Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Západní pobřeží
Incheon, Ansan, Suwon, Pyeongtaek, Cheonan, Sejong, Gongju, Buyeo, Gunsan, Buan, Byeonsan, Seokpo, Jeongeup, Chuwolsan, Damyang, Gwangju, Naju, Mokpo
Nevyspalý, v noci jsem dopisoval blog a šel spát až v půl druhé ráno, jsem vyrazil směrem na jih. Incheon je velké město, proto jsem do navigace zadal menší městečko asi 60 km jižněji. Navigace mne ale vodila roztodivně, vypnul jsem ji, použil vlastní hlavu a papírovou mapu, našel silnici 77 a po ní dorazil až k moři. Bylo to samé stání na světlech, hodně aut, prostě velké město. U moře jsem se ocitl v nehezké průmyslové aglomeraci, ale našel jsem si postranní silnici, po které nikdo nejezdil. Díky okolí a zamračenému pošmournému počasí to bylo trochu depresivní.
Incheon: Kolísání hladiny při přílivu a odlivu je zde velmi výrazné
V Ansanu jsem zkoumal mapu a uviděl město Suwon. Něco mi říkalo, vytáhl jsem Kindle a v průvodci zjistil, že se ve městě nachází rozsáhlá pevnost zapsaná na seznamu Unesco. Jel jsem se tam samozřejmě podívat. Silnice 42 vypadala jako dálnice, provoz enormně silný, ale měla širokou krajnici a kola nebyla zakázána. Každých pár km se připojovala nebo odpojovala další silnice a to bylo krajně nepříjemné, pořád jsem hlídal v zrcátkách, zda mne někdo nechtěně nehodlá sejmout. Při cestě k pevnosti jsem musel přejet na opačnou stranu, byla tam lávka pro pěší s tak velkými výtahy, že jsem se do nich bez problémů vešel. Potom jsem se potřeboval dostat přes nádraží - poměrně úzká a velmi frekventovaná silnice ho podjížděla. Já zvolil bezpečnou cestu vrchem - výtah nahoru, po lávce a výtahem dolů.
Suwon: Silnice 42, po které jsem jel, nebyla sice dálnice, ale stejně byla nepříjemně rušná
Suwon: Přechod přes silnici 42 - lávka opatřená výtahy, kam jsem se vešel i s naloženým kolem
Pevnost Hwaseong
Pevnost mne překvapila svými rozměry, valy se strážními věžemi se táhnou několik km. S výhodou jsem to objel na kole, kolem valů vede cyklostezka. Šel jsem se projít po hradbách a zjistil, že uvnitř pevnosti je nejenom normální město, ale i palácový komplex Hwaseong Haenggung, který často "hraje" v korejských historických filmech. Zalíbilo se mi zde, našel jsem levný a dobrý hostel a vyrazil jsem na důkladnější prohlídku.
Suwon: Brána Hwaseomun a pozorovatelna Seobuk Gongsimdon (vlevo)
Suwon: Věž pevnosti Hwaseong
Suwon: Brána Janganmun
Suwon: Pavilon SeoJangdae se vypíná nad městem
Suwon: SeoNodae - základna pro střelbu z katapultů
Suwon: Valy pevnosti jsou dlouhé několik kilometrů
Suwon: Říčka Suwoncheon protéká pevností
Suwon: Palác Hwaseong Haenggung leží uvnitř pevnosti
Suwon: Vstupní brána do paláce Hwaseong Haenggung
Suwon: Brána Paldalmun leží uprostřed kruhového objezdu
Suwon: Pevnosti Hwaseong je srostlá s městem
Suwon: Oltář v menší svatyni Seongsin Temple
Díky nevyspaní jsem zvadnul už v devět večer a spal jako mimino. Ráno jsem zjistil příčinu, celou noc lilo, obloha byla stejnoměrně šedá až do černa a déšť neustával. Počkal jsem do devíti, žádný náznak zlepšení, proto jsem si v hostelu zaplatil další noc. Dopoledne nemělo smysl kvůli lijáku vytáhnout paty z baráku, alespoň jsem vyřídil neodkladné věci na internetu. Odpoledne déšť polevil, na pár chvilek dokonce ustal, aby se zase opakovaně rozpršelo. Natáhl jsem oblečení do deště a vyrazil. Samozřejmě bez ponožek, abych je pak nemusel sušit. Obešel jsem většinu pevnostních valů, udělal pár fotek a litoval nepřízně počasí, které mělo výrazný vliv na jejich mdlé vyznění. Výhledy na město tonuly v mlze, prostě pech. Podle předpovědi by se počasí mělo brzy zlepšit a tak věřím, že budu zítra moci zase vyrazit.
Suwon: Tržiště Jidong - prodává se i přímo na ulici
Suwon: Příprava pochutin přímo na tržišti
Směr Sejong
Díky neplánovanému pobytu v Suwon jsem měl možnost si rozmyslet další postup. Žádné velké plánování, to já nevedu, ale potřeboval jsem si ujasnit, kam pojedu příští den. Vzpomněl jsem si na 2 cyklotrasy okolo řek a vyrazil k severnější z nich, okolo řeky Geum. Mimochodem, na mapě zřejmě najdete Geumgang, ale gang znamená korejsky řeka. Našel jsem si město co nejblíže vnitrozemského konce cyklostezky, které ještě bylo na GPS mapě v mém Garminu. S GPS mapami Koreje, Tchaj-wanu a Japonska je potíž v tom, že Garmin nemá jejich oficiální mapy typu City Navigator. Proto používám mapy zpracované v Open source projektu, které nejsou úplné a mají zřejmě odlišnou transkripci místních cílů. Vytváření tras v režimu cyklo je tragické a podle navigace bych najezdil o 50% delší vzdálenosti, než je nutné. Proto se snažím podle navigace vyjet z města a potom raději používám papírovou mapu a selský rozum.
Seonghwaneup: Krajina okolo silnice
Suwon je srovnatelný s Prahou co do počtu obyvatel a skoro plynule navazuje na další města - Dongbu a Osan. Hodně objížděk kvůli výstavbě nové silnice. Potom jsem mohl nějakou dobu jet, aniž bych pořád stál na červenou na křižovatce. Další větší města Pyeongtaek a Cheonan, to už jsem jel po silnici číslo 1 - sice frekventované, ale s obstojnou krajnicí. Výhodou byly velké obchodní domy při cestě, v jejichž supermarketech jsem se najedl a zásobil na další dny.
Sejong: Silnice 1 je ve městě vedena tunely nebo takto kryta, zřejmě kvůli hluku
Oficiálním postavením Sejongu je "Special Self-govering City". Stát se rozhodl vybudovat vlastními silami multifunkční administrativní město určené k tomu, aby v budoucnu vedlo Koreu. Město je projektováno pro půl milionu obyvatel, má být dostavěno v roce 2030. Už nyní se v něm bydlí a začalo přitahovat různé obchodní projekty. Očekával jsem nějakou futuristickou architekturu, ale viděl jsem jenom nahuštěné věžáky, které mi připomínaly pražské Jižní Město. Pravda, většina budov má okolo 30 pater, to na jižňáku není. Nicméně si projektanti vyhráli s dopravou a silnici č. 1, která město protíná, zanořili do tunelů pod zem a výjezdy z tunelů ještě zakryli, aby potlačili hluk. Pro mne to byl opruz. První dlouhý tunel se dal objet po silnici, ale u druhého jsem musel protlačit kolo přes zábrany u vjezdu na rozestavěnou silnici a objet ho po ní.
Sejong: Nově stavěné město pro 500 000 lidí mi připomínalo přerostlé pražské Jižní město
Cyklotrasa okolo řeky Geum
Dojel jsem k řece Geum a bylo vyhráno, objevila se cykolostezka. Bylo dost pozdě, v nohách jsem měl 120 km, docela jsem stál o to, najít místo na nocleh co nejrychleji. Podařilo se coby dup, po 2 km se na kopci objevil malý buddhistický klášter, pod ním pramen vody a vedle rovná posečená louka, na kterou shlížela vyšší patra věžáků. Lidi si jezdili k prameni pro vodu, proto jsem ani nečetl tam vyvěšený rozbor vody (byl v korejštině) a vodu bez obav pil. Po setmění, abych holým pozadím neohrožoval mravopočestnost, jsem se u pramene důkladně umyl a ke štěstí mi už nescházelo vůbec nic.
Sejong: Pramen byl zároveň mojí koupelnou
Sejong: Nocoval jsem pod dohledem třicetipatrových věžáků
Sejong: Ráno mne probudili čilí cvičící důchodci
Na cyklotrase je to snadné, většinou se jedná o vyhrazenou cyklostezku, pouze některé úseky vedou po silnici, ale tam jsou řidiči různými způsoby upozorňováni, že ji sdílí s cyklisty. Korejští cyklisté zřejmě nemají rádi kopečky a proto je cyklotrasa vedena se snahou o minimální stoupání. Na některých úsecích to muselo stát majlant, například několik kilometrů je cyklostezka vedena na pylonech okolo řeky. Cyklistů pomálu, potkal jsem za dopoledne asi tři. Přijde mi na nich zvláštní jejich oblečení. Ne snad papouškovitá barevnost, ta je jim vlastní a veškeré volnočasové oblečení je zde výrazně pestré. Oni totiž i ve velkých vedrech, a přes den je na slunci 35 stupňů, jezdí v dlouhých kalhotách, v bundách a obličej mají zakrytý od krku až po kořen nosu, jako nějací teroristé. Ptal jsem se jich na zakrytí, je to prý proti slunci. Napadlo mne, že se zde možná velmi cení bledá pokožka a proto se chtějí vyhnout opálení.
Sejong: Východ slunce nad řekou Geum
Sejong: Za řekou Geum je Sejong
Jangam-dong: Instalace v Seokjagni muzeu
Kulturní festival Baekje
Po 20 km jsem dojel do Gongju a nestačil jsem zírat. Okolo řeky mohutné instalace, na řece dočasně zbudovaný pontonový most obklopený draky, koni, loděmi a bůhví čím ještě. Právě probíhal festival Baekje a k tomu 60. výročí. Festival trvá deset dnů a oslavuje stejnojmennou říši, která v této oblasti vládla do roku 660. Přemíra stánků s jídlem, přestože jsem byl po snídani, hned jsem si dal fish-cake a zapil ho několika miskami čiré polévky. A nic jsem neplatil, zaplatil to za mne korejský cyklista, pojídající vedle mne totéž (cena je 10 Kč). Eomuk nebo taky odeng je široká nudle vlnovitě napíchnutá na tlustou špejli. A k tomu je neomezené množství polévky, kterou si obvykle sami nabíráte z hrnce naběračkou. Specialitou oblasti jsou kaštany a musím říci, že jsem tak dobré v životě nejedl. Pevné a křehké na skus, nikoliv moučné jako u nás a velmi lahodné s nasládlou ořechovou chutí. Prostě ňamka, musel jsem si přidat.
Gongju: Ozdobné lodičky v kanálu vedle řeky
Gongju: Výzdoba festivalu Baekje byla velkolepá
Gongju: Tady jsem si dal eomuk
Pevnost Gongsanseong
Na ostrohu nad řekou Geum se vypíná pevnost Gongsanseong. Na rozdíl od pevnosti v Suwonu je v jejím vnitřku les a několik, obvykle nepůvodních, staveb. Dřevěné stavby většinou vyhořely a tak je opravdu problematické vidět několik set let starou budovu. Valy byly autentické a nebylo na nich vidět tolik betonových oprav jako v Suwon. K tomu sytá zeleň uvnitř a mlhavě modrá řeka vně, magické místo. Strávil jsem tam skoro 2 hodiny, to mne opravdu chytlo.
Gongju: Zájezd důchodců kráčí do pevnosti Gongsanseong
Gongju: Vstupní brána pevnosti Gongsanseong
Gongju: Pevnost Gongsanseong - v Imnyugak se pořádaly bankety
Gongju: Pevnost Gongsanseong - jedna z budov kláštera Yeongeunsa
Gongju: Pevnost Gongsanseong - pavilon Manharu vedle hlubokého 'bazénu'
Gongju: Řeka Geum okolo které vede cyklotrasa
Popojel jsem necelý kilometr a další atrakce - hrobky v Songsal-li. Ty byly stavěné jiným způsobem než pozdější hrobky říše Silla v Gyeongju. Tam se postavil masivní dřevěný srub, do něj se pohřbily mrtvoly a celé se to zasypalo zeminou. Dřevěná kobka se časem propadla a zavalila pohřbená těla. Těm by masivní kobka bylo sice platná doslova jako mrtvému zimník, ale práce je to odbytá, co si máme povídat. Dynastie Baekje pracovala důkladněji a budovala klenuté kamenné kobky, obložené hliněnými pálenými dlaždičkami. Ani po navršení kopce hlíny se krypta nepropadla. Hrobky Baekje jsou působivé zevnitř i zvenčí a prohlídka rozhodně stála za strávený čas. Nádavkem se po dobu festivalu neplatí nikde vstupné, což je příjemné. Korejci jsou v tomto ohledu velmi rozumní a vstupné bývá symbolické - nejčastěji našich 20 Kč. Nejvíce jsem platil ekvivalent 100 Kč, ale to byla výjimka.
Gongju: Hrobka krále Muryeonga
Gongju: Drak na stěně hrobky krále Muryeonga
Gongju: Hrobka krále Muryeonga
Kaštany ani fish-cake nezahnaly sílící hlad. Zajel jsem do Hanok Village (tradiční vesnice), zastavil se v narvané restauraci a dal si "buldoky". To je moje mnemonická pomůcka pro "bulgoki", marinované hovězí servírované ve vývaru. Toho se opravdu najíte, podává se s rýží a ta vás zasytí. Ale stále jsem nemohl pokračovat, přes ulici bylo Národní muzeum Gongju. Působivá výstava věnovaná korejsko - čínsko - japonským vlivům a prolínání kultur; stálá expozice a na konec výstava uměleckých artefaktů rozporné úrovně nazvaná "To není hračka".
Gongju: Gongju National Muzeum
Gongju: Gongju National Muzeum - výstava věnovaná korejsko - čínsko - japonské historii
Gongju: Gongju National Muzeum - masky
Malá perlička. V muzeu byla výprava mentálně postižené mládeže. Opatrovníky jim dělali jejich vrstevníci a bylo to v poměru jeden k jednomu. Mezi nimi se potuloval asi dvacetiletý výrostek, o hlavu větší než já. Okamžitě jsem se mu zalíbil, potřásl si se mnou rukou a ukázal mi, že ho mám pohladit za to, jak je šikovný. Tento rituál se v průběhu mé půlhodinové návštěvy muzea opakoval asi 20x. Kromě pohlazení jsem ho i párkrát chlapsky potlapkal, on byl v sedmém nebi a já byl dojetím na kraji pláče. Bylo mi z toho smutno, jak k němu byla příroda nespravedlivá a uvědomoval jsem si, jaké je štěstí, že nás nic takového v rodině nepotkalo.
Gongju: Gongju National Muzeum - výstava 'To není hračka'
Gongju: Gongju National Muzeum - výstava 'To není hračka' - panenky byly docela znepokojivé
Vodní toky a tudíž i jezy v Koreji spravuje společnost KWater a ta velmi dbá na to, aby ji veřejnost vnímala kladně. Na většině jezů jsou nějaké umělecké nebo poučné instalace, už jsem o tom psal. V Baekjebo byla u jezu asi 20m vysoká rozhledna, na vrcholek vedly nejen schody, ale i výtah.
Gongju: Řeka Geum z rozhledny u jezu Baekjebo
Gongju: Jez Baekjebo
Gongju: Pohled z rozhledny Baekjebo
V Buyeo byla další část festivalu. Dočasný pontonový most přes řeku s papírovými sochami. Muzika, jídlo, veselo. Moc jsem toho za den sice nenajezdil, ale festival mne vábil. Proto jsem zkoušel najít ubytování, ale marně, všechno bylo narvané. Dal jsem si alespoň večeři a v počínajícím šeru odjel do dáli.
Buyeo: Papírová socha na mostě
Buyeo: Cyklostezka po mostě nevedla rovně, ale kroutila se, aby to nebylo nudné
U ragbyového hřiště byla fontánka s vodou, umyl jsem se, ale ještě bylo vidět, proto jsem pokračoval dál. Na cyklostezce v podstatě nehrozí žádné nebezpečí, ani při jízdě ve tmě. Mezitím se opravdu setmělo, naštěstí měsíc trochu osvětloval cestu. Jel jsem asi 10 km po náspu vedle řeky, zprava řeka, zleva rýžová pole, žádná příležitost postavit stan. Jako často v těchto situacích jsem si říkal "hochu, to jsem fakt zvědav, kde budeš spát". Potom se na náspu objevily osvětlené veřejné záchody a vedle altánek velký tak akorát na postavení stanu. Na záchodcích netekla voda, ale splachovalo to. Základní instalatérský zákrok (v podstatě najít a otevřít skrytý kohoutek) a voda byla i v umyvadle. Nemusím snad podotýkat, že jsem to ráno uvedl do původního stavu.
Gomgaenaru: Přívoz přes řeku Geum provozovaný replikami historických lodí
Poblíž Gunsan: Tématický park a pozorovatelna migrujících ptáků
S jídlem je to někdy složité
Byl jsem asi 40 km od moře. Přes hodinu trvající déšť a s tím spojené schovávání se a převlékání mne zdrželo, proto jsem dorazil na konec cyklotrasy poblíž Gunsanu až před polednem. Na tomto rušném místě, které sloužilo jako silniční servisní stanice, bylo několik restaurací. Šel jsem do té nejvíc narvané a opravdu hladový jsem si objednal dva hlavní chody. S mandu (knedlíčky), nebyl problém ty jsem slupnul jako malinu. Potom mi přinesli asi dvoulitrový kotel polévky, v ní plavaly otevřené škeble různých druhů a velikostí. K tomu talíř nudlí 3 různých barev - bílé, zelené a růžové. Zapálili vařič pod kotlíkem a odešli. Polévka se už vařila klokotem, tak jsem vařič ztlumil a začal polévku přelévat do talíře, kleštinami vybírat mušle a pomocí hůlek z nich vyndávat maso. Ale ty nudle byly nějak bez chuti a vůbec divné. Něco nebylo v pořádku. Začal jsem šmírovat po hospodě, většina lidí měla kotel s polévkou, ale už spokojeně jedli. Počkal jsem na nového strávníka a konečně mi došlo, že nudle jsou syrové a nejprve je musím v polévce uvařit. Hlídal jsem, aby byly "a la dente" podle mého vkusu a pak se opravdu skvěle najedl. S potěšením jsem konstatoval, že ani enormní množství zkonzumovaných mušlí nezanechalo destruktivní stopy na mém zažívacím traktu.
Poblíž Mangyeong: Tady kdyby mne srazilo auto, tak jdu doslova 'do kytiček'
Poblíž Buan: Rýžové pole s prapory
Pod mostem
Dalším cílem byl národní park Byeonsan na stejnojmenném poloostrově. Nejbližší větší město Buan, zamířil jsem tam. Lokální silnice 711 velice příjemná, okraje obrostlé kytičkami. Vypadá to nádherně, ale je za tím spousta práce, protože se o tuto květinovou výzdobu musí někdo starat. Před Buanem se připojila rušná silnice 23, ale bylo to jen pár kilometrů, dalo se to snadno vydržet. V Buanu jsem viděl směrovky na Sports Park, jel jsem po nich asi 6 km, vyjel za město, ale park nikde. Připozdívalo se, po silnici nechci za tmy jezdit, proto jsem našel na mapě řeku a zamířil k ní. Obvyklý protipovodňový násep bez možnosti stanování, pouze místo pod mostem vyhovovalo. Umyl jsem se v řece i když přístup k ní byl mizerný. Foukal velmi silný vítr a ten mi komplikoval postavení stanu. Normálně si ve větru fixuji kolíky návětrnou stranu stanu, ale v dlažbě pod mostem nebylo snadné najít spáry mezi dlaždicemi v odpovídající rozteči. Nakonec se mi to podařilo a přes hukot aut projíždějících nad hlavou jsem se dobře vyspal.
Poblíž Buan: Došlo i na klasické vandrácké spaní pod mostem
Poblíž Buan: Tématický park zaměřený na energetiku
Poblíž Buan: Socha u vstupu do tématického parku zaměřeného na energetiku
Haechang: Fontánka s vodou proměnila špinavého vandráka v čistého cyklistu, navíc jsem si umyl i kolo
Národní park Byeonsan
Stručně řečeno, park mne zklamal. Několik pláží, několik pěkných útesů, to bylo vše. Možná to bylo tím, že jsem prošvihl možnost jet z Gunsanu po zhruba 30 km dlouhé hrázi, která zadržuje moře a umožnila získat novou půdu pro pěstování rýže. Ekologicky sporný projekt má sice řadu odpůrců, ale už je hotovo. Na mé drahé a podrobné mapě nevede po hrázi žádná silnice, je to značené jako protipřílivový val. Na turistické mapě Koreje to vůbec není a mapa v GPS navigaci to měla pro kola zakázané, což není pravda. Byla by to sice delší cesta, ale nová zkušenost. Škoda.
Poblíž Haechang: Desítky km dlouhá hráz, nyní s perfektní silnicí
Byeonsan: Socha u pláže, v pozadí ostrov Haseon
Byeonsan: Pláž
Byeonsan: Je po sezóně
Geyokpo: Útes Jeokbyeokgang
Chaeseokgang: Hotel
Světlou výjimkou byl klášter Naesosa, který sice nijak architektonicky nevyniká, ale je zasazen v nádherném hustém lese v podhůří vysokých kopců, možná i hor. Zaujala mne výzdoba hlavní budovy, která byla pomalovaná výjevy z pekla. Podrobně jsem se poučil, co všechno tam chudákovi hříšníkovi budou dělat. Fakt už budu hodný, slibuju.
Seokpo: Vesnička v podhůří
Seokpo: Socha u vstupu do kláštera Naesosa
Seokpo: Klášter Naesosa
Seokpo: Klášter Naesosa byl postaven v lese pod horami
Seokpo: Klášter Naesosa - socha ve vstupní bráně
Seokpo: Klášter Naesosa - ani v buddhistickém pekle to není žádná sranda - tak nezlobte
Seokpo: Klášter Naesosa - tradičně omotaný strom
Jeden národní park zklamal, pojedu do dalšího. Velmi populární a ceněný Naejangsan nebyl příliš daleko. Nejbližším větším městem je Jeongeup, pojedu tam. Ubytuji se ve městě a vyřídím urgentní potřeby - hlavně vyprat, už se na mne všechno lepilo a pokročit s blogem. Do města jsem dorazil těsně před soumrakem, nakoupil jídlo v supermarketu a v kolonii motelů zapadl do prvního z nich. Byl příjemný, neboť měl vozík na zavazadla, kam jsem snadno poskládal všech 6 brašen a v nestřežený okamžik výtahem propašoval do pokoje i kolo. Bydlel jsem v 5. patře, ale jak to tady bývá, čtvrté patro bylo vynecháno, tedy 1,2,3,5,6. Na pověry se tady dá.
Národní park Naejangsan
Původně jsem myslel, že patnáct km do parku dám na kole, v parku si dám nějakou lehčí túru a pojedu zpět. Večer jsem zapátral na internetu, z Jeongeup jezdí do parku autobus 171, interval asi 40 minut. Bydlel jsem 150 m od autobusového terminálu, zrovna vyjížděl autobus od stanoviště na Naejangsan, mávl jsem na něj a jel. Neměl sice číslo 171, ale dovezl mne správně. V městečku není cesta do parku nijak značená a vycházejí z něj 4 cesty. Věděl jsem, že je to asi další 4 km, ale nevěděl jsem kudy. Naštěstí jsou v centru kanceláře správy parku, vybavili mne mapou a ukázali, kudy se vydat. Z parkoviště jezdí malý shuttle a tak jsem si i ty necelé 4 km ušetřil, v 10 hodin jsem byl v parku. Park je oblíben proto, že se jedná o 8 vrcholků ve výškách okolo 700 metrů, které tvoří uzavřený kotel okolo hlavní části parku. Ptal jsem se rangerů, vrcholky se dají obejít za 6 hodin, ale místy je terén hodně těžký. Lákalo mne to, ale kvůli sandálům jsem od toho upustil. Zejména při cestách dolů z kopce je to nebezpečné a nerad bych se podvrknutým kotníkem vyřadil z další cesty. Nic naplat, zvolil jsem lehkou variantu, okružní trasu po 3 klášterech.
Národní park Naejangsan: Slavná javorová alej
Národní park Naejangsan: Klášter Naejangsa - socha s miskou - oblíbený trik - lidé se mincemi trefují do misky
Národní park Naejangsan: Klášter Wongjeokam - turistky studují nápis na soklu sochy
Národní park Naejangsan: Výhled na okolní kopce
Nejhezčí z klášterů je Byeokryjeonam, leží v úchvatné kotlině pod vrcholovými skalami. Návštěvníkům slouží krytá dřevěná plošina. Místní mnich mi poradil, abych si lehl na záda na kraj plošiny, zvrátil hlavu dozadu a takto pozoroval klášter s horami v pozadí. Po chvilce se dostaví iluze, že se díváte na loď (střecha hlavní budovy) plovoucí v moři ohraničeném vysokými útesy.
Národní park Naejangsan: Klášter Byeokryjeonam
Národní park Naejangsan: Klášter Byeokryjeonam - sošky Buddhů
Národní park Naejangsan: Jezero Woohwajeong
Korejské děti školou povinné se intenzivně učí angličtinu a tak na mne, cizáka, při každé vhodné i méně vhodné příležitosti pokřikují základní anglické fráze - ahoj, jak se máš, odkud jsi, líbí se ti Korea?. S chutí jim odpovídám, ručkama si plácneme a oni mají větší motivaci pro ně tak těžký jazyk zvládat. A to se k tomu učí povinně ještě alespoň 1500 čínských znaků, je to zápřah. K večeru jsem byl v supermarketu, byla tam slečna, které bych mohl být otcem, kdybych ji počal v padesáti. Rodiče nechala stát s vozíkem, vrhla se ke mně a začala čile konverzovat. Bylo to příjemné, nicméně za 5 minut mne mezi regály vyhledala a další dotazy a naučené fráze. Asi to měla za domácí úkol, šlo jí to dobře. Za chvíli zase a to už mi přišlo divné, tak se jí ptám "vo co jako go". Vylezlo z ní, že mám tak modré oči, to je zde fakt rarita, tak si je musí pořádně prohlédnout. Tak to vidíte, puberťačka a prohlíží si dědka.
Rázem jsem pochopil, proč mi hlavně menší děti často upřeně zírají zblízka do tváře. Navíc v korejských komiksech (obdoba japonských manga) mají zloduši modré či červené oči. Možná bych se tu uživil jako profesionální strašič dětí.
Jeongeup: Korejci táboří o víkendu v parku u městského muzea
Chuwolsan: Přehradní jezero
Damyang-ho: Socha draka a v pozadí přehradní vpusť
Damyang: Začátek cyklotrasy okolo řeky Yeongsan
Stejná taktika
Opět jsem zvolil napojení na další významnou říční cyklotrasu okolo řeky Yeongsun. Musel jsem projet hornatým terénem okolo národního parku Naegjansan. Po 45 km jsem byl u přehrady ze které vytéká řeka Yeongsun a zároveň tam začíná 130 km dlouhá trasa končící v Mokpo. Okolí horního toku řeky je velmi populární, zejména kvůli proslulé aleji semisekvojí. Ta je oblíbeným fotografickým motivem a tak je obtížné udělat fotku, aniž by na ní byl také nějaký fotograf. Udělal jsem drobné faux paux, když jsem se do aleje vřítil na kole a někdo na mne začal řvát. Vrátil jsem se a zjistil, že jsem přehlédl značku zákazu jízdy na kole a taky jsem nezaplatil vstup - klasických 1000 won (20 Kč). Omluvil jsem se, koupil lístek a šel se po aleji chvíli projít. Ta je více než 1 km dlouhá, celou jsem ji neprošel. Pokračoval jsem dál, ale bylo to obtížné. Okolo cyklostezky bylo několik půjčoven kol a populárních cyklistických čtyřkolek, do toho se motaly děti, chaos vyžadující pomalou a velmi opatrnou jízdu. Na souběžné silničce byly stánky s jídlem, prostě normální pouť.
Metaseuioa Road: Alej je oblíbeným fotografickým námětem
Junknolwonk: Řeka Yeongsan byla v začátku ještě úzká
Junknolwonk: Provoz na cyklostezce byl v neděli velmi silný
Samji: Typický travní porost v okolí řeky
Na mapě jsem si našel park v Gwangju, který vypadal jako příhodný pro nocleh. Bylo to ono, vše potřebné - voda, záchody a dokonce zastřešený altán. Zajel jsem se do města najíst, za soumraku se vrátil, postavil stan a dobře se vyspal. Další den jsem si udělal několik krátkých výletů mimo cyklotrasu. V Naju jsem se byl podívat na starý guvernérský palác, který má na Koreu netypický půdorys tvaru U. Nic mi to neříkalo, ani jsem kvůli tomu nevytáhl foťák. Lepší byla odbočka k největšímu lotosovému rybníku, který musí být v období květu úžasný. Vede jím 250 m dlouhý most a tak se můžete kochat lotosy hodně zblízka.
Seumgchonbo: Námětem ozdoby jezu byla zrnka rýže
Naju: Východní brána pevnosti
Neueroji: Tok řeky se kroutí
Neueroji: Rozhledna
Sanjeong: Hoesan Baengnyednji - největší korejský rybník s lotosy
Po cestě jsem od jednoho cyklisty dostal zatím nejunikátnější snack. Odsypal mi na dlaň hrstku syrové rýže a upozornil mne, že to musím pořádně rozkousat. Kupodivu to fungovalo.
Neueroji: Můj krátkodobý cyklistický kamarád
Poblíž Mokpo: Řeka nabyla úctyhodných rozměrů
Cyklotrasa končila u moře v Mokpu. Konec trasy s registrační budkou byl opět skvělým místem pro přespání, za světla jsem si vyhlédl krytý pavilon v parku a odjel se do města pořádně nadlábnout. Hlad mne dost honí, začal jsem si dávat na večeři dvě jídla. V centru jsem našel supermarket a zásobil se na další den.
Mokpo: Centrum za soumraku
Mokpo: Nábřeží
