Melbourne - konečná

Bydlení v Melbourne
Na internetu jsem si zamluvil hostel v centru města, 100 m od Federation Square. Cena 40 AUD za samostatný pokoj byla podezřele nízká, bohužel se ukázalo, že oprávněně. Byla to taková fabrika na přespání, malé pokoje, bez oken, odvětrané mezerami pod stropem, takže byl slyšet hluk odvedle. Nicméně 2 noci jsem tam bez problémů vydržel. Před 3 roky jsem si Melbourne důkladně prohlédl, od té doby přibyly další výškové budovy v okolí řeky Yarra, ale nic podstatného se nezměnilo. Chodil jsem po obchodech, což mne moc nebaví, ale potřeboval jsem koupit dárky domů. Centrum města je klasicky "vykuchané" a zaplněné obchody, mezi budovami se prochází buď podzemními pasážemi nebo krytými nadzemními koridory. Kvůli orientaci jsem s úspěchem používal kompas zabudovaný v hodinkách. Nakonec jsem nakoupil většinu věcí v ohromném outletovém centru ve Spencer street, což je asi 10 minut pěšky z centra, ale ceny jsou zde zhruba poloviční.

[Melbourne] Okolí železniční stanice Southern Cross

[Melbourne] Pohled na Yarra River z Princes Bridge

Jak už je ve velkých australských městech zvykem, i v Melbourne je veřejná doprava v centru zdarma a to v tramvajích které v obou směrech objíždějí centrum. Dále je zdarma k dispozici turistický autobus, který objíždí památky, takže je jenom na vás, jestli to pojmete jako okružní jízdu nebo ho budete používat pro přepravu mezi jednotlivými místy. Já jsem si udělal vlastní okružní jízdu na kole poslední den. Letadlo mi letělo o půlnoci, takže jsem si ráno dal zavazadla do úschovny v hostelu, projel se okolo řeky, projel botanickou zahradu, dojel do světoznámé tržnice královny Victorie. K večeru jsem vyrazil na letiště, cestu po cyklostezce jsem znal z roku 2005. V nákupním středisku nedaleko letiště jsem chtěl jako minule vytahat nějaké bublinkové fólie z kontejnerů za obchodem s nábytkem. Neuspěl jsem, kontejnery byly na zámek. Naštěstí se balík fólie dal koupit v prodejně kancelářských potřeb a tak jsem měl vystaráno. Závěrečné kilometry nebyl vůbec příjemné, velice silný nárazový vítr mne tlačil do vozovky a to ve velmi silném provozu.

[Melbourne] Botanická zahrada byla plná exotických květů

[Melbourne] Některé uličky v centru jsou počmárány výtvory místních sprejerů

[Melbourne] Federation Square je turistickým centrem města

[Melbourne] Princes Bridge a Federation Square

[Melbourne] Charakter Federation Square nejlépe vystihuje tato fotka

Bude nadváha?Tato otázka mne pronásleduje každý rok. Základem je nacpat těžké věci do spacákové brašny, kterou si beru na palubu, ale přitom se musí dávat pozor, aby v ní nezůstaly nějaké nepovolené věci. Narval jsem tam stan, spacák, cyklistické boty a další, brašna vážila přes 10 kg. Foťák, počítač a jídlo jsem měl ještě v batůžku na zádech. Zabalil jsem samostatně 2 brašny, ty jsem obalil potravinovou smršťovací fólií. Na kole jsem jednu brašnu nechal, citlivé věci ochránil kartonem z krabice a kolo obalil bublinkovou fólií a na závěr zbytkem smršťovací fólie. Krabici na kolo jsem nekupoval, sama má zhruba 6 kg a to už bych do nadváhy spadnul určitě. Věci na palubu jsem schoval za sloup a šel se odbavit. Paní od Qantasu byla evidentně na vážkách, ale nakonec po mne nic nechtěla a opět jsem vyvázl bez nadváhy. Kolo jsem ještě musel odvléci přes celou halu k přepážce nadměrných zavazadel, ale tím veškerá námaha končila. A potom už jsem se musel prokousat více 25 hodinami nudy a nedostatku pohybu, podrobit se důkladné bezpečnostní prohlídce v Londýně, kde zkoumali každý záhyb mých zavazadel a dokodrcat se lokální linkou domů.

Jak se osvědčilo nové vybavení
Samonafukovací matrací jsem nahradil 10 mm pěnovou karimatku. Kvůli váze jsme si koupil dětskou délku, ta sice váží o 12 dkg více než karimatka, ale je velmi skladná. Pod nohy jsem si dával spacákovou brašnu, přesto bylo spaní nesrovnatelně pohodlnější.

Cyklistické sandály Ken - mají krytou špičku, takže při pádu jsou chráněny prsty nohy - naštěstí jsem v praxi neodzkoušel. Sandály mají svrchní pásky z neoprenu a gumové spodky, takže schnou velice rychle. Přesto se ve vedru noha nepotí. Pár deštů jsem zažil, většinou jsem sundával ponožky, zima mi nebyla. Sandály mají kufry trochu utopené, dá s v nich docela slušně chodit i v těžkém terénu, což jsem si vyzkoušel poté, co se mi rozpadly sandály na chození.

Pláště Schwalbe Marathon XR jsou fantastické. Neměl jsem jediný defekt, přední plášť vypadal po 6500 km jako nový, zadní měl ještě dostatečný vzorek. Poměrně nízký vzorek je výhodný na upravených silnicích. V terénu se chová dobře pouze na pevném podkladu, v písku a jemném štěrku výrazně prokluzuje.

Nové nepromokavé brašny Tioga koupené v Perth. Jsou trochu menší než brašny od Sport Arsenalu, které mne v Čechách vyšly na stejné peníze. Rolovací závěry jsou kryté chlopní, ve které je síťovaná kapsa na zip. Velice šikovné, vozil jsem tam jídlo, které jsem chtěl jíst po cestě - většinou ovoce a zeleninu. Při nákupu jídla po cestě se nemusí brašny otevírat a přebalovat, kapsy jsou dost velké.

Zpětné zrcátko je v Austrálii nezbytné. Díky němu jsem včas uhýbal před obludnými "road trains", většinou jsem zastavil na krajnici a pevně držel kolo, aby mne zvířený vzduch neodfoukl. Jedno zrcátko jsem si dovezl z domova, bylo dost malé, zastrkávalo se do trubky řídítek. Nevýhodou bylo, že jsem o ně často zavadil rukou a musel je znovu nastavit, což nebylo úplně snadné. V Perth jsem koupil větší zrcátko, které se ale ukázalo jako zcela nepoužitelné. Přišroubovalo se na řídítka a mělo pružnou část pro nastavení, což byl kámen úrazu. Zrcátko se neustále chvělo, obraz byl rozklepaný, nepoužitelný. Příznačné je, že tento šmejd byl k dostání všude.

Oblečení do tropů. Vlastnoručně vyrobené kožené stínidlo na nos, které jsem měl zavěšené na brýlích, mi sice na vzhledu nijak nepřidalo, ale stínilo perfektně. Lidé se mne většinou ptali, jestli to mám po překonané rakovině kůže, ale vše pochopili, když jsem jim vysvětlil, že jsem denně více jak 12 hodin vystaven slunečnímu záření. Také šátek pod přilbou, natažený přes uši a ponechaný po legionářském způsobu přetažený přes zátylek, fungoval spolehlivě. Letos jsem také poprvé vyrazil v šortkách, alespoň někudy bylo možné vedro v tropech odvětrat. Za první týden jsem nohy osmahl do čokoládova a potom už jsem je ani nemusel mazat opalovacím krémem. Výhodou šortek bylo několik kapes, doklady jsem už nemusel vozit v tašce na krku. V jižní Austrálii bylo dost chladno, jezdil jsem s návleky na nohách. Jako nové držely dobře, ale velmi brzy ztratily pružnost a padaly ze stehen. Docela jsem se nimi natrápil, chce to co nejmenší velikost, která se ještě dá natáhnout na nohu.

Pití z pet lahve hadičkou Smart Tube (obdoba camel bagu, ale láhev jsem měl v držáku rámu) je v tropech šikovné. Ve velkých vedrech jsem usrkával každých pár minut, i na rozbitých cestách jsem pití za jízdy zvládal bez problémů. Hlavní zásobárnou vody byl desetilitrový měch od MSR, takže jsem s sebou mohl vézt nejvýše 12,5 litru, což bylo tak na hranici potřebné pro přežití. Problematická je černá barva měchu, jinou nedělají, voda se v měchu na nosiči pěkně ohřála. Vymakané jsou výpustní ventily ve třech velkostech - bylo snadné doplňovat po cestě vodu do lahví, aniž bych sundával měch z nosiče. Často jsem také věšel měch na strom a využíval ho jako sprchu.

Před odjezdem jsem vlastnoručně vyrobil velice lehkou třímetrovou prodlužovačku se 2 zásuvkami na konci. Osvědčila se náramně, nejen že jsem mohl zároveň pracovat na počítači a nabíjet akumulátor foťáku, ale často jsem mohl "sosat" elektřinu i z míst, kam bych bez prodlužky nedosáhl.

Výběr trasy a roční doby
Vybrat optimální roční dobu s ohledem na počasí byl problém vzhledem k velkému rozpětí zeměpisné šířky. Tropický sever se samozřejmě nedá jet v mokrém období (leden až březen), kdy jsou silnice opakovaně zaplavovány vodou až do několikametrové výše, často a intenzivně prší a prašné silnice jsou kvůli blátu nesjízdné. V srpnu, který odpovídá únoru na severní polokouli, ale už bylo hodně teplo, lepší by bylo vyjet o měsíc dříve. Naopak v jihozápadní Austrálii bylo začátkem října ještě docela chladno, ačkoliv zeměpisná šířka jižního pobřeží odpovídá severní Africe. Příčinou jsou zřejmě studené vody Jižního oceánu, který je ochlazován antarktickými vodami. O měsíc později by již bylo jaro v plném rozpuku a cesta mnohem příjemnější, navíc v listopadu výrazně méně prší.

Trasu v severozápadní Austrálii jsem zvolil optimálně. Neminul jsem význačné přírodní pamětihodnosti vyjma Lichtfield National Park jižně od Darwinu, který jsem ke své škodě vynechal a přitom bylo možné se po vedlejších cestách napojit na trasu do Kakadu National Park. Rozbitý a prašný Gibb River Road z Kununurra do Derby byl prvním vrcholným zážitkem a zcela specifickou zkušeností odolnosti kola, vybavení a silné vůle. Nevýhodou je, že některé přírodní atrakce jsou na kole nedosažitelné. Při autobusovém přejezdu z Broome do Minilya Roadhouse jsem o nic nepřišel (kromě ukradené brašny), krajina byla pořád stejná placka s minimem civilizace, ušetřený čas jsem využil na projetí jihozápadního cípu Austrálie jižně od Petrh. Při zajížďce do Coral Bay jsem se rozhodl nepokračovat do Exmouth, Cape Range National Park je údajně nádherný. Naštěstí jsem zajel alespoň do oblasti Shark Bay, kde je na poloostrově Peron řada pamětihodností - delfíni v Monkey Mia, pobřežní útesy na Eagle Bluff, pláže z mušliček na Shell Beach a rovněž stromatoliti (mikrobi kteří jsou údajně identičtí se svými 1900 miliónů let starými předchůdci) v Hamelin Pool. Stejně tak zajížďky do Kalbari National Park a do Pinnacles (Nambung National Park) mne zcela uspokojily.

Druhým vrcholem bylo jihozápadní pobřeží od Dunsborough do Albany - majáky na Cape Naturaliste a Cape Leeuwin, krápníkové jeskyně a vinice v oblasti Margaret River, kopcovité ježdění v deštných pralesech a malebné pobřeží. Tam už mne ale začal honit čas, druhý autobusový přejezd z Albany do Perthu a přelet do Adelaide. Kangaroo Island jsem si nemohl dovolit vynechat, ale na jízdu po pobřeží z Cape Jervis do Mt. Gambier už čas nevybyl a tak jsem se vrátil do Adelaide a přejel to autobusem. Na kole jsem absolvoval třetí vrchol vandru - Great Ocean Road.

Suma sumárum
Chtělo to mít o dva měsíce více času a začít o měsíc dříve. Ale přesto, projížďka to byla parádní, nestěžuji si.