Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Hanoj
Proč jsem se trochu opozdil
Začátkem září se začaly v mé mailové schránce hromadit maily s dotazem, zda jsem vůbec naživu a jestli letos hodlám vyrazit na každoroční cyklistický čundr. Mé zdržení mělo velice prozaický, ale příjemný, důvod. V roce 2013 jsem potkal v newfoundlandském Saint John's cyklistu Alaina z kanadského Montrealu. Měli jsme stejnou cestu a tak jsme spolu jeli téměř 3 týdny až do amerického státu Maine. V květnu mi oznámil, že pojede z Kodaně do Budapešti a mohl by být začátkem září v Praze. V té době jsem uvažoval o cestě do Malajsie a na Borneo začátkem srpna, ale letenky jsem zatím nezaplatil. Proto bylo snadné změnit plány, začátek cesty jsem posunul na konec září. Alain pobyl v Praze 6 nocí, kromě pití piva, vína a prohlížení památek jsme se také věnovali kultuře, byli jsme dokonce v opeře na Aidě (on je mimochodem velký fanda české mezzosopranistky Magdaleny Kožené).
Praha: Pivo mému kanadskému příteli chutnalo znamenitě
Po náročném pražském se pobytu se Alain odjel "rekreovat" na Greenway Praha - Vídeň, ze které si na můj popud odskočil na Hlubokou a do Českého Krumlova.
Praha: Můj kanadský kamarád Alain se vydává do jižních Čech
Časový posun měl značný vedlejší efekt. Posunul mne do období dozrávání jablek, jejich trhání a zpracování. Takže jsem po několika letech zase lezl po stromech a odvážel jablka do moštárny. Docela fuška, divil jsem se, že to v minulých letech žena zvládala sama. Času ale ubývalo, zabalil jsem na poslední chvíli a byl jsem trochu nervózní z toho, abych doma nenechal nějakou podstatnou věc. Do toho se ještě zhroutil domácí počítač a já se musel věnovat nastavení jeho dočasné náhrady. Prostě se to všechno nějak sypalo. K tomu ještě připočtěte věkem podmíněnou roztržitost, kdy dělá problém udržet myšlenku na cestě z pracovny do garáže, kde jsem balil. Možná to někteří znáte, jdete pro určitou věc, ale přinesete něco úplně jiného. Možná už za tím vykukuje ten Němec od A.
Ocenil jsem gesto od letušky.cz, kde jsem kupoval letenku. Tři dny před cestou mi přišel mail, varující před velkým zdržením při cestě na ruzyňské letiště v důsledku opravy Lipské ulice. Vyrazili jsme s jeden a půl hodinovým předstihem, ale zpoždění bylo pouze 10 minut. Letos jsem se chtěl vejít do povolených 30 kg (Emirates), proto jsem měl hodně těžkou tašku na palubu (cyklistické brašny a boty, stan, karimatka, spacák). Věděl jsem, že mám stejně trochu nadváhu. Při odbavení jsem slečně na otázku zda se vejdu do 30 kg poctivě odpověděl, že jsem se o to fakt snažil. Krabice s kolem 19,5 kg, krabice s věcmi 12 kg, prošlo to bez doplatku.
Cestování v pivním odéru
Jako vždy jsem si koupil 2 plechovky Plzně a nechal zabalit zvlášť, abych je mohl po cestě vypít samostatně. Prošel jsem bezpečnostní kontrolou a těsně před nástupem do letadla mne nějaká Japonka upozornila, že mi něco teče z baťůžku. Jedna z plechovek praskla a pivo zaplavilo dno. Foťák byl naštěstí v neoprénovém pytlíku, žádná škoda nevznikla. I když jsem baťoh provizorně na záchodě vypral, pořád se za mnou táhla nezaměnitelná pivní vůně. Čecha v sobě prostě nezapřu.
Letěl jsem přes Dubaj a Rangún, zejména ta noční část z Dubaje do Rangúnu mne dost zničila. V Hanoji jsem pospíchal k vízové přepážce, abych se tam moc nezdržel. Měl jsem vietnamské elektronické vízum pro více vstupů. To bylo sice dražší než jednorázové, ale při mém ad hoc způsobu cestování jsem měl alespoň jistotu, že budu moci realizovat momentální nápady třeba na kratší výlet do Laosu. Vízum je drahé, nejprve jsem zaplatil on-line 55 USD, dostal jsem provizorní vízum. S tím se musí v Hanoji na vízovou přepážku a tam za dalších 50 USD dostanete do pasu skutečné vízum. Naštěstí to jde rychle a za necelou čtvrthodinu jsem už stepoval u pásu se zavazadly. Vše dorazilo v pořádku, nic jiného jsem ani nečekal.
Ubytování jsem měl zaplacené v centru Hanoje, musel jsem se tam nějak dostat. Bylo 16 hodin, stmívá se v 18, do města skoro 50 km, na kole bych to prostě nedal. Bankomat mi ochotně nasypal 2 miliony dongů (něco přes 2000 CZK) a s takto získanou sebedůvěrou jsem obešel přepravní kanceláře v hale. Nakonec jsme našel jednu s vozy normální velikosti (hodně taxi je maličkých), do kterých byla šance krabici s kolem nacpat. Sice mi vnucovali minibus, ale cena byla dost vyšší než za auto, tak jsem trval na autě za standardní cenu.
Stálo mne to ekivalent 25 USD, řidič mne po 40 minutách jízdy vysadil před správným hotelem. Tam jsem sice měl zaplacené 4 noci, ale měli obsazeno a tak mne na jednu noc poslali do hotelu přes ulici. Kolo a krabici s věcmi jsem si nechal v původním hotelu, kam bych se měl zítra po snídani přestěhovat. Mimochodem, toto je zde docela běžné a na booking.com si na to řada lidí stěžovala.
Hanoj: Pouliční jídelna
Hanoj: Pouliční prodejce
Hanoj: Kolo se většinou využívá v byznysu - k prodeji nebo jako rikša
První dojmy
Prádelna, to mne napadlo okamžitě. Teplé a vlhké počasí, po pár krocích orosené čelo, musí se to kompenzovat orosenou plechovkou piva. Ta je k sehnání na každém rohu za lidovou cenu okolo 12 Kč. Kurs dongu je natolik výhodný, že je přepočet velmi snadný. Za 1000 dongů jsem dal 1,13 Kč. Stačí dělit tisíci a máte to skoro přesně v korunách. Mince jsem tady neviděl, vše je v bankovkách a na každém nominálu se skví tatáž podobizna Ho Či Mina. Proto se mi to ze začátku dost pletlo, navíc těch nul je moc a musel jsem bankovky při placení důkladně prověřovat.
Hanoj: Rarita - na všech bankovkách, které jsem zatím viděl - je zobrazen pořád ten samý soudruh
Hanoj: V této ulici jsem bydlel
Hanoj: Pouliční jídelna naproti hotelu
Hanoj: V této jídelně se prodává jídlo "přes ulici"
Je zde levné nejen pivo, ale i veškeré jídlo, oblečení a vstupy. U pouličních stánků či v levných restauracích "garážového" typu jsem se výtečně najedl za našich 35 Kč, s půl litránkem piva za 50. Vstupy do památek typicky 30000 dongů (33 Kč). Prodávají zde outdoorové oblečení světových značek. Například bunda The North Face s goretexem XCR do 500 Kč. Samozřejmě je to fake a o goretexu taky trochu pochybuji. Nicméně mne to zajímalo a když jsem nepromokavost zpochybnil, polili rukáv bundy vodou a vypadalo to věrohodně. Ale nic jsem nekupoval. Přišlo mi, že mám v tomto počasí oblečení nadbytek a nikoliv nedostatek. Ale deště to prověří.
Hanoj: Před katedrálou St. Joseph
Hanoj: Mariánská socha před katedrálou
Hanoj: Rikšové
Dopravní výchova
Nejdříve jsem se musel naučit přecházet silnice. To je fakt maso. Dokonce i na přechodu a na zelenou nemáte šanci "civilizovaně" přejít, auta a motorky jedou pořád. Proto taky lidé na přechody kašlou a přechází silnice kdekoliv. Začal jsem tím, že jsem se vždy přilepil na někoho místního a přecházel s ním. Ze začátku jsem cítil až fyzickou nevolnost, když jsem se šinul přes silnici v proudu husté dopravy. Nakonec jsem si zvyknul. Je prostě potřeba vykročit do silnice pokud možno v okamžiku, kdy nejede moc aut. Motorky se vám vyhnou, často jen o vlásek. Auta vás taky objedou, ale ta přitom musí někdy brzdit, což vzbuzuje nelibost jejich řidičů.
Druhý den jsem se po snídani skutečně přestěhoval, nový pokoj byl výrazně lepší. V hotelu vestavěli do schodiště výtah, na schody jim tím pádem zbyla šířka zhruba 40 cm. Nicméně i kolo v krabici jsem vyvezl výtahem a dolů půjde nenaložené kolo ve výtahu také na stojato. V pátek jsem se věnoval kolu, vše šlo jako na drátkách. Dobře jsem ho zabalil, vše navzájem stáhnul stahovacími pásky, proto se nic nezničilo. Pochvaloval jsem si novou pumpičku od Lezyne. Váží 70 gramů a na kolo se napojuje kratší hadičkou, takže se nemusí pumpička tlačit na ventilek. Loni jsem měl podobnou pumpičku z Lidlu, ale tam vždy při odšroubování hadičky uniklo trochu tlaku. U Lezyne to vyřešili skvěle, na hadičce je titěrný vypouštěcí ventil (říkají tomu systém ABS) a ten zmíněný problém eliminuje. Kola jsem nafoukl na 4 atmosféry a ani se moc nenadřel.
Odpoledne jsem si musel dát šlofíka, jet lag se projevuje i při rozdílu 5 hodin a já toho v letadle moc nenaspal. Využil jsem toho, že bydlím v centru staré Hanoje a k večeru obešel jezero Hoan Kiem. Největší atrakcí je kostel Ngoc Sonna malém ostrově, vede k němu sytě červený dřevěný most. V kostele je vycpaná obří želva, údajně z tohoto jezera, vážila 250 kg. V turistických informacích jsem zjistil adresu outdoorového obchodu, ve kterém chci koupit plynovou bombu do vařiče. I když, jak to zatím vidím, toho asi moc vařit nebudu. Za tmy jsem se ještě trochu ztratil v bludišti křivolakých uliček a nadával si, proč jsem si nevzal svojí GPS navigaci.
Hanoj: Monument krále Le Thai To - altánek
Hanoj: Pavilon v jezeře Hoán Kiém
Hanoj: Pavilon v jezeře Hoán Kiém
Hanoj: Ngoc Tom Temple
Hanoj: Most k ostrovnímu kostelu Ngoc Tom
V sobotu jsem měl problém vylézt z postele v 9 hodin, hotelovou snídani podávali do půl desáté. Venku utěšeně lilo, počkal jsem až to trochu opadne a vyrazil koupit bomby do vařiče. Počasí se zhoršilo tak, že jsem to kousek od cíle zabalil a vrátil se na pokoj. Měl jsem sice nepromokavou bundu takže jsem nezmokl, ale zapotil jí zevnitř, takže to vyšlo nastejno, jako bych šel bez bundy. Naštěstí ve zdejším vedru všechno schne rychle. Druhý odpolední pokus už byl úspěšný. Zastrčený U Mart jsem našel a koupil pro jistotu 2 bomby Made in Israel za přijatelných 95 Kč za kus.
Hanoj: Chuan Su Pagoda - nádvoří a vstupní brána
Hanoj: Chuan Su Pagoda - hlavní síň
Hanoj: Chuan Su Pagoda - vnitřní výzdoba
Věznice Hoa Lo
Historická věznice, kterou založili Francouzi a věznili v ní zejména revolucionáře, kteří chtěli Vietnam vymanit z koloniální nadvlády. Podmínky byly kruté, trestanci trávili čas v okovech na společné lavici. Pouze k smrti odsouzení měli nárok na samostatné špeluňky. Francouzi sem importovali gilotinu, aby jim ty popravy šly tak pěkně civilizovaně od ruky. Zajímavé byly dokumenty o hromadných útěcích, které se několikrát povedly úzkým kanalizačním potrubím. Vězni rozhodně nebyli vypasení, když se těmi úzkými kanály protáhli.
Hanoj: Věznice Hoa Lo - vstup
Hanoj: Věznice Hoa Lo
Hanoj: Věznice Hoa Lo - vietnamští političtí vězni byly zamčeni nohama v okovech
Hanoj: Věznice Hoa Lo - gilotina
Hanoj: Věznice Hoa Lo - památník
Potom pár let sloužilo vězení obyčejným kriminálníkům, ale svou "slavnou" éru zahájilo vězněním sestřelených amerických pilotů. Ti ji přezdívali "hanojský Hilton". Byl zde vězněn například nynější senátor John McCane, jehož letecká kombinéza s omlácenou přilbou je vystavena ve vitríně. Podmínky amerických vězňů byly výrazně lepší než jejich předchůdců.
Zmoknul jsem toho dne podruhé a tak jsem využil situace a mokré oblečení hned vypral. Do rána to bylo suché. Večer se počasí umoudřilo, proto jsem vyrazil zapařit na noční trh. Řada ulic v centru byla v sobotu a neděli pro dopravu uzavřena, chození městem bylo příjemné. Severně od jezera Hoam Kiem je několik ulic vyhrazeno pro noční trh, který začíná se setměním. Pohybují se tam davy lidí, ti potřebují jíst a pít, všude je plno pouličních hospod. Nechal jsem se zlákat na barbecue a udělal jsem dobře. Za našich 80 Kč jsem dostal vrchovatý talíř syrového vepřového, hovězího a kuřecího masa spolu s nakrájenou zeleninou. Přede mnou byl kulatý gril, ve kterém se topí něčím, co vypadá jako parafin. Všechno jsem si sám ugriloval, když se to začalo trochu připalovat, obsluha mi ukázalo, jak žár ztlumit. Najedl jsem se výborně a samozřejmě přišla pivní žízeň, kterou jsem postupně uhasil v několika hospodách. Ale byl jsem při smyslech a do hotelu trefil i bez navigace.
Hanoj: Noční trh pod žlutou hvězdou
Hanoj: Noční trh - policista laškuje s prodavačkou
Památky
V neděli dopoledne jsem koupil autoatlas a lupu, abych ty malé blechy vůbec přelouskal. V supermarketu nakoupil železnou zásobu jídla na cestu. Potom jsem obešel několik vzdálenějších památek. Nejstarší čínský kostel Bach Ma je otevřen pouze pár hodin denně a já to netrefil. Potom jsem přešel ze starého města do distriktu Ba Dinh a navštívil Citadelu. Na její věži vlaje velký vietnamský prapor. Okolo Citadely je výstava amerických a ruských letadel z dob americké války (jak se zde logicky říká vietnamské válce). Vévodí jí dopravní IL14, to je okopírovaný americký DC3. Dalšími jsou ruské stíhačky Mig 15, Mig 17 a Mig 21, které byly poměrně úspěšné proti americkým stíhačkám F5. Impozantní byly vrtulníky, zejména dvourotorový Chinook. Samozřejmě i tanky z obou stran, ale to mne moc nezajímá. Zajímavým exponátem bylo jízdní kolo s bazukou, "opancéřované" dvěma pytli písku.
Hanoj: Pouliční kapela
Hanoj: Asijské umění
Hanoj: Před kostelem
Hanoj: Citadela - muzeum americké války
Hanoj: Citadela - národní památka Mig 21 se 14 sestřely amerických letadel
Hanoj: Citadela - pytli písku obrněné kolo s pancéřovou pěsti v muzeu
Kousek od Citadely je mauzoleum největšího vietnamského hrdiny Ho Či Mina. To sídlí ve výstavné vládní čtvrti a před mausoleem je zdejší "Letenská pláň" - místo pro průvody a vojenské přehlídky. Expozici o jeho životě jsem si odpustil a namísto toho si prohlédl šintoistický Quan Thanh kostel na břehu jezera Trůc Bach. Večer jsem míjel katedrálu St. Joseph právě v době mše. Bylo tak narváno, že davy věřících stály na náměstí před kostelem. Co mne překvapilo, v průběhu mše hráli Chopinův klavírní koncert.
Hanoj: Vila jak od Gočára ve vládní čtvrti
Hanoj: Ho Či Minovo mauzoleum
Hanoj: Stráž před Ho Či Minovým mauzolem
Hanoj: Prezidentský palác
Hanoj: Výzdoba vládní budovy
