Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).
Hledat na kolemkolem
New Orleans
V Hiltonu amigos, zase v Hiltonu
Ubytování v New Orleansu jsem zkoumal skoro 3 týdny předem. Nabídek hodně, ceny vysoké. Chtěl jsem bydlet co nejblíže French Quarter a to je fakt drahá oblast. Šel jsem na ústupky, našel bydlení asi 2 km od této čtvrti. Naštěstí tam byla možnost to zrušit. To jsem také udělal, když jsem našel možnost bydlet v podstatě za stejné peníze (pět nocí o 400 Kč dražší) v Hampton Inn, vlastněném hotelovou sítí Hilton. Skvělá poloha, 3 minuty pěšky do Bourbon Street.
Vše skvělé, akorát jsem se tam nemohl dostat. Ve městě probíhal první vánoční průvod (bylo 1. prosince), ulice kvůli průvodu zavřená. Fakt senzace, užil jsem si New Orleans hned po příjezdu. Spolykal jsem hrst cukrátek, které účinkující rozhazovali davům. Taky jsem byl obdařen několika šňůrami pestrobarevných kuliček, kterými byli účinkující i diváci ověšeni. Na lacinou bižuterii si sice moc nepotrpím, ale do Hiltonu musím být fešák, řekl jsem si a navlékl si na krk asi 5 náhrdelníků (odpoledne jsem je pak rozdal dětem).
Takto vyšňořen jsem před Hiltonem opřel kolo o portál a požádal portýra v uniformě, ať mi na ně dohlédne. Recepční mou již zaplacenou rezervaci našla okamžitě, nad mým outfitem se nijak nepozastavovala, byla zvyklá, že u nich bydlí různí cvoci (kteří si to mohou dovolit). Chtěla klíčky od auta, aby mi ho mohli zaparkovat. Řekl jsem, že to nepotřebuji, že jsem přijel na kole. Dostal jsem pokoj v sedmém patře, obhlédl výtahy, bude to bez problémů.
Vrátil jsem se před hotel a hrdě kráčel s kolem přes halu k výtahům. Naběhli na mne hned 2 bezpečáci, byli docela nepříjemní, co že to jako k..va dělám. "Jdu na pokoj, chlapi", řekl jsem jim. "Ty tady bydlíš?", ptali se mne nevěřícně. "Jasně", řekl jsem jim, "pomozte mi to kolo nacpat do výtahu". Vytáhl jsem hotelovou kartu, bez které výtah nejede a atmosféra se změnila o 180 stupňů. "Ano pane, tudy prosím do výtahu, dveře vám přidržíme, ať se vám u nás líbí", et cetera, et cetera. Takové zacházení fakt stojí za těch směšných 80 Kč denně navíc. Akorát musíte vyhmátnout správnou nabídku, jinak je to třeba i čtyřikrát dražší.
Bydlení fakt skvělý
Pokoj měl nejméně 40 m2, k tomu šatna a koupelna. Standardní výbava - lednice, mikrovlnka, kávovar s každodenním přísunem 4 porcí kávy. K tomu fungovala skvěle wifi - byl jsem spokojen. Ale moc jsem to neřešil a rychle vyrazil do města shlédnout zbytek vánočního průvodu.
New Orleans: Hampton Inn and Suites - moje operační základna v NOLA
New Orleans: Pohled z okna mého pokoje v 7. patře
New Orleans: Central Business District - oblast, ve které jsem bydlel
Krewe of Jingle Parade
Rolničkový průvod - tak by se dal přeložit název průvodu sponzorovaného firmou Krewe, která vyrábí a prodává sluneční brýle. Sice mi na hodinu zahradil cestu do hotelu, ale na oplátku mi přiblížil ten správný duch města New Orleans. Překvapil mne rozsah celé akce - několik stovek lidí aktivně vystupovalo a určitě víc než 20 alegorických vozů (jak se tomu říkalo za totáče na prvního máje).
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - samozřejmě nejmenší děti byly nejroztomilejší - ale malí kluci do toho nešli - pouze holčičky
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - těmto holčinám to šlo náramně
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - tahle děvčata nebyla žádná polena, tanec měla v krvi
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - kočky v rytmu rocku
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - tady vidíte, jak si dokáží užívat pozornosti davu
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - mažoretky s klasickými hůlkami
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - mažoretky s prapory
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - dívky v rozpuku byly ozdobou průvodu
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - korále, cukroví, ale hlavně úsměvy vrhané z alegorického vozu
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - zdejší ikona - velký Satchmo - samozřejmě chybět nemohl
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - jseš dobrej, křičela na mne poté, co jsem bravurně chytil hozený pamlsek
Co si máme povídat - v těchto akcích se nejvíce vyžívají ženy od 3 let do osmdesátky. Kluků bylo minimum, vlastně jenom muzikanti asi tak od 10 let (aby vůbec uměli něco zahrát). A pak tam byla parta klonů Elvise, ale tito hošani mi nepřipadali tak úplně jako mužský. Možná jsem se mýlil, bližší zkoumání jsem nepřipustil.
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - Elvisové na můj cyklistický outfit reagují trošku necitlivě
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - Elvis na mopedu
Všechna čest všem těm starším a často i nadproporčním ženám. Šly do toho s plným nasazením a užívaly si tanec na dobrou muziku i pozornost publika. Dvacet kilo navíc nebyl dneska žádný problém. Pouze toho potu u nich viditelně přibylo.
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - nějaké špeky nikdo neřešil, hlavně že se točily sukénky
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - když je toho trochu víc, tak se to nacpe do gatí
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - radost, zábava, sranda - o to tady šlo
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - dámy šly za letušky
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - kapitán se předvádí
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - sponzorem byla firma Krewe, která prodává sluneční brýle
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - paní z průvodu dělala cukrbliky na všechny, tak se dostalo i na mne
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - na závěr samozřejmě vůz se Santa Clausem a jeho poskoky, Vánoce už tlučou na dveře
To se musí oslavit
Bezpečný dojezd do města po 6720 km, které jsem k tomu potřeboval z Idaha, si opravdu oslavu zasloužil. Kde jinde než v Bourbon Street. Prošel jsem se po několika hospodách. Muzika tam hrála, bylo příjemně. Dal jsem si jedno pivo, potom druhé, potom - no nebudeme tady řešit počítání do deseti. Kontrolní otázka - co byste pili v Bourbon Street? Takže jeden do levé nohy, druhý do pravé, třetí - naštěstí jsem si uvědomil, že mám nohy jenom dvě. Bylo to jenom na mne. Nikdo na mne netlačil "nedělej Zagorku", jako Moraváci v kempu u Carlsbad Caverns.
New Orleans: Krewe of Jingle Parade - tohle mne fakt dostalo - hned 50 metrů za průvodem jela čisticí četa
New Orleans: Průvod skončil - unavené dámy po přechodu kráčející
Skončil jsem v nejlepším a odebral se vyspat do 10 minut vzdáleného hotelu. Ač docela rozjařen, pořád jsem si byl vědom, že je to nebezpečná čtvrť. Zdejší vlčáci čekají na přitroublého turistu, který se zhulí jako andulka a potom ho oberou o vše, co má nějakou cenu. Policie potom ráno sbírá ty chudáky, kterým zbyly nanejvýš jejich nepříliš čisté trenýrky.
Nedělní průzkum okolí
Samozřejmě jsem si pamatoval, kde jsem večer byl a jak to tam vypadalo. I když mi chvílemi přišlo, že se přivalila řídká mlha, která pevné obrysy trochu rozostřila. Inu, Mississippi je velká řeka a mlhy sem prostě patří.
Chtěl jsem si projít nábřeží a významné ulice Francouzské čtvrti. Nejprve jsem se ale důkladně nacpal hotelovou snídaní, ze které se stalo hlavní jídlo celého dne. Hlad jsem dostával až pozdě odpoledne, menší večeře ho utišila.
Po Canal Street jsem došel k řece a pokračoval po Moon Walk, procházkové trase na levém břehu. Zastavil jsem se u kotviště kolesového parníku Natchez. Linula se tam podivná zdeformovaná jazzová muzika. Chvíli mi trvalo, než jsem objevil dýmající parní varhany na nejvyšší palubě parníku. Varhaník na ně hrál známé melodie a z varhanních píšťal v rytmu písně vycházely kouřové, tedy parní, signály.
New Orleans: Parník Natchez zatopil pod kotly a je připraven k odjezdu
New Orleans: Parník Natchez
Hra na parní varhany kolesového parníku Natchez
Den jako stvořený pro krádeže a loupeže
Titulek je parafrází úžasné povídky "Den jako stvořený pro banánové rybičky" od J.D.Salingera. Možná znáte jeho novelu "Kdo chytá v žitě". Dneska byl v NOLA (New Orleans LA - zkratka pro Luisianu) mimořádně příznivý den pro páchání zločinů jakéhokoliv kalibru. Policie byla totiž v kostele.
New Orleans: St. Louis Cathedral - roční mše za policisty, hasiče a záchranáře, kteří přišli o život při svém pracovním nasazení
New Orleans: Jackson Square před St. Louis Cathedral - policisté na koních
New Orleans: St. Louis Cathedral - mše skončila, frajeři na Harlejích odjíždějí
St. Luis Cathedral jsem nemohl vynechat. Z nábřeží je pěkný pohled na Jackson Square, které právě katedrála uzavírá. Park před katedrálou byl zaplněn modrými košilemi. Můj první dojem byl, že se svazáci z ČSM přeorientovali na jiné než komunistické náboženství. Nikoliv, byla to záplava policistů ze zdejšího sboru. Konala se totiž každoroční mše za policisty, šerify, hasiče a záchranáře, kteří padli ve službě. Významná událost, mši sloužil biskup, všichni zúčastnění oblečeni v nažehlených uniformách, kostel obklopen jízdními policisty na koních a drsnými policejními chlapáky na Harleyích.
Trochu jsem se tam motal po ukončení mše. Čekal bych smutné výrazy, zamyšlení, truchlení. To bylo asi v kostele. Před kostelem už to byla společenská událost, lidi kteří se dlouho neviděli se plácali po zádech a domlouvali, kdy si skočí pokecat někam na panáka. Ale asi je to tak dobře.
Luis Armstrong Square
Slavné Armstrongy mají v Americe dva. V Texasu, na Floridě a skoro vůbec všude v USA je to Neil Armstrong - první člověk, který vstoupil na povrch Měsíce. V Luisianě je ale silně zastíněn brilantním trumpetistou a muzikantem Luisem. Ten má dokonce vlastní park, jehož součástí je i původní Congo Square. Přiléhá k French Quarter, je od ní oddělený Rampart Street.
New Orleans: Luis Armstrong Park - část pomníku vzdávajícího hold všem zdejším jazzmanům
New Orleans: Luis Armstrong Park
New Orleans: Luis Armstrong Park - busta Sidney Becheta
Park hezký, voda, můstky. Socha Satchma mne nijak nezaujala, snad pouze svou dvounadživotní velikostí. V parku slavné divadlo Mahalie Jackson, výtečné gospelové zpěvačky, jejíž sláva do českých zemí nepronikla. Před divadlem má realistickou sochu. Taky pěkná manda, ale ten hlas se prostě někde musí tvořit a rezonovat. Ale netušil jsem, že je k tomu potřeba i tak významné pozadí.
New Orleans: Treme Street
A co krabice, chlape, máš?
Seděl jsem na lavičce v parku, kytky smrděly, ptáci řvali, však to znáte. Mou pohodu narušila neodbytná myšlenka na nutnou logistiku. Budu muset sehnat krabice na zabalení. Prioritou byla krabice na kolo. Mobilní data jsem už neměl, ale aplikace Maps.Me funguje off-line. Nejbližší cyklistická prodejna RideTHISbike na Dauphine Street ve Francouzské čtvrti. Pěšky zhruba kilák.
New Orleans: Dauphine Street
V neděli budou mít zavřeno, nebo je to jenom půjčovna kol, říkal jsem si. Ale půjdu alespoň okolo a za optání nic nedám. Otevřeno bylo, malá dílna, mladý mechanik a zhruba čtyřicetiletý majitel. Přednesl jsem svoji prosbu, ale viděl jsem to švarc, v dílně se žádná krabice nepovalovala. Šéfík to probral s mechanikem a dospěli k názoru, že možná krabici mají. Majitel se zvedl a šli jsme asi 300 metrů k němu domů, kde měl na dvorku úhledně naskládány složené kartonové krabice. Jedna z nich byla standardní na kolo. Z ostatních jsem vybíral na zbytek nákladu, ale byly malé.
S krabicí pod paží jsme odkráčeli zpátky do dílny. Ptal jsem se majitele, jestli to chce zaplatit, když se mnou strávil takovýho času. "Zbláznil jsi se, co bys platil", byla jeho odpověď. Byl to rovněž cyklistický čundrák, jezdil po Státech, ve Slovinsku, Rakousku a Německu. Chtěl vidět moje stránky, zasedli jsme k jeho kompu a strávili více než hodinu prohlížením mých stránek. Ptal se mne, v čem jsou stránky dělané. "Napsal jsem si na to program", povídám, "aby mne to vyrábění stránek po cestě, často pod stanem, netrvalo moc dlouho. To víš, když píšu vleže ve stanu, bolí mne z toho ruce".
Moc příjemné setkání s podobně zaměřeným člověkem. On se akorát od svého byznysu nemůže vzdálit na moc dlouho. Měsíční čundr je pro něj maximum. A na vysvětlenou, kola nepůjčovali, živili se jako klasický cykloservis - opravy, seřizování a sem tam nějaký prodej.
Půjčovny kol v podstatě zabila městská kola, která si odemknete na stojanu ve městě a pak je necháte na jiném stanovišti. To je umožněno mobilními aplikacemi, bez nich bych to nefungovalo. Majitelé půjčoven kol to pochopili a prostě svůj byznys změnili. V turisticky atraktivních místech se snaží konkurovat jednak cenou, ale hlavně doplňkovými službami. Součástí půjčení kola je například i komentovaná vyjížďka s průvodcem po zajímavostech. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někdo kvůli městským kolům zablokoval magistrálu. (A už chlapče uber a víc to nerozváděj.)
New Orleans: Zdejší uliční kolo Blue cycle před obchodem
Neplať za to, co můžeš mít zadarmo
Krabici na kolo jsem měl na pokoji. Potřebuji ještě krabici na ostatní věci, ale tu koupím v UPS store, který byl necelých 50 metrů od mého hotelu. Při procházce v Garden District následujícího dne jsem viděl, jak místní spořádaní (a také bohatí) občané, vyskládali složené kartonové krabice ke svým popelnicím. Ne každá krabice by se mi hodila, ale něco by se určitě našlo.
Nechal jsem to zatím být a prohlížel si zajímavé domy. Krabici si vyberu před návratem do centra. Špatné rozhodnutí. Vrátil jsem se k domu, před nímž byly vyskládány čisté krabice, ale byly fuč. Právě totiž probíhal svoz odpadu a sběrný vůz mi nadějné kandidáty na mojí náhražku kufru Samsonite sebral před nosem. Našel jsem ulici, kde ještě nebyli a po 10 minutách jsem měl druhé zavazadlo. Byl jsem hrdý na to, jak jsem věc vyřešil a složenou krabici odvezl tramvají do hotelu. Trochu jsem se porozhlédl a krabic vhodných rozměrů jsem mohl mít v bezprostředním sousedství hotelu alespoň pět.
Místní MHD
V NOLA jezdí 4 tramvajové linky. Jsou to historické vozy s nepohodlnými dřevěnými sedadly, jaké pamatuji ze svého mládí u železničních vagonů třetí třídy. Tramvaje nemají mechanické brzdy. Brzdí se otočením reostatu, kdy přepólováním dojde k změně směru otáček motoru a ten tím pádem brzdí. Kvalita jízdy je poplatná kvalitě řidiče. Poprvé jsem jel s řidičkou, která s tím kvedlala jako by míchala omáčku a všichni pasažéři lítali jako nudle v bandě. Jízdy s jinými řidiči byly plynulé.
New Orleans : Tramvaj před kasinem Harrash
Ceny jsou lidové. Jedna jízda za 1.25 USD, přestup na jinou linku stojí další čtvťák. Celodenní jízdenka na všechny tramvaje a autobusy stojí 3 dolary. Ale my staří, neperspektivní, platíme jenom 0.40 USD za jízdu (od 65 let, platí i pro cizince, kteří na požádání prokáží nějakým dokladem svůj věk). Platit je možné přímo ve vozidle, ale musíte mít přesně, výběrčí mašina peníze nevrací.
New Orleans : V tramvaji
V supermarketu jsem se zastavil u služeb zákazníkům. Chtěl jsem rozměnit 2 dolary na deseticenty. Paní sice pochopila, že chci rozměnit, ale deseticent pro ní byl španělskou vesnicí. Přinesla mi osm čtvrťáků. Řekl jsem jí, že jsem chtěl desetníky, takže by jich mělo být za 2 dolary dvacet. "Jó, ty chceš dime, bejby, tak proč jsi to neřekl rovnou", řekla mi prodavačka a ochotně rozměnila.
Odvěké dilema
To mám, když se ocitnu na zajímavém místě. Mám svůj čas věnovat psaní blogu, nebo se mám na blog vystřihnout a užívat si pamětihodností? Tak to je i při mém současném pobytu v NOLA. Vrozený smysl pro povinnost velí "už o tom konečně napiš". O něco silnější smysl pro dobrodružství velí "jdi ještě tam a tam, mohlo by se ti tam líbit". Zřejmě už to za zbývající necelé dva dny nevyřeším a dopíšu to v Praze. Ale tam na mne čeká řada povinností a asi to už nebude ono.
Večeře zadarmo
Vrátil jsem se z večerního koncertu v katedrále St. Luis. Každý den od 18 hodin se tam konal volně přístupný koncert. Viděl jsem dva - cajunskou ženskou skupinu - hrály koledy v country stylu. Druhý koncert byl jazzový a zase většina skladeb byly známé koledy, ze kterých byla poznat jenom základní melodie na začátku a na konci a mezitím byly jazzové improvizace.
Dostal jsem chuť na pizu, naproti hotelu byla pizerie řetězce Domino. Objednal jsem si a řekli mi že budu 15 minut čekat. To se mi nevyplatilo jít zpátky do hotelu. Kdybych měl ještě na telefonu zaplacený tarif, nechal bych si od nich poslat zprávu. A tak jsem čekal čtvrthodinu, potom další čtvrthodinu a potom jsem se fakt naštval, asi to bylo z hladu. Uznali to, vrátili mi peníze. Po dalších 5 minutách dodali i objednanou pizu zdarma, jako omluvu podniku. Large piza byla jako kolo od vozu, měl jsem večeři i na zítra.
Garden District
Zahradní obvod je jednou z největších atrakcí New Orleansu. Na poměrně malé ploše je spousta historických domů (zhruba 150 let starých). Většina z nich v dobré kondici. Domy jsou v soukromých rukou, pouze několik je jich veřejně přístupných. Fotit se to moc nedá, domy jsou zastíněné stromy a pozemky poměrně malé, takže by byl potřeba hodně širokoúhlý objektiv. Nicméně jako procházka skvělé.
New Orleans : Garden District - Colonel Shorts Villa
New Orleans : Garden District -Womens Opera Guild Home
New Orleans : Garden District - pes ostražitě spí v přede dveřmi domu
New Orleans : Garden District - cesta k domu
New Orleans : Garden District - rozkvetlé stromy v prosinci u nás nemáme
New Orleans : Garden District - vpravo dole poštovní schránka pro Santa Clause, kam děti vhazují svá přání
Hřbitovy
Stále promočená půda je příčinou malebných hřbitovů v New Orleans. Do země se pohřbívat nedalo a tak se stavěly velké hrobky, do kterých se pohřbívaly často i desítky lidí. V jedné z nich je údajně pohřbeno okolo 2000 těl. Hřbitovy jsou taková malá malebná města a ještě k tomu je jich v centrální oblasti hodně a jsou dobře dostupné. Například konečná jedné z tramvajových tratí se jmenuje Hřbitovy a to nikoliv bezdůvodně.
New Orleans : Hřbitov Lafayette - hrobky
New Orleans : Hřbitov Lafayette - náhrobní kámen
Kromě vizuální zajímavosti jsou dalším tahákem hrobky slavných lidí. Nejnavštěvovanější je hrobka zdejší voodoo královny Marie Laveau. Slavná vědma je stále jedničkou mezi zdejšími "čarodějnicemi". Proslavila se i tím, že zajistila mnoho spokojených manželství. Její hrob je na hřbitově Sv. Ludvíka č. 1, což je nejstarší hřbitov, který se používá od roku 1789. Býval volně přístupný, ale od roku 2015 tam mají přístup pouze vlastníci hrobek. Turisté jenom s oficiálním průvodcem.
New Orleans : Hřbitov Lafayette - kytky na hrobu po zdejších Dušičkách
New Orleans : Hřbitov Lafayette - trochu netradiční výzdoba hrobu
New Orleans : Hřbitov Greenwood - vstupní brána
New Orleans : Hřbitov Greenwood
New Orleans : Hřbitov Greenwood - kašna
New Orleans : Hřbitov Greenwood - někdo to má holt posichrováno všude
Canal Street
Canal Street je hlavní tepnou městského centra. Odděluje Francouzskou čtvrť od obchodně a hotelově zaměřeného Central City. Táhne se od břehu řeky Mississippi na severozápad a potom se jako Canal Boulevard zalomí na sever a skončí na jižním břehu jezera Pontchartrain. Jezdí po ní 3 tramvajové linky a zejména v jižní části je plná obchodů a turistických agentur. Bydlel jsem v Central City v ulici Carondelet. Měl jsem to 100 metrů do Canal Street a když jsem přes ní přešel, byl jsem v nejvyhlášenější ulici Francouzské čtvrti - v Bourbon Street.
New Orleans: Canal Street - barevná reklama
New Orleans: Canal Street
New Orleans: Canal Street na rozhranní s French Quarter
New Orleans: Prodavač hot dogs na Canal Street
Nábřeží okolo Spanish Plaza
Španělské náměstí je momentálně v rekonstrukci a prostor je obklopen vysokou ohradou. Mne zajímalo hlavně přístaviště přívozu, který jezdí každou půlhodinu do Algiers na protější straně řeky. Původně jsem chtěl vynechat most a jet tímto ferry. Měl jsem však obavy, zda není potřeba kolo přenášet třeba přes schody. To by se mi s naloženým kolem moc nelíbilo, musel bych sundavat brašny a přenášet nadvakrát. Proto jsem také přejel po mostě. Zkontroloval jsem to na místě - žádný problém, kola se naloďují bezbariérově na dolní palubu, kdežto pěšáci mají přístupový můstek po schodech na horní palubu.
New Orleans : Riverwalk - známá socha odkazující na velikonoční Mardi Gras
Vedle ferry má přístaviště Creole Queen, druhý místní kolesový parník, který podniká turistické vyjížďky s muzikou, jídlem a pitím. Přístaviště sousedí s Riverwalk, kde je největší outletové nákupní středisko v centru. Pořídit v něm dárky pro vnoučata nebyl žádný problém. Chtěl jsem si nechat vrátit daň, v obchoďáku sídlila specializovaná agentura, která to vyřizovala a na místě vracela daň. Vyplnil jsem formuláře, přiložil opis letenky a pas. Vše bylo na dobré cestě do chvíle, kdy se pracovník v mém extrémně orazítkovaném pase dobral data mého příletu do USA. Zkontroloval něco na svém počítači a potom mi s omluvou sdělil, že na vrácení daně nemám nárok, protože můj pobyt v USA přesáhne 90 dnů. A hned mi ukázal text příslušného paragrafu v zákoníku státu Louisiana.
New Orleans : Kolesový parník Creole Queen se vrací do přístavu
Za zmínku slouží také načančaný Fulton Street, který sousedí se Španělským náměstím. Každý večer tam byl nějaký program, většinou koledy a na pár minut dokonce zasněžilo. Na umělý sníh jsem tam nečekal, v zimě si ho beztak užiju dost na sjezdovkách.
New Orleans : Vánočně vyzdobený Fulton Street
New Orleans : Vánočně vyzdobený Fulton Street - denně tady několik minut padá sníh - samozřejmě umělý
Francouzská čtvrť
Jednoznačně největší atrakce New Orleans. Poměrně malé území zhruba čítá 7 dlouhých a 13 krátkých příčných ulic. USA jsou značně prudérní zemí tvrdě postihující například pití alkoholu na veřejnosti. Známým fíglem je schování plechovky piva do hnědého papírového pytlíku. Ten vám automaticky nabídnou všude, když si kupujete single beer (jednu plechovku nebo lahev, většinou se pivo prodává v balení po šesti).
New Orleans: Francouzská čtvrť - ulice Chartres
New Orleans: Francouzská čtvrť - křižovatka Decatur a North Peters
New Orleans : Dům v ulici Chartres ve Fracouzské čtvrti
V celé zemi je jen několik míst, kde lze svobodně nasávat na veřejnosti a vůbec lumpačit. Jedním z nich je právě Francouzská čtvrť, dalším z nich třeba je Strip v Las Vegas. Potkáte tady rozveselené party, které obrážejí hospody a aby tu cestu od krčmy ke krčmě vůbec vydržely, udatně popíjejí i po cestě. K večeru celá situace nabývá na intenzitě a kulminuje zhruba o půlnoci.
New Orleans : Živá muzika v hospodě
New Orleans: Holky na tahu
V každé hospodě je upozornění, že vstup je povolen pouze osobám starším 21 roků, což je minimální věk pro pití alkoholu (prodej cigaret od 18 roků). Ale v tom šrumci pochybuji, že se kontrola věku podle ID dělá. Jinak je ovšem důsledná - v supermarketech někde požadovali i po mně ID, abych prokázal věk. Při platbě na samoobslužné pokladně se nákup zastaví a pověřený pracovník musí nákup byť jediné plechovky piva schválit. Ke kontrole jsem dával řidičák a jednou mi odmítli pivo prodat, neboť zadali datum vydání řidičáku 12.4.2012 jako datum narození. A šestileté dítě na pivko prostě nárok nemá.
New Orleans: Francouzská čtvrť - cyklotaxi
New Orleans: Zde se lehokolo uplatní snadno, nejsou tady žádné kopce
Dlužno dodat, že nejsilnější provoz je pouze v několika blocích okolo Bourbon Street přilehlých k Canal Street. Zbytek Francouzské čtvrti je relativně klidný, kromě hotelů jsou tam normální rodinné domy a několik klidných hospod.
New Orleans: Před Cabildem - městským muzeem
Rušno je i na Jackson Square před St. Luis Cathedral, kde se pořád něco děje. Hraje pouliční muzika, různí performeři se snaží vydělat si na denní skývu. Vždy je tam několik stolků místních vědem, které vykládají taroky a věští budoucnost z ruky. Klientů mají dost.
New Orleans: Před St. Luis Cathedral provozují svoji živnost vědmy
New Orleans: Malířka balí své neprodané výtvory, mne zaujalo hlavně její designové kolo
New Orleans: Vlevo údajně nejlepší OK básník na světě - ten to má jasný - bude živořit, nikdo o něj nezavadil ani čvtrťákem
New Orleans: Páníčka živí pes tím, že předstírá, že je po flámu
New Orleans: Rauchenpauza před dalším songem
New Orleans: Francouzská čtvrť - uliční výjev
New Orleans: Před St. Luis Cathedral - po celodenní námaze si člověk musí trochu odpočinout
Symbolickým zvířetem New Orleans je aligátor, neboli gator, jak to zde zkracují. Nejčastějším suvenýrem jsou sušené hlavy mladých zvířat. To není suvenýr pro mně. Místo toho jsem si přivezl fotku povedeného amerického gatora, jehož plastika zdobila stěnu jednoho z domů.
New Orleans: Gator Made in USA
Městský park
Dvacet minut od centra jízdou tramvají je rozsáhlé území City Parku. Dominují mu Muzeum umění, Botanická zahrada a velký lunapark, který otevírá až v podvečer. Je v něm několik velkých vodních ploch a řada potoků a říček, přemostěných malými můstky. V jezerech žijí kromě přemíry ptactva také aligátoři, ale mně se žádný neukázal.
New Orleans : City Park - houpačky jsou na jihu populární a tak nemohou chybět ani ve veřejném parku
New Orleans : City Park - duby ozdobené lampiony
New Orleans : City Park - vodní pták
Do Museum of Art jsem nešel, ale prohlédl si výtečnou zahradu se sochami - The Sydney and Walda Besthoff Sculpture Garden. Tam je vstup zdarma a přestože oficiálně otevírali až v 10 hodin, pustili mne do ní o třičtvrtě hodiny dříve. Prošel jsem si jí v klidu a sám. Po desáté začaly najíždět autobusy s turisty a bylo tam až příliš živo. V zahradě jsou instalovány sochy významných sochařů - například Henryho Moora, Augusta Rodina, Piera Renoira. Mne nejvíce zaujaly sochy uvedené na následujících obrázcích.
New Orleans : Muzeum umění
New Orleans : The Sydney and Walda Besthoff Sculpture Garden - Španěl Jaume Plensa - Overflow - detail
New Orleans : The Sydney and Walda Besthoff Sculpture Garden - Brit indického původu Anish Kapoor - bez názvu
New Orleans : The Sydney and Walda Besthoff Sculpture Garden - Korejec Do-Ho Suh - Karma
Jazzové muzeum
Muzeum je umístěno v budově staré mincovny a část expozice je logicky věnována i ražení mincí. Zrovna na můj poslední večer v New Orleans pořádalo muzeum koncerty s prohlídkou, to vše zdarma. Kapely se měly střídat až do půlnoci. Já stihl pouze jednu latinskoamerickou kapelu a potom jsem musel odejít, abych se vyspal před následujícím cestovním dnem.
New Orleans : Jazz Museum at the Old U.S. Mint - nádvoří
New Orleans : Jazz Museum at the Old U.S. Mint - vstupní hala
New Orleans : Jazz Museum at the Old U.S. Mint - expozice
Cesta na letiště
Krabice jsem měl sbalené do velkého balíku, stažené pásky tak, aby se mi vešly na nosič pod sedlo. Po opravdu vydatné snídani jsem výtahem svezl naložené kolo a balík krabic do haly. Odhlásil jsem se, krabice připevnil na nosič, na ně připnul spacákovou brašnu. Vypadal jsem jako bezdomovec převážející svou postel z krabic na lepší místo.
New Orleans: Cyklopruhy v ulici Baronne
V centru jsem se pohyboval po cyklostezkách. Když zmizely, vybíral jsem si boční ulice podle kvality povrchu. Některé byly silně rozbité a tak jsem dost často přejížděl z ulice do ulice.
New Orleans: Cestou na letiště s nadměrně naloženým kolem
Po 10 km jsem se dostal k řece. Najel jsem na cyklostezku, která okolo ní vede a dojel po ní až zhruba 2 km od letiště. U pumpy jsem koupil poslední plechovku piva, aby mi balení lépe ubíhalo. K letišti jsem dojel po normální silnici, žádná dálnice a velice snadno se dostal až k terminálu společnosti Delta.
New Orleans: Cyklostezka okolo Mississippi - asi 10 km od letiště
Balení kola a ostatní výbavy mi trvalo standardní 2 hodiny. Zaplatil jsem za další zavazadlo a byl jsem odbaven. Po hodinovém letu jsem byl v Atlantě a bez další kontroly odjel vláčkem na terminál F. Před nástupem do letadla po mne nechtěli ani pas, ani palubní lístek. Podíval jsem se do kamery (s cyklistickými brýlemi na očích), vypadlo mi číslo mého sedadla a tím veškeré procedury skončily. A tím také skončil můj patnáctý cyklistický výlet.
