože silnice neměla krajnici a v hustém provozu jezdila auta dost natěsno. Sjezd do Hurricane byl divoký, auta mi nedávala moc prostoru. Byl jsem rád, když jsem byl dole ve městě.
Bouřka jak vyšitá
Připozdívalo se a musel jsem vyřešit bydlení. GPSka mi našla 5 km vzdálený RV park. Ten jsem zamítl, musel bych se zítra vracet stejnou cestou. Další RV park byl 15 km vzdálený na silnice 9 do Zionu. Říkal jsem si, že se třeba ještě něco po cestě vyskytne. Ano, vyskytla se prudká bouřka s vydatným lijákem a blesky odshora až dolů.
Virgin: I meteorolog amatér pozná, že se schyluje k pořádné mele
Kolo začalo v prudkém lijáku "plavat" a já si říkal, inu, aquaplaning je svinstvo. Pak mi došlo, že je to blbost. Zkusil jsem obě kola a zadní bylo poloprázdné. Do kempu byly už jenom 2 míle, tak jsem to dojel. Stejně bych to za tmy a deště nespravil. Ve vznešeném RV parku viděli, jak jsem promočený a nabídli mi poslední volnou cabin (chatku) za 95 dolarů. Tu jsem odmítl a vzal místo na stan za mastných 50 dolarů. Bouřka byla prudká, v přístřešku kempové kuchyně jsem počkal, až se přežene. Postavil jsem stan, mokré věci pověsil na strom, nahřál se ve sprše, dal si vínko z Arizony a šel spokojeně spát.
V noci mne vzbudila další bouřka s deštěm, tak jsem dal polosuché věci do stanu a spal dál. Ráno jsem ve stanu řešil, co dál, jestliže nepřestane pršet. Musel bych si najít nějaký motel nebo lodge, ale je to sakra drahá lokalita.
Počasí to vyřešilo za mne. V půl osmé déšť ustal. Uvařil jsem si snídani, spravil píchlou duši. Jako obvykle to byl drátek z pneumatiky zapíchnutý do pláště. Mezitím mi uschnulo tropiko stanu a mohl jsem vyrazit do Zionu.
Rockville: Heliport pro komerční lety nad Zionem
Rockville: Lavička Václava H (ale co to kecám) George B
Rockville: Pošta a kostel, dva svorníky americké společnosti
Rockville: Půvabný dům
Národní park Zion
Těsně před branami parku je městečko Springdale, ve kterém jsem zakoupil zásoby. Ze Springdale jezdí před brány parku bezplatný shuttle. Lidé projdou bránou, ukáží, že mají zaplacený vstup do parku. Od návštěvnického centra jezdí další bezplatný shuttle - srandovní autobusy s vlečňákem. Mají 9 zastávek u východisek různých trailů a poslední je Temple of Sinawava, což je přístup do soutěsky Narrows.
Springdale: Národní park Zion na dohled
Nejdříve jsem ale musel vyřešit stanování. Ve Watchman Campground mne nejprve nevrlá (to se tady moc nevidí) rangerka sprdla, jak si to představují, přijet si jen tak bez registrace. A hned mi udělala přednášku o tom, že lidi zde mají rezervace 6 měsíců předem. Ale mám prý štěstí a poslala mne do group zóny na konci kempu. Jenom na jednu noc, ráno v 7 mám prý přejet do South Campground. Tam je systém kdo dřív přijde, ten dřív mele, žádné rezervace. Nevím, proč s tím tak nadělala, v group zóně bylo i pozdě večer ještě spousta volného místa.
NP Zion: Veverka
NP Zion: Veverka s ušmudlaným čumákem, schovávala si v zemi oříšky na zimu
Veverky obveselují návštěvníky parku
Dostal jsem ještě vážné varování, ať žádné jídlo nenechávám ve stanu či brašnách. Divil jsem se, medvědi tady přece nejsou. "Jsou tady veverky, hrozně agresivní a když cítí jídlo, tak se k němu prokoušou", byl jsem poučen. Jídlo jsem nechal v brašnách a podle očekávání se nic nestalo.
NP Zion: Uprostřed hora Velký bílý trůn
Postavil jsem rychle stan a vyrazil do parku. Na Scienic Drive smí pouze shuttle a cyklisté, kteří mají povinnost zastavit, jede-li shuttle. Což je hodně často, intervaly jsou zhruba 10 minut. Další zajímavost, elektrokola do parku nesmí.
NP Zion: Shuttle - málo vídaný koncept s vlečňákem
NP Zion: The Narrows - začátek
NP Zion: The Narrows - odsud už vede převážná většina trailu vodou
NP Zion: The Narrows - amatéři testují, jaké to je brodit se řekou
Vzal jsem to autobusem. Dojel na poslední zastávku a šel se podívat do Narrows. Už jsem tady před lety byl. Potom jsem postupně popojížděl zpátky a vyrazil vždy na krátký trek, spíše nenáročnou vycházku.
NP Zion: Okolní vrcholky
NP Zion: Big Bend - osmá, předposlední, zastávka shuttlu
Podíval jsem se na Weeping Rock, prošel se z Grotto do Zion Lodge a potom k vodopádům na Lower Emerald Pools. Chtěl jsem pokračovat na Upper Pools a Kayenta Trail, ale byly dočasně zavřené. Prudké deště minulých dní způsobily sesuvy skal a rangeři ještě nestačily traily zabezpečit.
NP Zion: Pohled od Weeping Rock do kaňonu
NP Zion: Weeping Rock (Plačtivá skála)
NP Zion: Weeping Rock (Plačtivá skála) - ze skály stéká voda
NP Zion: Skalní převis Weeping Rock
NP Zion: Úžasné výhledy
Zion je úžasné místo, ale abyste si ho vychtnali, chce to nějaký náročnější výšlap. Třeba výstup na Angels Landing mě velmi lákal, ale s mými sandály jsem si netroufl. Měl jsem si před pár dny ve Wallmartu koupit trekové boty za necelých 20 dolarů. Ty by na chvíli vydržely. Ale marná sláva, nenapadlo mne to. Pro trek řekou Virgin v Narrows je možné si ve Springdale půjčit neoprenové boty a pořádnou hůl jako oporu. Kvůli možným dešťům byl tento trek momentálně zakázán. Je pravdou, že to v minulosti už spláchlo několik lidí. Tedy "spláchlo", ti lidé se v prudkém proudu řeky Virgin utopili.
NP Zion: Sedlo
NP Zion: Údolí řeky Virgin
NP Zion: Uschlý strom
NP Zion: Skalnatá krajina
NP Zion: Lower Emmerald Pools - vodopád nad jezírkem
NP Zion: Zion Lodge
Ráno jsem to zabalil, nic neřešil a vydal se směrem St. George a následně Las Vegas. Tam bych chtěl pár dní pobýt. Nejlepší je bydlet v kasínu od ponděli do čtvrtka, to mají bezkonkurenčně nízké ceny. Tak to snad stihnu.
NP Zion: Ranní hrátky s oblaky
NP Zion: Velký bílý trůn, Angels Landing a další vrcholy osvětlené vycházejícím sluncem
