Zítra   Včera   Cesta   Album   Foto   Věci   Ceny   Domů   Zpět 

Z Christchurche do Queenstownu
Ceny padly, cyklista z Baskervillu, nuda v bublině, americká nabídka, pivní úderka
Vstal jsem výjimečně brzy již v 5 hodin a bylo to akorát. Zabalil, nasnídal se, části snídaně se hned zbavil, připravil svačinu a 5 minut před 7 jsem stál se zapakovaným kolem před hostelem. Přijeli chvilku po 7 hodině, brašny jsem musel sundat a kolo pověsili na závěs na zádi autobusu. Platil jsem hotově 45$ a obligátních 10$ za kolo. Je zajímavé, že se ceny za autobus oproti průvodci dost snížily (v průvodci z roku 2000 uvedena cena 95$). Bral bych to i v jiných oblastech.
Takhle nás po městě nasbírali skoro plný autobus. Potom zajeli do "přepřažny", kde se vystřídali řidiči. Připadalo mi, že po městě jezdil zkušený řidič, který byl oprávněn i vybírat peníze. Po něm to vzal nováček. Podle vzhledu Korejec, jeho angličtině bylo výborně rozumět, takže zřejmě používal trochu jednodušší verzi. Seděl jsem vepředu a bavil se pozorováním, jak odmávnutím pozdravil každý protijedoucí autobus a kamion. Konečně stejně jako já, který se také zdravil s každým cyklistou. A navíc, okolojedoucí armádu jsem vždycky zdravil vojenským pozdravem v pozoru na kole. Nikdy na to nereagovali, ale alespoň na mne nestříleli. Asi jim nedošlo, že jsem bývalý vojáček nyní spřátelené armády.
Přeprava kola autobusem není žádný problém
Ještě k řidiči - na jedné zastávce se 2 holky zpozdily asi o 2 minuty. Viděl jsem, jak byl před jejich příchodem nervózní. Nicméně když konečně přišly, pouze se jich zdvořile zeptal, zda jsou "ready". Jak by to dopadlo v Čechách nemusím snad dodávat.
Trasa vedla městy Ashburton - Lake Tekapo - Omarama - Cromwell - Queenstown. Ze začátku byla krajina jen nudná rovina a připomínala cestu ze Springfieldu do Christchurche. Na západě byl vidět úchvatný zasněžený řetěz hor. Brzy se to zlepšilo, zatáčky, kopce, velké kopce porostlé trsy trávy, které jsem o pár dnů později viděl ve Skippers Canyon. Jeli jsme okolo nádherného jezera Tekapo. Cestu jsem posuzoval z pohledu cyklisty, ani ne tak kopce jako nárazový a velmi silný protivítr by mne dost potrápil. Měl bych na co vzpomínat.
Na část cesty přistoupil mladý anglický cyklista. Neměl žádné předchozí zkušenosti kromě jízdy na kole v dětství a tak skučel jak pes Baskervilský. Po dvou dnech jízdy ho bolely všechny části těla, zejména nohy a zadek. Tak to na chvíli vzdal a přemisťoval se busem.
Jezero Tekapo z busu - na kole bych se určitě zastavil
V Omarama jsem na zastávce busu viděl skupinu cyklistů - seniorů, kterou servismani připravovali na cestu. Všichni cyklisté ve věku okolo šedesátky měli super výzbroj, kola i oblečení, okolo nich poskakovalo asi 5 lidí, dávali jim jídlo a pití, seřizovali cosi na kolech a tvářili se zaměstnaně. Nejvíce mne fascinoval blazeovaný výraz cyklistů, kterým dávali najevo, že jsou mistry světa. Stálo je to dost peněz a tak si to alespoň užívali.
Cesta mě nudila a tak mi připomněla mé úvahy o cestování v autě. Člověk sedí v prosklené bublině, má tam své vlastní klima, nezávislé na podmínkách venku, pustí si muziku a k tomu mu na okno promítají obrázky krajiny. Kopec pro něj znamená nepatrný pohyb nohy na plynu. V té chvíli je mocným pánem, poroučí větru a dešti a realitu mu připomene jenom náledí. Nuda nuda šeď šeď.
V Queenstownu jsme byli již ve 14:30. Je zde málo měst a vesnic, slabý provoz a tak jsou dosahované průměrné rychlosti velmi slušné.
Zkusil jsem DECCO backpackers, který byl nejblíž a měl stany. Do recepce měli přijít až v 16 hodin a tak jsem to obhlédl a neviděl ani stany, ani pořádné místo na jejich postavení. Odjel jsem a posléze v závěru vytlačil kolo strmým kopcem do HIPPO LODGE. Viděl jsem 1 stan a místo alespoň na 2 další a tak jsem počkal. Jinak měli všude plno a spousta lidí běhalo mezi hostely a hledalo bydlení.
Se stanem však nebyl problém. Vyplázl jsem 4 x 12$ a měl vystaráno. Pokecal jsem s cyklistou z USA, který také vyjel z Aucklandu a tak jsme jeli podobnou trasu. Posoudili jsme si kola, obdivoval moje brašny a když jsem mu řekl jejich cenu, hned chtěl ode mne koupit alespoň spacákovou brašnu. Říkal, jak je to v USA drahé, zadní nosič ho stál 120 US$, za tutéž cenu jsem pořídil veškeré nosiče a brašny. Před 2 roky byl v Praze a líbilo se mu tam.
Skočil jsem do města a koupil nejlevnější jednodenní autobusový zájezd do Milford Soundu (130$). Všechno je stejné jako u drahých zájezdů za 200$. Rozdíl je v kvalitě autobusu a zřejmě je horší lunch. Lodní vyjížďka je stejná.
Město je příšerně zaměřené na komerci, samé nabídky bungee jumpu, jet shotover, lord of ring safari a jiných adventur. Je zde také dost draho, i když levněji než v malých městech. Okolí je nádherné - horami obklopené jezero, ale jsem již natolik aklimatizován, že krásu okolí ani moc výrazně nevnímám.
Pohled ze stanu nepostrádal určitý půvab
Okolo půlnoci mne probudily hlasité hospodské tlachy. Kdybych byl řádně unaven celodenní jízdou na kole, asi bych to hned zaspal a nevšímal si toho. Takhle jsem se začal převalovat a po nějaké době jsem jim hlasitě sdělil, že chci spát a poslal je do jinam. Chvilku bylo překvapené ticho, zřejmě si mého malého příbytku nevšimli a pak se jeden z nich zeptal, jestli si nedám pivo.
Inu, proč ne. Připojil jsem se k nim a byl to opravdu výkvět pivní Evropy - kluk z Mnichova, další z Londýna a k tomu irský prodavač aut. Byli to znalci - informace, že Češi vypijí nejvíce piva na hlavu pro ně nebyla novinkou. Pouze Bavorák namítal, že u nich jsou na tom lépe a zbytek Německa jim statistiku kazí. Další den se k nám připojil ještě jeden Nor, jehož družka bydlela v asi 300 m vzdáleném hostelu a tak mu přišlo zatěžko tam po náročném dni docházet. Radši se věnoval hospodskému tlachání. Družku si prý ještě užije až až.
Queenstown
Město leží na březích jezera Wakatipu s výhledem na pohoří Remarkables. Jméno dostalo proto, že bylo připravováno pro návštěvu královny Viktorie.
Zvláštností jezera Wakatipu je kolísání jeho hladiny zhruba o 15 cm v závislosti na tlaku vzduchu. Maorská pověst tvrdí, že kolísání hladiny je způsobeno údery srdce obrovského démona žijicího pod vodou. Ale kdo by jim věřil, že.

 Zítra   Včera   Cesta   Album   Foto   Věci   Ceny   Domů   Zpět