Nový Zéland

Z YMCA camp do Wanganui

Koláče na Vltavě, jako na houpačce, historie nebaví, vykázán ze zahrady

Hukot blízké řeky působil jako ukolébavka a tak jsem spal od 22 do 7 hodin jako mimino. Při bourání stanu a balení se u mne střídavě zastavovaly děti, které se přišly zeptat odkud a kam jedu a odkud jsem. Docela mne překvapilo jak zhruba dvanáctileté děti jednají samostatně a dospěle. Prošel jsem se okolo řeky k Raukawa Falls. Pěkná procházka v divočině. Civilizace však byla přítomna hned dvakrát. Jednak cedulemi upozorňujícími na jedovaté nástrahy, které jsou určeny pro hubení posumů a jsou shazovány z letadel. Dále 'koláči' šedobílé pěny, které plavaly na hladině řeky a připomínaly mi Vltavu v Budějovicích, která byla v době mého dětství takto zaneřáděna celulózkou ve Větřní. V táboře jsem se na to ptal, ale nikdo o papírně v blízkosti nevěděl.

Tábor mladých křesťanských pionýrů

V jídelně tábora je tréninková horolezecká stěna

Raukawa Falls zblízka

Záhy po výjezdu jsem dorazil k bistru s názvem Kakatihi, tak jsem si dal alespoň kafe. Po pár kilometrech stály u silnice asi 3 chalupy, jedna z nich Kakatihi school (škola). Konečně tedy obec Kakatihi reprezentovaná na mapě výrazným puntíkem. A za pár km jsem minul zanedbaný a ušmudlaný backpackers, o kterém mi říkali v Raetihi.

Výhled z bufetu

Ráz krajiny se oproti včerejšímu odpoledni nezměnil, pouze stoupání do kopců přibylo. Připomínalo to sadu kulis - vyjel jsem na kopec a před sebou viděl hřebeny dalšího kopce. Takže sjet dolů a hezky zase vydupat nahoru. Posledních 15 km se cesta zploštila, nakonec pohodlná jízdy okolo řeky Whanganui. Zase na mne nalétávaly straky, ale byl jsem nekompromisní a tak si žádná do přilby neklofla.

Kopce pokaždé jinak

... a další kopečky

Po cestě bylo několik ukazatelů k historickým místům (Historic site). Odbočil jsem například z hlavní cesty, jel pár km po prašné cestě a dorazil k polozbořené zdi asi 150 let staré. Byla proslulá tím, že u ní Maoři s bělochy uzavřeli nějakou smlouvu. Další podobné místo byl kopec s nezřetelnými pozůstatky Maorské tvrze zhruba stejného stáří. Cesta k němu vedla přes několik ohrazených pastvin, přes ploty vedly dřevěné stupně. Historie je zde mladá, s Evropou se to nedá vůbec srovnat.

Knihovní autobus pozná i analfabet

Vstup do knihovny

Wanganui je jedno z nejstarších měst NZ a leží na řece Whanganui (ano, h je navíc). Na zdejší poměry velké město. Viděl jsem dokonce několik budov z minulého století (19..). V Informačním centru mi dali plánek zdejších backpackers s možností stanování a ještě ukázali cestu v reálu - tady se otočte, jeďte zpátky a u řeky doleva. Super servis.

Centrum Wanganui

Pohled z mostu 200 metrů od centra Wanganui

V prvním hostelu byl dvůr zaplněn asi 4 stany. Byl tam mladý německý pár na tandemu a s nimi další Němec. V kanceláři nikdo nebyl a tak jsme dali řeč o ježdění. Docela jsem je dostal mým computerem evidujícím denní převýšení. O něčem takovém neměli ani potuchy. Šéfík backackeru asi po 20 minutách vykoukl z okna a sdělil mi, že místo pro stan nemá. Oponoval jsem mu tím, že jsem se s kolegy cyklisty dohodl, kam můj stan dáme. On na to, že stanaři zabírají místo v kuchyni, na záchodech a koupelnách a že kdyby bylo po jeho, tak stany zruší. A že prostě ne. Poprvé jsem se zde setkal s klasickým českým přístupem. Hodil jsem na něj bobek, rozloučil se s bikery a jel do backpackers, který byl o 100 metrů dál. Za 10$ jsem postavil stan, sám na velké zahradě, strom se zralými grapefruity na dosah. Je zde celkem asi 5 lidí, dobře zařízeno, čisto.

Pionýrka z výkladu hledí vstříc šťastným zítřkům

Tradiční stereotyp - postavit stan, sprcha, kafe, nákup. Doplnil jsem 'vyžrané' zásoby, zítra to budu mít trochu těžší. Potkal jsem Němky, kterých jsem se ptal na hostel v Taupu a chvilku s nimi pokecal. Na večeři jsem koupil poměrně rozšířený pokrm - mleté maso zapečené v koláčcích z lístkového těsta. Snědl jsem 3 kusy a zbytek nechal na ráno. Nebyla to žádná sláva.

K večeru jsem se prošel v centru a viděl i jejich historický kolesový parník. Na Vltavě jezdí asi 3 podobné a nikdo to za zvláštní pamětihodnost nepovažuje.

Kolesový parník Waimarie je zde prvořadou turistickou atrakcí

Písmeno H jako politický problém
Jméno Wanganui můžete vidět také psát jako Whanganui. Původně se psalo Wanganui, tedy bez h. Rozdíl vznikl díky Maorskému kmeni žijícímu v této oblasti. Ten totiž, na rozdíl od ostatních Maorských dialektů, nevyslovovali hlásky 'wh' jako 'f'. Kdyby se psalo Whanganui, ostatní by vyslovovali Fanganui, pouze místní by vyslovovali Whanganui.
Tahanice okolo názvu se vyřešily kompromisem, který jako obvykle záležitost ještě více zkomplikoval. Jméno řeky a národního parku se nyní píše Whanganui (tedy s písmenem h), jméno města a celé oblasti pouze Wanganui.