Victoria Highway

Katherine - Victoria Crossing - Timber Creek - Kununurra

Přejezd do Kununurra
Victoria highway spojuje stát Severní teritorium (NT) se státem Západní Austrálie (WA). Není to žádná dálnice, odpovídá tak naší silnici první třídy. Provoz je mírný, obludných, až 55 metru dlouhých, road trainů zde ale jezdí dost. Není nijak kopcovitá, pouze mírně zvlněná. Jakés takés kopce se daly najít pouze v okolí řeky Victoria poblíž Victoria Crossing. Na více než 500 km dlouhé cestě byla pouze 2 místa, která poskytuji služby (jídlo, voda, kemp). Victoria Crossing Roadhouse je osamělý "zájezdní" hostinec s kempem. Timber Creek je osada, kde žije údajně 400 obyvatel - dva kempy, dvě hospody a dokonce obchod.

[Victoria Crossing] Road train zezadu

[Victoria Crossing] Vpředu má masivní rám na odhrnování nepohodlných cyklistů

Krajina
Krajina je pořád stejná a proto docela nudná. Výjimkou jsou skalnaté úseky okolo řeky Victoria a zvlněná a skalnatá krajina začínající asi 120 km před Kununurra. Asi nejvýstižnější charakteristikou je savana - porostlá tuhou a nepodajnou žlutou trávou (spinifex), z niž vykukují termitiště a stromy. Od Timber Creek ji výrazné oživují baňaté kmeny baobabů, v suchém období bez listů. Značná část krajiny je vypálená, ale to ke zdejší přírodě patří a bez požárů by to nefungovalo.

[Victoria Hwy] Kovbojové hnali koně na nové pastviny

[Victoria Hwy] Kopcovitá krajina u řeky Victoria

[Victoria Crossing] Útesy nad řekou Victoria za svítání

[Victoria Crossing] Typický porost

[Victoria Hwy] Spálená krajina s termitišti

Jízda a režim dne
Diky převládajícím silným větrům v zádech byla jízda neuvěřitelně snadná. Běžně jsem dosahoval na 100 km přejezdech průměru těsně nad 20 km za hodinu - to je na mne hodně. Přitom jsem skoro pokaždé vezl zásobu vody okolo 8 litrů. Spotřeba vody se ustálila na 2 litry na 100 km, tělo se už dostatečné přizpůsobilo.

[Timber Creek] Relax pod baobabem

Dny jsou tady krátké a tak se musí využít. Vstával jsem těsné po páté, ve tmě uvařil a posnídal - hodně čaje, polévka, sardinky s tortilou. Klasický zdejší chleba nekupuji, v brašně se z něj stane neforemná hrouda a bez opečení v toastovači se skoro nedá jíst. Tortily se nezmačkají a chutnají lépe. Rozednívalo se chvilku před sedmou a to jsem vyrážel na cestu. Ráno žádná auta, okolo silnice zvířata - dingové, klokani a ptáci. Žádné vedro, do devíti hodin jsem měl ujeto vice než 40 km a po poledni jsem už byl na místě. Stmívá se závratnou rychlostí v 19 hodin, chvíli jsem četl při čelovce a v 8 už jsem byl zalezlý ve stanu.

Knížky jsem sice žádné nevezl, ale pořád bylo co číst. Zejména regionálně zaměřené turistické brožury, které jsou bezplatně k mání v informačních střediscích a kempech. Dalším zdrojem jsou prádelny v kempech, kam lidi odkládají přečtené knihy a časopisy a berou si místo nich jiné. Bohužel žádné vznešené čtení to nebylo, ale zase jsem získal udělal přehled o zdejším bulváru.

[Victoria Hwy] Brzy ráno je možné vidět nejvíce zvířat a ptáků

[Victoria Hwy] Východní Kimberley oživují kopce s obnaženými červenými skalami

[Victoria Hwy] Baobaby jsou velmi impozantní

[Victoria Hwy] Detail koruny baobabu

Nocování na odpočívadlech
Na silničních odpočívadlech jsou stoly a lavice, místa na oheň i se dřevem, někdy i nádrže s nepitnou vodou (původně pitnou, ale skladováním ve vedru se zkazí). Na odpočívadle je povolené zůstat 24 hodin, nocování je zde tedy legální. Jediný problém, na odpočívadlech nejsou záchody (čestnou vyjímkou je Saddle Creek), takže jsou v diametru několika desítek metrů doslova obesr... a tomu odpovídá i množství much (je jich "very much"). Poprvé jsem naivně myslel, že tam budu nocovat sám, ale opak byl pravdou. K večeru se sjelo vždy okolo 10 karavanů - co je zadarmo je populární na celém světe. Výhodou byl vždy přátelský pokec. Také se mi nestalo, aby mi někdo nenabídl studené pivko nebo něco k jídlu. Kupodivu jsem oba druhy nabídek odmítal, ale dal jsem si k nim alespoň vychladit pivko, které jsem v rámci tréninku s plnou zátěži vozil s sebou. Pivo se v brašnách ohřálo nejméně na 30 stupňů a bez vychlazení bylo nepoživatelné. S mytím jsem musel počkat na tmu, potom jsem se u nádrže s vodou vysvlékl a důkladně se umyl.

[Saddle Creek] Silniční odpočívadlo kde jsem nocoval, vyjímečně i se záchody

Odpočívadla bývají vzdálena tak 50 km. Využíval jsem je i přes den, jsou tam stíněné stoly s lavicemi, kde jsem si v poledním žáru vařil polévku a čaj. Stahují se tam ale abíci z buše a rozhodně nejsou populární. Jejich příchod donutí většinu lidí zabalit své kempinkové stolečky a urychleně odjet. Já tam zbýval jako poslední, s abíky jsem si pokynul a staral se o své. Oni pečlivě posbírali všechny špačky od cigaret, prohrábli popelnice a odkráčeli do buše vstříc šťastným zítřkům.

Očumování krokodýlů
V Timber Creek jsem si dal podvečerní vyjížďku po řece Victoria, zaměřenou na krokodýly. Ujeli jsme rychlým člunem asi 30 km jedním směrem, viděli několik pěkných kousku slanovodních potvor a také několik krokodýlích batolat, které už při délce okolo metru nahánějí pěknou hrůzu a rozhodně bych je nechtěl u vody potkat. Překvapilo mne, jak jsou krokodýli mrštní, leží nehybně u břehu jako kus klacku a náhle se sesmyknou do vody a jsou v trapu. Zajímavé, ze jsme viděli vždy jednotlivé kusy, dokonce i mláďata byla sama.

[Timber Creek] Okolí potoka Timber Creek

[Victoria River] Krokodýl u břehu

Každoročně je evidováno několik útoků krokodýlů na lidi. Známý je případ dvou cyklistů, kteří si šli umýt kola do řeky. Jednoho stáhl krokodýl a druhý vylezl na strom a tam čekal do doby, než přijelo nějaké auto. Doposud se uvádělo, že tábořit ve vzdálenosti 50 m od břehu je bezpečné. Loňského roku však na Cape York vytáhl krokodýl člověka ze stanu, vzdáleného 100 m od moře, zatáhl do vody, utopil a sežral. Takže čím dál od těch potvor, tím lépe.

[Victoria River] Krokodýl (slanovodní)

[Victoria River] Mládě slanovodního krokodýla

Karanténní kontrola na hranici
Západní Austrálie se zuby nehty brání zničení nebo narušení svého přírodního biotopu a tak jsou hraniční kontroly přísné. Do WA se nesmí dovážet žádné čerstvé ovoce a zelenina, některé druhy ořechů, dokonce ani med není povolen. Největšími nepřáteli jsou "cane toad" (druh ropuchy) a Fruit Fly (druh mouchy). Auta a tábornické vybavení má být očistěné od zbytků půdy. Kontrolu jsem projel, žádní úřednici nebyli v dohledu. Okamžitě jeden vyběhl a přivolal mne zpět. Pak už se mne jenom zeptal, jestli vím o co jde a zda něco nevezu. Hrdě jsem mu ukázal leták s výčtem nepovolených artiklů, odškrtnul si mne ve formuláři a byl jsem propuštěn do Západní Austrálie.

[Victoria Hwy] Hranice NT (Severního teritoria) a WA (Západní Austrálie) s karanténní kontrolou

Kununurra
Jedno z nejmladších mést ve WA, založené v roce 1961 při budování zavlažovacího systému řeky Ord. Ma 6 000 obyvatel, několik kempů, vybral jsem si ten v centru města. Využiju zdejší internet, den si odpočinu, vyperu, nakoupím a potom vyrazím na nejnáročnější část letošní cesty, téměř 700 km dlouhou prašnou a hrbolatou silnici vedoucí srdcem Kimberley - pověstnou Gibb River Road. Pro bezpečnou jízdu doporučují auta s pohonem všech 4 kol s vysokou průchodnosti, je potřeba přebrodit několik řek se slanovodními krokodýly. Jsem na to fakt zvědavý.

[Victoria Hwy] První km v Západní Austrálii, vzhled krajiny se vylepšil