Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).

Galapágy

Odlet

Letadlo odlétalo v 8:50, na letišti jsem měl být před sedmou. Objednal jsem si na půl sedmou taxíka. Přijel včas a za 5 USD a 15 minut jsem byl na letišti. Začaly obvyklé ukázky neefektivity. Nejprve jsem musel vystát půlhodinovou frontu na zaplacení 20 USD za to, že vůbec mohu na Galapágy letět. Při odbavení u společnosti Latam mi u přepážky řekli, že moje letenka neplatí, protože je jen pro Ekvádorce. A jestli chci odletět, tak ať si koupím letenku novou. Tak to ne, holoubkové, řekl jsem si. Zmobilizoval jsem svou chabou španělštinu a vysvětlil jim, že jsem letenku koupil jako balíček se zájezdem. Ono to tak úplně nebylo, nejdřív byl zájezd a potom agent řešil levnou letenku. Naštěstí jsem měl na voucheru vyjmenovány služby včetně letenky. Děvčata u přepážky se radila, potom někam volala a nikdo jim to nebral a nakonec mi dali palubní vstupenku a bylo to. Je pravda, že na palubní vstupence bylo uvedeno "frequent flyer" a to já v Ekvádoru rozhodně nejsem. Nicméně to prošlo.

Baltra : Právě jsme přistáli na ostrově Baltra, v pozadí ostrov Santa Cruz

Dvouhodinový let, kde jsme zadarmo dostali mizernou skleničku vody. Letiště na ostrově Baltra není moc dobře vybavené, od letadla jsme šli pěšky k terminálu. Cestou jsme se museli brodit dezinfekčním roztokem. Další útok na peněženku, kontrola pasu a zaplacení 100 USD za vstup do národního parku. Potom všem důkladně prohlédli zavazadla, jestli nevezou nějaké jídlo, ovoce, zeleninu, rostliny. Snídani připravenou včera večer jsem předvídavě dojedl v letadle, žádný problém.

Ostrov Baltra: Autobusy z letiště Baltra ke kanálu mezi ostrovy

Na loď se mám hlásit zítra v 9:20 zde na letišti. Ale na ostrově Baltra kromě letiště nic není, musel jsem odjet na ostrov Santa Cruz. Dopravu po ostrově Baltra má pod palcem majitel letiště. Lze jet pouze autobusem k přístavu s přívozem, cena mastných 5 USD za 10 minutovou jízdu. Ferry přes úzký kanál pouhý 1 USD. Na druhé straně už čekaly taxíky - 25 USD do 40 km vzdáleného Puerto Ayora. Já zvolil autobus, stál "pouhých" 5 USD. Je třeba se smířit s tím, že v takto odlehlých končinách je skoro vše zhruba 2x dražší než na pevnině.

Ostrov Baltra: Kanál mezi ostrovy Baltra a Santa Cruz

Puerto Ayora: Národní park Galapagos hodně podporuje rekreační cyklistiku

O ubytování to neplatí, velká konkurence drží ceny dole. Pronajal jsem si pokoj v hostelu za 20 USD a byl super prostorný a čistý. Ve městě jsem se moc nezdržoval, ale přesto jsem se musel zastavit u rybářů nabízejících čerstvý úlovek a vyfotit si zdejší mořské leguány, kteří se nijak neostýchali okupovat chodníky.

Puerto Ayora: Iguana na chodníku

Puerto Ayora: Třídění výlovku

Puerto Ayora: V moři to žije

Puerto Ayora: List galapážské opuncie

Puerto Ayora: Před domem místního keramika

Nejprve jsem navštívil Darwinovu výzkumnou stanici, která leží zhruba v místech, kde pobýval Charles Darwin. Hlavním tahákem je výzkum želv obrovských, které se údajně dožívají stovek let. Přesně to ale nikdo neví, zde jsou želvy sledovány zatím jen 70 roků. Vstup je zdarma, u vchodu se nabízejí průvodci. Když je odmítnete, musíte alespoň vyplnit dotazník, proč je nechcete a jaká cena jejich služeb by vám vyhovovala. Většina lidí je ráda, že je konečně na Galapágách nějaká aktivita nic nestojí. To jsem jim taky napsal do dotazníku.

Puerto Ayora: Busta Darwina před Charles Darwin Research Station

Puerto Ayora: Darwinova výzkumná stanice - obří želva

Pro návštěvníky je otevřeno něco jako zoologická zahrada, kde se na velkých, ale ohrazených pozemcích nacházejí želvy. Většinou nevykazují žádnou aktivitu, jestliže se mají dožít utěšeného věku, musí se zřejmě šetřit. Občas se nějaký z těch ohromných kolosů přece jen přemluví k nějaké akci a potom se pomalu šine přes všechny překážky jako tank.

Puerto Ayora: Darwinova výzkumná stanice - obří želvy se většinou povalovaly bez hnutí

Puerto Ayora: Darwinova výzkumná stanice - želva na výletě

Bylo to zajímavé i docela zábavné. Zůstal bych delší dobu, ale honil mne čas. Chtěl jsem ještě dojít na proslulou pláž Tortuga Bay, kde želvy hnízdí a vyvádějí zde mláďata. Je to skoro 4 km z centra, přístup se zavírá v 17 hodin. Pláž je v době, kdy tam nehnízdí želvy, volně přístupná a skýtá skvělé podmínky pro plavání a surfování. Nesmí vám ovšem vadit silné proudy, které tahají do moře neopatrné plavce, kteří se příliš vzdálí od břehu. Pláž jsem viděl, udělal si čárku a byl spokojen.

Puerto Ayora: Zhruba tříkilometrová cesta k Tortuga Bay

Puerto Ayora: Na cestě k Tortuga Bay

Puerto Ayora: Tortuga Bay - zákaz koupání nikdo nerespektoval

Teprve potom jsem řešil zítřejší cestu na letiště na ostrově Baltra. V optimálním případě trvá cesta autobusem se všemi přestupy (loď přes kanál, letištní autobus) tak hodinu a půl. Na letišti jsem musel být v 9:20, kdy přilétá letadlo z Quita. Kdybych se opozdil a letadlo přiletělo včas, nečekali by na mne a moje draze zaplacená vyjížďka by mi propadla.

První autobus měl jet v 6:30 z terminálu, který je vzdálen asi 1,5 km z centra, kde jsem bydlel. Tím bych to měl stihnout s hodinovou rezervou. Proto jsem taxi zavrhl, přivstal si a před půl sedmou jsem už seděl v přistaveném autobusu. Ten vyjel skoro až za hodinu. Čekali, až bude dost lidí, aby se jim jízda vyplatila. I tak jsem měl na letišti ještě 50 minut k dobru.

Fakta o Galapágách

Galapágy je souostroví patřící Ekvádoru. Leží na rovníku v Tichém oceánu zhruba 1000 km západně od ekvádorského pobřeží. Tvoří je 19 sopečných ostrovů větších než 1 km2 a zhruba stovka ostrovů menších. Jsou proslulé zvláštními druhy zvířat, například prehistoricky vyhlížejícími ještěry a obřími suchozemskými želvami. Galapágy jsou jediným místem na světě, kde se tučňáci vyskytují na severní polokouli. Jde o druh tučňáka galapážského. Galápago značí želvu – název tedy znamená "želví ostrovy".

Ostrovy proslavil anglický přírodovědec Charles Darwin, který zde v roce 1835 strávil pět týdnů pozorováním živočichů. Traduje se, že na základě těchto pozorování začal Darwin promýšlet své evoluční teorie, které shrnul ve své práci O původu druhů. Na místě jeho pobytu na předměstí Puero Aroya je nyní záchranná stanice pro chov suchozemských želv obrovských, pojmenované po Darwinovi.

Mnoho lidí je překvapeno faktem, že jsou ostrovy obydlené. Kromě malého ostrova Baltra (27 km2), na kterém je mezinárodní letiště, jsou obydleny další 3 ostrovy - Santa Cruz, San Cristóbal a Isabela. Celkový počet obyvatel činí 31 tisíc. V minulosti byly obydleny i další ostrovy, ale jejich obyvatelé byli přesídleni a na ostrovech byla vystřílena veškerá domácí zvířata včetně psů a koček. V současnosti nejvíce ohrožují unikátní faunu přemnožené krysy a flóra je zase narušována zemědělstvím. Ekvádorská vláda se snaží co nejvíce zachovat původní druhy, proto zemědělství silně omezuje a navíc reguluje počet turistů. To vede samozřejmě k vysokým cenám v obchodech i v turismu. Na ostrovech se mluví španělsky a stejně jako v Ekvádoru je domácí měnou americký dolar.

Na lodi Monserrat

>Letadlo přiletělo na čas a éak už to šlo jako na drátkách. V 9:20 se objevil průvodce s cedulí Monserrat, vzali si ode mne bágl a ten odvezli náklaďákem do přístaviště. Po přistání letadla jsme byli kompletní, letištním autobusem nás dopravili k přístavišti a na člunech nás odvezli na loď. Boty jsme nechali v botnících na spodní palubě. Na lodi jsme většinou chodili bosí, pouze několik žen chodilo v ponožkách. Dostali jsme uvítací drink, nastalo rozdělování pokojů. Byl nás lichý počet - 19 pasažérů, vypadalo to nadějně. A povedlo se, bydlel jsem sám v kajutě pro dva. Kapacita lodi je 20 pasažérů, v posádce je 10 lidí. Všechno bylo čisté, dobře udržované a samozřejmě funkční. Horká voda ve sprše, každodenní úklid a výměna ručníků.

Ostrov Rabida: Naše loď

Ostrov Baltra: Kapitánský můstek lodi Monserrat

Hlavními členy posádky byli dva koncesovaní průvodci. Maurice byl zároveň spolumajitelem a ředitelem celé společnosti provozující loď a Indira byla pohledná mladá žena. Každý měl na starosti vždy jednu skupinu po deseti lidech. Skupiny se tvořily vždy ad hoc podle toho, jací lidé nastoupili do jednoho ze dvou dinghy (el dinguí). Tyto gumové čluny zprostředkovaly dopravu na pevninu. Loď nikde neměla pevné kotviště v přístavu, vždy byla zakotvená několik stovek metrů od břehu. Ze začátku dělalo naloďování a vystupování řadě lidí potíže a to zejména při mokré variantě přistání. Boky člunu byly poměrně vysoké a chtělo to trochu cviku. Nicméně průvodce spolu s jedním lodníkem byli skvěle sehraní a účinně pomáhali méně pohyblivým pasažérům.

Před obědem jsme vyfasovali neoprény, brýle a šnorchly na potápění. Ploutve jsem si nevzal, s nimi bych se nejspíš utopil. Neumím totiž kraulové nohy a při mém prsařském stylu jsou ploutve na překážku. A začalo to pěkně z ostra. Po dobrém obědě jsme na člunech jeli šnorchlovat. Pouze jedna paní odmítla, jinak šli všichni. Průvodce nám zdůraznil, že budeme šnorchlovat 50 minut, ne 15 minut. Poprvé mi to dalo trochu zabrat. Přes vousy mi trochu do masky teklo a musel jsem to řešit v hluboké vodě, žádný komfort. Samozřejmě jsem mohl zamávat a nabral by mne náš člun, ale ostudu já tady nedělám. Navzdory zmíněným potížím jsem byl nadšen, krasné tropické ryby, občas menší žralok (zdejší měří do 2 metrů). Super zážitek, když okolo člověka plavou lachtani. To jsem si opravdu liboval. Jenom jsem litoval, že nemám žádnou podvodní kameru, abych mohl tu nádheru přiblížit i vám.

Představení pokračuje, ostrůvek Mosquea

Skvělý servis. Přijeli jsme po šnorchlování na loď. Posádka nám dala na sluníčku vyhřáté ručníky. Na venkovní palubě bylo horké kakao, emapanady, ovoce. Jenom jsme se trochu upravili a hned zase do člunů. Bylo oznámeno mokré vylodění na malém písečném ostrůvku Mosquea. Člun najede motorem ke břehu, těsně před tím lodník motor zvedne, aby nepoškodil šroub. Z boků člunu se skáče do vody a brodí se na břeh. Šli jsme bez bot, na ostrově je písek a drobné korálové valouny. Skalám se dalo snadno vyhnout.

Ostrov Mosquea: Čerstvě narozený lachtan se štrachá za maminkou

Ostrov Mosquea: Maminka porodila nejdéle před třemi hodinami, ještě je vidět placenta

Všude, kam jsem se podíval, byli lachtani. Hodně miminek, některá narozená tentýž den. To se pozná na matce, které na pozadí ještě vlají zbytky placenty. V některých místech bylo tak narváno, že jsem si musel dávat pozor, abych na nějakého lachtana nešlápnul. Pohybovali jsme se zcela volně po celém ostrově, pouze jsme se nesměli zvířat dotýkat. Vidět je z jednoho či dvou metrů je pro našince silný zážitek. Jestli to bude takto pokračovat, byly to dobře vynaložené peníze, říkal jsem si.

Ostrov Mosquea: Krabi na pobřeží

Ostrov Mosquea: Mladý lachtan

Ostrov Mosquea: Usměvavý lachtan

Ostrov Mosquea: Lachtani se povalovali všude

Ostrov Mosquea: Odrostlejší dorostenec

Ostrov Mosquea: I větší mláďata stále pijí od maminky

Ostrov Mosquea: Puberťáci se předvádějí

Ostrov Mosquea: Mladý lachtan

Ostrov Mosquea: Blíží se vánoce, udělám sněhuláka

Ostrov Mosquea: Chcíplá létající ryba

Večer jsme se představili. Většina lidí z Kanady i když každý pár odjinud. Mladý párek z Anglie, viděl jsem je v hostelu, když si sjednávali zdejší plavbu. Pár z Dublinu a dva Skotové. Manželé z Nového Zélandu. Zhruba polovina lidí předdůchodového věku, zbytek tak padesátníci a potom mládež do třiceti. Zaujal jsem je mým způsobem cestování, rozdal vizitky a většina mne prý bude sledovat a snad i napíšou.

Před každou večeří byl briefing, kde se probíral program na další den. Zásadní informace, zda bude suché nebo mokré přistání, jaké boty si máme vzít (měl jsem pouze sandály Keen) a zda si vzít vybavení do deště. Časy jednotlivých aktivit a časy snídaně, oběda a večeře. Program se striktně dodržoval a bylo to fakt náročné, volných chvilek moc nebylo. Na lodi žádná wifi, mobilní signál jsme na moři samozřejmě taky nechytali. Rychle se od těch on-line informací odvykne, je-li na práci něco o hodně zajímavějšího.

Ostrov Isabela

V noci jsme několik hodin pluli k ostrovu Isabela. Byli jsem upozorněni, že v závěru sedmihodinové plavby to bude trochu házet kvůli vlnám, které jsou vyvolány silným větrem. Jediný den bez šnorchlování, samé chození. Nejprve jsme byli na plochém cípu ostrova. Zajímavá krajina tvořená lávovými kopečky, kompletně podělanými od ptáků. To dodalo tmavé lávě bílou barvu.

Ostrov Isabela: Krajina se stromem

Hlavním tahákem jsou zde mořští leguáni. Ti žijí pouze na Galapágách a nikde jinde na světě. Bylo jich neskutečné množství. Musel jsem opět dávat pozor, abych na nějakého nešlápl. Liší se zabarvením, někteří jsou úplně černé s bílými hřebeny. Jiní byli výrazně do červena, tedy spíše do bordó. Žijí v koloniích, vše se točí kolem starého dominantního samce.

Ostrov Isabela: Mořské iguany žijí pouze na Galapágách

Ostrov Isabela: Iguana

Ostrov Isabela: Iguany se barevně lišily

Ostrov Isabela: Iguana s lachtanem v pozadí

Ostrov Isabela: Takhle blízko se zde smí ke zvířatům - náš průvodce úplně vpravo

Další atrakcí byl úzký kanál, ve kterém spí a odpočívají žraloci. Při šnorchlování jsme žraloky vídávali pravidelně, zde byli trochu větší a v moři bych se jich docela bál. Obvykle jsme je pozorovali ráno a večer, kdy kroužili okolo boků naší lodi.

Ostrov Isabela: Kanál se žraloky

Ostrov Isabela: Žraloci spí v úzkém kanálu

Vulkán Chico

Ostrov Isabela je největším galapážským ostrovem. Je na něm 5 vulkánů, všechny činné kromě jednoho. Autobusem nás dovezli na přístupovou cestu a potom jsme šlapali stále do kopce 4 km k vulkánu. Dostali jsme se na okraj kráteru, který má rozměry 8 x 14 km. Drobně pršelo, viditelnost byla špatná. Ale nelitoval jsem toho, byla to zase změna. Zpátky 4 km k autobusu, tím do města. Odvezli nás na loď na oběd a znovu na ostrov Isabela.

Ostrov Isabela: Kráter vulkánu Chico

Ostrov Isabela: Kolegové jedou na oběd

Puerto Villamil

Město se zhruba 4000 stálými obyvateli. Původně rybářská osada, nyní turistická destinace, spousta hotelů a hospedaje. Ve městě sídlí záchranná stanice pro želvy obrovské. Jejich populace se silně snižovala poté, co byly na ostrov zavlečeny krysy. Krysy jsou schopny sežrat mladou želvu až do stáří 3 let. Potom už má želva navrch a není jimi ohrožena. Ve stanici se želvy páří, vejce jsou jim odebrány a drženy v inkubátoru. Po vylíhnutí jsou v ohradách zakrytých hustou sítí. Po dosažení 3 let jsou odvezeny do volné přírody. Takto se podařilo populaci želv zvýšit za několik roků dvojnásobně na několik tisíc kusů.

Potkal jsem český zájezd, asi 15 lidí s českým průvodcem, který trvale žije v ekvádorském přístavu Manta. Poradil mi několik zajímavých destinací v severním Peru, které leží poblíž pobřeží. Všechny z nich jsem následně navštívil a rozhodně toho nelitoval.

Ostrov Isabela: Mladá želva - cca tříletá

Ostrov Isabela: Mladá želva

Následovala nenáročná procházka skrze mokřady, kde v malých lagunách žijí plameňáci. Ti zdejší jsou specifičtí - jak jinak, jsme na Galapágách. Nežijí v hejnech, jak bývá zvykem, ale samostatně. Žádný velký kamarádšoft s kolegy, pouze období rozmnožování je jiné.

Ostrov Isabela: Plameňák o sebe pečuje

Ostrov Isabela: Plameňák

Ve městě jsme měli volno. Šel jsem se podívat do moderního kostela, prošel se po návsi a sledoval všudepřítomné lachtany. Pak jsme si dali s kolegy pivko v hospodě u pláže a poté spokojeně odjeli strávit další noc na lodi.

Ostrov Isabela: Puerto Villamil

Ostrov Isabela: Katolický kostel

Ostrov Isabela: V moderním katolickém kostele

Ostrov Isabela: Jeden z mnoha hotelů ve městečku

Ostrov Isabela: Iguany lezou po budově

Ostrov Isabela: Lachtan čeká až otevřou

Ostrov Isabela: Mazák na lavičce

Ostrov Isabela: Chlapec a pes na pláži

Ostrov Isabela: Pomalu se stmívá

Ostrovy Santiago a Chino Sombrero

Opět noční přejezd, tentokrát poněkud neklidná plavba, ale po dobré večeři jsem spal dobře. Na ostrově Santiago žijí tučňáci. Na Galapágách je jich zhruba 1500. Zase zvláštní druh - jednak žijí na rovníku v poměrně teplých vodách a také žijí většinou jen v párech. Pouze při hnízdění je lze vidět ve větších skupinách. Viděli jsme dokonce 4 pohromadě a to jsme fakt měli kliku, sdělil nám Maurice, náš průvodce.

Ostrov Santiago: Sopečná krajina

Ostrov Santiago: Tučňák

Ostrov Santiago: Tučňáci

Na člunech jsme přepluli úzký kanál a bylo to wet landing (mokré přistání) na ostrově Chino Sombrero. Jenom detail, jakou jsme měli péči. Vystoupili jsme na pláž s botami v ruce. Průvodce nám rozdal malé ručníky, abychom si mohli nohy očistit od písku, který by nám jinak v botách rozdíral nohy. Na ostrově je spousta lávových tunelů. To jsou dutiny v lávovém povrchu ostrova. Některé lze prolézt, mne to moc nelákalo, byly opravdu úzké. Největší lávové tunely jsou na ostrově Santa Cruz, kde je lze dokonce procházet, aniž by se člověk průměrného vzrůstu ohýbal.

Ostrov Chino Sombrero: Na vrcholu ostrova je sopečný kráter

Ostrov Chino Sombrero: Barevný porost

Ostrov Chino Sombrero: Lávový tunel

Nejzajímavějším momentem byl lachtan, který ulovil úhoře. Místo aby ho rovnou sežral, si s ním pohrával. Mlátil s ním o skály, vyhazoval do vzduchu a zase chytal. Bavil se tím jak malý kluk. Fascinující podívaná, pokochejte se.

Ostrov Chino Sombrero: Lachtan ulovil úhoře a hraje si s ním

Ostrov Chino Sombrero: Lachtan ulovil úhoře a hraje si s ním - pustí a zase chytí

Ostrov Chino Sombrero: Lachtan ulovil úhoře a hraje si s ním - vysoký lob

Ostrov Chino Sombrero: Lachtan ulovil úhoře a hraje si s ním - nakonec ho sežere k obědu

Lachtan si pohrává s úlovkem

Dnešní šnorchlování mělo velmi ambiciózní cíl, potápět se s tučňáky. To se nepovedlo, ale navštívilo nás pár lachtanů a viděli jsme obrovskou přehlídku ryb a jiných mořských živočichů včetně barracud, rejnoků a galapážských žraloků.

Odpoledne jsme přepluli k ostrovu Rabida. Na vnitrozemské laguně bylo několik plameňáků. A samozřejmě spousta lachtanů a ptáků. Stejně je zajímavé, jak si člověk rychle zvykne na tu spoustu zvířat a ptáků a po pár dnech mu to už nepřijde.

Ostrov Rabida: Plameňák

Ostrov Rabida: Pták

Ostrov Rabida: Pelikáni

Zaměřil jsem se na pelikány u pobřeží. Fascinovala mne jejich schopnost vyletět z vody. Nakonec se mi povedlo vyfotit úspěšný start pelikána z pláže.

Ostrov Rabida: Pelikán odlétá - 1. fáze

Ostrov Rabida: Pelikán odlétá - 2. fáze

Ostrov Rabida: Pelikán odlétá - 3. fáze

Ostrov Rabida: Pelikán odlétá - 4. fáze

Ostrov Rabida: Pelikán po startu

Ostrov Rabida: Kamarádím se s lachtanem

Ostrov Santiago

Po nočním přejezdu jsme zakotvili opět u ostrova Santiago, ale na jeho druhé straně. Procházka kombinovaná se šnorchlováním. Věci do vody jsme nechali na pláži a šli se podívat na členité pobřeží s několika přirozenými lávovými mosty. V průrvách v lávě jsme viděli skotačit velké želvy, na povrchu spousta ptáků.

Ostrov Santiago: Podemleté pobřeží ostrova

Ostrov Santiago: Náš průvodce Maurice (vlevo) obhlíží pobřeží

Ostrov Santiago: Mořská želva, mezi nimi jsme šnorchlovali

Ostrov Santiago: Jestřáb z profilu

Ostrov Santiago: Pták

Vtipný moment. Maurice si připravil tenký proutek. Uviděl malého ptáčka, zahvízdal na něj a ptáček samozřejmě přiletěl a s důvěrou si na proutek sedl. Vydržel dost dlouho, abychom si ho mohli vyfotit.

Ostrov Santiago: Náš průvodce zapískal a malý ptáček si sedl na proutek, který držel v ruce

Ostrov Santiago: Ptáček na proutku

Ostrov Santiago: Lávová ještěrka

Pod hladinou to bylo tentokrát úžasné. Plavali jsme spolu s mořskými želvami, které mají krunýř zhruba metr v průměru. Já jich potkal nejméně deset a některé byly tak blízko, že jsem si na ně mohl sáhnout. Nejvíce mne fascinoval moment, kdy jsem plaval proti želvě a ona, mrcha, vůbec neuhnula. Musel jsem se na poslední chvíli vyhnout a tuto hru "na kuře" jsem hanebně prohrál.

Ostrov Santiago: Navlečen v neoprenu, připraven na hodinu šnorchlování, v pozadí se už na plavbu s námi těší lachtani

Zvířata na Galapágách můžete obdivovat opravdu zblízka

Další šnorchlování po obědě o několik km dále. Vylodění přímo z člunů. Zdokonalil jsem se a do vody padal mazácky po zádech. Doprovázeli nás tři zvědaví lachtani, šmrdolili se okolo nás na dosah ruky a byl to další obrovský zážitek. Jediný problém byl, že jsem byl nacpaný z oběda a do šnorchlu jsem pravidelně škytal. Podobné potíže měli i ostatní, bylo to moc brzy po obědě.

Potom jsme na člunech objížděli členité pobřeží se zajímavými sopečnými formacemi. Pozorovali ptáky, lachtany a želvy, které občas vystrčili hlavu nad hladinu. No a to byl skoro konec.

Ostrov Santiago: Skála na které hnízdí ptáci

Ostrov Santiago: Máma dohlíží na první vzletové pokusy tereje, už se dostal kousek do vzduchu, ale zatím neletěl

Ostrov Santiago: Terej

Ostrov Santiago: Věž vytvořená sopečnou činností

Večer byla závěrečná párty, kdy jsme se rozloučili s personálem a předali jim obálky se spropitným. Jedna byla pro posádku, druhá pro průvodce. Myslím, že dostali dost, protože celou dobu byla atmosféra na lodi velmi přátelská a nikomu z personálu nebylo nic zatěžko udělat proto, abychom se cítili dobře. U závěrečného přípitku jsem zazářil svou španělštinou. Pronesl jsem tradiční přípitek "arriva, abajo, al frente, al dentro" (nahoru, dolů, dopředu a dovnitř), při kterém se v naznačených směrech pohybuje skleničkou.

Milé překvapení na závěr

Průvodci udělali sestřih podvodních videí z našeho šnorchlování a každému, kdo měl zájem ho nahráli. Také nám dali k dispozici fotografie, pořízené při šnorchlování pod vodou. Udělejte si představu sami.

Galapágy: Hejno ryb

Galapágy: Lachtan pod vodou

Galapágy: Barevné ryby

Galapágy: Žralok

Galapágy: Rejnok

Záznam ze šnorchlování, pořídila G-Adventure

Vstřícný přístup posádky dokumentuje tato příhoda. Na lodi s námi byla Irka zhruba mého věku, která neuměla plavat. Proto při šnorchlování zůstávala na lodi, zatímco její manžel si potápění užíval. Náš průvodce Maurice ji navrhl, že jí naučí šnorchlovat přesto, že neumí plavat. Moc se jí do toho nechtělo. Řekl jsem jí, že je to jednodušší než plavání, pouze se nesmí bát strčit hlavu do vody. Nakonec souhlasila, dostala mírně nafouknutou vestu a Maurice se o ní ve vodě staral. Po návratu na loď byla jako v Jiříkově vidění. Potěšilo mne, že mi přišla poděkovat za to, že jsem jí pomohl se k potápění odhodlat. Mimochodem, na videu ji v čase 1:36 vidíte v oranžové vestě pozorovat želvy.

Zpátky do civilizace

Poslední den jsme vyrazili už v pět ráno na ostrov North Seymour. Sledovali jsem hnízdící tereje a jejich proslulé zásnubní tanečky. Okolo létala spousta agresivních fregat (to jsou velcí ptáci s vidlicovým ocasem). Několik hnízdících samců mělo nafouklé červené vaky pod zobákem, nádherná podívaná na závěr. Potom snídaně a v osm hodin už nás vezli na letiště. Většina lidí odlétala v deset hodin do Quita, já měl čas až do jedné a proto jsem mohl na letišti napsat tento blog. Na lodi jsem se k tomu opravdu nedostal. Musím zase připomenout skvělý servis - zavazadla nám odvezli na letiště, lístky na letištní autobus jsme nemuseli platit, měli je pro nás připravené. A dokonce Indira, druhá průvodkyně, jela s námi až na letiště, aby se přesvědčila, že je vše OK. Na lodi zůstala zhruba polovina lidí, kteří měli zakoupenou osmidenní plavbu.

North Seymour: Personál rozprostřel ručníky na bocích člunu, aby nám nenavhly zadky

North Seymour: Mládě fregaty

North Seymour: Přikrčené mládě fregaty

North Seymour: Fregata v nízkém průletu

North Seymour: Hnízdící fregata s mládětem

North Seymour: Fregata s nafouklým voletem

© Prožil, napsal, vyfotografoval Jiří Bína