Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Tchaj-wan, Taipei
Taipei, Taoyuan
Poslední čtyři dny letošního výletu jsem strávil v Taipei. Přijel jsem v sobotu odpoledne a nejprve šel shánět krabici na zabalení kola. Poblíž byly 2 prodejny kol, ale obě měly krabice poměrně krátké (136 cm). Nezbylo mi nic jiného, než si u nich krabici koupit (cca 75 Kč) s vědomím, že balení bude náročné - budu muset sundat nosiče a odmontovat řídítka. Při návratu domu to ale moc nevadí, na opětovné smontování kola budu mít času habaděj. Mimochodem, za mých cest to bylo teprve podruhé, kdy jsem nedostal krabici zdarma, ale musel jsem za ní zaplatit, byť symbolickou částku. Poprvé se mi to přihodilo v Kapském městě. Potom jsem řešil, jak pojedu na letiště. Autobus nebo nějaký shuttle, který by mne s krabicemi vyzvedl v Taipei není. Taxi stojí na 50 km vzdálené letiště od 1300 TD, ale cena se musí dopředu dohodnout. To bych jistě finančně unesl, ale já se rozhodl jet tam na kole.
Taipei: Metro je vedeno většinou nad zemí v úrovni 3. patra
Při bydlení v Taipei je důležitá blízkost metra (MRT Mass Rapid Transit). Já měl na stanici asi 200 metrů. Koupil jsem si třídenní jízdenku (440 TD) a opravdu ji využil. Platila bez omezení na metro a na všechny autobusy operující ve městě. Metro je vedeno pod zemí i na nadzemních kolejištích ve výšce 3. patra. U nadzemních tratí jsou přestupy docela dlouhé, protože se přechází nadchodem přes kolejiště. Na vstupu jsou turnikety, které fungují na dobíjecí City Card a nebo lze použít jednorázový lístek - token. Cena je kalkulována podle ujeté vzdálenosti a z karty je stržena odpovídající částka, to v mém případě neplatilo.
Taipei: Hala hlavního nádraží (Taipei Central)
Taipei: Před National Taiwan Museum - směrem k nádraží Taipei Central
Národní Tchaj-wanské muzeum
Průzkum města jsem začal v neděli oblastí okolo hlavního nádraží - Zhongzheng. Nejprve v Národním tchaj-wanském muzeu, které vyjma krásné klasicistní budovy nestojí za návštěvu. Přes ulici je další expozice v ceně vstupného - v budově bývalé zemské banky. To mne bavilo - prošel jsem se trezorem s dobovým vybavením a pak se podíval na rekonstrukce koster dinosaurů a na úlomky jejich kostí nalezené na Tchaj-wanu. Potom jsem si chtěl prohlédnout sídlo prezidenta, které stále slouží svému účelu a turistické prohlídky se konají při běžném provozu. Muzeum bylo obšancováno vojáky se zbraněmi a obehnané mobilními zátarasy ze žiletkového drátu. Stačilo, abych se zastavil a už na mne pískali a gestem přikazovali, abych pokračoval. Prohlídky se za toho stavu věcí samozřejmě nekonaly.
Taipei: National Taiwan Museum - výstava obrazů vztahujících se k tradiční tibetské medicíně
Taipei: National Taiwan Museum - detail vitráže ve výplni zábradlí
Taipei: Taiwan Land Bank Exhibition Hall - dveře do bankovního trezoru
Taipei: Taiwan Land Bank Exhibition Hall - sál s kostrami dinosaurů
Taipei: The Presidential Building - presidentská budova stále slouží svému původnímu účelu
Taipei: Presidentská budova byla kvůli akci 'Hug for Taipei' obehnána žiletkovým drátem a chráněna vojskem
Krátkou procházkou jsem dorazil k Čankajškovu památníku. Je to soubor budov dokončených v roce 1980 a vystavěných v tradičním čínském stylu. Impozantní vstupní brána, rozlehlé Náměstí svobody uzavřené ze dvou stran budovou Národního divadla a Národní koncertní síní. Naproti bráně leží samotný Čankajškův památník.
Taipei: Vstupní brána na Náměstí svobody
Taipei: Národní divadlo
Taipei: Národní koncertní síň stojí naproti Národnímu divadlu
Taipei: Náměstí svobody uzavírá Čankajškův památník
Na náměstí bylo veselo, probíhala akce Hug for Taipei. Lidé v kostýmech a maskách, alegorické vozy, muzika. Demonstranti s transparenty připevněnými na kolech.
Taipei: Hoši se připravují na průvod 'Hug for Taipei'
Taipei: Jedna z aktivistek na Hug for Taipei, oblečená ve stylu anime
Taipei: Alegorický vůz
Taipei: Účastníci průvodu Hug for Taipei
Taipei: Charismatický dirigent trubačů
Taipei: Dirigent bubeníků byl v civilu
Taipei: Jeden ze skupiny demonstrantů s transparenty na kole
Taipei: Nafukovací figury před branou k Náměstí svobody
V hlavní hale Čankajškova památníku si nelze nevzpomenout na Lincolnův památník ve Washingtonu, D.C. Obrovitý Čankajšek sedí na křesle připomínajícím trůn, ruce položené na opěradlech a laskavě shlíží do davu. Každou hodinu se koná výměna stráží. Velice vážně pojaté představení s přesnou choreografií trvá skoro čtvrt hodiny. Při odchodu střídající stráže jsem se postavil tak šikovně, že jsem si málem čichnul k zaťaté pěsti pochodujícího vojáka.
Taipei: Čankajškův památník silně kopíruje Lincolnův památník ve Washington D.C., ještě si ho z loňska živě pamatuji
Taipei: Výměna stráže před Čankajškovým památníkem - málem jsem jí koupil, bylo to proklatě blízko (nemám zoom, jenom pevnou pětatřicítku)
V dalších prostorách památníku je řada fotografií, dokumentů a předmětů ze života tohoto jistě velkého muže. Mě se líbily dva nablýskané Cadillaky z časů, kdy auta byla ještě krásná.
Taipei: Čankajšek s MacArthurem při dojednávání vojenské podpory USA v Koreji v roce 1950
Taipei: Portrét Čankajška
Taipei: Jeden ze dvou Čankajškových Cadillaků - krásné auto, papalášská značka
Popojel jsem pár stanic metrem do Longshan Temple, kde probíhala velice emotivní "bohoslužba". Bylo tam narváno, lidé to opravdu prožívali a mělo to své kouzlo. Nechtěl jsem jim to kazit vyrušováním, proto jsem se se raději odebral najíst na trh v sousedství kostela.
Taipei: Rybníček v sousedství Národního divadla
Taipei: V Longshan Temple právě probíhala velmi emotivní bohoslužba
Taipei: Quinshui Temple - příprava podstavce na sochu Mazu
Taipei: Noční trh na Huaxi brzy propukne, zatím se rozváží suroviny
Národní palácové muzeum
Dále se už zmíním o tom nejdůležitějším. National Palace Muzeum je největším turistickým lákadlem Taipei. Obsahuje jednu z nejskvělejších kolekcí čínského umění a historických artefaktů. Skoro nic tchaj-wanského tam není. Jedná se o předměty, které Čankajšek odvezl z Číny na Tchaj-wan při svém útěku před komunisty v roce 1949. Jsou to opravdu ty nejkrásnější kousky a Čankajšek je skutečně zachránil, protože v období Kulturní revoluce byla v Číně velká řada uměleckých předmětů zničena. V muzeu se nesmí fotografovat a u vstupu kontrolují, zda u sebe nemáte foťák nebo kameru.
Taipei: National Palace Museum
Stresující je doslova šílené množství lidí a to jsem tam byl hned po otevření. Nejhorší jsou výpravy čínských turistů s průvodcem, které se vždy nahrnou k nějaké vitríně a potom poslouchají desetiminutový výklad. Škoda, jsou tam nádherné kousky, zejména nefrit a porcelán se mi líbil. Chtělo by se zastavit, v klidu se těmi obvykle malými kousky pokochat, ale to fakt nešlo. Zastavíte se a už vám další zájemce funí na zátylek. Byl tam několik metrů dlouhý obraz - souvislý výjev ze života zámožných lidí. A nad ním běžela na stejně široké obrazovce animace postav z obrazu. Na příklad dvě dívky, které byly zobrazeny v taneční poloze, na obrazovce tancovaly. Strávil jsem v muzeu půlden a byl bych tam vydržel déle, kdyby byly podmínky více komorní.
Taipei: Taipei 101 - pohled zespodu velikost budovy nijak nevystihuje
Taipei 101
Do nedávna nejvyšší budova na světě je 101 patrová Taipei 101 o celkové výšce 508 metrů. V 88. poschodí je veřejně přístupná prosklená "rozhledna" a v 91. patře je vyhlídka z vnějšího ochozu. V budově je celkem 50 výtahů, výtah pro turisty dosahuje rychlosti 1010 m/min a je zapsán v Guinnessově knize rekordů jako nejrychlejší osobní výtah na světě - do 88. patra jsme jeli 45 vteřin. Technickou vychytávkou je 660 tun těžký tlumič výkyvů, umístěný v 88. patře. Ten zabraňuje výkyvům budovy při tajfunech. Budova byla navržena tak, aby odolala zemětřesením. Čemu ale neodolává jsou zašpiněná okna. Ta samozřejmě nelze otevřít, jejich mytí zvenčí mi připadalo nereálné a spíš jsem sázel na nějaký vychytaný mycí systém. Mýlil jsem se, okna se myjí manuálně zvenčí ze zavěšeného vozíku.
Taipei: Taipei 101 - hlavní vyhlídka na 88. poschodí
Taipei: Taipei 101 - venkovní ochoz na 91. poschodí
Taipei: Taipei 101 - počasí vyhlídce moc nepřálo, byla malá dohlednost
Obdobně jako National Palace Museum je Taipei 101 velmi populární a přes den jsou velké fronty při cestě nahoru a zejména dolů. Byl jsem tam opět hned po ránu, fronty žádné, pár lidí. Možná to bylo způsobeno počasím, bylo zamračeno a dohlednost nebyla moc dobrá.
Taipei: Taipei 101 - autoportrét
Taipei: Taipei 101 - 660 tun váží vyvažovací závaží
Lázně Beitou
Potom už jsem měl města plné zuby. Zastavil jsem se pro plavky a ručník a odjel metrem do lázní Beitou, které leží na předměstí Taipei. Nejprve jsem se naložil do horké vody v Open-Air Hot Springs. Voda byla hodně teplá a to jsem byl v bazénku s nejstudenější vodou. Zkusil jsem vyšší patro a v tak horké vodě jsem už nevydržel. Ochladil jsem se v bazénku se studenou vodou, abych si mohl dát další rundu. To bylo zajímavé, z těla sálající teplo ohřívalo vodu v těsné blízkosti a když jsem pohnul rukou, cítil jsem, jak je okolní voda studená. Vstupné do těchto lázní je vskutku lidové - 40 TD. Finanční bilanci jim trochu vylepšují úschovné skříňky za jednorázový poplatek 20 TD, které člověk, neznalý místní situace, většinou zaplatí 2x. Já nebyl výjimkou. Našel jsem volnou skříňku - trčel z ní klíč, nasázel 20 TD a po otevření dvířek zjistil, že v ní někdo má věci. Lidi si prostě dávají věci do skříňky, nezaplatí a skříňka není zamčená. Musel jsem zkontrolovat několik zdánlivě prázdných skříněk, než jsem našel jednu skutečně prázdnou a tam zaplatil dalších 20 TD. Potom jsem viděl, že řada nově příchozích dopadla podobně.
Taipei: Lázně Beitou - lidé si užívají teplou minerální vodu v říčce protékající lázněmi
Taipei: Lázně Beitou - nejlevněji si můžete užít horkou minerální koupel v Open-Air Hot Springs
Taipei: Lázně Beitou - lázeňský park
Nic se nemá přehánět, z lázní jsem vypadl po hodině a půl. Obešel jsem centrum lázní, podíval se do malé, ale půvabné Švestkové zahrady a kouřící Thermal Valley jsem také samozřejmě nemohl vynechat.
Taipei: Lázně Beitou - Švestková zahrada (Plum Garden)
Taipei: Lázně Beitou - v Thermal Valley to čoudilo opravdu impozantně
Taipei: Lázně Beitou - Thermal Valley
Při zpáteční cestě jsem se ještě zastavil na prohlídku Baoan Temple. Ten mne opravdu nadchnul, hlavně fresky na hlavní svatyni. Litoval jsem, že jsem ho nestihl za denního světla. Zkusil jsem alespoň něco vyfotit s použitím mého kapesního stativu. Při zpáteční cestě k metru jsem v jednom obchůdku viděl pracovníka balit zboží do bublinkové fólie. Řekl jsem mu, ať mi 2 metry prodá a on mi je s úsměvem věnoval zadarmo.
Taipei: Baoan Temple - před hlavní svatyní
Taipei: Baoan Temple - stěny jsou zdobeny freskami
Taipei: Baoan Temple - hlavní svatyně
Večer jsem zkrátil každodenní pokec s nočním recepčním a začal se připravovat k odjezdu. Vypral jsem, složil krabice tak, abych je mohl přidělat na kolo a obalil igelitem, kdyby náhodou vyšla předpověď počasí a pršelo (odpoledne byly hlášeny drobné srážky).
Ráno jsem vše navěsil na kolo a těsně před devátou vyjel. Kolo bylo hodně naložené, nejprve jsem ho v davu lidí raději vedl a když lidí ubylo, jel jsem opatrně po chodníku. Přejel jsem most za kterým byla cyklostezka do Bali. Tu jsem sice z mostu viděl, ale byla za vysokým protipovodňovým náspem a dostal jsem se na ní až po dalších 3 km. Potom to už bylo snadné, v Bali jsem pozdravil své známé ve Frog Café, po cestě si dal poslední blinčiky v 7 Eleven a v jednu hodinu byl, po ujetí 50 km, na letišti.
Taipei: Cyklostezka okolo řeky Tamsui
Taipei: Zábrany proti motorkám byly účinné i proti kolu s brašnami, musel jsem kolo protlačit svahem vedle zábran
K terminálům byl zákaz vjezdu na kolech a skútrech. Při příletu jsem to respektoval a prodíral se úzkou stezkou pro pěší v podjezdu, kde jsem si odřel brašny. Tentokrát jsem počkal, až nikdo nepojede a projel to. Asi tam mají kameru, za chvilku houkačka a už mne stavěli policajti. Že tam na kole nesmím a na dotaz, jak se k terminálu dostanu, mi řekli, že si mám vzít taxíka. Terminál byl vzdálen tak 12 metrů přes ulici, tak jsem jim řekl, že taxíky jsou támhle, já k nim kolo dotlačím a vezmu si taxi. Mladá policistka byla spokojená, že mne umravnila. Její zkušený parťák vypadal načuřeně. Podle nákladu na kole mu došlo, že jedu na letiště a žádný taxík nebude, protože budu na místě. Ještě mne trochu sprdli, zastavili dopravu a nechali mne přejít ulici k terminálu. Dvě hodinky jsem si pohrál s balením, potom krabici s kolem a s věcmi zvážil. Dohromady skoro 34 kg, tj. 4 kg nadváhy a to jsem do tašky na palubu a do batohu narval dalších 11 kg. Při odbavení mi napočítali za 3 kg nadváhy zhruba 3500 Kč. Vzhledem k tomu, že letenka Praha - Soul - Taipei - Praha stála 16 000 Kč, to bylo docela únosné.
Taipei: Prefektně odvedená práce
Na pražském letišti mne zastavili celníci, kterým se nezdála perfektně zabalená krabice na kolo s čínskými nápisy. Musel jsem ji otevřít a ukázat ojeté pláště, potom byli spokojeni. Lepicí pásku na nové zabalení kola samozřejmě neměli a mne by se to mohlo vysypat do auta. Poučen zkušenostmi z minula vozím vždy pásku s sebou a tak jsem i toto úskalí překonal.
A to je pro letošek všechno. Uvidíme, zda se můj, léty prověřený, organizmus vzchopí příští rok k další cestě. Vůbec nemám představu, kam by to mělo být.
