Příprava na cestu

Zase do Austrálie
V minulých letech to šlo snadno, ale letos jsem dlouho váhal. Nejprve jsem chtěl jet do Japonska, ale odradilo mne špatné počasí, které tam v létě převažuje (tajfuny, hodně prší) a skončí až v polovině října. Kvůli obživě musím být zpátky nejpozději začátkem listopadu. Nakonec jsem z několika variant vybral severozápadní Austrálii. Při loňské cestě po Aljašce jsem si uvědomil, že mne nejvíce lákají opuštěné kraje s minimální civilizací a se spoustou zvířat. V srpnu a září, které na jižní polokouli odpovídají únoru a březnu, by mělo být v tropech docela snesitelné počasí, denní teploty okolo 30 stupňů. Pojedu na jih a tak bych měl ujíždět před nastupujícím vedrem. Uvidíme, jestli si to nemaluju moc příznivě. Nicméně trochu vím o co jde, v Austrálii jsem už v roce 2005 objel východní pobřeží a udělal jsem si také okruh po Tasmánii.

Plán cesty
V zásadě plánuji pohledem na glóbus, vyberu příletové a odletové místo. Nezabývám se žádným itinerářem, mojí zásadou je, že všechno nějak (dobře) dopadne. Dávám přednost toulavému postupu, nehoní mne žádný plán, žádný stres, žádné starosti, že už jsem měl být někde jinde. Vše řeším za pochodu, využívám místní informační zdroje, hlavně turistická informační střediska. Lokální mapy jsou obvykle nejpřesnější a skoro všude zadarmo. Občas používám veřejnou dopravu, zejména z časových důvodů. Letos je jasné, že se to z Darwinu se přes Perth do Melbourne nedá za 3 měsíce na kole stihnout a tak to minimálně mezi Perthem a Adelaide nebude na kole.

[Praha] Kolo připravené na cestu

Vízum, letenka
Australské vízum je k mání na internetu, pro občany České republiky zdarma. Vyplnit nepříliš obsažný formulář v angličtině trvá tak půl hodiny a vízum jsem měl do dvou dnů. Vízum samozřejmě není v pase, je to číslo obsahující 13 číslic, které vám přijde mailem. Jaký pokrok oproti roku 2002, kdy jsem kvůli technickému mezipřistání v Brisbane při letu na Nový Zéland, musel jet na australský konzulát do Vídně a vyzvednout si tam tranzitní vízum, alespoň že bylo zadarmo. V roce 2005 už bylo vízum možné získat přes internet, ale čeští občané za ně museli platit.

S letenkou to bylo horší, rozmyslel jsem se dost pozdě a byl problém sehnat levný let v období plné sezóny. Do Darwinu se navíc mezinárodně moc nelétá. Další komplikací bylo čerstvé nařízení EU, který byly zrušeny klasické letenky a nahrazeny výhradně letenkami v elektronické formě. Tento typ letenek neuměla vystavit společnost, která létá ze Singapore do Darwinu a tak jsem musel volit okliku přes Brisbane. Výsledkem je drahý (44 000 Kč) a příšerně dlouhý let Praha - Londýn - Singapore - Brisbane - Darwin, který bude včetně čekání na přestupech trvat úděsných 40,5 hodin. Na to se teda rozhodně netěším.

Vybavení
Výbavu je potřeba přizpůsobit podmínkám a v tomto případě jsou správné informace doslova životně důležité. Vloni na Aljašce jsem se vybavil hlavně proti dešti a při té příležitosti si znovu potvrdil, že proti dešti na kole nic nefunguje. Nepromokavé oblečení je více méně neprodyšné, i když se vás reklama snaží přesvědčit o opaku. Potom je vlastně jedno, jestli promoknete shora a nebo si vlhko vyrobíte sami usilovnou jízdu a máte nepromokavé oblečení vlhké zevnitř. Funkční oblečení naštěstí rychle schne, pouze boty jsou problém; občas to trvalo několik dnů a ranní obouvání mokrých bot rozhodně není příjemným začátkem dne.

Letos to vypadá, že hlavním problémem bude palčivé slunce a nedostatek vody. Pod přilbou budu nosit šátek, který ochrání také zátylek a uši, zejména boltce mívám spálené pravidelně a tomu musím letos zabránit. Z kůže jsem vyrobil speciální chránič nosu, který zasunu do brýlí. Jsem zvědav, jak se osvědčí. Dál s sebou povezu kromě dvou litrových cyklistických lahví na vodu také 10 litrový měch, který připevním na zadní nosič. A samozřejmě tabletky na úpravu vody a výkonný vařič na převařování, abych mohl využít místních zdojů.

[Darwin] Zavazadla dorazila kompletní a bez úhony

Nejpoužívanější pomůckou při balení je váha, která pomůže vybrat správnou variantu výbavy. Je důležité to s výbavou nepřehánět, ale nezbytný základ s sebou mít musíte (věci na táboření, náhradní díly a nářadí, foťák a počítač s napájením či nabíječkou, redukci na místní zásuvky). Ušetřit lze zejména na oblečení, místo bot zásadně jen sandály, žádné zbytečnosti jako je štětka na holení (holicí krém se dá napatlat rukou), dezodoranty, knihy a podobně. Postupem času si na váhu naloženého kola zvyknu a ani kolo nadoraz nacpané jídlem a pitím mi těžké nepřijde.

Jedu tradičně na horském kole, na kterém jsem absolvoval všechny své expedice. Je to 11 let staré kolo, z původního kola zůstal jenom představec a rohy na řídítkách, ostatní už jsem několikrát vyměnil. Dokonce i rám, ten mi prasknul ještě před první cestou na Nový Zéland a v rámci desetileté záruky mi ho výrobce vyměnil zdarma. Kolo má, dnes již otřískaný, ocelový rám, to mi vyhovuje kvůli odolnosti a příznivým jízdním vlastnostem. Vybavení je na úrovni Deore LX a zatím s ním nebyly problémy.

Příprava kola je jednoduchá. Vyměním odpruženou vidlici, místo ní dám neodpruženou, tím ušetřím více než kilo na váze. Vyměním lanka a bowdeny, nové brzdové špalky, dám nový řetěz, přezuji pláště a dám nové duše. Po loňských zkušenostem z Aljašky, kdy jsem po najetí 800 km měl pravidelně 2 defekty denně, jsem letos pořídil expediční pláště Marathon XR, které by měly být obzvlášť odolné. Namontuji nosiče, na rám nalepím české vlaječky a jsem v podstatě hotov.

[Praha] Kolo zabalené ve smršťovací fólii nevypadá zrovna vábně

Další problémy s váhou čekám při odbavení na letišti. Do Austrálie je limit 20 kg, se zamhouřením obou očí tolerují 25 kg a jestliže jste nad, musíte zaplatit velmi drahou nadváhu nad původní limit (máte 26 kg, zaplatíte 6 kg nadváhu). Samo kolo s nosiči a prázdnými brašnami má tak 18 až 19 kg bez krabice, další vybavení minimálně 12 kg. Situaci komplikují neúprosné bezpečnostní požadavky, takže na palubu si nemůžete vzít menší těžké věci (nářadí, náhradní díly), protože by je sekuriťáci stejně vyřadili. Zatím jsem se při dvou cyklistických cestách na jižní polokouli nadváze vyhnul. Kolo nebalím do krabice, ale jen do smršťovací fólie, citlivé součástky chráním kartonem. Na palubu si do spacákové brašny na kolo nacpu spacák, stan a oblečení; co nejvíce oblečení na sebe. Jsem fakt zvědav, zda letos projdu odbavením, aniž by mne zkasírovali s nadváhou.

[Praha] V plné protisluneční výbavě pojedu vlastně inkognito

Nadváha se nekonala
V Praze šlo všechno jako po másle. Odbavení u British Airways proběhlo nad očekávání hladce. Zabalené kolo s nosiči a nářadím mělo 16 kilo, stejně tak krabice s vybavením. Takže 12 kilo nad limit, poplatek za nadváhu jsem odhadoval na 5 - 10 000 Kč. V zavazadle na palubu jsem měl ještě co se vešlo - stan, spacák, boty, oblečení - dalších 8 kg. Úředník u přepážky zvážil krabici, zeptal se kolegyně, zda je kolo zdarma. Ta mu to potvrdila, tak kolo ani nevážil a zavolal, ať si pro kolo přijedou z nadměrných zavazadel. A bylo to.

Jedinou možností jak si vzít pití na cestu, je koupit ho ve free shopu. Tam ho zabalí do speciálního pytlíku a to už sekuriťáci pustí na palubu. V balíčku musí být účet a tak nezbývá, když chcete vézt více pivek a konzumovat je postupně na jednotlivých přestupech, platit každé pivo zvlášť a nechat si ho zvlášť zabalit. Paní pokladní byla trochu nevrlá, ale já měl racionální důvod, to by měla chápat.

Ten den jsem nějak přitahoval průzkumy. Nejprve mi na palubě dali 4 stránkový dotazník. Pochválil jsem jim servis a hlavně kolo zdarma. Na letišti v Londýně mne zase vyhmátla paní provádějící průzkum spokojenosti s letištěm. Zodpověděl jsem asi 30 otázek a na závěr si postěžoval, že nikde nejsou vozíky a já musím těžký ranec tahat na zádech.

Let stál tradičně za bačkoru
Let do Singapuru trval přes 11 hodin a byl o to horší, že jsem seděl u okna a tak jsem nemohl moc vyrážet na oblíbené procházky v zadní části Jumbo Jetu u záchodků. Usilovně a pravidelně jsem procvičoval nohy, o trombózu rozhodně nestojím. V Singapuru jsem zašel na přepážku a zajistil si na dalších letech sedadlo do uličky.

Stěhování v Brisbane
Zavazadla byla sice odbavena až do Darwinu, ale v Brisbane jsem je musel protáhnout celnicí. Dost se na mne vyřádili. Udělali několik kontrolních otvorů do obalu kola a zkoumali, jak je čisté. Potom mi rozbalili pracně zabalenou krabici, prohlíželi stanové tyčky a kolíky, podlážku stanu. Bojí se zde zavlečení cizích semen. Naštěstí jsem to věděl a tak bylo všechno špígl nýgl. Pouze na podrážce jedné cyklistické boty zůstalo vedle "kufru" nepatrné zrníčko hlíny. Celník měl radost, že jeho práce měla nějaký smysl a běžel boty omýt. Takže bacha - do Austrálie jen s čistým vybavením.

Zavazadla jsem na vozíku protáhl k vnitrostátnímu odbavení a tam mi slečna mile sdělila, že kolo jako nadměrné zavazadlo si musím na vnitrostátní terminál dovést sám. Musel jsem se probojovat do přecpaného výtahu, kolo dovléci na stanici vlaku, dojet na teminal a tam kolo dotáhnout asi kilometr k přepážce nadměrných nákladu. Dorazil mne mladík, který to tam měl na starosti - nejdřív jsem mu to musel přinést až pod nos, aby nemusel udělat krok, a pak si ještě poručil, abych to hodil na pás. Chtěl jsem ho poslat k Brdičkům, ale pak mi došlo, že by mohl kolo ještě někde za rohem poškodit. Odlet jsem stihnul s 5 minutovou rezervou, ani jsem si nestačil dát pivko.

Darwin
Prvním dojmem bylo vedro vskutku tropické. Byl jsem fakt zvědav, jak se v tom bude jezdit. Kolo jsem smontoval před letištěm a plně naložen se vydal po velmi frekventované silnici do města, kde jsem měl v centru rezervován pokoj v hostelu. Začátky s plně naloženým kolem jsou vždy nejisté a tak pro mne bylo vysvobozením, když jsem narazil na cyklostezku. Udělal jsem si pěkný výlet okolo pobřeží a postupně začal získávat jistotu.

[Darwin] Centrum je obklopeno parkem

[Darwin] Pobřeží 500 m od centra

Město nemá žádné historické pamětihodnosti. V roce 1902 se o to postaral cyklon Tracy. Ve druhé světové válce byl Darwin jediným městem, které bylo napadeno japonským leteckým útokem. Byla při něm potopena válečná loď USS Peary, v pobřežním parku je památník.

[Darwin] V centru je spousta kaváren a hospod

[Darwin] Centrum

Darwin je hlavním městem státu Severní teritorium a proto je v něm také parlament. Pěkná budova obklopená palmami, uvnitř se o prázdninách dělala nutná údržba.

[Darwin] Parlament státu Northern Territory

[Darwin] Parlament

[Darwin] Každý předseda sněmovny je namalován jako živý

Krmení ryb
Hlavním cílem pobytu bylo nakoupit jídlo, palivo do vařiče a získat co nejvíce informací o další cestě. Přesto jsem neodolal a navštívil zdejší populární atrakci - krmení ryb. Koná se vždy za přílivu. Chleba na krmení je v ceně vstupného. Ryby si už na to zvykly a je jich spousta. Proplouvají lidem mezi nohama a nechávají se krmit z ruky do huby.

[Darwin] Populární atrakcí je krmení ryb

[Darwin] Ryby se dostavily v plném počtu

[Darwin] Ryby se neostýchaly proplouvat mezi nohami návštěvníků

[Darwin] Krmení přímo z ruky