Ve státě Washington

Netypická příprava na cestu 2.9.2006

Začátkem září jsem připravil své horské kolo na cestu. Nechal jsem vyměnit odpruženou vidlici za obyčejnou, každé kilo odlehčení je dobré. Namontoval jsem přední a zadní nosič, vyměnil nové pláště a nové duše, na řídítka namontoval brašnu na foťák. Mimochodem, když jsem s touto brašnou nějaký čas jezdil v Česku po lesích, připadal jsem pravověrným bikerům, kteří mne cestou potkávali, jako mastňák a přestali mne zdravit. Jako inovaci jsem si zvenčí barvou popsal všechny 4 závěsné brašny tak, aby bylo jasné, na který nosič patří. Na zadním i předním nosiči mám stejné brašny a v minulých letech jsem měl označení pouze uvnitř, což bylo při každodenním balení nešikovné. Vyměnil jsem řetěz, kolo důkladně promazal a vyrazil je projet.

Naneštěstí se mi v prudkém lesním sjezdu do cesty připletl pes, kolo bez odpružené vidlice se chová jinak než s pevnou vidlicí, neustál jsem to a po letech se zase pořádně vymázl. Psovi jsem se vyhnul, ale doslovně jsem "ryl hubou v zemi". Hlavní nápor naštěstí zadržela přilba, ale odneslo to čelo, v nemocnici mi odborně vyhotovili pár štychů. Horší bylo naražené pravé koleno, ale po dvou dnech se to výrazně zlepšilo. Podle rentgenu bylo vše v pořádku.

Jak je všeobecně známo, nejlepší obranou proti zdravotním problémům je prevence. Preventivně jsem si natloukl čenich už v Česku a tak by se mi v Americe nemělo nic stát. Tři dny před odjezdem mi vytáhli stehy, přesto byly jizvy čerstvé a nápadné. Byl jsem zvědav, jak se na to budou tvářit v Americe na imigration.

[Praha] rozbitý čenich sanovaný českým zdravotnictvím

Let do Seattle (Praha - Berlín – Newark – Seattle) 11.9.2006

Pražské letiště se překvapivě zvětšilo. Měl jsem co dělat, abych se odbavil a doběhl k autobusu. Z nového terminálu je to fakt daleko. Se zavazadly nebyly problémy. Do USA jsou povolena 2 zavazadla, každé nejvýše 23 kg. Do toho jsem se s velkou rezervou vešel. Kolo jsem měl složené v krabici, kterou mi zadarmo dali v cyklistické prodejně. K tomu další kartónovou krabici s kempinkovým vybavením.

V den pátého výročí útoku na WTC bylo odbavení velmi důkladné, došlo i na zouvání bot, ale to je u amerických společností nyní standard. Letecká společnost Continental již nepodává žádný alkohol na palubě zdarma - panák, pivko nebo dvojka vína stojí 5$. Letěli jsme dost nepohodlným Boeingem 757, jediná ulička středem, 2 záchody na konci letadla, žádný prostor pro chození. Zlatý jumbo 747.

V Newarku jsem si dobře pokecal na imigration s úředníkem, který byl nadšeným cyklistou (to jsou asi dneska všichni). Při pohledu na zjizvené čelo se mne ptal, zda na kole závodím (napadlo mne, že se smrtí, ale radši jsem mu to neřekl). Potom jsem protlačil zavazadla celnicí, aniž jim úředníci věnovali jakoukoliv pozornost a jako předposlední dorazil do letadla do Seattle.

Palubní personál byl barevný, což samozřejmě nikomu nevadí, pouze u nás na to nejsme zvyklí. Byl ale také dost tlustý. Seděl jsem vzadu a měl mě na starosti stevard ve středních letech, jehož profesionální problém byl protlačit své přebujelé tučné pozadí uličkou. Jelikož v B737 je také jen jedna ulička, byl to velký problém, protože on se s nikým v uličce nevyhnul a blokoval tak přístup k záchodům. Nicméně měl na to metodu - číhal vzadu v přípravně a když byl vzduch čistý, popadl podnos a donesl jídlo nebo pití jedné osobě a pak zase zajel do skrýše. Takže obsluhoval permanentně po celý téměř šestihodinový let. Takhle vypadá pozitivní diskriminace v praxi. Máme se na co těšit, až to dorazí do Česka.

Na letišti jsem si vybral tichý koutek, kde jsem chtěl smontovat kolo a odjet do několik kilometrů vzdáleného SeaTac, kde jsem měl rezervovaný levný motel. Bohužel dorazila pouze krabice se stanem a spacákem, kolo nikde. U reklamací zjistili, že kolo nestihli v Newarku naložit a slíbili, že kolo dovezou na motel. Hodil jsem 14 kg těžkou krabici na rameno a šel na autobus. Naštěstí stavěl blízko motelu. Neměl jsem drobné peníze na jízdné a tak řidička, která peníze vybírá, jenom mávla rukou, že je to dobrý. Asi jsem s tou rozpadávající se krabicí vypadal jako homelesák.

V motelu jsem měl objednán nekuřácký pokoj, ještě se mne znovu ptali na recepci a pak mi přidělili pokoj, který smrděl jako hospoda 4 cenové skupiny v neděli ráno po sobotní pařbě. Šel jsem ho vyměnit, moc se divili. Dal jsem si pár piv přivezených z Prahy, pokochal se pohledem na Mt. Rainier čnící nad dálnicí vedoucí okolo motelu a šel spokojeně spát.

Seattle 12.9.2006

Ráno už na mne v recepci čekala krabice s kolem. Hned jsem ho sestavil a odzkoušel, žádný problém. V ceně ubytování byla snídaně, ale moc jsem tomu nedal, měl jsem ještě české zásoby. Až druhý den jsem pochopil, k čemu byly kelímky s hustou nažloutlou hmotou. Bylo to těsto na vafle, k jejich výrobě sloužila elektrická obracecí forma. Výsledek byl moc dobrý, zejména s javorovým sirupem.

Autobusem do Seattle to trvalo zhruba hodinu. Jízdné 1,25$, neměl jsem drobné a řidič mi řekl, že dolar stačí. Nemohu si pomoci, ani při druhé návštěvě se mi tolik vychvalované Seattle nelíbí. Nejhezčí je nábřeží, které ale zkazili blízkou dálnici, která je navíc ve výši druhého patra. Dělá šílený rámus a je po pohodě.

Potřeboval jsem koupit propanovou bombu do vařiče. Najít outdoorový obchod byl docela problém, sportovní obchody v centru vedly jenom značkové oblečení a boty. V jednom z nich jsem dostal kontakt i s mapou, bylo to asi půl hodiny pěšky, zato tam bylo těch obchodů pět. S prodavači v cyklistickém oddělení jsem probral cestu na Mt. Rainier, případně na Cascade Mountains, v dalším postupu jsem klasicky neměl dosud jasno. Na čundru nerad plánuji a radši to řeším na poslední chvíli.

Zkusil jsem čínskou čtvrť, kde jsem ještě nebyl, ale taky mne zklamala. Už v autobuse mi přiopilý pasažér důrazně radil, abych tam nechodil, že tam není nic k vidění, pouze černoši. Měl absolutní pravdu. Návštěva čínské čtvrti byla přeci jen přínosem. Narazil jsem na cyklistickou prodejnu, kde mi dali podrobnou mapu pro cyklisty. Nevím, jak bych se bez ní další den vymotal z této šíleně rozsáhlé aglomerace, protkané hustou sítí silnic a dálnic.

[Seattle] Pike Place Market

[Seattle] místní krabi jsou velmi oblíbení

[Seattle] Space Needle je zdejší ikonou

[Seattle] šidíme turisty a opilce již od roku 1929

[Seattle] typický hruškovitý tvar

[Seattle] vpravo na obzoru se připomíná impozantní Mt. Rainier

Ze Seattle do Monroe 13.9.2006

Včerejší krásné počasí bylo to tam. Ráno utěšeně lilo až do 9 hodin, celý den pak bylo pod mrakem, s teplotou asi 14 C. Rozhodl jsem se vynechat Mt. Rainier a jet na Cascade Mt. Díky mapě jsem se pouze s malými problémy vymotal ze SeaTac po cyklostezce Green River Trail. Potom mne cyklista, který jel v protisměru, ochotně navedl na S Grany Way do Rentonu. Pochopil jsem, že je vhodné ve městech jezdit po chodnících. Trochu pracné bylo najít cyklostezku okolo Washington Lake do Bellevue – mimochodem, vilu Billa Gatese jsem neviděl. Tam byla na stojanech podrobná mapa pro cyklisty - podle ní jsem projel k Lake Sammamish. Mapa byla udělaná fakt skvěle – barevně vyznačené vhodné a méně vhodné silnice, kopce naznačeny šipkami, doporučené trasy, prostě paráda. Zájemci si mohou mapy stáhnout na http://www.metrokc.gov/kcdot/roads/bike/map.cfm . Chtěl jsem to vzít na Redmont, ale při studiu mapy u mne zastavila paní, vášnivá to cyklistka a poradila mi cestu po východní straně jezera přes Snoqualmie Valey. Nezvládl jsem pouze závěr, když jsem přejel odbočku a nenašel ji ani při vracení se. Tak jsem to objel přes Duvall a po rušné silnici 203 dorazil do Monroe. Auta při předjíždění vydávala zvláštní zvuk, jako by zapínala nějaký turbogenerátor. Teprve po dlouhé době mi došlo, že je to způsobené přejížděním středové čáry, která není na silnici jenom namalovaná, ale plasticky vystupuje nad vozovku.

Cyklokomputer jsem přepnul z mílí zpátky na km. Denní vzdálenost sice byla správně v mílích, ale ta se bez úpravy připočetla k celkové vzdálenosti v km, prostě chaos. Jak nám říkali už v první třídě, při počítání se nemají míchat jablka s hruškami. Škoda, že to neví renomovaný výrobce.

Ubytoval jsem se v motelu. Začalo pršet, pršelo celou noc. Poblíž motelu byl supermarket Albertsons, při nákupu jsem si řekl o členskou kartu a hned při prvním nákupu ušetřil skoro 4$.

[Lake Sammamish] k domům u jezera patří přístaviště

Nechtěná dovolená v Monroe 14.9.2006

Celé dopoledne beznadějně lilo. Předpověď byla dost strašná, mělo pršet několik dnů. Také se výrazně ochladilo. Na horách napadl sníh. V průsmyku, kterým jsem chtěl jet do Wenatchee, napadlo 10 cm sněhu ve 1200 m. A to bych měl nocovat asi ve 1400 m, nejvyšší průsmyk má 1700 m. Bylo by to o zdraví, pojedu jinudy.

Vyrazil jsem do krásné nové knihovny, internet zdarma, omezení na 2 hodiny. Po dvou hodinách jsem si chtěl ještě prodloužit, ale přestože bylo dost počítačů volných, řekli mi, že to nejde, pouze 2 hodiny za den. Souhlasil jsem, pravidla se mají dodržovat. Se zdejšími počítači byl trochu problém, monitory byly zabudované v desce stolu pod sklem, špatně jsem na to viděl.

Večer jsem se přecpal v KFC, měli za 7$ "all-you-can-eat" (vše co můžeš sníst), kromě kuřat spoustu zeleniny a bezvadný jablečný koláč, který mne na závěr totálně zničil. Konec s fast foody, musím začít řešit zdravou stravu.

[Monroe] celé dopledne vydatně pršelo

[Monroe] ke škole se nesmí s pistolí ani s tabákem, čím se ty děti asi baví

[Monroe] vedoucí závodnice

[Monroe] beznadejně poslední, ale doběhla

Z Monroe do Smokey Point 15.9.2006

Celou noc opět utěšeně lilo, na horách napadl další sníh, v TV tvrdili, že zima přichází příliš brzy. V 1000 m je prý skoro 20 cm. To by mne na kole asi moc nebavilo. Déšť přestal po 8 hodině a tak jsem zabalil a vyrazil směrem ke kanadským hranicím. Slušné počasí - 12 C a nepršelo.

Podle cyklistické mapy jsem to vzal na Snohomish a odtud vedl skvělý Centenial Trail (18 mílí – 29 km -dlouhá asfaltová cyklostezka s minimálním převýšením), až skoro do Arlington. U Lake Cassidy měl starší pán psa jménem Miška. Polák, žijící od sedmdesátých let v San Diegu. Často jezdil do Výzkumného a leteckého ústavu v Praze – Letňanech, kde měli aerodynamický tunel. Teď pracuje pro Boeing.

V Arlingtonu začalo pršet. Vyzpovídal jsem místní a zjistil, že až do Mt. Vernon není žádná možnost bydlení (camp, motel). Do Mt. Vernon je asi 20 mílí, ale po frekventované dálnici a to nemusím. Nejbližší bydlení je ve Smokey Point, asi 4 míle. Tak jsem to tam napnul a zítra to střihnu do Anacortes po lokálních silnicích.

Naučil jsem se rychle přepočítávat míle na km, jedna míle je 1,6 km. Nejvíce se mi osvědčila tato metoda - vzdálenost v mílích vynásobit 2x a odečíst 20%. Například 50 mílí je 100 – 20%, tedy 80 km.

[Lake Cassidy] zarostlé břehy byly plné ptactva

[před Arlington] cyklostezka Centenial Trail - upozornění na pumy

Smokey Point do Anacortes 16.9.2006

Ráno jsem si šel prohlédnout akční prodej aut na křižovatce poblíž dálnice. Na ohromném parkovišti bylo více než 500 nových aut opentlených balónky a super ceny (například Chevrolet Cruiser za 14 000$), mezi tím chodili prodavači a s každým se pobavili. K tomu spousta zájemců, prostě velká a rušná akce, asi se to vyplatí.

Část další cesty byla ještě na cyklomapě, vedlejší silničky mezi farmami, skoro rovina, trochu protivětru aby člověk nevyšel ze cviku. Pěkné městečko La Conner ležící na Swinomish Slough (přírodní mořský kanál) a pak jsem najel na rušnou 20 a střihl to do Anacortes. Schylovalo se k dešti a tak jsem vybral na pohled levný motel a vybral jsem si dobře - dalo se tam vařit. Projel jsem si město na kole, zjistil jak je to s trajektem na San Juan Island, v Safeway nakoupil steaky na 2 dny a dopřál svému tělu dostatek proteinů (pro začátek necelých 40 dkg masa).

[Smokey Point] velká prodejní akce automobilů

[Smokey Point] Ford Mustang je krásný auto

[poblíž Silvana] freeway číslo 5

[poblíž Silvana] prefabrikovaný odchov telátek

[La Conner] most přes Swinomish Slough

[Anacortes] praví Američané

[Anacortes] rodák

[Anacortes] zde koupíte lecos

Anacortes - San Juan Island - Lopez Island 17.9.2006

Vstal jsem těsně před pátou, druhé ferry v pořadí jelo v 6:15 a bylo to k němu asi 8 mil. Za tmy jsem jel plně osvětlen, docela to šlo. V 7:30 jsme přistáli ve Friday Harbour na ostrově San Juan, okamžitě po příjezdu začalo pršet. Nahodil jsem pláštěnku a vyrazil směrem na sever.

Anglický camp je pozůstatkem války o prase. V roce 1859 Angličan zabil prase Američanovi (nebo naopak) a tak se začal řešit problém, komu ostrov vlastně patří. Na severu postavili vojenskou základnu Angličani, na jihu Američani. Nakonec k válce nedošlo, v roce 1872 připadl ostrov USA a Angličané svoji základnu opustili.

V County Park několik cyklistů, ostrovy jsou velmi populární cyklistickou oblastí. Na Lime Kiln Point je světově proslulé místo na pozorování velryb - zejména se tam objevují kosatky (orca, whale killer). Úžina Haro Strait, kudy prochází hranice s Kanadou, je úzká, ale poměrně hluboká, takže velryby bývají vidět velmi blízko břehu. No, snad jsem viděl nějaké ploutve, ale byly to spíše delfíni, kosatky mají hřbetní ploutve více než 1 metr vysoké a to bych nemohl přehlédnout.

Dokončil jsem okruh - krásné lesy, slušné kopce, minimální provoz - vrátil se do Friday Harbour a trajektem přejel na Lopez Island. Tam jsem měl 90 minut do dalšího ferry, stihl jsem zajet na Spencer Spit - bažina u mořského pobřeží, kde žije spousta ptáků.

Zpátky jelo asi 10 cyklistů. Na lodi jsou zakázány boty s "kufry" pro nášlapné pedály (clutch), na což upozorňuje řada výrazných tabulí. Skoro všichni je měli, a nikdo si boty nesundal. Samozřejmě ani já ne.

Přeprava mezi ostrovy je zajímavá. V Anacortes si člověk koupí lístek, hned mu ho seberou a mezi ostrovy může libovolně jezdit zdarma. Ferry pendluje mezi 4 ostrovy (San Juan, Orcas, Lopez, Shaw) a Anacortes.

Celý den jsem řešil problémy s přesmykačem, řetěz nebylo možné přehodit na nejmenší talíř a nebyl jsem schopen to seřídit, neboť spodní doraz byl příliš daleko od rámu. Jel jsem nalehko a tak to moc nevadilo, ale s plným nákladem budu v kopcích nejmenší talíř určitě potřebovat.

[Anacortes] svítání pozorované z lodi

[San Juan Island] English Camp

[San Juan Island] English Camp - kameny na pobřeží zarostlé mušlemi

[San Juan Island] English Camp - historie války o prase

[San Juan Island] Lime Kiln Point je světoznámou pozorovatelnou velryb - neviděl jsem ani ploutev

[San Juan Island] Lime Kiln Lighthouse

[San Juan Island] Lime Kiln Point

[San Juan Island] Lime Kiln Point - úkryt na pobřeží

[Orcas Island] naloďují se další cyklisté

Z Anacortes do Port Townsend 18.9.2006

V noci a ráno zase silně pršelo. V 10 hodin otevírali cyklistický obchod a tak jsem tam zajel. Nejdříve mi řekli, že nemají čas, že objednávají opravy na 14 dnů dopředu a abych se přišel zeptat někdy odpoledne. Vysvětlil jsem jim situaci, že se chci dostat ještě dnes do Port Townsend a tak jsem je ukecal, že se do toho dali. Původně mechanik (a majitel obchodu, asi v mém věku) myslel, že je špatný přesmykač. Dal tam jiný, ale nic to neřešilo. Nakonec mu došlo, ze musí posunout talíře, takže dal asi 2 mm podložku pod kliku. Pěkně jsme si přitom pokecali, závodil za "staré pány". Já jen v duchu nadával na mechanika u nás, který měnil kliky a kterému jsem říkal, že je problém s řazením a on mi v podstatě tvrdil, že je vše v pořádku a já neumím řadit. Oprava stála 20$ a řazení bylo v pořádku do té doby, než jsem asi po měsíci nedopatřením přesmykač přiohnul.

Vyrazil jsem v pravé poledne, hned co přestalo pršet. Nejdřív jsem si dal vyhlídkový okruh ve Washington Park (chipmuci skákali po větvích jako vzteklí, měl jsem obavu, aby mi nehupsli na hlavu). Pak jsem si to v pohodě užíval v kopcovité krajině. Na Deception Pass je most, kterým se přejíždí na Widbey Island - druhý největší ostrov v severní Americe, největší je kanadský Vancouver Island. Tam mi došlo, že mám docela málo času. Rozhulil jsem to po Hwy 20. Jelo se okolo letecké základny námořnictva, spousta letadel po celý den startovala a přistávala, základna je určena hlavně k výcviku nových pilotů.

Nebyl jsem dostatečně bdělý a ostražitý a v euforii vyvolané jízdou jsem přejel zkratku k přístavišti trajektu. Tím jsem si zajel asi 10 km a do Keystone jsem přijel 10 minut po odjezdu trajektu, další jel až za 1,5 hodiny. V Port Townsend jsem se vylodil až za tmy a vyrazil hledat bydleni. Mírně poprchalo, motely byly dost drahé a pak jsem to v jednom ukecal na přijatelnou cenu. Recepčního velice zaujalo mé plastové pouzdro na kreditní kartu, ČSOB je rozdává svým klientům zdarma, vysloveně si o ně říkal. Bohužel jsem mu nemohl vyhovět. Vloni jsem v Austrálii kreditku bez pouzdra ohnul a měl jsem pak problémy se čtením v některých bankomatech. Toho se snad letos vyvaruji.

[Washington Park] přes Rosario Strait jsou vidět vrcholky hor v Olympia NP

[Washington Park] malebný výhled

[Oak Harbour] prodejna alkoholických nápojů

Z Port Townsend do Bremerton 19.9.2006

V ceně byla super snídaně, nahrabal jsem tam ještě nějaké ovoce, džusy a další potravu na cestu. Zastavil jsem se v místním informačním středisku, vyfasoval cyklistickou mapu a pokecal se ženským personálem středního věku. Jedna paní měla matku Češku, ale žádné české slovo neznala. Její kolegyně byla velice zvědavá, podrobně se mne vyptávala na mé cestovní i jiné plány. Nakonec se začala rozplývat nad tím, jaký to musím být sportovec a dokonce mi začala zkusmo ohmatávat bicepsy. Řekl jsem jí „bacha na sexuální harašení“ a účinek byl okamžitý. Stáhla se, zbledla a nejistým hlasem říkala, že to tak nemyslela. Musel jsem se smát a omluvit se, že si dělám srandu. Nicméně bylo po náladě a tak jsem se rozloučil a vypadl.

Kopcovitá zvlněná cesta, městečka střídají lesy, Port Hadlock a Port Ludlow jsou exkluzivní lokality pro bydlení a rekreaci. Silný adrenalin při přejezdu mostu přes Hood Canal - asi 1 km dlouhý most, úzký téměř bez krajnice. Ve střední části je vozovka kovová, ta se zdvíhá kvůli průjezdu lodí. Pro větší zábavu jsou tam šikmo zasazené železné kolejnice, které tvoří mechanismus zdvihu, díky vlhkosti jsou pěkně kluzké a jejich přejetí vyžaduje opatrnost a taky trochu umění. A k tomu všemu opravdu hustý provoz.

V Silverdale jsem chytil dopravní špičku, docela maso, ještě jsem při tom musel navigovat, přejíždět mezi pruhy, abych správně odbočil a nejel po highway. Před Bremertonem dosáhla hustota dopravy takového stupně, že jsem raději jezdil po chodnících. Oblast je "noclehárnou" Seattle, přívozu to trvá z Bremertonu do Seattle pouhých 30 minut.

Město je dost velké a tak jsem se nadřel, než jsem našel přijatelný motel. Naštěstí jsem narazil na jednoho pána venčícího psa, který mi velmi ochotně a přesně popsal cestu k levným motelům. To je jeden z problémů, lidé se pohybují v autech a potkat chodce je docela rarita.

[Port Townsend] plachetnice se chystala na odjezd

[Port Townsend] reklama v centru města

[Bremerton] česká vlajka nechybí

Z Brementon do Shelton 20.9.2006

Měla to být odpočinková etapa. Pršelo hned od rána, foukal jižní vítr (protivítr), přesně podle průvodce – vítr z jihu nese špatné počasí. Zajel jsem do centra Bremertonu, abych o nic nepřišel, ale je to absolutně o ničem. Většina amerických měst v tomto spolehlivě nezklame, do centra nemá smysl jezdit. Zajímavé, a pro Čecha velmi překvapivé je, že zdejší dopravní policisté pracují i v dešti. Ve městě byla složitá křižovatka, jedno rameno opravovali a tak policejní auto stálo v křižovatce, blikalo a policista stál na dešti vedle auta a dohlížel, aby řidiči jezdili slušně. Já to měl do kopce a tak mi zastavil všechna auta a ještě se mi omluvil za špatné počasí.

Začalo pršet fakt hustě, stál jsem asi hodinu pod stříškou u silnice naproti vojenské loděnici, ve které vyrábějí a opravují největší lodě včetně letadlových. Déšť neustával, naopak nabýval na intenzitě a tak jsem se rozjel. Pláštěnka se mi cestou rozervala na kusy, byla sice velmi lehká, ale to byla její jediná dobrá vlastnost. Naštěstí fleecová bunda s windstoperem je docela držák, promokly mi jenom rukávy. Kdyby nepršelo, bylo by to krásné ježdění - v lesích, okolo několika jezer a po lokálních silnicích s minimálním provozem.

Do Sheltonu jsem dorazil promočený na kůži od pasu dolů, nicméně nebylo to nic, co by nespravila horká sprcha. Měl jsem ještě tolik morálky, že jsem objel oba místní motely a vybral si ten levnější. V pokoji jsem zatopil, od správce vybral staré noviny na vysušení bot, nechal sušit oblečení na kolo a naboso s vyhrnutými kalhotami vyrazil probrouzdat se hlubokými loužemi do místní (jako obvykle) skvěle vybavené knihovny.

Večer jsem úspěšně v supermarketu Safeway uplatnil pivní fintu. Pivo se zde prodává ve větším balení, obvykle po šesti a více. Pouze některá - většinou zahraniční - piva se prodávají samostatně. Jinak je ale možné si vzít jedno pivo z balení, i když to neplatí absolutně a v některých obchodech nebo u některých druhů piv to možné není. Problémy jsou jen při placení, pokladní většinou neznají cenu. Často tak naúčtují namísto jednoho piva celé balení, to je potřeba bedlivě hlídat. Ale obvykle zadají "domestic beer" (tuzemské pivo), v Safeway třetinka za 1.09 $. Já si takhle vytáhnu obvykle nějaký Guiness a většinou to prodavačky neřeší, po delším hloubání zadají tuzemské pivo a je to. Samozřejmě to bedlivě sleduji na pokladním dipleji, řeknu jim, ať si zapamatují kód a jdu si ještě pro další lahvinku nebo dvě, podle toho, jakou mam žízeň. Pít Guinness za cenu Coors nebo Miller opravdu potěší.

Z Shelton do Centralia 21.9.2006

Včera večer jsem maximálně zatopil, aby všechno uschlo, důležité jsou hlavně boty. V pokoji byla obstojná sauna - tropických 29 C. Tím jsem zahnal náznaky nachlazení, které ale nebylo z kola, ale z toho, jak jsem šel naboso v dešti do knihovny. Ponožky by ale stejně promokly, tak co.

Ráno už nepršelo, bylo jenom silně zataženo a pěkná kosa - v poledne 13 C. Cesta byla velmi příjemná, tak akorát kopcovitá, aby se člověk nedřel a přitom nenudil na rovině. V první polovině silný protivítr, potom se cesta stočila na jih a vítr naopak zase pomáhal.

Cesta vedla v lesích, sem tam osamělé farmy. Docela to byla bída, asi se jim v této oblasti moc nedaří. Většina baráků zchátralá, okolo několik aut v různém stádiu rozpadu, u jednoho stavení byl dokonce polorozpadlý ultralight. Domy jsou postaveny velmi levně, je to dobře vidět hlavně ve stádiu rozpadu.

Přes den sice spadlo pár kapek, ale vypadá to, že se počasí mění. Velmi bedlivě sleduji předpověď počasí kde včera tvrdili, že by od zítřka mělo být lépe. No, i kdyby se to nepotvrdilo v těchto dnech, jedu furt na jih a tak se to musí zlepšit.

K večeru jsem vyrazil do centra obhlédnout starý biograf Fox, které je často uváděným příkladem architektury ze začátku 20 století. Inu, nic moc. Naštěstí je v centru krásně renovovaná knihovna, v ní byla spousta lidí, asi 20 počítačů z toho jenom 2 volné. Před každou knihovnou stojí rozměrný ocelový kontejner, do kterého je možná kdykoliv vhodit vracené knihy, bez ohledu na otevírací dobu. Musí zde do toho vrážet spoustu peněz, je to částečně placeno z místních daní a viděl jsem, že v některých oblastech byla knihovna i volebním tématem. Rozšířená evropská pověra o nekulturních Američanech se v tomto světle jeví jako pěkná blbost.

Ještě ke slevám - při prvním placení v supermarketu je třeba říci si o členskou kartu. Většinou chtějí vyplnit krátký dotazníček, ale sleva se uplatní hned při tomto prvním nákupu. Slevy se pohybují v řádu 10 i více procent, záleží na zboží. Na lodi mezi ostrovy jsem vyhrabal nějaký reklamní časopis, kde byly slevové kupóny na ubytování. Vystříhal jsem ty, co mám po cestě a dneska už jsem uplatnil první - sleva 10 $ potěší. Takže nůžky s sebou.

[South Elma] volte Straku okresním auditorem

[South Elma] ne každému se daří

[Cedarville] když se pořádek vymkne z rukou, z bydliště je vrakoviště

[Oakville] hlavní třída amerického městečka

[Rochester] farma pěstující vánoční stromky

[Centralia] prodejna uniforem

[Centralia] kdysi slavné kino Fox se zrcadlí v okně hospody

[Centralia] v místní knihovně, paní knihovnice pózuje

Z Centralia do Kelso 22.9.2006

Dobrá snídaně v ceně, vyrobil jsem 2 vafle s javorovým sirupem, naštěstí jsem se s tím naučil zacházet v motelu v SeaTac. Cesta podobně jako včera v mírné kopcovité lesnaté krajině. Farmy byly o poznání bohatší. Výhledy na sopku Mt. Helens, která se v roce 1980 utrhla ze řetězu.

Stejně jako včera mne prohnali 2 psi, kteří vyběhli z farmy. České nadávky nepomohly, musel jsem použít slova na f, tomu rozuměli.

Velkou turistickou atrakcí bylo Jackson House Historic Site, takto restaurovaný domek Johna R. Jacksona, jednoho z prvních bílých osadníků severně od řeky Columbia, který byl postaven v roce 1845. To je na zdejší poměry skoro pravěk. Zajímavější byl klášter v Cowlitz Mission Site.

Trochu problémy s rozlišením Kelsa a Longview, hranicí je řeka Cowlitz. Hledal jsem Budget Motel, ale místo něj našel Motel 6 za podobnou cenu. Motel u dálnice, silný hluk, na odvrácené straně měli pokoje jen v patře, tak jsem vyvlekl kolo po schodech. Poblíže 3 obchodní domy- asi za půl hodiny jsem je prošel, moc mne to nebavilo. Levné je oblečení - jeans Lewis, u nás tak 1500 Kč, zde 30 $. Levné bylo také nářadí od Black and Decker, mobily, foťáky a podobně.

[Jackson House Historic Site] renovovaný dům jednoho z prvních bílých osadníků z roku 1845

[South Cowlitz Co Regional Park] v kempu

Z Kelso do Vancouver 23.9.2006

Zde začala moje odbočka ke Columbia River, do Kelso se ještě vrátím.

Neměl jsem podrobnou mapu a tak jsem střídal lokální silnice s interstate freeway I5 (americká dálnice nejvyšší třídy). Pravidla pro jízdu na kole po dálnicích se liší stát od státu, ve Washingtonu je cyklistům zakázáno pouze několik málo úseků.

Na místní silnici jsem přeskočil betonová svodidla a fotil dálnici dole pod strmým svahem. Zastavil u mne šerif a dal mi sprdunk, že jsem na nesprávné straně, co kdybych tam spadl, nebo shodil kámen a ohrozil projíždějící auta. Musel jsem mu dát za pravdu, byla to ode mne blbost. Potom se mne ptal, jestli vím, kdo byli Lewis a Clark (první prozkoumali tuto oblast). Já to den předtím někde četl a ještě nestačil zapomenout a tak jsem mu vysypal, že Lewis dostal vedeni expedice z protekce, bylo mu 27 let a neměl žádné zkušenosti. Clark byl ostřílený 33 letý voják. A tak dále. Koukal na mne jako vrána a kroutil hlavou, jak to, že to znám. Tak jsem mu řekl, ze mi Češi máme historii v malíčku. A byli jsme si kvit.

Na dálnici cedule inzerující kafe zdarma na nejbližším odpočívadle. To jsem samozřejmě nemohl vynechat, byl jsem zvědav. Zastavil jsem se, bylo nejen kafe, ale i sušenky. Pěkně jsem se zeptal zda i sušenky jsou zdarma. Oni že jo. Ochutnal jsem 2 druhy sušenek, a pochválil, že jsou dobré. Řekli, že mají ještě další a začali mi je nosit zezadu, jen ať si prý dám, že to na kole potřebuji. Tak jsem se nacpal. Celou záležitost organizuje a financuje občanské sdružení, jehož hlavním cílem je snížit nehodovost. V mém případě se jím to povedlo, po požití sušenek jsem žádnou (střevní) nehodu nezaznamenal.

Ve Vancouveru jsem se ubytoval klasicky na slevový kupon v centru. Město jako obvykle o ničem, kam se to hrabe na kanadský Vancouver. Prošel jsem se centrem a po nábřeží Columbia River. Supermarket byl asi 3 km daleko, tam jsem jel autobusem a zpátky za tmy pěšky. Přišlo mi to bezpečné.

[poblíž La Center] káva a sušenky zdarma na dálničním odpočívadle

[poblíž La Center] hurá - chlapi mohou na dámy - a naopak

[Vancouver] most přes Columbia River

[Vancouver] grafiti

[Vancouver] grafiti