Nový Zéland

Z Tauranga do Rotorua

Pošťácká družba, krušnohorská kalamita, smradu jako v hradu

Moc jsem se nevyspal, pod okny snad měli deponované pracoviště popeláři, kteří již od kuropění hýřili nepředstíranou aktivitou doprovázenou odpovídajícím zvukovým doprovodem. Zavřel jsem okno a zatáhl rolety a urval ještě kousek spánku. Při snídani mne otravovala nějaká babka (tak těsně pod 70, bacpackers je skutečně pro všechny věkové skupiny). Vylíčila mi problémy s autem, jak jí oškubali při koupi ojetiny, kolik jí stály opravy, jak jí mechanik zachránil život včasnou opravou brzd - prostě 'nuda nuda šeď šeď'. Stejně jsem jí rozuměl z jejího drmolení tak polovičku a to zejména 'you know'.

Fofrem jsem zabalil a v 9:10 jsem již cítil sílu pedálů mého nadupaného oře. Z bujnosti jsem zamítl přímou cestu a vzal to přes most do Mt. Maunganui. Na pobřežní silničce byla parádní rovinka, vítr v zádech, zleva Pacifik, zprava výstavné vily a žádný provoz. Líbilo se mi to tak, že jsem to protáhl do Papamoa Beach a pak jsem při nepřetržitém 'kochání' prošvihl odbočku do Papamoa a musel se několik km vracet.

Pohled z mostu na sopečný kopec Mt. Manganui

Dům u pláže

Omanu Beach - v pozadí Mt. Maunganui

Omanu Beach

Papamoa Beach

Po cestě jsem srdečně pohovořil se zdejší pošťačkou, která rozváží poštu na kole, jak je zde v kraji zvykem. Byla moc milá, představila se mi jménem, ja jí také a dali standardní řeč. Nakonec jsem jí pochválil lidi a krajinu Nového Zélandu, což ji viditelně potěšilo. Podali jsme si ruku a už jsem zase roztáčel kola pětiletky.

V tomto kraji jezdí pošťáci na erárním kole a většinou jsou to pošťačky

Kus jsem musel absolvovat po Pacific Highway, průšvihový provoz, protivné. Naštěstí jsem brzy dojel na odbočku na Rotorua, kde byl provoz mírnější. Zjistil jsem, že mne dnes čeká okolo 100 km a to jsem neměl ponětí o profilu trasy. Zatím silnice projížděla oblastí ovocných sadů, mírně a vytrvale stoupala a k tomu docela silný protivítr. Okolo začaly přibývat kopce, řada z nich s holými temeny po vytěžených nebo vypálených stromech. Trochu to připomínalo kalamitu v Krušných horách. Nenásilně jsem tak vystoupal na náhorní plošinu zvanou The Central Plateau. Žádné vesnice, sem tam nějaká farma. Od Okere Falls do Rotorua to byla skoro rovina opepřená silným protivětrem.

Náhorní plošina v některých místech připomíná kalamitu v Krušných horách

Silnice mezi Paengaroa a Okere Falls

... a o pár kilometrů dál

Došlo mi pití a tak jsem zastavil u obchodu, který měl na střeše jakou poutač velkou maketu plechovky coly. Byla tam půjčovna kajaků a když jsem se prodavače zeptal, kde má colu, smál se, že právě otevřeli a plechovku ještě nestačili sundat. Správný obchod byl o 100 m dál. Dal jsem si Colu a zmrzlinu (3$) a pokecal se staršími manželi z Mt. Maunganui. Řekl jsem, že jsem tam ráno jel z Taurangi a oni na to, že jsem si zajel. Odvětil jsem, že jsem to chtěl vidět a líbilo se mi tam a už byla spokojenost na obou stranách a příjemný pokec.

Město Rotorua dopředu signalizuje silný sirný smrad, za chvíli jej však člověk přestane vnímat. V jednom z bacpackers jsem se zeptal, zda je zde backpackers s místem pro stany. Poslali mne do Kiwi Paka Yha, stan za 9$, deposit 10$, kolo mi dali do garáže. Je zde dokonce zdarma k dispozici termální bazén. Pouze v kuchyni nejsou talíře, hrnečky a příbory, které se musí v recepci vypůjčit (zdarma, žádná evidence, smysl se mi nepodařilo pochopit, asi chtěli udržet recepční ve střehu).

Skočil jsem nakoupit do supermarketu, který je kupodivu blízko u centra, dokonce blíže než první prodejna aut. Slyším 'vajíčka' a tak jsem potkal další partu Čechů - 2 páry okolo čtyřicítky, jezdí autem a spí v bacpackerech. Asi za 7 dní projeli Jižní ostrov a byli nadšeni. Nyní se vrací zpět na letadlo do Aucklandu. Moc si tady teda nepobyli. Trochu jsme se zakecali a tak jsem už večeři nevařil, dal jsem si v mexické restauraci Tacos (6$), stálo za bačkoru, chuť jsem si spravil 2 pivky, naložil se do bazénu a příjemně prohřátý a vymáchaný jsem se svalil do stanu.

Rotorua je jedno ze 3 míst na světě, kde jsou vidět činné gejzíry (dalšími jsou Island a Yellowstone National Park v USA). Vrchol aktivity sopek na centrální planině (The Central Plateau) byl údajně před 2000 roky, ale dodnes jsou některé sopky aktivní. Například Mt. Ruapehu se od roku 1995 probral již několikrát v sadě explozí, které byly doprovázeny létajícími balvany, sloupem kouře a páry. V Rotorua je většina domů vytápěných přírodní teplou vodou a o vytápěné bazény není také nouze (tedy jsou skoro všude).