Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).
Hledat na kolemkolem
Do národního parku Carlsbad Caverns
Albuquerque, po US66 do Moryarty, po US 40 do Clines Corners, Encino, Duran, Corona, Carrizozo, Capitan, Lincoln, Hondo, Roswell, Artesia, Carlsbad, Whites City, Carlsbad Caverns NP, Whites City
Průjezd Albuequerque
V knihovně jsem dostal cyklistickou mapu města. Ta byla tak podrobná, že byla de facto nepoužitelná. Bylo v ní asi 12 různých klasifikací cyklo tras s tak jemnými nuancemi, že jsem se na to vystřihl. Od motelu jsem sjel po cyklotrase k Rio Grande, přes most pořád po cyklotrase. Ta vedla ještě částí downtownu až po terminál MHD. Potom se značení ztratilo a já pokračoval po Central Street až k nájezdu na Interstate 40. Ano, mořil jsem se do kopce v silném protivětru, ale nedalo se tomu uniknout.
Downtown
Na kolo je snazší ujet případným útočníkům a proto jsem se v centru držel US66 a udělal pár rychlých fotek. Pořád se v blízkosti někdo potuloval a foťák je pro ně jmění, za něj dostanou trávu alespoň na 3 dny.
Albuquerque: Downtown - budova u US66
Albuquerque: Downtown - kino KIMO
Albuquerque: Downtown - Central Street po které vede US66
Albuquerque: Downtown - nástěnná malba u parkoviště
Central Street měl 3 pruhy v každém směru, takže jsem nikomu nepřekážel. Několik řidičů mne však chtělo vychovávat a najížděli na mne velmi těsně. Ano, mohl jsem jet po značené cyklotrase, souběžné s Central a vzdálené 600 m východně, ale kdo to má vědět.
Po staré US66
Souběžně s dálnicí I40 vede stará US66, proto se na dálnici na kole nesmí. Ale ani bych tam nechtěl, na US66 byla široká krajnice, mírný provoz a ta trocha stoupání navíc pro mne nehrála žádnou roli.
Coyote Canyon : Stará US66 je značena také jako cyklotrasa
Coyote Canyon : Intenzivně zbarvené stromy
Zpívající silnice
Míjel jsem dvě dopravní značky. První hlásala, že když pojedu rychlostí 45 MPH, uslyším song. Ta druhá, 200 m vzdálená od první, měla dokonce notový přepis songu. Co je to za blbost, říkal jsem si, dokud jsem tu kratičkou melodii neslyšel. Na silnici byly mělké příčné rýhy a při najetí správnou rychlostí se opravdu ozývala avizovaná melodie.
Coyote Springs: Křesťanské centrum
Coyote Springs: Pomníček zabitého cyklisty
Bylo to pořád do kopce. V zrcátku jsem uviděl cyklistu na silničním kole bez nákladu. Moc mu to nejelo, tak jsem si s ním pohrál a makal do kopce jak mašina. Asi by mne nedojel, zastavil jsem na krajnici. Dave mne viděl jet po Central a chtěl si pokecat. Dohnal mne až po 45 km. Bývalý profesionální cyklista druhé třídy, Tour de France nikdy nejel, ani jako "nosič vody". Dneska sice o 15 let mladší než já, ale pupek mu visel až nad řídítky. Jeli jsme spolu 10 km - nikdy nebyl ani v nejmenším ženat, ženský jsou mrchy (bitch), děti nemá. Evidentně byl odlišně zaměřen než já.
Moriarty: Nepovedený projekt slouží alespoň jako upoutávka k servisu pro RV
Moriarty: Farma
Na vrcholu stoupání nad Edgewood jsme se s Davem rozloučili. On to otočil zpátky do Albuquerque a já si užíval první, ale i poslední klesání tohoto dne. Z Moriarty začala silnice zase stoupat a já docela slušně pádil do kopce.
Před Wheel Wagon byla silniční Rest Station. Skvělé místo pro přespání. Bohužel si to uvědomili i homelesáci, bylo jich zde několik. Podíval jsem se na GPS, jak je to s přespáním v Clines Corners a s údivem zjistil, že nic. Přitom na mapě to mělo stejně tučné značení jako velmi vybavené Moriarty.
Co mne baví
Toto je přesně ta situace, která mne na mém cestování baví nejvíce. Kdybych plánoval, dopředu zjišťoval, rezervoval ubytování a choval se prostě zodpovědně, nikdy by k tomuto nedošlo.
Clines Corners je křižovatka dvou silnic, u které je pumpa s obchodem a restaurací (momentálně zavřenou). Nic jiného. Přijel jsem v podvečer a ptal se jedné prodavačky, zda se mohu někde vyspat. "Jasně, vezmi si spacák a vyspi se tady u chodby k záchodům". "Tady spát nechci, mám stan a spacák, vyspím se venku", kontroval jsem. "Jak myslíš", řekla mi, "ale na dnešní noc je hlášený blizard se sněžením a poklesem teploty o 21 stupňů"."Jó, to dám", odvětil jsem. "Tak si stan postav někde v koutě parkoviště, ať tě nikdo z těch přisleplých důchodců v RV nepřejede."
Kdyby to byl mistrál, tak bych se na něj ...
Mistrál to být nemohl, ten duje jenom v Evropě. Byl to blizard, prudký, vášnivý vítr s poklesem teploty o 21 stupňů. Sníh se většinou neudrží na zemi, protože ho blizard nenechá na pokoji a pořád ho prohání ovzduším. Projevil se až někdy v noci, ale ze spánku mne nerušil. Ráno jsem měl stan pokrytý vrstvou namrzlého sněhu. Vykoukl jsem ze stanu a moc se mi do té dnešní reality nechtělo.
Clines Corners: Ranní probuzení na parkovišti u benzinové pumpy - zmrzlý sníh na stanu a kolo obalené ledem
Spacák, karimatku, prošívanou bundu jsem zabalil ve stanu. Obalil je igelitovými pytlíky, aby nenatáhly vlhkost od stanu a stanových tyček, ze kterých se mi námrazu odstranit moc nedařilo. Ve stanu jsem na na sebe navlékl co šlo. Samozřejmě, že pojedu v šortkách, ale po nimi jsem měl bytelné vatelínové tepláky. Na sobě dvě bundy, winstopperku a softshellku z Lidlu. Jedinou věc jsem nevychytal. Měl jsem si natáhnout igelitové tašky na ponožky. Moje cyklistické sandály vypadaly v těchto podmínkách nepatřičně a chodidla to dostala v plné palbě.
Ze stanu jsem se vynořil v pláštěnce. Zabalil jsem věci do brašen. Zatím dobrý. Potom jsem hadrem otíral stan a tyčky od námrazy. To už ruce dostávaly zabrat. Ale rukavice by mi asi zbytečně navlhly a vlastně to v nich ani dělat nešlo. V tom zuřivém větru jsem měl co dělat, abych namrzlý stan nasoukal do obalu. Potom jsem stan, tyčky a kolíky zabalil do igelitových tašek, aby mi zbytek vybavení ve spacákové brašně nenavlhnul.
Kolo jsem ve větru protlačil před obchod u čerpačky. Nechal jsem ho vedle kuřácké lavičky, bylo to pod převisem střechy. Na záchodech jsem nejprve rozmrazoval ruce pod vysoušečem. Možná mi i slza ukrupla, jak to bolelo. Vzpomněl jsem si, jak mi matka v mládí rozmrazovala nohy v lavoru se studenou vodou po celodenním hraní hokeje na Malši.
Spolykal jsem footlong v Subway, vypil kýbl kafe a ještě větší kýbl Gatorade. Po cestě asi tu studenou vodu nebudu moci pít a tak jsem se dromedárským způsobem předzásobil. Ještě chvíli jsem se ometal v teple, ale vyrazit jsem musel. Počasí vypadalo trvale špatně. Že by se zlepšilo, tomu nevěřil ani takový životní optimista, jako jsem já.
J od Clines Corners: Kolo se nemohlo zbavit namrzlého sněhu, zamrzlé řazení nefungovalo
Otloukl jsem námrazu ze sedla a vyrazil na jih. Trochu to klouzalo, ale dalo se to zvládat, krajnice byla luxusně široká. Kolo ale neřadilo, lanka v bowdenech byla zamrzlá, stejně tak přesmykač a šaltr. Trvalo mi dobrých pět kiláků, než jsem to zprovoznil.
J od Clines Corners: Silnice v mlze, vše namrzlé, ale my mistři v tom jezdit umíme (alespoň dokud si nenameleme čenich, což se tentokrát nestalo) - oprava my velmistři
Vidět bylo na pár metrů. Silný vítr foukal z 10 až 11 hodin a do očí mne bodaly přemrzlé sněhové vločky. Brýle jsem musel odložit, okamžitě zamrzly. Prostě zimní pohoda.
V takovém počasí asi spát ve stanu nebudu. Ještě v Clines Corners jsem zjistil, že nejbližší motely ve směru na Roswell jsou ve Vaughn. Mezi Vaughn a Roswellem není ale vůbec nic. Na objízdné trase je jediný motel v Corona. V Encino jsem to měl do Vaughn 20 km. Ale uviděl jsem lokální silnici číslo 3 do Duran (město duchů, bývalé hornické městečko), na kterou navazovala 54 do Corona. Do Corony bylo 55 km. V Encinu naštěstí fungoval telefon, zavolal jsem do motelu v Corona a zamluvil si nocleh na dnešní noc.
Corona
Závěrem těch 100 km do Corona jsem se protrápil. Byla zima, sněžilo či pršelo, průměrná teplota 2 stupně, ještě že nad nulou. Majitelka motelu už na mne byla připravena. Do pokoje mi dala přídavná elektrická kamínka a dokonce mne pohostila vlastnoručně uvařeným chilli con carne. Uvařil jsem grog z kořalky a to mne postavilo na nohy. Blahořečil jsem svému rozhodnutí koupit palčáky a fleecovou čepici pod přilbu. Bez nich bych to byl nedal.
Prohledal jsem brašnu s jídlem a zdlábnul všechny zbytky. Na ráno mi zbyla pouze ovesná kaše. Na konci Corona byl malý obchůdek u pumpy. Tam jsem si dal dvě frozen buritos, rozmrazil je v mikrovlnce. Nic moc, žádný kulinářský počinek, ale tělo o kalorie přímo žadonilo. Potom se silnice přes 20 kilometrů mlátila v kopcích než nastal kýžený sjezd dolů. Svítilo sluníčko, ale byla pořád zima, palčáky jsem nesundal. Silnice bez krajnice byla protivná, musel jsem hlídat kamiony a uskakovat ze silnice, když jsem usoudil, že bych jim mohl překážet.
Povrch silnice byl dost rozbitý a já cítil, že má hlavové složení kola trochu vůli. Utáhl jsem to a hle, kolo se nedalo skoro ovládat, lítalo ze strany na stranu. Ještě dvakrát jsem to musel ladit, než se mi to povedlo závadu odstranit, aniž by to mělo negativní vliv na řízení.
Carrizozo
Posledních 20 km jsem jel po silnici s novým povrchem a širokou krajnicí a to už byla úplná rekreace, s větrem v zádech. Zapíchl jsem to ve vesničce Carrizozo, 1100 obyvatel, centrum Lincoln County (okresu). Vše bylo soustředěno okolo křižovatky silnice 54 a 380. Tři obchody, identické ceny. Tři motely a ceny také totožné. Ubytoval jsem se v Rainbow Inn a užíval výdobytků civilizace, hlavně dostatku jídla.
Poblíž Carrizozo: Městečko Carrizozo leží pod horami
Carrizozo: Centrum tvoří křižovatka silnice 54 a 380
Carrizozo: Historické budovy
Ráno odpočatý a dobře nasnídaný jsem si jel vyšlápnout svých 450 výškových metrů směrem na Capitan. Slušně mi v tom pomáhal vítr v zádech a tak jsem to neprožíval nijak dramaticky. V horách bylo pěkně, sluníčko svítilo jako o závod a během dopoledne se slušně oteplilo.
V od Carrizozo: Brána ranče O BAR O
Smokey Bear Historic Park
Smokey Bear není ani uzený ani zčouzený medvěd, ale prostě jenom Kouřový medvěd. Dnešní symbol boje proti lesním požárům, kterého vidíte doslova po celých USA a ani si to neuvědomujete. Tento symbol vychází ze skutečné události. V květnu 1950 vznikly dva obří požáry v okolí Capitan. Oba byly způsobeny lidskou nedbalostí, konkrétně odhozeným cigaretovým špačkem. Vítr o rychlosti 100 km za hodinu rozšířil oheň do širokého okolí.
Capitan: Smokey Bear Historic Park - pokladna u vstupu
Hasiči, kteří to peklo zvládali, našli v lese mládě medvěda, přitisknuté k ohořelému kmeni. Mělo popálené tlapky a kožich. Ošetřili ho, medvěd se z popálenin uzdravil. Udělali z něj symbol boje proti požárům. Plakáty s medvědem propagovaly slogan "Jenom ty můžeš zabránit lesním požárům". Medvěda nakonec umístili v ZOO ve Washington D.C. a do výběhu mu dokonce nasadili mladou medvědici jménem Goldie. Potomci z toho však nebyli. Smokey Bear byl natolik populární, že mu US pošta, jako jedinému zvířeti, přidělila vlastní PSČ - tolik dostával pošty.
Capitan: Socha Smokey Bear
Capitan: Zlatá soška Smokey Bear - vpravo ji předává prezident Eisenhower dceři zakladatelky muzea
Medvěd pošel v roce 1976 a byl pohřben právě v tomto historickém parku. V trávníku zahrady má náhrobní kámen.
V od Capitan: V pozadí zasněžené vrcholky White Mountains
Lincoln State Monument
Osada Lincoln byla sídlem lincolnského okresu (Lincoln County), které bylo později přestěhováno do většího a lépe přístupného Carrizozo. Několik původních staveb se v Lincolnu zachovalo a tvoří již v nadpisu zmíněný státní památník.
Lincoln: Lincoln State Monument - skupina zachovalých staveb osady z roku 1850
Lincoln je v dějinách divokého západu spojen se jménem desperáda Billy the Kid. První vraždu si odbyl v 18 letech, potom postřílel údajně až 21 mužů. Při útěku z vězení ve Fort Sumneru zastřelil dva strážníky. Tím namíchl jejich šéfa - policejního šerifa Pat Garreta. Ten ho nakonec dohnal a zastřelil. Billy se nedožil 22 roků, proto ta přezdívka Kidd (dítě). Je pochován v Lincolnu.
Lincoln: Jeden ze zachovalých původních 150 let starých domů
Lincoln: Mc Sweener House
Lincoln: Torreon - věž z roku 1850 byla jednou z prvních staveb a chránila obyvatele při nájezdech Apačů
Lincoln: Kostel Juana Bautisty
Lincoln: Kostel Juana Bautisty - vstupní dveře
Byly dvě hodiny odpoledne, já si koupil u pumpy v Hondo corn dog (párek v kukuřičném těstě na špejli) a pivko na večer. Měl jsem najeto 50 km, do Roswellu jich zbývalo devadesát. Bylo jasné, že to hodím někde "na divoko", žádné možnosti ubytování či legálního kempování nebyly.
Jelo se mi dobře, bylo to z kopce a vítr v zádech sice zeslábl, ale pořád ještě trošku foukalo. Určitě bych u silnice nějaký plácek našel, ale asi bych byl dost na ráně, žádné větší keře nebo stromy v blízkosti silnice nebyly. A pár metrů od silnice to už bylo oplocené. Věděl jsem, že si nějak poradím. Potom jsem na krajnici několikrát viděl přejetého vypaseného chřestýše a změnil jsem názor. Do Roswellu prostě dojedu, mezi hady se cpát nebudu.
Makal jsem jak mašina a fakt mne bavilo, že mi to tak jde. Do města jsem dojel po šesté hodině, již za soumraku. Nasadil jsem světla, oblékl jsem reflexní vestu. Mobilní signál fungoval, objednal jsem levný motel nedaleko centra.
Roswell: V centru města
Roswell: Vedlejší ulice poblíž centra
Roswell: Kopule soudní budovy
Roswell: Soudní budova
Roswell: V parčíku byla nástěnná malba s národní hymnou
Roswell, mekka ufologů
Druhého července 1947 bylo v Roswellu pozorováno UFO diskovitého tvaru letící na západ. Druhý den ráno našel rančer William Brazel na své farmě trosky. Zajel do Corona (tam jsem spal) a upozornil na to místního šerifa. Nakonec to převzali vojáci z letecké základny 509. bombardovací základny v Roswellu. Místo dopadu zcela uzavřeli a Brazela na několik dnů oficiálně zavřeli do vězení. Tam mu bylo zakázáno o této záležitosti s kýmkoliv mluvit.
Roswell: Budova International UFO Musea
Roswell: Fasáda International UFO Musea - vlevo lampa městského osvětlení
Roswell: International UFO Museum - figurína mimozemšťana
Rozšířila se spousta fám, u města Socorro se údajně našel celý poškozený disk i s těly mimozemšťanů. Posléze se objevil i film s pitvou mimozemských těl. Prostě živná půda pro různé spekulace. Armáda případ uzavřela s tím, že se jednalo o havárii meteorologického balónu.
Ať už to bylo jakkoliv, v Roswellu nezaváhali a chytře po americku si z toho udělali živnost. Vybudovali Mezinárodní muzeum UFO, pořádají každoroční festivaly a na ufony můžete narazit po celém městě. Vtipné mi připadaly lampy veřejného osvětlení, jednoduše změněné na hlavy mimozemšťanů.
Roswell: International UFO Museum - fotografie UFO z různých zemí
Roswell: International UFO Museum - pitva mimozemšťana
Roswell: International UFO Museum - pitva mimozemšťana - detail
Muzeum UFO jsem si nemohl nechat ujít. Je to samozřejmě panoptikum, kombinující písemné zprávy a fotografie s pouťovými figurinami. Ale berou to vážně, muzeum má rozsáhlou knihovnu a impozantní archiv, kde může kdokoliv bádat po libosti.
Roswell: International UFO Museum - knihovna
International UFO Museum
Navštivil jsem i další muzea. Roswelské muzeum je spojené s uměleckým centrem a nabízí všehochuť. Jednak muzejní sbírky z historie města - oblečení, nářadí, nábytek, koňské postroje a indiánské oblečení. K tomu současné umění, vlastně jenom obrazy zdejších umělců. Nijak mne to nebralo.
Roswell: Roswell Museum a Art Center - nová budova měla v jedné z galerií historický dřevěný strop
Roswell: Roswell Museum a Art Center - obraz s kovboji
Roswell: Roswell Museum a Art Center - rozlehlá nástěnná malba s indiánskou tématikou - všimněte si nesouladu v zobrazení velikosti postav
New Mexico Military Institute
Rozsáhlé vojenské zařízení v pěkných historických budovách. Hemží se to tam mladičkými kadety (hochy i dívkami). Co mne zaujalo, všichni, ať jednotlivě či ve vojenském tvaru, chodili zásadně pravoúhle. Nikdo si nezkrátil cestu po přeponě. Možná ještě ve výcviku nebrali Pythagorovu větu.
Roswell: New Mexico Military Institute
Roswell: New Mexico Military Institute - průčelí největší budovy
Roswell: New Mexico Military Institute - jedna z mnoha budov
Nachomýtl jsem se k první přehlídce nových kadetů. Ti měli předvést velitelům a rodinným příslušníkům své dovednosti ve cvičení s atrapou pušky. Litoval jsem hlavně jednu drobnou dívenku, která tu pušku nemohla unést a držela ji jako prase kost. Tu bych do boje zatím neposílal. Ale nedělám si iluze, oni tu slečnu nakonec vycvičí.
Roswell: New Mexico Military Institute - kadeti nastupují k přehlídce - chudák děvče tu flintu nemůže unést
Roswell: New Mexico Military Institute - kadeti předvádějí co se naučili
New Mexico Military Institute - přehlídka kadetů
Jeden den v Roswellu mi stačil. Ráno jsem vyrazil jako obvykle po osmé hodině. Městské hodiny, pokud fungovaly, ukazovaly o hodinu méně. Zkontroloval jsem to na GPSce a skutečně, zase mi šoupli s časem. Nové Mexiko přešlo na zimní čas.
V neděli se obvykle jezdí dobře, doprava je slabší. Silnice v rovině, žádná stoupání, ani klesání. To bude v pohodě, medil jsem si, těch 120 km do Carlsbadu dám levou zadní. Potěšil jsem se ještě vtipnou upoutávkou na hranici města, která vítá návštěvníky města. Instalovala hospodářská komora města Roswell.
Roswell: Vtipná upoutávka před vjezdem do města
Potom se to výrazně zhoršilo. Začal dout silný protivítr a já měl co dělat, abych na rovině jel víc než 12 km za hodinu. Okolní krajina nudná, placka, občas bavlníková plantáž, ale většinou jenom pastva pro dobytek nebo uměle zavlažovaná pole.
S od Artézia: Varování - neberte stopaře, v této oblasti jsou vězení
S od Artézia: Člun přistál na dělícím pruhu highwaye
Dokodrcal jsem se do města Artézia, v Dollar Tree koupil plechovky s oblíbenými hovězími polévkami, kterými se většinou krmím ráno. A zase jsem se trmácel proti větru. Kolo začalo skotačit a bylo jasné, že ani dvojnásobně silné duše nezabránily dalšímu defektu. Spravil jsem to před obchůdkem u malé benzinky. Tlustou duši jsem nevyměnil. V závětří jsem našel propíchlé místo přiložením blízko k tváři a použil samolepicí flek z Walmartu. Ocenil jsem, že jsem si na místních restrooms mohl po tom všem umýt zašpiněné ruce.
J od Artézia: Spravuji píchlé zadní kolo před malým obchodem s potravinami
Bylo jasné, že do Carlsbadu nedojedu. Dojel jsem do KOA kempu, postavil stan za nekřesťanských 36 dolarů. Ano, tato oblast je kvůli světoznámým jeskyním velmi drahá. Motely zde stojí od 200 dolarů. V Carlsbadu je rovněž RV park s kempingem, za stan chtějí 30 dolarů. Kdybych nepíchl, zřejmě bych se tam tím rosolovitým větrem protlačil a trochu ušetřil.
J od Artézia: Naftařské pumpy
V Americe tam je blaze ...
Jižně od Artézie se začaly objevovat naftařské pumpy. A to mi připomnělo jeden rokenrollový popěvek, který jsme zpívali, když jsem byl v pubertě. Bylo to takhle: "V Americe tam je blaze, tam se trsá na podlaze, v Americe tam je hej, tam se těží petrolej". Pro neznalé - trsá = tančí. A v mém mládí se v sobotu běžně chodilo trsat na čaje. Já tam také docházel, ale tanci jsem nikdy moc nedal. A to mi zůstalo dodnes.
Carlsbad
Tyto Karlovy Vary v Novém Mexiku nemají družbu s českým protějškem. Další Carlsbad je v jižní Kalifornii a tam se k českým Varům hrdě hlásí už u vjezdu do města. Mým hlavním úkolem bylo nakoupit zásoby a dojet co nejblíže k národnímu parku Carlsbad Caverns. Nejenže jsem nakoupil, ale zároveň se ve Walmartu najedl oblíbenou kombinací 1 maso a 2 přílohy za 5 dolarů. A zase to bylo Orange chicken (je bez kostí), bramborová kaše a zelný salát Coleslaw.
Cesta vedla okolo malého letiště. Zahlédl jsem upoutávku na stálou expozici o zapojení tohoto letiště ve 2. světové válce. Bohužel žádný Mustang in natura, ale přesto spousta zajímavých písemných materiálů. Z dobových plakátů mne zaujaly zejména výzvy ženám, aby se nechaly zaměstnat. Takhle vlastně začala ve velkém emancipace žen.
Carlsbad: Stálá expozice ke 2. světové válce - náborový leták do letectva
Carlsbad: Stálá expozice ke 2. světové válce - Amerika potřebuje 18 milionů žen na plný úvazek
Carlsbad: Stálá expozice ke 2. světové válce - jednou z příčin vyvolání války bylo obětování českého pohraničí
Whites Town
Nejbližší kempink od vstupu do jeskyní je ve Whites Town. Town je velká nadsázka. Celé "město" tvoří kemping a RV park, restaurace a motel. Cena za kemp slušná, pouhých 22 dolarů. Přijel jsem v půl druhé. Poslední vstup do jeskyní je v 15.15. V recepci kempu mi řekli, že do jeskyní je to 7 mil (11 km) a prý to není ani moc do kopce. Postavil jsem stan, brašny nechal u stanu a volný jako pták vyrazil na odlehčeném kole. Kopec to byl slušný, skoro 300 m převýšení na 11 km. Ale bez báglů to bylo snadné.
Whites Town: Apache Canyon Trading Post
Carlsbad Caverns National Park
K jeskyním jsem dorazil chvíli po půl třetí. Vstupenku jsem dostal zdarma po ukázání mého ročního "pasu" do národních parků. Výrazně se mi vyplatil. Dostal jsem poučení od rangera, co se v jeskyni smí a nesmí. Potom mi přivolal výtah, který mne svezl o více než 200 metrů dolů. Poslední výtah z jeskyní jede v 16:30. Kdo to nestihne musí vyšlapat pěšky po Natural Entrance Route - zhruba hodina po dvoukilometrové trase.
Carlsbad Caverns National Park: Hall of Giants (Hala obrů)
Carlsbad Caverns National Park: Crystal Spring Dome - strop
Carlsbad Caverns National Park: Pozůstatky po původním zkoumání jeskyní
Prošel jsem všechno, co bylo možné. Ranger-guided Tour se takto pozdě už nekonala, takže jsem byl ochuzen o kratší vycházku do Kings Palace. Ale i tak jsem si to skvěle užil. Prošel jsem dvoukilometrovou Big Room Route, trvalo mi to necelé 2 hodiny. Nikam jsem nechvátal, hodně jsem se kochal. Pouze hodinky jsem hlídal, abych vyjel výtahem. Kdybych vyšel pěšky, tak bych z toho strmého kopce sjížděl už za tmy a to se mi nechtělo.
Carlsbad Caverns National Park: Rock of Ages (Skála věků)
Carlsbad Caverns National Park: Rock of Ages - detail
Jeskyně je prostě ohromná. Skromně nasvícená, žádné barevné efekty jako někde v Asii. Správa jeskyně se snaží osvětlit jeskynní útvary tak, aby vynikla jejich přirozená barva. Ve tmě se samozřejmě špatně fotí, blesk se používat nesmí a stativ jsem neměl. Tak buďte k mým obrázkům shovívaví. Jenom na okraj - myslel jsem, že lépe vyjdou fotky na Sony RX100, který má světelnost 1.8 (ale jenom palcový snímač) a tudíž vychází nižší ISO. Omyl, na Sony A6300 s APS-C snímačem vyšly fotky lépe, přestože světelnost objektivu začíná na 3.5. Větší snímač je v těchto podmínkách výrazně lepší.
Carlsbad Caverns National Park: Mirror Lake (Zrcadlové jezero)
Carlsbad Caverns National Park: Crystal Spring Dome
Carlsbad Caverns National Park: Někde v jeskyni
Carlsbad Caverns National Park: Painted Grotto (Malovaná jeskyně)
Carlsbad Caverns National Park: Dolls Theatre (Divadlo pro panenky)
Sodoma, Gomora
Vrátil jsem se do kempu hladový jako herec. Šel jsem se osprchovat. V kempu byly zajímavé sprchy - jedna otevřená místnost bez závěsu se čtyřmi sprchami. Každý, kdo vešel do budovy záchodů viděl na sprchující už od dveří. Byl jsem tam sám, svlékl se a začal se sprchovat. Vešel evidentní kovboj v sombreru, bundě do pasu a džínách. Pozdravil "ahoj" a mně přišlo jako by to řekl česky.
Když odcházel, zastavil se u mne (já byl nahý ve sprše) a povídá mi, tentokrát opravdu česky "zastav se na panáka" a přitom ukazoval mezinárodní gesto jak si to sklápí do hrdla. "Jasně přijdu" povídám. "Ty mluvíš česky?", otázal se s podivem. "A jak bych měl asi mluvit, copak jsme někde v Americe", kontroval jsem já.
Milan vulgo Freďák z Koryčan a jeho kamarád Petr ze Severní Moravy vyrazili na týden do Texasu na světový potlach. Přivezli s sebou zásoby domácí kořalky. Začali jsme mirabelkou, potom ochutnali hrušku a nakonec meruňku. Kaloricky výživné panáky zahnaly pocit hladu a taky se skvěle povídalo.
Nedělej Zagorku
Řekl mi Freďák, když jsem odmítal další panáky a chtěl se vydat do grocery store pro něco k jídlu. Mezitím přitáhl na panáka Američana, který kempoval opodál. A to neznal jediné slovo anglicky. Amík ochutnal mirabelku a hrušku. Na meruňku nedošlo, protože se svalil na trávu a začal spokojeně chrápat. Já nedělal Zagorku a odměnou mi byla opice, za kterou by se nemusel stydět ani ruský mužik. Nicméně pití bylo super kvalitní, ráno mne hlava nebolela, žaludek byl taky v pořádku. Dal jsem si bez problémů svých 100 km.
Partu takovýchto moravských dvojiček vyslat se šrůtkem špeku a domácími lihovinami někam mezi musulmany a byl by konec všem současným potížím. Akorát by se museli naučit arabsky říci "nedělej Zagorku".
