Guayaquil, Naranjal, Cuenca
Historické město Cuenca je věčným rivalem Quita. Je sice menší, ale kompaktní a někteří - zejména místní - tvrdí, že je výrazně krásnější než Quito. Z hlediska postaršího cyklisty má jedinou nevýhodu - silnice na zhruba 100 km délky vystoupá o 4300 výškových metrů. Ti mladí kluci to celí udýchaní dávají se štěstím za dva dny. My uvážliví kmeti to vyřešíme jinak, abychom někde v horách nezkolabovali.
Výjezd z města jsem vymyslel fakt skvěle. Přejedu na ostrov Santay, po němž vede cyklostezka a zároveň je to přírodní rezervace v samotném srdci velkoměsta. Ostrov opustím druhým mostem, na kterém je také cyklostezka a napojím se na silnici 49A, která je souběžná s dálnicí E40.
Guayaquil: Nedostižný sen mnoha československých mužů před 35 lety - Žiguli - sovětská licence Fiata
V sobotu toho moc nejezdilo, necelých pět kilometrů k mostu na ostrov jsem ujel bez problémů. Před vjezdem na most s cyklostezkou si museli zapsat mé jméno podle ID, dal jsem jim k nahlédnuté řidičák. "Až přejedeš most, dej se vpravo", instruovali mne. "Ale já potřebuji vlevo na další most", oponoval jsem. "Na to zapomeň, ten most se zřítil". To byla podstatná a nepříjemná zpráva.
Z vjezdu na ostrov jsem vycouval a zadal do navigace zdejší dálniční most. Navigace mne v cyklistickém režimu táhla do tunelu, kam kola nesměla. Osobně bych tam ani nechtěl, viděl jsem tunel zevnitř při cestě z letiště a asi bych se v něm udusil. Vrátil jsem se skoro přesně k hostelu. Navigace byla na nic, naváděla mne na dálnici, kde byly výrazné značky "bicyklům vjezd zakázán". Jel jsem podle sebe, dálnici objel, abych se na ní po dvou kilometrech znovu ocitl. Rezignoval jsem, jel po dálnici a tím pádem se dostal k mostu de la Unidad Nacional.
Guayaquil: Cyklostezka na Puente de la Unidad Nacional
Přestože jsem přijel po zakázané dálnici a k mostu nebyl jinak žádný přístup, na mostě byla značená cyklostezka, na kterou se nebylo možno dostat, bez závažného porušení dopravních předpisů. Potom 2 km dálnice bez krajnice a znovu asi dvoukilometrový most s cyklostezkou. Za mostem v Durán jsem vypadl z dálnice a jel po souběžné silnici 49A. Krajnice široká 20 cm, ale slabý provoz, šlo to.
Taura: F1 Mirage před leteckou základnou
Taura: F1 Mirage před leteckou základnou z podhledu
Virgen de Fátima: Výrobce vystavuje své výtvory u silnice
Za Virgen de Fátima byla luxusní silnice se dvěma pruhy v každém směru a krajnicí vyhrazenou pro cyklisty. To neplatilo v okolí Reserva Ecologica Manglar Churute, kde byla silnice v délce dvaceti km úzká, dvoupruhová, s krajnicí šíře 10 cm.
Churute: Takto se zde prodávají živí kraby - svázaní do kozelce, občas některý zacvaká klepety
Poblíž Puerto Inca: Dům u potoka
V Puerto Inca jsem se rozhodoval, zda tam přespat. Nakonec jsem dojel dalších 20 km do Naranjal. Před městem jsem zastavil a hledal hotely na MAPS.ME. Ani jeden, vážení. Logiku to nemělo, v takhle velkém městě musí něco být, věřil jsem. A opravdu, v centru jsem v boční ulici zahlédl Škodu Rapid a za ní hotel Palmita. Vypadal honosně, ale jenom zvenčí. Pokoj za 10 USD docela ušel, byl jsem spokojen.
Naranjal: Škodovka je v Ekvádoru občas vidět, velmi zřídka i nové modely
Naranjal: Nápis BINA mne táhnul k nákupnímu centru
Večer jsem se zastavil v jedné ze zdejších dopravních kanceláří. Dlouho jsem ji hledal, tato jediná společnost totiž jezdí přímo do Cuenca. První odjezd 5:30, druhý v 6:00 a další v 10:00. Poslední zmíněný čas mi vyhovoval. Ráno jsem si početl v pelechu, došel na velmi slušnou snídani za 2 USD. V půl desáté jsem byl u přepravní kanceláře, zaplatil 6 USD za lístek a vyčkával. Nářadí jsem měl při ruce, ale s kolem jsem nedělal nic. Žádné sundavání pedálů, otáčení řídítek, nada. Chvilku po desáté přijel autobus, pro mne otevřel velký nákladový prostor na straně do ulice. Kolo jsem přivázal popruhem k rámu autobusu, obložil brašnami. Foťáky a brašnu s počítačem jsem si vzal do autobusu. Tím to bylo zařízené, žádnou dodatečnou platbu za kolo nikdo nechtěl a já jim samozřejmě iniciativně nic necpal.
Po rovině jsme dojeli do Puerto Inca, to jsem znal ze včerejší jízdy. Potom autobus odbočil doprava a začalo táhlé stoupání. Pršelo silně a k tomu bylo vše v mlze, na kole by to bylo dost o hubu. Potom silnice přidala grády a stoupání bylo občas tak strmé, že autobus měl na jedničku co dělat. Vyjeli jsme na vrchol k národnímu parku Cajas ve výšce 4310 m a potom byl více než dvacetikilometrový sjezd do Cuenci. Celá trasa měřila 140 km a jeli jsme ji 3 hodiny.
Na autobusovém nádraží jsem navěsil brašny na kolo a odjel do historického centra do míst s největší koncentrací hostelů. Vybral jsem si takový, kam se dalo zajet na kole. Chtěli 12 USD za noc, pokoj byl čistý, i když docela malý. Hlavně měl stolek pod televizí, takže když ji sundám, budu mít na čem psát. Vnitřní společné prostory vypadaly pěkně, byl to opravený koloniální dům. Na úpravách pokojů už trochu šetřili, ale koupelny byly čisté a rozměrné. Kolo jsem zamknul k zábradlí a byl jsem spokojen.
Cuenca: Hostal Santa Fé ve starém koloniálním domě
Vyrazil jsem do města. Chtěl jsem se zastavit v české pivnici Golden Prag Pub, kde vaří kvalitní česká piva. Než jsem tam došel, trochu jsem popadal dech, výška 2560 m je tady znát. V pivnici jsem se zastavil, prohlásil se za Čecha, což ekvádorský personál velmi potěšilo. Byla zrovna happy hour (15 - 18 hodin), dvě piva za cenu jednoho. Přitom půl litru ležáku stojí 5,50 USD. Lákalo mne to, ale odolal jsem a nechal na jindy. Asi bych tím problémy s výškou příliš nevylepšil a dvě kvalitní a výživná česká piva by mi spíše přidala problémy se šířkou. Pravděpodobně bych nezvládl jít úplně rovně.
Cuenca: Golden Prag Pub - Češi zde vaří skvělá piva
Cuenca: Nabídka Golden Prag Pub - například česká klobása - ještě že nevedou vodňanské kuře
Okolo řeky Tomebamba byla řada stánků a davy lidí. Konal se výroční festival zdejších řemeslníků a bylo na co koukat. Byly tam i prezentace hasičů, záchranářů, vojáků a policie. Policie mne fakt překvapila, když po tvrdých bojích s demonstranty v minulých dnech vystavovala pušky na střílení nábojů se slzným plynem, granáty se slzákem, policejní masky proti slzáku a vůbec veškerou výstroj, kterou používá při demonstracích.
Cuenca: Zdejší policie má fakt "koule" - vystavovala například granáty a náboje se slzným plynem, přitom se čekají další demonstrace
Cuenca: Tyto malé nákladní elektromobily jsou už za 6000 USD (cca 140 000 Kč)
Bylo na co koukat, hrála muzika, nepršelo, skvělé nedělní odpoledne, co více si přát. Trhy končí zítra a tak je ještě důkladně prozkoumám. Zaujal mne velmi schopný obchodník s primitivním brouskem nožů. Nabrousil nůž nebo mačetu a potom s ní řezal kusy novin. Brousek stál pouhý dolar a lidi mu peníze cpali jak diví. Ano, vážení, i já mám brousek na nůž.
V podvečer jsem vyrazil do historické čtvrti, ale ouha, část byla zase zavřená a zašpérována policií. Policisté vytlačovali demonstranty, tentokrát bez slzáku. Věřím, že zítra bude ve městě klid a budu si ho moci prohlédnout bez omezení.
Cuenca: Lékařská škola
Cuenca: Jeden z mnoha kostelů
Cuenca: Skoro všechny ulice v historickém centru jsou lemovány kostely
Letos jsem poprvé použil služeb hotels.com před odletem do Quita. Měl jsem noc zdarma z loňska a chtěl ji využít. Zaplatil jsem si čtyřdenní pobyt v historickém centru Quita, s nocí zdarma za 1600 Kč. Policie mne tam ale nepustila. Napsal jsem hotels.com a ti mne odkázali na chat. Tam je nejprve automat, který neumí lautr nic a proto se musíte přepojit na živého agenta. Komunikace s ním trvá alespoň půl hodiny. Poprvé mi řekli, že je to jasné, a že mi peníze vrátí. Čtrnáct dní se nic nedělo a tak jsem znovu chatoval. Zkoušeli se dovolat do hostelu v Quitu a nakonec se uvolili informovat mne mailem. Po dvou dnech jsem se dozvěděl, že podmínky hostelu neumožňují mi vrátit peníze. To už jsem se fakt naštval a napsal jim, že od hostelu to byl čistý podvod. Rezervaci jsem dělal den předem a to už věděli, že mne tam policie nepustí. Zkoušeli tam volat a nakonec mi řekli, ať si to s hostelem vyřídím sám. To už jsem byl rozpálený do běla a řekl jim, že oni jsou mým obchodním partnerem a nikoliv hostel. A že jestliže mne nedokáží ochránit před podvodnými praktikami jejich obchodních partnerů, potom je jejich služba na nic a nemá smysl ji nadále používat. A oni mi typickým americkým stylem (i když sídlí v Kanadě) napsali, že mám pravdu. To už jsem se začal docela dobře bavit, popřál jim hodně štěstí a ať jim ten jejich obchodní model, kdy z vysoka kašlou na zákazníky, dlouho vydrží.
Rozhodl jsem se dnes navštívit všechny podstatné kostely v Cuence. Dokonce jsem si místo obvyklého chaotického pobíhání po městě stanovil plán. Těch kostelů je opravdu enormně moc a tak to chtělo systém. Nejprve jsem navštívil ty nejznámější v centru města. Začal jsem trochu atypicky s kostelem San Francisco. Ten byl sice zavřený, ale z přilehlého náměstí jsou krásné výhledy na kopule Catedral Immaculada Concepción, které se říká jednoduše Nová katedrála. Kopule jsou bílé s modrými pruhy v krásném odstínu a jsou vlastně ikonickým poznávacím znamením tohoto města. Považte, za to můžeme my Češi. Modré dlaždičky, kterými jsou kopule lemovány byly dovezeny z Čech. Zde je to věc všeobecné známá, říkal mi to například pokladník, kterému jsem platil 2 USD za výstup na věž katedrály. A dokonce i průvodce Lonely Planet to zmiňuje.
Cesta do Nové katedrály nebyla tak přímočará. Nejprve jsem se dostal na malé náměstí Plaza de la Flores, na kterém byl krásně barevný a výrazně voňavý květinový trh. Hned vedle kostel Carmen De La Asunción, kde se mi líbil boční oltář a tak jsem vám ho vyfotografoval. Teprve potom jsem obešel prodavačky květin a byl u bočního vchodu do katedrály.
Cuenca: Kostel San Francisco
Cuenca: V pozadí 'Nová katedrála' - Catedral Immaculada Concepción
Cuenca: Plaza de La Flores
Cuenca: Boční oltář v kostele Carmen De La Asunción
Katedrála okamžitě ohromí svými mamutími vnitřními rozměry i když zvenku na to nejste připraveni, neboť okolní zástavba velikost stavby poněkud utajuje. Velikostí mi připomínala chrám Sv. Petra ve Vatikánu. Je to také zřejmě největší katedrála v Jižní Americe. A hlavní oltář byl přiznaně inspirován právě vatikánským chrámem.
Cuenca: Boční portál Nové katedrály
Cuenca: Nová katedrála je jednou z největších v Jižní Americe
Cuenca: Oltář Nové katedrály byl inspirován chrámem Sv. Petra ve Vatikánu
Cuenca: Socha Jana Pavla II, který je v Jižní Americe nesmírně populární
Výstup na věž katedrály jsem si také nemohl nechat ujít. Docela jsem se zadýchal na úzkých točitých schodech. Hlavní věže jsou useknuté, nedokončené. Měly mít ještě špičaté nástavby se zabudovanými zvony. Ale německý architekt Juan Bautista Stiehle to nějak nezvládl, stavba začala mít problémy se statikou a další zatížení už nebylo možné.
Cuenca: Pohled z věže Nové katedrály na kostel San Francisco
Cuenca: Modré kupole jsou obloženy českými dlaždičkami
Cuenca: Pohled z věže Nové katedrály na kostel Santo Domingo
Cuenca: Nová katedrála s nedokončenými věžemi a park Abdón Calderón
Cuenca: Nová katedrála
Naproti přes park Abdón Calderón leží mnohem skromnější, ale také o několik století starší, kostel Del Sagrario, neboli "Stará katedrála". Stavba začala v roce 1557, tedy v roce založení města Cuenca. Byla odsvěcena a nyní slouží jako církevní muzeum a koncertní síň. Nejzachovalejší jsou boční kaple, v některých se zachovaly fragmenty původních fresek. Na vnitřní zahradě je výstava historických fotografií města, která stojí za shlédnutí.
Cuenca: 'Stará katedrála' - kostel Del Sagrario
Cuenca: Stará katedrála - nejstarší boční kaple ze 16. století
Cuenca: Stará katedrála - hlavní loď s oltářem
Vydal jsem se do nejzápadnější výspy historického centra, do parku San Sebastian s kostelem stejného jména. Kostel byl zavřený, nemohl jsem se pokochat vnitřní výzdobou. V parku lidé krmili holuby, jak je zde zvykem, ale většina z nich se jenom na lavičkách ve stínu stromů schovávala před poledním sluncem.
Cuenca: Park San Sebastián s kostelem v pozadí
Cuenca: Kostel San Sebastián
Na protilehlé straně parku leží Muzeum moderního umění, které v průvodci velmi chválili. Muzeum je v budově bývalého blázince a po prohlédnutí vystavených uměleckých děl jsem souhlasil, že to byla správná volba. Řada vystavujících umělců by sem v minulosti určitě patřila. Muzeum měla krásná vnitřní patia, ale z toho, co bylo vystaveno, se mi nelíbilo vůbec nic. Umělecká díla typu nápis Silla (židle) a přes něj druhý nápis ve znakovém písmu (asi čínském). Nebo se na bílé omítnuté stěně prezentoval text FX30H tučným bezpatkovým písmem. Potom tam také byla rozměrná plátna a na nich figurka zřejmě z kinder vajíčka. Figurka byla v plastové bublině vystavena vedle obrazu, snad abychom mohli zkontrolovat, zda to malíř opravdu "trefil". Máte-li zájem, obraz je v sekci Zajímavosti.
Cuenca: Muzeum moderního umění - dříve blázinec
Cuenca: Vnitřní patio Muzea moderního umění
Cuenca: Zastřešené patio Muzea moderního umění
Pro změnu jsem se vydal směrem na východ, obhlédl výrazný kostel Santo Domingo a na nejvýchodnější výspě hodně odlišný kostel San Blas. Ten sousedí s prodejnou firmy Hyundai, které se v Ekvádoru hodně daří. Není se co divit, dává desetiletou záruku zdarma a nebo záruku na 160 000 km. To u nás doma nenajdete.
Cuenca: Kostel Santo Domingo
Cuenca: Sešlost před kostelem Santo Domingo
Cuenca: Park San Blas
Cuenca: Kostel San Blas
Nad řekou Tomebamba se vypíná výrazný kostel Todos Santos. Ten je už odsvěcený, funguje jako muzeum a proto se v něm vybírá vstupné 2 USD. Byl jsem tam jediný návštěvník a bylo to příjemné. Celá výzdoba v jednotném slohu, hodně dřeva, pěkný oltář i doprovodné sochy. Nejlepší pohled byl z kůru.
Cuenca: Kostel Todos Santos
Cuenca: Kostel Todos Santos
Cuenca: Kostel Todos Santos - pohled z kůru
Tím jsem považoval návštěvy kostelů za ukončené i když jsem měl ještě drobné úkoly na další den. Chtěl jsem se znovu pokochat tím, co mne zaujalo.
Cuenca: Kostel Las Conceptas v noci, když jsem se vracel z hospody
V pondělí trhy končily, chtěl jsem si je ještě pořádně užít. Byla to opravdu grandiózní akce, se stovkami stánků. Vše v malebném prostředí na březích řeky Tomebamba. Ta tvoří přirozený předěl mezi starým a novým městem. Staré je asi o 30 metrů výše než nové a na stráni nad řekou se tyčí řada malebných domů.
Cuenca: Schody k řece Tomebamba
Cuenca: Domy na srázu nad řekou Tomebamba
Vybavil jsem se plechovkou piva Pilsener a šel si na břeh řeky sednout na římsu a poslouchat jazzovou kapelu hrající na malém pódiu. Můj vrstevník se mne zeptal, kde jsem koupil to pivo. Taky mu přišlo, že se to k muzice hodí. Dali jsme se do řeči. Byl několikrát v Praze a moc se mu u nás líbilo. Zejména byl v dobrém šokován změnou, která se udála po roce 1989. Povoláním doktor, narodil se zde, studoval v USA a nyní tam žije. Už má vyděláno a tak pendluje mezi Ekvádorem a USA a "čumí" (jak se vyjádřil). No v tom jsme si dost podobní. Fanda do fotografie, měl jsem sebou malý Sony RX100. Předvedl jsem mu co umí a on tím byl nadšen. Stěžoval si, že ho tahání těch dvoukilových Nikonů, které vlastní, už moc nebaví a že toto je i pro něj schůdná alternativa.
Cuenca: Pat pochází z Cuenca a žije v USA - hodinu jsme si krásně pokecali
Probrali jsme kde co. Hlavně mne zaujala jeho zášť vůči Španělům. Ptal jsem ho, zda taky nenávidí Inky, kteří je rovněž okupovali a využívali. Ty na nás koukali jako na lidi, ale Španělé se k nám chovali hůře než ke zvířatům, stěžoval si.
Cuenca: Řeka Tomebamba, v pozadí kostel Todos Santos
Cuenca: Policisté na koních dohlíželi na pořádek na slavnostech
Hodina příjemně utekla, začala hrát jiná muzika, která mne nebavila. Rozloučili jsme se velmi srdečně a já si šel projít ty ohromné trhy. Byla to opravdu všehochuť národů a výrobků, tak se alespoň podívejte na pár fotek.
Cuenca: Umělecké trhy - dámské šaty
Cuenca: Umělecké trhy - houslaři z Chile
Cuenca: Umělecké trhy - indonézké loutky
Cuenca: Umělecké trhy - místní plastické obrazy
Cuenca: Umělecké trhy - fotografie na průhledném materiálu
Cuenca: Umělecké trhy - místní trhovkyně se konečně směje, zřejmě mé španělštině
Cuenca: Umělecké trhy - mexická účast obohatila slavnosti o tento umělecký předmět
Cuenca: Malířů se spreji bylo několik, kýči se dařilo
Muzeum provozuje Banco Central ve svých prostorách na východním cípu starého města. Vstup je díky bance zdarma. Na rozsáhlých pozemcích jsou dobře udržované vykopávky, které údajně byly inckým městem Tomebamba. Španělé kameny z pozůstatků města použili na stavbu města Cuenca a tak zde zbyly pouze základové zdi. V rozsáhlém archeologickém parku je i malá voliéra s papoušky, sokoly a orly.
Cuenca: Museum Pumapungo - pohled na jižní - moderní část města
Cuenca: Museum Pumapungo - vykopávky inckých staveb
Cuenca: Museum Pumapungo - pozůstatky inckých staveb
Cuenca: Museum Pumapungo - papoušek
V muzeu se konají výstavy. Tentokrát to byla expozice významného malíře Jorge Chalca. Klasická kresba a malba, okořeněná humorem, s chutí jsem si to prohlédl. Zaujala mne například kresba svatého Jiří bojujícího s drakem tak intenzivně, že utěšeně spí rozvalen na koni (viz oddíl Zajímavosti).
Cuenca: Museum Pumapungo - Jorge Chalco - kresba
Ve druhém patře byly etnografické sbírky, zajímavé, dobře uspořádané. Doprovodné texty bohužel jen ve španělštině. V části věnované kouzlům a rituálům byly vystaveny vzácné tzantzas, neboli scvrklé hlavy. Takto zacházeli s hlavami svých nepřátel lidé z kultury Shuar. Hlavy měly velikost pomeranče a vypadaly dost nechutně. Proto byly vystaveny v takové tmě, že jsem je fotil na ISO 25600 a výsledné fotky jsou prakticky nepoužitelné.
Do centra jsem se vrátil právě včas, abych spatřil maškary vycházet z Nové katedrály. Byly součástí dušičkových slavností a proto jsou všechny pojaty dost morbidně.
Cuenca: Park Abdón Calderón - matka se synem
Cuenca: Park Abdón Calderón - maškara
Cuenca: Park Abdón Calderón - maškary
Cuenca: Park Abdón Calderón - chlapec převlečený za smrťáka
Města už jsem byl přesycen a kostelům jsem se začal cíleně vyhýbat. Byl jsem připraven z Cuency odjet, ale potom mne napadlo udělat si trek v Národním parku Cajas. Ten je vysoce hodnocenou ekvádorskou přírodní atrakcí. Řada agentur v městě do něj pořádá jednodenní zájezdy, obvykle za 45 USD. Tak já to udělám za 4 dolary, rozhodl jsem se. Národní park leží u silnice na Guayaquil, autobusy tam jezdí přes den snad každých 45 minut. Jízdné pro jednu cestu stojí právě 2 USD.
Ráno jsem si přivstal, došel na autobusový terminál. Tam jsem se nasnídal, v pekárně koupil zásoby, kdyby mne přepadl hlad a v půl osmé už jsem seděl v autobuse do Guayaquil. Za hodinu mne vysadili u jezera Toreadora, kde je rangerská stanice. Vstup do parku je zdarma, kempování stojí 4 USD za stan (ale žádný tam nebyl). U rangera jsem se zaregistroval, nechal si doporučit pětihodinový trek a jako první a možná i poslední hiker toho dne jsem vyrazil. Ano, bylo tam několik lidí ze 2 autobusů, kteří došli 50 m na vyhlídkovou platformu nad jezerem, udělali si selfíčko a měli tím pádem splněno. Bylo totiž mizerné počasí, vrcholky hor v mracích a přes den jsem několikrát musel obléci pláštěnku.
Národní park Cajas: Ráno byly vrcholky hor v mracích
Národní park Cajas: Počet lidí, kteří mohou na treky v parku je v oblasti jezera Toreadora omezen na 92 lidí
Pro treky platí přísná pravidla, denní počet lidí je omezen. Navíc skupiny od sedmi lidí musí s sebou mít kompas nebo GPS (smartphone samozřejmě stačí) a mapu. Tu většinou dostanou zdarma od rangerů. Měl jsem z toho nařízení srandu do té doby, dokud jsem nezabloudil. Dostal jsem také mapu, ale ta byla na nic - treky byly zobrazeny v obdélníku 3 x 2 cm a přes mapu byl ještě přetisknut seznam tři rangerských stanic. Také proto nejsem schopen přiřadit názvy k jezerům, která jsem vyfotil. Tedy vyjma prvního jezera Toreadora.
Národní park Cajas: Laguna Toreadora
Národní park Cajas: Zeleň u vody kontrastuje se stepní hnědou barvou
Národní park Cajas: Protáhlý přítok jezera
Rangeři jsou si toho vědomi a tak jsem dostal školení. Hlavní sdělení - vždycky zatoč doprava. Ano dobrá rada, ale těch stezek doprava bylo více a na to jsem doplatil. A taky na svojí blbost, když jsem si s sebou nevzal mobil a tak jsem nemohl svou polohu kontrolovat na mapě v mobilu. První dvě hodiny byly skvělé, inteligentní značení sendera (stezky) a k tomu ještě informační panely. Potom se objevil dřevěný můstek, za ním stezka značená doprava, ale po nějaké vyšlapané stezce ani stopy. Luxusní značení bylo to tam a já se tedy dal doprava. Byl to slušný močál, musel jsem šlapat na vrcholky bujných trav, jinak bych v tom byl po kolena. Ale v okolí nikde nic.
Národní park Cajas: Jezer je v parku enormní množství
Národní park Cajas: Trek vedl lesem
Pořád žádná stezka, ani náznakem. Potom jsem v dálce, ale stále vpravo, uviděl značenou stezku. Na kůlech měla označení žlutým a bílým pruhem, ale já měl jít po červené. Červená tento typ značení na kůlech nepoužívala, měla jiný systém. Takže jsem věděl, že jdu špatně. Bez kompasu či navigace to v Cajas není snadné. Je zde řada údolí s jezery, která jsou oddělena sedly. Takže vyfunět ve výšce 4000 m nahoru, pokochat se dalším jedním, dvěma nebo třemi jezery v údolí. Sejít k nim, přeskakovat potoky a malé vodopády a zase nahoru do dalšího sedla. Stezka byla skoro neprůchodná, velké kluzké kameny, navlhlé skály a bláto. Ještě že jsou mé sandály Keen nové a mají nesešlapanou podrážku. Ale stejně, největší pozornost jsem věnoval tomu, abych si někde nepodvrkl kotník. Za celý den jsem nepotkal živáčka. Netušil jsem, jak by mne našli, kdybych nemohl po svých. Naštěstí jsem to silou vůle uhlídal.
Národní park Cajas: V parku jsou rozsáhlé mokřady
Národní park Cajas: Velmi rozšířená rostlina
Národní park Cajas: Menší vodopády byly časté a stezka je často křižovala
Z pětihodinového treku, který bych asi zvládl o dost dříve, to bylo nakonec sedm hodin usilovného šlapání. Zachránila mne silnice, kterou jsem spatřil v dálce. Vydal jsem se k ní "na přímáka" a přitom narazil na něco, co možná mělo být značenou červenou stezkou. Došel jsem k rangerské stanici, sdělil jsem jim svoje zkušenosti. Pokývali moudře hlavou "jó to tady lidi takhle bloudí skoro pořád". No nic, na silnici jsem počkal na první autobus a v půl páté už byl v Cuenca. Do hostelu jsem nejprve ukázkově pajdal, bolelo mne levé koleno. Zničil jsem se víc než náročnou jízdou na kole. Jsem zvědav, jestli to zítra bude na silnici znát.
Národní park Cajas: Laguna Toreadora odpoledne vypadala lépe díky částečnému protržení oblačnosti
Národní park Cajas: Když je vidět 'modro nebes', je to hned veselejší