Nový Zéland

Z Wellingtonu do Havelocku

Ve vodě, přes vodu, okolo vody, ještě tak být za vodou

V noci jsem moc nespal. Stan jsem postavil blbě, ležel jsem zády na kopečku, nohy a hlava dole. Místo jsem si vybral kvůli možnosti zamčení kola. Navíc byla za plotem strmá ulice, kde auta musela tůrovat motory, aby vůbec vyjela. Ráno jsem se vzbudil podle plánu v 6 hodin, trochu pršelo, ale za chvilku už z toho byl vydatný slejvák. Po snídani jsem počkal do 7 hodin, kdy přišel pán do recepce a chtěl jsem si objednat lístek na ferry odjíždějící v 9:30. Řekli mi, že to možná ještě půjde, ale až po půl osmé. Potom jsem se v informačním letáku dočetl, že lístky je možné koupit přímo v terminálu, což se konečně dalo čekat, i když to všichni prodejci decentně zamlčují. V hustém lijáku jsem zabalil vše co šlo ve stanu, pak zabalil stan a obalil jej igelitovými taškami, aby mi od něj nenavlhl spacák. Nasadil jsem pláštěnku a zadní červenou blikačku a písní na rtech a neochvějně skvělou náladou vyrazil do ulic. Pršelo tak silně, že jsem měl problém ubrzdil kolo z kopce.

Terminál jsem našel snadno, lístek za 52$ + obligátních 10$ za kolo. Přidal jsem se ke skupině asi 10 cyklistů, kteří venku čekali na dešti na nalodění. V době plánovaného odjezdu nás pořád nikdo nevyzýval k nalodění a někteří už byli docela nervózní. Cyklisti jdou na loď až poslední, nejdříve auta, potom náklaďáky, potom do ledě zajedou vlaky a nakonec jsme tam přes koleje klopýtali my. Kola se přivážou do výklenku s provazy. Čekání jsem si krátil debatou s holandskými manželi z Maastrichtu. Pánovi se velmi líbila moje pláštěnka. Pochlubil se mi, že je už senior, je mu 56 let. Nadzvedl přilbu a ukázal mi šedé vlasy. Tak jsem opáčil, že je mi sice jen 55, ale také jsem nadzvedl přilbu a ukázal mu, že nemám vlasy žádné. Jinak jezdili hodně autobusem, žádné velké výkony.

Čekáme v hustém dešti až nás pustí na trajekt

Na lodi žádná zábava, venku lilo, nebylo bohužel nic vidět. Škoda, lodě mám rád a za normálních okolností bych vydržel asi celé 3 hodiny venku na palubě. Dal jsem si alespoň kafe a muffin (3,5$) a pak jsem začal sušit boty, které se promočily při ranní jízdě v lijáku. Zabavil jsem štos reklamních novin, nacpal je do bot a po čtvrthodině vyměnil. Mezitím jsem si dobře popovídal s mladými manžely z Gery (bývalé NDR). Po prvotním usušení jsem nasadil druhý stupeň - elektrický vysoušeč rukou na záchodě. Sušením ponožek jsem tam poněkud ovlivnil aroma, ale účel světí prostředky. Na konci plavby už byla v botách docela pohoda. Udělal jsem chybu, ráno jsem měl vyrazit v sandálech naboso a pak se přezout na lodi.

Cyklisté vystoupili pro změnu jako první, všichni hned odjeli. Já jsem se nasvačil a teprve před terminálem jsem začal řešit, kudy po jižním ostrově vůbec pojedu. To je ta moje nechuť k plánovaní, člověka to na cestách zbytečně svazuje. Nejdřív jsem se rozhodl, že pojedu po východním pobřeží do Christchurche. Jel jsem se podívat do Pictonu a tam jsem se definitivně rozhodl. Vezmu to přes Nelson na západní pobřeží a pak projedu Alpami do Christchurche.

Přístav v Pictonu, trajekt je úplně vzadu vlevo

Měl jsem trochu problémy s nalezením vedlejší cesty značené jako Queen Charlotte Drive. Nakonec mne správně nasměrovali u pumpy s varováním, že je to "very hilly" (velmi kopcovité). Nakonec se z toho vyklubala velice příjemná vedlejší silnice, minimální provoz, pořád okolo moře, samé fjordy. Super ježdění, stoupání pozvolná, zatáčky, lesy, krásné výhledy za každou zatáčkou. To si nechám líbit.

Pobřeží je hodně členité

Vlastnit loď pro potěšení zde není nic mimořádného

Také na Jižním ostrově najdete řadu originálních dopisních schránek

Přemluven Japonci ke zvěčnění

V průběhu cesty několikrát sprchlo, nebylo to na stan. V Havelocku jsem narazil na YHA hostel a vzal společnou ložnici za 20$. Budu tam prý zřejmě sám. Obchod zavíral za 5 minut, tak rychlý nákup, k večeři těstoviny s místními klobásami a rajčaty. Potom jsem u krbu debatoval s mladým dánským párem. Byli na kajaku, nalovili škeble a uvařili je k večeři. Na noc jsem rozvěsil stan a vlhké věci po okolních palandách.

Přeprava mezi ostrovy
Interislander Ferries má 4 až 5 linek denně, záleží na sezóně. Cesta trvá 3 hodiny a vzhledem ke krásnému členitému pobřeží se doporučuje absolvovat jízdu za denního světla. Nejlevněji je možné koupit lístek okolo 40$, ale musí se koupit několik dnů předem bez možnosti vrácení. Za kolo se vždy platí 10$ navíc. V sezóně se doporučuje rezervovat jízdenky několik dnů předem, zájem je veliký.
Společnost Lynx má rychlejší lodě a jízdenky jsou asi o 15$ dražší. Provozují 2 linky denně.
Další možností je přelet letadlem společnosti Soundsair, která létá zhruba šestkrát za den z Wellingtonu do Pictonu (letiště Koromiko). Překvapující je cena, která je o něco vyšší než s Interislander a levnější než s Lynxem.