Oklikou do Perthu

Geraldton - Dongara - Leeman - Jurien Bay - Cervantes - Nambung NP (Pinnacles) - Cervantes - Cataby - Regan Ford - Gingin - Muchea - Midland - Belmont - Perth

Problém s brašnami zatím nevyřešen
V pondělí jsem v Geraldonu objel oba cyklistické obchody, ale s brašnami jsem neuspěl - přední vůbec neměli. A měli jediný přední nosič - stejný jako jsem koupil od rošťáka v Broome. S nádobím to nebylo o mnoho lepší - prozkoumal jsem 4 obchody s kempinkovým vybavením, ale nic se nepodobalo tomu, na co jsem byl zvyklý. Nakonec jsem koupil sadu 4 hliníkových hrnců s pokličkami - velmi lehké a docela mi to vyhovuje.

[Port Denison] Nádobí po 10 dnech užívání - koroze si pochutnala, já o něco méně

Tvrdě proti větru
Do 65 km vzdálené Dongary jsem vyrazil až před jednou a říkal jsem si, že tam v pohodě budu za 4 hodiny. Protivítr síly vichřice mne vyvedl z omylu. Bylo to doslova martyrium, o každý metr jsem musel tvrdě bojovat, na rovině jsem neutáhl jízdu na největší talíř. Bylo to jako prodírat se medem. Ne nadarmo jsou zdejší atrakcí nakloněné stromy, které vítr dokáže trvale ohnout až do téměř vodorovné polohy. Čekal jsem, že to k večeru poleví, ale ani náhodou. Do kempu na Pt. Denison jsem dojížděl za soumraku a měl jsem toho plné kecky.

[jižně od Geraldton] Nakloněný strom - zdejší specialita - důsledek silných větrů od oceánu

[jižně od Geraldton] Je jasné odkud vítr obvykle fouká

Osobní rekord 171 km za den
Druhý den jsem vyrazil hodné brzy, abych v tom vichru někam dojel, foukalo silně celou noc. Okolo osmé se vítr otočil, odklonil jsem se od Hwy 1 a najel na pobřežní silnici, měl ho téměř v zádech a jel jako king. Šlo to rychle, všechno bylo náhle snadné. Nicméně mi bylo jasné, že se změní počasí k horšímu. Ale pocit z jízdy byl fantastický, vítr samozřejmé není cítit a člověk má dojem, že je to všechno jenom z něj. Pouze pohled na ohnuté keře ho vrátí do reality. Na 150 km byla vydupávka 90 výškových metru na vyhlídku a já to dal bez rozmyšlení, vůbec jsem nebyl unaven.

Pinnacles
Nambung National Park je známý jako Pinnacles Desert a je jednou z ikon západní Austrálie. Proto jsem ho nemohl vynechat a udělal si zajížďku cestou do Perthu. Přivstal jsem si, 17 km jsem ujel za necelou hodinku a tak jsem tam byl skoro 2 hodiny jediný turista. Parkem vede asi 5 km dlouhý okruh pro automobily a značená stezka pro pěší. Pohled je to úžasný, balvany vzniklé erozí mají roztodivné tvary, snad vám to fotografie trochu přiblíží. Další atrakci, alespoň pro mne, byl přistup na internet v místním obchodě s alkoholem. Pobyt mezi lahvinkami s lákavým obsahem mne trochu demoralizoval. Byl tam jediný comp, musel jsem ho odpojit od sítě a kabel připojit na svůj počítač, takže to vyžadovalo trochu šoupání nábytkem.

[Pinnacle Desert] Balvany jsou střídány pustou poušti

[Pinnacle Desert] Balvany připomínají termitiště nejen tvarem, ale i množstvím

[Pinnacle Desert] Planina s balvany

[Pinnacle Desert] Písek byl větrem vymodelován do pěkných vlnek

[Pinnacle Desert] Některé balvany byly výrazně špičaté - inu jako jehly

[Pinnacle Desert] Nejvyšší balvany mají až 5 metrů

[Pinnacle Desert] Vlevo vede vyhlídkový okruh pro auta (a kola)

[Pinnacle Desert] Pěkný ksichtík

[Pinnacle Desert] Varianty tvarů - zde něco jako .E.T.

[Pinnacle Desert] Další z povědomých tvarů v nadživotní velikosti

[Pinnacle Desert] Zatoulaný emu

[Cervantes] Thirsty Point

[Cervantes] Internet byl k dispozici v obchodu s chlastem, pak nemám psát bláboly - můj počítač je to malé nic na černé podložce vpravo od klávesnice

Celodenní jízda v dešti
V noci začalo pršet, počkal jsem do deváté, ale spíš se to zhoršovalo, tak jsem vyrazil. Pěkně naboso, abych ušetřil ponožky. Pláštěnka stála za bačkoru, trochu jsem to doma podcenil, s deštěm moc nepočítal a tak jsem byl poměrné rychle durch. Na kole se člověk pohybem zahřeje a déšť tolik nevadí do chvíle, kdy se zastaví. Logicky - žádné zastávky.

V Cataby byl kromě roadhouse ku podivu i hotel, ale my vandráci do hotelu nepatříme, tak jsem jel dál. I když před 3 roky jsem na Tasmánii v podobné situaci zjistil, že některé hotely nabízí velmi slušné a levné ubytovaní - jedna noc v hotelu ve Scotsdale vyšla na 25 AUD.

Déšť k večeru ještě přidal na intenzitě, to už jsem jel po Hwy #1. Nasadil jsem samozřejmé přední i zadní blikačku a snažil se sledovat v zrcátku předjíždějící auta. Nebyl jsem ale schopen rozeznat, zda se jedna o road train a tak jsem pro jistotu vždy, když jsem viděl v zrcátku světla, vyjel na blátivou krajnici. Člověk se musí chovat rozumně, když mu jde o život.

Chtěl jsem přenocovat na odpočívadle u Moore River, byla značena na mapě. Říkal jsem si, že si zopakuji loňské zkušenosti z Aljašky, kdy jsem jel 3 dny v dešti a spal přitom pod stanem. Je to docela zajímavý problém, celý mokrý se nasoukat do promoklého stanu, tam se osušit a co nejméně vlhkosti natáhnout do spacáku. K mému překvapeni byl poblíž odpočívadla Regan Ford roadhouse a caravan park (kemp)- v mapě, ani v dalších materiálech jsem ho nenašel.

[Regan Ford] Ruka po celodenní jízdě v dešti

Skvělí lidé
Přesto jsem nekompromisně zahnul na odpočívadlo, prohrnul se více než kilometr dlouhou cestu plnou bláta abych zjistil, že je to z poloviny pod vodou. Vrátil jsem se do kempu, červeným blátem obalené kolo a zacákané nohy až do pasu. Paní v kanceláři říkám, že chci místo pro stan na jednu noc. Začala se smát a nabídla za cenu stanu "cabin" (malá místnůstka s posteli, obvykle skoro blešárna), když budu spát ve spacáku a nebudu chtít povlečení. Za čtvrt hodiny jsem se už nahříval v horké sprše. Sušička prádla nebyla, část oblečeni jsem usušil v mikrovlnce a zbytek nad plynovým vařičem. Super boty, trochu jsem je nad BBQ nahřál a do raná byly suché.

Setkání s presidentem
Ráno to hrozilo deštěm, ale foukal silný protivítr. Docela jsem to přivítal, protože se pravděpodobné zlepší počasí. Taky se to potvrdilo, přes den pár slabých přeháněk a večer už byla obloha částečné modrá.

[jižně od Muchea] Koně si pochutnávali na jarních kytičkách

Byl pátek před dlouhým víkendem (v pondělí je svátek) a tomu taky odpovídal frmol na silnicích. Poté, co jsem se napojil na Hwy #1, to byla nepřetržitá šňůra road trainů. Asi 40 km před Perthem se silnice zhoršila, hlavně zmizela krajnice, a to i ta prašná. Místo abych obdivoval vinice a hospody ve Swan Valley, balancoval jsem na krajnici, abych udělal místo náklaďákům. Řidiči byli sice ohleduplní, ale kvůli silnému provozu v protisměru mne většinou nemohli objet a tak jsem se musel uhýbat já. Bylo to vyčerpávající a dost to zdržovalo.

Projížděl jsem městem Midland a za zatáčkou mne stopnul pán, dal mi vizitku a zajímal se odkud a kam jedu a jestli něco nepotřebuji. Byl to Noel Eddington z Cycle Touring Association, podle vizitky její prezident. Řekl jsem mu, do kterého caravan parku mířím. On mi nabídl, ze mužů přespat u nich, že má barák 1 km od kempu přes řeku. To jsem slušně odmítl s poukazem na to, ze mám rád nezávislost, pochopil to. Svěřil jsem se mu s potřebou koupit brašnu, dal mi tip na několik prodejen v Perthu.

V kempu neměli volné místo pro stan (měli celkem 4) a vůbec byli nacpaní, byl to kemp nejblíže od centra - 7 km a také začínal dlouhý víkend. Ale nedělali s tím problém. Ukázali mi 2 místa, kde si mohu stan postavit a dali mi to zadarmo, protože to nebylo oficiální místo. To je nevídaný přistup, super, u nás si to nedovedu představit. Při stavění stanu se objevil Noel se svými 2 psy a domluvili jsme se na ráno. Přijede na kole a doprovodí mne do několika prodejen. Skvělý chlapík.

[Belmont] Moje večeře na BBQ těsně před dokončením

Ráno se Noel dostavil přesně na minutu, přinesl mi cyklistickou mapu Perthu a brožuru s doporučenými trasami v okolí. Prozkoumali jsme pár prodejen. Přední brašny, které by pasovali na můj nosič jsme neobjevili, k těm par předním brašnám, které měli skladem neměli nosiče. Jako jediné řešeni připadají do úvahy zadní vodotěsné brašny Tioga (USA), pár shodně za 199 AUD ve všech prodejnách. Zatím jsem nekoupil, třeba ještě na něco narazím, mám na to 3 dny.

[Perth] Noel Eddington - prezident Cycle Touring Association

Skvělé bydlení
Když jsem před týdnem hledal na netu ubytování, našel jsem jediný volný singl v YMCA Perth za podezřele nízkou cenu 41 AUD na noc. Měl jsem obavy, ze to buď bude daleko od centra (i když tvrdili, že je to jen 10 minut pěšky) a nebo to bude nějaká blešárna. Realita předčila mé očekávání - 11 patrový poměrné nový dům se 3 výtahy, velké čisté pokoje se skříni, botníkem, stolem a několika světly - jedno dokonce umožňovalo pohodlnou četbu v posteli. Každý den čistý ručník, v noci ticho, žádné mejdany - alkohol ve společných prostorách zakázán. A v centru jsem byl opravdu za pár minut.

Mělo to jen 2 nevýhody. Nebyla tady kuchyň, na patře pouze konvice na vodu a mikrovlnka. To mi tak nevadilo, v mikrovlnce lze při troše dobré vůle ledacos ohřát a když budu chtít opéct flákotu, koupím maso a skočím na veřejné BBQ na břehu řeky, nejbližší bylo asi 500 m.

Druhý problém byl kuriózní - vždy, když jsem přijížděl nebo odjížděl na kole, začali na mne docela agresivně útočit ptáci, kteří měli hnízdo zřejmé někde poblíž. Nalétávali na mne ve vlnách a každý si snažil klovnout. A nebyly to straky, které před 3 roky na východním pobřeží Austrálie přitahovala má stříbrná helma. Ale teď mám šedou, tak nevím, co ti ptáci tak blbnou. Recepční v hostelu mi řekla, že jsou to kokabury a jejich chování je krajně netypické. Měly pifku na přilby a když občas přijedou policajti na motorkách, raději si před vjezdem na příjezdovou cestu sundávají přilby.

[Perth] Hostel YMCA

[Perth] Hostel YMCA - můj pokojík