Kolem kolem severozápadní Australie

Kolem kolem severozápadní Australie

Nothing compares to the simple pleasure of a bike ride. Nic se nevyrovná prostému potěšení z jízdy na kole. J.F.Kennedy

Z Jabiru do Katherine

Další cesty

Vyhledávání

Tříměsiční cyklistická cesta, start začátkem srpna 2008 v Darwinu, konec v Melbourne. Pátá autorova cesta (N.Zéland, východní pobřeží Austrálie a Tasmánie, z kanadských na mexické hranice po západním pobřeží USA, kolem Aljašky a Kanadou do USA).

Národní park Kakadu

Darwin - Humpty Doo - Corroboree - Thé Bark Huť - Aurora - Jabiru

Začátky jsou vždycky těžké
Z Darwinu jsem vyrazil plně naložen, z cvičných důvodů jsem vezl vodní vak s celými 10 litry vody. Při jízdě se ta váha pozná. Naštěstí prvních 25 km vedlo po cyklostezce a tak jsem si nemusel zvykat v plném provozu, když obzvláště na Stuart Hwy byl silný a rychlý provoz. Zažil jsem své první road trains - auta se 3 nebo 4 přívěsy. Když to mají špatně spřažené, má poslední přívěs výkyvy i půl metru do strany. Pak záleží na tom, kdy ten kmit přijde. Řidiči se mne snažili objet, když bylo v protisměru volno. Když ne, ti slušnější zahoukali a já se co nejrychleji snažil vypakovat ze silnice. Radši jsem v některých úsecích jezdil po prašné krajnici. Po odbočení na Arnhem Hwy se to silně zlepšilo.

[Arnheim Hwy] Termitiště dosahovaly úctyhodné velikosti

[West Aligator River] Tady je krokodýlovo

[West Aligator River] Krokodýli jsou krvelačné mrchy

Měl jsem toho plné kecky, a když jsem po 86 km narazil na kemp, kde měli obě největší civilizační vymoženosti - teplou sprchu a studené pivo, vyměkl jsem a dál už nepokračoval. Pro znásobení efektu jsem si to pivko dal ve sprše poté, co jsem z cyklokomputeru zjistil max. denní teplotu 46 stupňů Celsia.

[Mamukala] Habitat vodního ptactva

[Mamukala] Na ptactvo byl utěšený pohled

Jedu na 6 l/100 km
Běžně to vypadá takto. Ráno do 9 hodin je teplota snesitelná a ježdění příjemné. Před 10 hodinou je už pec rozpálená do běla a začne foukat silný vítr - v mém případě samozřejmě protivítr. Silnice je mírné zvlněná, pohodlná, ale vedro neúprosně vysává síly. Všechna protisluneční opatření fungují. Nemít na hlavě šátek, tak už mám na lebce vypálenou šachovnici podle větracích otvoru přilby. Stejně tak je zakrytí uší, nosu a zátylku účinné, obličej vůbec nemažu opalovacím krémem.

[Arnhem Hwy] Hořící les

[Arnhem Hwy] Plameny spálí veškeré drobné rostliny, stromům neublíží

Také pití jsem vyřešil dobře. Hadičkou se napiju každých 5 minut, nemusím se shýbat pro flašku. Přesto se mi první dny zahlenovaly rty a vnitřek úst, ale tělo si po pár dnech zvyklo a mám pokoj. Vypiju 6 litrů na 100 km, přitom jsem ze začátku vůbec nechodil na záchod. Měl jsem obavy, aby se to nevyvalilo třeba bokem, ale časem se tělo napustilo vodou, a už je to OK.

[Arnheim Hwy] Česká vlajka oživuje moje jednobarevné kolo

[Arnheim Hwy] Pití trubičkou je ve zdejších podmínkách bezvadné

Druhý den jsem musel udělat 125 km, abych se dostal do kempu. Zatím nejtvrdší makačka, co jsem zažil. Jel jsem přes polední výheň, stejně se není kam schovat. Poprvé jsem se dostal přes spotřebu 4000 kcal. O to vice chutnalo orosené pivko v cíli. Po cestě mi přestalo fungovat bezdrátové čidlo přenášející otáčky předního kola do cyklokomputeru. Došla baterie, která se nedá vyměnit (výrobce musí vydělat, že). Měl jsem s sebou náhradní čidlo a vyměnil je na krajnici asi za 20 minut.

Jabiru
Centrem Kakadu NP je obec Jabiru, kde je dokonce i slušný obchod s potravinami. Pouze alkohol se neprodává, jsme v národním parku. Ceny jsou zde velmi vysoké, minimálně dvojnásobné proti Darwinu a ten je už tak hodné drahý. Usadil jsem se v kempu a vyrazím do okolí.

Nourlangie
Proslulé skalní malby, údajně 20 000 (dvacet tisíc) let staré. Ale Abíci (původní obyvatelé, Aboriginals, Austrálci) se s tím moc nepárají a staré malby různě přemalovávají, obtahují a upravují. Pro nás něco nepředstavitelného, že by třeba Picasso přimaloval něco Michalangelovi na strop Sixtinské kaple. Jinak je to nádherný zážitek, malby jsou pod skalními převisy, krásná krajina a do toho řvou ptáci z lesa a nedalekého Anbangbang Billabongu (jezera).

[Kakadu Hwy] Louže při cestě

[Anbangbang Billabong] Ptáci se předváděli

[Nourlangie Rock] Skalní masiv s galerií

Klokan
[Nourlangie Rock] Klokan

[Nourlangie Rock] Tančící lidé

[Nourlangie Rock] Skalní galerie

[Nourlangie Rock] Nabulwinjbulwinj - nebezpečný duch požírající ženy

[Nourlangie Rock] Parta s bleskovým mužíčkem (vpravo)

[Nourlangie Rock] Skalní galerie

[Nourlangie Rock] Skály nad galerií

[Nourlangie Rock] Okolní krajina

[Nourlangie Rock] Zkamenělé UFO?

Arnhem Land
Koupil jsem si denní výlet do Arnhem Land. To je uzemí vlastněné aboriginci, přistup jen na zvláštní povolení, získat samostatně povolení může trvat i několik měsíců. Místní obyvatelé si vyhrazují některé podmínky, například se nesmí fotit jejich posvátná hora a její okolí. Stejně tak se smí fotit místní obyvatelé, pouze s jejich výslovným svolením. Zastavili jsme se v Oenpelli, kde žije několik stovek rodin v unifikovaných barácích. Žijí bídně, většina se přes den povaluje v prachu ve stínu stromů. Nabrali jsme průvodce - místní umělec jménem Simon - hulil jak fabrika.

[Oenpelli] Pohled na Injalak Hill

[Oenpelli] Místní umělec maluje netypicky u stolu

[Oenpelli] Ostatní malíři pracují na zemi

Injalak Hill
Název hory znamená "Tomovo dlouhé snění". Je v ni řada jeskyň a převisů, původně zde žilo několik rodin a do mezer ve skalách jsou stále pochovávány kosti zemřelých. Kresby jsou autentické, nikdo je nepřemaloval. Je to méně turisticky zaměřené než v Nourlangie, za celé dopoledne bylo na hoře dohromady jenom 15 turistů. Výklad byl rovněž zajímavý. Na některých kresbách jsou duchové "mimi", ti jsou dobří nebo zlí. Dobří člověku ukážou cestu, když zabloudí na lovu. Zato zlí způsobí, ze už rodina nešťastníka neuvidí a myslí si, že zahynul. Podle abíků tomu tak není, dotyčný je v hoře se zlým mimi.

[Injalak Hil] Simon ukazuje jednotlivé kresby