Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy
Hledat na kolemkolem
Východní pobřeží Koreje
Busan, Gijang, Jeongja, Bonggil, Bulguksa, Gyeongju, Yangdong, Pohang, Wolpo, Wolsong, Samcheok, Jeongdongjin, Gangneung, Sogeumgang Valley, Sokcho, Hwajinpo, Myeongho, Hwajinpo, Sokcho
Na sever Vávro, na sever
Rozhodl jsem se prozkoumat východní pobřeží, kde se připravuje dlouhá cyklostezka z Busanu až k severní hranici. Má být hotová v roce 2015, ale zatím se teprve staví. Vrhl jsem se do běžného silničního provozu a snažil se vybírat silnice se čtyřciferným označením. To jsou lokální silničky a provoz by na nich měl být slabý.
Z Busanu jsem odjel na kole, tentokrát žádné metro. Mířil jsem do Songejongu, kde je vyhlášený buddhistický klášter. Silnice se vlnila nahoru dolů a mě přestal fungovat přesmykač. Příčinou bylo vytržené lanko z úchytu, nyní značně roztřepené. Dost mne to překvapilo, těsně před cestou bylo vyměněno. Zatím jsem to zbastlil, ale budu to časem muset udělat pořádně - lanko vyměnit. Mám sice náhradní, ale výměnu provedu, až se mi podaří koupit další, abych měl jistotu.
Haedong Yonggung Temple
Klášter ve svahu nad mořem je zcela autentický, žádná replika. A hned mne taky chytl zdejší genius loci a držel mne ve své moci. Prostě se mi tam moc líbilo, vůbec poprvé u korejské památky. Vstup je volný, ale všude jsou rozmístěny kasičky a vzhledem k nominálu korejské měny v nich necinkají mince, ale šustí papírové bankovky. Buddhisté jsou na vybírání peněz šikovní. Po klášteře byly fontány a do jejich misek se lidé trefovali mincemi. Bylo to dost těžké, ale co spadlo vedle, bylo také kláštera. Lidé se přitom bavili. Já jsem se odvázal až u pagody věnované bezpečnosti v dopravě, snad to bude fungovat i u skeptika mého ražení. Strávil bych tam půl dne, ale po dvou hodinách jsem se rozhodl odjet, abych se posunul někam dál.
Haedong Yonggung Temple: Pohled na buddhistický klášter
Haedong Yonggung Temple: Buddha je vysmátý
Haedong Yonggung Temple: Obřad v chrámu
Haedong Yonggung Temple: Detail okenice
Haedong Yonggung Temple: Pagoda věnovaná bezpečnosti v dopravě - tady jsem jim nasypal do kasičky
Haedong Yonggung Temple: Zvířata z čínského horoskopu - já jsem prase - socha úplně vlevo
Mandu - skvělý oběd
V Gijangu se valila oblaka páry z krámků u silnice. Byly to výrobny masových knedlíčků, které se vaří v páře. Už na manipulaci s pařáky byl fascinující pohled, paní překládala na sebe naštosované pařáky z vařiče na vařič tak, aby se knedlíčky řádně dodělaly. Zákazníků měli mraky a já se k nim přidal. Jednu porci jsem zblajznul na místě a další si nechal zabalit na cestu. Při tom jsem kombinoval všech 6 naučených korejských frází tak, abych vyjádřil maximální spokojenost. Chápali o co mi šlo a evidentně měli radost.
Gijang: Výrobna a prodejna zákeřně dobrých masových knedlíčků
Gijang: Jednu porci jsem snědl na místě, druhou si nechal zabalit na snídani, prodavačka měla radost, že mi chutnalo
Ze čtyřciferných silnic jsem se dostal na dvoucifernou - silnici číslo 31 - ale číslo silnice je v bílém poli, proto se nejedná o hlavní tah. Vedla okolo moře, viděl jsem několik pěkných pláží, nejhezčí z nich Jinha. Na kochání se ale nebyl prostor, provoz byl dost silný, silnice bez krajnice, proto jsem se věnoval více pohledům do zpětných zrcátek. Za Jinha jsem narazil na komfortní cyklostezku okolo řeky, ukazatele směru ukazovaly do 12 km vzdáleného městečka, které jsem měl při cestě do Ulsanu. S chutí jsem na ní zabočil a lebedil si. Rozčarování přišlo po 4 km, kdy stezka skončila uprostřed řeky a na druhé straně (kdybych snad tu řeku přeplaval) nebylo ani kopnuto. Zřejmě ji staví komplexně, každý úsek včetně ukazatelů a neberou ohled na to, že to někoho může zmást.
Poblíž Jinha: Cyklostezka mne po 4 km přivedla doprostřed řeky
Vymotal jsem se díky GPSce, najel jsem na silnici číslo 14 (v modrém poli). To už byla skoro dálnice, jízdní směry odděleny středovými svodidly, silný provoz a asi půlmetrová krajnice. Kola zakázána nebyla. Po ní jsem se dostal do Ulsanu, poměrně velkého města. Připozdívalo se a já hledal větší park, kde bych se mohl vyspat. Moc se mi to nedařilo a když ještě začalo pršet, zapadl jsem do druhého motelu. V prvním mi totiž paní řekla, že žádný Angličany nechce, trochu netypická zkušenost v pohostinné Koreji. Motel byl u velkého tržiště, kam jsem se šel najíst. Pečlivě jsem hlídal, abych nezabloudil, ale neuhlídal jsem. Po setmění se všechny mnou vybrané orientační body zneviditelnily a já 20 minut bloudil, než jsem se našel. Nadával jsem svojí pitomosti, příště si sebou vezmu GPSku.
Kori: Atomová elektrárna
Velká města v Koreji nejsou pro cyklisty moc přívětivá. Na první pohled to vypadá dobře, chodníky jsou rozděleny na část pro chodce a pro cyklisty. Jezdit se po nich moc nedá - parkují na nich auta, obchodníci tam mají vyložené zboží, dokonce i psí boudu s živým obyvatelem jsem tam viděl. K tomu jsou to většinou dlážděné chodníky, uprostřed výrazně profilovaný pás dlažby, který nechtěně vede kolo a je problematické měnit rychle směr. V Ulsanu jsem proto jezdil po silnici, pouze do strmějších kopců, kterých bylo dost, jsem se snažil jezdit po chodnících.
Za městem se ze silnice 31, kterou jsem vytrvale sledoval, stala dálnice a nastala idylka. Na dálnici kola nesmí,proto jsem jel po původní silničce, která byla víceméně vyhrazená cyklistům a potkal jsem na ní jenom 3 auta na 12 km. Vytrvale stoupala, ale nebylo to strmé, k tomu krásné lesnaté okolí. Na ni navazovala cyklostezka mezi rýžovými poli a po ní jsem pohodlně dojel až k moři k vyhlášené pláži Jeongia. Pláž se mi zase tak moc nelíbila kvůli panujícímu nepořádku. Nábřeží bylo lemováno desítkami restaurací, kde ve velkých akváriích čekaly ryby a krabi, až se naplní jejich osud na talíři hladového strávníka.
Jeongja: Restaurace nabízející čerstvé mořské potvory byly před polednem ještě zavřeny, ryby v akváriích čekaly na svůj osud
Celkem pohodlně jsem dojel do městečka Naa, u kterého je, podle vzhledu již postarší, atomová elektrárna. Na cestě k elektrárně byl tábor aktivistů, protestujících proti atomu. Většina z nich staré babky, které zřejmě doma už nemají komu vařit a tak se daly na konání dobra. V poledne byly schlíplé, tak jsem na ně vytáhl foťák, začal česky skandovat "ať žije atom" a alespoň několik jich donutil k bojovnému pozdvižení pravice.
Naa: Atomová elektrárna Wolsegong
Naa: Protestní tábor proti atomové elektrárně Wolsegong
Naa: Protestantky proti atomové elektrárně Wolsegong byly v poledne trochu líné, focením jsem je alespoň trochu přinutil pozvednout vrásčité ruce
První pořádný tunel
Tunelů jsem už projel několik, ale všechny to byly původně železniční tunely nyní určené výhradně pro cyklisty a pro pěší. Před Bonggil byl první 2.5 km dlouhý automobilový tunel. Světla mám přidělána na přilbě, samozřejmě jsem dal zadní červenou i přední bílou blikačku. Pro cyklistu moc místa nebylo, tak 40 cm vedle jízdního pruhu a do toho se ještě motaly vystouplé odrazky. Tunel byl v prostředku rozdělen sloupky, tak mne auta nemohla objíždět a zejména ta větší jsem cítil nepříjemně blízko sebe. Tady holt člověk musí jet soustředěně a nesmí udělat chybu. Na druhou stranu byl tunel dobře osvětlený, skvěle větraný a byly v něm 2 bezpečnostní zálivy, kde jsem se mohl zastavit a udělat si památeční fotku.
Bonggil: Tunel byl 2,5 km dlouhý, místa pro jízdu na kole tam moc nebylo, vyjma těchto dvou zálivů pro nouzové parkování
Tunel mne vyplivnul opět u moře. Věděl jsem, že je zde prvotřídní turistická atrakce, hrobka krále Munmu. K vidění na ní ale není nic, hrobka je pod vodou v průrvě na skalnatém ostrůvku vzdáleném asi 200 m od pobřeží. Přitom je to jediná hrobka, kde si její nynější obyvatel přál, aby byl pochován ve vodě. Atraktivnější jsou blízké ruiny kláštera Gameunsa, kde se zachovaly 2 pagody.
Bonggil: Podvodní hrobka velkého krále Munmu je na skalnatém ostrůvku vlevo
Bonggil: Pláž zrovna nevypadala na prvotřídní dovolenkovou destinaci
Bonggil: Z kláštera Gameunsa se zachovaly pouze 2 pagody
Družba s čínskými soudruhy
Mohl jsem pokračovat pohodlnou cestou údolím do Geongju, ale já odbočil do hor na cestu ke klášteru Bulguksa. Stoupání bylo brutálně strmé, jel jsem to na nejlehčí převody a stejně jsem propotil vše do poslední nitky. Dokonce, a k tomu se přiznávám nerad, jsem asi 100 metrů musel kolo tlačit. Na křižovatce před vrcholem stoupání jsem potkal skupinu 12 čínských cyklistů, kteří jeli "na polotěžko", měli na kolech brašny s oblečením a jídlem, ale žádné stany ani spacáky. Bydlení měli zajištěné předem a tak dodržovali striktní cestovní plán. Žádné toulání, které mně osobně tak vyhovuje.
Poblíž Jugam: Svěží barva dozrávající rýže je charakteristickým rysem korejské krajiny
Byli hodně srdeční, pouze angličtina jim moc nešla. Až přijel jejich šéf a s ním se dalo domluvit. Ptal jsem se jich na cestování po Číně, zda je bezpečné. Prý jižně od řeky Jang-ce je to úplně v pohodě, stejně tak na severovýchodě poblíž korejských hranic. Všechno je prý super, lidi fakt skvělý. Pouze si mám brašny na kolo zamknout a nikdy, ale to říkali opravdu důrazně, nenechávat kolo nebo věci bez dozoru. Prý nejdéle do 5 minut by to určitě někdo ukradl. Fakt skvělí lidé žijí v té Číně.
2 km před vrcholem stoupání na Seokguram: Památeční fotka se skupina čínských cyklistů - druhý zprava je můj vrstevník, narodil se před xxx lety ve stejném roce jako já
2 km před vrcholem stoupání na Seokguram: Cukrblik čínské cyklistky na rozloučenou
Klášter Bulguksa
Přejel jsem na druhou stranu kopce a série krásných serpentin mne dovedla k bráně kláštera Bulguksa. Je to jedna z nejvíce ceněných korejských památek, zasazená v hustém lese ve svahu nad stejnojmenným městečkem. Momentálně je dost znetvořena ošklivou plechovou budovou, postavenou okolo renovované pagody přímo na hlavním nádvoří.
Bulguksa: Strážci vstupní brány
Bulguksa: Nádvoří buddhistického chrámu
Bulguksa: Oltář jednoho z chrámů
Bulguksa: Dřevěná ryba
Bulguksa: Detail okenice
Z kláštera jsem vyjel už skoro za šera a dostal se na velmi frekventovanou silnici 7. Provoz byl opravdu masivní, hodně náklaďáků a rychle se stmívalo. Neměl jsem z toho dobrý pocit a hledal jsem místo, kde bych zakempoval. Okolo samá rýžová pole, tam to nejde, je v nich opravdu mokro. Potom se u silnice objevil motel, zapadl jsem do něj a liboval si, že jsem z té nebezpečné silnice vypadl.
Národní park Gyeongju
Gyeongju je město, které má v Koreji nejvíce památek. Bylo královským sídlem dynastie Silla po staletí, ale náhle se jeho dominance zlomila a z metropole se stalo nevýznamné městečko. Až nyní se díky památkám stalo prvotřídní turistickou destinací. Město a okolí bylo vyhlášeno historickým národním parkem. Těch je v celkem malé Koreji 21, z toho 16 horských, 4 mořské, 1 historický. Okolo jezera Bomunho, které je 3 km za městem, vyrostla řada drahých hotelů a turistických atrakcí. Tam jsem se jel sice podívat, ale ubytoval jsem se ve městě v hostelu Han Jin.
Gyeongju: Botanická zahrada
Gyeongju: Park s vodním kolem u jezera Bomunho
Gyeongju: Klasické šlapací labutě na jezeře
Gyeongju: Cyklostezka od jezera k centru města
Gyeongju: Léto ještě neskončilo
Majitel hostelu Kwon Clint je velice srdečný člověk se skvělou angličtinou. Žil roky v USA, byl tam poslán pracovně, původně kvůli technologii výroby černobílých TV obrazovek. Ubytování prosté a levné (samostatný pokojík s koupelnou 440 Kč), fantastický servis. Kwon mne seznámil s blízkým i vzdáleným okolím města, poradil mi kam dojít pěšky a kam jet na kole. Ukázal mi, kde je tržiště a kde velký supermarket. Řekl mi, co se kdy bude ve městě konat. Prostě přesně ty informace, které člověk potřebuje znát.
Gyeongju: Kwon Clint - majitel hostelu - je o něco vyšší než já
Gyeongju: Na tržišti jsem dal oblíbené plněné knedlíčky
Převlékl jsem se do "civilu", na tržišti si dal oblíbené masové knedlíčky a vyrazil obdivovat turistické pamětihodnosti v blízkém okolí. Nejznámější jsou královské hrobky, které jsou roztroušeny v okolí města, ale jejich největší koncentrace je v parku Tumuli ležícím téměř v centru. Pro představu o velikosti, hrobka Bonghwangdae (ta je v parku za silnicí) dosahuje výšky 22 m a obvod měří 250 m. Vlastní hrobkou byl masivní dřevěný srub, na který byla navršena vysoká vrstva zeminy, která vytvořila výrazný pahorek. Časem se vnitřní srub rozpadl a zemina dokončila dokonalé pohřbení těl. Jedinou hrobkou tohoto typu v Koreji, jejíž vnitřní prostory byly zrestaurovány a zpřístupněny veřejnosti, je Chonmachong. Ve vnitřních prostorách se nesmí fotografovat, čehož jsem si všiml až při východu z hrobky a to už jsem pořízenou fotku nesmazal. Já se opravdu snažím tato pravidla důsledně dodržovat, ale zde se mi to výjimečně nepovedlo. Nebylo to naschvál, fakt ne.
Gyeongju: Hrobka Poughwangdae je téměř v centru města
Gyeongju: Chonmachong je jedinou hrobkou v Koreji, ve které byly zpřístupněny vnitřní prostory
Gyeongju: Zlatá královská koruna nalezená v hrobce Chonmachong
Gyeongju: Hrobky se hrbí kamkoliv se podíváš
Gyeongju: Hrobky mají sympatické tvary - pro horňáky ...
Gyeongju: ... ale i pro dolňáky
V Geongju je všechno pěkně blízko, kousek od hrobek je park Wolseong, jemuž vévodí observatoř Cheomseongdae. Na pohled nenápadná stavba připomínající leydenskou láhev, má v sobě zakódované poselství. Základ je tvořen 12 kvádry, které odpovídají počtu měsíců nebo počtu zvířat v čínském zvěrokruhu. Nad základem je navršeno 27 okrouhlých vrstev, které reprezentují 27 vládců dynastie Silla, včetně královny Soendok, která nechala observatoř vybudovat. Počet vrstev včetně základů a horní nástavby je 30, což odpovídá počtu dnů v lunárním měsíci, celkový počet bloků odpovídá počtu dní v nepřestupném roce. Řada mezer, průhledů a bodů na observatoři koresponduje s polohou nebeských těles. A pokračoval jsem dál - do Bunghwansa Temple, kde z původní devítiposchoďové pagody zbyla pouze tři patra, k Anachi Pond obklopenému malebnými pavilony a samozřejmě i do hospody, nikoliv však historické.
Gyeongju: Cheomseongdae - observatoř
Gyeongju: Hlavní atrakcí Bunghwansa Temple je pagoda
Gyeongju: Bunghwansa Temple
Gyeongju: Pavilony v Anachi Pond
Gyeongju: Cesta k altánku
V Gyeongju je toho tolik k vidění, že jsem se rozhodl zůstat i další den. Ubytování bylo obstojné, levné, v dobré lokalitě a v celém velkém hostelu jsem byl jediný host. Nebylo se co divit, v bezprostředním okolí je asi 20 motelů, konkurence je veliká. Udělal jsem si volný den, dobře se vyspal, najedl a prohlédl řadu památek, tradiční korejskou svatbou ve stylové vesničce počínaje a Národním muzeem konče.
Gyeongju: Gyeongju hyanggyo - stylově zachovaná vesnička
Gyeongju: Gyeongju hyanggyo - nádvoří
Gyeongju: Gyeongju hyanggyo - nově rekonstruovaný most
Gyeongju: Tradiční korejská svatba - ženich s nostalgií sleduje unikající svobodu
Gyeongju: Tradiční korejská svatba - vlevo slepice, vpravo kohout a za nimi nevěsta a ženich
Gyeongju: Národní muzeum - pagody na nádvoří
Gyeongju: Národní muzeum - průhled vitrážovým oknem na nádvoří
Gyeongju: Pro turisty jezdí městem koňské povozy
Vesnice Yangdong
Výjezd z Gyeongju byl jednoduchý, navigace snadná, malý provoz. Po 20 km jsem zabočil na silnici vedoucí k jedné ze zdejších prvotřídních atrakcí - vesnici Yangdong. Vesnice se rozkládá ve svahu v lese, domy si zachovaly původní ráz, mnoho z nich má doškové střechy a ve vesnici se normálně bydlí. Automobilem a dokonce ani na kole se do vesnice nesmí, toto právo mají pouze obyvatelé. Vesnice je rozlehlá s minimálně stovkou domů, ale obzvlášť ceněné jsou čtyři z nich. Všechny jsem viděl i když to znamenalo nachodit několik kilometrů v kopcovitém terénu.
Vesnice Yangdong: Centrální část vesnice
Vesnice Yangdong: Ceněný Seobaekdang - hlavní rezidence klanu Wolseong Son
Vesnice Yangdong: Ve většině domů se normálně bydlí
Vesnice Yangdong: Detail střechy
Vesnice Yangdong: Lev u školní brány
Po vesnickém poklidu byl trochu šok průjezd městem Pohank. Stejně jako ve většině větších korejských měst silný provoz, kopcovitý terén, řidiči nezvyklí na kola ve vozovce jezdí nepříjemně blízko. Moc jsem si těch 15 km průjezdu neužil a proto jsem ocenil navazující místní silnici, která vedla podél pobřeží. Míjel jsem řadu rybářských vesniček, viděl několik vyhlášených pláží. Ty mají evidentně nižší úroveň než dovolenkové destinace, na které jezdí Češi. Ve vesnicích je obvykle dost značný nepořádek, všude okolo domů se něco povaluje, prostě čubrajz. Do toho se občas vyloupne nějaký výstřední (většinou kýčovitý) motel nebo rekreační středisko. Je se prostě na co koukat a cesta rychle ubíhá.
Chilpo: Písečná pláž Chilpo
Wolpo: Pobřeží
Poblíž Bangseok: Motel a kavárna
Poblíž Bangseok: Lidé kempují na pobřeží tam, kde to jde
Daeleon: Pobřeží s majákem
Okolo moře
Na zalesněných pásech mezi silnicí a pláží často "načerno" kempují Korejci. Většinou si vybírají místa s fungujícími toaletami a s tekoucí vodou. Konec sezóny je ale znát a voda ve veřejných fontánách nebo pítkách už bývá zavřena. Spaní jsem proto moc neřešil, vyspím se u pláže. V půl šesté jsem se začal konečně rozhlížet po vhodném místě. Měl jsem na to hodinu, po půl sedmé je již docela šero a jízda na kole není bezpečná. Jako na potvoru jsem žádná příhodná místa neviděl. Až v Hanggu Harbour, skoro v půl sedmé, jsem si všiml odbočky na fotbalový stadion. Musel jsem sice vyšlapat skoro 100 výškových metrů, ale stálo to za to. Fungující záchody, otevřené 24 hodin a u tenisového hřiště ideální kempovací místo - přístřešek, lavičky, zastřižená tráva a fontána s vodou. Na jednom kohoutku navlečena hadice a tak jsem měl i komfortní sprchu. A nikde ani živáčka. Zatím letošní nejlepší nocležiště.
Ganggu Harbour: Budovy v podvečerním slunci
Hanggu Harbour: Komfortní kempování ve sportovním komplexu - voda, sezení, odpadky při ruce, záchody 50 m
Nazítří to pokračovalo ve stejném duchu. Jízda po lokálních silnicích okolo moře. Kde to nešlo, jel jsem po sedmičce. Ta je většinou značena jako "motorway", tam nesmí kola, ani skútry. Ale v místech, kde není jiné spojení, je na ní kolo tolerováno. Provoz je protivný, ale krajnice bývá tak metr široká, i když bývá znehodnocena navátým štěrkem. Občas se musí projet delší tunel v němž mne nejvíce stresuje hluk projíždějících aut. Výhodou jsou "rest areas", kde kromě obligátní pumpy bývá také alespoň jedna samoobslužná restaurace, kde mají obrázky jídel. Tam jsem se najedl a ještě si nechal zabalit místní variantu sushi na snídani.
Poblíž Haio: Luxusní socha u vjezdu do celkem zanedbané rybářské vesnice
Haio: Maják stylizovaný do podoby krabího klepete
Seongnae: Vesnice si dělá reklamu stovkami strašáků do zelí
Wolsong: Buddhistická svatyně
Ve Wolsong je památný pavilon Wolsongjeong, krásně situovaný na mírném svahu nad mořem. Je obklopen rozlehlým borovicovým hájem. Mladí šlechtičtí bojovníci sem jezdili meditovat. V místě je i turisticky neznámá buddhistická svatyně, která se mi líbila a tak jsem k ní zajel. Přístup byl přes nějaký dvorek normálního domu. Tak jsem znejistěl, ale vyšla nějaká paní, řekla mi, že do svatyně můžu a že si můžu otevřít a jít i dovnitř. A nakonec mne pozvala i na jídlo, ale to jsem s díky odmítl, nechtěl jsem se moc zdržovat.
Wolsong: Památný pavilon Wolsongjeong na břehu moře
Wolsong: Socha před svatyní
Wolsong: Pavilon v parku
Gusan: Místní vyhlášená pláž
Mangyang: Silnice číslo 7 - vpravo nahoře vykukuje socha Buddhy
Mangyang: Silniční servisní stanice, v pozadí tunely, kterými jsem projel
Kempoval jsem na pláži ve společnosti několika korejských stanů. Působilo to na mne tak, že ti lidé tam trvale - alespoň v sezóně - bydlí. Nevýhodou bylo sousedství silnice, ale přes hluk provozu jsem se vyspal dobře. Další den byl podobný, pokud možno jízda okolo moře nebo po místních, trochu kopcovitých, silnicích. Díky nepozornosti jsem projel jeden asi 10 km dlouhý úsek po "motorway", na vjezdu nebylo obvyklé označení zakazující vjezd motocyklům. Navečer jsem dorazil do Samchoek, docela velkého města.
S od Bonggyeong: Pavilon na vrcholu stoupání
S od Bonggyeong: Výhled k jihu na dálnici č. 7
J od Samcheok: Pobřeží
Zjistil jsem, že 15 km severně je autokemp a namířil si to k němu. V šest hodin, kdy jsem byl od kempu asi 6 km, jsem píchl přední kolo. Věděl jsem, že to do kempu nestihnu a kolo jsem dotlačil asi 300 m zpátky do malého parčíku na kraji města, kde byly suché záchody a pítko s tekoucí vodou. Divil jsem se jak jsem mohl na svých super pláštích Schwalbe Marathon Mondial dostat tak brzy defekt. Ráno při spravování jsem zjistil, že je plášť propíchnutý tenkou jehlou. Jehla se při vytahování zlomila, kus zůstal v plášti a nemohl jsem ho vydolovat. Kamenem jsem alespoň jehlu zevnitř do pláště zatloukl a pro jistotu zalepil zevnitř do pláště flastr. Ale ani na autokemp jsem nezapomněl. Nebyl opravdu daleko, asi 5 km, škoda toho defektu. Zajel jsem drze dovnitř, zaparkoval před sprchami a s rozkoší se po 3 dnech vysprchoval horkou vodou. Kemp byl dobrý, byly tam stoly a lavice, v kuchyni stála hodně jetá pračka, u které byl utržen dodatečně přidělaný zámek. Na zdejší poměry byl docela slušně obsazen. A možná byl i zadarmo, to nevím, u vjezdu nikdo nebyl.
Jeongdongjin
Chtěl jsem se dostat do Jeongdongjin, zajímavého městečka na pobřeží. Silnice značená do Jeongdongjin prudce stoupala, přitom paralelní silnice číslo 7 vedla skoro v rovině okolo řeky. Řešil jsem to na GPS, obě silnice se po několika kilometrech křižovaly. Vypadalo to, že bude výhodnější jet po sedmičce. Tomuto vábení jsem ale nepodlehl, poctivě šlapal do kopce po úzké silnici, chvílemi si nadával, že to přece jen mohlo být méně namáhavé. Nakonec jsem se ale pochválil, silnice 7 nebyla s lokální silnicí vůbec propojena a do Jeongdongjin bych se po ní nedostal. Po příjezdu do městečka mě šokoval hotel v podobě zaoceánské lodi, vystavěný na útesu nad mořem. Nechápu, proč lidé investují tolik peněz a úsilí do tak evidentně kýčovitých věcí. Ale co, možná to funguje, nejen v Koreji. Nicméně, hotel-loď nelze přehlédnout, každý si ho alespoň vyfotí.
Jeongdongjin: Hotel v podobě lodi
V městečku jsou ale i jinačí zajímavosti. Famózní jsou obrovské přesýpací hodiny, ve kterých se písek přesype na vteřinu přesně jednou za rok. V první vteřině nového roku se hodiny otočí o 180 stupňů a sypou další rok. Pro rychlé a snadné otočení jsou umístěny na kolejnicích. Můj technický selský rozum tento fenomén probíral - ve hře je řada faktorů - u přesypávaného média musí být každé zrnko identické, stejná vlhkost atd. Anebo to lze pojmout technicko pragmaticky, což je asi zdejší případ, protože to sponzoroval Samsung a například vážit jednu z částí (nad přesypem nebo pod ním) a v případě zpoždění trochu hodinami zatřást. No, při jízdě na kole se člověk může zabývat přemýšlením nad čímkoliv.
Jeongdongjin: Přesýpací hodiny, přesypou se přesně za rok
Klášter Deungmyeongrakgasa, který byl vedle silnice, jsem také nemohl vynechat. Působivý byl strop vstupní brány s obligátními draky. Budovy byly z vnějšku vyzdobeny malbami, vyfotil jsem pro vás krasavici inteligentní na lůžku. Ona už chvíli po poledni věděla, kde bude spát, já se to dozvím většinou až těsně před soumrakem.
Klášter Deungmyeongrakgasa: Kresba na stěně svatyně
Klášter Deungmyeongrakgasa: Zvonice
Klášter Deungmyeongrakgasa: Pagoda ze střešních tašek - zřejmě lidová tvořivost
Tongil Park
Nejznámější atrakcí, dá-li se tomu tak říci, je Tongil Park. Hvězdou expozice je severokorejská ponorka, která v září 1996 potajmu připlula do Jižní Koreje. V ponorce bylo 25 námořníků a 3 z nich se vylodili na břeh. Vlivem špatného rozhodnutí ponorka havarovala na pobřežních útesech. Námořníci ji zapálili, aby odstranili kompromitující dokumenty a poté ji opustili. Protišpionážní operace trvala 45 dnů, jeden špión byl chycen živý, 13 jich bylo zabito Jihokorejci a 11 bylo zabito jejich severokorejskými druhy. Na jihokorejské straně bylo 17 obětí, z toho 6 civilistů. Případ se stal startovacím impulsem pro zlepšení obrany pobřeží a dneska je to v této oblasti vidět na každém kroku. Pobřeží je obehnané plotem zakončeným žiletkovým drátem, v noci je osvětleno a na pláže jsou přes den otevřena vrata, která se po sezóně definitivně zavřou. A každých pár stovek metrů je vojenská pozorovatelna - železná opona jako když vyšije.
Tongil Park: Americká válečná loď
Tongil Park: Severokorejská ponorka
Tongil Park: Před prohlídkou severokorejské ponorky je vhodné nasadit přilbu a vyvarovat se tak boulí na hlavě
Tongil Park: Námořníci v ponorce rozhodně nemohli být barvoslepí
Tongil Park: Ukořistěná severokorejská ponorka a americká válečná loď v pozadí
Poblíž Jeongdongjin: Zadrátovaná pláž, strážní stanoviště korejských vojáků
Poblíž Tongil Park: Zadrátované pobřeží - špioni ze severní Koreje už příště neproniknou
Gangneung
Původně jsem chtěl dojet až do národního parku Odaesan a dát si tam alespoň jednodenní pěší trek. Nebylo mi přáno. Po druhé hodině se spustila průtrž mračen a moje bunda, koupená před 5 lety v japonské Kagoshime, a doma pečlivě naimpregnovaná, vydržela necelou půlhodinu. V dešti jsem dojel do poměrně velkého města Gangeung, podle směrovek dorazil k železniční stanici. Ne že bych chtěl jet dál vlakem, ale okolo železničních stanic a autobusových terminálů bývá nejlevnější ubytování. Našel jsem přiměřeně ošumělý motel, cenu usmlouval na našich 600 Kč za noc. Majitelka byla přívětivá, sice jsme si vůbec nerozuměli, ale vyprala mi hromadu prádla. A to byla pro mne největší výhra bez ohledu na to, že si za vyprání odmítla vzít peníze. Déšť však neustával, naopak sílil a při cestě z procházky v centru jsem zmokl do příslovečné poslední nitky. Ještě že byl na pokoji fén, pro sušení bot je k nezaplacení.
Gangneung: Ojukheon - pavilon
Gangneung: Ojukheon - velmi ceněné držáky vlajek
Gangneung: Ojukheon - nádvoří
Ráno jako vymalované, obloha vymetená, azuro. Měl jsem fůru času. Vjel jsem až v 10 a jel se podívat na zdejší největší památku - komplex budov Ojukheon. Místo je silně spojeno se středověkým básníkem a filosofem Le Yulgog, více známým pod pseudonymem Yi-Yi. Ten je tak slavný, že se jeho portrét dostal dokonce na bankovku 50000 won. Příjemné místo, hezky udržované. Potom jsem jel k pobřeží, viděl několik památných budov a pavilonů, míjel jsem i muzeum gramofonové desky, které je spojeno s muzeem slavného amerického vynálezce T.A.Edisona.
Gangneung: Muzeum gramfonové desky
Gyenpe Beach: Skulptura na pláži
Projížděl jsem okolo řady pláží s nádherně žlutým pískem, které byly obklopeny pruhem svěže zeleného borovicového lesa. Nejhezčí byla první z nich - Gyenpe Beach - ostatní už byly ohraničeny ploty s žiletkovým drátem a přístup na většinu z nich byl již zavřen. Najedl jsem se na trhu v Jumunjin a potom se teprve vrátil na silnici číslo 6, která národním parkem projíždí.
Sungeut Beach: Cyklostezka v borovicovém lese u pláže
Sungeut Beach: Zadrátováno
Sungeut Beach: Vojenská hláska
Yeongok Beach: Vrata na pláž zamčena, je po sezóně
Jumunjin: Zátoka
Národní park Odaesan
Korejci jsou nadšení turisté, zejména starší lidé tomuto koníčku silně holdují. V každém větším městě je neslýchaný počet outdoorových prodejen světových značek, kde se prodává hlavně oblečení a boty. Správný korejský turista musí mít na hlavě klobouk, nejlépe vícebarevný. Abych z davu nevyčníval, zakoupil jsem ve výprodeji za kulantních 200 Kč apartní, byť jednobarevný, klobouk značky Reebok. Takže už na treku neudělám ostudu.
Národní park Odaesan: Autokemp u vjezdu do parku v Sogeumgang Valley
Sogeumgang Valley: Říčka
Sogeumgang Valley: Údolí
Národní park Odaesan: Nový klíbok značky ríbok
Do parku jsou 2 vstupy, já volil severní přes údolí Sogeumgang, který je asi 20 km od moře. Silnice trochu stoupala, ale nic dramatického. Před vstupem do parku je autokemp, tam jsem si postavil stan. A bylo to poprvé, kdy jsem v Koreji za stanování platil, cca 320 Kč za kempové místo a den. Do samotného parku už se vstupné neplatí. Nevěděl jsem, jak to bude s jídlem, proto jsem si obstaral zásoby. Podruhé na tomto vandru jsem vařil něco jiného než čaj - samozřejmě obligátní špagety s tuňákem. O jídlo ale není nouze, před vstupem do parku je zhruba 20 hospůdek, kde nejen vaří, ale nalévají i zákeřné makkeolli, soju a jiné místní drinky. Tomu se snad pro tentokrát vyhnu.
Národní park Odaesan: Trek údolím řeky je mnohokrát přemostěn
Národní park Odaesan: Údolí lemují působivé skalní útvary
Udělal jsem si zhruba šestihodinový trek okolo říčky, která vytvářela úzké kaňony a několik vodopádů. Dokonce i jeden zastrčený buddhistický klášter byl k vidění. Turistů bylo dost, potkal jsem i jednu mladou Kanaďanku z Montrealu a půlhodinu si s ní při chůzi poklábosil. Cesta vedla často po můstcích přes řeku, kličkovalo se z jednoho břehu na druhý. V horních partiích ale byl terén dost náročný a mé sandály mu moc nesvědčily. Byl jsem opatrný, abych si někde nevymknul kotník, to by byl konec vandru. Přesto jsem si to užil a vychutnal, dramatická krajina, hluboké lesy, kopce a do toho hučící řeka, tvrdě se prodírající skalnatým terénem.
Národní park Odaesan: Klášter Geumgangsa
Národní park Odaesan: Říční koryto zavalené balvany
Národní park Odaesan: Lyšejníkem porostlá skála
Po návratu z túry jsem měl dost času. Měl jsem vypráno, proto jsem se věnoval kolu. Umyl řetěz zdejší variantou WD, vše promazal, zkontroloval dotažení šroubů u nosičů, trochu pošteloval řazeni a dofoukl kola. Vše je připraveno na další cestu. V Gangneung jsem koupil velkoplošnou zadní blikačku, abych doplnil tu, co mám na přilbě a byl v tunelech dokonale vidět. Rozbalil jsem levný šancajk Made in China (120 Kč), vložil přiložené baterky a nic. Vyměnil jsem baterky a zase nic. Čtvrt hodiny jsem s tím laboroval a nakonec jsem naštvaně odhodil trucující svítilnu do trávy. A hle, neuvěřitelné se stalo skutkem (jak říká klasik Hrabal), ona začala blikat jak splašená a od té doby bezproblémově funguje.
Národní park Odaesan: Jeden z vodopádů
Národní park Odaesan: Vodopád Sesimpokpo - spodní část
Národní park Odaesan: Fotil jsem z mostu malé rybky
Další postup
Nedaleko na sever od Odaesan je jeden z nejkrásnějších korejských národních parků - Seoraksan. Ten samozřejmě nemohu vynechat. Přitom jsem si ale nebyl jist, zda se chci podívat na pozorovatelnu demilitarizované zóny. Do Seoraksan bylo necelých 100 km, na pozorovatelnu o 60 km více. Přemítal jsem o tom cestou a nakonec rozhodlo načasování. Do Seoraksen bych přijel v sobotu večer a túru bych mohl udělat v neděli, kdy je park mimořádně nacpán korejskými turisty. Proto nejprve pozorovatelna a muzeum demilitarizované zóny, v neděli k večeru zpátky do Sokcho a v pondělí do národního parku.
Namae: Miňo a jeho kamarád
V Namae jsem předjížděl 2 cyklisty, oba nalehko, ale jeden měl řídítkovou brašnu Ortlieb a jednu zadní brašnu téže značky. Vybavení této značky signalizuje, že by se mohlo jednat o dálkového cyklistu. Tak jsem se zkusil poptat a bingo - Miňo byl na jedné cyklistické cestě v Evropě. Za tři měsíce najel 5000 km, hned hrdě hlásil. A byl i v Čechách - Praha a Český Krumlov a Jižní Čechy, uměl moc hezky "Ahoj" a "Na zdraví". Alespoň vidíte, co mi u nás ty turisty učíme - zejména lemtat pivko. Ale byl tím fakt nadšený. Já se na oplátku přiučil další korejské slovo - "na zdraví" se řekne "kombe". Co nejdřív to musím někde uplatnit.
Namae: Pobřeží
Namae: Stany na pláži
Byla sobota, hezké slunečné a teplé počasí. Jel jsem co nejblíže k moři - na silnici byly ukazatele "Romantic Korean road" a ty mne spolehlivě vedly. Všude spousta lidí, hodně surfařů, i když vlny veškeré skoro žádné a hodně potápěčů v neoprenech. Před pláží Gwangjin jsem narazil na buddhistický klášter, jehož vnitřní výzdoba byla doslova úchvatná. Atmosféra uvolněná, děti rozhoupávaly těžký tlouk a dunivě zvonily na zdejší impozantní zvon. Kasičky v klášteře se plnily, všichni byli happy, socha Buddhy se tomu mnohoznačně smála.
Gwangjin Beach: Děti zvoní v buddhistické svatyni
Gwangjin Beach: Jídlo má přednost před ideami, papričky se musí někde usušit
Gwangjin Beach: Pagoda
Gwangjin Beach: Vnitřní výzdoba byla úchvatná a to i na méně exponovaných bočních stěnách
Gwangjin Beach: Buddha má na některých sochách nesmírně šejdířský výraz
Veškeré zásoby jsem v Odaesan stačil sníst a na snídani mi zbylo k čaji pár sušenek. Proto jsem přivítal servisní stanici na 38. rovnoběžce, kde byly 2 restaurace, Neměli ale žádné obrázky jídel a tak jsem začal jako obvykle objednávat podle momentální chuti. Naučil jsem se názvy hlavních korejských jídel, takže je v hospodě cituji tak dlouho, dokud na něco nekývnou. Tentokrát jsem začal jjin-mandu (nadívané knedlíky ohřívané v páře), ty neměli. Zkusil jsem dak-gogi (kuřecí maso), neměli. Na so-gogi (hovězí) jsem chuť neměl, leda tak bulgogi (marinované hovězí), ale taky jsem se nechytil. Nevadí, zkusil jsem bibimbap (mix rýže, zelenina, vajíčko, někdy maso) a s tím jsem uspěl. Jinak bych šel ještě do myeon (nudle) nebo makguksu (nudle s masem) a při nejhorším bych dal sundae (plněné klobásy). Jídlo je tady hodně kořeněné, což zavinili obchodníci ze západu (z Evropy), kteří někdy v 17. století zavlekli do Koreje chilli papričky. Do té doby mdlé jídlo se začalo silně kořenit. Výsledkem je nejvyšší výskyt rakoviny žaludku na světě. Problém není v tom, jíst nějakou dobu silně kořeněné jídlo. Ale když ho jíte každodenně desítky let, žaludek si nemůže odpočinout a reaguje rakovinou. Zatím jsem to všechno byl schopen bez problémů strávit, i když mne občas varovali, že je to fakt síla.
38. rovnoběžka: Servisní stanice, pro mne nejvyšší priorita, kvůli jídlu
38. rovnoběžka: Mini muzeum s připomínkou lítých bojů
I v této oblasti se najdou slušné cyklostezky, jen na ně narazit. Příští rok by snad měla být dokončena cyklotrasa z Busanu na sever, zatím jsou to jenom nespojité "ostrůvky". Ale jak už jsem psal, lidé na to kašlou, na cyklostezce s klidem zaparkují auto a nebo si na ní usuší papričky či rýži.
J od Sokcho: Cyklostezka přidružená k silnici vyjde při výstavbě nejlevněji
J od Sokcho: Místní malozemědělec (možná dokonce kulak) suší úrodu na cyklostezce
Hwajinpo
Den se chýlil k závěru, bylo půl šesté a já začal hledat místo ke kempování. Stan se dal postavit skoro všude, ale zkoušel jsem najít místo splňující má kritéria - voda a záchod. V Hwajinpo byly ukazatele k místnímu akváriu a ekologickému muzeu a tak jsem tušil, že se tam chytnu. U akvária dobrý, záchody, venkovní kohoutky s vodou a přes silnici parčík. Bylo vystaráno. Ještě bylo vidět, jel jsem se podívat na vilu Kim Il-sunga (vulgo Kim Ir-sena), ve které tento zakladatel Severní Koreje rád a často pobýval, než toto území v korejské válce prohrál. Vila je na kopci nad mořem v borovicovém lese a má nádherný výhled jak na mořskou pláž, tak na vnitřní lagunu. Místo se mi zalíbilo, když to bylo dobré pro Kima, bude to stačit i mně. Záchody a tekoucí pitná voda v místě, ustlal jsem si u altánku asi 150 m od vily. Do snů mi hučelo nejen moře, ale občas i vysílačky hlídkových člunů a pěších vojenských hlídek. Mimochodem, pláž je velmi vhodná ke koupání, ale nesmí se plavat daleko, jsou tam nástrahy proti severokorejským potápěčům.
Hwajinpo: Slunce zapadá a já hledám místo ke kempování
Hwajinpo: Před ekologickým muzeem jsem musel markýrovat focení, pan hlídač zřejmě vytušil, že bych si tam rád někde ustlal
Hwajinpo: Korejci jsou velice družní
Hwajinpo: Ustlal jsem si 150 m od vily Kim Il-sunga (bílá skvrna nad pavilonem), u nás díky ruské transkripci známého jako Kim Ir-sen
Hwajinpo: Vile se nyní říká Kim Il-Sungův hrad
Hwajinpo: Z Kimovy vily byl krásný výhled na moře i na vnitrozemskou lagunu
Vypadni
Neúmyslně mne probudila pětičlenná vojenská hlídka, která si za svítání přišla odpočinout a pokecat do přilehlého altánku. Vyjel jsem už v sedm a byl jenom 16 km od pozorovatelny DMZ (demilitarizované zóny). Po cestě jsem míjel jakési registrační středisko, ale bylo moc brzy, nikdo tam nebyl. 6 km od pozorovatelny byl armádní check point a tam mne nekompromisně odmítli pustit dál na kole. Zkusil jsem ukecat velitele (rukama, nohama), byl sice milý, ale neústupný. Na kole se dál nesmí. Přitom jsem se před pár dny ptal v turistickém informačním středisku a tam mi řekli, že pozorovatelna je pro turisty přístupná. Zapomněli mi říci, nebo to ani nevěděli, že jenom v autech. Autobus tam žádný nejezdí, pouze s turisty. Počkal jsem na dva turistické autobusy, ale nebyl jsem schopen se s řidiči domluvit. Po půlhodině jsem to vzdal a obrátil to zpátky na jih směr Sokcho. Dál na sever to na kole už nešlo.
Poblíž hranice se Severní Koreou: Tady už je vše pod vládou armády
Poblíž hranice se Severní Koreou: Na kole mne vojáci na check pointu k pozorovatelně zdejší "železné opony" nepustili - mé zklamání a protesty jsou evidentní
Měl jsem spoustu času, vychutnával si klidné silničky okolo moře a vymetal malé přístavy a pláže. Zhruba 2 hodiny pršelo, nijak silně, ale ten drobný vytrvalý déšť dokáže člověka nepozorovaně promočit na kůži. Tomu jsem nepodlehl a raději se potil v protidešťovém high-tech "prodyšném" oblečení.
Přístav Baekdo: Majáky u výjezdu z přístavu
U Kimovy vily jsem z nedalekého kondominia chytal wifinu, našel jsem si v Sokcho hostel v centru za 400 Kč za pokoj s koupelnou. Problém byl ho najít. Na GPSku jsem si ještě v Čechách nahrál bezplatnou mapu Koreje, ta ale nezná většinu ulic a navíc vypočtené trasy jsou často nesmyslné. Dělám to tak, že si najdu mapu na Googlu a zkusím bod z této mapy zadat na mapě na Garminu. A podle toho jedu. Trochu jsem bloudil, ale nakonec jsem se trefil k outdoorovému obchodu K2, který měl být poblíž. Žádný hostel jsem v okolí neviděl, v K2 mi ukázali neoznačenou budovu přímo naproti. Bylo tam zamčeno, pouze telefonní číslo. Mě můj obstarožní mobil v Koreji (zřejmě) nefunguje. Požádal jsem prodavačku v přilehlém obchodu, ať mi tam zavolá. Povedlo se, za chvíli jsem byl v čistém a velkém pokoji s koupelnou.
Sokcho: Vnitřní laguna
Sokcho: Pavilon v laguně
Sokcho: Dva bloky od centra byla už klasická zemědělská Korea
Sokcho: Láska je ...
Sokcho: K holiči ještě nemusím
