Město Mexiko

Doplnění výzbroje
Po cestě se mi začaly trhat šortky, zašil jsem je, ale zase se to roztrhlo vedle. Našel jsem ulici plnou cyklistických obchodů, většinou s materiálem mizerné kvality, ale šortky jsem nesehnal. Měli jenom přiléhavé kraťasy z lycry a v tom na vandru nejezdím - potřebuji kapsy. Alespoň jsem koupil nová zrcátka Cateye, pravé a levé, uplně stejná jako to, co se mi zlomilo. Fantastická cena 200 Kč za kus, u nás zhruba 500 Kč. Problém s šortkama jsem vyřešil až v hotelu. Šel jsem po chodbě a zdálo se mi, že slyším hrkot šicího stroje. V jedné kanceláři paní zašívala ručníky. Tak jsem to s ní dohodl, za hodinu bylo kritické místo vedle kapsy vypodloženo látkou a odborně prošito. Zeptal jsem jsem se na cenu a že prý nic. Dal jsem jí 20 pesos a paní byla moc ráda. Já ještě více, snad to v těch šortkách už dojedu.

Ach ta hlava
Musím se tomu smát, ale stane se mi to snad pokaždé. Dojel jsem do Mexico City, dal kolo na balkón a řekl si, že si tady budu týden prohlížet památky bez kola. Za celých 7 týdnů jsem neměl žádné potíže, nic mne nebolelo. Ale první noc v Mexiko City mne probudila intenzivní bolest v lýtku levé nohy. Kdybych měl druhý den pokračovat na kole, určitě by se to nestalo. Ale takhle hlava ví, že nebude žádná námaha a může si dovolit připomenout, že jsem dal svému organizmu zahulit. Stalo se mi to například i s bolestí zubů, které mne na Tasmánii bolely tak intenzivně, že jsem se rozhodl jít při nejbližší příležitosti k zubaři. Ale potom začalo šíleně pršet, na blbosti nebyl čas, tělo mělo jiné věci na práci a jiné priority a tak hlava bolest zubů potlačila. Myslím, že ani netušíme, jak moc psychika ovlivňuje naše zdraví.

Bolest v noze jsem vyléčil standardně, dal jsem priessnitzův obklad a po dvou hodinách byl pokoj. Popravdě řečeno jsem po cestě měl drobné zdravotní problémy a to hned dva. Nejprve se mi udělal váček pod zubem, to jsem za pár dní vyléčil vyplachováním horkým čajem a následným vymačkáváním. Nevím, co by na to řekl můj zubař, ale zafungovalo to. Druhý problém vypadal hůř. Z ničeho nic mi na nohách naskákaly velké fleky, pár dní se to šířilo a já měl obavy, jak se to vyvrbí. Naštěstí to nesvědilo, ale vypadalo to odporně. Asi po 14 dnech to postupně zmizelo. Co to bylo nevím, kousnutí hmyzem, alergie na něco, průjezd kontaminovanou louží vody (pod ponožkama to nebylo), těžko říci.

[J od Tequila] Vyrážka na nohou v nejhorším stádiu

Nástěnné malby - murals
Mexiko je proslulé svými nástěnnými malbami z dvacátého století. Jedním z čelních představitelů toho druhu umění je Diego Rivera. Jeho fresky a fresky jeho žáků, které vznikaly pod jeho přímým dohledem, jsou k vidění v Sekretariátu pro veřejné vzdělání, který sídlí kousek od Zócalo. Je to federální budova, tak to hlídají po zuby ozbrojení policajti. Řekl jsem, že se jdu podívat na fresky. Zeptali se mne z jaké země jsem, Česko uznali za přijatelné a tak mi řekli, že teda jo, ať počkám. Za chvíli přišel můj osobní strážce, prošel jsem bezpečnostní kontrolou jako na letišti. Strážce mne dovedl na druhý konec rozsáhlého areálu, tam mi po chvíli přidělili průvodkyni, která uměla jen španělsky, a ta mi déle než hodinu podávala odborný výklad k jednotlivým freskám. Na planta baja (v přízemí) byly fresky s pracovní tématikou a s tématikou lidových slavností. Pravá zábava začala až v prvním patře, kde tématem byla revoluce. Rudé hvězdy a nářadí (kladivo a srp), odhodlaní revolucionáři opásaní nábojovými pásy, odporní kapitalisté vysávající pracující lid a počítající tučné zisky. Svojí základní španělštinou jsem paní průvodkyni řekl, že bych tomu Riverovi přál, aby se toho komunismu dožil. Že já jsem v tom žil 40 let a bylo to hrozný. Byla z toho trochu v šoku, ale nakonec mi nabídla, že mi věnují asi kilový štos Riverových reprodukcí. Rád bych si to vzal, ale na kole bych to neodvezl. Tak jsem jí to vysvětlil a rozešli jsme se v dobrém.

[Mexiko] Secretaria de Educaión Pública - detail fresky Diega Rivery s tématem Dušiček

[Mexiko] Secretaria de Educaión Pública - Rivera byl komunista a silně to na svých obrazech dával najevo, přál bych mu v tom 40 roků žít

[Mexiko] Secretaria de Educaión Pública - zatímco intelektuálové rokují, Emiliano Zapata už bojuje a úředníci v reálném světě hulí na chodbě

Blbuvzdorné metro
Není nic jednoduššího než jezdit v mexickém metru. Za 3 pesa (4,50 Kč) si koupíte lístek, strčíte do turniketu a jste v systému. Potom můžete libovolně jezdit po celkem 11 linkách metra, přestupovat bez omezení (což má vedlejší efekt v tom, že se mimo špičky metrem potuluje masa prodejců, nabízející všelicos, typická cena je 5 peset). Nevím, jak to pražský dopravní podnik dělá, že u nás stojí jízdenka na metro 26 Kč. Přitom zdejší intervaly jsou velice krátké, vozy srovnatelné s pražskými. Metro jezdí na gumových kolech, nikoliv na kolejích a část tras na periferiích není pod zemí. Informační systém je velmi jednoduchý, na každé stanici jsou vyznačeny východy a spojení na jiné trasy (přestupy), kdy je uvedena koncová stanice trasy. Každá zastávka metra má své grafické logo, takže nemusíte být ani gramotní. Jediným problémem jsou dlouhé vzdálenosti, které je potřeba ujít při některých přestupech, jedná se i o stovky metrů. Z tohoto důvodu je při plánování trasy nejlepší taktikou minimalizovat počet přestupů. Metro rozhodně není bezbariérové, je zde spousta schodů, většinou jsou s nimi souběžně eskalátory, ale ne vždy. Specialitou jsou vozy vyhrazené pro ženy a děti v hodinách špiček, je to vyznačeno výraznými čarami na nástupišti a všeobecné respektováno.

[Mexiko] Blbuvzdorný informační systém v metru - Corespondencia je přestup a stačí si pamatovat cílovou stanici linky

[Mexiko] Jedinou nevýhodou metra jsou dlouhé přestupy, přišlo mi, že jsem často ušel i třičtvrtě kilometru

Basílica de Guadalupe
Prvotřídní náboženskou atrakcí je Basilica de Nuestra Seňora de Guadalupe. Byla postavena na kopci Tepeyac, kde se v roce 1531 zjevila Juanu Diegovi p. Marie a poslala ho za biskupem s tím, aby na kopci postavil kostel k její poctě. Biskup ho poslal k brdičkům. Zjevení se opakovala a při čtvrtém se obraz p. Marie vypálil na Diegův plášť. To konečně biskupa přesvědčilo a kostel nechal postavit, shodou okolností na místě, kde byla původní aztécká svatyně. Okolo této události rychle vznikl kult, obraz se stal proslulým a jeho reprodukce lze v Mexiku vidět doslova všude. Nuestra Seňora de Guadalupe se stala patronkou Mexika a posléze i celé Latinské Ameriky. Na místě je nyní několik kostelů, v roce 1970 byla postavena velmi moderní nová basilika, která pojme až 40000 lidí. S obrazem to vyřešili vtipně. Je zavěšen nad oltářem, ale v podlaze oltáře je velký otvor, kterým je možné obraz vidět z nižšího podlaží. Aby se lidé při prohlížení obrazu nehromadili, je ho možno vidět pouze z pojízdného pásu, ty jsou tam čtyři - dva jezdí jedním směrem a dva opačně. Takže prohlížení obrazu nijak neruší mše, které jsou skoro permanentní a velice výpravné. V sousedství nové katedrály nyní probíhají další rozsáhlé stavební práce, zřejmě se poptávka stále zvyšuje.

[Mexiko] Basílica de Guadalupe - původní basilika

[Mexiko] Basílica de Guadalupe - zájem je tak obrovský, že byla v roce 1970 postavena basilika, která pojme až 40000 lidí

[Mexiko] Basílica de Guadalupe - socha Jana Pavla II, v pozadí prázdný oltář, obraz pany Marie byl přestěhován do nové basiliky

[Mexiko] Templo del Pocito v areálu Basílici de Guadalupe

[Mexiko] Basílica de Guadalupe - nová i stará svorně shlížejí na cetrum města vzdálené asi 6 km

[Mexiko] Basílica de Guadalupe - indiáni přinášejí dary paně Marii de Guadalope

[Mexiko] Basílica de Guadalupe - obraz uctívaný v celé Latinské Americe je instalován na oltáři nové basiliky

Trouba v Teotihuacánu
Město Teotihuacán leží 50 km severně od města Mexiko. Autobusy z Mexika jezdí každých 30 minut, cesta trvá hodinu a stojí 35 peset. Vyrazil jsem brzy ráno, měl jsem obavy z davů turistů, o kterých psali v průvodci. Když jsem dorazil těsně před 10 hodinou, byli v převaze prodavači suvenýrů nad návštěvníky. Okolo poledne turistů trochu přibylo, ale v tak ohromném areálu se to ztratí. A teď k tomu titulku. Vylezl jsem na první pyramidu La Ciudadela, začal fotit, trochu nadzvedl čepici, aby mi kšilt nezasahoval do snímků a v tom mi vítr čepici sebral a odfoukl na nepřístupné místo na pyramidě. Mezi schody a tím stupněm, kde byla čepice, byla 2,5 metrů široká hladká obruba schodiště, velmi strmá. Nejdřív jsem chtěl dojít pro dělníky do nedalekého archeologického výzkumu, aby mi půjčili nějaký dlouhý provaz nebo tyč. Pak jsem ale zorganizoval záchranné družstvo z okolojdoucích turistů, ti mne za ruce jistili ze schodů, já tam přelezl a čepice byla znovu na hlavě. Jenom pocity jsem neměl moc dobré, takováto nepozornost se nesmí trpět

[Teotihuacán] Ciudadela - na toto nepřístupné místo mi ulétla čepice

To nejlepší z citadely nebylo možné vidět, protože právě upravují přístup ke stěně, na které jsou skulptury boha deště Tláloka, lze je vidět jenom z poměrné dálky a ze značného úhlu. Pak jsem se vydal po rozlehlé Cestě mrtvých ke Sluneční pyramidě, která je třetí největší pyramidou na světě. Lze vylézt až na vrcholek, což je samozřejmou povinností každého návštěvníka. Pohled z ní je krásný, ale ještě hezčí pohledy nabízí Měsíční pyramida, která leží na konci Cesty mrtvých. Tam je přístupný jenom první stupeň. Lezení po strmých schodech člověka vyčerpá, takže jsem s povděkem navštívil všechna 3 muzea, kde jsou vystaveny nalezené artefakty a fresky, které byly sneseny z vnitřních zdí několika zdejších paláců. Byl to celodenní výlet, ale stál za to.

[Teotihuacán] Pirámide del Sol - jsem na vrcholku pyramidy Slunce, v pozadí měsíční pyramida

[Teotihuacán] Pirámide del Sol - výstup je hodně strmý, na kole bych to nedal

[Teotihuacán] Calle de los Muertos - všudepřítomné nabízení tretek na Cestě mrtvých

[Teotihuacán] Pohled z měsíční pyramidy na Cestu mrtvých a sluneční pyramidu vlevo

[Teotihuacán] Sluneční pyramida

[Teotihuacán] Sluneční pyramida

[Teotihuacán] Detail stěny chrámu

[Teotihuacán] Jedna ze zachovaných fresek - jaguár pije vodu

[Teotihuacán] Reliéf ptáka vyplivujícího vodu v místním muzeu

[Teotihuacán] Osamělý človíček - jeden z nálezů v místním muzeu

[Teotihuacán] Hlava z muzea fresek

Xochimilco
Na jižní straně města, ale pohodlně v dosahu MHD - metra a na něho navazujícího předměstského vlaku (taky za 3 pesa jako metro), je rozvětvená síť kanálů. Tu využívali již Aztékové a na pověstných plovoucích zahradách si pěstovali jídlo. Dneska je to hlavně atrakce pro turisty, ale několik plovoucích zahrad stále funguje. Po kanálech se plaví na pramicích, které jejich majitelé pohánějí odstrkováním dlouhými bidly, podobně jako gondoliéři v Benátkách. Od nádráží již mne navigoval nadháněč k asi kilometr vzdálenému přístavišti. Dorazili jsem já a ještě jeden holandský turista. Majitel lodi chtěl 200 pesos za třičtvrtě hodiny za každého, tak jsem vytáhl Lonely Planet a ukázal mu, že cena je 140 - 160 za hodinu. Dohodli jsme se na 150 za hodinu za každého a vyrazili. Přestože byl všední den dopoledne, některé kanály byly překvapivě plné. Jezdily na nich spojené pramice, na palubě skupina turistů, popíjeli a jedli a k tomu jim vyhrávali muzikanti. K těmto lodím se postupně připojovali obchodníci na menších pramicích, asi jako naše, nabízeli své zboží a když loď vytěžili, odpoutali se a jeli jinam. Náš gondoliér nás vzal i na klidná místa, kde nebyl nikdo a kde bylo možné si plavbu pořádně vychutnat.

[Xochimilco] Náš gondoliér nás převáží po bývalých aztéckých kanálech

[Xochimilco] Velkou dvouloď s turisty zaháknou obchodníci se vším možným a čile nabízejí své zboží

[Xochimilco] Mariachis turistům hrají i světoznámé hity v mexické úpravě - právě pějí My Way, kterou proslavil Frank Sinatra

[Xochimilco] Dala se najít i klidná místa

Po tomto příjemném zážitku jsem ještě zašel do centra Xochimilca, v tržnici se konečně odhodlal koupit si kus chicharrones, to je pečená vepřová kůže. Chutná to jako škvarky, je to moc dobré a taky přiměřeně nezdravé.

[Xochimilco] Pečená vepřová kůže, velmi dobré, velmi nezdravé

Vrátil jsem se na Zócalo, u Národního paláce (sídlo prezidenta), byla malá fronta a tak jsem prošel celkem 2 důkladnými prohlídkami (jednu dělali venku policisté, druhou uvnitř vojáci, kteří mají ostrahu paláce na starosti). Prohlídka mi trvala 2 hodiny, bylo to zajímavé, samozřejmě hlavně samostatnost a revoluce, obrazová galerie všech prezidentů, prohlídka reprezentačních prostor, které se běžně používají, audiovizuální představení na 4 stěnách a stropu k 200 letému výročí nezávislosti. V paláci je taky řada Riverových fresek vztahujících se k historii Mexiku od Aztéků, přes španělské obsazení země, až po boj o nezávislost. Co mne šokovalo bylo vystavení lebek Hidalga, Juaréze a dalších dvou bojovníků za nezávislost ve skleněné schránce, mexičtí návštěvníci o to však měli enormní zájem. Ptal jsem se hlídajícího vojáka, ale toto se fotit nesmělo z pietních důvodů.

No a konečně se mi poštěstilo natrefit čas, kdy v katedrále nebyla mše, takže jsem si mohl prohlédnout a vyfotit oltář, prohlédnout si mimořádně působivou sakristii s ohromnými obrazy, vystoupat na věž katedrály, procházet se po kopulích střechy baziliky a pozorovat letadla přistávající na nedalekém mezinárodním letišti Benito Juaréz.

[Mexiko] Vylezl jsem i na věž místní katedrály a rozhlédl se po městě z výšky

Národní muzeum Antropologie
V Mexiku je mnoho muzeí, ale toto byste rozhodně neměli vynechat. V přízemí jsou tématicky uspořádané expozice jednotlivých kultur - Teotihuacan, Toltéci, Aztéci, Mayové. Řada vzácných exponátů, asi nejznámější je kruhový aztécký oltář z Templo Mayor (mylně označovaný jako kalendář), zhruba 3 metry v průměru, v centru je krvežíznivý bůh Tláloc, který drží v každé ruce lidské srdce. V podzemí jsou věrné rekonstrukce hrobek s původními v nich nalezenými předměty. Gigantické toltécké hlavy vážící okolo 20 tun. Původní fresky a reliéfy z Teotihuacánu, tady jsem si teprve uvědomil, jak byly pyramidy a okolní paláce výstavné a krásné, dnes jsou to pouze holé kamenné stavby. Pořád se mi vnucovala otázka, jak je možné, že tak vyspělou civilizaci zdecimovala doslova hrstka španělských dobyvatelů.

[Mexiko] Museo Nacional de Antropologia - aztécký oltář z Templo Mayor byl původně považován za kalendář

[Mexiko] Museo Nacional de Antropologia - obrovská toltécká hlava važí zhruba 20 tun

[Mexiko] Museo Nacional de Antropologia - typická póza soch zobrazujících lidi

[Mexiko] Museo Nacional de Antropologia - kopie hrobů v zasklené podlaze

[Mexiko] Museo Nacional de Antropologia - usměvavá smrtka

[Mexiko] Museo Nacional de Antropologia - některé pohřební masky měly překvapivě živý výraz

[Mexiko] Museo Nacional de Antropologia - nádvoří je zastřešeno a uprostřed střechy je vodotrysk

Tenochtitlán - Templo Mayor
Přímo v centru dnešního města Mexika, což je náměstí Zócalo, leží Tenochtitlán - aztécký střed všehomíra. Na místě dnešního města se rozkládalo rozsáhlé aztécké město protkané vodními kanály a obklopené jezerem. Zbytky kanálů jsou ještě patrné u několika ulic v centru, které jsou několik metrů pod úrovní okolí. V centru byla asi 45 metrů vysoká pyramida, v průběhu staletí neustále rozšiřovaná, uvnitř místnosti pro šlechtu a kněze. K vidění je i černý obsidiánový kámen, na kterém kněží vyřezávali srdce zajatcům, ta obětovala bohům a tělo zajatce svrhli dolů z pyramidy. V přilehlém muzeu je opět spousta zajímavých artefaktů, soch, váz, pohřebních masek, reliéfů a poutavé rekonstrukce slavnostních obleků z jaguáří kůže a peří.

[Mexiko] Templo Mayor - Španělé Tenochtitlán zničili a na jeho místě postavili mimo jiné i katedrálu

[Mexiko] Templo Mayor - Tenochtitlán byl pro Aztéky středem vesmíru

[Mexiko] Templo Mayor - na černém kamenu byla obětována lidská srdce

[Mexiko] Templo Mayor - Tlálok - bůh vody a deště - nejmocnější aztécké božstvo

To mne fakt rozesmálo
V paláci krásných umění je řada nástěnných maleb. Jednou z nich je Riverův obraz s názvem Muž na křižovatce, který si u něj objednalo Rockefellerovo Centrum v třicátých letech minulého století. Nic netušící centrum sponzorované bohatou bankéřskou rodinou dostalo obraz s Leninem, Trockým a masou dělnických bojovníků odhodlaných svrhnout kapitalizmus. Centrum obraz sice zaplatilo, ale nechalo ho zničit. Rivera, abychom o tu krásu nepřišli, ho namaloval znovu. Moc hezké, posuďte sami.

[Mexiko] Palacio de Bellas Artes - Riverův obraz pro Rockefellerovo centrum - dominují mu Lenin s Trockým

Olé olé corrida de toros
Moc jsem si přál vidět býčí zápasy. Ptal jsem se v hotelu a řekli mi, že sezóna začíná až v listopadu. Na internetu jsem však našel, že se Festival Taurino de Lujo koná v neděli 17. října a tak jsem se rozhodl, že do konce týdne v Mexico City vydržím. Mimochodem, ani dva týdny by mi nestačily na všechny pamětihodnosti a muzea, takže jsem se při čekání rozhodně nenudil. V neděli po druhé hodině jsem se vypravil k Monumental Plaza Mexiko, možná největší býčí aréně na světě, pojme 48000 diváků. Bylo nás tam mnohem méně, přece jenom ti dobří býci budou až v hlavní sezóně. Býčí zápasy jsou vysloveně machistickou záležitostí, všichni hulí doutníky (nedal jsem si), pijou víno (ano, ano) a pivo (ano, ano, ano) a hlasitým pokřikem vyjadřují svou libost nebo pískáním a bučením svou nelibost. Vstupenky jsou buď do stínu (sombre) nebo na sluníčku (sol), ty jsou levnější. Bylo polojasno, sluníčko moc nepálilo a tak jsem koupil jako většina Sol, do Primer Tendido za 150 pesos (nejdražší jsou Barreras do 1. až 7. řady), já byl v osmé. Nicméně příště bych si koupil do sombre, protože stinná strana je preferovaná a nejvíc soubojů se odehrává právě před ní.

Na býčí zápasy se nesmí nosit fotoaparáty, focení je zakázáno. Ale jsme v Mexiku, takže když už ten foťák pronesete, tak nikoho nenapadne vám říci, že nesmíte fotit.

Hrozně záleží na býkovi. Ten většinou vyběhne do arény jako king, je tam sám, proběhne se párkrát dokola a pak najednou přijde šok. Nastoupí toreadoři s muletami, některý býk se tak rozjede, že tluče rohy do stěn arény. Byl tam ale taky jeden moula, kterej před nima strachy couval. Pak je potřeba býka rozdráždit. Dva pikadoři na koních mu kopími rozpíchají hřbet. Publikum s nelibostí píská, je to nesportovní, pikadoři na matracemi "obrněných" koních nenesou žádné riziko. Pak naběhnou banderillas, kteří mu s větším či menším úspěchem zabodnou zhruba metrové bodce do zad. To už je fakt nebezpečný job, jdou čelně proti býkovi, uhnou na poslední chvíli a ve výskoku mu to tam bodnou. To už je býk řádně nas.... a chce si to s někým vyřídit. Zatroubí fanfáry a na scéně se objeví matador, který má 16 minut na to býka zabít. Fascinující představení vrcholí. Matador nejprve vnutí býkovi svojí vůli, pomocí mulety si jej obtáčí kolem sebe až ho zblbne natolik, že se k němu může otočit zády nebo si metr před ním klekne. Těsné a elegantní obraty publikum aplauduje hlasitým olé. Jsou tam momenty, kdy člověku mrazí v zádech. Ne, že by měl o matadora strach, ale ten projev absolutní převahy štíhlého človíčka nad rozzuřenou masou svalů je fascinující. Nakonec matador vytáhne mečík či spíše kord schovaný za muletou, přiblíží se k býkovi tváří v tlamu a zabodne mu kord do krku. Zabíjet smí vždy jen zepředu. Při dobré trefě býk ještě asi minutu pobíhá a pak náhle zcepení. Dobré zabití se cení, matador dostane uříznuté uši býka a jde si s nimi užívat standing ovation, které jsou fakt frenetické. Býků bylo 6, uši byly dvoje a některé zabíjačky byly až na třikrát, dlužno dodat, že matador si vždy pro zabodnutý kord k býkovi došel, vytáhl a posléze znovu zabodl. Moc jsem si to užil, doporučuji.

[Mexiko] Program býčích zápasů

[Mexiko] Stadión Monumental Plaza Mexiko pro 48000 diváků

[Mexiko] Pikadoři rozpíchají býkovi hřbet kopími, to ho dostatečně namíchne

[Mexiko] Bandelliro v krásném výskoku s bodci nad býkovými zády

[Mexiko] Toreador si pohrává s býkem

[Mexiko] Matador se dost nadře, musí být elegantní a hodně blízko býkovi, to se cení

[Mexiko] Matador už má býka na háčku a tak si může i kleknout

[Mexiko] Úspěšnému matadorovi hází divák měch s vínem, matador se napije a vrátí zpět

Z největšího města na světě
posílám pár momentek.

[Mexico] Zócalo - Palacio Nacional

[Mexico] Catedral y Sagrario Metropolitano - jeden z oltářů

[Mexiko] Kdosi postavil doprostřed ulice sochu Krista s nezbytnou pokladničkou

[Mexiko] Mercado San Juan - uprostřed tržiště je malá kaplička

[Mexiko] Zócalo - šaman očišťuje dámu od zlých duchů - já si své duchy raději ponechal

[Mexiko] Zócalo - studenti angličtiny si na mne zkoušeli své komunikační schopnosti a potom jsme se vyfotili

[Mexiko] Palacio de Bellas Artes - večer se na pódiu před palácem konaly bezplatné jazzové koncerty

[Mexiko] Park Alameda - dívka nabízí obejmutí zdarma, free hugs se už dostaly i do Mexika - nevynechal jsem