Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Singapur
Johor Bahru - causeway - Woodlands, Singapur
Neználci z KL
V Kuala Lumpur jsem v národním turistickém centru zjišťoval, jak na kole do Singapuru. Řekli mi, že to nejde. Ukazoval jsem jim na mapě, že tam vede silnice po hrázi. Tam prý nemůžu, je zrušená. Ptal jsem se, zda mohu přejet vlakem. Taky zrušený. Na turistické policii jsem se dozvěděl totéž v bleděmodrém. Je pravda, že na internetu psali o opakovaných snahách sultána Johoru zrušit spojení po hrázi, prý škodí malajské ekonomice. Také žádný cyklista v posledních několika letech nepsal o tom, že by tudy přejel. Naopak byla na internetu velká diskuse, zda se může jet po expressway a přejet po mostě Second Link.
Včera jsem potkal malajské cyklisty z Johor Bahru a ti mi řekli, že přejet na kole přes hráz není žádný problém. Pouze musím trefit separátní stezku pro motorkáře. Proto jsem byl v klidu, vyspal se dosyta a v půl desáté se vybatolil z hotelu. Měl jsem poslední 4 RM, vrácený depozit za hotelový klíč. Nebylo to sice žádné jmění, ale 24 Kč se dá za něco rozumného utratit. Ani jsem na kolo nenasedl, dotlačil ho přes ulici do indické jídelny. Šel jsem za šéfem a řekl mu, že mám poslední 4 RM a ať mi za ně dá nějaké jídlo, výběr jsem nechal na něm. Vložená důvěra se vyplatila, sám šéf mi přinesl vrchovatý talíř rýže, masa, zeleniny, vše hojně zalité kari omáčkou. Spucnul jsem to, do navigace zadal hotel rezervovaný v Čínské čtvrti Singapuru, režim pro cyklisty a čekal, zda to mapa v navigaci zkousne.
Johor Bahru: Malajská pasovka pro jednostopá vozidla
Povedlo se, i když v Johor Bahru vypadala trasa hodně divoce, dvakrát se křížila. Nepodlehl jsem nutkání to zoptimalizovat po svém a udělal jsem dobře. Křížení byly víceúrovňové křižovatky, žádný navigační omyl. Dovedlo mne to na úzkou silnici pro motorky, která se stočila správným směrem na jih. Malajská pasovka se nedala minout (jak někde psali, ale to byla zřejmě trasa autobusem pro pěšáky), sundal jsem přilbu, šátek a brýle a za minutu jsem měl v pase výstupní štempl. Na hrázi byl silný provoz, auta čekala v dlouhé koloně na odbavení a motorek bylo také hodně. Naštěstí těch pasováckých kiosků bylo na obou stranách hranice jen pro motorkáře skoro deset, u každého fronta pěti či šesti motorek.
Johor Bahru: Mezi Malajsií a Singapurem
Vstup do Singapuru trval trochu déle. Nejdřív jsem musel vyplnit vstupní formulář a potom měl pasovák řadu otázek - kolik mám peněz, kde budu bydlet, jak se ze Singapuru dostanu. Ptal se, zda žiju sám. S hrdostí jsem mu sdělil, že mám jednu ženu, dvě děti a pět vnoučat. "Proč manželka nejela s tebou?", ptal se pasovák. "Tu by to asi zabilo, ona radši relaxuje na pláži u moře, však to znáš", povídám mu. Tím byly prolomeny ledy, smál se, že jako jo, taky to tak doma mají. Pak se mne poptal na věk, prostudoval můj 3 roky starý pas, ve kterém jsou už dvě třetiny listů zaplněny razítky a ptal se na mé cesty. Fronta motorek zatím utěšeně bobtnala. Nakonec vystrčil okýnkem ruku, potřásli jsme si pravicí a popřál mi hodně štěstí.
Mimochodem, ti motorkáři, kteří stáli za mnou, mi místo nadávání, že jsem je zdržel, přátelsky kynuli na pozdrav, když jsme přejížděli k celní kontrole. Motorkáři museli ukazovat obsah schránek na motorkách i pod sedly. Mne si celníci vůbec nevšímali, tak jsem jenom okolo nich projel. Ještě jsem zaregistroval výstražný nápis "Za drogy je maximální trest smrt" a už jsem šlapal po krásném rovném povrchu v čistém a upraveném Singapuru.
Woodlands: S cyklisty se zde počítá
Chinatown
Navigace mne spolehlivě vedla rozlehlým městem. S výhodou jsem jezdil po pruzích vyhrazených autobusům, v neděli jsou volné pro veškerou dopravu. Každou chvíli jsem čekal na světelné křižovatce. Naštěstí zde nejsou tak dlouhé intervaly jako v Thajsku, kde jsem často čekal na zelenou i více než 3 minuty (displeje pod semafory ukazovaly zbývající čas). Řešil jsem to tam často projetím na červenou, jako řada motorkářů. V Singapuru jsem si to netroufl. Po cestě jsem se zastavil v supermarketu FairPrice, ale bylo to zbytečné, velký supermarket byl 250 m od mého hotelu, jak jsem později zjistil.
Singapur: Temple Street v centru Chinatownu - zde jsem bydlel
Zabočil jsem do Temple Street v samotném srdci Chinatownu a přivítala mne živá ulice zdobená lampiony. Na hotels.com jsem vybíral pečlivě, řada hotelů měla za stejnou cenu malé pokoje (11 m2) bez oken. Já měl jasné požadavky, slušně velký pokoj s oknem, ledničkou a v centru Chinatownu. Vše se mi splnilo, cena na zdejší poměry přiměřená, pokoj čistý, světlý s velkou koupelnou, stanice metra vzdálená pouhých 100 m. Kolo jsem strčil pod schody, na nic nečekal a vyrazil objevovat půvaby Singapuru.
Singapur: Na ulici South Bridge Road v Chinatownu jsou pár kroků od sebe mešita, hinduistická svatyně a buddhistický chrám
Nejzajímavější jsou skoro vždycky kostely. Tady to platilo dvojnásob. Čínský Buddha Tooth Relic Temple je kromě svatyně i muzeem s řadou nádherných artefaktů a mnoha refektáři s údajnými Buddhovými ostatky. Vše volně přístupné a zdarma, v budově jezdí do muzea ve 4. patře výtah. Ve vlastní svatyni zatím probíhal náboženský obřad s podmanivou hudbou. Opravdu se bylo na co dívat.
Singapur: Náboženský obřad v Buddha Tooth Relic Temple
Nabažil jsem se buddhistů a šel ke konkurenci. Doslova po pár krocích jsem byl v hinduistickém Sri Mariamman Temple. Ani jsem se pořádně nerozkoukal, dva hudebníci spustili (buben, trubka) znepokojivou, byť podmanivou, muziku. Otevřela se dvířka vnitřní svatyně a v pološeru bylo vidět polonahého fámula, který poléval vodou černou sochu jakéhosi bůžka. Chvíli ho poléval, chvíli omýval a mezitím vykuřoval kadidlem.
Singapur: Hinduistický Sri Mariamman Temple
Singapur: Obřad očisty bůžka (polévání vodou a vykuřování) byl doprovázen vtíravou a znepokojující hudbou
Výhodou Chinatownu je, kromě centrální polohy, také velké množství stravovacích možností. Stánkům s jídly je dokonce vyhrazena ulice Smith Street, kde si konkurují nejen různé čínské kuchyně, ale své stánky zde mají i Indové s řízným kari a chlebovými plackami. Ceny jídla, na rozdíl od všeho ostatního, jsou lidové - večeři bez pití pořídíte do stovky Kč. Když si ale dáte pivo, cena naroste - půllitrová plechovka stojí skoro stovku.
Singapur: Před budovou Chinatown Complex
Když už píšu o cenách, letos jsem jel postupně do dražších destinací. Vietnam extrémně levný a to i když vás vzali na hůl. Kambodža trochu dražší. V Thajsku zase přituhlo a Malajsie už představovala cenový skok. No a Singapur je opravdu hodně drahý. Zajímavé, na ceně jídla se to moc neprojevovalo. Ale cena piva stoupla oproti Vietnamu šestinásobně a cena ubytování vyletěla skokově v Singapuru.
Singapur: Soužití více kultur zde funguje docela zábavně
Singapur: Chinatown v podvečer
Večer jsem si uvědomil, že jsem na konci letošní cesty, v pořadí již třinácté. Měl bych to oslavit, řekl jsem si. Potom jsem si ale vzpomněl na již citovaného cestovatele Jan Antonína Nováka - Řáholeckého, který si po opileckém incidentu v barmské hospodě napsal do deníku předsevzetí:
Tuláku, tuláku,
nepij více araku,
drž se dalek od hospody,
pij jen pramenité vody.
To mu ale dlouho nevydrželo. Z pramenité vody se vyklubala pětidenní úporná diarrhea a tak se pokorně vrátil ke svým starým zvykům. Řekl jsem si, že moudrý člověk se poučí z chyb jiných a arak jsem nezavrhl.
Metro
Singapur je rozlehlý, ale má skvělý systém hromadné dopravy. Tomu vévodí MRT (metro) a doplňuje ho SMRT (některé autobusy a taxi). Já o SMRT příliš nestál, vrhl jsem se do blízkého metra. Původně jsem myslel, že si koupím celodenní jízdenku. Po prostudování systému a cen jsem poznal, že to nemá cenu. Celodenní jízdenka stála 10 singapurských dolarů (SGD). Jednotlivé jízdy jsou tarifovány podle vzdálenosti na trase do botanické zahrady stála jednotlivá jízda 1,80 SGD. Ve stanicích jsou automaty na lístky, vše je snadné, pouze musíte mít mince nebo bankovky maximálně do výše 5 SGD. Měl jsem jenom deseti dolarovky, musel jsem z metra zpátky na ulici a v nejbližším obchodu mi ochotně rozměnili. Při první koupi vám z automatu vypadne karta z tuhého papíru velikosti Opencard. Ta se přikládá na turniket při vstupu a výstupu z metra. Další jízdenku už si můžete dobít přímo na tuto kartu. Když ji použijete 3x, odečtou vám její cenu 0,10 SGD, a po šestém použití dostanete slevu 0,10 SGD, takoví to jsou frajeři.
Singapur: Autobus SMRT před hotelem Raffles
Singapur: Stanice metra jsou řešeny velkoryse s dostatkem prostoru a působivou výzdobou
Singapur: Výzdoba metra
Singapur: Interiér vagónu metra
Spokojeně jsem se rozhlížel vagónem metra a liboval si, jak jsem to zase všechno hladce zvládl. Když tu náhle jsem trochu ztuhl. Okna byla na obou koncích soupravy a bylo jimi vidět na koleje. Žádný strojvůdce, metro je plně automatizované.
Singapur: Strojvůdce není, na začátku a konci vlaku je okno, kterým se můžete podívat na trať
Botanická zahrada
Po skvělém zážitku z botanické zahrady v jihoafrickém Kirstenbosh jsem neváhal vyrazit do zdejší botanické zahrady. Ta získala status UNESCO a poté, co jsem v ní strávil několik hodin si myslím, že oprávněně. V hotelu jsem dostal mapu zahrady, přístup několika branami. Vymyslel jsem, že pojedu do stanice Orchid, projdu největší nákupní ulicí v Singapuru a do zahrady vejdu Tanglin Gate. Na mapě centrálního Singapuru zahrada nebyla, ale věděl jsem, že to není z Orchid dále než 2 km.
Singapur: Hlavní nákupní třída Orchid Street - sochy před obchodním domem ION
Neprozřetelně jsem si nevzal navigaci a po výstupu z metra jsem si proto vůbec nebyl jist, kudy se vydat. Ptal jsem se lidí a oni mne posílali na autobus nebo na taxík. "Chci tam dojít pěšky", říkal jsem. "Ty jsi fakt cvok, vždyť je to odtud alespoň kilometr", sdělili mi mladí kluci, relaxující v poledne před kanceláří. Ale cestu mi ukázali. Dalším oříškem byla nutnost přejít podchodem na ulici v naznačeném směru a nezamotat se přitom v podzemním labyrintu několikaúrovňového nákupního střediska.
Singapur: Brána do botanické zahrady se pyšní statusem památky UNESCO
Singapur: Botanická zahrada - bambus
Singapur: Botanická zahrada - Labutí jezero
Zvládl jsem to, dorazil do bujné zeleně a potom to už byla čirá radost a potěšení. Zahrada je vzorně udržovaná, také v ní makala spousta lidí. Příroda je citlivě doplněna uměleckými artefakty. Kromě toho byla aktuálně doplněna vánoční výzdobou ve velmi vkusné, nevtíravé podobě. Santa Claus ani sobi se saněmi nebyli v dohledu. Některé stromy byly ozdobeny obrázky, které vytvořily školní děti.
Singapur: Botanická zahrada - pavilon s bonsajemi
Singapur: Botanická zahrada - socha cyklistky
Singapur: Botanická zahrada - vánočně vyzdobený pavilon Bandstand
Singapur: Botanická zahrada - vánoční výzdoba kupodivu nebyla kýčovitá
Vstup do zahrady je zdarma, platí se pouze v Národní zahradě orchidejí. Lidové vstupné 5 SGD stojí za tu parádu. Ovšem my, již neperspektivní občané, máme vstupné pouhý 1 SGD. V zahradě orchidejí je několik oddílů. VIP zahrada kombinuje nejvzácnější orchideje s uměleckými díly. Potom je tam ještě Celebrity Orchid Garden, mlžný dům Tan Hoon Siang s druhy vyžadujícími velkou vlhkost, a chladný pavilon (Cool House), ve kterém se daří horským druhům rostlin.
Singapur: Botanická zahrada - jezírko v Zázvorové zahradě
Singapur: Botanická zahrada - vodopád před Národní zahradou orchidejí
Singapur: Botanická zahrada - tunel pod vodopádem před Národní zahradou orchidejí
Singapur: Botanická zahrada - velký ještěr čile hledal potravu
Singapur: Botanická zahrada - National Orchid Garden - fontána s jeřáby
Singapur: Botanická zahrada - National Orchid Garden - banánovník
Singapur: Botanická zahrada - National Orchid Garden - výhled z Burkill Hall
Singapur: Botanická zahrada - National Orchid Garden - VIP zahrada obsahovala nejvzácnější orchideje
Singapur: Botanická zahrada - National Orchid Garden - červený květ ve VIP zahradě
Singapur: Botanická zahrada - National Orchid Garden - orchidej ve VIP zahradě
Singapur: Botanická zahrada - National Orchid Garden - socha porostlá lišejníky
Singapur: Botanická zahrada - scéna pro symfonický orchestr v Symphony Lake
Malá Indie
Zahrada mne nadchla a doufám, že vás takové množství vyfocených kytiček ještě neuspalo. Já byl pořád čilý a chtěl jsem si prohlédnout čtvrť Little India. Je to svět sám o sobě. Na ulici je tam zakázáno pití alkoholu (v Chinatownu není), ale v prodejnách je množství relativně levného a silného (8% alkoholu) indického piva. Se zákazem si nikdo moc hlavu nedělal, stejně jako se zákazem kouření na veřejnosti, který platí v celém Singapuru.
Singapur: Little India - Indové milují pestré barvy
Singapur: Little India - detail zastínění parku malého parku
Singapur: Little India - Sri Siva Durga Temple
Singapur: Little India - plastově působící obrovský Buddha v (druhořadém) Buddha Gaya Temple
Pivko jsem si dal, na ulici ho do sebe pomalu lil, abych to v tom vedru nepřehnal. Prošel jsem nejvýznačnější zdejší kostely, ale moc nefotil, fotek z kostelů už mám hafo.
Singapur: Little India - Sri Vadapathria Kaliamman Temple - tenhle je hodně zlej, tahá lidem střeva z těla zaživa
Singapur: Little India - Sri Vadapathria Kaliamman Temple - indicky pojatý Atlas s pořádným pupkem
Zašel jsem i do mešity, kterých je v Malé Indii několik. V mešitě jsem potkal mladého otce a pochválil jsem mu jeho krásného syna. No, seknul jsem se byla to holčička. Příjemně jsme si popovídali. Méně příjemné věci se děly na nádvoří. Mladá žena tam stále trvala na svém a okolo ní 2 imámové se jí snažili vypakovat. Nevím o co šlo, ale tlačili na ní tvrdě.
Singapur: Little India - mešita Abdul Gaffoor
Singapur: Little India - mešita Abdul Gaffoor - hrdý otec
Uondán tím dlouhým dnem plným zážitků a možná i tím silným indickým pivem, které jsem si několikrát přidal, jsem se doploužil na stanici metra, přejel do Chinatownu a byl rád, že to mám do hotelu tak blízko. Sprcha mne vzpružila, vyrazil jsem do ulic, ale zajímala mne jenom ta jediná, s jídlem. Obvyklé 2 večeře, jedna čínská (dim sum) a jedna indická (vepřové kari s naanem).
Singapur: Little India - babka s vozíkem se sběrem
Singapur: Little India - prodejna zeleniny a ovoce
Singapur na kole
V úterý dopoledne jsem zpoza schodů vytáhl bicykl a jel se podívat na vzdálenější místa. Dojel jsem na ostrov Sentosa, který je na jihu Singapuru. Přístupný je po několika set metrů dlouhé hrázi. Je koncipován jako místo pro zábavu a rekreaci. Pobřeží je zabráno rekreačními komplexy, kam se nelze dostat bez toho, že by tam člověk bydlel. Ostrov je protkán cyklostezkami a před každým stoupáním či klesáním byly výstražné cedule s výzvou, aby cyklista v daném úseku sesedl a kolo tlačil. Kašlal jsem na to.
Singapur: Také ostrov Sentosa má svého Merliona (ryba s hlavou lva)
Singapur: Ostrov Sentosa - parkoviště s nářadím po cyklisty
Projel jsem okolo několika pláží a nebyl z nich rozhodně u vytržení. Voda docela špinavá. Nebylo divu, na moři kotvilo množství velkých lodí. Také se tam skoro nikdo nekoupal. Lepší pláže jsou prý na východní straně ostrova poblíž letiště Changi.
Singapur: Ostrov Sentosa - pláž Palawan
Singapur: Ostrov Sentosa - pláž Siloso
Singapur: Výhled z ostrova Sentosa na pevninu
Singapur: Sochy na Sentosa Boardwalk
Moc mne to nenadchlo. Možná by byla zajímavá návštěva tématického parku Universal Studios, ale na to jsem neměl náladu. Vrátil jsem se do města, projel Chinatownem a dostal se k promenádě okolo řeky Singapur. V sousedícím areálu pilně pracovali na okruhu pro noční závod automobilů Formule 1. Ten se sice bude konat až v září příštího roku, ale možná se chystá nějaká méně významná akce v dohledné době.
Singapur: Okolí řeky Singapur
Singapur: Futuristické Gardens By The Bay
Promenády okolo řeky se to nijak netýkalo. Široká cesta pro cyklisty, nikde nikdo, velmi příjemná relaxace. Na druhé straně řeky je futuristická botanická zahrada Gardens By The Bay (Zahrady u zálivu), s celou řadou atrakcí. Prohlédl jsem co se dalo a vyjde-li mi čas, ještě se tam vrátím. Nadchlo mne dětské vodní hřiště, pro focení ideální místo. Laboroval jsem s různými časy závěrky a výsledkem byly zcela odlišné fotky.
Singapur: Jeden z pavilonů Gardens By The Bay
Singapur: Dětské hřiště v Gardens By The Bay
Popojel jsem k Art Science Museum, kde v rybníčku byla spousta rozkvetlých lotosů. Pěkný výhled na městské mrakodrapy i na velmi extravagantní hotel Marina Bay Sands.
Singapur: Hotel Marina Bay Sands
Michelinský fast food
Jeden z mých dlouholetých čtenářů mi poslal mail s nadpisem "Michelinská restaurace Singapur". Nejdřív jsem si pomyslel, že mu trochu haraší. Jak bych se já, se svým vandráckým outfitem, mohl cpát do nějaké "haut cuisine" restaurace. Nicméně v mailu byly odkazy na dva singapurské "hawker" stánky, které dostaly michelinskou hvězdu. To je jiná, tam musím jít, jinak by mi jeden z mých zeťáků asi hodně vyčinil. Zatím jsem to neřešil, chtěl se na to podívat později. Nicméně jsem na jeden ze "stánků", nyní načančaný fast food, čirou náhodou narazil. Byl asi 80 metrů od mého hotelu.
Singapur: Hong Kong Soya Sauce Chicken Rice and Noodle má michelinskou hvězdu a já ji měl 80 m od hotelu
Singapur: Hong Kong Soya Sauce Chicken Rice a Noodle - pohled zvenku
Ceny kupodivu mírné, mohl bych se tam stravovat denně, kromě středy, kdy mají zavřeno. Ale hlavní přednost jídla u stánku se bohužel s michelinskou hvězdou vytratila. Není to hned, je tam permanentní fronta. Byl jsem tam v půl páté a měl jsem kliku, k jídlu jsem se dostal za půlhodinu. Při čekání jsem si říkal, že je to pěkná kravina a že by tu hvězdu mohli dát vlastně komukoliv v okolí. Nebo třeba KFC či McDonald's , které mají celosvětový úspěch. Neustále mne šokuje, jak se mohou vůbec uživit v Asii, kde je bezvadné a levné jídlo. Zde je to zřejmě otázka statusu.
Singapur: Fast food s michelinskou hvězdou - pult s příjmem objednávek
Kacířské myšlenky jsem zavrhl v okamžiku, kdy jsem ochutnal zdejší nejrozšířenější a nejlevnější Soya Sauce Chicken Rice (kuře s rýží a sojovou omáčkou) za našich 70 Kč. Takové kuře jsem ještě neměl - maso bylo měkké, vláčné, homogenní, téměř bez vláken a na něm křupavá vypečená kůrka. Druhý chod, Pork Ribs Noodle (vepřová žebírka s nudlemi) taky skvělý, ale to kuře bylo nepřekonatelné. Klobouk dolů, myslím že si to ocenění zasloužili.
Singapur: Fast food s michelinskou hvězdou - moje večeře, tradičně dvojitá
Singapur: Fast food s michelinskou hvězdou - kuchaři nestíhali, prázdné stoly a venku fronta
Klasický Síngapur
Mnozí z vás možná krotí hlavou v pochybách, kde že je ten jim známý Singapur. Nebojte se, nic jsem nevynechal. Pouze jsem přijel po takové trase, že jsem většinu památek na koloniální éru viděl hned první den z kola. Ve středu jsem na to šel důkladně. Začal jsem u hotelu Raffles a pomalu a líně (v tom vedru to ani jinak nejde) prošel centrum města. Hotel Raffles mne překvapil tím, že jsou volně přístupné vnitřní prostory, zahrady, atria i arkády ve druhém a třetím patře.
Singapur: Překvapilo mne, že vnitřní prostory hotelu Raffles jsou přístupné komukoliv
Další zastávkou byla neogotická St. Andrew Cathedral, která za druhé světové války sloužila jako nemocnice. Britové to tehdy v Singapuru nepochopitelně "podělali" a zcela nesmyslně podlehli japonské invazi, která se na ně valila z Malajsie. Dodnes je to považováno za největší selhání britské armády v dějinách. S blbcema ve vedení se prostě vyhrát nedá.
Singapur: St. Andrew's Cathedral
Singapur: St. Andrew's Cathedral - zatímco v mešitách je fotografování muslimů při modlitbách striktně zakázáno, křesťanské kostely se za to nestydí a nic nezakazují
Národní galerie sídlí v neoklasicistické budově nejvyššího soudu. Ten byl posléze přemístěn do nové budovy, v době vzniku futuristického vzhledu. Dneska je ten "létající talíř" na její střeše spíše pro smích. V Národní galerii sídlí sbírka asijského umění zhruba od 19. století po současnost. Prohlédl jsem si inzerované nejlepší kousky a zjistil, že se to s mým vkusem trochu míjí. Zbude-li čas, prozkoumám blíže (nezbyl).
Singapur: Národní galerie
Singapur: Vstupní hala Národní galerie
Budova singapurského parlamentu rozhodně není žádná architektonická bomba. Ovšem to, co je vidět v celém Singapuru si rozhodně pozornost zaslouží. Všude čisto, údržba se dělá od maličkostí jako je výměna prasklých dlaždic či drobná oprava fasády. Okolo vás neustále kmitají nějací dělníci tmavé pleti a většinou indického původu, kteří čistí, zametají, zalévají, okopávají, sečou a opravují veřejné prostory. Signifikantní byl můj včerejší zážitek, kdy jsem na kole jel okolo pracovníka hadicí zalévající trávník. "Půjč mi to brácho, umeju si kolo", řekl jsem mu. "Nemůžu, kdyby mne viděl šéf, tak mne za to vyhodí", řekl mi dotyčný. V Asii nevídané. Je jenom otázka, zda je to všechno zásluhou parlamentu, nebo spíše osvíceného "diktátora" a vládce Singapuru (Lee Kuan Yew), který tyto móresy zavedl.
Singapur: Zatímco budova místního parlamentu je obyčejná až ošklivá, jeho výsledky jsou skvělé
Singapur: Pořád se něco opravuje a většinou jsou to maličkosti - výměna dvou poškozených dlažebních kostek a podobně
Pojďme však dále. Budova divadla Victoria svítí zvenčí čistotou a stejně tak i uvnitř. Prostranství před ní zasvěcené různým památečním připomínkám, mezi nimi i mne obzvlášť milý památník odboje proti Malajské komunistické straně. Nicméně hegemonem je Muzeum asijské civilizace. Před ním sada chromovaných nablýskaných koulí o více než metrovém průměru. Kromě zrcadlení okolí vydávaly i podivné zvuky, zřejmě časově opožděné ruchy z okolí, trošku přiohnuté. Za mostem hotel Fullerton, pořád Evropa jako vyšitá.
Singapur: Cenotap, v pozadí divadlo Victoria
Singapur: Chromované koule před Muzeem asijské civilizace
Singapur: Mandala zavěšená v parku před Muzeem asijské civilizace, v noci svítila, měnila barvy a nebylo ji možné přehlédnout
Singapur: Hotel Fullerton
Singapur: Hotel Fullerton
To už jsme na břehu řeky Singapur, která se zde kroutí, aby mohla být několikrát překonána vizuálně zajímavými mosty a posléze se rozlila do laguny okolo Merlion parku. Sochy Merlionů jsou zde dokonce dvě. Jedna malá, mramorová, solidní kus řemeslné práce. Ta se dá snadno přehlédnout. Jejího přerostlého sourozence, kterému z huby stříká voda, už nepřehlédnete. Možná nejfotografovanější artefakt v Singapuru, zejména selfíčka s dravě pootevřenou pusinkou jsou velmi v kursu.
Singapur: Kruhová stavba je budova nejvyššího soudu, zelená kupole Národní galerie a zcela vpravo Parlament
Singapur: Socha Merliona za soumraku
Hlavní pozornost však bezesporu přitahuje monstrózní hotel Marina Bay Sands. Balancuje na hraně symbolu kamenné brány ze Stonehenge a kýčovitého nápadu s lodí na střeše hotelu. Těžko si vybrat, co převažuje. Ale to hlavní splňuje, poutá pozornost a přehlédnout se nedá.
Singapur: Hotel Marina Bay Sands za soumraku
Singapur: Potěšující ranní pohled na hotel Marina Bay Sands a na lotosový květ Art Science Museum
Prostě přetluče všechno v okolí a je toho dost. Stavba muzea Art Science ve tvaru lotosového květu, obklopená rybníčkem plným rozkvetlých lotosů. Vedle ošklivé barevně rozlišené tribuny pro sledování nočního závodu F1 a v jejich sousedství kulturní komplex Esplanade. Jeho tvar byl inspirován durianem, velmi chutným ovocem, které má jedinou špatnou vlastnost. Smrdí jak žumpa. Proto také hotely zakazují brát si ho dovnitř. Smrad je vlezlý, vytrvalý a nedá se mu uniknout. Nicméně v Esplanade to rozhodně nepáchlo a každý den tam byla v podvečer hudební představení zdarma. Viděl jsem dvě, obě mizerná.
Singapur: Kulturní středisko Esplanade bylo za soumraku velmi atraktivní, měnilo barvy světel instalovaných na střeše
Když se vrátíme zpátky k hotelu Fullerton a sledujeme řeku, ocitneme se na nábřeží lemovaném nepřeberným množstvím hospod a restaurací. Najdete tam cokoliv, od thajské jídelny až po autentický londýnský pub. Mimochodem, na protější straně řeky měl stanoviště rikša, kterého jsem nikdy neviděl vzhůru. Pořád jen ve své rikše chrněl. Možná na to dostal grant, i když tady moc peníze nikomu za nic nerozdávají. Nejsme v Evropě.
Singapur: Tento rikša chrněl tři dny po sobě na stejném místě
Pár kroků od řeky je centrum Singapuru - Raffles Place. Náměstí obklopené mrakodrapy se stejnojmennou stanicí metra.
Singapur: Raffles Place, pohled vzhůru
Singapur: Ranní skyline
Singapurské cyklostezky
Ve čtvrtek jsem se probudil už před šestou s nutkavou potřebou nasednout na kolo a pořádně se projet. Nikdo mi neodporoval (to je výhoda toho, že jezdím sám) a tak jsem už v sedm brousil po silnici. Co nejrychleji k řece a potom jsem po cyklostezkách okolo vody dojel do East Coast parku, který se rozkládá zhruba na 20 km u východního pobřeží.
Singapur: Východní pobřeží okolo East Coast Park
Singapur: East Coast Park
Žádná troškařina, vážení. Ne cyklostezka, rovnou cyklosilnice. Okolo v pravidelných vzdálenostech veřejné záchody s převlékárnami a sprchami. To vše proloženo restauracemi, jídelnami a půjčovnami kol.
Singapur: Velkorysá cyklosilnice v East Coast Parku
Do Changi jsem jel 40 km pořád po cyklostezce okolo pobřeží. Opustil jsem ji a dojel se podívat do místního muzea, které je zaměřeno na útrapy britských, australských a novozélandských vojáků v japonském zajetí. V muzeu se z pietních důvodů nesmí fotografovat. Expozice dobře uspořádaná, poučná, alarmující. Ti Japonci byli krutí hajzlové. O to více mne zarazilo, když jsem 2 km od muzea narazil na japonskou školu. Singapurci ovšem v lokální tradici pokračují a v Changi vybudovali ohromný vězeňský komplex. Přišlo mi, že je pro necelých 7 milionů obyvatel trochu předimenzovaný. Ale pravidla jsou zde tvrdá a s přestupníky se asi moc nemažou.
To jsem poznal vzápětí. Byl jsem kousek od letiště a chtěl jsem zjistit, jak tam mohu dojet. Narazil jsem pouze na dálnici, ostatní silnice byly vyhrazené letištním službám a jízda na nich byla zakázána. Šel jsem se zeptat policistů, jestli se dá na letiště dojet na kole. "Ani náhodou (no way)", řekli mi. Jestli budeš mít štěstí a žádné auto tě nepřejede, tak ti naši kolegové napaří pořádnou pokutu. Zajímal jsem se kolik by to bylo. 1000 SGD, tedy zhruba 19000 Kč. Bylo to jasné, zítra pojedu taxíkem.
Odjezd
Dopoledne jsem v hotelu zabalil, ve dvanáct se odhlásil s tím, že jsem vše nechal ve skladu. Prošel jsem se do Little India a za poslední peníze si dal řízné skopové kari s naanem. Prohlédl jsem si jeden hindu kostel a jednu mešitu. Obé zvenku, hindové otevírali až v 5 odpoledne a muslimové měli velké páteční modlení do půl třetí a proto tam nemuslimy nepouštěli. Přesto ta hodinová procházka z Chinatownu rozhodně stála za tu námahu.
Singapur: Vzácné reliéfy na vstupním portálu Sri Veeramakaliamman Temple
Singapur: Mešita Sultan
Singapur: Před mešitou Sultan
Pršelo, chtěl jsem zpátky metrem, ale pozdě jsem si uvědomil, že jsem vše doslova "prožral" a v kapse mi cinkalo pár malých mincí, které nedaly ani celý dolar. Nevadí, prošel jsem se i zpátky.
Singapur: Mešita Sultan má ISO 9001, jen tak dál, to je ta správná cesta, jak to všechno přibrzdit
S recepčním jsem byl domluven, že mi zavolá taxíka, kde budu moci platit kartou a do kterého se vejde krabice s kolem. Ukázalo se to jako neřešitelný problém. Zmírnili jsme podmínky, vybral jsem si hotovost, ale společnost se ani po hodině neozvala, že má vhodné auto. Měl jsem sice spoustu času, ale přece jen jsem se chtěl pohnout. Zavolali jsme tedy normálního taxíka.
Přijel velký bílý Mercedes, ale krabice trčela z kufru. Řekl jsem taxikáři, ať sklopí zadní sedadla a on mi řekl, že to neumí. Tak jsme laborovali a vypadlo to, že jsou napevno. Taxikář mi říkal, ať si zavolám pro dodávku či pickup. Já mu řekl, že jsme šikovní kluci a že to zvládneme. To mělo úspěch a začali jsme zkoumat možnosti. Krabice mohla čouhat, ale zdvižené víko kufru mu zakrývalo výhled, což prý je na pokutu. Taxikář měl jeden krátký gumicuk. Napadlo mne spojit 2 stahovací popruhy, které používám na přichycení spacákové brašny na zadní nosič a stáhnout je okolo čouhající krabice. Na ty jsme potom přichytili gumicuk přetažený přes zadní víko.
Měli jsme radost, jací jsme to šikovní kluci. Necelých 20 km na letiště jsme srdečně prokecali. Při průjezdu letištní branou taxametr pípl a ukázal 24,40 SGD. Jeli jsme k terminálu, na taxametru se sice částka zvyšovala, ale velkými písmeny svítilo stále 24,40. K placení bylo skutečně těch 24,40, tak říkám taxikáři 26 SGD. Na dýška si asi nehrajou, dal jsem mu 30 SGD a vrátil mi šest. Ještě mi doběhl pro vozík a oba jsme si krabici trčící z kufru vyfotili.
Singapur: Taxíkem jsem dorazil na letiště, taxikář zcela vlevo mi šel pro vozík
Singapur: Na letišti byl internet zdarma
Zázraky se dějí
Udělal jsem chybu a nerezervoval jsem si předem sedadlo do uličky. Letadlo bylo tak plné, že žádné volné místo do uličky nebylo. Seděl jsem uprostřed trojky a byl na sebe naštvaný, že jsem si na to před pár dny nevzpomněl. Přišel mladý párek, který měl místa okolo mne a požádali mne, jestli bych nebyl tak laskavý a nepřesunul se do uličky. Ke spokojenosti už mi nic nescházelo nic.
Spokojeně jsem si hověl na sedačce do uličky. Motory zatím nenahodili, ale přesto se ke mým uším nesl slaboučký, v tomto prostředí nepatřičný, zvuk. Co to může být? Napnul jsem slechy a zdálo se mi, jako by se zdálky nesl tenký hlas zvonu. Zvuk postupně zesiloval a potom mi to došlo. Zazvonil zvonec a třináctému čundru byl definitivní konec.
