Nový Zéland

Z Whitianga do Tairua

Na jiné planetě, s lopatou na brigádu, kůže nepromokne

Ráno jsem se vzbudil v 5:30, nepřetržitě jsem spal od 21 hodin. Už se to rovná. Balení šlo mnohem rychleji, ale přesto to zabere dost času - zabalit stan, spacák, karimatku se stanovými tyčemi, rozdělit věci do brašen. Brašny se přicvaknou na kolo raz dva, pouze ta spacáková a karimatka trvá déle, musí se přidělat popruhy. Převezl jsem se malou ferry přes záliv (1$ + 0,5$ kolo). Převozník byl moc ochotný, kolo mi pomohl naložit i vyložit.

Čekání na přívoz přes zátoku

Převozní člun přijíždí

Na palubě

Problémy s vodou se řeší velkými nádržemi na dešťovku

Příjemná cesta téměř bez provozu mne dovedla až ke Cathedral Cove. Přístup je z parkoviště, kolo jsem zamknul k zábradlí a vyrazil. Fakt jsem se nebál, že mi z kola něco ukradnou. Ale pro jistotu jsem si vzal alespoň mobil s sebou do ranečku.

Poprvé jsem opustil kolo se vším všudy

Pobřeží u Hahei

Cesta vede lesem mezi stromy a obrovskými přesličkami, chvílemi to vypadá jako v hodně hlubokém lese v Čechách. Z lesa se vypadne na neskutečně krásnou pláž, kde jsou jeskyně vytvořené mořem. Jednu ohromnou jeskyni voda prohlodala skrz naskrz a tvoří bránu na další pláž. V moři je několik bizardně tvarovaných skal. Prostě nádhera, byl jsem unešen. To místo má neskutečnou atmosféru, jako z jiné planety.

Cesta na pláž vede lesem

Výhled z lesa cestou na pláž

Potkal jsem lidi z Cat's Pyjamas. Potom mne oslovili starší manželé z jižní Californie - viděli dres a kalhoty a tak se ptali na kolo, kam, odkud. Když zjistili, že jsem Čech, začali chválit Prahu, byli tam dvakrát, a co že prý záplavy. Říkali, že je Praha nejkrásnějším městem světa - no vzhledem k americkým městům se jim ani moc nedivím. Dál si stěžovali, že v Praze už 'objevili' turisty a tak šly ceny nahoru. Řekl jsem jim, že je Praha stále velmi levná, musíte ale vědět kde. V tom mi dali za pravdu. Dál jim vadilo, že místo půvabného a osobitého krámku s dřevěnými hračkami z první návštěvy (1992) se objevil sterilní obchod se sklem (1995). Mají samozřejmě pravdu. Město by tyto věci mělo regulovat - ale u nás by byl problém v korupci zastupitelů. Příklad máme za humny, ve Vídni si drží své tradiční prodavače pečených kaštanů hned u Štěpánského dómu a další podobné málo výdělečné krámky.

Pověstná jeskyně vytvořená mořem

Jeskyně nabízí nádherný průhled na sousední pláž

Pobřežní skály jsou bizardně tvarovány

Moře se na skalách opravdu vydovádělo

Skály v kontrastu k písečné pláži jsou opravdovým vizuálním zážitkem

Na pravé straně je vidět i miniaturní vodopád uvnitř jeskyně

Na parkovišti další 'interview' s Novozélanďany, prostě vzbuzuji zájem svým bicyklem naloženým jako tank. Další cesta se kroutila kopcovitou zelenou krajinou se spoustou zvířat, zejména krav, býčků a ovcí. Mají se fakt dobře, běhají si po rozlehlých šťavnatých pastvinách. Krávy mají lidi rády. Koukají po mne a když někde zastavím, většinou se přijdou podívat. Lidi je taky mají rádi - k večeři. Někde jsem četl, že na jednoho obyvatele Nového Zélandu připadá 80 kusů hospodářského zvířectva. Docela tomu věřím.

Zdokonalil jsem se v jízdě s kopců. Přesunu se zadkem až na konec horní brašny, sedlo pod břichem. Tím se dostanu s těžištěm hodně nízko a můžu to z kopců pěkně kalit. Akorát řidiči jsou trochu v šoku.

Hot Water Beach je zajímavé už tím, že si na první pohled připadáte jako na brigádě v akci Z. Na parkovišti má každý druhý v ruce lopatu. Půjčují je za 4$ na 2 hodiny plus 20$ záloha. Na parkovišti byla výrazná cedule varující před vykrádáním aut a tak jsem protlačil kolo suchým pískem na pláž a okolo moře dojel až k pramenům. Jsou to 2 místa, každé zhruba 20 x 10 metrů, kde lidi kopou a hrabou a pak se válí v mělké přírodní vaně. Voda v jámách je opravdu teplá, někdy až příliš a proto znalci kopou mezi chladnějším a teplejším pramenem. Prameny jsou přístupné jen při nejnižším odlivu (low tide), při přílivu jsou schovány pod vodou. Žádné prameny však nejsou vidět, vše je ukryto pod pískem. Jak v průvodcích, tak velké cedule na parkovišti i na pláži varují před koupáním v moři, kde jsou nebezpečné proudy stahující lidi pod vodu. Spousta lidí se zde již utopila. Dokonce mě při čekání na ferry jeden dědula varoval (to bylo jediné, co jsem mu spolehlivě rozuměl). Není to nic platné, lidi se stejně koupou v zakázaných místech, viděl jsem jich nejméně pět.

Prameny se vyskytují na poměrně malé ploše

Voda je teplá a láká k posezení v příjemné společnosti

Navzdory nebezpečí se lidé ochlazují v moři

Od koupání v moři je neodradí ani výstražné tabule

Popovídal jsem s lidmi z Cat's Pyjamas, paní z Dánska si mne vyfotila a tak jsem si nechal udělat fotku pod varovnou cedulí. Od pramenů jsem vyjel zamyšlen a samozřejmě po pravé straně. Teprve pohled na protijedoucí auto mne vrátil do reality.

Začalo nenápadně pršet. Nejprve mžilo a pak se spustil déšť, který připomínal silnější mžení. Přitom mi nebyla zima, ale aniž bych si to příliš uvědomoval, byl jsem promáčen úplně 'durch'. Příště se nenechám ošálit a hned na začátku deště nasadím pláštěnku. Sjezd ze závěrečného kopce stál za to. Silnice byla poházená štěrkem, dělali nový povrch. Přitom mokro, silnice klouzala, mokrem zastřené brýle, spousta zatáček, prostě výživná pochoutka.

V Tairua byl na začátku městečka backacpers - nabídli mi 'single' na 4 lůžáku za 25$. Řekl jsem OK, zkusím ve městě a když tak se vrátím. V centru měli singl za 37$, ale stejně byl obsazen, tak jsem se vrátil. Je to příjemné - trochu bordel - kolo jsem si dal do recepce, pokoj OK bez povlečení, spí se ve spacáku. Jediným dalším hostem je mladá Angličanka, která se toulá několik let po světě. Byla rok v Austrálii a zde je již 1,5 roku. Pracuje v Aucklandu jako úřednice v nahrávací společnosti. K večeři jsem vyrobil z hovězího, cibule a fazolí docela obstojný guláš, který zalití pivem přímo vyžadoval.

Venku pořád silně lilo, přesto několik nadšenců odpálilo tradiční ohňostroje u příležitosti Guy Fawkes Day.

Guy Fawkes Day
Spiknutí střelného prachu chtělo připravit o život anglického krále Jakuba I při otevření sněmovny 5. listopadu 1605. Mělo být odplatou několika římskokatolických prominentů za tvrdé protikatolické zákony. Spiklenci si pronajali sklep pod Sněmovnou lordů a umístili do něj 36 beček střelného prachu. Doutnák měl zapálit najatý Guy Fawkes. Spiknutí bylo prozrazeno, jeden ze spiklenců se "pochlubil" příbuzným. Většina spiklenců, včetně Guy Fawkese, skončila v roce 1606 na popravišti.