Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Západní Kambodža
Phnom Penh, Baray, Kompong Thom, Stoung, Siem Reap, Chong Khneas - loď - Battambang, Pailin
Směr Angkor Wat
Fabio mi poslal mail z Ho Chi Minh s trochu zoufalým dotazem. Prý jak jsem to dělal na kole v tom příšerným dopravním chaosu. Stačí splynout s davem, napsal jsem mu. Oni to zvládnou.
Výjezd z Phnom Penhu byl proti Saigonu učiněná idyla. Silnice měla skvělý povrch a širokou krajnici, nedělní provoz i na zdejší poměry velmi mírný, paráda. Minul jsem Guesthouse a musel se vrátit, abych si vyfotil, jak to tady píšou. Nyní mám skvělé vodítko - zakroucené ozdobné E následované dvojtečkou. Zafixoval jsem si to pod názvem "kudrnáč". Od teď je to jasné, koncem dne hledám na tabulích okolo silnice kudrnáče.
Prek Kdam: Podle tabule jsem nastudoval jak místní píší Guesthouse
Jinak žádná sláva. Prvních 30 km po větru, zbytek proti. Krajina placatá, zemědělská, i když občas se i malý pahorek nesměle vyšpulil.
30 km S od Prek Kdam: Typická podmáčená krajina
Okolo silnice se snaží prodat místní produkty, pokud možno v nezpracované formě. To je samozřejmě ten nejzdravější přístup, pouze nevíte, co to s vaším středoevropským žaludkem udělá. Mléko z kokosáku vysávané brčkem bylo bezproblémové. Dozrálé lotosové hlavy, z nichž se jí pouze vnitřní zelené kuličky - tam už jsem byl na pochybách a raději je nedojedl. Ovšem nejvíce mne fascinoval malý hlodavec s upířími zuby, který visel na každém stánku. Vypadal jako uzená kočka, akorát ty příšerný zuby.
20 km S od Prek Kdam: Uzené rybky, kačena, hadi a malá šelma s velkými tesáky, to byla dnešní nabídka u silnice
Taky se dneska bouralo. Viděl jsem vůbec první letošní nehodu, která vypadala hodně špatně. Ale na silnici nebyla žádná krev a tak mi přišlo, že řidič motorky včas "vystoupil". Potom se silnice na Siem Reap odklonila od hlavní a stala se z ní sice lokální silnice, ale se silným provozem. V první vesnici přebíhal pes přes silnici tak pitomě, že se dostal pod auto a bylo po něm. Netypicky měl obojek, žádný zde obvyklý tulák trpěný u stavení.
10 km J od Skon: První bouračka, kterou jsem letos viděl, se těšila velkému zájmu
5 km J od Skon: Jeníček a Mařenka v širém lese
Ujel jsem klasických 100 km a vyhlížel "kudrnáče". Viděl jsem dva v malých dědinách, které mapa vůbec nezaznamenala. Já mířil k bodu na mapě výrazně vyznačenému pod jménem Baray a říkal si, tam těch kudrnáčů bude několik. Ani jediný, vážení. Baray je malá vesnička a nevím proč se jí dostalo té cti, být vůbec zobrazena na mapě jako samostatný bod. Doptal jsem se na nejbližší guesthouse - dalších 13 km. Obloha se mračila jako čert a já věděl, že to bude dojezd v pláštěnce. Původně jsem se chtěl v Baray alespoň najíst, ale kvůli počasí jsem kalil co nejrychleji dál.
Poblíž Skon: Odpadky zasypané okolí silnice je pravidlem
Dva km za Baray se objevila cedule Khmer homestay. Za optání nic nedám, zajel jsem tam. Přivolali anglicky mluvící kolegyni a tam mi sdělila, že berou jenom skupiny. "Vždyť já jsem taky skupina, akorát hodně malá", snažil jsem se vlichotit před začínající bouřkou. Zabralo to, zavolali manažerovi, pak jsme chvíli smlouvali a cena se ustálila na 15 USD. Mezitím nastalo 2 hodiny boží dopuštění, ale já byl pod střechou. Po bouřce mne hlad vyhnal zpátky do 2 km vzdáleného Baray. Našel jsem jedinou babku, která ještě měla nějaké jídlo. Studené nudle, k tomu nakrájené vepřové flaxy s kůží, ani místnímu psovi to moc nejelo, natož mne. Přitom jsem měl ráno před odjezdem instantní nudlovou polévku a jinak nic, kromě čtyř půllitrovek zeleného čaje.
Věděl jsem, že to díky svému "dromedárskému" založení bez úhony přežiju. Jíst nepotřebuji několik dnů, když na to přijde a bez pití taky nějakou dobu vydržím. Nakonec to nebylo potřeba, narazil jsem na paní co prodávala pečená vajíčka. Tři vajíčka se zeleninou a bylo po hladu.
Včerejší nedostatek jídla nijak neovlivnil mé potěšení z jízdy na kole. Vyjel jsem nalačno. Bylo ideální cyklistické počasí, zataženo, průměrná teplota pouze 32 stupňů C. Dokonalost kazil pouze čerstvý protivítr. Po 15 km slušná restaurace u pumpy. Dal jsem si kačenu s rýží za 2 dolary, měl jsem vystaráno. V Kambodži můžete všude platit kromě rielu i americkými dolary. Kurs pro přepočet je jednoduchý 4000 rielů za dolar. V Phnom Penhu byly ve většině obchodů ceny v USD. Ve větších městech vám na požádání vrátí v USD i když platíte v rielech.
Tang Krasang: Vedle silnice pracovali kameníci
Tang Krasang: Kameníci většinou pracují s rozbrušovačkou, občas přijde vhod i kladivo a majzlík
Mířil jsem do největšího města v této oblasti - Kompong Thomu s 65000 obyvatel. Žádnou slávu nečekejte, vesnice je prostě o poznání delší a v jejím centru je několik pětipodlažních budov, to jsou banky. O ty mi hlavně šlo, potřeboval jsem vybrat hotovost. První 4 bankomaty mne vykoply, patřily zdejším kampeličkám a mezinárodní karty nebraly.
Tang Krasang: Udržovaná brána a sochy kontrastují s mazlavou blátivou cestou do vesnice
Tang Krasang: Stačí vytáhnout foťák a o společnost je postaráno
Pouze Canadian Bank moji kartu uznala. Protože vím o poplatku za výběr, zadal jsem nejvyšší možnou částku 400000 rielů. Nepovedlo se, bankomat mi sdělil, že může vydat najednou nejvýš 35 bankovek. Zadal jsem 350000, stejná hláška. Chtěl jsem se zeptat v přilehlé bance, ale měli mimořádně zavřeno. Chvíli jsem dumal a vydumal hypotézu, že bankomat nesype riely, ale doláče. Vrátil jsem se, zadal 300 a vzápětí už jsem do kapsy cpal 3 stodolarovky.
Poblíž Kompong Veang: Buvoli se s rozkoší chladili v rybníčku
No jo, ale 100 doláčů je tady hodně peněz, na to mi budou těžko vracet při mé typické platbě 1 nebo 2 dolary. Přes ulici byl hotel, tam by mohli mít drobné. Neměli, ale poslali mne za roh ke směnárníkům. Tam jsem první kilo směnil z poloviny za drobné dolary a za riely. Bylo vystaráno. Poučen včerejškem jsem se v restauraci v centru najedl a v pekárně koupil nějaké pečivo na večeři. Potom jsem spokojeně odjel a po 55 km se ubytoval v nuzném guesthouse v Stoung.
Poblíž Stoung: Úroda byla velká, sušit se musí i na hlavní silnici číslo 6
Otestoval jsem bydlení bez klimatizace, kde teplotu snižoval jenom velký větrák. Dalo se to, moc velký rozdíl oproti místnosti s klimatizací jsem nepozoroval. Já stejně klimatizaci v průběhu noci vypínám. V guesthousu inzerovali WiFi, ale majitelka mne hned upozornila, že nefunguje. Docela mi to bodlo, šel jsem spát už před desátou.
Poblíž Stoung: Výrobna 'kapliček'
Chtěl jsem se dostat co nejrychleji do Siem Reap. Vjel jsem nalačno těsně po půl sedmé. Na konci Stoungs jsem ale neodolal pohledu na vesničany, ládující do sebe polévku a dal si taky misku. Počasí stejné jako včera, pouze protivítr ustal. Úplná paráda, jel jsem něco přes 20 km/hod a odsýpalo to fakt rychle.
Poblíž Stoung: Vedoucí vůz procesí
V Dom Dek bylo sice teprve půl jedenácté, ale ženský už měly vystrčený hrnce s jídlem. Zastavil jsem u stánku, postupně odklopil pokličky od všech hrnců a pohledem a očicháním si vybral skvělou krmi - opečené kousky jater se zelenými lodyhami. K tomu se samozřejmě servíruje rýže. Tady se moc hůlkami nejí, dlabe se to pěkně lžící, jako na vojně.
Dom Dek: Specialisté na svatby
Ani jsem se nenadál a byl chvilku po poledni na okraji Siem Reap. V improvizované myčce jsem odstranil z kola a brašen nánosy zaschlého červeného bláta. Pokaždé když myju kolo s navěšenými brašnami, je u toho spousta čumilů a všichni se diví, že je nesundávám.
Siem Reap: Vstupní brána do Reach Promreath Pagoda
Siem Reap: Reach Promreath Pagoda - vstup do jedné ze svatyní
Siem Reap je východiskem do zhruba 10 km vzdáleného Angkor Wat. Jeden den mi na prohlídku stačit nebude, hodlal jsem tento světový skvost prozkoumat pečlivě. Odbočil jsem ze silnice číslo 6 u velkého trhu (Nového trhu, jak jsem se dozvěděl později) a do oka mi padl výstavný guesthouse s velkou a čistou halou. Chtěli 15 USD za noc. Pokoj asi 30 m2, dvě postele, čistá koupelna, lednička a dokonce i varná konvice. Tu jsem uvítal, neboť spirála zakoupená v Phnom Penhu se po dvou dnech odebrala do věčných lovišť. Bylo mi jasné, že jsem na správném místě.
Siem Reap: Reach Promreath Pagoda - podloubí
Siem Reap: Reach Promreath Pagoda - buddhisté si nic nemalují na růžovo
Siem Reap: Kluci se koupou, voda je jako kafe (hnědá)
Siem Reap: Noční trh
Česká stopa
Procházel jsem se po městě, navštívil noční trh a při cestě domů se spustil obvyklý výživný večerní liják. Pláštěnku jsem neměl, zaběhl jsem do obchodu s koly. Příjemně jsme si povídali s majitelkou o mých cestách na kole a o jejím problému vnutit místním kvalitní kola (oni totiž chtějí motorku). Když přišla řeč na to odkud jsem, Česká republika jí nic neříkala. Upřesnil jsem, že to bývalo Československo. Pani zjihla: "Tam studoval můj král". (Opravdu neřekla náš král, ale můj král). Je to tak, současný král Norodom Sihamoni, narozený v roce 1953 (je to ještě mladej kluk), byl jako devítiletý poslán na žádost jeho královského otce na studia do Prahy. Měl rád balet, nakonec studoval na konzervatoři a dokonce protestoval proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Mezitím byl jeho otec svržen a mladý princ už nemohl bydlet na ambasádě. Sympatické je, že si ho vzala na byt a stravu ředitelka základní školy, kterou předtím navštěvoval. I jeho další osudy jsou zajímavá - za Pol Pota byl zařazen do zemědělské komuny a jeho pracovním nástrojem byla motyka. Mluvím tady o tom s místními. Pro některé je to zřejmě jen figurka, která šmidlá na hudební nástroj a umí k tomu zpívat v divné řeči (češtině). Ale většina lidí ho opravdu bere.
Angkor Wat
Oblast Angkor Watu je otevřena od 5:3O, aby nadšenci stihli svítání. Přivstal jsem si a byl už před šestou na kole. Do Angkor Watu jsem měl 8 km, to mi řekli v guesthousu. Orientace snadná, přejet říčku v centru Siem Reap a zatočit doprava. Po 4 km se objevila cedule, že pro vstupenky se musí zajet do 3 km vzdáleného informačního centra a potom se mohu vrátit zpět na cestu do Angkor Wat. Nevím, co je to napadlo, asi tam byl levný pozemek. Je to jako byste jeli k pražskému hradu a po cestě Břevnovem se dozvěděli, že se lístky prodávají na Vinohradech. OK, jel jsem tam. Po nočním dešti byla silnice zatopená mazlavou červenou břečkou. Blatníky kvůli úspoře váhy nemám, kalhoty a záda jsem měl pěkně ohozené.
Angkor Wat: Mapa
Jednodenní vstupenka 20 USD, třídenní 40, jasná volba. Budu tady minimálně 2 dny, s třídenní vstupenkou nemám co ztratit. Na záchodech v informačním centru jsem přemáchl své blátem vyztužené triko a věděl, že za půl hodiny bude suché a za dalších patnáct minut slušně propocené. Bylo to zbytečné, stejně jsem se zaflákal při zpáteční cestě k silnici do Angkoru. Loužím s řídkým blátíčkem se nedalo vyhnout.
Angkor Wat: Sloni čekají na zákazníky
Všechny tyto drobné prkotiny rázem zmizely v okamžiku kdy jsem uviděl vodní příkop u Angkor Wat. Ohromující rozloha, šířka příkopu 200 m. V době výstavby (1112-1152) nebyli Khmerové rozhodně žádní troškaři. Celá oblast je velmi rozlehlá, vzdálenost mezi chrámy vždy několik kilometrů. Asi nejlepší dopravní prostředek je kolo. Pěšky v žádném případě. Další alternativou je najmout si tuktuk, dá se dohodnout cena 15 USD za celý den.
Fajn, měl jsem úplně nejlepší dopravní prostředek. Vzal jsem si normální boty bez kufrů pro SPD, abych mohl lézt po památkách. Přilbu a brašny jsem nechal doma, žádné nářadí, ani náhradní duši a pumpičku. Věci jsem měl v baťůžku na zádech a to je ve zdejším vedru docela handicap. Další den jsem vzal jednu brašnu, do ní jsem potom schoval i přilbu a bylo to mnohem příjemnější.
Angkor Thom
Angkor Wat, kam se po ránu valily davy z autobusů, jsem vynechal a odjel o pár kilometrů dál k Angkor Thom, bývalému velkému městu. Postaveno buddhistickým králem Jayavarmanem VII (1181-1220). Město zaujímá plochu 3 x 3 km. Je obklopeno 8 m vysokými valy a vodním příkopem šířky 100 m. Uprostřed každého valu je brána, pouze ve východním valu jsou brány 2, kromě Východní brány ještě brána Vítězná.
Angkor Thom: Silnice k jižní bráně, napravo 54 bohů, nalevo 54 démonů
Angkor Thom: Bayon - celkový pohled
Angkor Thom: Bayon - detail tváře z věže
V centru leží chrám Bayon, patrně druhá nejoblíbenější stavba po Angkor Watu. Bayon je typickým představitelem "chrámové hory", má tři patra. Na nejnižší úrovni je řada reliéfů zobrazující nejen bitvy, ale i obrázky z každodenního života. Třetí patro je obklopeno věžemi, z nichž na vás shlížejí obrovské - mysticky se usmívající - tváře. Uprostřed všeho je centrální svatyně.
Angkor Thom: Tváře ve věžích chrámu Bayon
Angkor Thom: Reliéfy v Bayon
Angkor Thom: Bayon - socha
Severně od Bayonu leží 2 terasy. 300 metrů dlouhá Sloní terasa byla využívána jako tribuna, ze které mohl král a další vysoce postavení lidé, sledovat vojenské přehlídky a případně i jiné zábavy. Stěny terasy jsou vyzdobeny reliéfy slonů, ale také lvů, tygrů a lotosových květů.
Angkor Thom: Terrace of the Leper King - za sochou leží Elephant Terrace
Mnohem menší je Terasa Leprového krále. Její stěny jsou vyzdobeny nádhernými reliéfy, zejména dobře vyvinutých ženských postav.
Angkor Thom: Terrace of the Leper King - reliéfy
V přilehlém buddhistickém kostele Tep Pranam právě probíhala slavnostní bohoslužba. Věřící byli navázáni bílými provázky, které vedly až k hlavnímu oltáři. Hlasité "kázání" a hudba se rozléhaly do daleka.
Angkor Thom: V kostele Tep Pranam byla právě velmi slavnostní bohoslužba
Angkor Thom: Bohoslužba v Tep Pranam - všichni jsou zasíťování přímo k nejvyššímu
Angkor Thom: Mnich v Tep Pranam
Pokračoval jsem do vzrostlé džungle k bývalému královskému paláci Phimeanakas. V jeho sousedství leží rozlehlá vodní nádrž obdélníkového tvaru, která umožňovala potřebné osvěžení ve zdejším horkém klimatu. U paláce mne upoutal transparent s českou vlajkou, ze kterého jsem se dozvěděl, že naše země pomáhala při obnově královského paláce. Udělalo mi to radost.
Angkor Thom: Královský palác Phimeanakas
Angkor Thom: Česká republika se podílela na obnově královského paláce Phimeanakas - bravo!!!
Angkor Thom je zřejmě velmi populární místo pro svatební fotografie. Viděl jsem zde tři profesionálně se chovající fotografické štáby pořizující vzpomínky na nejšťastnější den v životě (teď jsem si doma určitě šplhnul). Když jsem viděl, kolik lidí se okolo focení svateb motá, musí to být hodně drahý špás. Výsledky ale zřejmě stojí za to.
Angkor Thom: U severní brány štáb aranžuje svatební foto
Angkor Thom: Svatební foto u severní brány
Angkor Thom: Focení svatby na břehu nádrže u královského paláce Baphuonu
Angkor Thom: Svatební foto ve vodním příkopu
Blížilo se poledne a já byl teprve u první, byť nejrozlehlejší památky. Pro dnešek jsem si předsevzal, že objedu ty nejvzdálenější chrámy, abych se k nim další dny již nemusel vracet. Nejprve Preah Khan - chrám posvátného meče - velmi rozlehlá stavba. Sloužila jednak jako buddhistický klášter a také jako centrum budoucího královského města. Okrajové části jsou prorostlé stromy, restaurování bude hodně časově i finančně náročné. Můžete na to také přispět, adaptovat si nějakou sochu nebo skulpturu. Za 10000 USD vašeho daru se provede záchrana, za 25000 USD úplná renovace.
Preah Khan: Detail výzdoby
Poblíž Neak Pean: Rybářky
Ostatním chrámům se vymyká Neak Pean, vodní chrám. Leží v umělé nádrži a je obklopen 4 obdélníkovými nádržemi. Přístup je po 500 metrů dlouhém dřevěném chodníčku, který vede přes rozlehlý rybník. Ještě několik kilometrů a byl jsem u nejodlehlejšího a tudíž nejméně navštěvovaného chrámu Ta Som. Namísto řevu turistů je zde slyšet intenzívní ptačí zpěv.
Neak Pean: Vodní svatyně
Ta Som: Vstup do nejodlehlejšího paláce
Silnička se stočila na jih zpátky k Siem Reap. Další stavby - East Mebon s velkými sochami slonů v každém rohu stavby. Další obří stavba - Preah Rup a kousek od ní velikánská umělá vodní plocha Srah Srang - "královská koupel".
East Mebon: Sloni na každém rohu
East Mebon: I socha svatého je na tom lépe, má-li kliku
Sras Sang: Místní Krčíni uměli velké rybníky už v 11. století
Chtěl jsem postavit kolo na stojánek, ale jeho spodní část chyběla. Já jsem její utažení nekontroloval a ona se zřejmě na zdejších hrbolatých cestách vyklepala. Rozhodl jsem se vrátit asi 6 km k East Mebon, kde bylo kolo ještě v pořádku. Nenašel jsem, vracel jsem se zpátky a přemýšlel, že bych spodní část mohl vyrobit z bambusu, nebo zajet do nějaké dílny a udělat ji ze silného drátu. Když tu ejhle, pohřešovaný kus se válel na silnici v zatáčce, asi kilometr od místa, kde jsem ztrátu zjistil. Sláva, sláva.
Poblíž Angkor Wat: Opičí mládě
Den to byl náročný, najel jsem 55 km na kole, nachodil dalších alespoň 20 km a k tomu vyšlapal nepočítaně schodů. Byl jsem dojmy tak zahlcen, že jsem se těsně po třetí hodině vrátil zpátky do města. V turistických informacích jsem si řekl o mapu města a Angkor Watu, zatím jsem se orientoval podle průvodce v Kindlu a ku podivu i podle mé GPS. Mimochodem, to je další kandidát na problémy. Protrhl se vodotěsný gumový obal u vypínače, pro zapnutí musím používat tužku. A v dešti musím navigaci schovat do sucha, jinak by ji vlhko zničilo.
Ta Prohm
Zase jsem vstal brzy. Tentokrát jsem nemusel zajíždět pro vstupenky po zablácené silnici, ale i tak jsem čistá záda neubránil. Silnice byla mokrá po nočním dešti a krajnice tradičně zablácená. Na nic jsem nečekal a upaloval k proslulému Ta Prohm, abych se vyhnul hlavnímu náporu turistů. Archeologové rozhodli, že nebudou bránit džungli prorůstání do stavby a tak to tam vypadá jako exteriér nějakého filmu s Indiana Jonesem. Impozantní rozměry - chrám se rozkládá na pozemku velikosti 700 x 1000 m. Moc se mi tam líbilo a několik hodin jsem se v té směsici ruin a bující přírody toulal.
Ta Prohm: Chrám zarostlý v džungli
Ta Prohm: Kořeny mohutných stromů přebírají vládu nad lidskými výtvory
Ta Prohm: Příroda si vždycky cestu najde
Ta Prohm: Nádvoří
Vrátil jsem se k Bantenay Kdei, prohlédl a zase zpátky okolo Ta Prohm ke kompaktnímu Ta Keo. Ten renovují Číňané. Na vrchol vedou strmé schody s dvojnásobně vysokými stupni, než na jaké jsme zvyklí. Přitom středověcí Khmerové nebyli žádni obři a taky se jim po nich muselo chodit velmi špatně. Zejména cesta dolů byla náročná. Já jsem adaptoval metodu svých vnuků z ranného dětství a dolů jsem sestupoval pozadu pěkně po čtyřech. Nikdo se mnou nenechal inspirovat a to ani starší dámy, které při sestupu nebezpečně balancovaly a chytaly se všeho možného.
Banteay Kdei: Celkový pohled
Ta Keo: Pohled na impozantní stavbu
Ta Keo: Strmé schody s vysokými stupni dělaly problém hlavně při sestupu
Ta Keo: Turisté odpočívají po výstupu do druhého patra, tady jim žádný Tuktuk nepomůže
Včera jsem v Preah Khan potkal postaršího Amíka, fotografa vybaveného Nikonem s ručně ostřeným objektivem světelnosti 1.2. Viděl, že mám horské kolo a poradil mi, abych se projel po hradbách Angkor Thom. Jsem pro každou špatnost a tak jsem u Vítězné brány vytlačil kolo nahoru a potom si užíval krásnou jízdu lesem po písečné stezce. Žádní turisté, potkal jsem pouze pár dělníků, spících přes oběd v hamakách. V každém rohu hradeb je malý chrám, který díky odlehlosti vidělo jen minimum návštěvníků.
Angkor Thom: Super stezka pro horské kolo v koruně hradebních valů
Angkor Thom: Unikát, chrám v rohu opevnění, turisti sem nechodí
Angkor Wat
Na závěr jsem si nechal zdejší perlu - proslulý chrám Angkor Wat. Odborníci tvrdí, že spotřeba materiálu byla srovnatelná s Cheopsovou pyramidou. Zde je ale každý kousek kamene ozdobený postavou tanečnice, přírodním motivem či jiným reliéfem. Byl jsem překvapen, jak málo turistů tam bylo chvíli po poledni. Ráno se na přístup do nejvyšší svatyně Bakan tvoří až tři čtvrtě hodinové fronty. Já se tam dostal bez jakéhokoliv čekání.
Angkor Wat: Tři proslulé věže, které jsou stylizovaně zobrazené na kambodžské vlajce
Angkor Wat: Vnitřní chodba
Angkor Wat: Rohová věž
Angkor Wat: Jedna ze tří věží
Angkor Wat: Do nejvyšší úrovně měli přístup jenom členové královské rodiny a vysoce postavení kněží
Prohlédl jsem si všechny rozměrné galerie v přízemí, které zobrazují hlavně bitvy z khmerské historie. Jedna z galerií zobrazuje buddhistické peklo a nebe. Nejdříve jsou všichni nahnáni do pekla a tam na nich zapracují. Kdo v životě nic špatného neprovedl (nebo se k ničemu nepřiznal), se vrátí do horní úrovně, což je buddhistické nebe. Hříšníci, kteří v pekle zůstanou, nemají na růžích ustláno. Podle reliéfů je tam mydlej hlava nehlava. Tak bacha na to, aby to u křesťanů nebylo podobné.
Angkor Wat: Galerie s reliéfy zobrazující legendární bitvy
Rozhodl jsem se, že si pobyt prodloužím o jeden den, plně využiji třídenní vstupenku a do Angkor Wat se ještě vrátím. Pojal jsem to ale už rekreačně. Žádné bláznění za svítání. Ráno jsem dopsal blog a potom pohodička, obídek, langsam k chrámům. V Angkor Thom jsem si znovu prohlédl to, co se mi nejvíce líbilo při první návštěvě.
Angkor Thom: Mystické úsměvy věží Bayonu
Angkor Thom: Bayon - galerie s reliéfy zobrazující výjevy z každodenního života
Angkor Thom: Reliéfy na terase Leprového krále - opravdu kvalitní plastické zpracování
Prohlédl jsem si i menší chrámy, které jsem v tom fofru prvního dne nestihl - jednak několik staveb v North Kleang a potom unikátní Phnom Bakheng pyramidového tvaru. Osvěžil jsem se ananasem a začal se věnovat Angkor Watu.
Angkor Thom: Skupina North Kleang
Phnom Bakheng: Jeden z nejstarších chrámů má pro tuto oblast netypický pyramidový tvar
Angkor Thom: Na mostě přes vodní příkop
Prošel jsem všechny rozlehlé galerie s reliéfy a u každé si přečetl popis v mém Kindle průvodci. Potvrdila se stará pravda, že když víte o co jde, začne vás to víc bavit. Takže nejen nebe a peklo, ale třeba i Churning of the Ocean of Milk (něco jako stloukání oceánu mléka). Úžasná podívaná - 88 ďáblů a 92 bohů (rozeznáte je podle čepice) se přetahují o ohromného hada, který jim slouží vlastně jako lano. Takto nechtějí utlouci máslo, ale vyrobit elixír nesmrtelnosti. Největší postavou uprostřed reliéfu není nějaký bůh, jak byste čekali, ale tanečnice, která jim dodává kuráž. Reliéf je dlouhý okolo 70 metrů, žádná troškařina.
Angkor Wat: Mníšek (nikoliv ten pod Brdy)
Angkor Wat: Mnich
Angkor Wat: Původní soše Višny byla dodatečně vyměněna hlava za Buddhovu, historie se falšuje všude
Potom jsem čekal na západ slunce a užíval si změnu barvy nasvíceného chrámu. Když přírodní představení skončilo, mazal jsem ke kolu zamčenému před chrámem, abych ještě viděl na číselnou kombinaci zámku. Měl jsem s sebou i světla, nasadil pronikavou zadní blikačku a dopředu jsem taky o sobě dával vědět. Tady cyklisti zásadně nesvítí a stejně se chová i řada motorkářů. Chce to mít oči na stopkách a hlídat neosvětlené kaskadéry v protisměru. Do toho spustil déšť a já, díky absenci blatníků, dojel do guesthouse zase zašvihán blátem jako ta příslovečná stará prasnice.
Angkor Wat: Celkový pohled
Angkor Wat: Zapadající slunce pozlatilo chrámové věže
Angkor Wat: A do toho vlítla duha, že já radši neseděl v hospodě místo toho, abych fotil takovéto nepravděpodobné kýče
Gynekologická prohlídka
Na závěr krátký fotografický fejetón o gynekologické prohlídce, kterou jsem ve skrytu pozoroval.
Angkor Wat: Paní už jste u mně dlouho nebyla, prohlédnu vás
Angkor Wat: Nikam mi neutíkejte, platí to pojišťovna
Angkor Wat: Tak se předveďte, nejste tu poprvé
Angkor Wat: Nic zvláštního tam nevidím, přijďte zase za půl roku
Angkor Wat: Hergot, baba nečistá, co jsem to od ní zase chytil
Za poslední 3 dny jsem toho sice na kole moc nenajezdil, ale hodně jsem toho viděl. V tomto trendu jsem pokračoval ještě jeden den. Jednou ze zdejších prvotřídních atrakcí jsou plovoucí vesnice, které driftují po jezeře Tonle Sap a přilehlých vodních tocích. Východiskem pro jejich návštěvu je Chong Khneas - malý přístav asi 15 km jižně od Siem Reap. Jejich návštěva se stala velmi populární, toho využily cestovní agentury a natáhly ceny. Cena 50 USD za půldenní výlet je spíše pravidlem než výjimkou.
Plovoucí vesnice
Já to vymyslel trochu jinak. Mezi Chong Khneas a Battambangem je lodní spojení, které vyjíždí skoro každý den. Záleží na zájmu a stavu vody. Voda bylo vysoko, zájemci se také přihlásili a tak jsem si objednal sobotní plavbu. Zkasírovali 24 USD za mou osobu a 7 USD za kolo. Loď měla odjíždět v 7 hodin ráno, cesta trvá 6 až 8 hodin podle stavu vody. Normální turisty sváží k přístavišti autobusy, já musel po svých. Kladli mi na srdce, abych byl v přístavišti nejpozději v 6:45, jinak loď odjede beze mne.
Chong Khneas: Naše loď byla stará kocábka, kolo mi dali na střechu
Chong Khneas: Uvnitř bylo narváno, žádné pohodlí, jednoduché lavice okolo boků lodi
Budík v GPSce mne spolehlivě probudil v pět. Venku tma, nasnídal jsem se, zabalil a když jsem okolo šesté vyjížděl, bylo už vidět. Po cestě jsem si půjčil hadici s vodou od vrátného před lepším hotelem a umyl kolo, aby nebylo tak zapráskané bahnem ze včerejšího deště. V agentuře mi řekli, abych jel okolo řeky. Navigace mi našla silnici vyšší třídy, která byla navíc kratší. Měla jedinou nevýhodu, byla to prašná a částečně blátivá cesta. Vrátil jsem se zpátky k řece a s rezervou 5 minut jsem byl u přístaviště. Nečekal jsem, že tam budu úplně první. Naše loď nebudila přílišnou důvěru, ale na to mne upozorňovali. Loď prý nesplňuje mezinárodní standardy. Kolo mi šoupli na střechu, brašny na záď a mne nezbylo než vyčkávat věcí příštích. Před osmou se na loď nacpalo neskutečné množství lidí a vyrazilo se.
Jezero Tonle Sap: Baráky jsou často splácané z plechových reklam
Jezero Tonle Sap: Plovoucí křesťanský kostel
Jezero Tonle Sap: Jedna z místních veze na naši loď nějaký kontraband
Životní podmínky jsou pro nás nepředstavitelné. Malé chatrné baráčky s jedou či dvěma místnostmi, minimum soukromí, z venku je vidět vše, co se děje uvnitř. Málo prostoru pro chůzi, děti se nejspíš naučí dřív plavat než chodit.
Jezero Tonle Sap: Chlapeček spadnul ze zápraží do vody, hned ho vytáhli. On to ořval, ale máma s babičkou z toho měly srandu.
Kamkoliv potřebujete, musíte lodí. Vidíte samotné děti plavit se na lodích. V jejich věku je u nás vodíme za ručičku do školky, nebo je vozíme do školy z obavy, aby se jim nic nestalo. Tady si prostě vezme loď a pádluje do vzdálené školy.
Jezero Tonle Sap: Děvče uhání do školy, nebo možná už na rande
Řeka Sang Ke: Chlapec jede domů na oběd
Jezero je zarostlé vodními rostlinami i několik metrů vysokými stromky. Mezi tím jsou udržovány úzké plavební koridory. Většinu cesty jsme jeli po přilehlých řekách, kde jsou velmi úzké plavební dráhy mezi močály, občas přerušené lagunou, do které se voda rozlila. Naše loď měla přece jen větší ponor než zdejší přerostlé pramice a proto jeden z členů posádky hlídal na přídi a v kritických místech zkoušel hloubku bidlem. Místní lodi jsou vymyšleny chytře. Z motoru trčí několik metrů dlouhá hřídel s lodním šroubem a ta se dá zdvihnout. Je-li málo vody, lodní šroub se nadzvedne tak, aby lopatkami "lízal" hladinu a loď pořád jede.
Řeka Sang Ke: Na dojezd se motor vypne a používá se bidlo
Řeka Sang Ke: Žádný strach, pár lidí to uveze
Jezero Tonle Sap: Loď v typickém porostu vodními rostlinami
Jeden z našich vnímavějších kolegů si uvědomil, že jestliže střecha lodi unese náklad, unese i lidi. Navíc bylo uvnitř lodi nesnesitelně narváno, posádka přibrala pár místních lidí, kteří potřebovali do Battambangu. Vylezl na střechu a nevracel se. Neváhal jsem a šup za ním. Nakonec nás tam hřadovalo pět a byl to skvělý zážitek. Pouze se muselo hlídat podjíždění stromů, kdy větve nemilosrdně šlehaly do střechy a bylo proto potřeba zaujmout polohu ležícího střelce a rukama chránit hlavu. Tu jsem ubránil, ale jedna větev mi smetla do vody nedopitou láhev se zeleným čajem.
Řeka Sang Ke: Nejpohodlnější to bylo na střeše lodi, málokdo to ale pochopil a využil
Řeka Sang Ke: Na střeše bylo třeba hlídat převislé větve a včas se jim uhnout
Řeka Sang Ke: Kolo obklopené nákladem posbíraným po cestě
Řeka Sang Ke: Koupající se děti nás nadšeně zdraví
Řeka Sang Ke: Brácha se sestrou nemají problém dojet si kam chtějí
Po šesti hodinách plavby jsme přistáli v Battambangu. Docela jsem se nadřel, od lodi vedlo asi 40 strmých železných schodů na nábřeží. Nejprve jsem tam vynesl kolo a potom nadvakrát brašny. V centru spousta guesthousů, náhodně jsem jeden vybral, nechal si ukázat pokoj a trochu usmlouval cenu na 10 USD za noc. Město se pyšní několika pěknými buddhistickými kostely. Ty měly být za éry Rudých Khmerů zničeny, ale místní papaláš kašlal na pokyny z ústředí a kostely tak zachránil. Památkami jsem byl přesycen, ale na dva z nich se podíval. Domy z francouzského koloniálního období, které jsou rovněž charakteristické pro Battanbang, mne nechaly chladným. V průvodcích doporučované staré opravny (rovněž z koloniálního období) u zrušeného železničního nádraží mi přišly jako totální propadák.
Battambang: Jeden z několika buddhistických kostelů, které odolaly snahám Rudých Khmerů
Battambang: Před centrální tržnicí
Večer jsem studoval mapu Thajska na Googlu, abych se rozhodl, kudy jet. Zvítězila varianta do Pailinu, přejet do Thajska a tam se budu snažil dostat k jižnímu pobřeží. Mapu Thajska nemám, ale s navigací to zvládnu. U ní devastace pouzdra došla tak daleko, že ji mohu zapínat a vypínat pouze propiskou. Budu muset vymyslet nějaké náhradní řešení. Zřejmě do místa vypínače natlačím kus školní gumy, tím ho utěsním a tlakem na gumu budu ovládat vypínač. Teď jen najít nějaké papírnictví.
Zhruba 20 km před Pailinem jsem potkal dálkového cyklistu. Kanaďana s typickým kanadským jménem Mario, který žije v Quebecu. Vyjel z Bangkoku, na cestu má několik měsíců a chce se motat v Indočíně. Dobrej kluk, prokecali jsme skoro hodinu. Jenom nevím, co v tom nesmírném množstvím zavazadel vezl. Měl dvě velké "spacákové" brašny Ortlieb - jednu vepředu, druhou vzadu. Čtyři boční brašny ověšeny menšími brašničkami, měl toho fakt hafo. A to tady prý jezdil už loňského roku. Asi ví co dělá.
Ta Krok: Kanadský cyklista Mário měl hodně naloženo, km se na něj hrabu
Kopcovitá zalesněná krajina okolo Pailin byla posledním útočištěm Rudých Khmerů. Vydrželi vzdorovat ještě několik let po pádu jejich režimu. Oblast je nebezpečná spoustou zaminovaných lokalit a chodit mimo oficiální cesty, nebo dokonce do lesa, se velmi nedoporučuje. Miny zde zabily a zmrzačily už hodně lidí.
Pailin: Buddhistický klášter Wat Rattanak Sophoan
Pailin: Wat Rattanak Sophoan - krytá přístupová cesta na které dokončuje malby stropů místní malíř
V Pailin jsem našel na první pohled levný guesthouse, ale klamal tělem a láci jenom předstíral. Chtěli buď 12 nebo 15 USD. Šel jsem se podívat na cimru za 12 USD - nehezká ušmudlaná špeluňka bez okna. Vrátil jsem se k docela výstavnému hotelu v centru a za 15 USD dostal velký pokoj v pátém patře. Brašny jsem nemusel tahat, vyvezl mi je výtahem místní hoch pro všechno.
Pailin: Výhled z balkonu mého hotelu na kopec s klášterem Wat Phnom Yat
Měl jsem dost času. Počkal jsem, až se přežene první přeháňka a potom jsem si prohlédl dva zdejší kostely. Zejména Wat Phnom Yat, který postavili barmští přistěhovalci, působil hrozně kýčovitě. Ale je hodně populární. V neděli odpoledne tam bylo hodně lidí, zejména rodin s dětmi.
Pailin: Výhled do krajiny od kláštera Wat Phnom Yat
Pailin: Wat Phnom Yat - v klášteře se volně pohybovaly slepice, kočky a psi
Pailin: Wat Phnom Yat - peklo není žádná procházka růžovým sadem
Malý hraniční přechod do Thajska byl vzdálený asi 30 km. Proto jsem si s předstihem hrubě zadeklamoval "Khmere, Khmere, Khmere, už mne to tu XXXX" (autocenzurováno, namísto "XXXX" dosaďte "nebaví"). Ale to bylo jen jako. Naopak, v Kambodži se mi velmi líbilo.
