Kolem kolem Mexika
Nothing compares to the simple pleasure of a bike ride.      Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole.      J.F.Kennedy
Statistika
Mapa s trasou
Zajímavosti
Profily
Vybrané fotky
Napište mi
Zápisky z cesty
Severní Baja
Jižní Baja
< Do Guadalajary >
Do města Mexika
Město Mexiko
Do Oaxaca
Do Tuxtla Gutierrez
Do Campeche
Cancún - konečná
Další cesty
Přehled cest
Vyhledávání
Tříměsíční cyklistická cesta, start v koncem srpna 2010 v Tijuaně, konec v Cancúnu. Sedmá autorova cesta (N.Zéland, východní pobřeží Austrálie a Tasmánie, z kanadských na mexické hranice po západním pobřeží USA, kolem Aljašky a Kanadou do USA, severozápadní pobřeží Austrálie, Japonsko).

Z Mazatlánu do Guadalajary

Mazatlán
Na lodi jsem se docela dobře vyspal na pohovce v hudebním salónu. Strážci sice nejdřív otravovali, že nesmíme mít (zuté) nohy na pohovce, ale po půlnoci toho nechali. V Mazatlánu bylo po dešti, ulice s mohutnými loužemi mi ztěžovaly jízdu do hotelu. Prohlédl jsem si město, ale začal jsem pořádnou snídaní v hospodě na náměstí. Bylo už 11 hodin a tak to byl skoro oběd. Prošel jsem docela hezké historické centrum, kde některé domy jsou opravené a jiné doslova na spadnutí. Stav chodníků je ale katastrofální. Tady si nehlídají při výstavbě výšku chodníku, takže si někdo s klidem udělá chodník o půl metru výše než jeho soused.


[Mazatlán] Ferry přistálo do deštivého rána


[Mazatlán] Když trošku zaprší, je hned problém, louže byly až 30 cm hluboké


[Mazatlán] Katedrála z 19. století je přirozenou dominantou města


[Mazatlán] Katedrála má působivou výzdobu

Potom jsem prošel několik km dlouhou pobřežní promenádu, která je lemována plážemi a hospůdkami se sea food, které jsou přímo na plážích. Po cestě jsem viděl skokany ze skály; dva zhruba dvacetiletí kluci skákali do poměrně malého prostoru mezi skalami. Počkali, až přijde pár turistů, domluvili si s nimi cenu a pak vylezli na a po chvíli dramatického váhání vystřihli nádherný skok do zpěněných vln, který vypadal velmi nebezpečně. Došel jsem až do turistického letoviska Zona Dorada, pro mne nic moc. Počkal jsem na zdejší MHD - colectivo, která jezdí každou chvilku a za cca 10 Kč zažil adrenalinovou jízdu v nacpaném městě, kdy náš řidič závodil s kolegou a vzájemně se předjížděli. Navečer jsem objevil sklenáře, donesl mu zrcátko a on mi za 10 minut a 20 peset vyrobil nové sklo. Samozřejmě není panoramatické, původní zrcátko bylo vyduté a ze speciálního slabého skla. Ale stejně jsem ho obdivoval, jak mu to šlo od ruky. Jedině se mi nepodařilo sehnat detailní silniční mapu, mám pouze autoatlas. Ještě to zkusím po cestě u pump.


[Mazatlán] Skokan se připravuje ke skoku ze skály


[Mazatlán] Skokan plachtí nad skálou


[Mazatlán] Známé sousoší na přímořské promenádě


[Mazatlán] Turistické letovisko Zona Dorada

Konečně na cestě
Po několika dnech nicnedělání způsobeného přesunem přes moře začala morálka na palubě upadat. Nejlépe se to překoná jízdou na kole. Mimochodem, v TV jsem se dozvěděl, že den po mém odjezdu napadl La Paz hurikánek Georgette, vichřice se silným deštěm. Moje příslovečná klika zase zafungovala, takové počasí by mne ze silnice nekompromisně smetlo.

Ulice Mazatlánu byly plné hlubokých louží po nočním dešti, brzy jsem byl zacákaný špínou a rám kola pod nánosem nebyl vidět. Chtěl jsem to umýt u pumpy, ale řekl jsem si, že ještě něco bude. A nemýlil jsem se. Před Villa byla oprava silnice, asi 3 km dlouhá objížďka vedla po tankovém cvičišti, hloubka louží standardně půl metru. Pak tam byl jeden skoro kráter, z něj se dělníci snažili vodu odčerpávat, ale měli krátkou hadici a tak jim to oklikou teklo zpátky. Tady jsem na kole kraloval, mohl jsem louže objíždět a všechny jsem předjížděl. V Rosariu jsem si dal oběd v cocina economica, velice levné a dobré jídlo, výběr z 5 možností, já zkombinoval 3 druhy jídel, abych ochutnal. Počasí je zde jiné než na Baja, teploty jsou trochu menší, zato výrazná vlhkost, prostě prádelna. A prší, odpoledne přeháňky, k večeru slejvák a potom leje celou noc. Ráno zase usměvavé sluníčko, obloha jak vymetená. Krajina je šťavnatě zelená, nacucaná vodou, oplocená, neboť se všude něco pěstuje. Možností spát na divoko pochopitelně méně, ale něco bych určitě našel. Ale kvůli bezpečnosti dávám přednost motelům či hotelům, jsou levné (150 - 350 Kč za noc), mohu se vysprchovat a užít si města, ve kterém nocuji.


[Villa] Asi 3 km dlouhá objížďka vedla pro opravdu výživné silnici; na kole jsem všechny hravě předjel

První noc jsem strávil v Escuinapa de Hidalgo. Na náměstí jsem se ptal policistů na hotel, oni zda chci drahý či levný a pak mne poslali o pár bloků do hotelu. Přitom u nás zastavilo auto a řidič se ptal, zda nepotřebujeme tlumočit do angličtiny. Strážníci odvětili že ne, že se domlouváme dobře. Těch pár naučených vět fakt funguje. Mimochodem policií tady mají docela dost - federální, státní, městskou, preventivní, dopravní, (ná)pomocnou a turistickou, ale možná jsem ještě nějakou přehlédl.


[Escuinapa de Hidalgo] Dramatický soumrak


[Escuinapa de Hidalgo] Noční život se odehrává okolo prodejen piva, zde značky Tecate

Další den to bylo podobné, rovinatá cesta v zeleni, silnice bez krajnice a s docela silným provozem a to přesto, že souběžně vede placená "dálnice". Několikrát jsem po ní jel, neboť neplacená je občas vedena po placené. Dálnice je většinou trochu lepší silnice s obousměrným provozem, v každém směru jeden pruh (jsou i lepší úseky). Většinou má ale krajnici, takže nemusím neustále sledovat cvrkot ve zpětném zrcátku a dělat místo velkým potvorám. Přejel jsem hranice států a ze státu Sinaloa jsem se dostal do Nayarit. K večeru se silně zatáhlo, zajel jsem do malého městečka Rosamorada, kde byl jedině hotel Gomez, špeluňka za 150 Kč za noc. Jen jsem zavřel dveře pokoje, začal slejvák a vydrželo to celou noc. A jako přes kopírák, ráno azuro.


[Poblíž Ojo de Agua] Vojáci patrolují s tasenými kvéry


[Poblíž Ojo de Agua] Sušení krevet na silničním parkovišti


[Rosamorada] Jedna z uliček

Tě pic v Tepic
Věděl jsem, že dnes dojde na lámání chleba. Byl jsem v nadmořské výšce zhruba 50 metrů a Tepic, kam jsem směřoval, má 920. Prvních 50 km se nic nedělo, pořád rovina a tak bylo jasné, že to bude mazec. A byl. Stoupání bylo pěkně strmé a aby to narušilo morálku co nejvíc, tak na několika zubech se pracně vypocená výška promarnila strmým sjezdem. Byl jsem zpocený jako nikdy v životě, například ani na šortkách nebyla nit suchá. K tomu silný provoz, bez krajnice, takže furt na zrcátku a občas prudké sjetí z okraje silnice, abych uvolnil místo trakům. Chovali se ohleduplně, ale někde mi opravdu uhnout nemohli. Okolo čtvrté prudký liják. Nepromokavé oblečení jsem nevytahoval, bylo jedno jestli jsem mokrý potem nebo od deště. Spíš mi přinesl déšť osvěžení a úlevu od vedra. Byl jsem opravdu rád, když jsem se dokodrcal do centra města a našel hotel odpovídající čundrácké kvality. Oblečení jsem musel od potu kompletně vyprat a tak si dám zítra pauzu a prohlédnu hlavní město státu Nayarit.


[Capomal] Řeka Huaynamota a hory v pozadí


[Tepic] Náměstí Plaza Principal vévodí katedrála a socha básníka Amada Nerva, zdejšího rodáka


[Tepic] Před katedrálou je vodotrysk se žabími chrliči


[Tepic] Oltář katedrály znázorňuje nanebevstoupení pany Marie


[Tepi] V centru je i mimořádně ošklivý panelový (?) kostel


[Tepic] Několik domů je působivě opraveno


[Tepic] Palacio de Gobernio, malby José Luise Sota z roku 1999; zde svatá mexická trojka - Carranza, Villa, Zapata


[Tepic] Malíř Soto věnoval celou kopuli znázornění pekla, zde ústřední motiv


[Tepic] Každý pořádný caballero si nechá po ránu vyčistit boty a probere aktuální dění se svým čističem; v centru jich bylo alespoň 50

Odpočinek v Tepic mi udělal dobře, další den jsem vyjel čerstvý a plný sil poprat se se zdejšími kopci. Den na pamětihodnosti Tepic bohatě stačil, vlastně tam nic není. Terén nebyl tak hrozný. Ze začátku vytrvalé stoupání a potom dech beroucí sjezd do údolí obklopeného vulkány, které byly aktivní naposledy v 19. století. Nehnal jsem se do žádných extrémů a tak jsem se po 90 km ubytoval ve zhruba 30 tisícovém městečku Ixtlán del Rio. Překvapilo mne, čisté ulice, docela schůdné chodníky i ve vedlejších ulicích, v centru park a v něm spousta lidí důchodového věku a rodičů s malými dětmi.


[J od Chapalilla] Silnice vedla pěkným údolím obklopeným vulkány. ten uprostřed je Tepetittic


[Volcán El Ceboruco ] Kolem silnice byly hromady lávy z posledního výbuchu v 19. století


[Ixtlán del Rio] Upravené, na zdejší poměry čisté městečko, s chodníky, na kterých nehrozí fraktura nohou

Další den to bylo o dost sportovněji zaměřené. Nejprve asi 12 km vytrvalé stoupání na hranici se státem Jalisco, potom strmý sešup o 400 výškových metrů po silnici, za každou zatáčkou spoloviny zavalenou kameny ze sesuté skály. Říkal jsem si, kdy na to hoši silničářští najedou, bylo to chvílema o život, ale nepotkal jsem je, byla neděle a tak to nechali na maňana. Sjezd byl tak strmý, že jsem dokonce musel předjet kamión, který zřejmě moc nevěřil svým brzdám a tak jel hodně pomalu. Potom více než 20 km vytrvalý výjezd do kopce, ke konci dost strmý, musím si holt zvykat, tady to lepší nebude. Závěr byl příjemný. Nejprve pozvolný sjezd do městečka, kdy ani silný protivítr díky klesání vozovky nevadil. Tam bylo srocení lidu před kostelem, všichni nedělně oháknutí, chlapi naškrobené bílé košile s cínovými knoflíky a nezbytná sombrera. Pak jsem to pochopil, ve městě byla pouť, zřejmě nějaký místní svatý a na náměstí a v jeho okolí to fakt rozjeli. Nejen, že byla všude spousta stánků a náleven, ale z každého koutu se ozývala jiná muzika. Nejvíce mne zaujala dívčí kapela, která hrála břesknou a rytmickou dechovku balkánského typu, holky do rytmu vrtěly prdelkama, ty nejstarší dvacítky vilně, mladší roztomile a nejmladší asi devítiletá trumpetistka vrtění vypustila a soustředila se jenom na hraní, stála rovně jako prkno, jako v LŠU. Panovala všeobecně dobrá nálada, lidi se přišli pobavit a trochu pustit chlup, na starosti bude čas zase ve všední dny.


[Ixtlán del Rio] Tumba de Tiro - hrobka, vystavené figurky byly po ránu zamlžené


[Magdalena] Dívčí kapela na pouti hrála břesknou a chytlavou balkánskou dechovku


[Z od Tequila] Údolí obklopené třítisícovými kopci, většinou vulkanického původu


[Tequila] Na koni se zde jezdí hodně, občas i ve městě


[Tequila] Katedrála


[Tequila] Volně ložení psi jsou součástí každé vesnice a města

Za kořalkou ke zdroji aneb jak jsem se nechal zhulit
Ve městě Tequila je hlavním produktem, jak ti nadprůměrně inteligentní z vás jistě tuší, kořalka tequila. Ve fabrice José Cuervo ji vyrábí už 250 let (těch ožralejch). Fabrika pořádá exkurze po výrobních prostorech - stihl jsem poslední, přestože jsem myslel, že mám hodinu rezervu - ve státě Jalisco mi zase o hodinu šoupli s časem. Každý dostal síťku na vlasy, já ji nenasadil a když mi to připomněli, ukázal jsem pod čepicí svou holou lebku. Neuznali to a tak i já musel se síťkou.

Prohlídka stála za to, dostali jsme ochutnat surové agave, potom fermentované, které je sladké a má příjemnou chuť a něco jako melasu z agave. Ale hlavně tequilu v různých fázích výrobního procesu, kde se chuť od sprosté kořalky čpící lihem výrazně zlepšovala. Jeden ze 3 průvodců byl zodpovědný za zásobování a nebral to na lehkou váhu, tlačil do nás tequilu co to šlo. Dvěma americkým dívenkám v polovině začaly padat kalíšky z ruky a potměšilý zásobovač viděl, že je na dobré cestě a ještě přitlačil. Já kořalku nepiju, ale tady jsem si samozřejmě dal. Dorazila mne až margarita servírovaná na závěr prohlídky, to už jsem cítil, že mám naváto pod čepicí.


[Z od Tequila] Takto se pěstuje agave, hlavní surovina pro výrobu tequily


[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu Mundo Cuervo - surové agave připravené ke zpracování


[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu - linka na zpracování fermentovaného agave


[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu - zrání v sudech


[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu - finální výrobky


[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu - výřez rozsáhlé fresky


[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu - tento rošťák to do nás lil horem dolem


[Tequila] Prohlídka továrny na tequilu - na závěr nás dorazili margaritou

Druhý den ráno jsem při odjezdu zjistil, že je úplně vybitá baterie cyklopočítače. Data z minulých dvou dnů se mi nepodařilo stáhnout. Vyměnil jsem baterii a počítač byl totálně resetovaný. Přitom při poslední výměně baterie v Japonsku zůstalo zachováno nejen nastavení, ale i všechny zaznamenané trasy. Jen aby to nesignalizovalo nějakou vážnější závadu, ta statistika jízdy mne hodně baví.

Do velkého velkoměsta
Guadalajara je druhé největší mexické město, celá městská oblast má 4,1 miliónu obyvatel. Vyjel jsem trochu rozhozenej ztrátou dat z cyklopočítače a teprve vytrvalé točení nohou mne dostalo do správné nálady. Jelo se v podstatě pořád do kopce, ale žádné trhačky nohou, dalo se to pohodlně jet. Provoz výrazně zhoustl zejména poté, co se neplacená silnice napojila na placenou dálnici. Ze začátku byla široká krajnice, ale potom zmizela a musel jsem balancoval na bílé čáře, vpravo od ní strmý a metr hluboký betonový odvodňovací příkop. Do něj se mi moc nechtělo, ale málem se to povedlo, když na mne nastartovali 2 psi ze stavení u silnice a zuřivě mi chňapali po nohou. Řval jsem na ně jako obvykle "lehni", ale tihle holomci byli neodbytní. Hlídal jsem auta zleva, odháněl psy a málem do toho odvodnění zahučel. Psi jsou dost problém, tohle je každodenní situace. Chtěl jsem si koupit pepřový sprej, ale ty jsou prý v Mexiku ilegální. Ach jo, kde tady seženu antouška.


[J od Tequila] Pomník agave

To bude mazec
říkal jsem si, když jsem se blížil na hranice města. A byl takový, že to předčilo má nejhorší očekávání. Z obvykle slušných a ohleduplných řidičů se náhle staly nemyslící automaty zaměřené na to, aby jim v odpolední špičce auto před nimi neujelo ani o metr a nevecpal se jim tam řidič z vedlejšího pruhu. Jelo se v několika pruzích, krajnice rozbitá, přerušovaná různými kanály a dírami. Musel jsem jet úzkou stopu jako po kolejích, v podstatě po bílé čáře (která tam ale většinou nebyla) a kdybych snad vybočil 30 cm vlevo, už by mne smetli. Dostal jsem i ránu do hlavy, naštěstí mám přilbu a to buď od zrcátka obludného SUV nebo od lokte spolujezdce vystrčeného z okna. Největší maso trvalo asi 10 km a nedalo se mu vyhnout, po chodnících to absolutně nešlo, to bylo oraniště s mnoha pastmi. Souběžné silnice jsem taky zkoušel, byly stejně tak nacpané a k tomu kvalita povrchu ještě o 2 třídy horší než na hlavní. Nejhorší moment byl průjezd asi 200 m dlouhým neosvětleným tunelem, tam jsem si fakt myslel, že mne dostanou. Situace se rázem změnila po odbočení do centra města. Silnice se zlepšily, provoz uklidnil, já utřel pot a mohl se věnovat hledání vhodného bydlení. Objel jsem 3 hotely v centru, v posledním se mi zalíbilo, vybral jsem si pokoj a zapíchl to. Škoda, že jsem neměl včerejší kořalku, abych ten horor spláchl.


[Guadalajara] Zde jsem bydlel, hádejte v kterém pokoji

Guadalajara
Dal jsem si 2 dny na prohlídku města a docela mi to stačilo. Centrum města působí velice evropsky, široké bulváry, čisté a schůdné chodníky, rozsáhlé pěší zóny bez aut, silnice se přestěhovaly pod zem. Širší okolí centra je ale už zase mexické. Centru vévodí katedrála, jejíž výstavba začala v roce 1558. Má podivně působící disproporční věže, důsledek toho, že po zřícení původních věží při zemětřesení v roce 1818 byly v polovině devatenáctého století věže znovu postaveny, ale mnohem vyšší než původní. Vůbec je to stylově trochu rozháraná stavba, ale celek působí dobře, až na zmíněné věže. Kostelů z koloniálního období je ve městě řada, všechny významné jsem prošel. V katedrále je například socha sv. Jana Nepomuckého, který je v Mexiku populární (ale pochybuji, že většina Mexičanů ví o jeho spojení s Čechami). Interiér katedrály je vyvedený v bílé a zlaté a když v ní sloužilo mši 8 rudě oděných kněží, byl to impozantní pohled. Mě se ale nejvíc líbil Templo de Aranzazú, který má malý a sevřený interiér vyvedený v členitě vyřezávaném dřevě a silně zlacený. První dojem je, že člověk vešel do klenotnice.


[Guadalajara] Plaza de la Liberacion a pohled na katedrálu


[Guadalajara] Interiér katedrály


[Guadalajara] Svatý Jan Nepomucký je v Mexiku velmi populární, zde jeho socha ve zdejší katedrále


[Guadalajara] Kostel Nuestra Seňora de la Mercedes - k soše Krista se lidé modlí a svá napsaná přání dávají do podstavce sochy


[Guadalajara] Templo de Aranzazú - nejhezčí z místních kostelů

Institutio Cultural de Cabanas, původně sirotčinec, je stavbou zapsanou na seznamu UNESCO. Rozsáhlá stavba působí velice intimně, je rozčleněna do řady patií, která jsou většinou obklopena krytým podloubím. Na dvorcích rostou stromy, pomerančovníky nebo palmy. Hlavním magnetem jsou ale nástěnné malby, které José Orozco nakreslil v letech 1938 - 9 v rotundě hlavní budovy. Ta se nyní opravuje, v centru budovy je lešení a tak není přístup k malbám dokonalý. Nicméně i to, co jsem viděl na mne působilo velmi orwellovsky, totalitárně, bolševicky. Údajně chtěl malíř varovat před nastupujícím fašismem.


[Guadalajara] Plaza Tapatia, v pozadí Institutio Cultural de Cabanas


[Guadalajara] Institutio Cultural de Cabanas - největší z patií je lemováno arkádami


[Guadalajara] Institutio Cultural de Cabanas - zákoutí jednoho z patií


[Guadalajara] Institutio Cultural de Cabanas - freska malíře Orozca z roku 1938


[Guadalajara] Institutio Cultural de Cabanas - freska malíře Orozca z roku 1938

Turistickou atrakcí a zároveň zdrojem čerstvých a dobrých potravin je tržnice Mercado San Juan de Dios. Zabírá odhadem plochu fotbalového hřiště, má několik pater a je nacpaná k prasknutí jídlem, ovocem, zeleninou, elektronikou včetně zřejmě nelegálně prodávaného software, oblečením, řemeslnými výrobky, blbostmi a desítkami stánků s jídlem. V řeznických stáncích visí půlky krav a prasat, vnitřnosti, hlavy i s očima a taky je to tam přiměřeně cítit. Uličky mezi stánky jsou dost úzké, všechno je to stísněné a nacpané místními lidmi, kteří zde čile nakupují. Moc na to nejsem, jedna návštěva mi stačila.


[Guadalajara] Tržnice San Juan de Dios nabízí nepřeberné množství zboží a služeb a samozřejmě také několik desítek stánků s jídlem


[Guadalajara] Stánky s jídlem v tržnici San Juan de Dios jsou velmi populární

Jinak je centrum velmi vstřícné k chodcům, řada laviček, osvěžujících fontán, soch. Mezi tím se pohybují policisté na kolech, kteří výjimečně nejsou ozbrojení. Ve středu byla ohromná studentská demonstrace, to si to policajti všech typů užívali. Automobilovou dopravu úplně zlikvidovali na půl dne, všude se hemžily desítky policejních motorek a aut, houkali a blikali jak malý jardové a nad tím ještě létaly vrtulníky. Demonstrace měla typický průběh, řečníci se ještě bili v prsa a přednášeli plamenné projevy, ale většina demonstrantů už se cpala tacem a zmrzlinou a povalovala se ve stinných zákoutích.


[Guadalajara] Plaza Tapatia


[Guadalajara] V centru je několik stovek metrů dlouhá pěší zóna


[Guadalajara] Divadlo Degollado před začátkem představení

Mexičané letos slaví 200 let od získání nezávislosti a 100 let od revoluce. Je vidět, že si svých hrdinů velmi váží, ulice jsou po nich pojmenovány v každé obci a v Guadalajara je enormní množství pomníků těchto národních hrdinů (jenom kolem rotundy je jich 40).


[Guadalajara] Padre Miguel Hidalgo zahájil boj za nezávislost Mexika před 200 lety (16. září 1810) a doplatil na to životem

Na závěr pár žánrových obrázků. Poslední zářijový den vyrazím k největšímu mexickému jezeru Laguna de Chapala a potom se budu mezi horami přibližovat k hlavnímu městu Mexika.


[Guadalajara] O připojení k internetu v Mexiku není rozhodně nouze


[Guadalajara] Typický malý garážový obchůdek, netypicky hlídaný psy na střeše


[Guadalajara] Ve městě to vypadalo jako na jaře



 

 

 

Profily ze dnů 25. a 26.9. se mi nepodařilo kvůli náhlému vybití baterie stáhnout z cyklopočítače.


 
© Napsal a vyfotografoval Jiří Bína