Nový Zéland

Z Queenstownu do Aucklandu

Babča s žehličkou na peníze, ušetřené pade, slovenští gastarbeitři

Ráno jsem zabalil, umyl a namazal kolo, vše zamknul k zábradlí a vyrazil do města. Nutně jsem potřeboval koupit nějaké dárky domů a tak jsem obešel pár obchodů. V jednom sportu jsem uviděl pertexové větrovky u nichž byly české návody k použití. Šel jsem za prodavačkou, jestli by mi nemohla říci, co se tam píše. Omlouvala se, že neví. Ptal jsem se, v jakém je to jazyce. Zase nevěděla. Tak jsem se přiznal, že si dělám srandu, že je to česky a jestli chce, že jí to přeložím. Kupodivu se nijak nenaštvala a brala to jako zábavné zpestření nudné práce.

Nábřeží

V obchodech jsem žádné dárky nesehnal. Naštěstí se ve městě konal sobotní trh, řada stolků postavených na nábřeží. U jednoho stolku jsem konečně našel dárek pro holky - ručně pletené šály z merina. Prodávala je babča, která je údajně dělá sama z vlny jejich oveček. Neměl jsem hotovost a tak jsem se ze srandy zeptal, jestli můžu platit kartou. "No problem" odvětila babča, z tašky vyhrabala "žehličku na karty" a zaplatil jsem kartou. Odcházel jsem v mírném šoku.

Půjčit si můžete i kolo s přívěsem pro dítě

Sobotní trh na nábřeží

Zpěvačky církevních songů

Prodavači jelenů se moc nechytali

Ve 13 hodin jsem odemkl kolo od zábradlí a vyrazil na letiště. Nejprve jsem musel sehnat obal na kolo, použitelný i na cestu do Evropy. Zastavil jsem se ve velkém nákupním středisku. Chvíli jsem v obchodech pátral po nějaké krabici. Nakonec jsem osvíceně zajel k zadnímu vchodu obchodu s nábytkem a z kontejneru vytahal igelitové bublinkové fólie a asi 2 větší mírně potrhané igelitové pytle. Vše bylo trochu jeté, ale pro daný účel stačilo.

Na letišti šlapky dolů, otočit řídítka a řetěz jsem zakryl igelitovou fólií, kterou jsem pro tyto účely vezl až z domova. Brašny jsem zabalil do jednoho z čerstvě získaných igelitových pytlů a převázal provázkem. Samotný balík s brašnami měl 19 kg. Moc těžké, zítra to budu muset na letišti v Aucklandu řešit. Něco vymyslím, žádný strach.

Na vnitrostátní let se nemusí balit moc důkladně

Při odbavení mne příjemně překvapili. Zeptali se mne, zda další den letím do Evropy. Když jsem jim to potvrdil, nechtěli po mne 50$ za kolo, neboť se jedná o návazný let.

Letiště je postaveno na úpatí Remarkables Mountain. Velice působivé při startu. Letadlo vystoupalo podél hor do zhruba 2000 m a potom zatáčka nad Queenstownem, nádhera. Let byl OK, servis minimální - kafe a sušenka. Jako suvenýr si od Air New Zealand může každý cestující vzít plastový hrníček. Ješte ho mám schovaný.

Nastupuji do éra

Pohled z letadla před startem, hory v sousedství letiště mne fascinovaly

V Aucklandu jsem dal kolo dohromady asi za 20 minut a vyrazil zhruba v 19:15. Po pár km se silnice napojila na dálnici, tam kola nesmí. Zkoušel jsem objet vedlejšími silnicemi, ale po několika km jsem stejně narazil na dálnici. Dal jsem červenou blikačku a jel po krajnici. Ta byla plná skla, měl jsem strach, abych nepíchl. Přejel jsem větší záliv a potom odbočil z dálnice na silnici 12, značenou také do Aucklandu.

Pořád to bylo daleko a v mapě vnitřního města jsem ulice, po kterých jsem jel, ještě nenacházel. Nakonec jsem se zeptal na cestu do Park Road, kde měl být nejbližší backpackers. Byla už docela tma a tak se to špatně hledalo. Na křižovatce jsem se zeptal 2 kluků. Byli to Slováci, kteří v Georgie Parkside Backpackers bydleli a s nimi jsem došel posledních 100 metrů.

Místo pro stan nebylo, vzal jsem za 20$ ložnici se 6 místy, kde bylo poslední volné místo. Hostel dost špatný, špína, bordel. Pokecal jsem se Slováky, jsou zde na práci, dělají na stavbách a vydělají asi 350$ týdně. Pracovní povolení nemají, ale číslo sociálního pojištění dostali. Tak to tady chodí - na čestné slovo. Žádáš o sociální pojištění, v žádosti uvedeš, že máš pracovní povolení a úřady to dál nezkoumají.