Santiago de Chile

Autobusem do Santiaga
V Antofagasta jsem dojel na 6 km vzdálený terminál společnosti TUR BUS. Byl jsem tam skoro hodinu před odjezdem autobusu, ale rezerva na defekty musí být. Intenzivně jsem si užíval jízdy se 2 předními brašnami a těšil se z toho, že je vše jak má být (což obvykle dlouho nevydrží). Typicky jsem stáhl kalhoty již kilometr před brodem a iniciativně odšrouboval pedály a otočil řídítka. Brašny jsem stáhl popruhy po dvojicích, ve spacákové brašně nechal stan a vybavení na spaní a doplnil veškerá elektronická udělátka - nabíječky, kabely a podobně. Tento ranec si vzal spolu s baťůžkem s počítačem, foťákem, Kindlem a GPSkou do autobusu. Případná ztráta brašny ze zavazadlového prostoru by byla nepříjemná, ale nahraditelná.

Jízda byla mimořádně nudná. Vyjeli jsme ve 12:35, první zastávka byla v 21 hodin. Mezitím poušť, poušť, poušť, poušť, poušť a zase furt ta samá poušť. Ještě, že jsem to nejel na kole, to bych se uzýval. Na první zastávce nás vyhnali z busu, kvůli poruše pojedeme jiným. Oba řidiči i steward sice věděli, že mám kolo, ale s klidem zaplnili zavazadlový prostor a pak řešili, kam dát moje kolo. Nakonec ho prostrčili do prostoru nad rezervní kolo, ale dali ho přehazovačkou dolů. To znám, na hrbolu kolo nadskočí, patka se ohne a já pak budu řešit řazení. Tak jsem je donutil kolo vynadat a dát ho tam přehazovačkou nahoru. Byl to boj, ale zvítězil jsem. A tady bylo dobré, že byly šlapky dole a otočená řídítka, jinak bychom tam to kolo nenacpali.

Do Santiaga jsme přijeli s dvouhodinovou sekyrou, byli jsme tam v 8 ráno. To mi vyhovovalo kvůli ubytování, většinou brzy ráno ještě nemají volné pokoje. Vymyslel jsem si ubytování ve čtvrti Paris - Londres, což jsou vlastně jenom 3 po anglicku dlážděné ulice asi 10 minut pěšky od Plaza de Armas. Tak jsem to zadal do GPS a nic. Mapa Chile, kterou jsem do GPS koupil v Bolivii, má v hlavním městě řadu nepokrytých míst a tohle bylo jedním z nich. Ale pomohl jsem si. V průvodci v Kindle jsem našel okolní ulice, navigace se chytla na San Diego. Najel jsem na hlavní tepnu Av. Liberator O'Higgins (běžně nazývaná Alameda), která má oddělené pruhy a uprostřed park, ve kterém jezdili cyklisté po cyklostezce. Ta sice byla dodělána dodatečně, takže schody překonává strmými rampami, které se trochu rozpadají, ale hlavně jsem byl oddělen od silného pondělního provozu a to bylo podstatné. Značení jmen ulic nikde nebylo, podle ujetých km jsem usoudil, že bych mohl být blízko. Ano, trefil jsem to přesně a byl v ulici Londres. V prvním hostelu měli volnou pouze jednu noc, ale odchytil mne tam nějaký chlapík a řekl mi, že zná super hostel 200 m odtud a tak jsem se tam nechal dovést. A vskutku, lidová cena 8000 pesos (cca 290 Kč za noc), se snídaní, WiFi na několika místech, v pokoji okno, ručníky, čisto, v recepci mluvili anglicky.

[Santiago de Chile] Hlavní dopravní tepnou je Avenue Liberator O'Higgins (Alameda), uprostřed je park a jím vede cyklostezka

[Santiago de Chile] Velmi příjemný hostel, levný a kousek od centra

Doplňuji vybavení
Potřeboval jsem nové šortky, pravé zrcátko, rezervní magnet k cyklokomputeru a držák na láhev. Na ulici San Diego je asi 30 cyklistických obchodů, ale neuspěl jsem kromě magnetu, ale i ten měli až v 25. obchodu. Cyklistické šortky měli pouze v jediném kšeftě, docela dobré za našich 1600 Kč, akorát se mi do kapes nevešla peněženka s doklady, takže nanic. Pro zajímavost jsem zkusil poptávat přední nosič a nikde ho neměli. Pak jsem si vzpomněl, že na dokladu z cykloobchodu, kde jsem kupoval nosič, byly uvedeny adresy obchodů v dalších městech. Metrem jsem zajel do Providence a tam v obchodě s koly Oxford koupil dobré pravé zrcátko od Zéfalu (přelepené značkou Oxford!) za 160 Kč. Měli i stejný přední nosič jako v Antofagastě a k tomu ještě jeden docela dobrej od Zéfalu. Měli i šortky, ale nesedly mi. Nakonec jsem koupil obyčejné šortky ze silnější látky ve výprodeji za asi 500 Kč, zatím se mi zdají dobrý, nikde nevadí a do kapes se vejde vše potřebné. Trochu mne znepokojil opakovaný problém s kartou Visa, nepodařilo se mi s ní zaplatit u běžných obchodníků. To by mohl být problém, tak jsem zkusil bankomat a tam se oslíček otřásl a nasypal mi řádnou porci bankovek. Takže všechno dobrý.

[Santiago de Chile] Takhle vypadaly mé šortky po cca 2000 km, skončily v popelnici, ani slzu jsem neuronil

Dalším úkolem bylo koupit letenku na Velikonoční ostrov. Je to pouhých 5 hodin letu, blíž tomu už v životě nebudu. Létá tam jediná společnost LAN. V katalogu měli lákavé komplety s ubytováním a jídlem za velice rozumné ceny, v reálu nikoliv. Za zhruba 17 000 Kč zpáteční letenka. Krabice na kola na letišti neprodávají, tak to vyřeším zabalením do smršťovací fólie, velkou roli jsem dostal za zhruba 100 Kč v prvním železářství. Na letiště v Santiagu dojedu na kole (asi 16 km podle GPS), na ostrově budu ve 20:30 a někde tam první noc zabivakuju poblíž letiště.

[Santiago de Chile] Prezidentský palác

[Santiago de Chile] Katedrála na Plaza de Armas - Virgen del Carmen - podle katolíků královna a matka Chile

[Santiago de Chile] Plaza de Armas - velmi podivná a zneklidňující socha

[Santiago de Chile] Na Plaza de Armas se schází šachisté

Ministerstvo veřejných prací
jsem navštívil další den po ránu. Ne že bych si snad chtěl vyhrnout rukávy a začít budovat Chile, to přenechám mladším. Ale potřeboval jsem mapy, v obchodech jsou hrozné výplody a jedny z nejlepších má právě ministerstvo. Za zhruba tři stovky Kč jsem pořídil kvalitní mapy celého Chile ve 4 samostatných souborech, pouze lepší přehled o topografii (výškách a zvlnění terénu) chybí. Nevýhodou těchto map je, že se striktně omezují pouze na Chile a za hranicemi je bílo nebo béžovo, bez náznaku navazujících komunikací. To vadí v jižních partiích, kde je nutné opakovaně přejíždět mezi Chile a Argentinou. Tak jsem se vydal ještě do Vojenského kartografického ústavu, kde lze mimo jiné koupit odhadem 500 samostatných katastrálních map s podrobnou topografií, pokrývající celé území (ale asi bych na ně potřeboval doprovodné vozidlo). Mají ale také silniční mapu, která má právě návaznosti na argentinské komunikace v kritickém území a tu jsem si u nich za 100 Kč koupil. V kombinaci s GPS by to mělo stačit. Ale udělal jsem chybu v tom, že jsem si pro GPS nekoupil také mapu Argentiny. Po návratu z Velikonočního ostrova ji zkusím sehnat.

[Santiago de Chile] Pouliční bavič

[Santiago de Chile] Dostat se k policii v Chile není snadné, z adepta musí i na dálku vyzařovat inteligence

[Santiago de Chile] V Providenci jsou k půjčení městská kola, vypadá to, že zadarmo

[Santiago de Chile] Mimořádně zasviněná a smradlavá Rio Mapocho

[Santiago de Chile] Na nábřeží smrduté Rio Mapocho nějaký vtipálek nakreslil slunící se divku

Metro
je zde specifické v tom, že má 3 různé tarify (ceny), podle toho, zda cestujete ve špičce nebo v sedle. Intervaly těchto časových úseků jsou pevně dány. Lístek pro jízdu v nižší intenzitě stojí cca 18 Kč a můžete neomezeně přestupovat dokud nevyjdete ven. Mají tady také speciální tarify pro přestárlé občany, cena 180 pesos (cca 6 Kč), lze uplatnit pouze v době mimo špičku (což je skoro celý den od 9:00 s výjimkou podvečerní dvouhodinové špičky. Tak jsem se o ten spešl tarif zajímal. Musíte si nechat vystavit legitimaci resp. potvrzení, že jste obstarožní a s tou vám levnou jízdenku prodají. Není to problém, dělají to na několika místech, cizince neperzekuují, ale mně se to kvůli 2 jízdám opravdu nemohlo vyplatit a tak jsem zaplatil tarif jako mladý, všeho schopný.

[Santiago de Chile] Městské divadlo

[Santiago de Chile] Umělec před katedrálou, denně to kreslil znovu, v noci mu to umyli

[Santiago de Chile] Na Plaza de Armas jsou v mosazi vyvedeny plány města z různých období

Krčíni
Ráno jsem v hostelu poklidně konzumoval snídani, když tu napochodoval jeden pán přibližně mého věku s trochu rozšířenou postavou a se 4 mladými ženami. Jejich českou mluvu nebylo možné ignorovat, tak jsem si šel popovídat. Parta z brněnské university, byly/i na konferenci o rybích parazitech a nyní chtějí ještě trochu cestovat. Zamýšlejí si vypůjčit auto a jet do San Pedro de Atacama a zase zpátky do Santiaga, odkud poletí domů. Příjemné setkání, akorát že mne v poledne začalo svědit pod pravou ploutví, že by nějaký ten rybí parazit?

Na Velikonoční ostrov
Ráno jsem obešel okolí, abych ukořistil krabici a nějaké kartony na obalení citlivých partií mého bicyklu. Večer, když jsem se vracel z výzkumné túry po santiagských hospodách, toho bylo na ulici fůra, ale já jsem se po pár pivech jako správný caballero cítil nad takový úkol příliš povznesen. Ráno to bylo to tam, popeláři zapracovali. Ale uspěl jsem. Řešil jsem jako obvykle váhu. Paní mi při koupi letenek řekla, že limit je 46 kg. Inu, v pohodě, říkal jsem si, to dám i s přibalenou traverzou. Při prostudování letenky jsem ale s údivem zjistil, že je to "ida y vuelta", tedy limit platí pro zpáteční let, takže jedna cesta 23 kg. To nemůžu dosáhnout, ani při použití všech svých triků na snižování váhy. Při nejhorším nastoupí psychologie a řeknu že vážím 63 kg a ukážu na nějakého vypaseného pasažéra a jak já k tomu přijdu, verdad? Ale snažil jsem se, v hostelu jsem nechal krabici s věcmi, které zřejmě nebudu potřebovat, nebo které nemohu vzít do letadla (plynovou bombu, zapalovače, teplé oblečení, nouzovou zásobu konzerv atd).

Cesta na letiště byla snadná. Nejdřív jsem se proboxoval zacpaným městem k řece, tam zahnul doleva a jel v parku podél řeky. Na druhém břehu byla dálnice směrem na letiště, ale ta mne nelákala. Park přešel v odpadky zaflákanou periferii, cesta se zhoršovala, okolo slumy, ale dobrý. Najednou se zjevila zbrusu nová silnice, která v úseku 4 km vedla odnikud nikam, protože vjezd byl zahrazen betonovými bloky, ke kterým iniciativní obyvatelé naházeli dvoumetrovou vrstvu odpadků. Ale já to samozřejmě projel a užíval si jízdu bez aut. Pak se to změnilo v lokální silnici a nakonec to asi 2 km před letištěm vyústilo na dálnici, ale musel jsem najet v protisměru. Cyklisti na dálnici nesmí, ale jeli okolo carabineros a nechali mne na pokoji. Dálkoví cyklisté mají právo na trochu shovívavosti.

Balení do fólie mi šlo od ruky, dokonce se našel dobrovolník, který mi sám od sebe kolo držel, abych ho mohl ovíjet smršťovací fólií. Bohužel mu za 10 minut přijelo objednané taxi, ale i tak mi hodně pomohl v důležitém začátku balení, kdy je ještě příliš stupňů volnosti a kolo nedrží tvar. Šlo mi to tak hezky od ruky, že jsem si vzpomněl na mou oblíbenou knihu od Pirsiga "Zen a umění údržby motocyklu" a řekl si, že bych mohl napsat vlastní svěží dílko "Žízeň a umění balení bicyklu". Akorát mám pochyby, zda by to někdo četl. Jo Pirsig, toho čtou alespoň znalci, závidím a smekám.

Procitnutí u přepážky
Vše připraveno, najel jsem k odbavení společnosti LAN. Kolo jsem nechal na vozíku stranou, bylo zbytečné prodírat se bludištěm mezi nataženými pásy dimenzovanými na stovky pasažérů. Vše šlo dobře, než jsem se zmínil o kole a ukázal na něj. V žádném případě, řekla mi nekompromisně paní u přepážky, takhle zabalené kolo, ani náhodou. Ale poslala mi zbylé brašny na pás. Nechal jsem je zajet do tunelu mimo její dosah a potom rezolutně prohlásil, že bez kola neletím, a že chci zavazadla vrátit. Ta však už zmizela v tunelu a byla mimo dosah, seňora znejistěla. Odbavovací procedura byla v polovině, ona hot, já čehý. Zavřela přepážku a volala šéfíky. Přišel manažer, řekl jsem mu, že takto balím kolo i na zámořský let a že je to můj risk. On to šel konzultovat s manuálem. Nakonec přišel s tím, že když z toho netrčej šlapky, tak jim to nevadí, ale že musím podepsat "own risk". No problema. Pak jsme kolo vážili, trochu jsem to v té vypjaté atmosféře přidržel a byl to kompozitní speciál s váhou 9,15 kg, Lance Amstrong by se na tom nestyděl jet TdF (skutečná váha s nosiči zhruba 16 kg). Zbylé brašny měly 13 kg, a tak jsem se vešel i do váhy.

Úsměvné bylo bezpečnostní odbavení. U skeneru byla fakt hezká holka, viděla v ranci mé SPD pedály a klíč a nevěděla si s tím rady. Zavolala kolegu, ten na ní "corazón" (miláčku), to na ní fakt sedělo. Říkám ji španělsky, to jsou mé pedály na kolo a klíč ("llava") na ně. A ona na mne, jo "llavo, comprendo". Inu poslední písmeno jsem netrefil a tak jsem oběhl skener, podal jsem jí ruku a poděkoval za výuku. Příjemná chvilka, všichni jsme se zasmáli; v Evropě by mě snad za to zavřeli.