Nový Zéland

Z Waihi do Tauranga

Povolený doping, furt ve střehu, na ceny jsem kos

Ráno přestalo pršet, ale bylo to takové vachrlaté. Cestou do Waihi jsem vyfotil kostru domu. Od dělníka jsem se dozvěděl, že obvyklá doba výstavby je 2 měsíce. Dokončený dům vypadá jako zděný.

Stavba domu

Dům po dokončení

Ve městě jsem v pekárně dal opožděnou snídani - zapečené hovězí v taštičce z listového těsta a hlavně výborný malinový šlehačkový zákusek. Ty jsem v příštích dnech vyhledával a požíval je jako legálně povolený doping. Doplnil jsem v bankomatu zásobu hotových peněz a vyrazil na pacifickou dálnici číslo 2.

Americká móda tlustých lidí dorazila i do Waihi

Cesta zvlněná, ke konci docela výrazně. Více mi vadil silný provoz. Kamion se dřevem dokáže udělat pořádnou tlakovou vlnu a tak jsem musel být pořád ve střehu. Ještě, že na tom kole něco umím. Taky jsem si odpustil sezení na spacáku při sjezdech, nosič by to taky nemusel vydržet, povolené zatížení je 20 kg. Po cestě jsem zažil 2 prudké přeháňky. Poprvé jsem se uchýlil do kavárny u cesty (inu civilizovaný severní ostrov) a dal si kávu. Byla za 2,90$, já vylovil 2,70$ v drobných a paní řekla, že je to dobré. To se mi stalo už vícekrát. Copak vypadám tak uboze?

Prudká přeháňka

Takto se pěstuje avokádo

Vinařství zřejmě vynáší slušné peníze

Taurango je velké město, na zdejší poměry velkoměsto. Propletl jsem se dálničními přivaděči a napoprvé trefil do centra. Uviděl jsem na domě nápis bacpackers a jsem to šel okouknout. Atmosféra byla správná - mírný bordel, staré věci - prostě jsem byl doma. Tak jsem vzal ložnici za 19$. Kolo jsem zamknul ve veřejně přístupné garáži k traileru (přívěsný vozík) majitelů. Vevnitř by se hodil zámek, který jsem vyhodil při snižování váhy, mohl bych si zamknout skříňku s věcmi.

Obytná místnost v backpackers, čluny nahoře jsou skutečné

Kuchyně v backpackers

Prošel jsem město, párkrát se schoval před deštěm, nakoupil jídlo. Najedl jsem se u Číňana, který měl zajímavý systém. Za 5,50$ nebo 8,50$ si člověk koupil krabici a tu si mohl naplnit asi 10 druhy jídla tak, aby jí mohl zavřít víčkem. Krabi, krevety, kuřata, hovězí, vajíčka, nudle, zelenina, knedlíčky. Pojal jsem to jako logistický problém, do krabice naskládal obdivuhodné množství jídla a pak se báječně nacpal do sytosti.

Reklamou se pomaluje volná zeď obchodu

B.Y.O. kavárna

Večer na ložnici přibyli 2 mladí Holanďané, kteří byli na NZ teprve druhý den a cestovali autem. Potom jsem zatoužil po internetu. Bacpackers začal fungovat před 2 dny a tak bylo vše roztomilé a neformální. Takže nejdříve se manželé majitelé domluvili na ceně a já to odmítl s tím, že je to drahé. Řekl jsem jim v jakých relacích se cena obvykle pohybuje (3 až 6$ za hodinu, obvykle 6$). Domluvili jsme se na 5$. Potom manžel řešil asi hodinu připojení. Nakonec jsem se do toho vložil a připojili jsme se. Měli to nastavené tak, že prohlížeč na každé nové stránce vyžadoval heslo ('geordie 1'). Měl jsem jejich univerzální heslo a mohl jsem dělat cokoliv. K všeobecné spokojenosti jsem jim nakonec zaplatil 2,50$ asi za 2 hodiny, kdy jsme se tomu věnovali.

B.Y.O.
Tuto zkratku můžete vidět na vývěsních štítech restaurací. Znamená Bring Your Own a týká se alkoholu. Řada restaurací nemá licenci na prodej alkoholu a tak si k jídlu můžete přinést vlastní nápoje bez omezení druhu a množství. Vznešenější variantou je B.Y.O.W. kam můžete donést jenom víno.