Nový Zéland

Den první - Auckland

Procházka do přístavu, americký pohár plachetnic, pivo chutná

Zavolal jsem na shuttle pro odvoz do města a měl jsem trochu problémy s jejich výslovností. Oni naštěstí mé masabob English rozumí a tak mne přišli vyzvednout. Za 12$ mne dovezli mikrobusem až před backpackers. Nevím, jak bych to hledal na kole, bylo to dost daleko (cca 35 km), jízda vlevo a poměrně silný provoz. V hostelu o mne věděli, objednával jsem bydlení mailem. Zaplatil jsem 2 x 35$ a 20$ deposit. Ten se vrací při check-out (odhlášení), ale jen v případě, když člověk "nezlobil" - myl po sobě nádobí, odhlásil se do 10 hodin a pod. Takové poměry nevládnou všude, bývá to mnohem liberálnější. Zde to bylo dáno šéfíkem - Steve byl původem Chorvat a rakouskouherskou mentalitu má, stejně jako my, v krvi.

Ponsonby Backpackers kde jsem strávil první dvě noci

Nový Zéland je konstituční monarchie, kde generální guvernér reprezentuje vládnoucí britskou monarchii. Používá britský parlamentní systém, ale má jen dolní komoru parlamentu. Měnou je novozélandský dolar, který měl v době mého pobytu kurs cca 15 Kč za 1 dolar. Bankovky jsou velmi zvláštní, mají průhledné okénko nepravidelného tvaru. Měna není v ČR běžně k sehnání, občas se objeví ve směnárnách. Není to ale problém, hned na letišti v Aucklandu jsou kromě směnáren i bankomaty.

Žije zde 3,8 milónu lidí, z toho 72% Evropanů, 15% Maorů, 6% Polynézanů a 5% Asiatů (zbylá 2% prameny neuvádějí). Auckland je největší jak rozlohou, tak počtem obyvatel. Má okolo miliónu obyvatel a bydlí zde tedy čtvrtina všech novozélanďanů. Bydlí zde více lidí než na celém Jižním ostrově.

Auckland je zvláštní kombinace města s mořem. Rozkládá se na kráterech vyhaslých sopek a v zálivu s více než 50 ostrovy. Kopečky dosahují nejvýše 300 m, což je pro nás směšná výška. Ale pozor, absolutní převýšení je taky 300 m a při jeho zdolávání se na kole spíš zapotíte než nasmějete. Město má atraktivní okolí, kde můžete provozovat řadu aktivit - plachtit mezi ostrovy, procházet se v deštném pralese, povalovat se na trávníku ve vyhaslém kráteru nebo surfovat na pláži.

Do centra asi 30 minut chůze. Fouká, mám pocit zimy a přitom místní se producírují v kraťasech a v tričkách s krátkými rukávy, na tom vestu. Asi jsem moc rozmazlený.

V supermarketu jsem koupil svačinu - oběd - večeři a slupnul to v parku. Ani jídlo mi však nezlepšilo náladu. Byl jsem časově posunutý, špatně jsem jim rozuměl, nemám kolo a co zde tedy budu do p... dělat celý měsíc. K tomu jsem viděl samé mimořádně nehezké holky - podsadité, zřejmě evolučně dobře vybavená pro přežití ve zdejších drsných podmínkách. Také genetické míchání s Maory si patrně vybralo svou daň.

Centrum těsně přiléhá k přístavu, kde je hlavní atrakcí Americký pohár plachetnic. Je to nejstarší závod na světě a zde je silně propagován. Výsledky jsou denně zveřejňovány na obrovských tabulích. Hned u přístavu je vystaven impozantní trup závodní jachty a v loděnicích okolo přístavu je možné vidět další rozestavěné lodi. Všude můžete koupit suvenýry se jmény a logy sponzorů. Také se můžete nechat na závodní jachtě svést za kulantních 140$. Dneska lituji, že jsem to nezkusil, musí to být pro suchozemce impozantní zážitek.

Taxík před loděnicemi vyrábějícími závodní jachty

Přístav přecpaný loděmi je přímo v centru města

V přístavu je možno vidět nejrůznější druhy lodí

Parádní italská plachetnice kotví hned vedle Hiltonu

Je sice Haloween, ale zde to neberou tak vážně jako ve státech. Nějaké dětičky v maskách šly okolo a tak jsem udělal klasické leknutí "oh my God", takže měly radost, že někoho vystrašily.

Koupil jsem pivo, dal pořádnou sprchu a poslal domů první SMS. Zdejší mobilní síť pracuje na frekvenci 1900 (jako USA a Kanada). Pokrytí je na severním ostrově velmi dobré, na jižním je trochu horší. V 9 večer jem zalehl a spal jsem kupodivu dobře. Vzbudil jsem se v 5 ráno a dochrupal ještě do půl deváté.

Americký pohár plachetnic
Luis Vuitton Cup je čtyřměsíčním vyřazovacím závodem, kde týmy závodí proti všem. Nová pravidla dávají vyřazeným 'druhý život' a tak zvýšila napínavost soutěže. Nejprve jsou 2 kola, kterých se účastní všechny přihlášené lodě. Za každé vítězství je jeden bod. Z tohoto klání vyjde 8 nejlepších týmů, které pokračují ve čvtrtfinále. Tam jsou týmy rozděleny na 2 skupiny. Nejlepší 4 týmy v lepší skupině zvané "double chance pool" a zbylé čtyři v horší skupině "single chance pool". Oba vítězové 'lepší' skupiny postupují rovnou do semifinále, poražené týmy potom soutěží se dvěma vítězi 'horší' skupiny v opravách.
Semifinále začíná v prosinci a dvě doposud nejlepší lodi závodí proti všem ostatním. Vítěz postupuje přímo do finále, poražený má zase šanci v opravách. Finále Luis Vuitton Cupu začíná v lednu a jede se podle stejných pravidel jako America's Cup. Vítěz se v únoru jako vyzyvatel utká s obhájcem minulého prvenství (v roce 2002 týmem Nového Zélandu) v 9 závodech Amerického poháru.
Závodí se na 16 km dlouhé trase v aucklandské zátoce Hauraki. Posádku každé jachty tvoří 16 lidí (navigátor, taktik, kormidelník-kapitán, obsluha plachet a další). Sedmnáctý muž na palubě je host, který nesmí posádce nijak pomáhat, prostě se veze.
Závod je masivně sponzorován více než 350 miliony amerických dolarů. Největší sponzoři jako Oracle, Prada a Alinghi utratí více než 60 milionů amerických dolarů.