Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy (a že měl i jiná potěšení, dodávám já).

Hledat na kolemkolem

Ze St Lucia do Durbanu

Probudil jsem se a okamžitě jsem zaznamenal silný vítr. Ten bude dneska rozhodovat o tom, zda se komfortně svezu, nebo budu urputně bojovat v protivětru. Prvních 30 km do Mtubatuba byla lokální silnice kryta lesem, moc se poznat nedalo, vypadalo to na boční vítr ze 3 hodin. Na N2 se vítr projevil v plné síle a neskonale příznivě, skoro přesně v zádech. Zvlněná silnice nevadila, vítr to dohnal.

Poblíž Richards Bay: Pštrosice se čtyřmi mláďaty

Tak jsem té selanky využil, držel se na okraji široké krajnice a nikde nezastavoval. Pouze na křižovatce na eMpangeni jsem si dal u pumpy mahewu a s doplněnými kaloriemi pokračoval v krasojízdě. Deset km před Mtunzini se náhle objevila značka zakazující jízdu na kole. Trochu jsem znervózněl, ale rozhodl se, že už to dojedu po (nyní zřejmě) dálnici. Párkrát mne míjeli policisté a buď mi srdečně zamávali, nebo si mne nevšímali.

V od Mtunzini: Ceník za použití tohoto úseku placené silnice N2

Nature's Way Backpackers

V Mtunzini bylo několik možností ubytování, kromě guest housů byl kousek od města Caravan Park. Já si vybral v nadpisu zmíněný hostel. Dokodrcal jsem se po prašné cestě plné výmolů před zanedbanou vlakovou zastávku. Otevřel mi můj vrstevník Johan, už v dobré náladě. Odložil kulečníkové tágo, srdečně mne přivítal. Ptal se, jestli s nima budu pařit nebo se chci vyspat. Uvedl jsem druhou možnost a tak mi ukázal odlehlou část silně zanedbaného kempu, kde neuslyším muziku a hluk z budovy.

Mtunzini: Raphia Palm Forest - dřevěný chodník přes močál

Okamžitě jsem si vzpomněl na backpackers v quebeckém Rimouski, který si založili dva čtyřicátníci. Zpohodlněli, nechtěli už holky nahánět a tak to díky hostelu zařídili tak, aby měli přísun děvčat bez velké námahy. Hostel ale udržovali ve skvělém stavu.

Mtunzini: Raphia Palm Forest - obrostlý kmen palmy

Tady to byla parta kumpánů z mokré čtvrti. Podnikání s hostelem jim moc nešlo, popíjení a zábava byla příjemnější. Kemp a veškerá zařízení nechali zpustnout a z budovy udělali regulérní hospodu, kam se večer stahovali parťáci z celého městečka. Hořel táborák, hrálo techno, občas si někdo zakřičel. Ještě že jsem se odsunul za hranici slyšitelnosti. Ale jinak příjemný, zdravý vzduch, travnatý kemp, vše bezpečné.

Raphia Palm Forest

Dostal jsem hlad, poslali mne do 2 km vzdáleného SPARu. Nejkratší cesta vedla přes přírodní rezervaci Umlalazi, jejíž součástí je Raphia Palm Forest - palmový les. Založen v roce 1916, v roce 1942 vyhlášen národní památkou, je dneska příjemným kusem divočiny, kterým vede vycházková trasa. Velmi příjemná cesta do obchodu. Dokonce i opice byly disciplinované a neotravovaly mne.

Mtunzini: Raphia Palm Forest - kmen palmy

Ráno zase funěl vítr a to už jsem čekal, že bude příznivý. V tom jsem se nezklamal. Místo N2 jsem jel po lokální R102. Její profil připomínal pilu s drobnými zuby, ale nestěžoval jsem si. Šlo to dobře, i když se silnice kroutila a vítr foukal tu z jedné, tu z druhé strany.

Poblíž Gingindlovu: Fort Chelmsford - zde zahynuly desítky Angličanů ve válce se Zuly

Hlavní plodinou je cukrová třtina a na silnici to bylo vidět. Krajnice nastlaná spadanými stvoly tak, že výrazně zužovala využitelnou část vozovky. Docela se divím, že jim ty ztráty při přepravě nevadí. Mne vadila spíš ta znehodnocená silnice ze které mne občas troubením vyhnal na nepoužitelnou krajnici právě původce tohoto stavu - kamion s cukrovou třtinou.

Gingindlovu: Krajnice zanesená třtinou poztrácenou při přepravě

I tak to byla idyla. Kopcovitá zelená krajina, okolo silnice se pořád něco dělo - tu ruční sklizeň třtiny na svažitém poli, tu armáda žen v pogumovaných oblecích prováděla postřik, tu ruční okopávání rozsáhlých lánů mladé třtiny. Slabý provoz mi také vyhovoval.

Tinley Manor: Indická svatyně

Ve KwaDukuza (Stanger po staru) se vše výrazně zhoršilo. Jak kvalita silnice, tak hlavně intenzita provozu. Děti šly ze školy, lidé z práce. Tu masu lidí odváží desítky mikrobusů, které mezi sebou bojují o každého pasažéra. Cpou se do všech škvírek mezi auty a nějaký cyklista je vůbec nezajímá. Ten se musí postarat sám o sebe, jim jde o byznys.

Backpackers není

Navigace mi ukázala nějaký backpackers a chalet vzdálený 10 km. Odbočil jsem na prašnou cestu, vydrápal se do strmého kopce a uviděl směrovku ke kýženému. Ale byla to minulost, před rokem to zrušili a nyní tam bydlí stavební dělníci s rodinami. Žádný problém, měl jsem skoro 2 hodiny času do setmění. Ve 12 km vzdáleném Salt Rock jsem našel na GPS kemp. Po prašné silnici jsem přejel N2 (zde už regulérní dálnici), po pár km se dostal na asfalt. Sjel jsem k oceánu a Caravan Park se na mne přívětivě špulil.

Salt Rock: Kempové místo za 300 randů s výhledem na Indický oceán

Ptal jsem se strážného u brány, kde je recepce. "Zavřeno", pravil rezolutně. Trochu ve mne hrklo, budu muset najít ještě něco jiného. "Recepce je zavřená, vyřídíme to spolu", dodal. Zaplatil jsem 300 randů, zatím největší pálku za kempovací místo. Potom mi ukázal ta nejlepší místa u moře. Výhled krásný, ale foukalo otřesně. Navíc byla místa betonová, pokrytá umělou trávou a kolíky se nikam nedaly zatlouci. Jasně, je to pro karavany. Experimentálně jsme s hlídačem vybrali místo s nejslabším větrem.

Salt Rock: Bazény s mořskou vodou patřily ke kempu

Pak jsem se trochu namíchl. Stan se v silném větru staví tak, že se přikolíkuje k zemi na návětrné straně a potom to už stanové pruty udrží. To tady nešlo. Hledal jsem nějaké kameny na dočasné zatížení. Kemp byl tak dobře udržovaný, že jsem nic nenašel. Nakonec jsem jeden cíp stanu přivázal k brašně, další přišlápl a pak už jsem to nějak zbastlil. Při tomto představení mne se zájmem sledovalo několik penzistů z okolních přívěsů. Nikoho nenapadlo zvednout svůj zduřelý bachor a stan mi v kritických chvílích přidržet.

Salt Rock: Kemp disponoval krásnou písečnou pláží

Nicméně jen jsem stan postavil, hned se přišli kamarádit. No, byl jsem na ně hodný. Oni si konec konců moc zábavy v kempu neužijí a já jim alespoň něco předvedl.

Nevýhodou kempu bylo, že neměl wifinu. Potřeboval jsem si sehnat ubytování v Durbanu a nechtěl jsem v tomto třiapůl milionovém městě jezdit od čerta k ďáblu a shánět nocleh. Postěžoval jsem si na to ráno v recepci kempu, když jsem jim podepisoval účet. "Jdi tady po té cestičce do našeho hotelu, tam ti prodají voucher". Tak jsem se se svým zapráskaným kolem vynořil na terase luxusního hotelu právě uprostřed opulentní snídaně.

Kolo jsem nechal na terase, prošel hotelem do recepce a za 10 randů koupil dvoudenní voucher. Mám jednu noc zdarma na hotels.com, vybral jsem si obstojný hotel v centru. Už jsem to chtěl zaplatit, ale zarazil jsem se a podíval se na hostels.com. Našel jsem singl v Curiocity Backpacker za 660 randů za tři noci. Skvělá poloha - deset minut na pláž, deset minut k radnici, přitom ve slušné tj. málo nebezpečné části města. Adresu jsem zadal do googlu, zjistil GPS souřadnice a ty zadal do mé navigace. Check-in až od 14 hodin, do Durbanu 50 km, měl jsem fůru času. Využil jsem kvalitního připojení a nahrál na youtube video s hrochy a velrybami.

Poblíž Ballito: Silnice M4 vedla okolo oceánu

Pobřežní M4 byla docela příjemná a většinou měla alespoň nějakou krajnici. Bohužel, díky blízkosti písečných dun byla občas zasypaná pískem a to jsem raději počkal, než se nějaký velký blázen s kamionem přežene. Stejně jsem to neuhlídal a jeden výtečník mne v úseku s 10 cm širokou krajnicí skoro smetl. Tady prostě nejsou na cyklisty zvyklí a instruktážní tabule u silnice, aby si dali od cyklisty alespoň 1.5 metru odstup se míjejí účinkem.

Poblíž Ballito: Písečná pláž v těsném sousedství silnice M4

Ale byly i příjemnější věci. Kousek za Ballitem na mne u silnice čekal Anton. Přejel sám na kole USA ze západu na východ a hrozně si to užil. Bývalý dopravní pilot, kapitán na B747 a dalších typech, musel toho v 63 letech nechat (v ČR lze létat do 60 jako kapitán a do 65 jako copilot). Měli jsme si o čem povídat. Dostal předposlední vizitku a už se mi ozval mailem.

Poblíž Ballito: Anton van der Merwe - bývalý dopravní pilot a nyní dálkový cyklista, přejel napříč USA

Padesát kilometrů nic není a v poledne jsem byl v Durbanu. Silnice M4 se zase nenápadně změnila v dálnici. Všiml jsem si toho pozdě a na vedlejší silnici sjel až po přejetí Blue Lagoon. Vedlejší silnice mne zavedla na příjemnou pobřežní promenádu. Měl jsem čas si prohlédnout celé jižní nábřeží od Blue Lagoon Beach až po cca 4 km vzdálenou Ushaka Beach. Pláží je zde 16, alespoň podle jejich názvů. Pobřeží působí jednolitým dojmem a vnímal jsem ho jako pláž jedinou. Pečlivě se zde starají o duny oddělující písečné pláže od pevniny a na většinu z nich je přístup zakázán.

Durban: Moses Mabhida Stadium - hrály se na něm zápasy mistrovství světa ve fotbale v roce 2010

Durban: Pohled z Addington Beach směrem na východ

Durban: Promenáda okolo moře

Durban: Koupání na North Beach, na plavání to není, ale skákání ve vlnách je zábavné

Durban: Rikša na promenádě

Durban: South Beach Pool - mělký bazén v sousedství South Beach

Hledání hostelu

Navigace mne podle souřadnic zavedla do dva metry široké uličky, ve které měli trhovci stánky. Těžko jsem se nakupujícími davy s mým objemným kolem prodíral. Zbytečně, hostel jsem nenašel. Ulice byla správná - Monty Naicker, i když na domech uváděli Pine Street. S tím už mne ale nedostanou, na dvojí názvy jsem si už stačil zvyknout. Měl jsem naštěstí zapsané i číslo domu. Ale na domech čísla neuváděli. Po dvou blocích jsem jeden očíslovaný dům našel, číslo bylo o 300 vyšší než mnou požadované. Byla to jednosměrka, paralelní ulicí jsem se vrátil skoro k plážím a začal znovu. Našel jsem to podle názvu budovy - Ambassador House - číslo domu nikde nebylo.

Radnice
Durban: Radnice

Durban: Pomník s radniční kupolí v pozadí

Durban: Věž místní pošty

Durban: Staré koloniální domy

Durban: Koloniální budova kontrastuje s novou architekturou

Durban

Tentokrát jsem měl šťastnou ruku a ubytování v ceně 350 Kč za noc bylo super. Hostel sídlil v rekonstruovaném domě z třicátých let minulého století. Veřejné prostory na úrovni lepšího hotelu, skvělé sprchy, velká kuchyně a hospoda přímo na patře. Jednolůžkový pokoj svou strohostí připomínal mnišskou celu. Ale kolo a vše potřebné se mi do něj vešlo a stejně jsem v něm jenom spal. Hned jsem se zapsal na večerní braai (grilování) a měl jsem zajištěnou skvělou večeři za našich 150 Kč. V blízkém Shoprite jsem nakoupil ranec zásob a potom vyrazil na pláž.

Durban: Socha královny Viktorie před radnicí

Durban: Ulice Anton Lembede poblíž radnice

Durban: Před radnicí

Durban: Prodavači vnucují dětem na výletě sladké pochutiny a bezcenné cetky

Večeře byla skvělá, hromady steaků a kvalitních klobás, zelenina, pečená kukuřice, možná byl i nějaký chleba, ale ten jsem nejedl. Popovídal jsem si s Korejcem, na kterého jsem uplatnil svých několik haseó a hamid, které jsem si ještě z Koreje pamatoval. Byl pěkně vyděšený. Odpoledne ho ve městě obestoupili 4 chlapi, sebrali mu mobil a peníze a ještě mu tupým nožem vyrobili pěkný šrám na krku. Vyhrabal jsem svůj pás na peníze a v Durbanu jsem ho důsledně používal. V kapsách jsem si nechal jenom 100 až 200 randů, ty bych snadno oželel. Pouze o foťák bych nerad přišel a tak jsem se další den s focením držel při zdi.

Durban: Obrázek z města - Buchanan Buildings

Durban: Obrázek z města - mešita Juma na West Street

Durban: Obrázek z města - supermarket Shoprite

Druhý den jsem udělal DPH a Kontrolní hlášení, poslal elektronicky finančáku a hned jsem jim DPH zaplatil. WiFi v hostelu je zatím úplně nejlepší z toho, co jsem měl letos k dispozici. Prošel jsem centrum města, kde jsou krásné koloniální budovy. Navštívil jsem muzea, která jsou v Durbanu zdarma.

Durban: Natural Science Museum - ježděním na kole prý podporujeme lepší zítřek

Durban: Natural Science Museum - hala současného umění

Natural Science Muzeum sídlí v budově radnice a je to taková všehochuť. Ale bezvadná. V prvním patře africká fauna - zejména ptáci byli velmi expresivní. Ve druhém patře současné umění. A do toho se motá model dinosaura v životní velikosti, momentálně v rekonstrukci. Ve výstavní síni World Press Photo, kde náš krajan Michael Hanke, černobíle fotografující mladé šachisty, získal druhé místo v kategorii Sport.

Durban: Natural Science Museum - z nižšího patra drze vykukuje dinosaurus, momentálně v rekonstrukci

Durban: Natural Science Museum - dobrý učitel se pozná, děti mu pozorně naslouchají

Šel jsem se podívat ke starému přístavu. Tam jsem uznal, že bych v těchto místech mohl dopadnout jako můj korejský kolega ze včerejška a rychle vypadl do přívětivější části města.

Durban: Socha Dick Kinga

Durban: Starý přístav není zrovna přívětivé místo

Durban: Palmy a budovy na Esplanade

Známý Viktoria Street Market je tržnice v kamenné budově, která se přelila do širokého okolí a trhovci okupují i několik nájezdů na blízkou dálnici. Je to místo zároveň smradlavé i voňavě, podstatným artiklem je koření, které je většinou vyráběno na místě. Polonazí chlapi stloukají ingredience v moždířích velikosti odpadkových košů. Potom to navzájem mísí na betonové podlaze. Občas jim v tom zanechá pozdrav holub, stejně jako to udělal mně na můj apartní klobouček.

Durban: Chystá se velký výprodej

Durban: Katedrála St Emmanuel v sousedství Viktoria Market

Durban: Katedrála St. Emmanuel - postranní loď

Durban: Budova Viktoria Market

Durban: Viktoria Market - krámek s kořením

Durban: Muslimský hřbitov

Byly právě dušičky, proto jsem se nevyhnul přilehlým hřbitovům. Muslimský mne moc nebavil, prošel jsem jím do West Street Cementary. Pokojně jsem si fotil, když mne odchytil strážce, že na to musím mít povolení a šikoval mne za managementem hřbitova. Tam se velmi vyptávali proč to fotím, obávali se komerčního zneužití. Když jsem jim ukázal mé miniaturní Sony RX100, roztáli. "Ty nejsi profík, můžeš fotit co chceš, zadarmo".

Durban: West St Cemetery - křesťanský hřbitov

Durban: West St Cemetery - kříž

Navštívil jsem i katedrálu St. Emmanuel, ležící v blízkosti muslimské mešity. Tato část města je více méně muslimská, většina obchodníků arabové nebo snad pakinstánští muslimové. Tomu odpovídá i nabízená strava v malých restauracích a absence obchodů s alkoholem. Křesťanský kostel mi stačil, do mešity jsem se necpal.

Durban: Ženy se snaží roztlačit neposlušnou dodávku

Durban: Centrum města s podchodem k radnici

Durban: Obchodní dům Workshop - lidé čekají ve frontě na bankomat

Vrátil jsem se do centra a navštívil Kwa Muhle Muzeum, opět se vstupem zdarma. Je to ale taková "mandelovština" (teď to asi od řady lidí schytám). Apartheid už není, tak se zaměřili na boj proti AIDS. Co mne zaujalo byly dokumenty o bojích jihoafrických jednotek v první světové válce.

Durban: Gugu Dlamini Park - červená stuha je symbolem boje proti AIDS

Durban: Už se ani nedivím, že se tady AIDS tak rozmáhá

Durban: Kwa Muhle Muzeum - symbol útlaku

Durban: Kwa Muhle Muzeum - barevná malba názorně vysvětluje jak se AIDS přenáší (žádné anatomické podrobnosti)

Durban: Kwa Muhle Muzeum - socha tří mužů

V podvečer jsem si zaskákal ve vlnách. Díky poloze hostelu to mám jak do centra tak na pláž zhruba 10 minut pěšky. Vrazil jsem rovnou v koupacích šortkách a triku. Peníze i klíče od pokoje jsem nechal v hostelu. Takže jediné, co mi mohli ukrást bylo tričko a sandály Keen.

Durban: Nástěnná malba před úřední budovou

Durban: Několik lidí se živí vytvářením písečných struktur - buď na přání a nebo univerzálních, s nimiž se můžete za poplatek vyfotit

uShaka Marine World

Největší durbanskou atrakcí je mořský tématický park spojený s aquaparkem. Vstupenky lze koupit buď na obojí nebo samostatně. Chtěl jsem vidět mořský park, řekl si o vstupné pro penzisty a oni mi ho bez problémů prodali. Přitom by snad mělo být jen pro rezidenty. No, ušetřil jsem 60 randů a jsem si jist, že je vzápětí utratím jinde.

Durban: uShaka Marine World - delfín chytil hozený míč

Durban: uShaka Marine World - šipka s míčem do vody

Durban: uShaka Marine World - skok

Durban: uShaka Marine World - hrátky s kruhem

Durban: uShaka Marine World - hlavička

V Africe je to snadné - pusťte rytmickou hudbu a publikum se zabaví

Několik čísel z představení delfínů

Viděl jsem lachtaní i delfíní show, krmení želv a rejnoků. Dobrý, ale nejlepší je zdejší mořské akvárium. Úžasný nápad, zabudovat ho do vraku staré lodi. Kromě akvarijních nádrží je tam i výhled na skutečné mořské, zde tedy oceánské, dno a je to senzační. Kombinace narezlého interiéru vraku s výhledem do podmořského světa funguje na jedničku. Byl jsem z toho paf. Tohle určitě v Durbanu nevynechejte.

Durban: uShaka Marine World - lachtan líbá svého cvičitele