Ostrov Chiloé

Na ostrov Chiloé
Panamerická dálnice pokračuje z Puerto Montt až do Quellónu, ale už nemá charakter dálnice, je to obyčejná asfaltová a částečně betonová silnice. Na Carreteru Austral se dostanu až po přejezdu na pevninu v Chaitén, kde od El Amarillo začíná zase silnice pro opravdové cyklisty. Asi ji nebudu moci jet celou, neboť přejezd lodí z Villa O'Higgins do Candelario Mancilla a hlavně další přejezd přes Laguna del Desierto, je silně nejistý. V listopadu jezdí 1x týdně za předpokladu, že se sejde alespoň 20 pasažérů. Třeba někoho po cestě zlanařím, kdo ví.

Cesta do přístavu Pargua byla náročná. Kvůli rozšiřování silnice není na 25 km krajnice a tak jsem pořád brejlil do zpětných zrcátek, abych se do něčeho nepřiplet. Díky tomu jsem mohl operativně skočit do příkopu, když kamión předjížděl autobus a oba řidiči měli co dělat, aby se vůbec na silnici vešli. To předjíždění trvalo asi kilometr, mezitím se silnice zúžila a objevil jsem se na ní já, s tím řidič kamiónu jaksi nepočítal.

[Canal de Chacao] Mezi pevninou a ostrovem Chiloé přes den pendluje 5 takovýchto trajektů

[Chacao] Loď vyloží náklad a přesune se do přístavu v Chacau k naložení aut na cestu zpátky do Pargua

V Pargua už stál trajekt, hned jsem na něj najel. Cesta přes Canal de Chacao trvá asi 20 minut, pendluje zde 5 trajektů a tak to přes den pěkně odsejpá. Převoz bicyklu i se mnou stál 1500 pesos (cca 55 Kč). Na ostrově byl už provoz mírný, jezdilo to ve vlnách, většinou jenom auta z trajektu. Po cestě pár kopečků, ale v Ancud, což je největší město, jsem byl pohodlně už ve 3 hodiny.

[10 km před Ancud] Typické žluté keře vytvářejí příjemnou atmosféru

Ancud
Bylo to výstavné město až do roku 1960, kdy ho zdecimovalo zemětřesení. Z toho se nevzpamatovalo dodnes. Katedrála je stále nedostavěná, schází jí vstupní část s věží, ale alespoň se na dostavbu sbírají peníze. V průvodci psali, že místní Plaza de Armas je jednou z nejzajímavějších v Jižní Americe. Nemohu potvrdit, byla obehnaná zdí a do letošního prosince se rekonstruuje. Samozřejmě jsem vlezl na staveniště, ale žádná velká sláva a krása se z toho chaosu vytušit nedala.

[Ancud] Pohled na městečko z rybářského přístavu

[Ancud] Městská pláž

[Ancud] Pán to má všechno pěkně po ruce

Užij si civilizace, holoubku, nebude
Mám ještě pár dnů na to, abych mohl spát v posteli, jíst v hospodách a v supermercadu si nakoupil co hrdlo ráčí. Jižně od Chaiténu už to bude jen sporadicky. Na večer jsem si koupil lahvinku Carmenere, což je chilská specialita - červené víno chutí mezi Cabernet Sauvignon a Merlotem. Ceny vína jsou zde fakt lidové, alespoň pro nás, místní mají zřejmě hlouběji do kapsáře. V supermarketu mají obvykle jeden druh červeného a bílého za 999 pesos (36 Kč) za sedmičku ve skle a je to docela dobře pitelné (když tu rozepitou sedmičku protřepu 100 km po hrbolaté cestě, tak se stejně prd pozná, že). Potom existuje široká škála vín cenově mezi 1500 až 2500 pesos za sedmičku (54 až 90 Kč), ve které obvykle lovím. Nejlépe je si říci o levné a dobré chilské červené a prodavač už ví a vždy je to do 2000 pesos. Potom jsou ještě vína mezi 4000 až 5000 peset a sporadicky se objeví lahvinky nad 10000 peset (360 Kč).

Na večeři jsem si zašel do dobré restaurace na zdejší specialitu curanto; restauraci mi doporučili v turistických informacích. Curanto je hromada jídla, 3 druhy brambor, kuře, uzené, kus buřta a hlavně hromada mušlí několika druhů. Z nich jsem měl trochu obavy po loňském debužírování v kvalitní rybí restauraci v Mexiku, kdy se velice chutné mušle následně projevily jako nekompatibilní s mým zažíváním, ale nijak dramaticky, pouze mi bylo těžko od žaludku, šavle jsem nevrhal. Tady už mám stráveno 4 hodiny a nic se neděje, vypadá to dobře. Zítra si dám zase nějaké mořské potvory, ať si užiju.

[Ancud] Curanto je zdejší specialitou, dal jsem si ho v restauraci Kuranton, kde je prý připravují úplně nejlepší

Láskou na první pohled ke mně vzplála
ještě v ulicích města Ancud fenka neznámé rasy a rozhodla se vydat se se mnou na cestu. Dával jsem jí tak 3 km a pak mi nemůže stačit. Velmi jsem podcenil její odhodlání a příznivé okolnosti, nahrávající jejímu snažení. Cesta byla kopcovitá, krátké prudké sjezdy a výjezdy, kde likvidovala můj náskok. Silnici pořád opravovali a rozšiřovali, takže když jsem jí konečně ujel, doběhla mne při čekání na zelenou u částečně uzavřené silnice. A to ještě stačila pít z kaluží po cestě. Jediný odpočinek měla když jsem fotil kostelíky při cestě. Po 40 km jsem jí definitivně ujel, ale ještě další 2 km jsem ve zpětném zrcátku viděl odhodlanou tečku oddaně za mnou běžící po krajnici.

[Odbočka na Belben ] Moje obdivovatelka je po 20 km běhu docela fit ...

[Odbočka na Belben ] ... ale nejdříve si musela trochu orazit

[Mocopulli] Památník na bitvu u Mocopulli z roku 1824

Dřevěné kostely
jsou velmi ceněnou specialitou ostrova Chiloé a turistické agentury pořádají výlety objíždějící ty nejvýznamnější z nich. Vrcholem je ale katedrála v Castro - přesněji řečeno kostel San Francisco - vnější plášť má obložen dřevěnými šindeli a vlnitým plechem a vnitřek je pojat ve dřevě. Kostel je světlý, na rozdíl od většiny ponurých chilských katedrál, působí radostným dojmem a vybízí člověka k posezení. Je tam několik dřevěných soch vyvedených v naturalisticko - naivistickém slohu, podívejte se na čerta a pochopíte o čem mluvím. Ostatní kostely bývají dřevěné a výrazným architektonickým prvkem jsou krokve protažené ven ze střechy a ukotvené v zemi.

[Parroquia] Kaple Al Palomar

[40 km za Ancud] Další dřevěný kostelík vedle cesty

[40 km za Ancud] Krásná patrová věžička

[Castro] Iglesia San Francisco, nejslavnějších z kostelů na Chiloé

[Castro] Iglesia San Francisco, větší část fasády je pobitá vlnitým plechem

[Castro] Kostel San Francisco - dřevěný interiér působí velmi příjemně

[Castro] Ďábel, proti kterému bojuje archanděl Michael na dřevěné soše v kostele San Francisco

[Nercon] Kostel de Nuestra Seňora de Gracias, další z velmi ceněných "kousků"

[Chonchi] Opět jeden ze slavných kostelů

[Chonchi] Interiér kostela

Palafitos
Další specialitou Castra jsou palafitos. Domy postavené na kůlech, které z ulice vypadají jako běžné domy, ale při přílivu zajedete lodí až ke dveřím do obýváku. Moc se mi to líbilo, ale manželku bych k takovému bydlení určitě nepřesvědčil. A vzhledem ke střídání přílivu a odlivu budou kůly často hnít a celá stavba bude na údržbu hodně náročná.

[Castro] Palafitos - domy na kůlech - jsou památkově chráněny

[Castro] Palafitost jsou okolo zálivu asi na 8 lokalitách

[Castro] Velká palafitost v přístavu slouží jako restaurace

Směrem k jihu ostrova byla silnice stále více zvlněná. Kopce se prodloužily a některé byly docela strmé a využil jsem dokonce i převod 1:1.55 do pomala (22 vpředu a 34 zubů vzadu). Počasí se zhoršilo, občas trochu zapršelo, ale na oblékání do protidešťového oblečku to nebylo. Ale bylo mi jasné, že se počasí mění a výjimečně hezké počasí, které mne zatím provázelo, se změní v typické počasí - zataženo a déšť. Není se co divit, konec října tady je jako konec dubna u nás doma.

[Poblíž Chonchi] Silnice vzhůru dolů okolo jezer a moře

Zpátky na pevninu
V Quellónu jsem byl po šesté a měl jsem fůru času. Terminál ferry je pár km za městem, tak jsem zajel do rybářského přístavu, který je blízko centra. V kanceláři lodní společnosti mi řekli, ať na terminál nejezdím, že mne od kanceláře odvezou autobusem i s kolem ve 22:30. Nakoupil jsem ještě nějaké trvanlivé potraviny, které by se mohly hodit, místo chleba tortily, ty dlouho vydrží. V restauraci jsem si dal cazuela de mariscos (doslova kastrol mušlí), což je mísa polévky s mušlemi, brambory a kusy zeleniny. Cazuela se dělá také drůbeží (ave) nebo hovězí (vacuna) a je to mé oblíbené jídlo, zejména v průběhu dne, kdy do sebe dostanu kromě jídla i dostatek tekutiny.

[Quellón] Slunce už skoro zapadlo, v dešti se objevila duha

Zaspal jsem příjezd
Žádný další cyklista nejel, ale pokecal jsem s jedním amíkem, který dělá pěší treky v národních parcích a se Španělem, který jede stopem a busem a chtěl by se také dostat na úplný jih. Na lodi jsem zalehl na trojsedadla se sklopnými opěrkami pro ruce, po sklopení vznikla bezvadná postel - konečně rozumná lodní společnost. Kabina byla příjemně vytopena a já usnul téměř okamžitě, ani jsem nevnímal odjezd. Probudil jsem se před půl sedmou a právě jsme odjížděli z nějakého přístavu. V Chaitén jsme měli být v šest a ve mně hrklo, že jsem zaspal a nevystoupil. Tak jsem šel zjišťovat, kam to vlastně jedeme, abych mohl připravit alternativní trasu. Všichni byli v klidu a tak jsem nevěděl na čem jsem. Vytáhl jsem GPSku a v dešti na zadní palubě zjistil, že jsme právě se šestihodinovým zpožděním vyjeli z Quellón a v Chaiténu budeme po dvanácté. Tak jsem se v klidu prospal a potom skrze husté provazce deště vyhlížel pevninu.

Z turistické mapky, která byla ve stojanu na lodi jsem zjistil, že jsem snad mohl jet po Carretera Austral již přímo z Puerte Montt. Všechny 3 přejezdy lodí, které byly v minulých letech otevřeny pouze v lednu a únoru, jsou nyní podle mapky provozovány celoročně. Když jsem se na to ale ptal zaměstnance na lodi, řekl mi, že na to není spolehnutí, tak nevím.

[Chaitén] Se šestihodinovým zpožděním jsme dorazili na pevninu