Gibb River Road

Kununurra - Emma Gorge - El Questro - Home Valey - Ellenbrae - Mt. Barnet - Manning Gorge - Imintji - Lennard River - Derby

Kununurra
Příjemný kemp s BBQ kuchyní a lednicemi, dobrá pivní parta Angličanů, Australanů a Francouzů. Když se dozvěděli, ze to chci vzít po Gibb River Road, stal jsem se velmi populárním. V informačním středisku mé nadšení pro věc schladili na bod mrazu - silnice je pro kolo téměř nesjízdná, přejezdy řek jsou nebezpečné, sežerou tě krokodýli. Trochu mne nahlodali, ale stejně jsem si řekl, že to dám. Krokodýli přece nečekají u brodu, kterými jezdí auta, to by je mohlo dost otravovat. Ledaže by nějakej krokoška byl fanda do aut a sledoval nejnovější trendy ve 4WD.

[Kununurra] Skála Ležící Budha - při pohledu z opačné strany má tvar slona

[Kununurra - Kellys Knob] Lide čekají na západ slunce na vyhlídce nad městem

Kousek za městem je malý, ale úhledný národní park Hidden Valey - krasně zerodované skály. Ještě jsem se zajel mrknout na přejezd řeky Ivanhoe - regulérní silnice vede asi 35 cm pod vodou - tento způsob přejezdu je zde docela častý a často jedině možný - most by v mokrém období smetla voda.

[Mirima NP] Zvětralé skály v národním parku Hidden Valley

[Hidden Valley NP] Skála mi připomínala Jana Žižku

[Hidden Valley NP] Typická rumělková barva skal

Šokující Gibb River Road
S kolem našlapaným jídlem až na půdu, plná nádrž vody, nedalo se to nadzvihnout. Před vjezdem na Gibb River Road jsem potkal Ala z N. Zélandu - přijel speciálně na Gibb River Road - z Darwinu busem do Kununurra, první den na cestě. Najeli jsme na to a byli v šoku. Prašná silnice, povrch je souvislá roleta, po okrajích nahrnutý písek a štěrk, takže tam to taky nejde. První reakce byla obrátit kolo a vrátit se na Hwy 1 a jet přes Halls Creek. K tomu pekelné vedro (naměřil jsem maximum 53 stupňů Celsia). Jede se tak 10 km / hod, z kopců se musí brzdit, aby to člověk v písku, drobném štěrku a prachu ustál. Kolo dostává šíleně zabrat, neustálé dynamické rázy hrozí zlomením rámu, nosičů nebo utržením brašen. Měl jsem obavy, zda otřesy přežije foťák a počítač. Proto se jezdí často ze sedla, jedině tak se dá alespoň trochu kolu pomoci. Žádné obdivování krajiny nepřipadá v úvahu, plná koncentrace na jízdu je podmínkou, pořád se přejíždí ze strany na stranu a hledá nejvhodnější stopa. Přes všechnu opatrnost jsem první den třikrát vystoupil za jízdy - kolo sice spadlo, ale já stačil včas vycvaknout boty z pedálů a zůstat na nohou. Největší problémy jsem měl se závějemi písku, ve kterých mé, jinak super skvělé pláště (Schwalbe XR Marathon), klouzaly jak na ledě.

[Gibb River Road] Al u vjezdu na Gibb River Road - to jsme ještě netušili, co nás čeká

[za Barnett River Gorge] Hluboký písek byl největší vopruz

[Lennard River] Silnice ničí pneumatiky - doporučují se alespoň 2 rezervy

Al byl nadupaný sportovec o 20 let mladší, jezdil aktivně silniční závody a závodil na horácích. Žádný ořezávátko, před několika lety jel na mořském kajaku z Austrálie (Cairns) na Novou Guineu. Na Gibb River Road jel proto, protože je to extrémní záležitost, v downunder cyklistické komunitě velmi ceněná. Odpadl však nečekaně brzy, asi po 3 km utrhl jednu ze zadních brašen (německý Ortlieb)a snažil se s tím něco udělat. Kolo na hrbolaté silnici dostávalo hrozné rány, první den mi popraskaly výztuhy na předních brašnách (měl jsem je na 5. cestě - už na to měly nárok). Stáhl jsem to páskama a ploužil se dál. Asi po 20 km u mne zastavil emigrant žijící od 1968 v Austrálii, pokecali jsme a on mi řekl, že některé úseky jsou ještě výrazné horší, že jede do Broome a že mne tam vezme. Pokušení to bylo velké, ale samozřejmé jsem odmítl, přijel jsem to projet na kole.

[Emma Gorge] Bazének na konci Emma Gorge

[Gibb River Road] Typické Kimberley

[Gibb River Road] První úsek do El Questro je dost frekventovaný - prachu bylo nadmíru

Druhý den ráno jsem byl v El Questro skálopevně rozhodnut, že nemá smysl v těchto podmínkách jet dalších 600 km, že se vrátím na asfalt a pojedu přes Halls Creek. Nicméně návštěva teplovodních pramenů v Zebedee Springs a 16 km na kole na křižovatku s Gibb River Road stačilo na to, abych na křižovatce nekompromisně zahnul doleva a vydal se vstříc několika stovkám km poskakování po roletě v prachu a vedru. Je zajímavé, ze při vyšších rychlostech, zhruba od 25 km se dá roleta docela plynule přejet bez větších otřesů. Nedalo se aplikovat moc často, nebezpečí najetí do závěje písku a následného držkopádu bylo moc velké.

[El Questro Gorge] Některé cesty k roklím se na kole jet nedaly

[Zebedee Springs] Pohodička

[Zebedee Springs] Prameny s teplou vodou

[Gibb River Road] Odbočka na El Questro

Přejezdy řek
První den jsem přejížděl 2 řeky, Pentecost River před El Questro byl široký asi 15 m, hloubka asi 30 cm, bez problémů jsem to přebrodil. Další den jsem se dostal k brodu přes stejnou řeku, ale širokou už 100 m. Všude cedule varující před krokodýly, navíc jsem přijel v nevhodnou dobu, byl vysoký příliv a tak byla řeka asi půl metru hluboká. Na dně velké kameny, nebyl jsem si jist, zda vůbec budu schopen naložené kolo protlačit. Moc se mi do toho nechtělo. Přijela rodinka se starou šunkou, za ní vozík a velmi ochotně mi nabídli, že mne převezou. Brašny jsme dali na zahrádku auta, kolo hodili na šikmou střechu přívěsu, já seděl na oji mezi autem a přívěsem a držel za zády kolo. Příšerný, málem jsem tam zakukal. Sklouzával jsem do vody, kolo přepadalo z vozíku, já se zapřel nohama do nárazníku auta, až jsem měl obavy, že ho prošlápnu. Bylo mi jasný, že když z toho spadnu, tak mne vozík přejede a o zbytky se podělí krokodýli. Ustál jsem to, ale řval při tom namáhou jako tur. Jedinou ztrátou byla cyklistická láhev, vypadla z držáku a výsměšně se pohupovala uprostřed reky. Nakonec ji vítr zavál blíže a tak jsem se zul a došel si ji vylovit.

[Pentecost River] Brod přes Pentecost River před vjezdem do El Questro

[Pentecost River] Velký přejezd řeky s krokodýly - to už jsem na kole nedal a nechal se převést autem

[Pentecost River] Jsem za vodou

Kempy, lide
První 3 dny jsem spal v kempech - El Questro a Home Valey Station jsou vybaveny poměrné luxusně - sprchy, splachovací záchody, restaurace, obchůdek s několika konzervami, žádné ovoce, ani zelenina. Po příjezdu do El Questro mi sousedi nekompromisně vnutili pivko, míjeli mne po cestě a prý si ho zasloužím. Další den mi titíž lidé v Home Valey při večerním příjezdu zatleskali a měli už pro mne připravené jídlo, o pití nemluvě.

[za Home Valey] Baobab u silnice

Za den projelo v průměru 30 - 40 aut (dohromady v obou směrech) a většina aut zastavila nebo jela souběžně a ptala se, zda jsem OK a zda něco nepotřebuji - vodu, jídlo, cokoliv. Příležitostné jsem si dělal srandu, ukázal na zpocenou, zaprášenou a zarostlou tvář a řekl - jenom malý polibek sem. No neuspěl jsem, asi by to manželé u volantu těžce nesli. Ale byla alespoň sranda. Australané jsou sportovní nadšenci a tak mi často říkali, že jsem statečný, že jsem hrdina. Já na to skromné odvětil, že je tady ještě jedna možnost - jestli nejsem blbej, když jedu takovýhle průšvih.

[Russ River] V jízdě

Jedeme s Alem
Třetí den jsem chtěl dojet do dalšího kempu - Ellenbrae Station. Poctivě jsem odseděl na kole přes 10 hodin a dal skoro 120 km, v těchto podmínkách výkon vskutku nadlidský i když bylo polojasno a vítr v zádech. Posledních 5 km byla odbočka ze silnice a něco tak příšerného jsem ještě nezažil. Za soumraku jsem kolo protlačoval závějemi písku, fakt výživné. Navíc to bylo zbytečné, v kempu jsem dostal jenom vodu, koupit se nedalo nic. Nicméně jsem se dozvěděl, ze je Al na cestě, asi 20 km za mnou. Druhý den jsem Ala dojel na jedné z jeho častých zastávek, já to jezdím pomaleji, ale v kuse. Jako jediní cyklisté na Gibb River Road (další cyklisty by nám okolo jedoucí auta napráskala) jsme se dali dohromady. Spolu jsme jet nemohli, chlapec by mne utavil. Domluvili jsme se na místě kde přespíme (žádné kempy v dosahu), ale přes dne jsme jezdili zvlášť. Často jsem ho dojížděl při jeho četných zastávkách - špatně snášel vedro.

[Russ River] V jízdě

[Barnett River Gorge] Ranní dlouhé stíny

[Barnett River Gorge] Al v plné polní hotov vyrazit

[Mt. Barnett Roadhouse] Výspa civilizace, ale obchod byl i na zdejší poměry velmi mizerně zásoben - žádná zelenina, ani ovoce

Spaní "na volno"
Snažili jsme si vybírat místa s vodou, v řekách bývají tůně, které nevyschnou ani v suchém období. Dojížděli jsme často za soumraku a první věc byla starost o vodu. Al měl filtrační pumpu, tak jsem nemusel používat pilulky na čistění vody, ani vodu převářet. Při pumpování - poměrné pracném - jsme šmírovali, zda se neobjeví krokodýli. No a potom jsme do té vody naskákali, cyklista musí udržovat v čistotě partie, které jsou v celodenním kontaktu se sedlem, jinak se mu do nich zahryzne vlk a jízda se stane utrpením. A volba mezi jistým vlkem a nejistým krokodýlem byla snadná, do vody se muselo.

[Gibb River Road] Vše se točí kolem dostatku vody - plná nádrž je zárukou přežití

[Gibb River] V suchém období je většina řek rozdělena do sady tůněk

[Kalumburu Road] Sbaleno, opouštíme tábořiště

[Hahn River] Hahn River ma údajně velmi kvalitní vodu, stejně jsme ji filtrovali

[Barnett River] Barnett River - další řeka, kterou bylo potřeba přebrodit

Výhodou těchto vandru v odlehlých krajích je, ze si člověk znovu začne uvědomovat, jak chutná jídlo. Rýže s tuňákem z konzervy má najednou chuť delikatesy, polévka z pytlíku šmakuje a poslední otlučené a zapařené jablko, které by doma nekompromisně skončilo v odpadcích, je lahůdkou, na kterou se člověk těší celý den. Ve zdejších teplotách čerstvé jídlo nevydrží, v černých brašnách, které jsou celý den na slunci je určitě přes 40 stupňů a tak i konzervovaná a sušená strava dostává zabrat. Muesli tyčinky jsou přetavený do pokroucených chomáčů, pytlíkové polévky spečené tak, že se nedají pořádně rozmíchat. Stejně je s podivem, že když jsem přes den vypil a vypotil minimálně 6 litrů a skoro jsem nesolil, nebraly mne křeče, které indikují nedostatek minerálů v těle. Zřejmě ta stará kůže, ve které přebývám, ještě není tak úplné na odpis.

Koupání v roklích
To je zde velmi populární. Samozřejmě jen tam, kde jsou jen sladkovodní krokodýli. Je to ale docela namáhavé. Jedna cesta do rokle k vodopádu trvá tak 1.5 hodiny a je to dost divoké, přelézání kamenů, skal, brodění potoků. Odměnou je super koupel v nádrži pod vodopádem. Ti, co jim to nestačí, se mohou vyšplhat nad vodopád a tam si dát ještě další koupel. Voda je průzračně čistá, teplota tak akorát, nádhera. Drsnou cestu bohužel nevydržely mé trekové sandály, rozpadly se a skončily v odpadcích.

[Manning Gorge] Invenčně řešené přeplavání dolního bazénu s věcmi uloženými v krabici ušetřilo asi 3 km obcházení po břehu

[Manning Gorge] Horní bazén pod vodopádem

[Manning Gorge] Koupání pod vodopádem bylo super

[Manning Gorge] Pózuji nad roklí

[Manning Gorge] Pohled do krajiny

[Galvans Gorge] Tato rokle je nejlépe přístupnou rokli v Kimberley - pouhý 1 km od silnice

[Galvans Gorge] Známa skalní malba

Přední nosiči - sbohem a šáteček
Na kole člověk pořád poslouchá a každý nový zvuk indikuje problémy. Ty se mi vyhly až do 250 km před cílem, kdežto Al si to vybíral od začátku do poloviny cesty. Nejprve utžená brašna, kdy si musel nechat poslat z Kununurra materiál na opravu. Potom mu odešly 2 zesílené duše (podobné jsem používal loni na Aljašce) - jedna se teplem rozpárala v délce 1 metru a u druhé se teplem rozžhavený ventilek "propálil" ven z duše. To vedro dělalo s koly divy.

Příčinu podivného zvuku jsem stále nemohl najít, byl to naprasklý přední nosič. Vše se objasnilo, když prasknul docela. Sdrátoval jsem to a jel dál. Na normální silnici by to asi obstálo, ale zde byla cesta tak mizerná, že bylo jen otázkou času, kdy mi to vletí do kola, vylágruje celé přední kolo a bude vymalováno. Naštěstí bylo asi 20 km do Imintji, kde je údajně opravna, jediná mezi Home Valey a Derby (cca 500 km). Stopnul jsem si auto a s nadějí na svaření nosiče dojel do Imintji.

[pred Imintji Store] Přední nosič nevydržel příšernou silnici - provizorní oprava na dojetí

[Imintji Store ] Oprava ve stylu udělej si sám

[Imintji] Imintji Store - další výspa civilizace - měli jablka a rajčata

Pan opravář měl velkou dílnu, ale k práci se neměl. Nekompromisně mi sdělil, ze tohle on dělat nebude a ať si to opravím sám, že je mi vybavení dílny k dispozici. Naštěstí dojel Al a tak jsme spojili "zlaté české ručičky" a "kiwi experience" (což je vlastně totéž) a nosič vyztužili velmi silným drátem. Majitel si řekl o 20 AUD za opravu, my ještě nakoupili jablka a rajčata (úplný zázrak, že to v obchodě měli) a vyrazili na tankodrom. Nosič to vydržel ještě 3 km, potom prasklo uchycení u vidlice a bylo hotovo. Odmontoval jsem ho, brašny přivázal nahoru na zadní nosič a s takto vymóděným kolem pokračoval v cestě. Na jiné chovaní kola jsem si zvykl rychle. Hlavní problém byl, že je kolo bylo tak asymetricky naložené, že se muselo při zastávkách pokládat na zem. Opření o strom většinou končilo pádem na zem. V Broome je cykloprodejna, snad tam nějaký nosič seženu.

[za Imintji Store ] Příšerná silnice pokračovala - opravený nosič praskl na jiném místě a musel jsem ho vyhodit

[Gibb River Road] Krajina zkopcovatěla a večer lilo jako z konve

[Napier Downs] Skála ve tvaru hlavy královny Victorie

[Napier Downs] Baobab se uchytí i na skále

Každá sranda jednou skonči
Poslední noc jsme strávili u mostu přes Lennard River, to je jediný most na Gibb River Road. Po setmění se plácáním do vody hlasitě projevovali sladkovodní krokodýli. Přes den občas vynořili čenich, ale v noci si začali vyskakovat. Na cestě jsme byli těsně po svítání. Do Derby vice než 120 km, prvních 10 km ještě mizerná prašná cesta, potom slušná prašná cesta střídaná kousky asfaltu a posledních 60 km úzká ASFALTKA. Nemuseli jsme si nic s Alem říkat, byla to časovka jednotlivců. Na kvalitní silnici se nohy rytmicky rozkmitaly a udělal jsem průměr přes 21 km / hod. Ovsem Al mi to nandal skoro o hodinu. V Derby jsme se navzájem pochválili, udělali poslední fotky a Alův kamarád ho vzápětí odvezl do Broome. Já si dal v nejbližší hospodě místní rybu a melbournský ležák a odjel se ubytovat do nejbližšího kempu.

[Lennard River] V noci nás budili sladkovodní krokodýli hlasitým plácáním o vodu

[před Derby] Výrazným krajinotvorným prvkem jsou termitiště

[před Derby] Uzoučká asfaltová silnice mi připadala jako zázrak - taky jsem to po ni kalil

[Derby] Poslední fotka s Alistarem - díky za dobrého parťáka

Když to zpětné hodnotím - Gibb River Road je extrémní záležitost a kdo tomu na kole nemůže odolat, ať tam jede. Mne to jednou stačilo, ale už z principu jsem to musel dát. Nevýhodou je, že k mnoha krasným místům se prostě na kole projet nedá. Kdo chce poznat co nejlépe Kimberley, ať si pronajme 4WD auto s vysokou průchodností.