Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Kuala Selangor, Ijok, Batu Caves, Kuala Lumpur, Seremban, Tampin, Melaka, Muar, Batu Pahat, Ayer Hitam, Kulai, Johor Bahru
Ráno jsem vyrazil za kurvopění, jak říkal jeden můj význačný kamarád z VŠ. Dal jsem si budíka v navigaci na 6:0O a v sedm jsem už byl najedený, učesaný a vyprázdněný (nikoliv však ideově) na silnici. Chtěl jsem být před polednem v Batu Caves. Ty jsou severně od Kuala Lumpur. Po prohlídce tamějších klášterů jsem chtěl dorazit okolo druhé hodiny do včera zajištěného ubytování v KL.
Bukit Rotan: Hinduistický kostel
Žádné velké pamětihodnosti mne po cestě nečekaly. S úlevou jsem konstatoval, že nejbližší ubytování bylo 40 km vzdáleno od Kuala Selangor. Náhodná volba rozhodla správně. Byla neděle, vyrojila se spousta cyklistů na silničních kolech. S dálnicemi si hlavu nelámou. Viděl jsem partu 30 cyklistů odbočovat na dálnici, žádný problém.
Proto jsem se netrápil žádnými úvahami zda jsem nebo nejsem na dálnici. 20 km před KL to byla regulérní dálnice, občas i šestiproudá, ale žádné zákazy. V závěru byla cesta k Batu Caves uvedena i na silničních (tedy spíše dálničních) ukazatelích, bylo to snadné.
Hinduistické kostely v jeskyních Batu
Minout se to fakt nedalo. Z dálky viditelná obří bohyně barvy zlaté se přehlédnout nedala. Bohužel byla neděle, davy lidí proudily k nejvyšší a největší jeskyni. Jsou to vlastně dvě ohromné jeskyně, v každé je kostel. Všude probíhají stavební práce a údržba, na dně jeskyní je v některých místech vody po kotníky, seshora crčí čúrky vody. Na přístupových schodech se k tomu ještě předvádí opice. Bezvadné aranžmá, ani hinduistický bezvěrec se nenudí.
Jeskyně Batu: Opravovaná socha bohyně, vlevo schody do největší jeskyně
Jeskyně Batu: Hlavní jeskyně je velmi prostorná a má dva hlavní dómy s kostely
Jeskyně Batu: Kostel v zadním dómu hlavní jeskyně
Silně převažovala indická komunita. Děti měly hlavy natřené nažloutlou hlinkou, nebo možná vajíčkem a jejich tátové a mámy s nimi spěchali vzhůru po schodech, aby se jim dostalo požehnání.
Jeskyně Batu: Indky v plné zbroji i s dětmi, které měly hlavy pomazané hlinkou
Jeskyně Batu: Indku jsem fotil od boku, o mém focení nevěděla
Jeskyně Batu: Opice se na zábradlí schodiště láduje kokosovým ořechem
Vedle hlavní jeskyně je Černá jeskyně. V ní nabízeli "ekologické" túry, které trvaly skoro hodinu. Už jsem na ty módní termíny alergický. Prohlídku rozsáhlé jeskyně chápu, ale proč ekologickou? Slušně jsem se zeptal a slušně mi bylo odpovězeno, že kdyby prohlídka nebyla ekologická, lidé by mohli šlápnout na chráněného hada nebo pavouka. Vynechal jsem to hlavně proto, že mé cyklistické boty s kovovými "kufry" na skalním podloží hodně klouzaly. A kdyby nechtíc uklouzly a zašláply chráněného hada, byl by ekologický aspekt túry takříkajíc v piheli.
Jeskyně Batu: Vstup do jeskyně Ramayana
Jeskyně Batu: Sochy v jeskyni Ramayana
Jeskyně Batu: Stěny v jeskyni Ramayana počmárané variantami originálního sdělení 'byl jsem tady'
Jeskyně Batu: Jeskyně Ramayana - některé sochy ukryté v temnotě působily zlověstně
Nic tím nebylo ztraceno. Na úpatí skály je několik kostelů. Mniši pochopili možnosti doby a různě se specializují - kromě původního kostela v jeskyni ještě voliéra s ptactvem, vedle zase bazén s krokodýly. Ale nejsou to žádní blbci. Na vstupence není uvedeno vstupné, ale dar, což má zřejmě výhodnější daňové dopady. Však on jim to nějaký místní Bureš časem spočítá.
Jeskyně Batu: Kostel pod skalou, jediný, který neměl spojení s žádnou jeskyní
Jeskyně Batu: Socha opičího boha, lidé se po něm opičili a dávali si ruce na prsa, když se před ním fotili
Užil jsem si to dostatečně a návštěvu mohu každému doporučit. Potom jsem se skoro 20 km protlačoval přes centrální oblast KL. Na brzké nedělní odpoledne byl provoz enormně silný, spousta dopravních zádrhelů a já byl na kole většinou rychlejší než lecjaké napucované Porche. Občas se ale vyskytnul blb (jeden měl opravdu značku BLB 8066), který mi zablokoval levou krajnici a donutil mne čekat, až se páníček probere z mrákot.
Kuala Lumpur: Bukit Bintang je živou čtvrtí s ohromnými obchodními domy a silnou stavební činností
Luxus za búra
Při průjezdu KL jsem viděl centrum a věděl, co mne další den čeká. Hotel jsem tentokrát maximálně vychytal. Jedna noc za pětikilo (speciální cena pro klienta hotels.com), k tomu 400 Kč sleva za desátou noc zdarma. Hotel Maison Boutique architektonicky zdařile vyveden, pokoje stylově zařízené, extravagantní exteriér. Hotel je odbočkou Pudu Central, zatím ve stavebním ruchem nepříznivě zasažené oblasti, okolo se staví drahé výškové hotely. Služby perfektní, kolo mi odvezli do hlídané garáže, na pokoji lednice, varná konvice, káva, čaj. V ceně jsem měl snídani pro dva, tak mne zajímalo, jak to funguje. Snídaně je od sedmi do deseti, můžete jít dvakrát, žádný problém, řekl mi recepční a trochu se při tom usmíval.
Kuala Lumpur: Fontána s dárky před obchodním domem Pavilion
Kuala Lumpur: Hlavní dvorana obchodního domu Pavilion s ohromným kolotočem vpravo a nám dobře známými symboly vánoc všude okolo
Kuala Lumpur: Odraz v lesklém nadhledu, trochu toho umění je vám potřeba, holoubci
Pochopil jsem ho až ráno. Neskutečně bohatý snídaňový bufet, bylo možné si zvolit jednu ze 3 variant výživných snídaní a potom se případně dokrmit množstvím jídel, zeleniny, ovoce a sladkostí. Dal jsem si "velkou evropskou snídani", typický English breakfest - míchaná vajíčka, párky, fazole, opečená slanina, houby, opečená bramborová kaše. Potom nudle, vařená zelenina, ovesná kaše, mango, meloun, papája, teplé sladké blinčiky, čokoládové mufiny, džůsy, kafe, limonáda, roláda, marmeláda, čokoláda, akorát čalamáda nebyla, tu tady neznají. Nacpal jsem se tak, že jsem nemohl jídlo vidět až do večeře.
Kuala Lumpur turistický
Město je na asijské poměry malé (1.5 milionu obyvatel) a skoro nepochopitelně kompaktní. O tom mne přesvědčil můj náhodný amigo Jake, Malajec z Bornea. Viděl mne, jak na ulici čučím do mapy a nabídl mi rychlý přístup na Time Square a dále do Bukit Bintang. Bydlel v obřím hotelu vedle naší ulice, byl tady už před rokem, všechno znal. Prošli jsme úzkými uličkami, kde se bezostyšně proháněly krysy a vzápětí prošli dvěma obchodními domy s napucovanými obchody nejdražších globálních značek, nebudu jim tady dělat reklamu.
Kuala Lumpur: Střecha hinduistického kostela poblíž Hang Tuah
Pozdní odpoledne jsem strávil v Bukit Bintang. V této čtvrti jsou soustředěny obchodní domy s obchody renomovaných drahých značek. Plné lidí, kteří utráceli své ringgity takovým tempem, jako by měla přijít Zápotockého měnová reforma. Americká forma evropských Vánoc, Santa Clausů jako nastláno, všude ozdobené stromečky a všichni z toho odvázaní, nikomu to nevadilo ani v nejmenším. Dokonce mnohé prodavačky odložily tradiční šátky a nasadily červené vánoční čepice s bílou bambulí.
Našel jsem i supermarket Giant, který prodával chlazené pivo, půllitrovku Carlsbergu za 10 RM. Na zdejší poměry velmi slušná cena, levněji už to těžko někde seženete. Měli i kalifornský Ruby Cabernet za našich 180 Kč lahvinku, žádný zázrak to sice nebyl, ale pít se to dalo. Zejména víno je zde otřesně drahé a sedmička obyčejného francouzského stojí většinou více než sedmička slušné skotské přímo ze Skotska.
Času jsem neměl nazbyt, navzdory mému založení jsem si udělal plán na další den. Díky tomu jsem za jeden den obsáhl pěšky téměř všechny význačné pamětihodnosti KL. Původní staré nádraží KL je zvenčí působivé, ale musí na ně svítit slunce ze správné strany. Vnitřní prostory jsou bez platné jízdenky nedosažitelné, ztráta času. Přes ulici další impozantní budova, ve které sídlí vedení státní železnice. Nádherný, architektonicky čistý design interiéru, tohle Angličani uměli odjakživa.
Kuala Lumpur: Ústředí malajských železnic - budovu projektovali angličtí architekti na začátku dvacátého století
Kuala Lumpur: Ústředí malajských železnic - schodišťová šachta tvořila pravidelnou spirálu
Kuala Lumpur: Ústředí malajských železnic - podloubí
Kuala Lumpur: Nejsme zase zpátky v imperiálních časech?
Národní mešita je přístupná i nemuslimům, musí být patřičně oděni. Kvůli tomu jsem si ráno k šortkám připnul nohavice. Odevzdal jsem boty a musel se zapsat. Řádek přede mnou Tomáš XXXX, ČR. Viděl jsem ho na terase. "Ahoj Tomáši, to je fakt náhoda", říkám. Koukal na mne a v hlavě mu šrotovalo. "Ty si na mne asi nepamatuješ?", zeptal jsem se. "A měl bych?", odvětil Tomáš. "Asi ne, vždyť jsme se v životě neviděli", řekl jsem. Po dvou a půl měsících jsem si popovídal česky. Viděli jsme se ještě v Muzeu islámského umění.
Kuala Lumpur: Národní mešita (Masjid Negara)
Kuala Lumpur: Masjid Negara - hlavní hala pojme 6000 věřících
Kuala Lumpur: Masjid Negara - naleštěné dlážděné podlahy se neustále udržují v čistotě
Kuala Lumpur: Masjid Negara - děti si hrály v okolí
Národní mešita je obrovská, do hlavní haly se vejde 6000 klečících a modlících se mužů. Na stojanech propagační materiály v několika jazycích. Vysvětlují, jaké jsou hlavní pilíře islámu (je jich 5, nastudujte si sami), jak je to náboženství úspěšné, jak skvělý je muslimský přístup k ženám atd. A to Malajci nejsou žádní fanatici.
Přes ulici Muzeum islámského umění. Jedna hala věnovaná modelům nejznámějších mešit. Každá mešita v jiném měřítku, trochu mi to vadilo. Modelů tam bylo zhruba 30, hojně zastoupeny post sovětské republiky Uzbekistán a Kazachstán. Pěkný, jenom kdyby někdo chtěl takto prezentovat význačné katolické kostely, nebo třeba protestantské, takhle malá hala by mu rozhodně nestačila.
Kuala Lumpur: Muzeum islámského umění - vzdušné, čisté, nablýskané prostory
Kuala Lumpur: Muzeum islámského umění - vpravo modely mešit, vzadu uprostřed 'kazatelna' muftího
Krátká procházka a byl jsem v centru na náměstí Merdeka. Jeho název nemá s francouzským merde opravdu nic společného, tady to kočírovali Britové. Nádherná koloniální architektura Muzea textilu a zejména Sultan Abdul Samad. Stranou zastrčená anglikánská katedrála tomu nemohla konkurovat.
Kuala Lumpur: Dataran Merdeka - muzeum textilu
Kuala Lumpur: Dataran Merdeka - budova Sultan Abdul Samad
Kuala Lumpur: Dataran Merdeka pod trasou nadzemní dráhy
Kuala Lumpur: Dataran Merdeka - anglikánská Saint's Mary Cathedral
Ponořil jsem se do uliček s podloubími, které jsou nacpané obchody s místním textilem. Zaskočil jsem do místními velmi ceněné secesní kavárny Coliseum, kterou mi včera doporučil cyklista - Angličan žijící zde už 20 let. Rychle jsem zase vyskočil, ceny připomínaly drahotu a na secesi máme doma Repre, že ano. (Pro nepražáky Obecní dům).
Kuala Lumpur: Takhle jsem si představoval Indočínu jako chlapec při čtení knih autorů, kteří byli v bolševickém Československu povoleni
Kuala Lumpur: Chlapů se to netýká, ale oblečení žen je regulováno, byť v tolerantní Malajsii jen velice mírně
Kuala Lumpur: Matka s dcerou čekají na autobus
Kuala Lumpur: Ulice Jalan Tuanku Abdul Rahman
Zpátky k památkám. Našel jsem trochu zastrčenou mešitu India, která je obklopena hustou zástavbou, nedá se rozumně vyfotit. Aspoň že ti chlapi tam seděli na zápraží a přemýšleli, zda jim jejich agilní ženy vydělají na živobytí.
Kuala Lumpur: Mešita India
Kuala Lumpur: Mešita India - chlapi před mešitou
Pár kroků a byl jsem u mešity Jamek, kde se nemuslimský pohan nesmí ani ochomýtnout u vchodu. Pár oprsklých Číňanů tam zkoušelo prorazit a dávali fest zahulit ochrance. Na Číňanech je znát jejich sebevědomí a k tomu mají v Malajsii tradičně podíl na těch nejvýnosnějších aktivitách.
Kuala Lumpur: Mešita Jamek - okolí je momentálně opravováno - nemuslimům vstup striktně zakázán
Potom Centrální trh a Petaling street, možnost koupit fake značkové oblečení, hodinky Rolex za našich 500 Kč před smlouváním a podobné lahody. To mne nikdy moc nebralo. Ale našel jsem tam stánek s Dim Sum knedlíčky a jelikož už bylo pozdní odpoledne, povečeřel jsem tam. Chutnalo mi náramně a další den jsem si to ve stejném stánku zopakoval.
Kuala Lumpur: Staré barevné domy v sousedství moderních staveb
Ještě jsem neměl vše odškrtnuto ze svého seznamu. Malý čínský Sze Ya Temple jsem pár minut hledal, vstup z ulice je nenápadný. Uvnitř jsem byl ohromen světlem, které tam proudilo ze střešních oken a zvýrazňovalo kouř linoucí se z obětních tyčinek. Půlhodinu jsem to obdivoval ze všech dovolených úhlů a přitom si příjemně popovídal s místními. Oni viděli, jak jsem tím unešen a těšilo je, že má někdo o jejich kostel takový zájem.
Kuala Lumpur: Sze Ya Temple
Kuala Lumpur: Sze Ya Temple - pálení vonných tyčinek
Kuala Lumpur: Sze Ya Temple - se světlem to Číňani umí
Taky Indové mají v centru KL své ústředí, které je v Maha Mariamman Temple. Kostel je obestavěn vysokými budovami a přece si uchoval své genius loci.
Kuala Lumpur: Maha Mariamman Temple
Kuala Lumpur: Maha Mariamman Temple - poranění ukazováčku se nedokáže vyhnout ani bohyně - prostě ukazováček se nemá strkat tam, kde by mohl dojít k úhoně
Kuala Lumpur: Maha Mariamman Temple - fotka z vnitřní svatyně směrem k vstupní bráně
Kuala Lumpur: Maha Mariamman Temple je obklopen moderní zástavbou
Historické památky v zásadě zvládnuty. V Bangkoku jsem ztratil očnici od hledáčku mé Sony A6000 a poblíž dvojčat Petronias bylo prodejní středisko Sony, největší v KL. Uvažoval jsem o MHD, studoval mapu a když jsem byl v obraze, jakou formu dopravy použít, byl jsem skoro na místě. Očnice měli, ale k jiným modelům aparátů Sony, s nákupem vydržím do Prahy, jedná se o položku za zhruba 200 Kč.
Kuala Lumpur: Petronias Twin Towers slaví Vánoce
Kuala Lumpur: Pod věžemi Petronias Twin Towers je park s dětským koupalištěm
Obrovský obchodní dům mne nezajímal, chtěl jsem vyfotit dvojčata. Nebylo to snadné ani s mým objektivem, který začíná na 24 mm. V přilehlém parku jsem se posouval dál a dál, ale tam už zase začaly vadit stromy. Nakonec jsem musel sundat boty, opatrně projít dětským brouzdalištěm (opatrně proto, aby mi aktivní děti nezacákaly objektiv) a pak jsem to konečně dostal všechno do hledáčku. Banální fotka, máte pravdu, ale půlhodina práce.
Kuala Lumpur: Petronias Twin Towers
Kuala Lumpur: Petronias Twin Towers
Teď se budu ploužit půl hodiny domů, bědoval jsem. Ani náhodou, našel jsem průchod arkádou do obchodního domu Pavilion a těchto 300 metrů skrze obchoďák mi ušetřilo zhruba jeden a půl kilometrovou obchůzku. S dojetím jsem si vzpomněl na Jaka, kdo zná v KL zkratky je prostě king. V Giant jsem si koupil chlazené a takto osvěžen jsem nebyl schopen najít Jakův průchod krysí uličkou. Musel jsem to obejít.
Bina prosperuje i v Malajsii
Celý den se to na mně valilo ze všech stran. Bina, Bina. Bina - galerie, stavební společnost, nabídka pozemků. Jdete na to dobře rakan-rakan.
Kuala Lumpur: Fasáda výtečné a velmi prosperující společnosti, s takovým názvem se ostatně není čemu divit
Kuala Lumpur: Upřímně řečeno, galerie se jménem Seni Bina žádnou propagaci nepotřebuje
Kuala Lumpur: Nadzemní dráha a reklama velmi sympatické firmy
Servisní den
Památky v zásadě prohlédnuty, i když by se ještě něco našlo. Poslední den v KL jsem ale musel využít jinak. Dopoledne jsem se vydal do "americké" prádelny (na mince), kde jsem za cenu vyprání jedné košile v hotelové nabídce, vypral i usušil všechno. Pod kalhoty jsem si navlékl plavkové šortky a v těch potom hodinu seděl v prádelně, než se vše vypralo a vysušilo. Kalhoty a košili na cestu mám čisté a jestliže si to někde nedopatřením nepozvracím, budu takto moci za pár dnů nastoupit do letadla.
Kolo se také hlásilo o svá práva. Dotáhl jsem všechny spoje na nosičích a stojánku (žádný to nepotřeboval). Prostříkal řetěz, rolničky a SPD pedály, vyčistil hadrem ukořistěným u silnice a potom namazal nano mazivem, které letos poprvé používám. Koupil jsem na Cyklofestu 2016, kde mne hlavně zaujalo tvrzení, že vydrží na 6000 km. Musím jim dát za pravdu, mám něco přes 5000 km a v nádobce pořád ještě nějaké mazivo je.
Kuala Lumpur: Komiksová výzdoba ulic
Přestože už bylo silně po poledni, na sebe jsem žádné mazivo neaplikoval. Potřeboval jsem si utřídit informace o možnosti příjezdu do Singapuru na kole. Údajně to nejde a tak jsem se šel zeptat do národního centra pro turisty. Jel mi tam monorail, za našich 15 korun nemělo smysl se v tom vedru unavovat chůzí. Moc mi nepomohli - do Singapuru vede nyní jen jeden most - Second Link, kola zakázána. Malajská policie zákaz ignoruje, ale na singapurské pasovce cyklisty za to dusí a nechávají je čekat několik hodin na odbavení (někdy i 24 hodin). Žádná loď z Malajsie do Singapuru nejezdí. Zašel jsem i na turistickou policii a dozvěděl se totéž, jet tam nesmím, ale můžu a Singapurci si mne zřejmě vychutnají. Doporučili mi, abych jel na hranice autobusem.
Kuala Lumpur: Odraz KL Tower v prosklené stěně banky mi připomněl, že jsem na věži ještě nebyl
Na centrum pro turisty dohlíží telekomunikační KL tower, ze které je nejlepší výhled na město. Došel jsem na kopec k věži a nečekal na shuttle zdarma, který jezdí každou půlhodinu. Hned se mne ujala hosteska - kvůli vysokým cenám nasadili osobní přístup. Já byl dopředu informován, ceny mne nijak nešokovaly, prostě je to jedinečná záležitost a ta něco stojí. Nabízeli 2 varianty - do prosklené pozorovatelny za 300 (Kč), do horního ochozu za 600. Nejsem troškař, z proskleného výhledu prd uvidím, koupil jsem vstupenku na horní ochoz. Uplatnil jsem slevu pro přestárlé. Kupodivu se netýkala jenom malajských občanů a ušetřil jsem na 2 pivka. Podepsal jsem papír se spoustou prohlášení, kde se provozovatel vymiňuje z odpovědnosti za to, že skočím dolů, i po smrti budu zodpovědný za škody způsobené mým pádem a zbytek už jsem ani nečetl a jenom smolil podpis za podpísem.
Kuala Lumpur: KL Tower - otevřený ochoz
Kuala Lumpur: KL Tower - skleněný vyhlídkový můstek je dlouhý jen několik metrů
Kuala Lumpur: KL Tower - skleněný vyhlídkový můstek
Nelitoval jsem, bylo to úžasné. Malajci nedávno vybudovali dva prosklené můstky, trčící pár metrů z ochozu do prostoru. Podlaha také skleněná a v počátku mi zatrnulo, když jsem pod nohama viděl autíčka ze 400 metrového nadhledu. Zajímavé, zhruba třetina návštěvníků to nezvládla a nebyla schopná se po krátkém můstku projít. Potom jsem sjel do proskleného ochozu, nahlas zíval nudou a co nejrychleji odjel výtahem dolů.
Kuala Lumpur: KL Tower - pohled na Bukit Bintang
Kuala Lumpur: KL Tower - pohled na historické centrum
Kuala Lumpur: KL Tower - pohled na okolí dvojčat
Kuala Lumpur: KL Tower - čekárna na výtah před prosklenou vyhlídkovou terasou
Skylla a Charybda
Na brzké snídani už v 7:10, jako první klient, jsem byl zmítán mezi 2 možnostmi. Buď se naperu všemi těmi lahůdkami, které jsou mi k dispozici a do poledne toho moc neujedu, nebo se najím střídmě a v poledne budu litovat, že jsem se nenacpal. Rozumově jsem tíhnul k druhé variantě, ale dopadlo to tak napůl. První dvě hodiny mě těžký bachor táhnul k zemi a jízda na kole mi nepřinášela obvyklé potěšení. K tomu se mne navigace snažila protáhnout slepými ulicemi zakončenými strmými příkopy, mapové podklady se moc nepovedly. Zadal jsem cyklistický mód a ocitl se na expressway, prostě chaos. Mapu jsem neměl, tak jsem namířil na jih a čekal, jak se to vyvrbí.
Navigoval jsem na dálniční krajnici. Přijel Malajec na motorce, zeptal se kam chci jet a nabídl mi, že mne dovede na přístupovou silnici. Sedm kilometrů mne protahoval prašnými průjezdy periférií a potom zastavil u vjezdu na expressway a řekl mí, vezmi to tudy. Nad mojí námitkou, že tam kola nesmí, mávl rukou, tam můžeš. Aizamiho jsem poslechl, na dálnici najel a měl pravdu. Několikrát mne míjela policejní auta či policisté na motorkách a tvářili se, že mne nevidí. Přitom u peážních stanic byly značky zakazující jízdu na kole.
Cheras: Aizami - můj malajský navigátor
Po 50 kilometrech mne to dokonale otrávilo. Jel jsem rychle, minimální převýšení, na široké krajnici bezpečno, o to nic. Ale fakt nuda, žádný kontakt s krajinou či lidmi. V Serembam jsem použil první část jména města k tomu, abych dálnici opustil. Raději jsem se plahočil po dosti zvlněné jedničce.
Seremban: Kostel na náměstí
Bylo mi jasné, že do Melaky nemám šanci dojet. Nakonec jsem to zapíchl v Tampin, 40 km od Melaky. Chtěl jsem bydlet v centru, to se mi nepovedlo. Měli pouze drahé rodinné pokoje. Příčinou bylo "krajské" školení úředníků. Ti obsadili všechny singly v centru. Vrátil jsem se 3 km na okraj města, kde jsem viděl malý hotel vedle supermarketu Giant. Žádná sláva, ale cena 50 RM tomu odpovídala. To víte, byl jsem zmlsán hotelem v KL.
Alespoň si koupím studené pivko v Giant, myslel jsem si. Omyl, pivo sice prodávali, ale pouze teplé. Okolní restaurace neměly licenci na alkohol. Teplé pivo pít nebudu, zaříkal jsem se a potom dostal spásný nápad. Koupil jsem za našich deset korun pytel ledových kostek. K tomu 3 plechovky teplých piv. Na pokoji jsem s pytlem ledu párkrát praštil o podlahu a do takto připraveného ledu v odpadkovém koši ponořil plechovky piva. Skočil jsem na večeři k indiánům v sousedství a po návratu už bylo pivínko studené. Co se týče piva, Čecha nikdy nedostanou.
Melaka: Socha místního význačného kulturisty Gan Boon Leonga
Melaka
Melaka byla zapsána na seznam UNESCO díky své historické části, která je poměrně malá a proto se dá prohlédnout relativně rychle. Město samotné je veliké, zhruba 750000 obyvatel. Centrální část je plná nablýskaných obchodních domů a bank, těm jsem se vyhnul. Necelých 40 km z Tampinu jsem ujel rychle a těsně po desáté už jsem tahal brašny do hotelu. Nastudoval jsem nevalný plánek města získaný v hotelu, zjistil kde je infomační středisko a šel si tam pro lepší mapu.
Melaka: Výletní loď na řece Melaka
Hlavní tepnou je ulice s roztomilým názvem Hang Jebat, které se ale říká Jonker Street. Okolo ní je soustředěno spousta obchodů se starožitnostmi, jídelen, restaurací, obchodů se vším možným a najdete tam i pár čínských kostelů. Souběžně s ní vede ulice přezdívaná Harmony Street, neboť zde sousedí mešita, hinduistická svatyně a čínský kostel.
Melaka: Cheng Hoon Temple - čínská varianta Delacroixovy Marianne
Melaka: Čínský kostel
Melaka: Hinduistická svatyně Sri Poyyatha Vinayaga Moorthy
Melaka: Mešita Kampung Kling
Melaka: Mešita Kampung Kling - kostelník intoxikován přeslazeným kafem upadl už v poledne do mrákot
Za mostem přes řeku Malaku jsou potom památky z doby portugalské a holandské nadvlády. Všemu vévodí třešňově červený holandský Stadthuys, před ním je věž s hodinami a anglikánský kostel. Kousek od nich katolický St. Francis Xavier. Na kopečku nad nimi se tyčí zřícenina kostela St. Paul's. Pod kopcem z druhé strany je Porta de Santiago, brána původní portugalské pevnosti. Kromě toho replika sultánského paláce a památník vyhlášení malajské nezávislosti. To vše je doplněno více než desítkou muzeí.
Melaka: Centrum historické části - hodiny, anglikánský kostel Christ Church a vpravo Stadthuys - vše vyvedeno v třešňové barvě a po ránu ani noha
Melaka: Náměstí před holandským Stadthuysem
Melaka: Stadthuys - vnitřní nádvoří
Melaka: St. Paul's Church
Melaka: St. Paul's Church - náhrobní kámen
Melaka: Portugalská Porta de Santiago a obchodní domy v pozadí
Melaka: Porta de Santiago
V průvodci varovali před mizernou kvalitou většiny muzeí. Vychvalovali námořní muzeum, které je spojeno s muzeem námořnictva. Nepřehlédnutelným exponátem je replika plachetnice. Překvapily mne zejména velké prostory uvnitř trupu lodi, ale původně to bylo rozděleno na malé kumbály. Expozice tonuly v polotmě, asi aby byly působivější, ale mne to nezaujalo. Vedle lodi byl další pavilon a expozice v něm byla ještě slabší a opět, utápěla se v přítmí. Naproti přes ulici muzeum námořnictva, tam vystavovali alespoň vrtulník, děla a malý torpédoborec. Celkově slabé a tak jsem další plánovaná muzea vynechal.
Melaka: Námořní muzeum - historická plachetnice
Město je doslova zamořeno cyklistickými rikšami. Všechny jsou tématicky pojaty - pokémoni, včelka Mája, Hello Kitty a další populární postavy, zejména z Disneyho dílny. Křiklavá a kýčovitá vozítka se do historického města opravdu nehodila. Zajímavá byla jednotná cena, vyvěšená na panelech u stanovišť - 40 RM za hodinu jízdy. Všechny jsou poctivě na šlapání, nikoliv s podporou elektřiny jako cyklorikši v Praze. Jezdí ale v absolutní rovině, pouze rozjezd dává trochu zabrat. Kšeft měly velký, zejména v podvečer.
Melaka: Paní vysílá krátkou modlitbičku před nebezpečnou jízdou
Melaka: Przniči vkusu vyjeli v plné síle
Melaka: Připraveni vyjet, klientů bylo překvapivě hodně
Jako jeden z mála jsem se toulal i postraními uličkami v historické čínské čtvrti. Tam se střídaly skvěle opravené domy s naprostými ruinami. A bylo vidět i do různých dílen, do dvorků domů, kde se normálně žije.
Melaka: Některé domy byly hodně zanedbané
Melaka: Vzorně opravený dům
Melaka: Zádveří Eng Choon Association
Melaka: Fasáda
Melaka: Odpočívej v pokoji, práce hotova, rakve připraveny k expedici
Byly i jiné zajímavosti. Například unikátní skotské STOL (short takeoff and landing) letadlo Twin Pioneer CC MK1 vystavené v parku. Kousek od něho věž Taming Sari. Ta mne fakt dostala. Chtěl jsem si udělat fotku restaurace na vrcholu věže přes historickou plachetnici. Našel jsem vhodné místo a restaurace nikde, pouze holý dřík věže. Restaurace vyjíždí nahoru a dolů, k tomu rotuje kolem své osy. Tam bych do sebe asi panáky nelil, to by mohlo žaludek pěkně zamíchat.
Melaka: Unikátní Twin Pioneer CC MK1 - na start mu stačilo 30 m, na přistání 275 m
Melaka: Věž Taming Sari - kruhová restaurace vyjíždí nahoru a dolů a k tomu ještě rotuje
Melaka: Oba byly zřejmě z jednoho vrhu, měly stejné mimikry
K večeru si spousta lidí půjčila kola, já po tom rozhodně netoužil. Měli zde různé kuriozity, jako třeba tridemy (kola pro tři). Postavil jsem se na ulici a fotil cvrkot. Docela příjemně jsem se při tom zabavil. Nijak jsem se neskrýval, nikomu focení nevadilo. Pár hodin v Malace mi dokonale stačilo. Holt Georgetown to není. Je tady ještě několik vzdálenějších atrakcí, ale to jsou opravdu spíše atrakce než památky.
Melaka: Holky si trojkolo uživaly ...
Melaka: ... a ještě na mne dělaly opičky
Melaka: Honička
Melaka: Jde se na svatební focení
Do Johor Bahru bylo zhruba 240 km a já tam chtěl být za dva dny. První den jsem si proto máknul a ujel skoro 140 km do Ayer Hitam. V jižní Malajsii jsou lidé velmi příjemní, většina mne zdraví, zejména motorkáři a řidiči náklaďáků. Je-li příležitost, třeba na křižovatce při čekání na zelenou, tak se hlavně vyptávají odkud jsem, zajímá je česká vlajka. V Batu Pahat, největším městě na dnešní trase, mne na ulici zastavil Helmi a chtěl se mnou probrat cestování na kole, ke kterému také tíhne (ale zatím nikde nebyl). Zval mne na kafe či cokoliv dle mého výběru. Černá mračna, ženoucí se od jihu věštila řádnou bouřku, proto jsem mu jenom dal vizitku. Večer mne kontaktoval mailem, tak jsme vše vyřídili elektronicky.
Melaka: Mešita Al-Abrar Semabok leží vně historické části
Muag: Rybář u strouhy pod vodárnou
Parit Java: V lese
Parit Java: Palma
Batu Pahat: Helmi mne zval na kafe, bohužel už bylo pozdě a hnala se bouřka
Blížil jsem se k Ayer Hitam, všude černo, hřmělo, ale nepršelo. Minul jsem pár slibných hotelů a jel dál. Potom to spustilo a byl to fakt fičák. Schoval jsem se na autobusové zastávce, snědl po cestě koupenou snad dvoukilovou papáju a po půlhodině bylo po bouřce.
Poblíž Ayer Hitam: Bouřku jsem přečkal na autobusové zastávce
Čekal jsem, až trochu oschnou silnice, když tu se přiřítil dálkový cyklista s kolem ověšeným jak vánoční stromeček. Mladý třiadvacetiletý Francouz Tim, momentálně půl roku na cestě. Dojeli jsme spolu do hotelu v Ayer Hitam. Těch pár kilometrů s ním byl fakt zážitek. Jel vedle mne tak, že zabíral i část druhého pruhu a když se někdo přiblížil natěsno, hned řval a ukazoval zdvižený prostředníček. Říkal jsem mu, že je to druhá nejnebezpečnější silnice v Malajsii (varoval mne Hitam)) a že můžeme jet za sebou. Ani náhodou. Přežil to ve zdraví, potom jsme probrali jeho další plány při večeři u indiánů. Měl namířeno do Austrálie a o té něco vím. Chtěl jsem mu rozmluvit jízdu z Perth do Adelaide přes Nullarbor (žádný strom), která je nudná a přitom jsou v této oblasti Austrálie mnohá zajímavá místa. Nedal si říci - jel to jeho kamarád a on to prostě taky musí dát.
Zajímavé bylo líčení jeho pracovních zkušeností. Po škole nastoupil do logistického oddělení velké firmy zásobující supermarkety. Moc se o něj ve firmě nezajímali, tak si třeba vyrazil na týdenní cyklistický výlet a oni ho normálně platili, i když ho v práci nikdo neviděl. Socializmus jak prase. To ho tak znechutilo, že si nechal proplatit všechnu dovolenou (na kterou neměl nárok) a vyrazil na cestu, dokud mu budou stačit peníze.
Probudil jsem se brzy, slupnul obligátní instatní oatmeal s marmeládou. Můj nový kamarád zatím nevystrčil hlavu z jeho pokoje. Nerušil jsem ho a vyjel po jedničce do největšího města jižní Malajsie. V Johor Bahru jsem byl před druhou hodinou a to jsem se skoro hodinu ochomýtal v supermarketu Giant, kde jsem ukojil největší hlad.
Ubytoval jsem v centru, trochu musel usmlouvat cenu, protože hotovost mi docházela. Obvyklou žádost o deposit 50 RM (vratná záloha za klíč) jsem odmítl s poukazem na nedostatek hotových peněz. Nechal jsem jim místo toho deposit jenom 4 RM.
Johor Bahru: Celý komplex Sultan Ibrahim Building je zabraný vojáky a veřejnosti nepřístupný
Johor Bahru: Brána před Sultan Ibrahim Bina (tj. building)
Město není moc zajímavé. Momentálně se v širším centru hodně staví, je tam i několik víceúrovňových křižovatek, tak je to dost nepřehledné. Stará zástavba v obvyklém stavu, krásně opravené domy vedle ruin. V městě je několik význačných kostelů a na vzdáleném předměstí jsou u přístavu Duty Free obchody s alkoholem a cigaretami. Nakupovat tam může každý, i když zrovna neodjíždí z přístavu do Indonésie. Když má smůlu, odchytí ho při odchodu celníci a výhodný nákup mu na místě proclí a dodaní. Podotýkám, že jsem tam nešel.
Johor Bahru: Dvorana turistického informačního centra
Johor Bahru: Malajsie je prý jednička
Johor Bahru: Současná výstavba okolo silnice 1
Zastavil jsem se hinduistickém kostele, kde byla výroční slavnost. Normálně mne pustili do sálu a dokonce mne pár lidí zvalo, abych si k nim přisedl. Hrála hodně rytmická hudba, lidé tleskali a zpívali. Poutavá podívaná.
Johor Bahru: Gurdwara Sahib Sikh Temple
Johor Bahru: Gurdwara Sahib Sikh Temple - shromáždění v hlavním sále
Johor Bahru: Gurdwara Sahib Sikh Temple - již desáté kolo a nikdo nebyl K.O.
Johor Bahru: Gurdwara Sahib Sikh Temple - načančaná děvčata jdou do hlavního sálu
Hotovost mi sice docházela, ale na pivo mi nějakým záhadným způsobem ještě zbylo. Prozřetelně jsem se nejdříve najedl a potom zbylé peníze prolil hrdlem. Dánské pivo Carlsberg se ještě dalo pít, holandský Heinneken mi ale vůbec nechutnal. Bez peněz a tudíž i bez starostí, že o ně přijdu, jsem se odebral na kutě. Ráno si pospím a potom vyjedu do cílového Singapuru.
Johor Bahru: Hindský kostel na periferii
Johor Bahru: Tady byste asi bydlet nechtěli
Johor Bahru: I po pátém pivu je třeba zachovat ostražitost, v hospodě bylo bezpečno, nebezpečí čekalo venku
