Nový Zéland

Z Belgrove do St. Arnaud

Nemístný optimismus, vzhůru dolů k jezeru

Dnešní etapa byla horská, v podstatě pořád do kopce, výchozí bod 200 m, nejvyšší 760 m a dva výrazné "zuby". Těsně za Belgrove jsem odbočil na úzkou lokální silnici s minimálním provozem. V nižších polohách jsem projížděl voňavými lesy, na otevřených náhorních planinách nepříjemný protivítr.

Farmářka se svým miláčkem

Pohled na pohoří Arthur Range

Stoupání nebylo nijak dramatické s výjimkou pár trháků, které mne rozehřály na provozní teplotu. Nicméně s devítikolečkem je to sranda a na nejlehčí převod lze snad vyjet všechno (později v Alpách se ukázal přílišný optimismus tohoto tvrzení).

Typický žlutý porost

V poledne jsem na vrcholu nejvyššího kopce něco snědl. Snídaně totiž stála za starou bačkoru. Posnídal jsem z krabičky poslední záchrany konzervu růžového lososa (Pink salmon) od Budget, tj. nejlevnější sortu. Něco tak odporného jsem už dlouho nejedl, přesto jsem se donutil téměř všechno spolykat.

Pracně vystoupanou výšku ztratíme v dlouhém sjezdu do údolí ...

... na které se můžeme ohlédnout z vrcholu dalšího kopce

Vtipný poutač na historický hotel Tophouse

Ve 14 hodin jsem příjemně naladěn, jako ostatně vždy, dorazil do St. Arnaud. V YHA Yellow Cabin měli místo na stan za 12$, obchod u benzínky s minimálním sortimentem byl otevřen. Ceny v malých obchodech jsou alespoň o 50% vyšší než v supermarketech. Uvažoval jsem, zda to popohnat až do Murchinsonu, ale nakonec jsem to zapíchl zde, nakoupil, recykloval špinavé oblečení a vyrazil obhlédnout jezero Rotoiti. Po cestě jsem dal v obchodě fish & chips (smažená ryba a hranolky) a nezklamal jsem se, hnusné jako všude jinde.

Lake Rotoiti ve kterém pramení Buller River

Obešel jsem kus nádherného jezera, pokochal se okolními horami, které jsou součástí Nelson Lakes National Park. V čisťounkém horském jezeře mohou bez problémů jezdit motorové čluny, jenom musí poblíž břehu omezit rychlost.

Na jezeře Rotoiti je rychlost člunů v okolí břehu omezena na 5 uzlů

Problémy se zvěří
V 19. století evropští usedlíci dovezli na Nový Zéland zvířata a rostliny, které se zde nebezpečně rozšířily a nyní ohrožují přirozenou faunu a flóru. Výstavním příkladem jsou jeleni (Red deer), které si dovezli myslivci, aby měli co střílet. Nyní v některých oblastech představují přímo pohromu likvidující zejména původní vegetaci.
Dalším případem je possum (Australian brush tail possum), což je zrzavý hlodavec velikosti kočky. Musí jich tady být síla, protože jejich rozmašírované mršiny jsem viděl na silnici několikrát denně. Představují pohromu hlavně pro ptáky a jejich vajíčka. Likvidace possumů se provádí jedovatými návnadami rozhazovanými z letadla. Stejně tak mají problémy s plevelnými rybami, viz zatykač na kapry u jezera Rotorua.
Prohlídky při příletu do země jsou proto důkladné. Kontrolují například podlážky stanů, podrážky trekingových bot, pláště kol a další místa, kterými by se mohla do země dostat nechtěná semínka. Pokuty za porušení pravidel dovozu jsou mastné. V podstatě se nesmí dovážet žádné potraviny obsahující maso, živočišné tuky, vajíčka, semena a podobně.