Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Jižní pobřeží
Mokpo, Gangjin, Jangheung, Suncheong, Gwangyang, Hadong, Jinju, Masan, Jinhae, Busan
Navigační problémy
Vstával jsem v 6, spal necelých 5 hodin a podle toho vypadala má momentální mentální úroveň. Chtěl jsem jet jižní cestou okolo silnice 2, zadal jsem do navigace a oddal se bloumání. Probral jsem se po 10 km, když jsem si uvědomil, že mne GPS táhne někam, kam nechci. Bohorovně jsem ji vypnul, jel si po svém a liboval si, jak jsem to zase vychytal. Okolo silnice 2 vedla cyklostezka se slušným povrchem, paráda. Náhle cyklostezka skončila, na silnici 2 se objevily značky kolům a skútrům vjezd zakázán. Hledal jsem paralelní objízdnou silnici pro cyklisty, zatím to tak vždy bylo, ale tentokrát ne. Nebyla šance to nijak objet, musel jsem zpátky. Mohl jsem dojet do Mokpo, jet zhruba 50 km po cyklotrase podél řeky a potom lokálními silnicemi směrem na Suncheon. To se mi nelíbilo, nerad jezdím stejnou trasou. Proto jsem při návratu uvítal odbočku na jih na silnici 18. Bude to sice o 50 km delší, ale objedu to novou trasou a nakonec se na tu dvojku dostanu.
Gangjin: Krajina v okolí řeky
Jel jsem okolo korejského okruhu F1 po velice kvalitní, ale málo frekventované silnici. Z ní jsem odbočil k východu na lokální silničku na Haenam. Vychutnával jsem si korejskou zemědělskou krajinu a malé vesničky a při tom dostal hlad. Když se v zatáčce objevila pára z pařáků, neváhal jsem, dal jsem si porci mandu a ještě si nechal zabalit druhou na večeři či snídani.
V Gangjin jsem se napojil na silnici číslo 2. Už to nebyla motorway, ale pořád hodně frekventovaná silnice se 2 pruhy v každém směru, ve středu oddělená svodidly. Zajímavé, že na ní měly zákaz elektromobily, mají zde na to zvláštní značku, ale cyklisté na ni mohli. Míjel jsem několik patrolujících policejních aut a většinou mi ještě zamávali. Okolo třetí hodiny odpoledne jsem na kole začal pospávat, nohy sice šlapaly, ale hlava byla otupělá. Byl jsem nevyspalý a chtělo to co nejdříve zabalit.
Jangheung: Park s vodotrysky, spal jsem v jeho klidnější části
Dojel jsem do menšího města Jangheunng (16000 obyvatel). Protéká jím řeka Tamlin, u ní bych měl šanci se vyspat. Projel jsem okolo ní po cyklostezce, našel 2 primární zdroje očisty (tj. veřejná WC s tekoucí vodou) a spokojeně odjel do místního malého supermarketu NG. Dal jsem si dva fish-cake, k tomu asi litr polévky (libovolné množství je v ceně 10 Kč za fish-cake), talíř sundae (klobása připomínající naše jelita). Koupil jsem ještě jogurt, pivko a nezbytné švestkové víno, které mi ze zdejších nápojů jediné jakž takž jede. Okolo řeky byla řada motelů, agresivně blikající barevnými neóny do tmy, ale já už měl své jisté. V osm jsem zalehl do stanu a probudil se po 10 hodinách ráno v šest.
Jangheung: Motely na mne lákavě pomrkávají, ale já svou ložnici již našel v parku
Nevýhodou spaní u řek a u vody vůbec v tomto ročním období, jsou ranní mlhy, které stan obalí hustou rosou. Můj nový super lehký stan má navíc tropiko z látky, která vodu sice nasaje, ale nepropustí dovnitř. Když se to ale potom zabalí dohromady s vnitřním stanem, je všechno navlhlé.
Jangheung: Ranní mlha
Jangheung: Přechod přes řeku
Zase defekt
Ráno bylo zadní kolo poloprázdné. Kolo jsem dotlačil k zhruba kilometr vzdáleným WC a začal spravovat. Bylo mi divné, že nebylo prázdné úplně a příčina se projevila hned. Při vypouštění ventilku mi vnitřní ventilek vystřelil do ruky, byl vyšroubovaný. Náprava snadná, ale pro jistotu jsem duši vyndal a zkontroloval v umyvadle. Při té příležitosti jsem namazal šlapky a řetěz, zkontroloval měrkou řetěz zda nepotřebuje vyměnit a zkontroloval dotažení všech šroubů nosičů.
Odjel jsem do nejbližšího convenience store, tentokrát to byl MiniStop, koupil ínstantní Sesam Ramen (nudlovou polévku) a zalil horkou vodou, horkou vodu využil i na udělání čaje a mandu ze včerejška jsem si ohřál v jejich mikrovlnce. Všechno jsem to zbaštil u stolečku před obchodem a byla to suprová snídaně "na vidličku", vlastně "na hůlky".
V od Jangheung: Rýžová pole
Z od Beolgyo: Polední šlofík v autobusové zastávce, musel jsem strávit porci mandu
Kopcovitá krajina znamená na lepší silnici tunely. Tady byly na pěti kilometrech hned tři. Nikterak dlouhé, nejdelší 835 m, další 380 m a 570 m. Nejdelší tunel byl nejstarší a také nejhorší. Měl osvětlené jen 20 metrové úseky, potom byla asi 60 m úplná tma. Udělal jsem chybu, svítil jenom dozadu, ale přední světlo jsem nechal v řídítkové brašně.
Poblíž Guryong: Dálniční most
Poblíž Suncheong: Vesnice
Celý den jsem strávil na silnici číslo 2 a k večeru jsem byl ve městě Gwangyang. Vyhlížel jsem místo na spaní, ale vypadalo to černě. Před radnicí byl sice menší parčík, ale žádný zdroj vody. Odjel jsem k moři, ale tam bylo jenom ohromné staveniště a neuklizený čurbes z výstavby nového mostu. Zkusil jsem to ještě pár km po dvojce a už jsem se skoro vracel do města, ubytovat se v motelu, když jsem uviděl pěkný rybník, u něj mé oblíbené hygienické zařízení a bylo vystaráno. Vrátil jsem se 4 km do města, najedl se u babek na trhu a za soumraku se vrátil k rybníku. Postavil jsem stan, a před nastěhováním ho nechal asi hodinu vyschnout. Moc se to nepodařilo, u rybníka bylo hodně vlhko.
Suncheong: Město se bouřlivě vyvíjí
Suncheong: Okrajová část města
Gwangyang: Rybník u kterého jsem nocoval
Ráno opět mlhavé, zabalil jsem stan a kapala z něj voda. Spacák i karimatka byly taky trochu navlhlé. Asi budu muset zavírat ventilační klapky stanu. Ten budu muset někde po cestě vysušit, jinak se v něm dneska nevyspím.
Gwangyang: Staví se nový most
Poblíž Hadong: Rýže se suší na odbočovacím pruhu silnice 1. třídy
Na silnici 2 byl šílený provoz, objel jsem to po silnici 49 na Hadong. Omylem jsem přitom zajel do obrovských železáren a málem jsem si píchl šichtu, ale ochranka mne, byť slušně, vyhodila. V Hadong jsem projížděl křižovatku na červenou, jako každý pořádný cyklista a motocyklista v Koreji. Za křižovatkou stála šestimetrová černá limuzína, zadní tmavé okno sjelo dolů, vyklonil se nažehlený postarší manažer, nadšeně mi kynul a přišlo mi, že mi můj upocený outfit závidí. Každý holt máme nějaké sny a někomu se splní, jinému ne.
Hadong: Vojenský pomník s transportérem L.V.T.
V Hadong začínaly zase kopce, ale ze silnice číslo 2 se stala úzká okreska, nedaly se čekat žádné tunely, všechno se muselo poctivě vyšlapat. Nebylo to strmé, jelo se to fakt dobře. Na kopci příhodně foukal vítr, postavil jsem stan, aby ho vítr vysušil. To už vysupěl do kopce i můj známy Jehu, korejský cyklista, kterého jsem dvakrát potkal na Jeju (proto si pamatuji jeho jméno). Dělal rok v Austrálii, měl dobrou angličtinu, fajn jsme si popovídali. Měl s sebou jenom velký batoh. Spí v saunách, kde je to typicky za našich 140 Kč - lázeň a společná ložnice na tatami (rohoži). Má to svá omezení - nemůžete s sebou mít velké zavazadlo, k dispozici máte pouze jedinou skříňku.
Poblíž Hadong: Na kopec vysupěl můj známy cyklista Jehu, kterého jsem potkal již na Jejudo
Poté ho vystřídal manželský pár, se kterým jsme půlhodinu čile konverzovali, přestože jsme znali asi 8 slov, srozumitelných oběma stranám. I v té nouzi se mi povedly 2 vtípky. První - při výčtu mých rodinných příslušníků jsem na prstech zdůrazňoval, že mám jen jednu manželku - to zabere vždycky. Potom mi paní ukazovala fotky dcery a rozplývala se, jak je krásná. Tak jsem jí nějak posunky naznačil "po tobě". Ona to samozřejmě vzala, zapýřila se, nafoukla jako pávice a já s manželem si za jejími zády z toho dělali opičky.
Poblíž Hadong: S manželi jsme usilovně konverzovali půl hodiny, neznaje jediného společného slova
Pevnost Jinjuseong
Město Jinju je regionální centrum a hlavní pamětihodností je krásně položená pevnost Jinjuseong nad řekou Namgang. Tu jsem rozhodně nemohl vynechat. Přijel jsem už ve tři, do šesti se potuloval pevností a potom zalezl do nejbližšího motelu.
Jinju: Skulptury na řece Nam
Jinju: Pevnost Jinjuseong - strážní pavilon
Jinju: Pevnost Jinjuseong - jedna ze stovek figurin - drátěná kostra potažená tenkým plastem
Pevnost je zaplněna řadou figurín z drátu a tenké látky nebo plastu. Také porost v pevnosti je doplněn o takto pojaté stromy a keře. Je to stylové a není to kýčovité. Naproti tomu na řece Nam se to kýčovitými sochami přímo hemží - socha Svobody, šikmá věž v Pise, matrjošky, dalmatini, sfinga a bůhví co ještě.
Jinju: Pevnost Jinjuseong - rytíři na koních
Jinju: Pevnost Jinjuseong - pohled z oka mého pokoje v motelu
Na útesu pod pevností je památník věnovaný hrdinské smrti korejské dívky jménem Nongae. Ta byla po japonském dobytí Jinju v 16. století vybrána, aby "obveselovala" japonské hlavouny. Vylákala japonského generála Keyamuru na útes, skočila do řeky a strhla s sebou i nenáviděného Japonce.
Jinju: Pevnost Jinjuseong - ulička lásky
Jinju: Pevnost Jinjuseong - ulička lásky - průchozí besídka s návodnými obrázky, vše ve vší slušnosti
Jinju: Pevnost Jinjuseong - ulička lásky - lavička pro zamilované - světlo nad ní zcela záměrně chybělo
Po pár dnech zase na internetu, dopsal jsem resty, vyřídil maily, podíval se na několik zpráv z domoviny a byla 1 hodina ranní. Další noc budu muset spát ve stanu, abych spánkový deficit vyrovnal. Jinju není zase tak malé, aby byl jeho průjezd příjemný, zhruba hodinu jsem se v tom plácal, snášel dotěrná houkání taxíků a uhýbal před autobusy, které mi nedaly ani píď životního prostoru navíc. Našel jsem silnici číslo 2, skoro souběžně vedla motorway, která stáhla většinu aut. Moc příjemné cestování po dobře udělané silnici se širokou krajnicí.
Problémy se senzorem
Po 30 km jsem pozoroval, že na cyklokomputeru neustále vypadává spojení s rychlostním senzorem, jinak řečeno, že neměří ujetou vzdálenost. Rychlostní senzor byl nový, měnil jsem ho někdy na začátku této cesty. Bezdrátové spojení počítače se senzorem fungovalo jenom na velice krátkou vzdálenost. Usoudil jsem, že je slabá baterie v cyklopočítači. Nejprve jsem ale sundal všechny brašny, abych měl k senzoru přístup, ujetou trasu stáhl do počítače a teprve poté začal experimentovat. Nová baterie nepomohla. Vyměnil jsem rychlostní senzor za ten předešlý, který jsem "rozlousknul" (není rozebíratelný) a vyměnil v něm baterii. Pořád stejný výsledek. Nakonec jsem senzor přehodil ze zadního na přední kolo, aby byl blíž cyklokomputeru. Chvíli to vypadalo dobře, potom to zase zvadlo. Babral jsem se s tím půldruhé hodiny a kýžený výsledek se nedostavil. Zapnul jsem trvale GPSku, abych měřil alespoň ujetou vzdálenost. Po několika km bez měření jsem zastavil, se senzorem decentně zalomcoval a od té doby vše zase funguje. Nicméně myslím, že chyba je v cyklokomputeru, už má hodně za sebou a budu potřebovat nový (používám ho od roku 2007). Pochybuji však, že se mi ho zde nebo v Japonsku podaří koupit.
Poblíž Masan: Rýžová pole se svažovala až k moři
Idylické ježdění skončilo, když se silnice 2 prohlásila za motorway a já z ní musel vypadnout. Krajina byla hodně kopcovitá, silnice 2 vjížděla do dlouhých tunelů. Já to objížděl po zdejší okresce a bylo to vzhůru dolů, hodně strmá stoupání přes 10%. Pěkně jsem se zahřál, bylo to potřeba. Krásné podzimní počasí, kdy je vzduch průhledný jako vyčištěné sklo, na sluníčku teplo, ale ve stínu už docela kosa - nějakých 7 stupňů Celsia. Sjezdy byly hodně studené. Pořád ještě jezdím v šortkách a bez bundy. Zítra už natáhnu návleky na nohy.
Poblíž Masan: Podzim už nastupuje
Přijel jsem do Masan, velikého města roztaženého okolo zálivu. Měl jsem takový hlad, že mi byl záliv i město šumafuk. Zastavil jsem v obchodním domě Lotte. Tam mají v restauracích třírozměrné modely jídel, takže je šance, že si objednáte něco, na co máte chuť. Já měl chuť na všechno, ale vybral jsem si dobře, jídlo nebylo pálivé, najedl jsem se dobře. S plným žaludkem jsem bojoval v silném městském provozu, ignoroval navigaci a jel podle značek. Vypadl jsem z města, objevil mou oblíbenou veřejnou hygienickou stanici v malém parčíku u silnice 2. Umyl se, postavil stan a zjistil, že v rámusu projíždějících aut bych se asi moc nevyspal. Vše jsem tam nechal, obešel okolí a našel 300 m vzdálený pavilon na kopci. Stan jsem opět složil a přesunul se do klidnějšího místa.
Masan: Můj záchytný bod
Busan podruhé
Vstal jsem klasicky za kuropění, to je zde v 6 hodin. Vyspalý jsem byl opravdu hodně, večer jsem se v 8 hodin zachumlal do spacáku, že se ohřeju a potom si ještě něco přečtu a probudil se až ráno. Snídani jsem vynechal, jenom jsem se umyl a vyrazil. Naštěstí to bylo dost do kopce a tak jsem se zahřál, byla fakt kosa, 6 stupňů. To jsem měl na sobě bundu, podruhé i návleky na nohy a uvažoval jsem o tom, že z brašny vyhrabu prstové rukavice. Dojel jsem do Jinhae a v prvním convenience store jsem dal oblíbený Sesame ramen, udělal si čaj a před obchodem posnídal. Zdejší hodně pálivé polévky mají tu výhodu, že člověka v chladném počasí zahřejí a ještě si při tom doplní tekutiny. Potom jsem se stylem vzhůru dolů dostal na předměstí Busanu. Podle navigace jsem dojel na konec cyklotrasy (jako před více než měsícem) a zopakoval si jízdu metrem. Vstoupil jsem v Centum City, v obchoďáku Lotte se najedl a na kole zamířil do známých míst k pláži Gwangalli.
Jinhae: Předměstí
Jinhae: Silnice s protihlukovou zábranou
Jinhae: Kostelík utopený mezi ohromnými činžáky
Chtěl jsem se ubytovat v motelu, ve kterém jsem sice minule nebydlel, ale věděl jsem, že měl velice dobrou cenu. Ale ouha, nízká ceny platila jen ve všední dny. V sobotu byla trojnásobná, v neděli dvojnásobná. Byla sobota, takže to byla fakt pálka, 2000 v českých za noc. To mi přišlo přehnané, objel jsem pár motelů, ceny sice trochu nižší (1600 za sobotní noc) a to mi pořád nesedělo. Asi 500 m od pláže jsem našel motel, kde chtěli klasickou tisícovku za noc. Pokoj vypadal dobře, měli tam standardní vybavení TV, lednici, konvici na vodu a také počítač, takže si jenom vytáhnu síťový kabel do svého kompu. Kolo mi dali dovnitř, dobrý.
Busan: Lidí je hodně, pozemky drahé, tak se to žene do výšky
Busan: Odrazy ve skleněné dlažbě
Je zajímavé jak jsou ženy mnohem tvrdší obchodnice než chlapi. Potřeboval jsem vyprat, tak jsem sehrál pantomimickou scénku na toto téma. Paní mi ukázala, že žádnou pračku nemá, že si mám vyprat ručně. Ale můžu si to usušit na střeše, manžel mne tam dovede. Tak jo, střecha ideální, šňůry, kolíky. Manžel na mne mrknul, otevřel komůrku ve které byla pračka. Já seběhl pro prádlo a on všechno zařídil, vypral i vzorně pověsil. Po návratu z města jsem to jenom sebral.
Busan: Shinsegae - údajně největší obchodní dům na světě
Busan: Vysoké domy obklopují Centum City (Centum není překlep)
Večer mi přišel mail od nejmenovaného cyklistického přítele, kterého jsem několikrát potkal na Jejudo. Byl to fajn kluk, uměl trochu anglicky a tak tlumočil celé cyklistické komunitě, která na mne měla řadu dotazů. Všem jsme na jejich smartphony nadiktovali kolemkolem.com, ukázal jsem jim obrázek s mým výškovým rekordem v Bolivii a byl jsem king. Když po dotazu zjistili můj věk, protáčely se jim panenky.
V neděli slušní lidé chodili vždy do kostela a tak i já vyrazil do kláštera Beomeosa. Jel jsem metrem do stejnojmenné stanice a potom to bylo ještě 3 km převážně po pěší stezce v pěkném hustém lese. Od stanice metra sice jezdí každou chvíli autobus, ale já musím mít nějaký pohyb, když dneska nepojedu na kole. Klášter sám o sobě není nějak výjimečně poutavý, k tomu přispívá i spousta stavebních úprav a oprav, které se v něm momentálně provádí. Ale okolí je prostě kouzelné - husté lesy, říčka prodírající si cestu mezi velkými balvany, strmé kopce. Proto je východiskem turistických tras, zejména na 3 km vzdálenou pevnost Geumjeong Sanseong. Původně jsem tam chtěl také jít, ale neskutečné zástupy turistů mne odradily. A to bylo teprve deset hodin dopoledne.
Busan: Kryté nástupiště, přístup do vozu se otevře až po příjezdu vlaku metra
Busan: Poblíž stanice metra Beomeosa
Busan: Pavilon nad vstupní branou kláštera Beomeosa
Klášter Beomeosa je populární mezi zahraničními turisty, neboť nabízí "homestay". Jedná se o jednodenní pobyt v klášteře, kde turista 24 hodin žije s mnichy, jí jejich prostá jídla, spí ve společné ložnici, vykonává běžné jednoduché práce a zúčastňuje se meditací.
Busan: Jedna z budov určená pro program "Homestay" v klášteru Beomeosa
Busan: V klášteru Beomeosa se připravuje velká nedělní akce
Busan: Klášter Beomeosa - malí kamarádi
Busan: Strop jedné z bran kláštera Beomeosa
Toulal jsem se v okolí kláštera a vyfotil dvě dívky odpočívající na velkém balvanu, aniž by o mne věděly. Když jsem se vracel, daly se se mnou do řeči. Jedna z nich dělala včera na akci propagující České aerolinie, které, jak jistě víte, koupili Korejci. Vzal jsem si od ní email a večer ji zmíněnou fotku poslal.
Busan: Dívky relaxují v sousedství kláštera Beomeosa
Busan: Okolí kláštera Beomeosa
Busan: Neskutečné zástupy turistů na začátku trailů u kláštera Beomeosa
Busan: Piknik u pěší stezky ke klášteru Beomeosa
Busan: Čekání na zákazníky u pěší stezky do kláštera Beomeosa
Vrátil jsem se do města, prošel okolí Busan Station, kde je malý Chinatown, ve kterém ale dominují ruské nápisy. Uplatnil jsem i své zlomky ruštiny, na lákání do ruské hospody jsem odpověděl "spasibo" a už z toho byla delší konverzace. Z mé strany ve stylu "já bydláju nědalekó nádražája", ale rozuměli jsme si.
Busan: Na rybím trhu Jagalchi najdete desítky malých restaurací
Busan: Rybí trh Jagalchi - sušené ryby
Popojel kousek metrem na proslulý rybí trh Jagalchi a v jedné z desítek, možná stovek restaurací - spíše malých stánků - se najedl. Pouze syrových ryb jsem se vyvaroval. Trh byl v neděli neskutečně narvaný lidmi, na zemi jsou kaluže vody přetékající z kádí a vše doprovází specifická mořská vůně nebo smrad, záleží na osobním vkusu.
Busan: Tak kolik to dneska hodilo?
Busan: Obchody moc nejdou, musím to promyslet
Všechny ryby prodávané na trhu Jagalchi jsou prezentovány jako čerstvé. Ve většině případů je to pravda, zejména u těch. které vidíte plavat v kádích a velkých akváriích. Nicméně na úplně nejvzdálenějším konci tržiště jsem viděl vytahovat zmražené ryby z velkých polystyrenových boxů, jejich polévání vodou a upravování do "čerstvého" vzhledu. Určitě je takto na trhu prodávaných ryb minimum, ale stejně neškodí podívat se kupované rybě na zoubek, v tomto případě raději na nezakalené oko.
Busan: Malý kibic
Busan: Relax v boční uličce
Busan: Po několika lahváčích soju je třeba si trochu odpočinout
Následovala delší procházka okolo stanice Nampo a po nábřeží naproti ostrovu Yeongdo. Potom jsem se vrátil, prošel se ještě po setmělé pláži osvětlené odlesky z mostu přes záliv. Tím by měl být můj pobyt v Koreji téměř u konce. Zítra bych se chtěl navečer nalodit na trajekt do Fukuoky a pokračovat v Japonsku.
Busan: Vyhlídková věž Busan Tower
Busan: Okolí stanice metra Nampo
Ráno se potvrdilo to, co jsem tušil už večer - změna počasí. Lilo jak z konve, z motelu jsem vypadl až v 11 hodin, loď mi jela večer. V dešti, který chvílemi připomínal průtrž mračen, se toho moc dělat nedalo. Měl jsem smůlu, že bylo pondělí, jinak bych se schoval v muzeích a ještě se poučil. Jel jsem se alespoň podívat na hřbitov vojáků Spojených národů (UN), kteří padli v korejské válce. Celkem 16 zemí vyslalo svá vojska na podporu nynější Jižní Koreje a 5 dalších zemí poskytlo lékařskou podporu. Moc dlouho jsem se tam nezdržoval, pršelo vytrvale.
Busan : Hřbitov vojáků Spojených národů - tohle obšlehli na Arlingtonu
Busan : Hřbitov vojáků Spojených národů padlých za korejské války
Busan : Zvířata v parku
Odjel jsem do přístavu, koupil jízdenku na loď. Popojel jsem do blízkého obchoďáku na včasnou večeři, na trh jsem nemohl, neměl jsem už žádnou hotovost. V supermarketu zakoupil zásoby, abych cestou nehladověl. I když na lodi určitě něco bude. Do 18:15 jsem musel samostatně odbavit kolo a mezi 19 až 19:30 bude probíhat nalodění pěšáků. Loď odjíždí ve 22 hodin a ve Fukuoce by měla být v 6 hodin ráno. Tak uvidím, jak to vyjde.
Busan : Menší ferry v přístavu
Busan : Stylové veřejné WC v parku u přístavu
