Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).

Grand Canyon a okolí

Grand Canyon Village, Desert View, Cameron

Mather Campground

Postavil jsem rychle stan, kolo s brašnami opřel o strom a tentokrát jsem ho i zamkl, kvůli rozlehlosti kempu. Hiker-biker část byla strategicky umístěna asi 150 m od servisní budovy kempu. V ní byla velká samoobslužná prádelna, tu jsem další den samozřejmě využil. Navíc v ní byly sprchy na 7 čtvrťáků (1.75 USD), které měly po vhození mincí fungovat 8 minut. Ve skutečnosti fungovaly tak dlouho, dokud je člověk nevypnul. Když je někdo vypnul po minutě, měl smůlu, sprcha už se znovu nerozjela. Večer jsem se tam nahříval před odchodem do namrzlého stanu.

Krátkou desetiminutovou procházkou jsem se dostal na Market Plaza, kde byl General Store a levná restaurace, nabízející omezenou škálu jídel. Tam jsem snídal a večeřel, ale to junk jídlo mi nedělalo moc dobře, cítil jsem ho v žaludku vždy půl dne po požití. Prodávali i pivo a víno. To před lety nebývalo, v národních parcích bylo zakázáno požívat alkoholické nápoje, byť vlastnoručně do parku propašované.

Koupil jsem si přerostlou plechovku piva, dostal typický hnědý papírový sáček. Pivo se na veřejnosti pít nesmí (kromě restaurací). Plechovka se tedy dá do hnědého papírového sáčku a je vystaráno. Všichni vědí, co z toho uniformního pytlíku lokáte, ale liteře zákona bylo učiněno zadost.

Tý brďo

S pobryndaným pytlíkem s pivem (z těch litrovek se špatně pije), jsem se po dalších pár stech metrech dostal na okraj kaňonu. Vede po něm pohodlná asfaltová cesta (alespoň ve Village), z níž lidé s oblibou odbočují až na okraj srázu a tam se snaží vyrobit selfíčko ve stylu já s Mařkou letíme nad kaňonem. První pohled je šokující, rozměry jsou to nepředstavitelně ohromné, tvary a barvy rozmanité. A to všechno má na svědomí řeka jménem Colorado, která se miliony a miliony let prodírala touto krajinou.

Grand Canyon Village: Rim Trail - nebezpečné focení je zde vidět hodně často

Grand Canyon Village: Rim Trail - lidi lezou na skály, aby získali působivé fotky

Grand Canyon Village: Rim Trail - mámo, co bude dneska k večeři (nebo po večeři)?

Grand Canyon Village: Rim Trail - odpolední výhled do kaňonu

Grand Canyon Village: Rim Trail - stromy a kaňon v pozadí

Grand Canyon Village: Rim Trail - posezení nad propastí

Zhruba čtyřkilometrovou procházku na Mather Point jsem šel přes dvě hodiny. Pořád se zastavoval, koukal do díry dolů, koukal na vzdálené skály na okraji kaňonu. Četl jsem si informační popisky a obhlížel rozmanité horniny, které byly s popisem vystaveny na podstavcích okolo cesty.

Grand Canyon Village: Rim Trail - okolo trailu byly ukázky rozmanitých hornin - tato byla velmi působivá

Grand Canyon: Cesta okolo jižního okraje je v Grand Canyon Village lemována ukázkami jednotlivých hornin s popisem

Grand Canyon: Vzorek horniny

Grand Canyon: Hladký řez kamenem u cesty

Grand Canyon: V cestě jsou zapuštěné kovové milníky

Jak to fotit, aby to bylo ono

Po pár fotkách jsem věděl, že přestože je okolí nádherné, fotky nebudou žádná sláva. Samozřejmě to svádí k "přehledovým" fotkám, ale to byste se museli koukat na zvětšeninu 1.5 x 1.0 metr, abyste se mohli pokochat všemi detaily. Na malé fotce to splývá do jednoho barevného odstínu.

Grand Canyon: Klasická přehledová fotka, v reálu úžasný pohled, na fotce nic moc

Grand Canyon Village: Rim Trail - skála

Grand Canyon Village: Rim Trail - trail na dně kaňonu

Grand Canyon: Těch pár osvětlených míst tomu dodává šťávu

Grand Canyon: Červený val nade dnem kaňonu

Dalším problémem jsou tvrdé hluboké stíny, ve kterých není žádná kresba, prostě černota a basta. Lidské oko se s tím dokáže vyrovnat a detaily vidí i ve stínech. Fotka nemá šanci. Takže kdyby bylo zataženo, bylo by to příznivější, člověk by to v post produkci "omastil" (zvýšil saturaci a živost) a fotky by vypadaly lépe.

Je tady i problém měřítka. Ne vždy se do fotky podaří zakomponovat lidskou postavu, v kaňonu nejsou vidět žádné stavby. Takže z fotky není zřejmé, jak je to vlastně velké. No snažil jsem se, seč mé amatérské dovednosti stačily, ale s výsledkem moc spokojený nejsem.

Grand Canyon: Jedině lidé tomu mohou dodat měřítko

Grand Canyon Village: Rim Trail - Mathers Point

Autobusy zdarma

I zde Američané rozumně zavedli dopravu zdarma a některé silnice potom mohli pro veřejnou dopravu zavřít. Autobusy zde jezdí na zemní plyn, takže nesmrdí. Intervaly 10 až 15 minut, první autobus za svítání, poslední sbírá opozdilce ještě hodinu po soumraku. Jsou zde 3 linky - modrá jezdí po rozlehlé vesnici a rozváží lidi k dalším dvěma linkám, červené na Hermits Rest a oranžové na Yaki Point. Celková trasa okolo okraje kaňonu z Hermit Rest do Yaki Point měří 22 km. Většinu z ní jsem prošel, východní část projel na kole při odjezdu z Village.

Pohled do kaňonu

Ani brk

Dovedete si představit, že v rozsáhlém turistickém středisku, jakým je Grand Canyon Village, nefunguje telefonní síť GSM? Když jsem na telefonu našel zprávu "Žádná síť", obával jsem se jeho poruchy. Telefon se ve Valle na wifině aktualizoval a já měl obavy, že se to úplně nepovedlo. Ale signál neměl nikdo - pouze jedna paní mi v restauraci řekla, že má občas jednu čárku, ale bůhví o čem to vlastně mluvila.

Nevadí, jde se na net. Market Plaza na plánku hrdě inzerovala svojí wifinu. Byla volně přístupná bez hesla, připojil jsem se a zjistil, že je připojení na internet zakázáno. Mne to ale zas tak moc nevadilo. Mám právě na Kindlu rozečteného Milana Kunderu a to je výrazně lepší potěšení, než zprávy z českého politického rybníčku. Když je čtete denně, připadá vám to všechno příšerně důležité a významné. Některým lidem to dokonce zvedne tep nad kritickou mez. Když si jednu nebo dvě zprávičky přečtete jednou za čtrnáct dní, máte vůbec problém to dočíst. Franta s Vencou nemluví, jenom přes média? Ať jdou dělat něco užitečného a neotravují, řeknu si.

Mrazivá noc

Na počasí jsem měl opravdu štěstí. Sníh, který před dvěma dny napadl, stačil roztát. V noci se teplota pohybovala těsně pod nulou. Sice mi došly nitě, takže jsem zip spacáku nemohl dále zapošít, ale pět zavíracích špendlíků dočasně pomohlo. Po nahřátí ve sprše jsem natáhl šestidolarové tepláky (pouští nějakou cupaninu, ale teplé jsou), nahoru prošívanou bundu, na hlavu fleecovou čepici a bylo mi blaze.

Druhý den jsem v hiker-biker osaměl, přestože kemping byl jinak beznadějně plný a noví zájemci byli odmítání a posílání do vzdálenějších destinací jako Tusayan, Valle a Williams. Ráno jsem bez snídaně vyrazil na červený okruh. Modrý autobus mne dovezl na Transfer Point. Odtud jezdil červený autobus na Hermits Rest. To je celkem 10 zastávek. Ty autobus absolvuje při cestě tam. Při zpáteční cestě staví jenom na čtyřech místech.

Grand Canyon: Stěna kaňonu osvětlená ranním sluncem

Grand Canyon: Stromy se uchytí na nepravděpodobných místech, ale ne všechny přežijí

Grand Canyon: Granite Rapids na řece Colorado jsou jedny z nejhorších peřejí

Grand Canyon: Při pozorném pohledu najdete hnědé vody řeky Colorado zhruba uprostřed obrázku

Nechal jsem se odvézt na první zastávku - Trailview Overlook a potom to poctivě obešel až na Pima Point a teprve tam jsem nasedl na bus a nechal se odvézt na poslední zastávku Hermits Rest. Po ránu nebyl nikde nikdo, potkával jsem pouze mladé laně losů. K jedné jsem se přiblížil asi na 3 metry. Přísně se na mne podívala a pak mne hnala sviňským krokem. Byl jsem rád, že mne nepokopala.

Grand Canyon: Losice - losí samice

Výměna řetězu

Vrátil jsem se do kempu, uvařil polévku z konzervy a vrhl se na údržbu. Nejprve jsem musel zalepit duši, ale nedařilo se mi najít vpich. Na záchodě měla umyvadla rafinovaně místo výpustí na špunt jen děrované plechy. Ty nebylo možné zacpat a umyvadlo napustit. Nakonec jsem si pomohl - igelitový pytlík na dno, zatížit plochým kamenem a voda v umyvadle držela. Tím pádem už byla lokalizace závady hračkou.

Měl jsem najeto přes 3000 km. Vozím měrku na řetěz a bylo to na hraně, řetěz vytahaný až na čtvrtý zoubek měrky. Při těch kopcích se ani nedivím. Přece jenom musím zabrat a řetěz se tak snáze vytahá. Výměna proběhla hladce, jak už to u profíků bývá. Akorát mi pitomci havrani roztahali věci z krabice na náhradní díly po kempu v domnění, že je to něco k jídlu.

Na prádle jsem ušetřil za prášek. V Las Vegas mi denně tlačili do pokoje 2 šampony. Pár jsem si jich schoval a místo prášku je nalil do pračky. Prádlo bylo jako ze škatulky.

V podvečer jsem stihl dokončit okruh okolo kaňonu. Východní část - oranžovou linku - objedu zítra na kole.

Grand Canyon: Začátek trailu Bright Angel vedoucího na dno kaňonu

Grand Canyon: Kolb Studio

Grand Canyon: Vnější výzdoba Bright Angel Lodge

Grand Canyon: Hopi House

Grand Canyon: Okolo cesty je nabízena voda z kaňonu, samozřejmě zdarma

Grand Canyon: Večerní fotky mohou být působivé, vystihne-li se střídání světla a stínu

Grand Canyon: Nad kaňonem se stmívalo a několik skal v pozadí zářilo jako lampičky

Směr Desert View

Desert View je nejvzdálenější výspa jižního okraje kaňonu, vzdálená 35 km od Village. Slabě jsem posnídal, jenom vločky a kafe, pořád mne ještě tížila krmě ze zdejšího Deli v General Store. Ráno balil v hiker-biker stan kluk, který tam večer nebyl. Přišel pozdě, šel trek z utažského North Rim, napadlo mu 30 cm sněhu a tak měl co dělat, aby se v hluboké noci připotácel do kempu. Ale samozřejmě byl happy. Znám to, čím více útrap, tím větší potěšení.

Grand Canyon: Výhled z Pipa Creek Vista

Grand Canyon: Výhled z Yaki Point

Grand Canyon: Výhled z Grandview Point

Vzal jsem to fakt poctivě, vymetl všechny pointy a overview. Takže popořadě Pipe Creek Vista, South Kaibab, Yaki Point (tam všude jezdí oranžový bus). Potom ještě ty vzdálenější - Grandview Point, Moran Point, Lipan Point, Navajo Point. Nakonec jsem se ocitnul pod historickou strážní věží v Desert View. Zdejší kemping byl od začátku října zavřený, jenom málo lidí preferuje kempování na sněhu. Stejně jsem tady spát nechtěl. Ale najedl jsem se, hlad už mne zmáhal.

Grand Canyon: Výhled z Moran Point

Grand Canyon: Výhled z Navajo Point na Desert View Watchtower

Grand Canyon: Desert View Watchtower (historická strážní věž)

Grand Canyon: Výhled z Desert View - stěna kaňonu je částečně zasněžena - sníh už skoro stačil roztát

Grand Canyon: Poslední pohled do kaňonu a pak už jsem šlápl do pedálů

Do Cameron

Silnice si přestala hrát na různé kudrdlinky nahoru dolů a definitivně se rozhodla pro směr dolů. A to velmi razantně. Na 50 km jsem sjel o 1000 výškových metrů a dostal se do příjemného teplého klimatu. Cesta vedla okolo kaňonu Little Colorado River. Ten by byl velmi působivý (například v Čechách úplná bomba), ale zastiňuje ho monstrózní Grand Canyon. Indiáni kmene Navajo, kterým toto území patří, mají tudíž po ptákách a na turistech skoro nic nevydělají. Další nespravedlivost, jen aby neskončila u Nejvyššího soudu.

Grand Canyon: Ufovitý kopec východně od Desert View

Little Colorado Gorge: Menší sestra řeky Colorado si vytvořila také svůj kaňon

Little Colorado Gorge: Poutač před kaňonem řeky Little Colorado

V Cameronu na křižovatce se silnicí 89 jsem se ptal na kempy. "Jeden je tady u vedlejší pumpy a další v jednu míli vzdáleném městě.", řekl mi prodavač, evidentně navajského původu. Kemp u pumpy mi vyhovoval, travnatý plácek za barákem, záchody přístupné mezi šestou a dvacátou hodinou, sprcha není, cena 10 USD. Mobil nefungoval v celém Cameronu. Wifinu měl 300 m vzdálený Burger King.

Tam jsem se také vypravil. A bych se zavděčil, dal jsem si jejich nejlepší burger a ještě druhý den, když jsem makal do kopce a cítil ho v žaludku, jsem na něj nadával. Ale seděl jsem tam dvě hodiny a díky kvalitnímu připojení jsem dokonce nahrál na web videa z Las Vegas.

Předposranost až na půdu

Ještě k tomu sezení ve fast-foodu. Ve Starbuck Café byl průšvih, kdy vykázali dva černochy, kteří tam chtěli pobýt a nic si neobjednali. Místo aby se šéfové společnosti zaměstnanců zastali (soukromá restaurace nemusí nikomu poskytovat sezení zdarma), tak se podělali do plínek a zmíněným černochům se omluvili. To vyvolalo řadu provokací různých aktivistů. Bílí moc šancí ještě pořád nemají. Ale jestliže je někdo opálený a ošlehaný větrem do ruda jako já, mohl by to být případně nějaký odvozený First Nation, nebo něco podobného a na ty bacha. Ti ať si tady sedí až do půlnoci, kdy zavíráme. Svět se fakt zbláznil.

Cameron: Křižovatka se silnic 64 a 89 za soumraku

© Prožil, napsal, vyfotografoval Jiří Bína