Nový Zéland

Z Wanganui do Otaki Beach

Kivi v eroplánu, pitomec s klikou, mladý cestovatel, večer mezi svými

Vyjel jsem již těsně po deváté, najel na SH3. Vítr v zádech a tak to odsejpalo. Silnice skoro rovná, silný provoz, placaté krajina, občas les, nuda. Nicméně na kole se nikdy skutečně nenudím. Vytrvalé točení kolečky rozproudí krev a stará se o zásobení těla endorfiny a tím pádem je o dobrou náladu postaráno. Cestu si krátím vymýšlením blbostí, kterým se občas v duchu bujaře zachechtám (no, možná někdy i nahlas). Často si také přezpívám svůj repertoár písní, v řadě případů s vlastními, většinou nepublikovatelnými, texty.

Poutač před vjezdem do města Bulls

Za Bulls jsem zabočil do Ohakea, kde je Air Force Museum. Z toho, co jsem viděl venku je to asi hodně slabé a tak jsem dovnitř ani nešel (vstup 8$, malý barák, uvnitř hlavně fotky a dokumenty). Posvačil jsem a při odjezdu zjistil, že mám prázdnou přední gumu. Při výměně jsem si uvědomil jaký jsem idiot. Duše byla překřížená protože jsem ji při montáži nenafoukl. Překřížená guma se prodřela o vnitřek pláště. Ještě že mi to neprasklo někde ve sjezdu, to by bylo o hubu. Jsem fakt pitomec, ale klikař.

Znak novozélandských vzdušných sil na bráně k leteckému muzeu

Armádní letecké muzeum - nic moc

Součást expozice leteckého muzeua

Cesta se stočila na jihozápad a rázem byl protivítr zprava. Naštěstí byl slabý a bylo to snesitelné. Nuda, nebylo na co koukat. Ve Foxtonu jsem si koupil zmrzlinu a před krámem na mne čekal Jeremiah. Mladý německý cyklista se kterým jsem se včera bavil v backpackers Tamara, před tím, než mne odmítli. Domluvili jsme se, že dnes dojedeme do Otaki. Měl šíleně těžké kolo, je na cestách už 4 měsíce. Jel západní pobřeží USA - od Vancouveru (Kanada) do San Diega, celkem 4500 km. Po NZ chce jet do Austrálie, potom Asie. Dost ambiciózní program na kluka, kterému je 21 let, má po gymplu a po civilní službě.

Schránka na dopisy z plechu...

... a ještě jedna ze dřeva

Tak jsem ho na rovince otestoval a dal mu 'českého trháka'. Neměl na to, jel pořád svým tempem. Používá hodně lehké převody, takže hodně točí nohama; já jezdím silově. Dál už jsme jeli docela svižně. Občas jsme na široké krajnici pokecali. Já mu nabízel, že pojedeme podle něj, aby jel chvíli vpředu. To on ale nechtěl, zřejmě kvůli protivětru.

Mladý německý cyklista s biblickým jménem Jeremiah

Před Otaki nás předjelo auto, zastavilo, řidič vystoupil a mával na nás, ať zastavíme. Myslel jsem, že si nějaký naturalizovaný Čech všiml mé vlajky. Byl to ale majitel nového backpackers, který nás lákal do svého hostelu na Otaki Beach, dal nám vizitky a vysvětlil cestu.

Jeremiah vyslýchá policii stran cesty k backpackers

Nakoupili jsme v supermarketu a dojeli do hostelu. Začalo drobně pršet, přitom jsme postavili stany. Večer diskuse s francouzským párem, kteří jezdí na tandemovém horském kole s vlekem. Takto naložení jezdí i v terénu. Dělali na tom i například Island. Neuměli sice moc anglicky, ale byla s nima sranda a tak jsme prokecali alespoň 2 hodiny. Super večer - samí bikeři. V hostelu bydlela ještě jedna Němka, ale ta se v průběhu večera tiše vytratila, bez bicyklu neměla šanci.

Byl to velice skromný backpackers. Mladí manželé, tento rok začali, bydleli na zahradě v domku velikosti kůlny na nářadí. Kuchyň, koupelnu a záchod sdíleli se svými hosty. Byli však sympatičtí a věřili, že se ze současného srabu vyhrabou. Příští rok by prý mohli již být v oficiálních seznamech hostelů, nechají se otestovat (v seznamech se uvádí procentní hodnocení) a to by jim mělo pomoci se zavést a zvětšit podnik. Zatím volí individuální přístup. Každý host dostane při příjezdu mušli z Tasmanského moře, které je za humny. 'Jinde byste za ni zaplatili 10$' sdělil nám šéfík při příjezdu. A taky trochu švindlují - přestože nemají licenci pro stanování, s postavením stanu na zahradě nebyl vůbec žádný problém.

Kejs
V běžné mluvě se zde namísto zdlouhavých 'kilometers' užívá pouze písmeno K. Vyslovuje se kejs. Namísto '100 kilometers' se řekne '100 kejs'. Stejně tak se kejs používá namísto kilogramů.