Nový Zéland

Ze Springfieldu do Christchurche

Mokro jako ve vodě, ovčákem čtverákem, setkání po letech, solidární cyklista

V noci pršelo zajímavým způsobem. Déšť nebylo vůbec slyšet, ale když jsem vylezl ze stanu, byl jsem okamžitě mokrý. Měl jsem pocit jako bych stál pod velice jemnou sprchou, nebo jako bych se dostal do mraku. Proto jsem se válel ve spacáku asi do 8 hodin, v rádiu poslouchal střídavě jednu ze 2 dosažitelných stanic a čekal, že se vyčasí. Počasí bylo však stále stejně hnusné a tak jsem se rozhodl vypadnout. Snědl jsem sušenky, taštičky strejdy Tobiáše a vypil litr juice. Vzhledem k tomu, jak snadná cesta mne čekala, jsem mohl jet třeba nalačno.

Nouzově jsem zabalil vše ve stanu, nakonec mokrý stan. Podle informací z BBH guide nemá žádný bacpackers v Christchurchi místo pro stany a tak se pokusím sehnat single a stan vysuším. Vyjel jsem v pláštěnce, nasadil červenou blikačku a pořád po rovné silnici mírně se svažující směrem k moři. Počasí stálo za fotku. Vzal jsem to z prostředku silnice a počkal, až se trochu přiblíží auto z protisměru, aby na té fotce bylo alespoň něco jiného než opršelá silnice. Vyfotil jsem a stáhl se na krajnici ke kolu. Trapas, paní z auta zastavila a nabízela mi pomoc. Vysvětlil jsem jí, že jsem si chtěl jenom zvěčnit hnusné počasí. Ona, že takové kabáty (mínila mojí řvavě žlutou pláštěnku) mají pasáci ovcí a zastavují v nich dopravu, když ženou ovečky přes silnici. Ještě chvíli jsme klábosili a pak se srdečně rozloučili. Nicméně bylo to typické; lidé zde mají o druhé zájem a mají snahu pomoci. Zřejmě je to řídkým osídlením, ve kterém si nestihnou lézt na nervy.

Počasí připomíná šedé a smutné ráno opilcovo

Vzal jsem to po staré původní cestě "Old West Coast Road", kterou mi poradil Geronimo v Arhur's Pass Village. Stále mžilo, ale žádný protivítr a tak jsem to švihal průměrem skoro 30 km/h. V polovině cesty se projevil vliv moře, přestalo pršet, ale začal foukat protivítr.

Další variace na poštovní schránku

Cesta pohodlně a nevzrušeně ubíhala, když tu, co to nevidí mé bystré oko? V dálce se sune monstrum s výrazným oranžovým zadkem. Že by to proti jeli ... ? Ano, je to tak, v protisměru si to valí Peter & Miranda, se kterými jsem to v Aucklandu rozjížděl. Přišlo mi to neuvěřitelně dávno. Moc toho nenajezdili, Miranda toho měla evidentně plné kecky. Jezdili hodně autobusem. Jeli do Springfieldu, odtud chtěli vlakem na Arthur's Pass. Potom Šedá huba, Hokitika a Queenstown. Hlavní zájem měli o to, jak je to strmé, asi měli dost problémy s jízdou v kopcích. Však také Francouzům na tandemu dělali kopce potíže a to byli jiní kabrňáci. Pro jistotu jsem si je vyfotil, další setkání v Queenstownu nebylo moc pravděpodobné.

Třetí setkání s Peterem a Mirandou

Dvakrát mne předjeli místní cyklisté na silničních strojích a dali obsáhlou řeč - odkud, kolik, jak dlouho, jaké kolo, poruchy, kolik převodů. Dávali mi nepokrytě najevo, jak si cení mého výkonu. Když jsem jim vykládal, jak jsem profrčel Alpami v nádherném počasí, vrtěli hlavou a říkali, že jim se to jako zdejším usedlíkům ještě nepodařilo a že jsem šťastlivec. V tom jsem jim dal za pravdu. A když jsem jim líčil můj boj s Otira Gorge, koukali na mne s respektem.

Nechme však přehánění, mezitím jsem dojel do Christchurche (čti krajčerč). Je to velké město, od okraje je do centra 9 km. Ocenil jsem mapu koupenou ve Wellingtonu, byla v ní jak mapa širšího okolí, tak i mapa města s rejstříkem ulic. Našel jsem si backpacker "Summer Poly", který má 9 singlů za 22$. Bez problémů jsem našel ulici, byla dlouhá a jednosměrná a tak jsem si vedlejší ulicí nadjel a pak to otočil po směru. Adresa patřila zdejší polytechnice a když jsem se donutil přečíst popis v BBH guide, zjistil jsem, že je to bydlení na kolejích o prázdninách, tedy od 15. prosince.

V příčné ulici jsem narazil na Frauenreishaus Womens Hostel. Měli plno, ale poslali mne do dalšího hostelu opodál v téže ulici. V kanceláři "Round-the-World-Backpackers" jsem narazil na cyklistického nadšence. Ptám se, zda mají volno. Prý ne, ale něco mi tam najde. Říkám, že mi stačí místo na stan na pouhé 2 noci. Tak mne dal na zahradu, aniž by měli licenci na stany. Za 20$ dvě noci v Christchurchi, to je dobrý počinek. Dokonce mi dal klíče a nechtěl ani zálohu 20$, která se vrací při odhlášení a vrácení klíčů. Ušetřené peníze projím a propiji v pivu.

Hoch z kanceláře mne provedl po celém hostelu a ukázal, kam si mohu postavit stan. Ale hlavně se vyptával, co jsem všechno projezdil. Že prý asi za 2 roky pojede s kolem do Evropy, že je to nejlepší způsob cestování. Nechal si ukázat vybavení, stan, nosiče, brašny, převody, co vzít a co nebrat, prostě fanda. Taky jsem ho asi za půl hodiny viděl vyjíždět z hostelu spolu se ženou (družkou, milenkou) na kole. Stan jsem postavil v soukromé části zahrady poblíž jejich bytu, který sestával z jediné místnosti.

V kuchyni backpackeru

Po 16 hodině jsem vyrazil do města, je to po dlouhé době skutečné město. V katedrále, na kterou jsou zde všichni pyšní, jsem do pamětní knihy napsal "not bad" (není to špatné). Na Evropu to prostě nemá.

Šachy před katedrálou

Liščí díra je plná hospod

Barevné záchodky vypadají jak náplně do inkoustové tiskárny

Najedl jsem se u Číňanů - rýže, kuře, pražené kešu za 9,50$, pivko za 3$. Byla to hromada jídla, měl jsem co dělat, abych to všechno zbaštil. Koupil jsem sedmičku červeného na večer za 10$. Večer jsem si u Atomic Shuttle telefonicky objednal autobus do Queenstownu za 45$ + kolo 10$. Vyzvednou mne pozítří v 7 ráno, platba u řidiče.

Christchurch
Největší město na jižním ostrově, počet obyatel převyšuje 300000. Často zmiňován jako nejangličtejší město mimo Anglii. Založen v roce 1850 anglickými nábožensky založenými osadníky, což vysvětluje jméno města. Je proslulý spoustou parků a zahrad.