Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Jižní Thajsko
Chumphon, Ranong, Khura Buri, Khao Lak, Thai Mueang, Sarasin bridge, Patong, Phuket Town, Sarasin bridge, Phangnga, Krabi, Sikao, Trang, Phatthalung, Hat Yai, Sadao
Pod vlivem včerejší vysilující večeře jsem posnídal 2 hrsti instantních vloček a hrnek slabého kafe. Vyjel jsem brzy, už chvíli po sedmé. Kvalita večeře se projevila i v tom, že jsem přes nanicovatou snídani ujel 120 km v kopcovitém terénu, aniž bych pocítil sebemenší hlad.
Z od Chumphon: Auto hlídaly dvě opice
Cílem bylo přejet na andamanské pobřeží, konkrétně do města Ranong. Díky slabému provozu, příjemně kopcovité a dostatečně zelené krajině, jsem se po necelých 20 km dostal do "cyklistického rauše". V tomto příjemném stavu se cítím, jako by mne někdo na tom kole vezl. Dole v podpalubí někdo šlape a já jen kroutím řídítky a obdivuji okolí.
Cesta proto rychle ubíhala, na žádné jídlo jsem se nestavěl, pouze si 2x koupil zelený čaj. Zastavit mne donutil pouze Kea Isthmus, památník v nejužším místě malajského poloostrova (šířka 53 km). 100 m od památníku teče řeka, kterou prochází hranice s Myanmarem.
Kea Isthmus: Plastika znázorňující nejužší místo malajského poloostrova
Kea Isthmus: Hraniční řeka s Myanmarem
Kea Isthmus: Výzdoba památníku původně pěkná, potřebovala by pravidelně udržovat
Kopce někdo trochu přifoukl, k tomu zatopil pod pecí a idylka vzala za své. U vodopádu Punyaban jsem byl chvilku před jednou, tedy v největším hicu. Zalehl jsem na lavičku ve stínu a na nějakou dobu opravdu usnul. Probral mne až zápach ředidla. Chlapi natírající zábradlí byli podezřele blízko, radši jsem vypadl, aby mne taky nepřetřeli, jako v Kersku ve Slavnostech sněženek. Vůbec se s tím totiž nepárali a natírali o sto šest přes starý, počasím zvětralý, nátěr. OK, příští rok zase budou mít práci.
20 km S od Ranang: Vodopád Punyaban
18 km S od Ranang: Pohled do Myanmaru
Ranong
Bylo fakt vedro, k tomu se silnice vyšpulila do kopce a já byl rád, když jsem viděl silniční ceduli Ranong. U pumpy byl 7Eleven, nemohl jsem ho vynechat a vyžahnul skoro litr studeného zeleného čaje na ex. Tím jsem odboural pocit žízně a naopak navodil pocit velkého hladu. Žádný problém, 200 m daleko byl supermarket Big C, kde mají stejnou jídelní galerii jako v Tesco Lotus. Žádná změna, do nejmenších podrobností okopírované včetně sortimentu, cen a placení. Dobré marketingové postupy se prostě sdílejí. Jinak řečeno - když to někde funguje, není co řešit. Já taky nic neřešil, bylo to na pořádnou nudlovou polévku, řádně okořeněnou chili kořením. U stánku před supermarketem jsem koupil velkou papáju na doražení.
Zastavil jsem v prvním levném hotelu na hlavní třídě. S ničím se nepáral a vyrazil do zdejších lázní. Majitel hotelu mi sice tvrdil, že je to hrozně daleko a že si mám vzít tuktuk, ale podle GPS to bylo něco přes 2 km. Cestou jsem šel okolo prvního skutečného outdoorového obchodu od Hanoje. Plynové kartuše do mého vařiče v něm měli, ale já už je vlastně nepotřeboval. Na nouzové uvaření pár litrů vody mám a jinak běžně používám malou varnou konvici.
Raksawarin Hot Spring
Velice známé lázně ve kterých vyvěrá voda o teplotě 69 stupňů Celsia a lze v ní uvařit vajíčka. Mé záměry však nebyly kulinářské. Chtěl jsem se vyválet v horké vodě, počkat do setmění a přitom pozorovat hvězdy naskakující na tmavnoucím nebi. Prostě taková reminiscence na japonské rotenburo.
Do lázní je volný přístup a řadu věcí můžete mít zdarma. Jednak velmi populární lázeň nohou v bazénech s různou teplotou a potom také vyhřívání těla na kamenné podlaze vyhřáté podzemními prameny. Za skutečně mírný poplatek, ekvivalent 30 Kč, se dostanete do oblasti venkovních bazénů. Dají vám ručník, pošlou pod sprchu a potom si můžete vylehávat po libosti v bazénech s různou teplotou. V tom s vodou teplou 44 stupňů jsem nevydržel ani 20 vteřin, ale ostatní byly OK.
Raksawarin Hot Spring: Zadarmo se můžete prohřát na podlaze vytápěné horkými prameny
Raksawarin Hot Spring: Populární lázeň nohou, také zdarma
Raksawarin Hot Spring: Vřídlo
Dvě hodiny jsem se vyvaloval v horké vodě, občas se ochladil sprchou nebo v bazénu se studenou vodou (35 stupňů). Obloha zčernala, hvězdičky vykoukly, měsíc skoro v úplňku to přisvítil. A já byl šťastný jako blecha. Říkal jsem si, to je fakt super život. Od útlého mládí jsem se chtěl toulat po světě a na starý koulena se mi to podařilo. Nevím, komu za to poděkovat. Ale ať za to může kdokoliv či cokoliv, díky za ty dary.
Raksawarin Hot Spring: Bazény s různě teplou vodou - max. 45 stupňů Celsia
Raksawarin Hot Spring: Zase jsem se trochu přiučil thajsky, ale stejně jsem nepochopil, proč byl tento obrázek v dámské převlékárně
Cestou zpět jsem procházel ohromným nočním trhem s velikou nabídkou místních specialit. Nacpal jsem se dobrým jídlem za minimální ceny a nedalo mi to, musel jsem to spláchnout pivkem. V hotelu jsem měl akorát sílu na to si vyčistit zuby a okamžitě jsem usnul.
Měl jsem před sebou skoro 120 km, tak jsem se po ránu moc nezdržoval. Obvyklé dvě hrsti instantních vloček a po sedmé jsem se už pilně prodíral úzkou ulicí v protisměru k silnici 4. Přece to nebudu 3 km objíždět, že ano. Dopravní nekázně z Vietnamu se jen tak nezbavím.
J od Ranong: Tato část Thajska je hodně muslimská
Poblíž Kapoe: Chlapi jeli do Bangkoku uctít mrtvého krále
Zhruba na šedesátém kilometru leželo Kapoe. Trh mi zavoněl pod nos a já si uvědomil velký hlad. Místo abych si koupil velkou papáju, dal jsem si kompletní oběd - rýži, dvě macatá smažená kuřecí stehna, smaženou cibulku, zeleninu. Bylo mi jasný, že s takovou náloží se mi pojede blbě, ale nemohl jsem si pomoci. Hlad a slinné žlázy vykonaly své.
Poblíž Suk Samran: Řeka
J od Suk Samran: Takovýto bordel ve vesnici je docela běžný
Dalších 20 km se můj nasycený organizmus rozhodoval, zda má dát přednost trávení potravy nebo jízdě na kole. Naštěstí začalo silně pršet, navlékl jsem pláštěnku a bojoval s protivětrem. Po hodině déšť ustal, ochladilo se, potrava byla asi také více méně strávena a cyklistická pohoda se vrátila.
Khura Buri: Bungalov u řeky, ve kterém jsem přespal
Khura Buri: Centrum, dá-li se zde o něčem takovém vůbec uvažovat
V centru Khura Buri (tím myslím v zatáčce) jsem se zeptal v turistických informacích na ubytování. Majitelé měli chatky na břehu řeky, s větrákem, za kulantních 290 bahtů. Stěny děravé do všech stran, ještěrky šmejdily zevnitř ven a naopak, ale postel byla zakryta moskytiérou. Tady bych se měl bez problémů vyspat.
Khura Buri: Noční trh
Problémy s jídlem tady neexistují, na jižním okraji městečka byl noční trh, kde jsem se levně najedl dosyta. Při zpáteční cestě k řece jsem potkal děvčata ve skautských stejnokrojích. Vysvětlil jsem jim, že moji dva nejstarší vnuci jsou také skauti a že jim pošleme fotku. Holky se sice chichotaly, ale Baden Powell by to určitě ocenil.
Khura Buri: Fotka pro mé skautské vnuky Adama a Lukáše, děvčata z toho měla velkou legraci
Klimatizace
V kučách, zde honosně zvaných bungalovy, bydlel mladý belgický pár. Ti mne zastihli při příjezdu a za půlhodinku jsme probrali fůru důležitých témat. Ve vedlejším bungalovu bydlely dvě Francouzsky, dospělá máma a dospělá dcera. Potkali jsme se na nočním trhu a při konzumaci zdejších levných lahod a tlachali o všem možném. Matka dokonce před pár lety jela s cestovkou na kole okolo Rýna a Dunaje až do Lince. Takže byla expert. Ptala se mne jak snáším při námaze na kole zdejší vedro. "Mám na kole klimatizaci", já na to. "Počkej, o tom jsem v životě neslyšela, ta klimatizace jede na baterky?", zněl další dotaz. "Ne, je to nejmodernější technologie, šetrná k přírodě". "A opravdu to funguje?", už byly trochu zvyklané. "Jasně, až se vrátíme, ukážu vám to a budete si to moci i vyzkoušet."
A skutečně se po návratu hned hrnuly ke kolu a kde že prý ten zázrak je. "Tady", řekl jsem a ukázal na šlapky. "Čím rychleji šlapete, tím větší vítr si vyrobíte, chcete si to zkusit?". Chvíli to vypadalo, že dostanu přes čumák, ale pak se obě rozchechtaly a říkaly něco jako "ty draku, to jsi nás fakt dostal".
Na srandičky mne sice užije, ale to neměnilo nic na faktu, že už jsem jel nepřetržitě desátý den. Všechno se na mne lepilo, přemáchnutí trik ve studené vodě zažraný pot neodstraní. Cyklistické šortky už mohu bez obav postavit do kouta, jsou tak impregnované solí, že zůstanou stát bez jakékoliv podpory. To je fajn, horší je, že mi to dře vršek stehen. Naštěstí si za 2 dny dám volno na ostrově Phuket, už jsem se na to docela těšil.
J od Khura Buri: Rybáři
J od Khura Buri: Návsi malé vesničky vévodí benzinová pumpa na mince
V Khura Buri jsem po ránu prohlédl stravu nabízenou na trhu a nic se mi nezamlouvalo. Nechal jsem to do 55 km vzdáleného Takua Pa. Tam už jsem si nevymýšlel a nacpal se tím, co bylo k dostání (mimochodem, nabídka byla velmi široká). Hlídal jsem se, abych nezbaštil všechno co vidím. Polosyt jsem pokračoval dál, ale v přední brašně vezl 1.5 kilovou papáju, to kdyby bylo nejhůř.
Poblíž Takua Pa: Policejní check point
Původně jsem chtěl přenocovat v Khao Lak, kde byla opravdu velká nabídka možností. Nějak jsem si nemohl vybrat, přejel jsem kopcovitý mys a za ním byl podle navigace guesthouse. Měli plno. Nevadí, bylo dost času a rozhodl jsem popojet dalších 27 km do Thai Mueang a tam něco najít.
V kopci se vynořil dálkový cyklista. Jihokorejec (korejskou vlajku poznám) a hned mi povídal, ty jsi Čech (moje vlajka taky zabrala). Chlapec už půldruhého roku na cestě, ale pořád na sebe dbal. Vlasy odbarvené na blond, žádný plnovous (to Korejcům moc neroste). Jasně, uplatnil jsem svoje haseó, gamidy a znalosti korejských reálií. Při focení jsem zalitoval, že nemáme pár lahvinek soju. Bezprostřední reakci vidíte na snímku. Pro neznalé - soju je 20% kořalka z rýže chutí připomínající slabou vodku, kterou se správný Korejec nalévá již od časného odpoledne. Neskutečně levné, kdyby na to vláda uvalila daně, měla by to spočítané. V Koreji by se s tím nemazali.
J od Khao Lak: Jihokorejský borec reaguje na mou poznámku, že by nám teď bodlo několik lahvinek soju
V Thai Mueang, malém ušmudlaném městečku, jsem sháněl bydlení. V 7Eleven prodávají mladá děvčata a obvykle některá z nich umí trochu anglicky. Tentokrát to neplatilo a když jsem se ptal na hotel nebo guesthouse, vůbec nevěděly vo co gou. Stará bezzubá babka (možná o pár let mladší než já), která tam nakupovala, mávla rukou na západ. Proč ne, zkusil jsem to a po 2 km našel docela slušný guesthouse s klimatizací za 300 bahtů. Okolo vedla cyklostezka. Sebral jsem ještě dostatek vůle a jel se podívat na zdejší dlouhou a nádhernou písečnou pláž, kde jsem viděl pouze 2 lidi, jeden se koupal a druhý předváděl nějaké sokolské cviky.
Thai Mueang: Písečná pláž od nevidím do nevidím a na ní jediný človíček široko daleko
Thai Mueang: Cyklostezka okolo pláže
Thai Mueang: Nejprve jsem se nacpal a až potom mne napadlo si guesthouse Sleepy Laguna vyfotit
Nikam jsem nespěchal, měl jsem před sebou slabých 80 km, ubytování zajištěné. Upřímně řečeno, už jsem se těšil na dva dny bez kola. Po cestě jsem se najedl dokonce dvakrát a ještě se zásobil ovocem. Prostě rekreace.
J od Thai Mueang: Latexová plantáž
J od Thai Mueang: Latex odkapává do kelímku
Přejel jsem dlouhý most a byl na ostrově Phuket. Dojel jsem až téměř k městu Phuket, které je na východní straně ostrova a potom otočil na západ k proslulé pláži Patong. Závěr byl fyzicky náročný, silnice strmě stoupala přes pobřežní kopce. Úzká krajnice a velmi silný provoz. V nejstrmějších partiích jsem 2x kolo tlačil. Samozřejmě bych to na nejlehčí převod vyjel, ale obával jsem se, aby mi na rozbité krajnici kolo neuskočilo do silnice.
Sa Phan Sarasin: Výhled z mostu na ostrov Phuket
Sa Phan Sarasin: Seafood farma
S ubytováním jsem byl velmi spokojen. Na hotels.com jsem si vybral dobře - čistý dobře spravovaný guesthouse, velký světlý pokoj s výhledem na město, klimatizace, lednice, varná konvice, velký psací stůl. Kolo mi uklidili do skladu, nemusím ho mít zamčené venku. To vše za skvělou cenu 550 Kč za noc. Přitom je zde problém najít špatné ubytování pod 1000 bahtů (700 Kč).
Troubelina
"Polil jsem je troubelinou, až se v ní brodili po kolena", říkal můj životní kamarád Míša Bačko, který se bohužel už v padesátce uchlastal k smrti. Na jeho výrok jsem si vzpomněl chvilku po příjezdu do hotelu. Venku se rozbouřil silný monzunový déšť. Zapnul jsem TV. Na Fox News průběžně vysílali několikahodinový pořad o zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Všichni komentátoři se vyjadřovali v tom smyslu, že jim v podstatě bylo jasné, že Trump vyhraje. Když se jich moderátor opatrně ptal, proč to před volbou ani trochu nenaznačili, bránili se politickou neutralitou či korektností. Nevěřte jim ani slovo, ať už jsou z USA, Německa nebo ČR. Nemají žádný názor a vezou se s proudem. Čest výjimkám, v českých médiích se dá najít pár skutečných novinářů, ale obecně je to bída.
Patong: Večerní pláž po bouřce
Na pláž jsem měl 200 metrů. Ráno i odpoledne jsem vyrážel jenom v plavkách a tričku, všechno ostatní jsem nechal na pokoji. Zaplaval jsem si bez obav, že by se mi něco podstatného mohlo ztratit. Moře bylo teplé, přístup velmi pozvolný, čistá písečná pláž a čistá voda. Žádné medúzy.
Patong: Pláž
Patong: Lůžka navršená z písku
První, co mi padlo do oka, je enormní množství slovanských postav. Objemná ňadra, vyšpulené pupky a bytelné zadnice jasně odhalují ruské turisty. Těch je tady tolik, že často vidíte i nápisy v azbuce. Já si ještě tu azbuku pamatuji, takže když jsem viděl nápis "zachody", přemítal jsem, zda si tam jít ulevit. Naštěstí mi došlo, že se jedná o "zájezdy". Večer jsem viděl několik ruských "krasavic", oblečených jako statkářské dcery z Mrazíka, které zvaly na speciální gogo show výhradně s ruskými děvčaty.
Zábava stranou, v sobotu jsem měl moc práce. Včera jsem měl v poště mail od CZ.NIC, že prodloužení jedné z mých domén nebylo zaplaceno, a když to do 23.11. nebude vyřešeno, o doménu přijdu. Doménu spravuje General Registry, kteří mi každý rok posílali fakturu na prodloužení. Přihlásil jsem se na jejich stránky, fakturu mi neposlali, prostě se na to vystřihli. Zadal jsem tedy prodloužení, vytvořil příkaz k úhradě a hned zaplatil. Potom mi přišlo několik bububu mailů od General Registry, že jsem prodloužení domény nezaplatil a když to nebude dneska uhrazeno, je konec. Napsal jsem jim mail a vysvětlil, že to bylo jejich pochybení. Jsem zvědav, zda a co mi odpoví.
Problémy s doménou mne dost vyčerpaly. Jediným nedostatkem zdejšího ubytování byla nevyzpytatelná wifina. Chvíli šla, chvíli stávkovala. Musel jsem se trefovat do okna, kdy fungovala a to bylo trochu stresující. Odběhl jsem se vykoupat, dal si lehký oběd a pokračoval.
Patong: Pomalované auto u vstupu na pláž
Patong: Silnice okolo pláže je lemována stánky s jídlem
Na řadě bylo kolo. Před hotelem jsem uzmul kartónovou krabici připravenou do sběru, na ní rozložil své nádobíčko. Nejprve jsem vyměnil řetěz. Od té doby, co používám řetězy SRAM se spojkami, je to snadné. Doma řetěz zkrátím na patřičnou délku. Starý obvykle zkouším rozpojit ve spojce, podaří se mi to málokdy. Na multiklíči mám malou nýtovačku, většinou nezbývá než ji použít. Potom vyčistím vodicí rolničky, navléknu nový řetěz a uzavřu spojkami. Hotovo za chvilku, pouze ruce se zašpiní.
Patong: Na padáku se zde vždy létá s instruktorem
Patong: Přistání vášnivého selfisty
Potom jsem cvičně povolil a utáhl pedály, stejně tak jsem uvolnil sedlovku. To proto, abych se ujistil, že budu na letišti schopen kolo sám rozmontovat. Kdyby to nešlo, vyhledal bych cestou nějaký cyklistický obchod a vyřešili bychom to tam.
Patong: Večer v obchodním centru
Patong: Dole si postavu zkazíte, nahoře vám ji napraví
Nejtěžší bylo doladit přesmykač. Při některých kombinacích na středním talíři řetěz drhnul o vnější vodítko a tento zvuk, byť slabý, každý cyklista vnímá s nelibostí. Venkovní doraz vodítka byl vytočený úplně, tím se to nastavit nedalo. Nakonec jsem zvolil "prasácké" řešení a přesmykač velmi mírně pootočil, takže nebyl úplně rovnoběžný s řetězem. Při zkušební jízdě to vypadalo dobře.
Sobotní večer je určen pro oslavy a paření. Zejména zde. Vyrazil jsem do centra neřesti, které je v ulici Bangla, obsypané bary a nočními kluby. Ze všech řve hlasitá živá hudba, ulicí proudí řady lidí a ti šetrnější popíjejí z lahváčů zakoupených v místních nonstop prodejnách 7Eleven nebo Family Mart. Vmísil jsem se do davu, nakonec i na lahváč došlo. Po půl hodině nastoupil prudký liják a já se dostal do hotelu promočen doslova na kůži. Foťák jsem strčil pod košili a ten to bez újmy přežil.
Patong: V nočním klubu
Patong: Bílá tílka a šortečky, téměř uniforma zdejších 'děvčat'
Patong: Ani prudký déšť zábavu neomezil
Patong: Tohle jsem práskl nenápadně od pasu a tudíž zdarma, paní v bílém je samozřejmě chlap (ladyboy)
Neděle byla diametrálně jiná. Žádné povinnosti a to je fakt demoralizující. Do 9 jsem si četl v posteli. Po snídaní se volným krokem prošel vykoupat na pláž. Holky z masážních salónů už byly aktivní a protože většina chlapů vyspávala včerejší opici, byl jsem na forhontě. Holky jsou zde agresivní a kolemjdoucí mužské různě poplácávají, aby dodaly váhu svým nabídkám na masáž. Mne většinou poplácávaly po plochém břiše, které jsem si zde za dva měsíce vyjezdil na kole (nezáviďte mi, doma ho rychle přifouknu vydatnou stravou). A mé obligátní "já už byl", na ně tady moc neplatí.
Koupání, flákání, jídlo, četba, pouze alkohol jsem si odepřel. Byl jsem rád, že jsem neděli nějak přetrpěl a těšil jsem se, jak zítra vyjedu na kole. Nerad se vracím po stejné trase, ale tady jsem na ostrově z něhož vede jediný most. Vymyslel jsem si, že bych mohl do Krabi jet lodí z východní strany ostrova. Zjistil jsem, že loď odjíždí denně v 8:30, má asi šestihodinovou zastávku na ostrově a v Krabi je navečer. Musel bych se přemístit na východní stranu a vyspat se tam. Výsledek stejný, jako když to dám na kole, pozítří večer v Krabi. Rozhodl jsem se tam dojet vlastními silami.
Patongu : Upoutávka na zítřejší zápas - Thai boxeři na střeše minivanu předvádějí tréninkové postupy
Dva dny v "turistickém ráji" pláže Patong mi bohatě stačily a já se fakt těšil, jak začnu točit nohama. S italským majitelem guesthousu jsem měl skvělý vztah poté, co jsem ho ráno začal zdravit bongiorno padre. Rozloučili jsme se srdečným ciao. Za ty peníze to bylo opravdu skvělé.
Jel jsem se podívat do Phuket Town, takže jsem musel hned po ránu vyfunět ten strmý kopec, po kterém jsem přijel. Šlo to snadno, i když jsem byl nacpaný evropskou snídaní - kafe, bageta, šunka a francouzský ementál (švýcarský neměli, zásobování nějak vázne). Město Phuket mne nijak neoslnilo, nestálo mi ani za fotku. Potom jsem se napojil na stejnou trasu, po které jsem přijel.
Na střeše svatyně u silnice jsem viděl obřího Bureše, který se tam povaloval, místo aby řešil na MFin, jak začlenit letošní přebytky státního rozpočtu do své firmy. Zajel jsem blíž a poznal svůj omyl. Nebyl to on, omlouvám se.
Thalang: Bureš na střeše svatyně
Thalang: Omyl, Bureš to nebyl
Dojel mne cyklista na silničním kole. Australan, jezdí se párkrát týdně projet, aby netloustnul. Znal Čechy, byl v Praze. Dal jsem mu vizitku a on hned že Jiří je časté české jméno. Žije už delší dobu v Thajsku. Ptal jsem se ho, jestli s nějakou mladou Thajkou. Smál se a říkal, rád bych, ale žiju zde s manželkou, která je Japonka. A fakt to není snadné, aby Australan a Japonka žili v Thajsku. A hned mi to názorně popisoval na různých životních situacích. Jeli jsme spolu asi 20 km, tlachali o všem možném, moc příjemný zážitek. Doufám, že se mi ozve na můj mail.
Musel se otočit zpátky, aby byl doma včas k obědu. Po pár km mne předjel další silničář. S tím jsme se pozdravili a já ho ze zadu sledoval a říkal si, toho přece musím převálcovat. A taky jo, dal jsem mu za uši a on to vzal sportovně a měl z toho legraci. Ale do závodění se mnou se nepustil. Za chvíli jsem byl na mostě Sarasin, opustil Pukhet a byl opět na pevnině.
Z od Phangnga: Silnice 4 kličkovala mezi kopci
Krajina se výrazně změnila, z okolní džungle trčely strmé homole zarostlých kopců. Silnice číslo 4 se mezi nimi kroutila, ale žádné výrazné výškové rozdíly nepřekonávala. Před třetí jsem byl v Phangnga. Ve státní thajské agentuře pro cestovní ruch jsem vyfasoval mapu města s odkazem na ubytovací možnosti. Město dlouhé jako Lovosice, ubytování skoro na konci. V prvním guesthouse mne evidentně nechtěli. Další byl hotel, kde jsem se málem ubytoval, ale naštěstí začal muezín z minaretu přes silnici řvát tak silně, že bylo jasné, že bych se zde nevyspal. Malinký minaret, ale reproduktory a aparatura byly dimenzovány na strahovský spartakiádní stadión. Ano, musí o sobě dát vědět. Místo pokory a náboženského rozjímání hlasitá prezentace.
Phangnga: Pěkná skála u vjezdu do města
Třetí možností byl omšelý Battanapong Hotel, který evidentně v minulosti zažil lepší časy. Za 250 bahtů mi nabídli pokoj s větrákem, pokoje s klimatizací byly obsazeny. Klimatizaci na noc stejně vypínám, tak jsem alespoň ušetřil a namísto toho se rozmáchl při nákupu jídla a ovoce na zdejším trhu.
Phangnga: Hlavní třídu tvoří silnice 4
Hned po ránu mne zaujala malá kompaktní svatyně na hranicích města. Dalších 10 km silnice mírně stoupala, aby náhle nabrala dech a začala se šplhat do kopců porostlých hustou džunglí. Z celostátně významné dopravní cesty se stala okreska. Naštěstí po ránu skoro nic nejezdilo. Stoupání bylo tak akorát, dalo se jet. Já při tom ladil přehazovačku, která se s novým řetězem neskamarádila a při vysokém zatížení na nejlehčích převodech řetěz přeskakoval.
Phangnga: Malá svatyně pod kopcem
Okolí bylo nádherné. Hustá šťavnatě zelená džungle, ptáci řvali o sto šest, motýli velikosti dlaně se míhali mezi stromy a hmyz na mne asi neměl naštěstí čas. Občas vykoukla skalnatá homole se skoro kolmými stěnami a hustě porostlým temenem.
Z od Phangnga: Silnice 4 se v kopcích zúžila na rozměry naší okresní silnice
Z od Phangnga: Hustá džungle v okolí silnice 4
Skvělý zážitek završil malinký buddhistický klášter Wat Kerewong, který byl postaven pod strmou skalou kousek od silnice. Když jsem k němu dojížděl, vrhlo se ke mne asi 15 místních psů. Musel jsem zastavit a sice laskavě, ale důrazně jsem jim vysvětlil, kam mají jít a co jim nakopu, když tam nepůjdou. A byl pokoj.
Wat Kerewong: Malý buddhistický klášter pod strmou skalou
Wat Kerewong: Buddhistická socha rozjímá zatímco muslimové musí makat
Jedna z nejhezčích krajin v Thajsku je údajně v okolí městečka Ao Luek a zejména v jeho přímořské části. Usoudil jsem, že by to mohla být pravda. Samotné okolí silnice bylo obklopeno věncem skal.
Ao Luek: Působivé skalnaté homole obklopovaly městečko
Potom na mne padla únava. Zatím jsem jel na hrstku ranních vloček a chtělo to doplnit něčím výživným. Všechny příležitosti jsem ale propásl s tím, že se najím až v Krabi. Příčinu únavy mi objasnil až prudký monzunový liják. Od rána klesal tlak, postupně se zatáhlo a udělalo se hodně dusno. To mne zřejmě ničilo, protože hlad snáším běžně bez ztráty výkonu. Zalezl jsem do altánku u silnice, kterých je tady poměrně dost. Slouží jako autobusové čekárny a také k úkrytu motoristů před dešťem. Snědl jsem obří papáju a jedno dračí ovoce a potom si na půl hodinky hodil na lavici šlofíka, klasicky s helmou pod hlavou.
Krabi: Nábřeží řeky Krabi
Po dešti jsem pokračoval do Krabi. Potkal jsem 2 stopaře, ruské moloďce, kteří to dali z Moskvy až sem za dva měsíce. Ptali se, jestli mluvím rusky, když jsem Čech. "Němnóžka, tavárišči", alespoň takto jsem jim udělal radost. Na hranicích města mne zase zastihl déšť. Hopnul jsem do moderního a nového hotelu Hop Inn, kde měli zaváděcí cenu 550 bahtů. Přečkal jsem hodinový déšť a šel se seznámit s městem. Žádný zázrak, pěkná díra. Pláže jsou vzdálené několik kilometrů, městem protéká stejnojmenná řeka.
Krabi: Klášter Wat Kaew
Krabi: Dopravu zde řídí primitivové sídlící na vysokých místech (jak je tomu v Česku?)
Vyfotil jsem zdejší významné plastiky a byl čas k večeři. Našel jsem bufet s grilem, kde za 200 bahtů nabízeli velmi široký výběr mas a doplňků. Byl jsem rozhodnut, ale nedalo mi to, zaskočil jsem na místní noční trh. Nabídka velmi široká, ceny mírné. Dal jsem si 3 různá jídla, celkem zaplatil 100 bahtů a skoro se nemohl odvalit do hotelu.
Krabi: Moderní plastika ke 140. výročí trvání města
Krabi: Socha krabů, které dali městu jméno
Krabi: Nok Awk - plastika zdejšího druhu orla
Krabi: Detail stěny jedné z veřejných budov v přímořském parku
Zásoba instantních vloček byla téměř na dně. Koupil jsem je v Bangkoku a od té doby je nikde neviděl. Pro mne ideální snídaně, zamíchám vločky s marmeládou, zaliju horkou vodou a je to. Žádné zdržování. Dneska mi to ale nějak nestačilo a když jsem viděl supermarket Big C kousek za Krabi, stavil jsem se na oblíbenou nudlovou polévku. Špatné načasování, bylo teprve půlhodinu po otevření, většinou je takhle brzy v provozu minimum stánků. Ty fungují samostatně, mají své kuchyně, pouze centrální kasu. U stánku s polévkami byla už paní kuchařka v zástěře. Sdělil jsem ji své přání a ona, že to bude chvilku trvat. Potom začala lít do kotle nějaké sajrajty z velkých plastových kanistrů, vytáhla zavařený plastový pytlík s podezřelým obsahem a vysypala do kotle. Když odbíhala pro další zlepšovadla chutí a zhoršovadla zdraví, objednávku jsem zrušil a upaloval pryč. Tady už mne neuvidíte. Tohle si babky na trhu nemohou finančně dovolit a proto musí vařit poctivé jídlo bez průmyslových přísad.
Najím se později, říkal jsem si a netušil, že to bude až skoro po 140 km. Kousek za Krabi, v Nuea Khlong mne zaujal čínský taoistický kostel s výraznou pagodou a se svatyní věnovanou uctívání kober.
Nuea Khlong: Svatyně uctívající kobry
Nuea Khlong: Pagoda taoistického kostela
Potom se toho moc nedělo, krajina nic moc. Z nastávající nudy mne vytrhly až první mlaskavé údery kapek deště. Chvíli jsem vzdoroval, ale žádný úkryt nebyl v dohledu, musel jsem navléci pláštěnku. Dobře jsem udělal, déšť trval netypické 2 hodiny. Na rozcestí před Wang Wise jsem z páteřní silnice 4 odbočil na lokální 4046. Podle zakroucené silnice to vypadalo na kopečky, ale byla to výrazná zkratka do Trang. Moc jsem si tu silnici neužil, začal nový slejvák. Tentokrát byl přístřešek šikovně po ruce, skoro hodinu jsem natažen na dřevěné lavici prospal. Nijak se to za tu dobu nezlepšilo, naopak se přidala bouřka.
Nejblíže bylo 20 km vzdálené Sikao, podle mapy docela velké. Zkoušel jsem najít nějaké ubytování, ale neuspěl jsem, musel bych zajet na 12 km vzdálenou pláž. Bylo chvíli po třetí, do Trangu 35 km, jezdit se dá spolehlivě do půl šesté. "To zvládnu, jedu do Trangu", řekl jsem si. Zapomněl jsem na hlad i žízeň a šlapal, až cípy pláštěnky vlály ve větru skoro vodorovně. Patnáct km před Trangem přestalo pršet, pláštěnka šla sice dolů, ale díky vysoké vlhkosti mé dílem mokré a dílem propocené oblečení nijak neschlo.
V od Sikao: Kopec v džungli
V Trangu chvíli po páté, v navigaci jsem vyhledal hotel s neutrálním názvem. Jel jsem pomalu, sledoval okolí, ale žádné ubytování neobjevil. Navigace mne dovedla k dvacetipochoďovému drahému hotelu. Tady nebudu, řekl jsem si a uplatnil můj oblíbený trik. Šel jsem se zeptat na cenu, a potom na to, kde je v okolí méně drahý hotel. Dívence v recepci to anglicky moc nešlo, ale přiskočila manažerka a perfektně mne nasměrovala ke 2 km vzdálenému hotelu.
Tam už šlo všechno dobře. Cena 500 bahtů, pokoj překvapivě velký, s balkonem, vše nové a čisté, na úrovni. Jedinou nevýhodou bylo větší vzdálenost do centra, ale co bych tam večer hledal. Na parkovišti hadice, kolo i brašny jsem zbavil enormní špíny. Přece jenom budu muset uvažovat o blatnících, které jsem doteď kvůli váze zavrhoval. V hotelu mi doporučili místní "garážovou" hospodu, kde jsem se za 50 bahtů skvěle najedl. Na balkoně jsem objevil skvělou vychytávku, věšák na prádlo naproti výdechu z klimatizace. Oblečení jsem přemáchl a sušení proběhlo raketovým tempem.
Moc se mi z toho komfortu nechtělo. Zdržel jsem se alespoň údržbou kola, přifoukl kola, vyčistil a namazal řetěz, zkontroloval dotažení všech šroubů. I tak jsem vyjel chvíli po osmé. Silnice 4 vedla skoro přesně na východ, sluníčko do mne pralo. Potom nastoupily kopečky a ze mne lilo fest. Silnice byla perfektní, oba směry oddělené, většinou 3 pruhy v každém směru a ještě široká krajnice pro motorky a kola.
Poblíž Ha Wong: S cyklisty se na silnici počítá
Ha Wong: Silnice 4 ve skvělém stavu, hladký povrch, široké krajnice
Kopečky, protivítr, pěkná krajina, normálně bych měl radost, že se něco děje. Dneska se mi ale moc jezdit nechtělo. Sil jsem měl sice na rozdávání, ale vůle chyběla. Po 60 km jsem dojel k většímu městu Phatthalung a řešil s navigací, jak dál. Průvodce Lonely Planet město vůbec nezmiňoval, nebude to žádný zázrak, říkal jsem si. Bez problémů jsem se ubytoval za kulantních 300 bahtů. Dochází mi hotovost a proto všechno ostře sleduji, abych pokud možno dojel na hranice bez dalšího výběru z bankomatu.
Lampam: Jezero je velmi rozsáhlé
Lampam: Rybářská síť, molo v pozadí
No jo, ale přece se od jedné hodiny nebudu válet v hotelu. K velikému vnitrozemskému jezeru bylo 10 km. Bágly jsem nechal na pokoji a jel se tam podívat. Sezóna ještě nezačala, plovoucí trh nefungoval. Velikost jezera mne ohromila.
Lampam: Hotel a letovisko v ústí řeky u vnitrozemského jezera
Lampam: Sochy před plovoucím trhem
Potom jsem se vrhl na praktické věci. Konstrukce dětské houpačky umožnila zavěsit kolo za sedlo a ladit mé neposlušné řazení. Přehazovačku jsem měl seřízenou za 5 minut, přesmykač je těžší oříšek. Zřejmě je podložkami pod klikami špatně vymezená řetězová linka a na to já tady nemám ani klíč, ani podložky. Hrál jsem si s tím půl hodiny, pot ze mne lil a nakonec to jakž takž fungovalo.
Lampam: Zabral jsem dětskou houpačku, na konstrukci pověsil kolo za sedlo a ladil řazení, až ze mne lil pot proudem
Po opravě jsem se vydal pár kilometrů okolo jezera ke klášteru Wat Pa Li Lai. Ten se rozkládá na ohromném prostoru zarostlém džunglí. Moc se mi tam líbilo. Potom se přihlásil hlad, kromě vloček a dvou papájí, koupených a snědených dopoledne u cesty, jsem nic nejedl.
Lampam: Wat Pa Li La - socha Buddhy
Lampam: Wat Pa Li La - brána
Vrátil jsem se do města, převlékl do "civilu" a oklikou šel na tržiště. Musel jsem nejprve obhlédnout zalesněnou skálu v centru města. Bylo to jasné, okolo pobíhaly opice, je tam buddhistický klášter. A to parádní, pod strmou skalou a část prostor v jeskyních. Užíval jsem si to a bylo to jasné i jednomu zdejšímu mnichovi. Pokynul mi, ať jdu za ním, otevřel vrata do jeskyně a rozsvítil. Sestoupil jsem až na dno a říkal si, jestli mi teď zhasnou, budu se nahoru vracet velmi složitě. Nic takového se nestalo.
Phatthalung: Wat Kuhasawan - skalní klášter v centru města
Phatthalung: Wat Kuhasawan - socha před jeskyní
Phatthalung: Wat Kuhasawan - jeskyně s ležícím Buddhou
Mezitím se setmělo a denní trh skončil. Do hodiny určitě někde začne trh noční, ale já potřeboval jíst okamžitě. To v Thajsku není problém snad nikde. U jednoho stánku v postranní ulici jsem si dal rýži s masem, tofu a houbami. Pár metrů od hotelu, na hlavní třídě, jsem se ještě dorazil nudlemi s opečenými vepřovými žebírky. Každá večeře stála typických 40 bahtů, necelých 30 Kč.
Zásoby vloček došly, už před sedmou jsem byl na cestě nalačno. Samozřejmě nikoliv na dlouho. Vedle silnice se zjevila Dim Sum restaurace, která měla už v tuto nekřesťanskou dobu otevřeno. Jejich obchodní model jsem pochopil okamžitě. Z chlazené vitríny jsem si na tác nabral malé mističky s různými pokrmy, oni je dali do klasických dim sum dřevěných várnic se sítem, pár minut to bylo v horké páře a potom mi to přinesli na stůl. Pouze cenu jsem neznal a odhadoval ji mezi 10 až 20 bahty za misku. Trefil jsem se dobře, bylo to 15. Gurmánský zážitek skvělý a dokonce i hlad na chvíli pominul.
Po 30 km jízdy se objevila směrovka na Tesco Lotus a to ve mně vzbudilo stejnou reakci, jako rozsvícená žárovka u Pavlovova psa. Dostal jsem hlad a nebylo vyhnutí, musel jsem tam být. Před desátou nemá smysl očekávat, že bude Food Court fungovat. Nakoupil jsem proto ovoce a rýži s masem a volským okem, které produkuje vlastní supermarket.
Nejprve jsem si potřeboval umýt ruce. Směrovky k záchodům byly doplněny netypickým piktogramem, který znázorňoval modlitební místnost, jak jsem po chvíli přemítání pochopil. Jako latentní křesťan jsem si řekl, že bych to mohl zkusit a šel tam. Rychle mne vyvedli z omylu, pouze pro muslimy. Těchto místností jsem si všiml až jižně od Krabi. Byly skoro u každé benzinové pumpy.
30 km J od Phathallung: Směrovka
30 km J od Phathallung: Modlitební místnost pro muže
Multikulturní obohacení
Dodnes jsem nevěděl, co se skrývá za tímto termínem, propagovaným mladými progresivními lidmi v celé Evropě. Dneska jsem tomu byl sám vystaven, posuďte sami. Balil jsem nakoupené potraviny do brašen před Tescem. Zastavil se u mně mladý muslim v nažehleném bílém kaftanu, všechny 3 vousy na bradě úhledně učesány. Začal mi thajsky recitovat nějaké, zřejmě náboženské, texty. Když ty thajsky, tak já česky, řekl jsem si. Moc mne to nezajímalo, zavíral jsem brašny, ale přece jenom jsem musel nějak reagovat. "Máš to hezky naučený, jen tak dál", povídám, ale moc jsem si ho nevšímal. To nebyla podle něj ta správná reakce. Začal drmolit nějakou větu a že ji mám zopakovat. "Fakt pěkný", říkám mu. Začal brunátnět, ukazováček, kterým na mne ukazoval se mu roztřásl a silným hlasem mi předříkával, co mám opakovat. "Máš moc hezkej přízvuk, to bych asi nedal", říkám mu. On už ve svatém vytržení s planoucíma očima na mne doslova řval, co mám opakovat. "Jdi s tím už do prdele, draku", řekl jsem mu jadrně, nasedl na kolo, pokynul pravicí a odjel. Periferně jsem viděl reakcí lidí, drželi se zpátky a při otevřeném konfliktu by mi asi nikdo nepomohl. Dlužno dodat, že s radikálními muslimy má jižní Thajsko neblahé zkušenosti.
Fakt mne to rozhodilo a dlouhou dobu jsem při jízdě přemítal o tom, co lidi v Evropě vede k tomu podporovat takovéhle móresy. Jsou blbí? Chtějí se alespoň na chvilku prosadit bez ohledu na následky? Fakt nevím, ale bacha na to.
Prik: Městský úřad je nastěhován do této budovy snů
Potom jsem už řešil jenom triviální věci. Zda zůstat ve velkém městě Hat Yai, kde mi to vycházelo na ujetou stovku, nebo přidat skoro 40 km a přesunout se kousek od hranic do Sadao. Jak naložit se zbytkem hotovosti. Malajsie je muslimský stát, proto jsem za zbytek peněz koupil v Sadao skotskou kořalku a pivo, víno by ve zdejších vedrech nevydrželo.
Sadao: Buddhistická svatyně, impozantní rozměry, nešetřilo se
Sadao: Buddhistická svatyně - propracované detaily
Sadao: Buddhistická svatyně - socha starce
Sadao: Buddhistická svatyně - bohové a démoni se přetahují o hada (mléčnou dráhu) a tím mají vyrobit elixír nesmrtelnosti - zde vulgární verze reliéfu z Angkor Wat
Na vysvětlenou - proti náboženství nic nemám. Ať si každý věří v co se mu zachce. Vadí mi pouze ty agresivní formy. Které to jsou? Zamyslete se nad tím sami.
Sadao: Brána s králem a jeho rodinou v centru
