Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy

X

Hledat na kolemkolem

Východní Kambodža

Go Dau, Neak Loeung, Phnom Penh

Procedury na hranici

Zbylo mi posledních 80000 dongů. Za 40000 jsem si dal vydatnou hovězí nudlovou polévku, ve které plavaly masem obalené kosti. Ujel jsem na ní 120 km. Za zbytek koupil půllitrovky zeleného čaje a 2 třetinky piva. Tím jsem měl dongy z krku.

Na hranice jsem přijel navlhlý, dvakrát jsem nahazoval pláštěnku v krátkých prudkých přeháňkách. Před hranicí se na mne vrhlo několik týpků, že mi vyřídí víza a vším mne provedou. Poslal jsem je k Brdičkům, víza jsem měl a pas na imigration snad taky umím ukázat. Na vietnamské straně byly dvě fronty, šel jsem do té krátké. Za katrem seděl nasupený ouřada ve vojenském stejnokroji, kterému se položil pas na okénko a on potom milostivě úřadoval. Trochu jsem ho naprudil, protože jsem si stoupl před okénko a čekal, kdy mi oštemplovaný pas vrátí. Odehnal mne naštvaným gestem pryč, jako co že si to na vrchnost dovoluji. Nicméně orazítkovaný pas vydal téměř okamžitě.


Prasot: Typická zelená podmáčená krajina


Z od Bavet: Buvol

Popojel jsem asi kilometr a byl u kambodžské imigration. Víza lze koupit přímo na hranici. Já si dopředu vyřídil eViza. Ta přišla mailem a já měl s sebou 2 vytištěné obrázky eViza, které vypadaly jako stránky z pasu. Majitelé eViza na nic nečekají a jsou odbaveni vyhrazenou přepážkou. Tam něco dlouze studovali a pak mi řekli, tohle chlapče není eVizum. Měli pravdu, já v tom fofru popadl kopii hlavní stránky pasu a nutil jim to jako vízum. Vrátil jsem se ke kolu, vytáhl správný obrázek a bylo hotovo. Byl jsem v Kambodži.


Z od Bavet: Před školou


Prasot: Kambodžská "boží muka" jsou před každým stavením

Ještě jsem si vyměnil 20 USD od jedné z mnoha mobilních směnárnic. Kurs jsem znal, ona to na mne zkusila, já jí řekl kolik to má být, ona se zasmála a mnou uvedenou částku mi vyplatila. Hned za hranicí bylo na kambodžské straně asi 10 hotelů s kasiny, ale tím příval civilizace skončil.


Prasot: Kluci na mne dělají opičky, byli rádi, že je fotím


Poblíž Svay Chrum: Rybáři tahají sítě, nic v nich nebylo

Silnice horší než ve Vietnamu, krajnice úzká, většinou rozbitá nebo zahrnutá pískem. Silniční provoz výrazně slabší. Ještě větší nadšení místních, hlavně dětí, při spatření cizince, na pozdravy jsem odpovídal neustále.


Poblíž Svay Chrum: Brána

Potkal jsem letos první dálkové cyklisty, párek sympatických Italů. Jeli z Bangkoku do Rangúnu přes Vietnam a Laos. Moc to nehnali, mají čas do dubna. Oni mi také potvrdili, že jsem první cyklista, kterého potkali.


Poblíž Svay Chrum: Italský pár na cestě z Bangkoku do Vietnamu


Poblíž Svay Chrum: S italským cyklistou Fabiem Runnerem právě řešíme problémy světového významu a shodli jsme se na tom, že kambodžské pivo stojí za starou bačkoru

Celý den jsem vyhlížel, zda navzdory zdejším klikihákům poznám nějaké ubytovací možnosti. Neviděl jsem nic. V podvečer jsem se přiblížil k většímu městu Neak Loeung. Už 15 km jsem jel v silném dešti a potřeboval se někam upíchnout. Na stanování to zatím nebylo, volná krajina je obšancována majiteli přilehlých domků, tedy spíše kůlen a zbytek je většinou zaplaven nebo alespoň podmáčen. V dešti jezdím bez brýlí (na dálku), ale i tak jsem vyhodnotil jednu stavbu jako nadějnou. Ano, byl to Guest House, ale nechtěli mne tam. Prý měli všechno obsazeno.


Neak Loeung: Výhled z balkonu našeho Guest House

Po dalších 2 km se objevil jiný Guest House a tam už jsem byl vítán. Šel jsem vybrat peníze z kreditky, uspěl u druhého bankomatu. A jak mne italští cyklisté varovali, za každý výběr si zde banky účtují cca 4 USD. Proto jsem vybral maximální možnou částku 400000 rielů za necelých 2645 Kč, což dělá zhruba 6,60 Kč na 1000 rielů. Blbě se s takovým kursem z hlavy pracuje. Je tady dráž než ve Vietnamu, ale nejsou to žádné závratné pálky. Ty očekávám až v Singapuru.


Neak Loeung: Loď v mělčinách vytvořených Mekongem


Neak Loeung: Břeh Mekongu

Asi 2 km za Neak Loeung se vyšpulil dlouhý moderní most a za chvíli jsem z jeho koruny vyhlížel kávově hnědý Mekong. Teprve potom jsem dostal hlad, dal si ve stánku u silnice velice vydatnou polévku a bylo mi jasné, že na ni dojedu do 60 km vzdáleného Phnom Penhu.


Neak Loeung: Most přes Mekong

Včera jsem se podivoval nad tím, že italští cyklisté jedoucí v tílkách neměli od slunce spálené ruce. Na to jsem opatrný a zatím vždy jsem jezdil v triku s dlouhým rukávem. Dneska sluníčko moc nesvítilo, proto jsem experimentálně vyjel jen ve spodním triku. Protivítr ještě silnější než včera mě příjemně ovíval a nepřipadalo mi, že bych si paže a ramena nějak připaloval. V polovině cesty jsem je raději znovu natřel krémem proti slunci - padesátkou. Dobrý, i když později sluníčko vykouklo, nedoznal jsem žádné úhony.


S od Neak Loeung: Brána ke svatyni

Pozoroval jsem domky v okolí silnice a nestačil se divit. Do málokterého z nich se dalo dojít suchou nohou. Silnice vedla v bezprostřední blízkosti Mekongu a ten má vody opravdu na rozdávání a kam může, tam ji natlačí.


S od Neak Loeung: Toto není výjimka, ale pravidlo - většina domů je postavena v trvale podmáčené půdě

Hodně mne taky překvapilo množství místních kostelů a svatyní. Každých pár kilometrů se něco objevilo a nebyly to žádné pastoušky, ale hezké udržované stavby s řadou soch, pomníků, stúp a různých věžiček. Jak je možné, že taková civilizace podlehla šílenci Pol Potovi a jeho druhům - Rudým Khmérům. Fakt to nechápu.


S od Neak Loeung: Jeden z mnoha kostelů poblíž silnice


S od Neak Loeung: Kostel

Phnom Penh

Idylická jízda skončila na okraji Phnom Penhu. Silnice se předělávala, byla svedena do dvou pruhů s kvalitou velice prašného tankodromu. Polykal jsem smrady kamionů, které jsem v tlačenici objížděl, vyhýbal se největším dírám, když to bylo možné a láteřil. Ráno se mi totiž podařilo před Guest Housem objevit hadici s vodou a hnusně zaprasený stroj jsem uvedl do obstojného stavu. Tady mé úsilí padlo vniveč.


Phnom Penh: Konec několika kilometrového průjezdu stavbou, prášilo to hrozně


Phnom Penh: Břeh Mekongu


Phnom Penh: Rybář na Mekongu loví obřím podběrákem

Navigace mne spolehlivě dotáhla k objednanému Guest House, který jsem dopředu zaplatil. Byl velmi levný, kousek od centra. Samozřejmě žádná sláva, ale když jsem uzmul židli z vedlejšího neobsazeného pokoje a televizi vystrčil na chodbu, obstojně jsem se zabydlel.


Phnom Penh: Loď na řece Mekongu


Phnom Penh: Lodě na Mekongu, v popředí člun sloužící jako obydlí

Odpoledne jsem se nikam nehnal, památky nechám na zítřek a pozítří. Šel jsem se podívat do obchoďáku AEON, zda tam neseženu plynovou bombu do vařiče. V outdoorovém oddělení ji neměli, proto jsem prozkoumal internet a na zítřek mám tipy na 2 obchody. Uvidíme. Já tady vařím jenom čaj a kafe a když bombu neseženu, koupím si nějakou malou rychlovarnou konvici.


Phnom Penh: Tunel okolo parkoviště u obchodního domu AEON

Blbý je, že mi zdejší pivo fakt nechutná. Dát si jedno při dojezdu na žízeň je OK, ale další už do sebe lámu velice těžko. Nejhorší je Angkor, ten chutná jak odvar ze sardinek. Cambodia je o trochu lepší, ale taky žádná sláva. Dneska jsem vypil výrazně víc čaje než piva. Ze mne tady Khmerové nakonec udělají abstinenta, hrůza pomyslet.


Phnom Penh: Nábřeží po dešti


Phnom Penh: Malé Khmerky vás zdraví

Královský palác

Druhý den jsem věnoval památkám. Město je naštěstí malé, má zhruba 1.5 miliónu obyvatel. Hlavní památky se dají obejít pěšky. Bydlel jsem 300 m od královského paláce a logicky jsem tam svou prohlídku započal.


Phnom Penh: Před královským palácem


Phnom Penh: Královský palác s korunovační halou


Phnom Penh: Budova na prvním nádvoří

Palác byl vybudován v roce 1866 s francouzskou pomocí, některé budovy až počátkem 20. století. Je oficiální rezidencí krále Norodoma Sihamoniho, proto jsou přístupné pouze některé stavby. Interiéry je zakázáno fotografovat. Platí tady striktní dress code, ženy i muži musí mít oblečením zakrytá kolena a ramena.


Phnom Penh: Věž královského pláce s hlavami obrácenými do 4 směrů


Phnom Penh: Model Angkor Watu před svatyní smaragdového Buddhy, vpravo Stříbrná pagoda na "hoře" Kailassa

Přístupná jsou pouze 2 nádvoří. Zajímavá je Stříbrná pagoda na "hoře" Kailassa. Tato hora, jak ji oficiálně nazývají, je asi 8 metrů vysoký pahorek. Pagoda dostala své jméno díky tomu, že podlaha je obložena 5000 kusy stříbrných cihel, celkem pěti tunami stříbra. Ani si toho nevšimnete, podlaha je zakryta tlustým kobercem a pouze malý kousek byl nechán odkrytý.


Phnom Penh: Vnitřní prostor podloubí byl vyzdoben malbami v celkové délce 240 metrů


Phnom Penh: Stúpa Norodoma Norinddraponga


Phnom Penh: Stúpa Norodoma Sihanouka


Phnom Penh: Socha před Stříbrnou pagodou

Wat Phnom

Svatyně na kopci, jak by se dal přeložit název Wat Phnom, je na nejvyšším místě města a vypíná se do neuvěřitelné výšky 17 metrů. Je oblíbena místními, kteří si sem chodí vyprosit štěstí. Byla založena v roce 1373 paní Penh, která potřebovala někam umístit 4 sochy Buddhy, které vylovila z Mekongu.


Phnom Penh: Schody k Wat Phnom


Phnom Penh: Wat Phnom je umístěn na jediném kopečku ve městě, který se hrdě vypíná do výšky 27 m nad své okolí


Phnom Penh: Vnitřní svatyně Wat Phnom


Phnom Penh: Wat Phnom - výzdoba vnějších stěn svatyně


Phnom Penh: Wat Phnom - stúpa je obklopena malými oltáři


Phnom Penh: Wat Phnom - socha vysmáté a kulaťoučké paní Penh, zakladatelky kostela


Phnom Penh: Wat Phnom - mniši se smartphony zacházet umí

Ocitl jsem se blízko Centrálního trhu a šel jsem zkusit, zda bych nesehnal plynovou bombu k vařiči. Zvláštní okrově natřená budova má půdorys pravidelného kříže a tato čtyři křídla se protínají v centrální hale, která připomíná babylónský ziggurat. Plynovou bombu tam pravděpodobně neměli, nebylo v mých silách to vše projít. Měli ale výbornou hovězí nudlovou polévku, která se chutí velmi blížila české svačinové drškovce, dokonce i pár dršek jse hůlkama vylovil. Pouze ta čerstvá slaná houska k mání nebyla.


Phnom Penh: Budova Centrálního trh byla postavena ve stylu art deco a připomíná babylónský ziggurat

Bylo mi jasné, že s plynem se v Phnom Penhu nechytnu. V elektru jsem chtěl koupit malou varnou konvici. Diskutoval jsem o tom se stánkařem a ten mi nabídl ponornou elektrickou spirálu za cca 60 Kč. Ideální, lehká, skladná, litr vody to uvaří do dvou minut, jsem za vodou. Stejně budu bydlet většinou někde pod střechou a nic jiného než čaj a kafe vařit nebudu.

Věznice Tuol Sleng

Nemohu tady rozebírat celou historii Rudých Khmerů, to byl šel spát až ráno. Nicméně je neuvěřitelné, co inteligentní a vzdělaní lidé dokázali za 4 roky udělat se zemí a jejími obyvateli díky komunistickým ideálům (ano, maoistickým). Dokázali zabít 1.5 miliónů lidí, vyvolat hladomor a fungující zemi zcela rozvrátit.


Phnom Penh: Banda ničemů která tomu šílenství velela - zleva Pol Pot, Nuon Chea, Teng Savy, Son Sen a Vorn Vet

Budovu střední školy proměnili ve vězení a z toho se poté stalo muzeum. Je v něm zdokumentována řada brutalit a není to pro slabé žaludky. Na vrcholu sil popravovali jen v tomto vězení 100 lidí denně. Šetřili náboji a tak je vyváželi za město a tam je tak nějak po soudružsku zemědělsku utloukali lopatami, motykami a klacky k smrti. To místo je 14 km od města a na jeho návštěvu už jsem žaludek neměl.


Phnom Penh: Střední škola byla proměněna ve vězení


Phnom Penh: Vězni byli věšeni na bývalou houpačku a poté namáčeni do nádob plných fekálií

Ke hnutí Rudých Khmerů se přidali hlavně mladí nevzdělaní venkované, kteří navíc díky nešťastným výrokům krále mysleli, že ten to podporuje. Poukázkou na popravu bylo, když jste nosili brýle nebo dokonce znali nějaký cizí jazyk. Inteligence se musela vyhladit.


Phnom Penh: Přístup do budovy C


Phnom Penh: V budově C byly vybudovány tyto primitivní cely o ploše cca 2 m2, v prvním patře byly dřevné

Šéfové usoudili, že bude potřeba více lidí a rozjeli eugenický program. Rozkazem donutili úplně neznámé lidi ke sňatku, kdo neuposlechl, ten to měl spočítané. V muzeu jsem se zájmem četl výpovědí (většinou) žen z takovýchto svazků. Nijak mne nepřekvapilo, že drtivá většina násilím vytvořených manželství se nerozpadla ani po porážce režimu Rudých Khmerů. Manželství nedrží dohromady láska či jiné romantické ideály, je spíš věcí silné vůle a často i ekonomických zájmů partnerů.


Phnom Penh: Dozorci byli mladí a nevzdělaní - jejich záznamy na zdi chodby


Phnom Penh: Jeden z 12 lidí, kteří věznění přežili (z celkového počtu 20000 uvězněných)

Většinu památek jsem prošel i problémy s vařičem vyřil. Mohl jsem se kochat městem, které má velkoměstský šmrnc díky širokým bulvárům a parkům. Zároveň nezapírá venkovský původ většinového obyvatelstva, ani nedostatek prostředků či možná vůle k vylepšení. Pár kroků od napucovaných turistických atrakcí se vyhýbáte hlubokým kalužím po každodenním dešti na prašných rozbitých ulicích a do toho kvokají slepice a ňafají po vás psi.


Phnom Penh: Socha Sihanouka a vlevo v pozadí Monument nezávislosti


Phnom Penh: Panelák pár kroků od centra


Phnom Penh: Ulice téměř v centru s ošklivými a plesnivými paneláky napravo


Phnom Penh: Pouhých 200 m od královského paláce to vypadá jako na vesnici

Další den jsem se musel soustředit na technické věci. Jednak jsem dal vyprat, to by tady bylo potřeba denně, ještě že mám zásobu oblečení. Chtěl jsem také vyčistit kolo, umýt řetěz a namazat vše důležité (večer i sebe). Díky ignoranci jsem po cestě nesebral pár nadějných froté hadrů, válejících se u silnice a tak jsem neměl řetěz po umytí čím vysušit. Nakonec jsem našel second hand, za našich 12 Kč koupil tričko a to fungovalo při čištění řetězu stoprocentně.

Wat Ounalom

Myslel jsem, že další památky už nevstřebám, ale nakonec jsem se díky jejich blízkosti přinutil je navštívit. Začátek byl rozpačitý. Centrum kambodžského buddhismu leží ve chrámovém komplexu Wat Ounalom, pouze pár kroků od královského paláce. Několikrát jsem šel okolo, bylo to fakt blízko. Vstupné se neplatí, volně přístupné.


Phnom Penh: Večerní provoz před Wat Ounalom


Phnom Penh: Wat Ounalom - výhled z hlavní svatyně


Phnom Penh: Wat Ounalom - stúpa s Buddhovými ostatky

Ochomýtal jsem se okolo stupy, kde jsou uloženy Buddhovy ostatky (chlupy z obočí), ta byla ale zavřená. Odlovil mne stařík, nic moc se neptal, odemkl a zavedl mne do malé ponuré svatyně s černou sochou Buddhy. Začal se mnou provádět všechny buddhistické rituály, zapálil za mne vonnou tyčinku. Silně mne postříkal nějakou voňavou vodou, se štěstím se mi podařilo zakrýt objektiv foťáku.


Phnom Penh: Wat Ounalom - vnitřní svatyně přechovává Buddhovy ostatky - konkrétně chlupy z obočí


Phnom Penh: Wat Ounalom - tento pán mne zavedl do vnitřní svatyně, zapálil za mne vonnou tyčinku a postříkal mne nějakou voňavou tekutinou

Takto vybaven, osvícen či bůhvíco ještě, jsem se po zaplacení menšího obnosu zvedl a praštil se do hlavy o portál s nápisy ve starodávném indickém jazyce Pali. Boule veliká, asi se to celé nějak nepovedlo.

Nevzdal jsem se, navštívil ještě Wat Botum, prošel vzdálené části města a na nájemní motorce se v prudkém odpoledním dešti vrátil zpátky na základnu. Prozíravě jsem měl s sebou pláštěnku, na motorce mi zmokly jenom nohy.


Phnom Penh: Wat Botum - hej hou, hej hou, trpaslíci jdou


Phnom Penh: Wat Botum - ženské sochy

Napadlo mne zajít na přístaviště výletních lodí. Lákalo mne odjet do Siem Reap lodí hezky po Mekongu a jezeru a ušetřit tak minimálně 2 dny ve srovnání s jízdou na kole. Není sezóna, nejsou turisti, loď pojede až 1. listopadu. V sezóně přitom jezdí jedna loď denně.


Phnom Penh: Přijel zájezd a centrum se zaplnilo turisty na rikšách


Phnom Penh: Maso se suší na ulici, možná se i díky silnému provozu trochu vyudí

Sladkou tečku pobytu v Phnom Penhu dodala kokosová zmrzlina na nočním trhu. Výroba je jednoduchá, přepůlí se kokosový ořech, nechá se v něm kokosové mléko, naškrábe se vnitřní ořechová dužina, do toho 3 kopečky zmrzliny, ořechy, kondenzované mléko, kousky ovoce a ještě něco, co jsem nepostřehl. Za našich 40 Kč úžasná pochoutka.


© Prožil, napsal, vyfotografoval Jiří Bína