Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy

Hledat na kolemkolem

Napříč Koreou

Sokcho, Wontong, Yongha, Chuncheon, Gapyeong, Paldang, Soul, Incheon

Národní park Seoraksan
V Sokcho skončilo moje putování po východním pobřeží. Ještě jsem musel navštívit národní park Seoraksan, který leží příhodně asi 13 km od města. V parku není kemping, ten je zhruba 6 km před vstupní branou. Na vyhrazených místech lze v národním parku stanovat, ale k těm se musí dojít alespoň půl dne přes hory a doly. S kolem by to rozhodně nešlo. Proto jsem zvolil variantu pro lenochy, ubytoval jsem se v centru Sokcha a do parku dojel místní MHD za kulantních 22 Kč za jednu cestu. V parku se platí vstupné 70 Kč, senioři nad 65 zdarma. Chtěl jsem to uplatnit, ale je to jenom pro Korejce. To u nás nejde. Pořád se bojíme, abychom byli politicky korektní a nediskriminovali spoluobčany z EU.

Národní park Seoraksan: Údolí pod skálou Biseondae

Národní park Seoraksan: Výstup na Ulsanbawi - skalní stěna je místy téměř kolmá

Národní park Seoraksan: Výstup na Ulsanbawi - v horní nejstrmější část byly pohodlné schody

Národní park Seoraksan: Výstup na Ulsanbawi - vrcholové foto, kolo jsem nechal dole

V autobuse jsem potkal mladého Němce a Holanďana, na výstup na skálu Ulsanbawi jsme se vydali společně. Já ještě dole nemístně žertoval, že se jde až támhle na vrcholek té skály a spokojeně jsme se tomu zasmáli. Nakonec se ukázalo, že to tak skutečně bylo a výstup měl převýšení více než 700 m. Nejstrmější část výstupu byla několik set metrů vedena po širokých dřevěných schodech. To je zde typické a souvisí to s enormním počtem turistů. Když začalo strmé stoupání, hoši odpadli a nestačili pětinásobnému dědkovi. Bohorovně jsem je pozdravil, když jsem je míjel asi 300 m pod vrcholem, já dolů a oni ještě nahoru. Z vrcholu skály jsem viděl silnici, po které zítra pojedu. Na hlavní je sice tunel, ale tam kola nesmí a tak si ten kopec vychutnám.

Národní park Seoraksan: Viklan před skalní svatyní Kyejoam Seokgu

Národní park Seoraksan: Vstup do svatyně Kyejoam Seokgu

Národní park Seoraksan: Interiér skalní svatyně Kyejoam Seokgu

Další atrakcí, kromě krásné a divoké přírody, jsou zdejší kláštery. Jeden je vytesán ve skále, druhý je mimořádně citlivě zasazen do krajiny, u třetího je 13 m vysoký bronzový Buddha. Dojmů plná hlava.

Národní park Seoraksan: Klášter Sun Hung Sa Kukrakbojeon je krásně zasazen do krajiny

Národní park Seoraksan: Sun Hung Sa Kukrakbojeon - strážce ze vstupní brány

Národní park Seoraksan: Klášter Sun Hung Sa Kukrakbojeon - detail vnější výzdoby

Národní park Seoraksan: Buddha u kláštěra Shinheungsa je 13 metrů vysoký

Na závěr foto několika zdejších "šerpů", kteří vynášejí jídlo a pití do jinak nepřístupných horských chat, snášejí dolů odpadky a občas odnesou i kusy poškozeného chodníku.

Nosič
Národní park Seoraksan: Nosič

Opět v sedle
Udělal jsem začátečnickou chybu. Věděl jsem, že mne v začátku čeká výživný výšlap, ale na snídani jsem se nacpal k prasknutí. V hostelu byla "kontinentální" snídaně, já k ní přidal ramen (nudlovou polévku), celou salátovou okurku, hrst rajčátek a velký jogurt. Na silnici to bylo znát, šlo mi to těžce. Automobily mohou použít placený tunel, na kole to nejde. Musel jsem vydupat místy hodně strmé stoupání skoro do 800 m. Na začátku stoupání kolo vydávalo podivný zvuk - myslel jsem, že na zadním kole prasknul drát. Drát to byl, ale zapíchnutý v plášti. Vyndal jsem ho a po chvíli jízdy bylo jasné, že je propíchnutá i duše. Od doby, co používám pláště Schwalbe Marathon nepamatuji, že bych měl tak časté defekty. Tady to bylo už podruhé a pořád stejná příčina, zabodnutý předmět v plášti. Taky by ty krajnice mohli občas uklidit.

10 km Z od Sokcho: Spravuji již 2. píchnutí na tomto vandru - velmi nezvyklé

15 km Z od Sokcho: Obstarožní značka

Čerstvě vyprané oblečení jsem kompletně propotil, ale hrdinně vše vyšlapal a netlačil ani milimetr. Dostal jsem se do stejné výšky jako včera na Ulsanbawi, která byla dnes zahalena v mracích. Po prudkém sjezdu jsem najel na silnici připomínající dálnici. Bylo to skvěle značené, kde byla objízdná silnice, tam byla na "velké" silnici kola zakázána a značkami na vozovce odvedena na vedlejší silnici s minimálním provozem.

Wontong: Silnici zkrášluje pěstěné luční kvítí

Potom vystřídalo rovinu stoupání do dalšího kopce, které bylo sice vytrvalé, ale s mírným sklonem. První tunel dlouhý 1700 m. Vojáci se všude rojili, měl jsem obavy, jestli nezačala druhá korejská válka. Dokonce jsem potkal asi 2 kilometry dlouhý pěší v protisměru se táhnoucí konvoj, všechno mladí kluci, prostě kanonenfutr. Vzpomněl jsem si na své vojákování a s vědomím, že se jedná o spojence, jsem se napřímil v sedle a hrdě jim salutoval. Řada z nich mi také zasalutovala a bylo jasně vidět, kteří to brali vážně a kteří věděli, že jde o srandu.

V městečku Yongha jsem nenašel jinou otevřenou restauraci než přiblblý fastfood s korejsky pojatými burgery, jmenovalo se to nějak jako Mom's Touch. Dal jsem si jeden, ale hlad jsem tím nezahnal. Připozdívalo se, projel jsem sérií navazujících tunelů, nejdelší měl 3 km. Nic příjemného, stresující hluk, něco jako krajnice má v tunelu šířku 40 cm a jsou v tom zakryté velké kanálové vpusti. Kdyby některá mříž chyběla, byl by docela problém, přední kolo by do vpustě zapadlo až po střed. Musel jsem to hlídat a hlavně jet velmi soustředěně a držet extrémně úzkou stopu. K tomu se připozdívalo, světla venku ubývalo a já hledal místo na spaní. Povedlo se jako vždy, za výjezdem z posledního tunelu se jako na objednávku zjevil opuštěný komplex budov, kde byly venkovní kohoutky s vodou. Byl tam dokonce zapomenutý lavór, tak jsem se opakovaně poléval studenou vodou a cítil se skvěle. Stan jsem postavil ve velkém dřevěném pavilonu a uvařil fazole se zdejší verzí konzervované šunky, která se v Čechách prodává pod názvem luncheon meat.

Chugongni: Ubytoval jsem se v rozsáhlém altánu

Probudil jsem se do deště a byl jsem rád, že jsem spal pod střechou a mám všechno v suchu. Stan jsem sbalil rychle, kdyby snad přišel majitel, tak aby to vypadalo, že jsem se jen schoval před deštěm. Mohl jsem vyjet už v 7 ráno, ale déšť byl silný a vytrvalý. Čekal jsem do půl deváté a pak rezolutně navlékl protidešťové oblečení a jel do toho. Začalo to poměrně prudkým desetiprocentním stoupáním (to zde bývá uvedeno na značkách), nebylo moc dlouhé, tak akorát pro rozehřátí. Potom první tunel asi 2 km a chvíli za ním více než pětikilometrový macek. Byl nejhorší, obzvlášť úzká krajnice byla zanesena nepořádkem a byl poměrně dost z kopce, nemohl jsem to pustit, bylo potřeba brzdit. Uvědomte si, že kdybyste jeli dvacitkou, tak jste v té díře celou čtvrthodinu. Fakt stres. Jediná výhoda, v tunelech nepršelo i když mi přišlo, že v tom dalším údolí, do kterého mne tunel přenesl, byl déšť ještě silnější než v předchozím. A přece jen další výhoda, všechny tunely byly buď v rovině, nebo z kopce. V opačném směru si v díře pobudete podstatně déle.

Z od Chugongni: Nejdelší tunel byl přes 5 km dlouhý

Z od Chugongni: Životní prostor cyklisty v tunelu je mezi žlutou čarou s odrazkami a vodním žlábkem

Chuncheon
Dostal jsem se i do navigačních problémů. Silnice 46 vyústila do dálnice, kam kola nesmí a původní silnice byla zavřená kvůli stavbě přípojky. Projel jsem stavbou, dostal se na nějakou místní cestu a postupně se probojoval až do Chuncheon. Proč jsem se vlastně hnal do Chuncheon, když se dá ze Sokcho do Soulu dojet na kole daleko pohodlněji (tj. s menším převýšením)? Inu, chtěl jsem se napojit na cyklotrasu okolo řeky Bukhan, která mne do Soulu pohodlně dovede bez toho, abych musel silnici sdílet s automobily. Dojel jsem k Chuncheon Station, kde cyklotrasa začíná a byl jsem skoro rozhodnut ve městě zůstat do dalšího dne a přečkat tak silný a vytrvalý déšť.

Chuncheon: Ve městě probíhal festival zaměřený na mezinárodní jídlo, jeho součástí bylo 10 takovýchto restaurací ve stanu, servírujících výhradně místní specialitu dakgalbi

Chuncheon: Číšník mi dělá mé první dakgalbi

Ve městě se právě konal festival mezinárodního jídla. Mne zajímalo ale to národní - mezi námi jakékoliv jídlo - měl jsem hlad jako vlk. Festivalové dění bylo soustředěné na rozlehlé ploše hned naproti nádraží a tak mne vábivé vůně přitáhly přímo do centra dění. Kebab, souvlaky a curry si mohu dát jindy a jinde, já šel na zdejší specialitu dakgalbi. To jsou kousky marinovaného kuřete se zeleninou a rozličnými přísadami. Přinesou to syrové, hodí na kruhovou pánev zabudovanou ve stolku, zapálí plyn pod pánví. Méně zkušeným strávníkům, jako jsem byl já, jídlo připravuje číšník, širokou špachtlí ho míchá a přeskupuje, až je to k jídlu. Po této posile jsem na pobytu Chuncheon netrval a vydal se na cyklotrasu směr Soul.

Chuncheon: Socha dívky v Chuncheon Lake

Chuncheon: Divadlo loutek proslavené každoročně pořádanými festivaly

Cyklotrasa okolo řeky Bukhan
Je to velká úleva, přestat sledovat možné ohrožení auty a pouze se kochat krajinou. Na trase, která vede v kopcovitém terénu, jsou samostatné tunely pro cyklisty, ty jsem si fakt užil. Zopakoval jsem si dakgalbi v Gnagchonu, tentokrát jsem věděl jak na to a špachtlí vládl sám. K večeru jsem vyhlížel možná místa pro přespání. Zastavil jsem se i v kempu u cesty, ale 400 Kč jsem jim za místo v kempu nedal. Na cyklostezce je výhodou, že je možné jet až úplně do tmy a tak jsem rozhodnutí o přespání natahoval jak to šlo. Když už bylo opravdu málo vidět, zapíchl jsem to v zanedbaném parku u řeky. Byly tam dřevěné platformy s plátěnými stany, ale žádná voda, ani záchody.

Geumsan: Chataři nevymřeli, tady ovšem mají chatičky na malých pontónech

Hyeonam: Další "chataři" v půvabné zátoce

Geumsan: Muzeum animace

Gangchon: Cyklostezka vede zřejmě po tělese původní silnice, nová silnice je na estakádě

Gangchon: Dokončuje se další most přes řeku Bukhan, 100 m od něj je stávající most

Daeseong: Cyklistický tunel 600 m dlouhý, to je pane poježděníčko, měl jsem to navíc z kopce

Cheopyeong: Motely se na sebe snaží upozornit, například Eiffelovkou na střeše

Ráno jsem se, stejně jako večer, jenom otřel navlhčenými dětskými ubrousky. Je zajímavé, že mne to nikdy nenapadlo a naučil mne to až Alain Ricard, kterého jsem loňského roku potkal na Newfoundlandu. Asi po 5 km se objevilo ideální místo s tekoucí vodou a lavičkami, umyl jsem se a uvařil snídani. Nebyla asi moc vydatná, protože jsem zastavil hned u prvního stánku s mandu a jako první zákazník se najedl a ještě si vzal do zásoby s sebou.

Z od Cheopyeong: Kromě mraků vše zaručeně umělé

Z od Cheopyeong: Na stánek s mandu reaguji jako Pavlovův pes, porci sním na místě a druhou si nechám zabalit

Cyklistů přibývalo, řada z nich se zajímala odkud a kam jedu, rozdal jsem pár vizitek. Potom jsem si řekl, tady už to znám, napojil jsem se na trasu okolo řeky Han do Soulu. Tudy jsem jel opačným směrem první den což bylo 31. srpna.

Deokso: První most přes řeku Han s výhledem na přibližující se Soul

Ttukseom Observation Complex: Fontána s muzikou - to známe z Juldy Fuldy

Hangang Park v Banpo: Futuristické budovy, v pozadí Seoul Tower

Průjezd Soulem
Velmi snadné ježdění po rovině, perfektní cyklostezka, vše dobře značené. Dostal jsem se na konec Hangang cyklotrasy a navázal na cyklotrasu okolo kanálu Ara, která mne dovedla na břeh Čínského moře a do Incheon. Postavil jsem si stan v parku Geomam, už tam byly postaveny tři mnohem větší stany. Na kole jsem nechal všechny brašny. Vytáhl jsem na lavičku počítač a k tomu litránek zdejšího pivka a snažil se dát dohromady své zážitky. Náhle se u mne zjevil uniformovaný strážce na kole, ukázal mi legitimaci, že je od KWater a začal na mne zhurta. Já se zmohl akorát na dobrý večer a to stačilo. Okamžitě změnil tón, vy nejste Korejec, promiňte, budete tady stanovat do pondělí? Byl čtvrtek, tak jsem mu řekl, že zítra ráno vypadnu. To prý není nutné, můžete tady být do pondělí. Pak se u mně ještě jednou zastavil a s klaněním se se mnou loučil. Bylo mi to divné, u těch větších stanů se vůbec nezastavil. Potom mi to došlo. Korejští houmlesáci, stejně jako jejich japonští soudruzi, mají většinou kola a na něm naložen veškerý svůj majetek (nikoliv v brašnách Ortlieb, ale spíš v igelitkách). A správa parku chce zajistit bezproblémové stanování "slušných" lidí.

Hangang Park v Yeouido: Cyklostezku lemovaly působivé mrakodrapy

Hangang Park v Yeouido: Mělké bazénky a brouzdaliště pro potěšení malých i velkých

Ara Falls: Vodopády na protější straně vodního kanálu Ara

Duri Park: Skupina na volném prostranství trénovala lidové tance

Duri Park: Jedna z tanečnic

Incheon: Cyklostezka byla pod vrtulemi větrných elektráren chráněna sítí proti padajícím ptákům

Incheon: Konec cyklotrasy Ara je v nepříliš vábném prostředí

Incheon
Cyklotrasa kolem kanálu Ara končí na okraji Incheonu, pravda v nepříliš vábném prostředí logistického terminálu. Ráno jsem nevařil, pouze se umyl na blízkých toaletách a podle GPS vyrazil do centra Incheonu. To nejzajímavější je v okolí Chinatownu a tak jsem mířil přímo do jeho centra. Kvůli provozu jsem to bral po chodnících, kde byly cyklistické pruhy velice rozdílné kvality. V supermarketu jsem si dal brunch a v poledne už otevíral dveře prvního motelu v Chinatownu. Majitelka chtěla 40 (tisíc wonů) od 4 odpoledne a při okamžitém ubytování by to bylo 50. Popojel jsem směrem k centru a ubytoval se okamžitě za 40. Strategická poloha 500 m od Chinatownu, 500 m od centra a 500 m od velkého supermarketu.

Incheon: Před čínsko-korejským kulturním střediskem

Incheon: Hned na čínsko-korejské kulturní středisko je nalepen křesťanský kostel

Incheon: Pailoul Jungwagal - jedna z bran do čínského města

Neflákal jsem se, jenom jsem vypral a hned vyrazil na obhlídku města. Základní orientaci jsem měl z příjezdu na kole, šel jsem najisto. Nejprve vyfasovat mapu v info centru a potom na ostrov Wolmido, kde je park pojatý jako klasická korejská zahrada a několik památníků na famózní vylodění generála MacArthura. Ten si v době, kdy měl komunistický režim ze severu v moci celou Koreu vyjma perimetru okolo Pusanu (dnes se píše Busan), uvědomil, že komunisté musí mít logistické problémy. Proto se vylodil v Incheonu, s minimálními ztrátami přetnul severokorejské zásobovací trasy a získal tak Koreu na jih od 38. rovnoběžky zpátky. V Incheonu je to hrdina dodnes a v Jayu Parku má důstojnou pětimetrovou sochu - v battle dresu a s dalekohledem v ruce. Nicméně pak se do konfliktu vložili Číňané na straně komunistické Koreje. Téměř 3 roky trvající líté boje s množstvím obětí nic nerozhodly a Korea zůstala rozdělena na 38. rovnoběžce (ve skutečnosti je hranice obou zemí několik kilometrů severně od 38. rovnoběžky).

Incheon: Socha generála Douglase MacArthura - incheonského hrdiny číslo 1

Incheon: Ostrov Wolmido - altánek v klasické korejské zahradě

Incheon: Ostrov Wolmido - mateřská školka na výletě

Rozpršelo se ale tak příšerně, že jsem musel průzkum ostrova rychle ukončit. Měl jsem s sebou nepromokavou bundu, ale kalhoty na dešti trpěly. Vedle cesty se válel velký rozbitý deštník, nedržel otevřený. Odvázal jsem poutko od rukověti deštníku, tím přivázal vrchlík k tyči a vysmátý jsem pochodoval v lijáku zpět do Chinatownu. Když chvílemi nepršelo, jenom jsem rozvázal tkaničku a deštník složil. Když to vypadalo, že je definitivně po dešti, deštník jsem strčil za velký reklamní poutač a možná se zítra bude zase hodit.

Incheon: Chinatown

Incheon: Prodejna čínských sladkostí

Incheon: V dešti je každá ochrana dobrá

Incheon: Brána odděluje Chinatown od Jayu Park

Incheon: Chinatown

Incheon: Sochy znamení čínského horoskopu - já jsem to prase úplně vpravo

Chinatown je zábavný, malebný, voňavý i smradlavý, jak se to vezme. Mne hlavně zaujaly restaurace zaměřené na čínské plněné knedlíčky, které se nijak viditelně ani chuťově neliší od korejských mandu. Samozřejmě jsem je měl na večeři a poprvé v Incheon je bylo možné dochutit nejen sojovou omáčkou, ale i octem, což je podle mého názoru chutnější. Blízkost moře a mezinárodního přístavu má navíc tu výhodu, že jídelní lístky jsou také v angličtině a ceny uvedeny arabskými číslicemi a ne jenom korejskými znaky, jak bývá hlavně na venkově.

Incheon: Upomínka na letošní papežovu návštěvu

Incheon: Vnitřek katolické katedrály

Incheon: Nevěsta už čekala na ženicha v kamrlíku

V Jayu parku jsem se dozvěděl, že se zítra a pozítří koná festival kultury a turistiky. Rozhodl jsem se proto jeden den zůstat. Udělal jsem si bene, uvařil pořádnou snídani, pocoural centrem, na trhu ochutnal rozličné pokrmy od různých babek, aniž bych ohrozil své zažívání. V katolické katedrále, která hostila také papeže při jeho zářijové návštěvě, se chystala svatba. Nevěsta čekala sama samotinká v malé kapli, s jejím souhlasem jsem si ji vyfotil a popřál ji mahlzeit. Trošku jsem taky zapařil, abych ten kulturní nářez vůbec snesl.

Incheon: Brána Hongyemun

Incheon: Domek v proluce

Incheon: Konfuciova socha

Incheon: Mozaiková výzdoba

Festival kultury a turistiky
Program měl velmi kolísavou úroveň od úplných propadáků po velice slušné kusy. Začalo to ve čtyři folklórem, pak dvě děvy zkoušely zpívat, to byl propadák. Nastoupila pětičlenná formace hochů, kteří v rytmu gangnam style vyšívali break dance, úchvatná podívaná. Potom přišli folklorní divoši točící stuhy na čepicích, ti se dali do soupeření s breakaři a byla z toho famózní podívaná na radikálně odlišné styly v podstatě stejně šíleného tance.

Incheon: Kulturní festival - dirigentka řídí své pěvecké ovečky z publika

Incheon: Kulturní festival - děvčata roztáčela sukně

Rozjetou zábavu zarazilo oficiální zahájení akce. Ve vyhrazeném sektoru seděli místní papaláši v počtu větším než velkém. Byla hymna, byla vzpomínka na padlé. Potom jmenovali a vyvolávali jednotlivé papaláše z první a druhé řady, oni vždy vystoupili dopředu a klaněli se do všech světových stran. Zajímavá je jejich fyziognomie, ty papalášský čenichy jsou fakt po celým světě stejný. Řad bylo celkem šest, každá tak po 50 lidech. Od třetí už to jenom četli a začali zrychlovat a drmolit a bylo to prostě fraška. Odkráčel jsem do nejbližší nálevny, abych tam oficiality přečkal. Kupodivu se mi tam zalíbilo a na festival jsem se doškobrtal zase až v sedm večer.

Incheon: Kulturní festival - mexičtí amigos

Incheon: Kulturní festival - pásmo o korejské historii

Incheon: Kulturní festival - generál MacArthur sklidil potlesk na otevřené scéně

Byl popík, byl skvělej džezík, na závěr nějaká skupina z Mexika, nic moc. Potom dali na 20 minut gangnam disko a následovalo hrané pásmo z korejské historie. Japonci byli vylíčeni jako nejhorší zloduši, Američané jako spasitelé a když přišel MacArthur, jako by sestoupil z blízkého pomníku, dostalo se mu frenetického uvítání. Tož tak.

Incheon: Město a přístav v noci

Incheon: Rodiče debužírují, dětičky už to nebaví a tak dostaly tablet