Adelaide

Albany - Perth - Adelaide

Ještě k jižní častí Západní Austrálie
Oblast jižně od Perthu je civilizovaná, nebylo potřeba vozit vodu, ani zásoby jídla. Bush camping také nebyl nutný, vždy se našel příhodný caravan park. Ty jsou snad všechny vybaveny kempovou kuchyní, což obnáší rychlovarnou konvici, mikrovlnku, lednici, elektrické nebo plynové BBQ a většinou i sporák s vařiči a troubou (ten většinou zdarma, někde je vařič na mince, ale cena je velmi mírná - jde spíš o to, aby to lidi nezapomněli vypnout). BBQ je zde společensky fenomén, lidé se u toho sejdou, v klídku a při příjemné konverzaci počkají, až ti co přišli dříve dopečou svá masíčka, nikdo nechvátá, nikam se necpe, ani neříká druhému, že už to má upečené a tedy ať si to z BBQ vyndá. Zvykem je přijít se sklenicí vína, ale většinou vypijí jen tu jednu a tím to končí, žádné úporné lití alkoholu do hlavy. Čím déle jsem tady, tím více se mi zdejší životní přistup zamlouvá.

[Albany] Middleton Beach

[Albany] Middleton Beach

[Albany] Kytičky

[Albany] Pomník vojákům ANZAC (vojska Austrálie a Nového Zélandu), kteří bojovali v první světové válce

[Albany] Stromořadí vysazené příbuznými na počest vojáku padlých v první světové válce

Chladné a deštivé počasí
Je to velký rozdíl oproti tropickému severu. Přes den jezdím obvykle ve windstoperové flísce, pod šortkama letní návleky, takže už neuplatním svá čokoládové opálená kolena. Večery a noci jsou chladné, koupil jsem si teplé ponožky do mého chatrného spacáku, už je zralý na výměnu. Časté přeháňky, naštěstí málokdy trvají déle než hodinu, takže před dalším zmoknutím stačím při jízdě na kole uschnout. Skvěle se uplatnily nové brašny, jejich vodotěsnost zvyšuje velká chlopeň, kterou je překryt rolovací vodotěsný uzávěr. Z vnitřní strany chlopně je velká síťovaná kapsa na zip - snadno přístupná bez otevírání rolovacího závěru. V jedné vozím ovoce, kterým se živím na cestě, ve druhé mám zámek na kolo.

Velké stěhování
Při objednávání autobusové jízdenky z Albany do Perth jsem poslal společnosti TRANSWA žádost o rezervováni místa pro kolo, oni mají v podmínkách, že mohou velká zavazadla odmítnout. Mailem mi místo potvrdili a tak jsem k autobusu dojel bez obav. S maníkem, který nakládal zavazadla jsme se dohodli, že rozebírání kola je vopruz, akorát jsem snížil sedlo a kolo jsme natlačili pod bus nastojato. Autobus byl plné obsazen, vedle mne seděla dáma velikosti XXX+, její tukové vaky podtékaly opěradlo dělicí sedadlo a tak mi zabírala část mého prostoru. Nijak mi to nevadilo, docela jsem tady zeštíhlel.

Cesta na letiště v Perthu byla trochu náročná. V přehuštěném pátečním provozu jsem jezdil radši po chodnících. K letišti vedla část cesty dálnice, kam kola nesměla a tak byl problém najít cestu pro kolo. Nakonec jsem to po několika cyklostezkách a chodnících prokličkoval pod mosty a přes nadjezdy. Letištní terminál se na noc nezavírá. Pracovník Qantasu, u kterého jsem kupoval krabici na kolo (povinná na vnitrostátních linkách), se mne ptal kde budu spát. Když jsem odvětil, že nevím, poradil mi, ať si zalezu na sedadla támhle do kouta a sekuriťákům ať řeknu, ze čekám na ranní let. Krabice byla docela krátká - Qantas má limit 150 cm, a tak jsem musel sundat řidítka, zadní kolo a zadní nosič. Přední nosič jsem sundávat nechtěl a tak jsem musel kolo do krabice trochu natlačit.

O půlnoci provoz na letišti utichl, nafoukl jsem karimatku, vyndal spacák a docela pohodlně se vyspal. Ráno jsem čekal, o kolik mne Qantas zkasíruje. Má nejlevnější letenka zahrnovala nárok na jediné zavazadlo max. 30 kg (já mám 5 brašen + kolo) a sazebník nadváhy připomínal drahotu. Počet zavazadel jsem zredukoval na 3 - jednu brašnu jsem přihodil do krabice ke kolu, dvě brašny jsem popruhy stáhnul k sobě a jednu brašnu jsem měl na palubu. Očekával jsem útok na platební kartu, ale potvrdilo se, co mi říkali lidé - u Qantasu záleží, na koho narazíš při odbavení. Měl jsem kliku, odbavovala mne sympatická kočka. Říkala mi, máš dvě brašny, budeš zbytečné platit, vezmi si jednu na palubu. Ukázal jsem jí, že zavazadlo na palubu už mám stranou schované za sloupem. Dala mi velký igelitový pytel, já do něj brašny nacpal, přelepili jsme to páskou Qantasu a byl jsem v normě. Kolo jenom zvážila (22 kg - samotná krabice měla asi 6 kg) a poslala mne s ním na nadměrná zavazadla. Tak jsem ji vřele poděkoval - kolo mne stálo jenom těch 16,50 za krabici.

[Perth] Útulný koutek na letišti, noc jsem strávil za sedadlem vedle nápojového automatu

Servis na palubě byl překvapivé dobrý - slušná snídané, přitom nabízeli hladovým ještě jednu snídani (nedal jsem si, v očekáváni nulových služeb jsem se nacpal před letem). Za dvě a půl hodiny jsme byli v Adelaide, hlavním městě státu Jižní Austrálie. Je zde čas posunutý o 2.5 hodiny dopředu, stejně jako v Northern Territory. Zapomněl jsem na karanténu a měl v brašně nějaké ovoce a zeleninu. Začal se okolo mne motat pes s celnicí, tak jsem se jí ptal, jestli hledají drogy. Drogy ne - ovoce a zeleninu a prý jestli něco nemám. Já jsem zalhal, že nic a tak mne nechala být.

Adelaide
Město se mi nelíbí, v centru chybí řeka nebo kopce. Nicméně je v něm velice živo, spousta kaváren, hospod, jídelen (mým favoritem jsou jídelny v čínské čtvrti). Davy lidi se beze spěchu promenují po nákupních třídách přecpaných obchody, posedávají v zahrádkách restauraci, nikdo nespěchá (byla sobota). Ve městě řada soch a různých uměleckých artefaktu, snaží se to oživit. V centru je veřejná doprava zdarma, na širokých silnicích jsou namalovaný pruhy pro cyklisty. Hlavni cyklistické stezky vedou po obou březích řeky Torrens, lze po nich dojet k moři nebo naopak do kopců v Adelaide Hills.

[Adelaide] Ayers House

[Adelaide] Zachovala fontána v centru

[Adelaide] Fontána na Victoria Square

[Adelaide] Fontána

[Adelaide] Řeka Torrens teče kousek od centra města

[Adelaide] Řeka Torrens

[Adelaide] V China Townu je skvělé a levné jídlo, v této uličce bylo odhadem 30 různých asijských kuchyní, chodil jsem tam jak do závodky

[Adelaide] Socha dívky na skluzavce

[Adelaide] Prasata vyvedená v bronzu

[Adelaide] Sochy v parku

[Adelaide] Sochy připomínají figuríny z crash testů

[Adelaide] Umělecky pojaté dětské hřiště

[Adelaide] Takhle pěkně právě vypadám

[Adelaide] Umělecký objekt na hlavni nákupní třídě - Rundle Mall

Naplánoval jsem zbytek cesty
Odlet z Melbourne se nebezpečně rychle blíží a tak jsem se musel věnovat činnosti, kterou na vandru z duše nenávidím - naplánování zbytku cesty. Ve hře bylo několik variant, nakonec jsem se rozhodl jet na Kangaroo Island, po týdnu se na den vrátit do Adelaide a autobusem se přesunout cca 400 km do Mt. Gambier. Odtud do Melbourne na kole po Great Ocean Road.

[Glenelg] Centrum města

[Glenelg] Nábřeží