Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Ostrov Jeju
Jeju, Aewol, Hallim, Gosan, Wolpyeong, Seogwipo, Pyoseon, Goseong, Seongsan, ostrov U, Sehwa, Woljeong, Jeju
Klika jako obvykle
O ostrově Jeju by asi málokdo z vás slyšel, nebýt mediálně známé havárie trajektu z letošního roku. Je Korejci velmi oblíbený a tak doufám, že si ho oblíbím i já. Před pár dny jsem někde našel, že trajekt odjíždí každý den v 10 hodin. Vstával jsem za svítání v 6 hodin, času bylo dost. Po důkladném umytí a skromné snídani jsem se pomalu coural městem k 10 km vzdálenému přístavu. Dorazil jsem ve tři čtvrtě na devět a hle, trajekt odjížděl už v devět. Všechno jsem stihnul, akorát jsem nemohl najet kolem do prostoru pro auta, ten už byl zavřený. Sundal jsem brašny, lodníci mi pomohli vynést kolo a brašny do lodi po schodech pro pěší a potom jsme to zase všechno snesli na dolní palubu. Vyjíždět už budu s auty. Kola se zde nepřivazují ke stěně, ale položí se na podlahu.
Mokpo: Východ slunce pozoruji z pavilonu, ve kterém jsem si ustlal
Mokpo: Rychlé ferry v přístavu
Plavba z Mokpo trajektem Sea Star Cruise trvá necelých 5 hodin. Existují ještě rychlejší (a dražší) možnosti - Pink Dolphin je na cestě 3 hodiny a 10 minut a lodi Royal Star stačí jenom 2 hodiny 30 minut. První hodina plavby je nejzajímavější, loď se proplétá mezi neuvěřitelným počtem ostrovů různé velikosti. Vůbec se nedivím tomu, že je trasa za špatného počasí nebezpečná.
Trajekt Mokpo - Jeju: Loď projížděla mezi mnoha ostrovy
K jízdence patří také rezervace místa v kabině. Nejlevnější kabiny - turistická třída - jsou vybaveny pouze rohožemi. V kabinách jsou ale elektrické zástrčky, takže máte šanci si nabít rozličná zařízení. Většina lidí nechává věci v kabinách nabíjet bez dohledu a potuluje se po lodi. Na lodi je jak restaurace, tak i malý obchod, kde se dají zakoupit jídla do mikrovlnky, případně několik druhů instantních nudlí. Horká voda a mikrovlnné trouby jsou samozřejmě k dispozici. Nejvíce na odbyt jde obligátní soju a čepované korejské pivo. Kromě jídla se můžete zabavit i jinak - střihnout si s kolegy karaoke nebo si zahrát na herních mašinách. Cesta díky tomu uteče rychle.
Trajekt Mokpo - Jeju: V hlavní hale chlapi sledovali baseball
Trajekt Mokpo - Jeju: Boty před kabinami ekonomické třídy
Ostrov Jeju
Je vulkanický ostrov vejčitého tvaru, v jehož centru trůní nejvyšší korejská hora Halla, vysoká 1950 m. Lze ji málokdy zahlédnout, většinou bývá zahalena mraky nebo mlžným oparem. Ostrov je údajně podobný Havaji nebo Bali. Je na něm spousta kamenných staveb - kamenných kup a kamenných valů, oddělujících políčka. Stejně jako na polynéských ostrovech se zde vytvořila kultura kamenných soch. Zdejší odrůda s vypoulenýma očima a rukama složenýma na napapaném břiše se jmenuje hareubang. Jejich účel není známý, některé prameny tvrdí, že to souvisí s mongolskou kolonizací ostrova. Sochy jsou doslova všude, ale jen 45 z nich je původních, nejvíce z nich ve městě Jeju.
Jeju (Jejumok - Gwana): Tito hareubangové jsou původní, zachovalo se celkem 45 soch
Ostrov je populární i mezi cyklisty, kteří většinou ostrov objíždí "na lehko", typicky za 3 až 5 dnů. Dost jsem jich potkal, některé opakovaně. Jsou velmi přátelští a pokaždé se snažili mi dát nějakou drobnost k snědku. Abych se mohl revanšovat, zakoupil jsem zdejší mandarinky a darované sladkosti jim oplácel alespoň ovocem.
Jen jednou jsem byl zklamán. Při návratu do města Jeju jsem několikrát potkal čtveřici mladých cyklistů. Byl jsem nějak nadupaný, tak jsem jim párkrát ujel, nechal je za sebou a potom na ně po několika km zase počkal. Naposled jsem je potkal v Jeju, když jsem nemohl najít motel, na který byly dobré reference. Myslel jsem, že mi pomohou, ale oni mi řekli, že to taky neznají a vystřihli se na mne. Přitom jeden z nich uměl trochu anglicky. Chtěl jsem, aby se za mne zeptal na cestu místních, ale neměl zájem. Asi jsem je neměl tak prohnat.
Gonae: S korejskými cyklisty za soumraku, hodlali jet ještě 3 hodiny
Gonae: Korejská cyklistka se kterou jsme se několikrát potkali
První večer na ostrově jsem našel pěkné místo na přespání na ostrohu nad mořem, kde byly záchody s tekoucí vodou, lavičky a přístřešky. Potřeboval jsem nabít baterii do foťáku a dobít Kindle, ale nechávat je volně nabíjet na záchodech se mi moc nechtělo. Jednu kabinu jsem proto zvenčí zavřel, ověřil si, že ji umím i otevřít a v ní to nechal nabíjet. Vypadala jako vyřazená z provozu, byly tam ještě další dvě a proto nebyl důvod, aby se do ní někdo dobýval. Potom jsem už obdivoval západ slunce. Když se úplně setmělo, rozsvítil se na obzoru řetězec silných světel. Kdybych byl na severu, myslel bych, že je to ostraha hranic před korejskými komunisty. Tady bylo vysvětlení prozaické - byli to rybáři lovící olihně, které lákají silným světlem do svých sítí.
Gonae: Západ slunce
Daejeong: Lodě se světly používané pro lov chobotnic
Gosan: Sušení olihní
Projížďka po ostrově je příjemná. Krajina je zajímavá, pořád se mění, občas malý kopeček. Do toho silný "spravedlivý" vítr, který máte v zádech, proti sobě nebo z boku podle toho, na jaké straně ostrova se nacházíte. Lze zvolit lokální silničky, vedoucí po pobřeží, kde je provoz opravdu minimální. Větší silnice jsou obvykle opatřeny odděleným cyklistickým pruhem, takže je to i přes silnější provoz bezpečné. Na pruhu ale často parkují auta, občas tam někdo suší mořské řasy nebo nějaké plodiny, které vypěstoval na přilehlém políčku. Ale jízda v těsném sousedství moře je nejlepší. Lze vidět spoustu ptáků a nějakou dobu jsem pozoroval i několik hejn delfínů skotačících v blízkosti břehu.
Aewol: Přístav
Hallim: Malovaná zeď vedle cyklistického pruhu
Aewol: Práce na poli
Gonae: Typické kamenné stavby jsou rozesety po celém ostrově
Gwideok: Sochy u přístavu
Honit zde kilometry nemá smysl, lepší je vychutnávat si krajinu a nezvyklé kamenné artefakty a nikam se nehnat. Je zde taky spousta kopců, údolí, vodopádů, jeskyní a turistických lákadel - muzeí a tématických parků. Mne zajímal obrovský klášter Yakcheonsa, jehož vnitřní hala je údajně největší v Asii. Historická hodnota veškerá žádná, byl postaven v roce 1990.
Pláž Hyeopjae: V pozadí ostrov Biyangoo
Gosan: Okolo pobřeží bylo několik ostrůvků
Sindoi: Volavky
Sagye: Hora Sanbangsan v pozadí
Jungmun Resort: Několik soch 'hareubang'
Wolpyeong: Klášter Yakcheonsa
Wolpyeong: Klášter Yakcheonsa
Začalo se stmívat a já byl na předměstí druhého největšího města Seogwipo. Na spaní "na divoko" to nevypadalo, žádné volné prostory, všude zaseto. Náhle se objevila směrovka k vodopádu Choenjiyeon a tam určitě něco bude. Ještě dříve jsem ale narazil na vybavené parkoviště u východiska ke skále Oedolgae. Jediným problémem bylo jídlo, nestačil jsem se odpoledne najíst. Ve stánku měli jenom párky a tak jsem si musel dát alespoň tuto nezdravou pochutinu, abych zahnal akutní hlad. Stan jsem postavil ve stinném koutě parkoviště na trávníku a bylo vystaráno. Kromě mne tam ještě nocovali lidé ve čtyřech autech.
Namseong: Vpravo skála Oedolgae
Namseong: Východ slunce
Namseong: V lese
Skansen Jeju Folk Village
Za svítání jsem se nalačno prošel v lese, potěšil se pohledem na skálu Oedolgae, které se z historických důvodů říká generálova skála. Odjel jsem ke 2 km vzdálenému vodopádu Choenjiyeon, který je už přímo ve městě Seogwipo. Nedalo se to dále odkládat, zajel jsem na místní trh a u babek trhovkyň se pořádně najedl. Musel jsem dohnat včerejší manko a raději se nafutrovat dopředu, kdoví, jak zase skončím. Hlavním cílem byl skansen Jeju Folk Village, který na obrovské ploše v příjemném lese vystavuje řadu staveb, zemědělskou vesnici, rybářskou vesnici, obydlí šlechty, klášter, šamanské a církevní stavby, kamenné artefakty. Je to zajímavé, ale původních je jen pár věcí, jinak je vše nově postavené.
Seogwipo: Skupinové foto před vodopádem Choenjiyeon
Seogwipo: Pod vodopádem Choenjiyeon
Seogwipo: Středem tržiště protékala voda
Shinyoung: Muzeum filmu
Shinyoung: Festivalové filmové trofeje v nadživotní velikosti
Skansen Jeju Folk Village: Skansen je v sousedství moderních hotelů
Skansen Jeju Folk Village: Dům farmáře obklopený rostlinami rýže
Skansen Jeju Folk Village: Malá svatyně
Skansen Jeju Folk Village: Namgeunseok - k němu se modlily ženy, které chtěly syna
Skansen Jeju Folk Village: Kaligrafova dílna
Skansen Jeju Folk Village: Malíř učí děti zacházet se štětcem
Seongsan Ilchubong
Chtěl jsem přespat na ostrůvku U, proto jsem přece jenom přidal a opíral se usilovněji do pedálů proti silnému větru. Stejně jsem to nestihl, poslední loď odjela a další pojede až ráno. Stejný osud postihl i skupinu cyklistů, kteří navíc nemohli najít žádné ubytování, vše v blízkém dosahu bylo obsazeno. Ptali se mne, jak to budu řešit já a tak jsem jen poklepal na brašnu se stanem a řekl, že si nějaký plácek najdu. Ještě bylo vidět, proto jsem se rozhodl vyšlapat na velmi oblíbený vrch Ilchubong, mimo jiné zapsaný na seznamu památek Unesco. Je samozřejmě vulkanického původu, na vrchu je trávou a keři porostlý kráter. Nabízí první dotek ranního světla na ostrově a je velice populární zejména na Nový rok ráno, kdy na vrcholu není k hnutí. I v tento všední den bylo pěkně narváno. Na 182 m vysoký kopec vedou celkem pohodlné schody, příjemná procházka. Po cestě míjíte zajímavě formované skály osaměle trčící ze svahu.
Seongsan: Vrch Ilchulbong
Seongsan: Pohled z Ilchulbongu na přístav v Seonsangu
Seongsan: Nezbytná vrcholová fotografie
Ostrov U
Spaní jsem tedy moc nevychytal. V malém parčíku poblíž přístavu bylo sice vše potřebné, ale po půlnoci začaly do přístavu najíždět těžké náklaďáky. Když jsem znovu zabral, přimotal se do parčíku nějaký opilec a ve 3 hodiny ráno si půlhodinu pouštěl z rádia nějaké korejské odrhovačky. K tomu bylo hodně teplo a ještě ke všemu mne štípali docela agresivní, byť prťaví, mravenci. Pomohlo až natření repelentem od hlavy až k patě. Moc jsem toho nenaspal, ale zase jsem byl hned na prvním trajektu. Cesta na ostrov U trvá 15 minut a několik trajektů přes den nepřetržitě pendluje tam a zpátky. V přístavu se přitom ještě tvoří fronty cestujících, tak je ten ostrůvek populární.
Ostrov U: Útes Hu-Hae-Seok-Byeok
Ostrov U: Maják na ostrůvku Biyangdo
Ostrov U: Strážní věž Mangdae na ostrůvku Biyangdo
Ostrov U: Kamenná kupa
Ostrov U: U pláže Hagosu-dong
Stálo to za to, ostrov má zvláštní atmosféru a dvě pláže s bělostným pískem, po sezóně ale dosti zasviněné. Cesta okolo ostrova měří 15 km a v průběhu dopoledne se začala plnit skútry, které si zde lidé půjčují. Na ostrově začalo být těsno, po dokončení objezdu jsem skočil na první loď a vydal se směrem k hlavnímu městu Jeju. Vítr foukal pořád stejným směrem, jako všechny dny, ale tentokrát jsem ho měl v zádech a byla to velice slušná podpora. Užíval jsem si malá městečka a přístavy, a na trhu v Sehwa jsem si užil i levných pochutin. Poprvé jsem vyzkoušel i kulaté placky pečené na plechu. Ty mají sladkokořeněnou náplň vypadající a chutnající jako čokoláda nadopovaná pořádnou dávkou chili. Uf, to jsem si dal.
Ostrov U: Sochy potápěček (haenyeo) na pláži Hagosu-dong
Ostrov U: U majáku
V podvečer jsem byl v Jeju, trochu bloudil při hledání doporučeného motelu, ale ten byl stejně plný. Ubytoval jsem se poblíž v levném hotelu, který avizoval, že je pro cyklisty. Ano, měl dole velký sklad, kam se dalo zajet s kolem a byl tam i ponk a pumpička na kolo. Jinak nic moc, hlavně neměl wifinu, na což jsem se zapomněl zeptat. Budu muset zajít s počítačem do města.
Poblíž Sehwa: Paní zpracovává úrodu na cyklistickém pruhu
Woljeong: Děti na surfařské pláži
Servisní den ve městě Jeju
Hlavním důvodem denní zastávky bylo vyprat a usušit většinu oblečení. Nenašel jsem prádelnu amerického typu, kde je vypráno a vysušeno za hodinu. Trvalo to celý den a noc, než ručně vyprané prádlo v koupelně uschlo. A to mám 2 šňůry a 12 kolíků. Raději bych to nechal pořádně vyprat, ale najít zde prádelnu je opravdu těžké a na chemickou čistírnu to není. "Vyšlo" i počasí - hnusně foukalo, zataženo, občas přeháňky. V přístavu jsem zjistil, že mi zítra jede loď do Mokpo v 16:30, neboť je neděle; zbylé dny odplouvá v 17:00. Ještě že vím, kde mohu v Mokpo tábořit, těch deset km městem projedu v pohodě i v noci.
Došlo i na památky, i když těch je samotném městě málo. Pěkná poklidná procházka je po bývalém guvernérském sídle Jejumok - Gwana, které je téměř v centru města a vytváří tam oázu klidu, ve které právě dozrávaly mandarinky. Politici to měli už tenkrát dobře zařízené. V bezprostředním sousedství svého sídla měl guvernér dům, ve kterém přebývaly jeho oficiální konkubíny. Přes ulici byl další dům, kde bydleli "otroci", guvernérovi vždy k ruce - herci, umělci, děvčata. A aby o své výsady snadno nepřišel, v paláci měli svá obydlí i vojáci, kteří ho chránili. Líbil se mi i pavilon, z jehož patra se hodnostáři chodili klanět směrem na sever, tedy k Soulu, kde bylo královské sídlo.
Jeju (Jejumok - Gwana): Bývalé guvernérské sídlo je nyní uprostřed - docela ošklivého - města
Jeju (Jejumok - Gwana): Bývalé sídlo guvernéra provincie Jeju
Jeju (Jejumok - Gwana): Dětské sochy jsou docela unikátní
Další "povinnou" pamětihodností je Samseonghyeol, mezi Korejci velmi populární. Je to, s odpuštěním, dolík v zemi, ve kterém jsou 3 díry, ale ty nejsou vidět a můžete je spatřit jen na obrázcích. Z těchto děr se totiž vynořili 3 polobozi - Go, Bu a Yang, kteří ostrov zalidnili. Na ostrově je několik dalších pamětních míst - například kde se setkali se 3 princeznami, kde vystřelili 3 šípy na důkaz převzetí vlády nad ostrovem a podobně. Místa jsou v krajině označena kameny s korejskými nápisy, u nich vždy zastavují zájezdové autobusy s turisty, aby si mohli na smartphone vyfotit své selfie u šutráku. Mimochodem, obchody s foťáky jsou tady už raritou a viděl jsem jich několik jen v Soulu a občas je to jeden pultík v obchoďáku.
Zpátky k Samseonghyeol. Na vystavených obrázcích jsem zjistil, odkud by mohly být předmětné díry v zemi vidět. Pohled znemožňovala vysoká kamenná zeď, na tu se vylézt nedalo a ani bych si to z pietních důvodů nedovolil. Použil jsem svůj kapesní stativ, dal samospoušť, přibližně ručně zaostřil a vyfotil to "na náhodu". Otočný displej by se hodil.
Jeju (Samseonghyeol): V proráklině ohraničené kolíky jsou 3 díry, ze kterých se vynořili 3 polobozi, zakladatelé města
Jeju (Samseonghyeol): Díry, ze kterých se vynořili zakladatelé města jsou vidět jenom přes vysoký plot
Člověk míní, počasí to měni
Plán na nejbližší dny byl jasný. V neděli odpoledne odjet trajektem do Mokpo, vyspat se ve známém pavilonu v parku a další dny pokračovat do Busanu. Tam se potom rozhodnu, zda poletím na Tchaj-wan z Busanu, nebo se lodí přeplavím na japonský ostrov Kjůšů do Fukuoky, na kole do Kagoshimy, odtud lodí na Okinawu a potom mi už nezbude nic jiného než odletět na Tchaj-wan. Z Fukuoky do Kagoshimy jsem už před 5 lety jel, vzal bych to jinudy než přes Nagasaki. Lákala mne ta Okinawa.
Jeju: Yongduam - Dračí skála
Trajekt jezdí v neděli výjimečně v 16:30, zbylé dny v týdnu v 17:00. Měl jsem spoustu času, dopoledne jsem se poflakoval v motelu a po desáté vyjel do vytrvalého deště a extrémně silného větru. Nicméně jsem chtěl ještě obhlédnout Yongduam, Dračí skálu, která je v Koreji velice populární a hodně často tvoří pozadí svatební fotky. A potom jsem se chtěl vydat na 15 km vzdálenou pláž Iho Taewoo, abych nějak smysluplně strávil čas do odjezdu trajektu.
Počasí bylo ale fakt hrozné. Vítr tvořil tak vysoké vlny, že voda stříkala přes zábrany na silnici a z městské kanalizace pobřežní silnice tryskaly vodotrysky mořské vody. Potěš pánbu, říkal jsem si, to se na lodi asi pěkně pobliju - s mořskou nemocí mám nedobré zkušenosti. U Dračí skály bylo informační centrum, zeptal jsem se, zda loď vůbec pojede. Včera, ani dneska, nevyjela z Mokpo, na moři je tajfun. Zítra podle předpovědi počasí skoro určitě nepojede a první reálná možnost je pozítří, když se počasí uklidní.
Přece nebudu sedět v Jeju, říkal jsem si. Tu jsem zaslechl hukot startujícího letadla a bylo to jasné, odletím na Tchaj-wan. Zajel jsem na blízké letiště. Asian Air neměla žádné lety do Taipei, Korean sice ano, ale z Jeju do Gimpo (druhé letiště v Soulu), odtud bych se musel se zavazadly přepravit na letiště Incheon a odletět do Taipei. Blbé zprávy, ale od čeho máme internet. Na letišti fungovala bezplatná wifina, zadal jsem požadavek na Letuska.cz a zítra bych měl letět s China Eastern Airlines do Šanghaje a po dvou hodinách do Taipei.
Vrátil jsem se do města, ubytoval se, sehnal krabici na věci, koupil dvě klubka lepicí pásky. Byla neděle,nepodařilo se mi sehnat oblíbenou roli smršťovací fólie, proto jsem na trhu koupil asi 10 metrů silnější průhledné fólie, určené zřejmě k zakrývání ubrusů na stolech. Na letišti to už nějak zbastlím.
Jeju: Bulvár v centru
Všechno je jinak
Pořád jsem měl vtíravý pocit, že je něco špatně. Hloubal jsem, v čem by mohl být problém a potom se mi konečně rozjasnilo. Někde jsem četl, že bezvízový pobyt na Tchaj-wanu nesmí překročit měsíc. Zkontroloval jsem to na internetu a skutečně, před příletem na Tchaj-wan musíte předložit potvrzenou rezervaci letenky na odlet z ostrova. Podle tchaj-wanské immigration office se to přísně kontroluje a výjimky neexistují. To jsem nesplňoval, letenku z Tchaj-wanu mám na 26. listopadu. Nezbylo mi nic jiného, než čerstvě vystavenou letenku zrušit a na Tchaj-wan zapomenout. Mohl jsem si sice posunout odlet z Tchaj-wanu do Čech, ale to se mi nechtělo. Nač si zkracovat zatím podařený výlet.
Jeju: S mým cyklistickým kamarádem před naloděním na trajekt v Jeju - tituloval mne 'strong man'
Zpátky na pevninu
Dopoledne ještě vytrvale pršelo, na letiště jsem nemusel a vlastně ani nemohl. Zjišťoval jsem, jak to bude s trajektem. Předpověď počasí docela příznivá, zajel jsem do přístavu a uslyšel dobrou zprávu - loď z Mokpo odpoledne vypluje a odjezd zpět do Mokpo se očekává okolo 19 hodiny. Koupil jsem si lístky, ještě pršelo, na žádné velké ježdění to nebylo. Odpoledne už bylo po dešti, vítr se také zmírnil. V přístavu byl šílený šrumec, trajekt 2 dny nejezdil a všichni chtěli zpátky na pevninu. Cyklistů bylo snad 50, kola se zase pokládala na zaolejovanou podlahu, ale tentokrát přes sebe, aby se to vešlo. Položil jsem to alespoň přehazovačkou nahoru a doufal jsem, že to můj ocelový oř přečká bez úhony. Brašny budou asi pěkně zasviněné, ale to mne moc nebere. Jenom se divím, proč lodní společnost nezřídí nějaké stojany na kola s poutacími lany, cyklistů mezi pevninou a ostrovem pendluje opravdu hodně.
Trajekt Jeju - Mokpo: S tímto bankéřem jménem Kim - GyoMin jsem na lodi strávil 3 hodiny příjemným povídáním
Na lodi jsem si 3 hodiny popovídal s velmi decentním bankéřem z NH. Byl na Jeju obchodně a k tomu si udělal výšlap na Mt. Halla. Probrali jsme to od Japonců, přes korejskou válku až k rebeliím v Gwangju. On byl překvapen, co o tom všechno vím. Já si po večerech ve stanu čítávám na Kindle a potom jsem za chytrýho.
Trajekt Jeju - Mokpo: Cyklisté čekají na vylodění
Trajekt Jeju - Mokpo: Než jsme se dostali ke kolům, museli jsme se prodírat uličkami mezi nastartovanými kamiony
Tentokrát jsem při hledání kola po trajektu nebloudil. Držel jsem se skupiny 6 cyklistů a bloudili oni. Bylo to velice nepříjemné, prodírali jsem se úzkými uličkami mezi nastartovanými kamiony a inhalovali ten smrad. Pro klaustrofobické povahy nevhodné. Naštěstí jsme to našli ještě před přistáním a vynutili si výstup souběžně s vypuštěním prvních aut. Bylo 23:50, na navigaci jsem zadal přibližnou polohu pavilonu, kde jsem spal před odjezdem na Jejudo. V 0:45 jsem začal stavět stan a v 1:15 už jsem spokojeně chrněl.
