Nový Zéland

Z Aucklandu do Miranda Hot Springs

Jízda na tanku, pár na tandemu, kola se točí, prvně ve stanu

Ráno jsem zabalil a netrpělivě přešlapoval před místním obchodem pro cyklisty, který otevíral v 9 hodin. Koupil jsem náhradní lanka do šaltru a zadní brzdy, novou láhev na pití a hlavně pumpičku - celkem za 55$. Pumpička velice subtilní, ale na první pohled solidně udělaná. A taky skvělá, bez problémů a námahy napumpuji kolo, takovou jsem ještě neměl. Tedy až na tu cenu 35$, vždycky jsem měl mnohem levnější.

Ranní pohled z Ponsonby na centrum, dnes konečně vyrazím na kole

Anglický pár si na zahradě bacpackeru připravoval tandem a tak jsme se domluvili, že se sejdeme na nádraží a odtud vezmeme Tranz Metro do Papakury. Počkal jsem, až přestane jedna z častých ranních přeháněk, naložil kolo a byl jsem v šoku. Nemohl jsem to uzvednout, takovou váhu jsem fakt nečekal. Vyjel jsem z kopce do centra, silnice byla kluzká, kolo se chovalo o dost jinak než normálně a brzdná dráha se výrazně prodloužila. K tomu jsem si musel zvykat na levostranný a silný provoz, který směrem do centra ještě znatelně houstnul. No to jsem si teda vymyslil věc, říkal jsem si v duchu.

Před nádražím jsem se potkal s anglickým tandemem - Peterem a Mirandou. Hned to jelo a nebyly žádné problémy. Průvodčí nám řekl, kola si dejte do vagónu, opřete je o sedadla tak, aby vám to vyhovovalo. Žádné omezování, ani buzerace. Tandem je pěkná obluda a tak jsme koly zabrali jednu řadu sedadel, která byla uspořádána stejně jako v pražském metru podél stěn vagónu.

Peter a Miranda bydlí v jižní Anglii a právě cestují kolem světa. Přijeli z Austrálie, kde cestovali 2 měsíce autem. Zde si na 2 měsíce vypůjčili kolo a potom mají namířeno do Jižní Ameriky. Ptal jsem se, čím se živí, že mají tolik času. Mají 2 domy a žijí z pronájmu. Peter se k tomu živí jako malíř pokojů a dekoratér, takže dělá nezdaněné kšefty pro lidi z okolí. Se svojí 'živností' si hlavu neláme, vždycky prý nějaké zákazníky sežene. Inu zvláštní přístup.

Půl hodina do Papakury uběhla rychle. Tam jsme se rozloučili s tím, že se možná večer sejdeme v Miranda Hot Springs. Oni jeli kratší rovinatou jižní cestou a já severní cestou okolo moře. Počátečních 25 km po rovině, tam váha kola nehraje skoro žádnou roli. Potom mírné kopečky a tam už to bylo znát. Ve sjezdech jsem si dával obzvlášť pozor, měl jsem strach, aby se kolo nerozkmitalo. Prostě žádné 'kochání' okolní krajinou.

U mořské zátoky Kawakawa Bay velké cedule zakazující koupání kvůli znečištěnému moři. To jsem si myslel, že jedu do panenské přírody. Potom asi 200 m stoupání, na kopečku Tapapakanga Regional Park, který opanovalo mohutné stádo ovcí. Sjezd k moři a podél Seabird Coast (pobřeží mořských ptáků) ve výrazném protivětru do Mirandy. Některé úseky cesty byly prašné a hodně rozbité, část se opravovala, všude dost prachu. Před Mirandou rozlehlá ptačí rezervace (Natural Trust Centre & Wildlife Reserve), kde bylo vidět o hodně více ptáků než návštěvníků a to byla sobota.

Poprvé jsem dojel k moři

Ukazatel nebezpečí požárů

Dopravní značka skutečně nelže

Mírný sjezd k Matingarahi, v pozadí kopce poloostrova Coromandel

Mirandu jsem minul a dojel do Miranda Hot Springs. Zaplatil jsem v campu 14$, postavil poprvé v reálu stan a vymyslel vnitřní uspořádání. Brašny s věcmi jsem naskládal podél delší stěny. V kuchyni nebylo žádné nádobí. V campech se předpokládá, že je lidé vozí s sebou. Tak jsem si alespoň vypůjčil hrníček, horká voda tekla z boileru a mohl jsem vařit kafe i čaj. V bufetu jsem koupil fish & chips & eggs a šel spát poprvé do stanu.

Kochání
lidově 'kochačka', je stav, kdy se člověk namísto jízdě věnuje obhlížení okolní krajiny, nejlépe 'panoramat'. Proniklo i do českého filmu, kde je geniálně předváděl Rudolf Hrušínský jako doktor ve filmu Vesničko má středisková. Stejně jako ve filmu mívá kochání bolestivé důsledky, způsobené pádem z kola. Několikrát jsem na ně v Čechách doplatil odřeninami a silničním lišejem (vzniká intenzivním třením kůže o povrch cesty). Na Novém Zélandu je tento jev obzvláště nebezpečný. Zejména v prvních dnech je člověk oslněn krásou okolní krajiny a musí se vědomě nutit k soustředění na jízdu. Často jsem si musel opakovat mantru "Žádná kochačka ať není bouračka".