Kangaroo Island

Adelaide - Noarlunga - Yankalilla - Cape Jervis - Penneshaw - Kingscote - Parndana - Flinders Chase NP - Penneshaw - Yankalilla - Noarlunga - Adelaide

Polostrov Fleurieu
Z Adelaide jsem typicky vyjel příměstskou železnicí, asi 25 km za levných 2,60 AUD. Kola se smí vozit kdykoliv, je-li ve voze místo. Mezi 9 až 13 a po 18 hodině v pracovní dny je přeprava kola zdarma. Krajina poloostrova Fleurieu mi velmi připomínala Nový Zéland - kopce, blízkost more, svěží zeleň, vysoké nebe a okolo silnice ohrazené pastviny s všudypřítomným dobytkem. Ježdění to bylo nádherné, sice fyzicky náročné, ale stálé proměny krajiny mne pořád udržovaly v napjatém očekávání, cože to vykoukne za nejbližší zatáčkou. Po cestě několik vesnic a městeček, všude se dalo koupit něco k jídlu, moc příjemné. Na poloostrově je několik údolí se známými vinicemi, nejznámější je McLaren Valllee - téměř 50 vinic.

Zlobilo mne řazení, zejména u těch nejlehčích převodů bylo možné řadit pouze některé kombinace. Zkoušel jsem to seřídit po cestě, ale nedařilo se, lanko bylo zkrácené nadoraz a pořád špatně. Na novém řetězu a kazetě jsem měl přitom najeto tak 200 km. V Adelaide jsem žádný problém nezaznamenal, ale je pravda, že tam to bylo pořád po rovině. Druhý den ráno jsem kolo zavěsil na strom, začal bádat a za chvilku jsem byl doma. Jak jsem cpal kolo na letišti do krabice, lanko od přehazovačky podklouzlo pod šroubem úchytu, tím se prodloužilo a proto je nebylo možné seřídit. Lanko jsem zkrátil, seřídil jeho délku a kolo zase začalo řadit jak švýcarské hodinky.

[Sellicks Hill] Kopcovitá krajina na Flinders Penninsula

[Sellicks Hill] Krajina připomínala New Zealand

[jižně od Normanville] Krásné ježdění - zeleň, stromy, moře, kopce

[Lady Bay] Pobřeží

[Second Valey] Leonards Mill - starý mlýn předělaný na hotel

[Second Valey] Galerie - docela typická pastouška

Klokaní ostrov
Byl prvním osídleným místem Jižní Austrálie. Vzhledem k tomu, ze většinu obyvatelstva tvořila pěkná sebranka - uprchlí trestanci, zběhové z lodí, velrybáři a tuleňáři - panovalo na ostrově bezpráví a vše se řešilo násilím. Naštěstí to nemělo žádny vliv na zdejší faunu, která se diky izolaci od pevniny zachovala téměř beze změny. K tomu přidejte krásné pobřeží a je vám jasné, proč je Kangaroo Island v Jižní Austrálii turistickou zajímavosti číslo 1.

Problém je se na ostrov vůbec dostat. Je tam pouze jeden přívoz mezi Cape Jervis a Penneshaw se 2 loděmi, další operátor jezdící mezi Kingscote a Wirrina vloni zkrachoval. Místo na lodi je potřeba rezervovat alespoň 14 dnu předem. To samozřejmé neplatí pro cyklisty, pro ty se najde místo vždycky. Lodní společnost toho využívá a za 45 minut trvající plavbu si účtuje nehorázných 40 AUD na osobu, plus mastné poplatky za auto. Já to měl s kolem za 53 AUD - jednu cestu.

[Cape Jervis] Ferry na Kangaroo Island

[Backstairs Passage] Mezi Austrálii a Kangaroo Island

Brown Beach
Přejel jsem navečer a spoléhal na to, že v Penneshaw bude jako v každém přístavním městě několik caravan parků, aby lidé měli kde čekat na loď. Přepočítal jsem se, vzhledem k nutnosti rezervace předem, lidé dojíždějí do Penneshaw na určenou hodinu a tím pádem tam nikdo nečeká, tudíž žádný caravan park nepotřebuje. A kde není poptávka není ani nabídka. Naštěstí bylo nejbližší tábořiště vzdálené pouze 12 km, ale přes pořádný kopec, takže jsem měl co dělat, abych to za soumraku dojel. Na tábořišti jsem byl sám a byla to paráda. Svítil úplněk, já v přístřešku potichu klohnil rýži a na měsícem ozářeném palouce se odehrávalo divadlo. Přihopkal klokan, pak další, potom malý wallaby. Za chvíli se s rachotem vyvalil z křoví vombat. K tomu řev ptáků, pokřik pelikánů ukládajících se ke spánku u pobřeží, prostě to tam žilo.

Tučňáci v Kingscote
Prvotřídní atrakci jsou malí tučňáci, kteří hnízdí v pobřežních skalách. Dospělí ptáci celý den loví v moři a za soumraku se vracejí domů, aby nakrmili mladé. V tu dobu se také konají vycházky s průvodcem. Nejlepší místo je údajně Penneshaw, v Kingscote to taky nebylo špatné. Je zajímavé, že tučňáci hnízdí v poměrně rušných oblastech - v Penneshaw hned vedle přístaviště přívozu, v Kingscote v okolí mola. Průvodci mají silná červená světla, červená údajně tučňáky neruší. Fotografovat se v tom ale nedá, blesk je zakázán. Nejsilnějším dojmem byla tudíž zima, která se do mne dala a kterou jsem zahnal až svižnou noční jízdou do několik km vzdáleného kempu.

[Prospect Hill] Pohled na jižní pobřeží - Pennington Bay

[Prospect Hill] Poloostrov Dudley

[Prospect Hill] Na horu vedou strmé schody

[Kingscote] Pobřeží u města Kingscote

[Kingscote] Pobřeží u města Kingscote

[Kingscote] Pobřeží u města Kingscote

[Kingscote] Labutě v mělké pobřežní vodě

[Kingscote] Přístaviště a molo

[Brownlow] Pelikán vyhání frajera, který mu přišel balit přítelkyni, ta spokojené přihlíží jak se o ní kluci perou

Cyklista Robert
Jak už jsem psal dříve, občas potkávám postupně v kempech tytéž lidi. To byl případ manželů zhruba v mém věku - Roberta a Eve. Robert jezdil na silničním kole a hrozně na to byl pyšný. Manželka občas řídila jejich obytné auto a on si dal svých 50 km. Samozřejmě jsem ho šíleně zajímal a zřejmě ho poněkud iritovalo, že zatímco on se plácá s Eve, já si jezdím volný jako pták. Pořád mne sledoval, co jím, kolik toho vypiju - někomu by to připadalo vlezlé, já ho chápal. A pořád si ze mne dělal srandičky a díky angličtině měl navrch.

Ale dostal jsem ho. V kempu u Flinders Chase NP s námi byl v kuchyni otec 3 dětí, vařil jim v 10 litrovém hrnci polévku. Na hrnec měl speciální termosku velikosti menší várnice (vzpomeňte na školní obědy). Když se Eve dozvěděla, že polévka vydrží teplá 24 hodin, hned byla z termosky cela divá. A líčila Robertovi, jak mu uvaří jídlo na několik dní a strčí ho do termosky. Robertovi bylo jasný, že pro 2 lidi je to blbost a dával to neverbálně jasně najevo. To byla chvilka pro mou sladkou pomstu. Říkám mu "Roberte, za 2 měsíce jsou vánoce, máš námět na perfektní dárek." Jemu se protočily panenky a vyštěkl na mne "Kup si to na kolo". Já mu s noblesou odvětil "Pro mne je to malý, vždyť víš, kolik toho sežeru". Podívali jsme se na sebe a začali se řehtat jako koně, oběma nám bylo úplné jasné, o co tady šlo.

Koaly
Přímo v caravan parku na hranici Flinders Chase National Park byl eukalyptový hájek, kde žilo několik koal. O 2 km dal byla další kolonie, kterou tvořilo údajně 25 až 30 koal. Já jich tam viděl 12, ale je pravda, že se těžko hledají. Většinou jsou zakleslé někde v rozsoše větví a spokojené chrní, nebo visí zavěšené v nemožných pozicích a jediným pohybem je pohyb čelistí žvýkajících listí eukalyptu. Mláďata jsou naštěstí čilejší. Mně se dokonce podařilo vidět koalu, která slezla na zem a přeběhla k vedlejšímu stromu. Než jsem se k ní dostal dost blízko, přišla rozjuchaná a rozeřvaná parta turistů z "dobrodružného" zájezdu a koala před těmi pitomci utekla na strom - já neměl kam. "Adventure Tours" je tady teď velká móda. Menši autobusy, které vypadají, že přežiji i ve 3. světové válce. Turistům se inzeruje, že je vezmou do těžko přístupných míst. Potom s nimi objedou notoricky známa místa a aby to nebylo blbé, občas to zkrátí prašnou silnicí.

[Hanson Bay Sanctuary] Přirozený habitat koal

[Hanson Bay Sanctuary] Koaly se dost těžko na stromech hledají

[Hanson Bay Sanctuary] Koala spokojené chrní

[Hanson Bay Sanctuary] Mládě bylo poměrné čilé a silně zábavné, lezlo přes maminu, pořád se někam cpalo

[Hanson Bay Sanctuary] Mamina se probrala z podvečerního spánku

[Hanson Bay Sanctuary] Přísný výraz

[Hanson Bay Sanctuary] Docela unikátní záběr - koala na zemi

[Hanson Bay Sanctuary] V rozsochách stromu je jim nejlépe

[Hanson Bay Sanctuary] Klokani se byli napit

Flinders Chase National Park
Na ten jsem se těšil nejvíc a musím říci, že má očekávání předčil. Tomu ovšem předcházelo trucování mého stařičkého foťáku (5 let, více než 20 000 km vytřásání na kole). Pozvolna odchází, točítka pro nastavení parametrů už moc nefungují, otočný hledáček je v některých pozicích bez obrazu (zřejmé nalomený kabel). Ráno jsem odjížděl z kempu do parku velmi brzy, abych si vyfotil Remarkable Rocks (Pozoruhodné skály) ještě bez turistů. Z příkopu na mne jukali 3 vykulení klokani, dojel jsem asi 2 metry od nich a chtěl je fotit. Foťák hlásil chybu karty, ale ani po její výměně nefungoval. Hodinu jsem ho resuscitoval - měnil baterky, měnil karty, točil a mačkal všechny ovladači elementy, třásl s nim a bouchal do jednotlivých častí. Najednou naskočil a od té doby funguje.

Remarkable Rocks a Admirals Arch
První přírodní atrakci byly "Pozoruhodné skály", zajímavý přírodní útvar. Na pevné skále asi 50 m nad mořem jsou poházený balvany velikosti rodinného domu, různé vykotlané a proděravělé. Vypadá to jako by to tam někdo vysypal kusy gigantické dětské stavebnice. Opravdu paráda.

[Flinders Chase NP] Remarkable Rock jsou nápadné už z dálky

[Flinders Chase NP] Remarkable Rock

[Flinders Chase NP] Remarkable Rock

[Flinders Chase NP] Remarkable Rocks

[Flinders Chase NP] Remarkable Rock

[Flinders Chase NP] Remarkable Rock - skála porostlá červeným lišejníkem

Několik km vzdálený, ale na dohled, je Cape de Couedic, kde je maják a proslulý "Admirálův oblouk", což je díra vykotlaná vodou ve skále, takže skála tvoři přírodní most. Vnitřní strop oblouku není hladký, ale je tvořen krápníky nebo něčím na ten způsob. Bezva, ale nejlepší na tom je, jak to okolo čile žije. Tuleni a lvouni se povalují po skalách, občas si znuděně zařvou a jdou si zaplavat. Zejména tuleni musí být často ve vodě, jinak by jim bylo moc teplo, jsou přizpůsobeni na tvrdší podmínky. Koukal jsem na to asi 2 hodiny a nemohl se odtrhnout.

[Flinders Chase NP] Maják na Cape Du Couedic

[Flinders Chase NP] V pozadí jsou Remarkable Rock

[Flinders Chase NP] Pobřežní vegetace na Casuarina Islets

[Flinders Chase NP] Pobřežní flora

[Flinders Chase NP] Casuarina Islets

[Flinders Chase NP] Admiral Arch

[Flinders Chase NP] Tuleni a lvouni v jednom chumlu

[Flinders Chase NP] Lvouni se vyhřívají na skalách

[Flinders Chase NP] Tuleni se musí často ochladit ve vodě

[Flinders Chase NP] Tuleň

[Flinders Chase NP] Mezi zvířaty panují hierarchické vztahy

Nakonec jsem zajel po prašné silnici připomínající ve svých nejhorších úsecích Gibb River Road k Rocky River a k Snake Lagoon. A aby se mi nezkrátily žíly, dal jsem ještě dalších 20 km k Hanson Bay.

[Flinders Chase NP] Les kompletně shoří a za pár let už zase bují

[Flinders Chase NP] Rocky River

[Flinders Chase NP] Krajina poblíž Snake Lagoon

[Flinders Chase NP] Tak nevím, je to hnízdo, nebo není

[Hanson Bay Road] Prašná silnička k zálivu

[Hanson Bay] Zelené řasy dávají zálivu zvláštní atmosféru

[Hanson Bay] Skála porostlá řasami

[Hanson Bay] Goana

[Hanson Bay] Goana - poté co mne vzala na vědomi, poklidně odchází

Seal Bay
Pro zpáteční cestu z ostrova jsem zvolil jižní trasu po South Coast Road a navštívil velmi známy Lachtaní záliv. Tam jsou 2 možnosti, buď si zaplatit přístup na vyhlídkový chodník (10 AUD) nebo procházku po pláži s průvodcem (14 AUD). Volil jsem dražší variantu, protože jsem se dostal výrazné blíž ke zvířatům, kterých bylo na pláži určitě více než sto. Pobřeží u zálivu slouží jako lachtaní porodnice, lachtani pěšky (plazením po ploutvích) putují do vnitrozemí až do vzdálenosti jednoho kilometru. Proto je také celá oblast uzavřená a přístup je regulován správci parku. Bylo to super, ale přece jenom - v jižní Kalifornii jsem viděl srovnatelnou kolonii rypoušů sloních a bylo je možné zblízka a zdarma pozorovat z parkoviště u silnice, pouze na pláž se nesmělo.

[Seal Bay] Pohled na záliv a vyhlídkový chodník

[Seal Bay] Kostra mladé velryby (Humpback Whale)

[Seal Bay] Důrazná domluva

[Seal Bay] Láska na první pohled

[Seal Bay] Na vycházce

[Seal Bay] Tak tohle už dělat nebudeš

[Seal Bay] Puberťáci se kočkujou

[Seal Bay] Okaté mládě

Vyspal jsem se opět na Brown Beach, ale tentokrát tam kempovalo asi 5 karavanů a další 2 party si přijely udělat BBQ. Prostě sobotní provoz. Vaření bylo snadné, vezl jsem s sebou 5 litrů pitné vody, doufám, že naposled. Další den v dešti do Penneshaw na loď a dál po stejné trase do Noarlunga. V Noarlunga jsem neomylně dojel k pobřeží asi 1 km od caravan parku, aniž bych věděl, že tam vůbec nějaký je. Prostě zkušenosti se zúročují.

Po cestě jsem zažil asi nejnebezpečnější příhodu. Pomalu jsem se po hlavní silnici hrabal do kopce. Zleva přijela autem na vedlejší mladá žena s dítětem, pokynuli jsme si, usmáli se, věděli o sobě. Překvapivě se rozjela zrovna když jsem byl před kapotou jejího auta. Podařilo se mi kolo strhnout, ona zareagovala a zabrzdila asi 5 cm od mé levé nohy. Bylo to o fous a přitom úplně iracionální.

Ráno vlakem do Adelaide, do stejného hostelu. Zašel jsem do muzea Jižní Austrálie (dost slabá směsice od vycpaných zvířat, přes aborigince, starý Egypt po sbírku nerostů). Taky jsem zaskočil do vedlejší galerie, kde jsou i obrazy českých emigrantů z roku 1948. Moc mne to ale nebralo, sbírka evropských obrazů mi připadala vyslovené slabá. Nicméně vstup je zdarma a tak se to nehodí kritizovat. Vypral jsem, doplnil zásoby a ráno vyrazím autobusem do Mount Gambier, abych se dostal do vzdálenosti, odkud se dá na kole dojet do Melbourne za těch par dnů, které mi ještě zbývají.

[Noarlunga] Přeprava kola v příměstském vlaku je bezproblémová

[Adelaide] Muzeum Jižní Austrálie - expozice pacifických kultur