Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Do Busanu
Soul, Paldang, Yangpyeong, Ipobo, Gancheon, Chungju, Suanbo, Yeonpung, Mungyeong, Andong, Gumi, Waegwan, Daegu, Namji, Mulgeum, Busan
Korejské cyklotrasy
Korea se chlubí dlouhými cyklotrasami a docela je propaguje i v info centrech pro turisty. Dostal jsem několik map a brožur. Vyjma jediné bylo všechno korejsky. Anglická verze měla místní názvy jen anglicky a tak mi chyběl můstek mezi korejskou a anglickou mapou. Mapy byly také graficky hodně odlišné, vzájemné porovnávání různých jazykových verzí bylo náročné. Proto mi odpusťte, že místní názvy nebudou úplně přesné. Je to fakt problém - udělám fotku, přijedu do nejbližší vesnice a tam je její název jen v korejštině. Mám-li velké štěstí, najdu název vesnice podle polohy na anglické mapě. GPSka je v tomto směru skoro úplně k ničemu.
Nejdelší současná cyklotrasa vede ze Soulu do Busanu. Jsou to 3 navzájem navazující trasy, které vedou okolo řek. První z nich - okolo řeky Han - vede téměř výhradně po oddělené cyklostezce a je v podstatě plochá. Je na ní jediné stoupání s převýšením asi 60 m, ale velmi strmé se sklonem 15 stupňů. Druhá - Saejae - je kopcovitá s maximální výškou 548 m - vede po lokálních silničkách s minimálním provozem. Třetí - okolo řeky Nakdong - vede většinou po cyklostezkách a má několik krátkých strmých stoupání. Některé úseky jsou pro horská kola a dají se objet po silnici. Přestože je Korea hodně kopcovitá, cestování okolo řek je komfortní a do kopce se musí makat jen zřídkakdy. Na poslední úsek jsem měl podrobnou mapu v angličtině, informace o poloze jsou proto přesnější než u prvních dvou tras.
Soul: Mapa korejských cyklotras
Další cyklotrasy se připravují. V roce 2015 by měla být hotova cyklotrasa okolo východního pobřeží a okolo ostrova Jeju. Trasa okolo demilitarizovaného pásma, tedy poblíž hranic se Severní Koreou, by měla být dokončena někdy v roce 2019. K jejich popularitě přispěl i chytrý marketingový trik - za zanedbatelný obnos 3000 wonů si můžete koupit cyklistický pas. Okolo tras jsou registrační budky, kde razítkem do pasu potvrdíte, že jste daným místem projeli. Za každou projetou cyklotrasu dostanete ve střediscích KWater diplom a jestliže projedete všechny, odmění vás pěknou medailí. Těm, co mne znají, je jasné, že já jsem necítil potřebu si potvrzovat něco, co je zřejmé. Ale většina cyklistů pilně razítkovala a někteří nelenili a razítkovali pasy i pro své nepřítomné kamarády.
Poblíž Mungyeong: Certifikační budka s razítkem do cyklistického pasu
Rychle k řece
Kolo jsem smontoval ve velice malém pokoji, jehož polovinu zabírala postel a uprostřed byl vestavěn sloup. Vyndání kola z pokoje byl docela složitý rébus a chvíli to vypadalo, že ho budu muset nejdříve rozebrat.
Neodzkoušené kolo jsem vynesl před hostel, navěsil na ně brašny, zkusil brzdy a vyjel. Byla naštěstí neděle, minimální provoz a tak jsem si mohl dovolit jet po silnici a nemusel se plahočit po chodnících. Mířil jsem co nejkratší trasou k řece Han, okolo ní vede cyklostezka. U řeky jsem byl za půl hodiny, ale kvůli dálnici jsem k ní nemohl sjet. Potom jsem se asi 20 minut motal po parkovištích velkých sídlišť, až jsem objevil úzký chodníček pro pěší, po kterém jsem se dostal na vytouženou cyklostezku.
Soul: Cyklostezka vedla okolo řeky
Soul: Cyklostezka byla místy hodně industriální
Cyklostezka bylo komfortní, široká s dobrým povrchem. Okolí však nebylo příliš pěkné, připadal jsem si jako na průmyslové periferii. V neděli, jak se dalo čekat, byla všude spousta cyklistů, děti se motaly za strany na stranu, musel jsem dávat pozor. Na okraji Soulu vedla cesta loukami plnými květů, v lukách posedy pro unavené cyklisty, po stezce jezdily vypůjčené tandemy a rodinné šlapací čtyřkolky. Minul jsem několik cykloservisů a samozřejmě řadu půjčoven kol a hospod. Stal se z toho dobrý kšeft.
Soul: Plachetnice na řece
Soul: Odpočinkové posedy pro cyklisty
Soul: Oblíbená rodinná šlapadla si je možné vypůjčit přímo u cyklostezky
Soul: Jeden z méně vybavených servisů
Cyklostezka okolo řeky Han
Začíná asi 30 km za Soulem u mostu Paldang. Zastavil jsem se v restauraci na oběd, pracovník restaurace mi zamknul kolo jejich zámkem, abych se s tím nemusel obtěžovat. A samozřejmě hlavní potíží byl výběr jídla. Venkovské restaurace už nemají vystavené modely jídel, ani obrázky a proto nezbývá nic jiného, než hospodu projít, podívat se co lidé jedí a potom ukázat na žádaný pokrm. Ale ani tak není úspěch zaručen. Poručil jsem si polévku s nudlemi, jejíž sytě hnědá barva mi připomněla silný hovězí vývar. Dostal jsem nudle v hnědém studeném sulci. Bylo to sice zvláštní, ale dobré a snědl jsem všechno. Hlad je nejlepší kuchař.
Část cyklostezky vedla po tělese zrušené železniční trati. Zajímavé bylo projíždění tunelů, kterých bylo celkem 7. Nebylo v nich moc vidět a jednou se mi zamotala nějaká dívka do cesty tak, že jsem měl co dělat, abych jí mým naloženým kolem nesejmul.
Poblíž Paldang Bridge: Místy byla přiznána zrušená železniční trať
Poblíž Paldang Bridge: Železniční tunely nyní slouží cyklistům
Poblíž Paldang Bridge: V tunelu
Poblíž Semiwon: Bývalý železniční most
Poblíž Dumulmeori: Záchody, pitná voda a v pozadí bistro v železničním vagonu
Poblíž Semiwon: Železniční dopravu kvůli cyklistům ale úplně nezrušili
Cesta důsledně kopírovala řeku Han, s výjimkou několika kraťoučkých strmých kopečků vedla úplně v rovině. Ta sporadická stoupání většina lidí vytlačila a na mne koukali jako na blázna, že to s naloženým kolem vyjedu. Řeka není splavná, je na spousta jezů a všechny mají velice neobvyklý a moderní design.
Poblíž Semiwon: Typické korejské paneláky lemovaly řeku
Poblíž Semiwon: Jezy na řece Han mají vesměs moderní design
Ipobo: Jez futuristického vzhledu
Se spaním jsem si starost nedělal, okolo řeky bylo možné stanovat na více místech. Dorazil jsem k Ipobo, kde byl dokonce kemp. V okolí probíhal triatlonový závod, míjel jsem spousty unavených běžců dokončujících poslední kilometry maratónu. Bez ohledu na únavu mne neopomněli pozdravit, zamávat, nebo alespoň pokynout. Kemp byl už skoro prázdný, závodníci odjížděli domů, aby mohli další den ráno roztočit kola pětiletky. Sháněl jsem někoho, komu za něj zaplatit, ale bylo mi řečeno, že kemp je zdarma, že se jenom musím zaregistrovat na jeho webové stránce a rezervovat si místo. Bylo tam tolik volného místa, že jsem rezervaci pominul. Ve sprchách tekla horká voda, záchody také fungovaly a tak mi nic nescházelo. Postavil jsem nový stan, který jsem si nechal poslat v zimě od firmy Big Sky z USA. Měli zrovna 30% slevu a dopravu zdarma, cena byla velmi výhodná - pouze český stát ode mne vybral nemalé clo a k tomu DPH. Stan váží 1,35 kg, dvouplášťový, samonosný, z obou stran předsíně, do kterých se mi vejdou brašny. Jsem s ním zatím velmi spokojen a očekávám, že mne ani prudký liják nemile nepřekvapí.
Snídaně byla slabá, čaj a 2 mufiny ještě ze Soulu. Potom mne dojel mladý Korejec, mluvil dobře anglicky a mimo jiné mne naučil pár základních pozdravů a na rozloučenou mi věnoval zdejší specialitu - energetickou tyčinku, která připomíná tuhé ovocné želé. U prvního obchodu jsem se najedl a trochu zásobil a potom se celý den motal kolem řeky Han. Potkával jsem stále stejné cyklisty, většina mi dávala drobnosti k jídlu jako třeba doma vyrobené rýžové koláčky a podobně. Bylo mi líto, že jsem se jim nemohl revanšovat, proto jsem v prvním obchodě nakoupil mandarinky a měl jsem pro ně dárek. S večeří ve venkovské hospodě jsem měl štěstí, ukázal jsem na položku menu napsanou korejsky na stěně a přinesli mi silnou hovězí polévku s kostmi obalenými masem. K tomu rýži a samozřejmě několik příloh - z nich jsem poznal kimči - korejské zkvašené a většinou silně pálivé zelí. Kimči je vlastně takový test loajality, když vám chutná, tak vás mají Korejci ještě raději a po vyprázdnění misky vám okamžitě přinesou další. Mně naštěstí chutná.
Yoeju: Chlapec mne při jízdě naučil několika korejským pozdravům a frázím
Gangcheonbe: Cyklostezka přejížděla po tělese jezu
Gangcheonbe: Na protějším břehu je kulturní centrum řeky Han s veškerým servisem pro cyklisty
Gangcheonbe: Retardéry znemožňující sjet strmý kopec
Poblíž mostu Seumgang: Na návsi vesnice bývá překvapivě katolický kostel
Hongwonchang: Krásné výhledy na řeku Han
Poblíž Hongwonchang: U nás bychom čekali solární panely, zde je to zastínění pěstovaných rostlin
Tangeumdae: Poutač festivalu bojových umění
Ke spaní jsem si vybral park u řeky, kde již byl jeden stan postaven. Jeho obyvatel mne okamžitě přišel pozdravit. Byl místní houmlesák, který takto přes léto bydlel. Uměl slušně anglicky a určitě by díky tomu neměl problém nalézt práci. Ale pracovat se mu nechtělo, je prý buddhista a potřebuje alespoň polovinu roku blízký kontakt s přírodou. Podle jeho měřítek jsem také buddhista, takhle jsem to dopracoval. Bez ohledu na vyznání mne hned zval do hospody, kde si prý dáme pár lahvinek soju. To je čirá rýžová kořalka, má zhruba 20% alkoholu a je opravdu levná, třetinka stojí o něco více než 1000 wonů - záleží na obchodě. Zahraniční alkohol je přitom v Koreji hodně drahý. Vláda si prý nemůže dovolit soju a jiné domácí lihoviny zdanit (a tím zdražit), protože by to prý byl její konec. Obdoba Švejkova "vláda, která zdraží pivo padne", které ale u nás v Čechách nefunguje. Popíjení soju na veřejnosti je v Koreji vidět všude a občas natrefíte na unavené spoluobčany pokojně vyspávající opičku na veřejné lavičce.
Cyklotrasa Saejae
Vyjel jsem bez snídaně, ranní hygienu jsem vyřídil na luxusně vybavených veřejných WC, na které jsem narazil asi po 3 km. Následující 100 km dlouhý úsek má údajně nejvíce strmých kopců na značené cyklotrase v Koreji. Cesta nejprve kopírovala řeku, potom se ponořila do lesů, ale žádné trhačky nohou se zatím nekonaly. Pohodlně jsem dojel do lázní Suanbo. Počínající déšť mne utvrdil v rozhodnutí vyzkoušet zdejší 54 stupňů horkou vodu s mimořádnými léčebnými účinky.
Poblíž Tangeumdae: Kopcovitá krajina a malý vodopád v pozadí
Poblíž Suanbo: Sušeni sojových bobů?
Suanbo: Pohled na lázně
Suanbo: Místním specialitou jsou bažanti a tak je restaurace patřičně inzerují
Ubytoval jsem se v hotelu pro cyklisty (cca 600 Kč), kolo jsem si mohl dát na pokoj. Lázně mi připadaly hodně ošuntělé, ale koupel ve zdejší vodě byla skvělá. Přímo v hotelu měli lázeň japonského stylu, hned jsem věděl, co a jak mám dělat. Dal jsem si zdejší odrůdu sauny, ochladil se v ledové vodě a potom se vyvaloval v různě horkých lázních až do úplného uondání. Celou noc lilo jako z konve a já měl obavy, abych v této díře nemusel strávit další den. Zdejší specialitu - bažanta - už jsem měl a tak jsem neměl důvod se tady zdržovat. Déšť přestal v 10 hodin a po půl hodině jsem v hustém mrholení odjížděl.
Suanbo: Veřejná lázeň nohou
Suanbo: Světelné oblouky večer nesvítily, je zřejmě po sezóně
Čekal mne nejvyšší kopec celé trasy a tak jsem byl zvědav, jaké to bude. V popisu trasy strašili, jaký je to hrozný kopec, k tomu ještě mrholení a ve vyšších polohách se válely mraky. Stavitelé stezky neponechali nic náhodě. Na každém kilometru byl krytý pavilon pro odpočinek, svahy byly lemovány dřevěnými svodidly, chránícím cyklisty před pádem ze svahu. Přitom to bylo snadné - stoupání bylo pozvolné a jel jsem to celé na prostřední talíř.
Poblíž Suanbo: Hroby
Poblíž Suanbo: Svodidla pro cyklisty zabraňují pádu ze strmého svahu
Hora Ihwaryeong: Na vrcholu nejvyššího kopce na cyklotrase Soul - Busan
Na vrcholku bylo opravdu hnusně, minimální viditelnost, vše zahaleno v mracích. Cyklistická výprava stejně oblečených žen freneticky slavila dosažení horské prémie. A všechny šly razítkovat pasy do certifikační budky. Já se nezúčastnil a vzbuzoval jsem tím značné divení - ten člověk snad nechce medaili?
Poblíž Mungyeong: Pramen u silnice
Poblíž mostu Sangpunggyo: Lokální letiště
V cyklistické ubytovně
Po cestě jsem se bavil se 2 cyklisty - jeden studoval na univerzitě čtyřleté studium vaření, druhý byl baptistický pastor, který studoval v USA. Znovu jsem je potkal u mostu Sangpunggyo, tedy na konci cyklotrasy Saejae. Chtěl jsem tam přenocovat, ale byly tam špinavé suché záchody, žádná voda a k řece špatný přístup. Hoši mi řekli, že budou spát v cyklistické ubytovně za 30000 wonů (cca 600 Kč) včetně večeře a snídaně. Čekali na auto, které je mělo i s koly odvézt. Přidal jsem se, přijel větší pickup, v něm už byli 4 cyklisté. Bylo nás opravdu hodně, ale nakonec jsme kola i má zavazadla naložili, 2 hoši museli jet na korbě.
Ubytovna poblíž mostu Sangpunggyo: Spolubydlící cyklisté dělají opičky při večeři - mají už trochu upito
Ubytovna poblíž mostu Sangpunggyo: Moji spolubydlící
Ubytovna byla na statku, hlavní obživou bylo pěstování ovoce chutnajícím jako něco mezi jablkem a broskví. Všude řádný nepořádek, ale ubytovna docela čistá a k tomu horké sprchy. Dali jsme dohromady špinavé prádlo, naházeli do obří pračky a už nás volali k večeři. Paní domu si mne vzala pod patronát a starala se, abych se najedl opravdu dosyta. V tom jsem jí neodporoval a k její radosti jsem se pořádně nafutroval. Druhá parta již před večeří zapařila, pili hlavně soju a samozřejmě nabízeli všem okolo. Dal jsem si, ale moc mi to nejelo.
Ubytovna poblíž mostu Sangpunggyo: Paní domu pečovala o to, abych se co nejvíc najedl, v pozadí její manžel a syn
Ubytovna poblíž mostu Sangpunggyo: Moji spolunocležníci - nalevo ode mne student kuchařské univerzity, napravo baptistický pastor
Cyklostezka okolo řeky Nakodong
Motala se okolo řeky se spoustou jezů, řadu z nich přejížděla na druhou stranu. O jezy a celé povodí se stará společnost KWater, snaží se v každém jezu udělat výstavní síň s vlastní propagací a většinou ještě něčím navíc. Na rozsáhlých panelech můžete zanechat vzkaz na připravených lístcích, můžete si složit a pomalovat lodičku z papíru a umístit do průhledné schránky, můžete zdarma používat dalekohledy instalované pro pozorování hojného ptactva. Na trase je také několik rozlehlých středisek postavených v poslední době, ve kterých je kromě výstavních prostor i restaurace a obchod.
Gumibo: Další jez se zajímavým designem
Silicon Valley
Město Gumi je místní obdobou Silicon Valley. Sídlí zde vývojáři a továrny zaměřené na počítačové čipy a LG zde má ohromnou továrnu na displeje, údajně největší na světě. Průvodním jevem je chemický smrad, který byl v některých částech hodně intenzivní. Ale na každém kroku je vidět, že se daří. Spousta velkoryse vybavených parků a hřišť okolo řeky, bezplatně přístupná vyhlídková věž s výtahem, kvalitní povrch cyklostezek, někdy i se solárně napájeným osvětlením středové čáry, designové zábradlí. Fakt nerozumím tomu, jak převážně zemědělsky orientovaná země mohla dosáhnout tak velký hospodářský rozmach. Zřejmě je dobře řízena, i když tady byly (a možná ještě jsou) obrovské problémy s korupcí politiků. Zdá se, že protikorupční tažení prosperitu nepřinese.
Gumi: Pohled na korejské Silicon Valley
Gumi: Vyhlídková věž
Gumi: Zábradlí s cyklistickým motivem
Gumi: V pozadí největší továrna na displeje na světě - LG
Gumi: Typické korejské paneláky s vytaženými výtahovými šachtami
Poblíž Gumi: Natáčení válečného filmu
Chilgokbo: Další jez na řece Nakdonggang
Ve Waegwan je proslulý trh, opustil jsem cyklostezku a zajel se tam najíst. Cestu mi ukázal cyklista, který mi navíc doporučil, co kde mají na trhu dobrého k snědku. Zachutnal mi "paejon" - placka ze zelných listů a palačinkového těsta, prý tomu říkají korejská pizza, nechal jsem si jich několik zabalit k snídani.
Waegwan: Cyklista, který mi ukázal cestu k pochutinám na trhu ve Waegwan
Trh ve Waegwan: Paní mi připravuje "korejskou pizzu" - zelné listy v palačinkovém těstě
Trh ve Waegwan: Široká nabídka ovoce a zeleniny
Poblíž Waegwan: Velmi populární "golf" pro důchodce
Poblíž Waegwan: Výzdoba opěrné zdi
Poblíž Daegu: Cyklostezka zde určitě nebyla levná
Zákeřné bacholi
Blížil se večer, vyhlížel jsem místo k přenocování. U města Daegu byla v Leports Parku voda i záchody kousek od sebe, tam to "bylo ložený". Přejel jsem most a zajel se do města najíst. U řeky bylo několik lidových jídelen, klopotně jsem si tam objednal jídlo. Ptali se mne, zda k tomu chci bacholi a já nevěděl, co to je. Tušil jsem nějakou kulišárnu, všichni okolo přikyvovali, dej si bacholi. Tak jsem je poslechl a k jídlu dostal i plechovou konvici a v ní slabé rýžové víno, které má asi 8% alkoholu. To není moc, ale byl toho skoro litr. V tom vedru to na mne začalo působit a výsledkem byla čilá konverzace stylu ruka-noha-grimasa s místními. Nakonec se zjevila mladá Korejka žijící v USA a tak to povídání dostalo konečně nějaký smysl. Při návratu do vyhlédnutého parku jsem jel opatrně, abych si někde nenatloukl čenich. Naštěstí to bylo skoro celé po cyklostezce.
PS. Jednalo se o Makkeolli, já slyšel bacholi.
Daegu: Pohled na město
Daegu: Moje večeře - v konvičce zákeřné makkeolli
Daegu: Korejka žijicí v USA se čtyřletým synem
Ráno jsem mírnou kocovinu rozehnal jízdou v nádherném prostředí. Její zbytky jsem vypotil ve strmém stoupání na silničce vedoucí k historické konfuciánské škole Dodongseowon. Památka mne příliš nenadchla, nejhezčí stavba - svatyně - nebyla momentálně přístupná. Potom jsem opustil cyklostezku, abych se najedl ve vesničce Jangcheon. V obchodě 7 eleven měli standardní polévky v kelímku, které stačí zalít horkou vodou, která je tam také k dispozici. Ale toho jsem už byl přejeden. Na druhé straně křižovatky jsem zahlédl nápis Mexikana, nějaké burito bych si určitě dal. Měli tam jenom kuřata, majitelka mi usmažila celé kuře, nechal jsem si polovinu zabalit na večeři. Kumpáni v hospodě pili pivo s majitelem a hned mi natočili půllitr, ale já je odmítl. Piju zásadně až po jízdě.
Okpo: Příjemná krajina, krásné počasí
Dodogon: Na vrcholu strmého stoupání - 14% sklon
Konfuciánská škola Dodongseowon: Želva před vstupem do školy
Konfuciánská škola Dodongseowon: Takovouto hlavu bych čekal někde v Mexiku u Toltéků
Konfuciánská škola Dodongseowon: Hala, kde probíhala výuka
Konfuciánská škola Dodongseowon: Jeden z pavilonů
Jangcheon: Centrum vesnice
Blížil se večer a já měl před sebou trasu s několika kopci, podle mapy to bylo vhodné pro horská kola. Vytáhl jsem poprvé GPSku, zadal cíl v Namji, kde byl kousek za městem značený kemp. Navigace mi vybrala trasu 55 km dlouhou, já si vybral svojí trasu a stáhl jsem to na 30 km. Těsně po západu slunce už jsem stavěl stan v ohromném kempu, kde nikdo nebyl, přestože bylo před víkendem. Kemp byl už částečně zavřený, fungovaly jediné záchody, ale studená voda na mytí tekla a dokonce jsem si mohl nabít baterii do foťáku.
Poblíž Jangcheon: Jez na řece Nakdonggang
Poblíž Jangcheon: Výzdoba mostu
Namji: V ohromném kempu jsem byl sám
Gilgok: Korejský cyklista naložený podobně jako já, jel opačným směrem
Bonpo: Vyhlídka z jezu s dalekohledem pro pozorování ptáků
Bonpo: Na nástěnce v prezentační hale jezu jsem zanechal typicky český vzkaz
Bukbu: Vesnice většinou nevyhlížejí příliš úpravně
Hlavní atrakcí dalšího dne byl pozdní oběd v rybářské hospodě na srázu nad řekou. Ukázal jsem na velkou mísu s polévkou, kterou se ládoval pár u vedlejšího stolu. Byla v ní rozvařená celá ryba včetně hlavy, ploutví a žáber. Dokonce i vařená očička na mne při jídle vykoukla. Bylo to moc dobré, i když hodně pálivé, pouze se to obtížně jedlo, samé kosti a maso bylo rozvařené na malá vlákna. Alespoň jsem pocvičil jemnou motoriku s hůlkami. Lahůdkový byl rybí potěr na malé misce, asi 1 cm dlouhé pečené rybičky delikátní chuti. Na další misce byla absolutní bomba - tři chilli papriky, pro jistotu ještě dochucené chilli pastou. Z frajeřiny jsem jednu snědl, začal nekontrolovaně škytat a okamžitě se orosil studeným potem. Tak tenhle "moučník" si už příště nedám. Večeři jsem odbyl u jedné babky u cesty, kde jsem si dal obligátní ramen. Chtěl jsem si tam koupit i pivko, ale bylo předražené. Nelenil jsem, odjel ho koupit do blízkého městečka. To už se stmívalo, v parku byla voda (typická hřibovitá fontána s 8 kohoutky), důkladně jsem se umyl a jel najít místo na spaní. Asi po 2 km jsem narazil na louku, kde bylo WC a v jeho okolí několik lidí stanovalo ve velkých rodinných hangárech. Přidal jsem se a bylo to.
Samrangjingyo: Pojedl jsem v rybářské hospůdce (vpravo)
Samrangjingyo: Železniční most
Yangsan: Hoši jeli do Soulu - nalehko
Busan: Předměstí
Busan: Rozkvetlá louka
Busan: Mosty
Busan: Nakondonggang Hagutduk Centrum na konci cyklotrasy - můžete si složit lodičku a dát do připravené schránky
Busan
Předměstím Busanu jsem dojel do Nakdonggang Hagutduk Certification Center, kde bych býval mohl vyfasovat diplom, kdybych si býval byl dával razítka do cyklistického pasu. Viděl jsem i medaili za absolvování všech 4 cyklotras - byla pěkná, památeční. Zeptal jsem se, jak je to daleko do centra Busanu. Prý nejméně 3 hodiny kopcovitým terénem, ale nevede tam cyklostezka. Poradili mi, abych dojel na blízkou stanici podzemky Hagan a jel metrem. Kolo se smí vozit v předním a zadním vagónu, všude prý jsou výtahy. Stanici jsem našel, výtah také. Problém byl s lístkem, platební terminál byl pouze v korejštině. Odchytl jsem nějaké kluky, ti mi pomohli a měl jsem lístek do centra za našich zhruba 30 Kč. Na přestupu jsem musel pátrat po výtahu a hlavně vybrat správný směr na navazující zelené trase do centra. Vše dobře dopadlo, po více než hodině jízdy mne výtah vyplivl v centru mezi vysokými obchodními budovami.
Busan: V podzemce na oranžové trase
Busan: Centrum města
Ještě jsem musel najít nějaké rozumné bydlení. Pomohla mi GPSka, vyhledal jsem největší koncentraci motelů (to jsou levnější hotely ve zdejším podání, s americkým motelem mají společný jen název). Po 20 minutách jízdy na kole jsem se dostal k pláži Gwangalli a začal se poptávat v motelech na cenu. Všichni měli stejnou taxu (50000 wonů, cca 1000 Kč). Vybral jsem si jeden hned u moře, nechal si ukázat pokoj a protože měli výtah, bylo ubytování v 6 patře snadné. Kolo se na stojato vešlo do výtahu a v předsíni na ně bylo dost místa.
Busan: Pláž Gwangalli - v pozadí motel, ve kterém jsem bydlel (třetí budova zleva)
Busan: Výhled na centrum z Millak
Busan: Socha ryby na pláži Gwangalli
Busan: Večer na pláži Gwangalli - v pozadí rozsvícený most Gwangan
Busan je rozhodně zajímavější a zábavnější než Soul. Dělá to blízkost moře, je zde několik populárních pláží a jestli bydlíte u některé z nich, máte o zábavu postaráno. Mně se to naštěstí povedlo. Při cestě s kolem jsem se seznámil se zdejším metrem a začal ho aktivně využívat, abych alespoň trochu poznal toto rozlehlé město postavené v kopcích na pobřeží. Automaty na jízdenky lze přepnout do angličtiny, i když jsem se při hledání této možnosti trochu zapotil. Nevýhodou je, že berou jenom papírové tisícovky (cca 20 Kč) a k tomu jenom mince, proto musíte být připraven a peníze si někde rozměnit. Na velkých stanicích jsou anglicky mluvící informátoři. Ke štěstí vám ale stačí jenom to, když od nich získáte anglickou mutaci turistické mapy Busanu. U stanic metra je v mapě odkaz na pamětihodnost, která je v okolí a praktická rada jak se tam dostat (například východ 10 a 10 minut pěšky). Východů ze stanic metra bývá hodně (třeba 14) a je u nich podrobné a jednoznačné označení. Některé stanice jsou napojeny na podzemní obchodní pasáže, které jsou i několik stovek metrů dlouhé.
Busan: Centum City - skulptura před obchodním domem
Busan: Výzdoba mostu v centru
První den jsem dopoledne doháněl resty - hlavně psaní deníku. Až po poledni jsem metrem zajel na mondénní pláž Haeundae, která je asi 5 km chůze od pláže Gwangalli. Přímo u pláže jsou jenom drahé hotely, proto jsem rád, že jsem při příjezdu natrefil na Gwangalli a mohu bydlet hned u moře. Místo pod deštníkem si na Haeundae musíte zaplatit, stojí zhruba 140 Kč. Je tam ale také zóna pro cizince a turisty, ta je bez deštníků, ale zdarma. Na promenádě jsem také objevil plzeňskou pivnici. Plzeňské zde patří mezi dražší piva, je docela dost propagované. Levný Gambrinus v Soulu za cenu 30 Kč za půllitr vydržel jenom jeden den a když jsem se tam druhý den zastavil pro další zásobu, už stál skoro dvojnásobně.
Busan: Skulptura na pláži Haeundae
Busan: Placená část pláže Haeundae
Busan: Pouliční malíř
Busan: Příslušníci jiného etnika to rozbalili hned vedle pláže
Busan: Plzeňská restaurace na mondénní pláži Haeundae
Na další den jsem si koupil celodenní jízdenku na metro (90 Kč) a začal systematicky objíždět památky. Také jsem chtěl sehnat nějaké evropské jídlo - jako například normální tvrdý sýr (tady mají maximálně tavené) a něco jako evropský chléb. Hlavně jsem potřeboval sehnat podrobný silniční atlas s anglickými názvy, abych měl podle čeho jet. Smůlu jsem měl v tom, že oba dva dny (8. a 9. září) byl státní svátek a velké obchoďáky v Centum City byly zavřené. A to je tam podle reklamy prý největší obchodní dům na světě. Mimochodem, těch největších na světě jsem už viděl několik, naposledy na předměstí Kapského města. Podíval jsem se do přístavu na terminál, ze kterého odjíždějí lodi do Japonska - to kdybych se rozhodl to vzít na Tchaj-wan přes Japonsko. Zbytek odpoledne jsem strávil na ohromném tržišti Jagalchi, obdivoval roztodivné mořské potvory a taky je ochutnal. Jsou zde restaurace typu "z vody do huby" - ve velkých halách jsou kádě s rybami, kraby, ježky a bůhví čím ještě - ukážete si na rybku a za chvíli už ji jíte. Hodně z nich se jedlo za syrova a tak byla příprava oběda dílem okamžiku. No, bylo to dobré a nic mi z toho nebylo.
Busan: Jagalchi market pověstný širokou nabídkou rozličných mořských potvor
Busan: Jagalchi market - prodejna dětských aut
Tržiště má pro nás neuvěřitelné rozměry, zabírá plochu tak 20 x 20 bloků domů, spousta obchodů a lidí, každý něco jí nebo pije a všichni jsou spokojení. Já také, podařilo se mi koupit podrobný silniční atlas s anglickými názvy. Díky tomu byl drahý - 600 Kč - srovnatelné nebo lepší atlasy v korejštině stály méně než polovic. Váží asi tak kilo, budu ho muset vykuchat, vyhodit desky a zbytečné stránky. Došlo i na obchodní dům, který nesvětil svátek. Měl ve 12. patře vyhlídkovou terasu, na ní trávu a malou zoologickou zahradu pro děti a o patro níž travnaté dětské hřiště. V přízemí byl supermarket, kde měli jeden druh amerického tvrdého sýra a něco jako evropský chléb.
Busan: Podzemní nákupní ulice u stanice metra Nampo - zde slaďoučký obchod pro holčičky
Busan: Výhled z terasy obchodního domu Lotte
