Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).

Do Albuquerque

Křižovatka I40 a Pinta Road, Lupton, Gallup, Vanderwagen, El Morro National Monument, San Rafael, Grants, Mesita, Albuquerque

Probuzení do hnusného rána

Spal jsem skvěle, jako vždy ve stanu. Ranní pohled ze stanu neskýtal žádné potěšení. Venku mlha, že by se dala krájet a stan obalený námrazou. Oblékl jsem se ve stanu jako vždy, ale ještě na půlhodinku zalezl do spacáku naakumulovat co nejvíce tepla na následující nezbytné úkony.

Navajo Road : Ranní mlha na I40

Brašny na kole byly taky namrzlé, šly špatně otevírat. Stan byl zvenčí úplně mokrý (vevnitř sucho) a když jsem ho balil, raději jsem ho trochu vyždímal. A to jsem nejprve hadrem setřel ze stanu ledovou vodu. Ruce při těchto úkonech trpí nejvíce a proto jsem před odjezdem natáhl palčáky a tetelil se blahem. Nějaká snídaně nepřipadala v úvahu, najím se u nejbližší pumpy.

Vypadalo to, že první příležitost najíst se bude až po dvaceti km. Ale už po osmi kilometrech se zjevilo Navajo Travel Centre. Čerpací stanice, u ní obchod a fast food Subway. To je jeden z mála, který servíruje obstojné jídlo - sendviče. Dal jsem footlong roast beef, nechal si do něj nacpat mraky čerstvé zeleniny. K tomu u vedlejšího pultu large coffee, v Subway mají pouze medium. To zdejší kafe je dobrá volba, zahřeje, ale neuškodí, nemá žádné grády.

Navajo City: Prodejna indiánských výrobků u I40

Servisní úkony

Šlapal jsem jako obvykle (nikdy to moc nepřeháním), ale tentokrát kolo moc nejelo. Inu potřebuje po těch deštích alespoň namazat řetěz, usoudil jsem (nicméně hlavním důvodem byla permanentní jízda do kopce). Taky by bylo dobře vysušit stan, říkal jsem si. Nevím, kde dneska skončím. U silnice se mi do mokrého stanu moc chtít nebude a když ho budu sušit v motelu, tak jim to tam zadělám pískem.

Několik desítek km ve mně tato idea zrála. Potom jsem uviděl slunné místo oddělené skálou od dálnice. Po hodině bylo vše špígl nígl - stan vysušen, řetěz umyt WDčkem a namazán a dokonce zalepena včera píchlá duše, našel jsem v ní dvě dírky. Samozřejmě se dá píchlé místo najít i bez ponoření do vody. Do duše dám 200 štouchů a potom s takto naducaným buřtem posunuji několik cm od tváře. většinou je to jasné. Označím propiskou, zalepím a zkusím znovu. Takto odhalím i případnou druhou, trochu menší, díru.

V od Lupton: Barevné skály nahradily původně nudnou krajinu

V od Lupton: Křižovatka I40 s lokálními silnicemi

Lupton: Působivé skály na hranicích Arizony s New Mexikem

Blížil jsem se k hranicím státu New Mexico. Nudná krajina ustoupila zajímavým barevným skalám. Okolo dálnice přibylo několik indiánských prodejen se suvenýry. Největší koncentrace byla v Luptonu, přímo na hranici. Tam bylo prodejen několik. Všechny budovy byly natřeny výraznou barvou a reklamní nápisy lákaly návštěvníky ke koupi originální indiánské bižuterie, šperků a dalších ručně vyráběných dárků.

Lupton: Prodejna indiánských suvenýrů pod působivou skálou

Lupton: Indiáni se kýče neštítí a proto instalovali tyto sochy na skálu nad prodejnami

Lupton: Indiánská prodejna

Lupton: Příjezd k indiánským prodejnám

Z od Lupton: New Mexico vítá návštěvníky, mne za čtvrt hodiny uvítalo výživným slejvákem

Gallup: Tady mne vyhnali z dálnice na US66

Gallup

Z dálnice jsem byl vyhnán do západního Gallupu. Jel jsem po US66 k RV parku okolo více než desítky motelů. V RV parku neměli místa pro stany, ale nabídli mi běžné místo pro RV za nějakých 35 dolarů. Stanování na štěrku, plný hook up, který je mi ale k ničemu. Na to vám z vysoka abstrouhám, chtěl jsem jim říci. Ale slušné vychování převážilo, poděkoval jsem jim a odjel.

Vrátil jsem se necelý kilometr zpátky a za stejnou cenu se ubytoval v motelu, nejlevnějším v této oblasti. Byl dobrý, wifina fungovala na pokoji skvěle, zatopil jsem si výkonnou klimatizací a byl spokojen. Ano, nebyla tam LCD televize, pouze CRT, ale to pro mne není kritériem, neboť jí většinou ani nezapnu. Zaznamenal jsem, že zase cvičili s časem, bylo o hodinu více než v Arizoně.

U pumpy jsem koupil pivo a dělali mi problémy kvůli ID. Dal jsem jim řidičák jako obvykle a prodavačka si nebyla jistá, zda datum mého narození není datem vydání průkazu. Zavolala šéfovou a ta mne pro nákup plechovky piva schválila. Pivko jsem už pár dní neměl, v dešti a studeném počasí si raději dělám skotský grog. Před pumpou bylo nechutné divadlo. Policista se snažil naložit homelesáka do antona. Ten byl úplně mimo reálného světa, vůbec nespolupracoval, byl absolutně vláčný. Když ho policista nacpal na plošinu vozu a setřel si pot, tak mu chlap zase vypadl na silnici. Nemohl jsem se na to dívat, bylo mi jich obou líto.

S večeří nebyl problém, naproti přes silnici byl Taco Bell a dvě burita v úhrnné ceně 6 dolarů mne obstojně zasytila. A potom jsem editoval fotky, dopisoval blog, na Googlu řešil další postup a šel spát až v 1:30 podle nového času (0:30 podle Arizony).

Ráno jsem si díky časovému posunu přispal. Pak jsem se motal v tom komfortu a nemohl se vyhrabat na cestu. Vařil jsem si kafe, polévku, čaj, ovesné vločky. Zajel jsem si prohlédnout downtown Gallupu. Naštěstí jsem narazil na Visitor Centre, jinak bych tam jel zbytečně. Nic co bych už neviděl v ostatních městečkách okolo US66 tam nebylo. Takto jsem získal řadu map okolních pamětihodností a hlavně státní silniční mapu Nového Mexika.

Gallup: Stíhačka před místním letištěm

Ale hlavní informací byla existence Národních monumentů El Morro a El Malpais. Sice jsem o nich v životě neslyšel, ale hned mi bylo jasné, že je to výrazně lepší alternativa, jak se dostat do Grants jinak než po I40. Fakt, že najedu o 80 km více mne nijak netrápil. Nejsem tady proto, abych najel co nejméně, ale naopak, abych si to co nejvíce užil.

Zase jsem si zapíchal

Vrátil jsem se několik km zpátky, přejel nadjezdem trať a I40 a jel jsem nakoupit zásoby do Safeway. Vše jsem zabalil do brašen, rutinně zkontroloval tlak v pneu a přední kolo bylo měkké. Z pláště jsem vytahal 3 dráty, duše byla propíchlá na dvou místech. Zalepil jsem samolepicími fleky z Walmartu, z původních šesti mi zbyly dva. Ale práce s nimi je snadná, drží dobře. Další pozitivum, na restrooms jsem si mohl umýt ruce dočista dočista.

Vyjel jsem ve 12 hodin nového času, západ slunce v 18:30. Do El Morro, kam jsem mířil, a kde byl kemping zdarma, to bylo přes 90 km. To brácho nedáš, říkal jsem si v úvodních pasážích, které stoupaly až do 2200 metrů nad mořem. Potom byl příjemný sjezd a dojezd za světla byl reálný. Nastoupily zase kopce, ale to už jsem byl v odpoledním rauši a jel to jen tak mimochodem, ani jsem o tom šlapání nevěděl.

Vanderwagen: Figury před indiánským obchodem Joe Milos

Vanderwagen: Před indiánským obchodem Joe Milos - Sněhurka nebo Eskymačka?

El Morro National Monument

Slunce ještě úplně nezapadlo a já už byl v kempu. V pátek jsem si velké naděje nedělal, kemp zadarmo bude obležen RV s penzisty. Jedno místo z celkem 10 bylo volné, ale jinak bych si postavil stan na louce uprostřed kempu. Voda v kohoutcích už byla vypnutá, aby jim to nezamrzlo.

Měl jsem kliku. Jedině na mém kempovacím místě byla dvacetilitrová plastová nádrž vody s kohoutkem. Netušil jsem, zda ji tam dali rangeři, nebo ji tam zapomněl minulý návštěvník. Za soumraku jsem se umyl, vytáhl prošívanou bundu a tepláky. Sáhl jsem do železných zásob konzerv a dal osvědčenou "zavářku", fazole v rajčatové omáčce plus lančmít - skutečně nejlepší poměr proteinů k ceně. Snědl jsem to s 2 tortilami "de harina" (tedy z pšeničné mouky), jinak je můžete mít i z mouky kukuřičné "de mais". V Subway totiž měli akci "kup jedny a druhé balení je zdarma" a tomu fakt nešlo odolat. Ano, tortilami jsem důkladně zásoben.

El Morro: Ranní pohled na skalní masiv

Noc byla studená, bylo to holt vysoko, ale v teplácích a prošívané bundě ani nevadilo, že mi zip na spacáku nefunguje. Ráno mne při vaření čaje navštívil místní ranger a slušně jsme si popovídali. Potom jsem popojel jeden km k návštěvnickému centru El Morro National Monument. Dali mi leporelo s popisem vyznačených míst a já se šel projít na krátký Inscription Rock Trail.

El Morro: Já si vždycky v těch skalách najdu nějakou figuru

El Morro: Cesta k jezeru s dešťovou vodou

El Morro: Jezero s dešťovou vodou bylo v minulosti vyhledáváno kvůli kvalitní vodě

Skála byla vždy význačným prvkem trčícím z krajiny. Navíc pod ní bylo jezero napájené dešťovou vodou. Voda je v tomto kraji vzácná a zdejší jezero nikdy nevysychalo. Proto skála přitahovala všechny poutníky a její svislé stěny sloužily jako nástěnka pro jejich vzkazy a zásadní stanoviska.

El Morro: Inscription Rock - skála s petroglyfy a nápisy - původní indiánské umění

El Morro: Velmi ceněná indiánská kresba

Původní indiánské kresby byly hodně primitivní. Myslím, že náš pětiletý Vilík by se výtvarně vyjádřil lépe. Potom je tam řada vzkazů různých španělských hodnostářů - přece jen je to New Mexico. Ale je to nespravedlivé, dneska už si na skále ani neškrtnete. Přitom za 400 až 600 let by nápis "Servít je vůl", který bych jim bezplatně do skály vyškrábal, byl velmi atraktivní a v příručce rozdávané návštěvníkům by zaujímal čelné místo. Prostě blbej marketing. Zdejší šéfíci jsou zahledění do minulosti a na budoucnost kašlou.

El Morro: Španělé na to šli jinak než indiáni

El Morro: Španělský nápis

El Morro: Výhled na plochou krajinu obklopující strmou skálu

El Morro: Skálu trčící z náhorní plošiny nelze přehlédnout

Tak jo, konec srandy. Mířil jsem do Grants a bylo to pořád do kopce. Nejprve jsem minul placený RV park s kempem a restaurací. Po pár kilometrech byl další RV park, bez kempu. Velmi skromná katolická misie San Lorenzo mne překvapila tím, že měla na svých pozemcích volně přístupné piknikové stoly. Věřím, že bych se dohodl i na noclehu, kdybych to potřeboval.

S od El Morro: San Lorenzo - skromná katolická misie

Šlapal jsem pořád do kopce, ale moc mi to nevadilo, protože jsem byl v příjemné lesnaté krajině. Skoro nic nejezdilo, lesy voněly, pohoda. Zlomilo se to na hranici El Malpais National Monument. Na silnici byl označen kontinentální předěl, vlastně rozvodí. Voda zatím teče zásadně z kopce, tedy dokud s tím poslanci Evropského parlamentu svým rozhodnutím něco neudělají. A tak mi bylo jasné, že do Grants už to bude více méně dolů.

El Malpais: Kontinentální předěl jsem přejel již podruhé, poprvé na jižním okraji Yellowstone NP

El Malpais National Monument, oblast El Calderon

My polylingvisté amatéři si dokážeme přeložit El Malpais jako Badland, tudíž špatnou zemi. Přišlo mi to naopak dobrý do té chvíle, než jsem odbočil do oblasti jeskyň El Calderon. Na malé ploše byla série jeskyní. Jelikož byla sobota také spousta amatérských jeskyňářů.

El Malpais: El Calderon Area - při vstupu a výstupu do oblasti je nutno dezinfikovat boty

Kolo jsem opřel na parkovišti, vzal foťák a k několika jeskyním se podíval. Nejprve bylo potřeba očistit boty na kartáčích, projít desinfekčním prostředkem a zase kartáče. Zpátky se to opakovalo. V jeskyních jsou totiž unikátní mikroorganizmy, které by se neměly šířit mimo tuto oblast.

El Malpais: El Calderon Area - oblast jeskyní

Pokecal jsem s partou jeskyňářů. Zvali mne, ať s nimi jdu. Helmu jsem měl, světlo bych taky našel. Ale když jsem jim ukázal kovové "kufry" na mých cyklistických sandálech, řekli mi, ať do jeskyní rozhodně nelezu. Ukázali mi mapy a už jenom na papíře to bylo dost náročné.

El Malpais: El Calderon Area - Jungle Cave - vlevo dole vylézá jeden z amatérských jeskyňářů

Grants

Po rozbité krajnici a v silném protivětru jsem se domátořil do Grants. Ve městě byly 3 RV parky, všechny v podstatě u dálnice. Projel jsem městem, které se snaží vydělat na popularitě US66. Vybral jsem si RV park na východní části města, protože byl zhruba kilometr od Walmartu. Cena za stan 17 dolarů byla skvělá. Postavil jsem stan, brašny nechal na místě a odjel do Walmart Superstore. Potřeboval jsem hlavně bombu do vařiče a také osvědčené samolepicí fleky na duše.

Grants: Ani mé kolo není proti kýči imunní

Úplně vypuštěno

S batůžkem nacpaným nákupem jsem přišel ke kolu a obě pneu byly úplně prázdné. To mi to snad někdo ze vzteku propíchal, říkal jsem si a kolo vedlo do, naštěstí nedalekého, kempu. Nebylo tomu tak. V obou pláštích byla spousta trnů, které jsem trpělivě vytahal kleštěmi. Fakt nevím, kde jsem je nabral. Ale hlavně, pláště Schwalbe Maraton Mondial by měly trnům odolat i po 4000 km, které jsem na nich zatím najel.

Setmělo se, rozebrané kolo jsem v kempu přestěhoval před záchody, kde bylo světlo. Zalepil jsem dvě díry na přední pneu, nafoukl ji a objevily se další tři vpichy. Tak takhle ne, soudruzi, řekl jsem si, musím koupit nové duše. Walmart měl naštěstí otevřeno do půlnoci. 26 palcové duše sice měli, ale pouze Schrader ventilek (automobilový), já potřebuji Presta (galuskový). Rozdíl je v tom, že automobilový ventilek má větší průměr a do ráfku pro galuskový ventilek ho nenarvete.

Koupil jsem tlusté, údajně odolné, duše s auto ventilkem. Výhodné balení dvou duší za 10 dolarů. Vrátil se do kempu, popadl ráfky. V dílně u čerpací stanice jsem si půjčil vrtačku a otvory pro ventilky převrtal tak, aby prošel i autoventilek. A bylo to.

Jsem šikula

S tím převrtáním ráfků jsem si dělal srandu. Mám totiž ráfky pro autoventilek, ve kterých je plastová redukce na ventilek galuskový. Tu jsem kleštěmi vycvakl a nasadil zakoupené heavy duty duše. Docela jsem se nadřel, než jsem je nafoukl, tlustá guma odolávala fest. Jenom doufám, že takto bude odolávat i nástrahám cest.

Mnohonásobně propíchané duše jsem vyhodil. Zkontroloval jsem i zbylé dvě náhradní duše, které jsem lepil po cestě. Kupodivu byly obě v pořádku a to jsem píchnutá místa určoval pouze přiložením k tváři, nikoliv ponořením do vody. Nakonec jsem vyměnil i brzdové špalky na zadním kole a narovnal ohnutý stojánek. Bylo půl jedenácté, zasunul jsem do uší špunty a necelých 300 m od rušné dálnice se kvalitně vyspal.

Grants: Nájezd na dálnici I40 - kola jsou zakázána, ledaže byste to dali jen po krajnici

Ranní zima, 2 stupně nad nulou, mne donutila vyjet v palčácích a flecové čepici pod helmou. Po 20 km jsem je sundal a po dálnici I40 pokračoval do 120 km vzdáleného Albuquerque.

Z od Mesita: Na nadjezdu nad tratí jsem si počkal na vlak ...

Z od Mesita: ... ale mašinfíra byl velmi asertivní, svítil, troubil a já neodolal a musel mu zamávat a tím jsem prošvihl vyfotit rozhodující okamžik, kdy byla mašina nejblíže

Míjel jsem několik indiánských kasin a do jednoho se šel podívat. Proti Las Vegas je to slabý odvar. Před Albuquerque mne značka vyhnala z dálnice. Hledal jsem bydlení ve městě a našel levný motel 3 km od centra za poloviční cenu, než motely vzdálené od centra jenom 1.5 km. Za ušetřené peníze tam dojedu MHD, případně Uberem.

Rio Puerto: Další z několika indiánských kasin okolo dálnice I40

Rio Puerto: Křížek u silnice

Albuquerque

Původně jsem chtěl zůstat 3 noci a pořádně si orazit. Ale při příjezdu se mi to nějak nezdálo, objednal jsem jenom 2 noci a tu třetí si případně dokoupím. Přišlo mi, že je všude plno bezdomovců a žebráků. Taky na silnici to bylo netypické. Obvykle mne auta předjíždí s uctivým odstupem. Tady mi to párkrát střihli půl metru od těla a vždy to byla auta s vytuněným řvavým zvukem motoru.

Motel nic moc, ale v podstatě kvalita odpovídala nízké ceně, tak si nemůžu stěžovat. Hlavně mi vadila absence stolku a židle. Vyřešil jsem to přestěhováním nábytku. Wifina na pokoji fungovala obstojně, v pokoji bylo čisto, horká voda tekla. Vzhledem k okolí jsem chvátal nakoupit jídlo, abych se nemusel venku motat za tmy.

Ráno jsem na webu nastudoval zdejší dopravní systém. Denní jízdenka za 2 dolary, dá se koupit v autobuse. Do města bylo tři km vzdušnou čarou, reálně to bylo kilometrů pět. Hodinová procházka, navíc okolo řeky Rio Grande. To by mi nevadilo, ale instinkt velel použít MHD.

V autobusu jsem se bavil s učitelem High School, který jel se svými žáky také do města. Ukázal mi, kde mám přestoupit a při tom mne varoval, abych si dával velký pozor. Město má údajně největší kriminalitu v USA, přepadení na ulici za denního světla nejsou výjimkou, spíše pravidlem.

Vystoupil jsem ve starém městě a prošel se po US66 zhruba 2 km do downtownu. Musel jsem panu učiteli dát za pravdu. Všude se motala podezřelá individua, foťák jsem nechal v baťůžku, abych je nelákal k akci. Stejně po mně koukali i když jsem se tvářil zaměstnaně, chvátal (aniž bych věděl kam) a mapu jsem v ruce také nedržel. To holt ten baťůžek o mne referoval zkušeným šejdířům.

Downtown (centrum města) nic moc, pár starších domů by stálo za fotku. Chtěl jsem ulevit ostražitosti v nějakém obchodním domě, ale v centru žádný není. Zašel jsem do veřejné knihovny a ta byla tak narvaná bezďákama, že jsem rychle vypadl. Jediné, co mi zbývalo, bylo jít do muzea. Ale ouha, v pondělí jich byla většina zavřených.

Pěšky už to nebudu riskovat, dva kilometry pojedu autobusem. Na zastávce srocení - sekuriťáci dopravního podniku, za chvíli 4 policisté, potom přijeli hasiči a vzápětí záchranka. To všechno kvůli bezďákovi, který ležel na betonovém chodníku zastávky a vypadal, že už to definitivně zabalil. Všichni "zachránci" si nasadili gumové rukavice, ale do chlapa jenom různě šťouchali a do žádné akce se nehrnuli. Rozsekla to až jediná žena, energická hasička, která chlapa probrala, zkontrolovala tlak a tep a potom ho nalákala do záchranky. Tak jsem si říkal, co to musí stát peněz, tolik lidí aut a techniky.

New Mexico Museum of Natural History a Science

Muzeum nebylo v pondělí zavřené. Zaplatil jsem seniorských 13 dolarů - 7 za muzeum a 6 za 3D snímek o národních parcích USA, který promítali za 10 minut. Film byl úžasný a můj prožitek doplňoval i fakt, že jsem většinu míst právě letos navštívil.

Albuquerque: Muzeum - dinosaurus láká k návštěvě

Albuquerque: New Mexico Museum of Natural History a Science mělo působivé expozice s dinosaury

Sbírky muzea byly působivé, řada interaktivních expozic. Hlavní zaměření na dinosaury, kteří se okolní krajinou proháněli před tisícovkami let. Volně přístupné laboratoře s rozdělanou prací na exponátech. Pro zvídavé děti náplň na celý den. A to bylo přes ulici ještě muzeum Explora, které je vysloveně zaměřené na děti a na interaktivní způsob vysvětlování fyzikálních zákonů.

Albuquerque: Muzeum - dinosauří kostry v bojové pozici

Albuquerque: Muzeum - ve dvoraně rekonstrukce kostry Tyranosaura Rex jménem Stan (po amatérském nálezci jeho kostí)

Old Town

Na rozdíl od dopoledne, kdy jsem byl na ulici jenom já a potom ti špatní, to bylo v časném odpoledni jiné. Spousta turistů, žádné ohrožení na obzoru. Něco jsem vyfotil malým foťákem. Původní stavby působivé, v nich galerie, prodejny a hospody. Všemu vévodí nejstarší kostel ve městě - římskokatolický San Felipe de Neri. Před odchodem z této vyhraněné turistické zóny jsem foťák zase schoval do baťůžku.

Albuquerque: Vstup do starého města

Albuquerque: Typické obchodní podloubí ve starém městě

Albuquerque: V původních domech jsou nyní prodejny řemeslných a uměleckých výrobků, nebo restaurace

Albuquerque: Ulička vedoucí do restaurace Poco Apoco

Albuquerque: Hacienda del Rio - v podloubí nástěnné malby popisující založení města

Albuquerque: Lavička

Albuquerque: V pozadí kostel San Felipe de Neri

Albuquerque: Věže římskokatolického kostela San Felipe de Neri, nejstaršího kostela ve městě

Albuquerque: Prostý interiér kostela

Albuquerque: V kostele

Vracel jsem se zase autobusem. Na přestupní stanici na křižovatce Coors a Central byl velký supermarket Albertsons. Dokoupil jsem zásoby, k tomu půllitrovku vína. A už jsem viděl, jak mne dva hujeři pozorně sledují. Chlast a jídlo, to je pro ně deviza (a samozřejmě drogy). Dával jsem si od nich odstup a naštěstí můj autobus brzy přijel a já byl v bezpečí v motelu. Vypral jsem vše v motelové prádelně na mince.

Na Google Maps jsem zhruba naplánoval další postup, konec výletu se blíží a do cíle daleko. Nebudu se mlátit po dálnicích k řece Mississippi. Prohlédnu si jih Nového Mexika a potom navštívím rodinného přítele B.R. v Texasu. Moje starší dcera u nich před neuvěřitelnými 23 roky studovala poslední ročník amerického gymnázia. On byl už dvakrát v Praze a tak mu budu moci návštěvu oplatit.

© Prožil, napsal, vyfotografoval Jiří Bína