Okolo pobřeží Indického oceánu

Port Elizabeth
Při průjezdu městem jsem musel dávat velký pozor na provoz, díry ve vozovce a ještě navigovat, rozhodně jsem se nemohl kochat nějakými pamětihodnostmi. Jak jsem později poznal, ani vlastně nebylo čím. Centrum se táhne okolo silně frekventované silnice, souběžně s ní vede dálnice. Hlavní třída je plná obchodů, ale většinou podřadné kvality a když jsem se tam později procházel, byl jsem jediná bílá (i když hodně opálená a větrem ošlehaná) tvář v davu. Taky jsem cítil, že si mne někteří lidé zkoumavě prohlížejí.

[Port Elizabeth] Bydlel jsem v centru a z toho se stala dost nebezpečná oblast, ale vlastně až po setmění

[Port Elizabeth] Pod dálnicí v centru města

Nejhezčí částí v centrální oblasti je Donkin Hill, který se vypíná asi 70 m nad mořem. Je tam řada historických budov, park, maják, kostely. Ale bohužel je to ve špatné oblasti a za tmy to rozhodně není bezpečné. Dole ve městě všechny obchody zavřou v pět odpoledne a potom už nemá význam se tam vyskytovat. Další moc hezkou lokalitou je St. George Park, dobře udržovaný park s bujnou tropickou vegetací. Na noc se zavírá a přes den v něm hlídají policisté, ale stejně jsem tam byl jediný. A to tam nezaběhnou ani běžci, kteří to raději oběhnou po silnici, než aby proběhli parkem. Lépe situovaní lidé se prostě odstěhovali do Humewoodu a Summerstrandu, asi 4 km jižně od centra. Jsou tam hezké písečné pláže, kasino, nákupní zóny a je tam bezpečno.

[Port Elizabeth] Maják a pyramida na Donkin Hill

[Port Elizabeth] Skleník v St. George Parku byl postaven v čistém viktoriánském slohu

Národní park Ado Elephant
Mike, majitel backpackeru, mi doporučil, abych si koupil výlet do národního parku Ado a soukromé rezervace Schotia. Do Ado se mi moc nechtělo, v Etosha jsem viděl tolik slonů, že to může máloco překonat. A po cestě jsem potkal lidi, kteří v Ado byli a viděli slony jenom na vzdálenost několika stovek metrů. Ale navnadil mne na tu Schotii, kde prý budou zvířata doslova na dosah ruky. Ráno v devět mne vyzvedl Peter, řidič a zároveň ranger. Před Ado jsme přibrali další 4 lidi - párek mladých Rakušáků a kanadské manžele přibližně mého věku. Byl jsem šokován, když jsem si všiml české vlajky na Kanaďanově kšiltovce. Koupil ji v Praze, na kterou oba nedali dopustit.

[Ado Elephant NP ] Největším propagátorem Česka v naší skupině byl Kanaďan Gordon, který nosil kšiltovku koupenou v Praze, v pozadí náš řidič a průvodce Peter

Oblast severně od Port Elizabeth je díky příznivému klimatu velmi úrodná. Tradičně se v ní pěstují citrusové plody. Před příchodem osídlenců zde žilo značné množství zvěře - sloni, nosorožci, lvi, buvoli, antilopy. Osadníci začali zakládat ovocnářské farmy, ale velká zvířata, zejména sloni, jim jejich úsilí hatili. Proto docházelo k masivnímu vybíjení zvířat samotnými farmáři. Ti na to ovšem nestačili a tak v roce 1919 najali majora P.J.Pretoriuse, aby zbylé slony vystřílel. Major byl velice výkonný, za dva roky zastřelil 114 slonů a ještě stačil prodat dvě odchycená mláďata do cirkusu. To vedlo ke změně názoru lidí, vyvražďování bylo na nátlak veřejnosti zastaveno a zbylých 16 slonů získalo útočiště na pozemcích farmáře J.T.Harveyho.

[Ado Elephant NP] Buvol je jedním z nejvíce nebezpečných zvířat, každý rok zabijou bůvoli několik lovců

V roce 1925 byl na 5000 hektarech založen národní park Ado, kam bylo zahnáno zbylých 11 slonů. Park nebyl oplocen a tak sloni pokračovali v poškozování úrody, čímž silně prudili farmáře. Manažer parku vymyslel, že bude slony dokrmovat, aby je udržel na území parku. Každý den jim náklaďák vozil pomeranče, ananasy, dýně, seno a vojtěšku. To bylo dobré pro turistický ruch, neboť se sloni shromažďovali na jednom místě. Ale přinášelo to i problémy. Sloni brali místo s jídlem útokem, pomeranče si brali choboty přímo z náklaďáku, často o jídlo mezi sebou bojovali. Drželi se celý den v blízkosti oblasti s krmením ve strachu, aby nepřišli zejména o oblíbené pomeranče.

Tím devastovali nejen krajinu, ale i sebe navzájem a jejich útočné chování vyvolalo řadu zranění. Krmení zvířat bylo ukončeno v roce 1979. Namísto toho byl národní park oplocen odolnými ploty z kolejnic a tlustých lan. Oplocení mělo úspěch a dnes žije v parku více než 500 slonů. Ploty fungují bezvadně, dosud se podařilo utéct pouze dvěma slonům. Nejslavnějším uprchlíkem byl slon jménem Hapoor, který byl vůdcem smečky celých 24 roků. Až v roce 1968 ho nahradil mladý slon a vypudil ho ze stáda. Ještě tentýž rok se 44 letému Hapoorovi podařilo přelézt plot parku. Dopadl špatně, svobodu si neužil, vzhledem k jeho agresivitě ho museli rangeři zastřelit.

Silně pršelo a bylo jasné, že zvířat moc neuvidíme. Nic je totiž nenutí chodit k jezírkům s vodou, když se mohou napít z kdejaké louže. Naštěstí jsme tuto část cesty absolvovali v krytém mikrobusu. Náš průvodce Peter se hodně snažil, abychom nějaké slony viděli zblízka. Konzultoval s ostatními rangery, ale ani oni neměli štěstí, sloni byli zalezlí. Ten park je totiž ohromně rozsáhlý sloni se dost často vyskytují osaměle. To je rozdíl oproti Etoshe, kde měli sloni větší smysl pro rodinný život a chodili ve zhruba 25 členných skupinách.

[Ado Elephant NP] Zebra

U vjezdu do parku byly velké cedule, které prosily řidiče, aby se vyhýbali sloním exkrementům. Žijí v nich totiž hovniválové (chrobáci) velikosti dětské pěsti a při rozmašírování hroudy pneumatikou samozřejmě zahynou. Silnice a cesty v parku byly od slonů pokálené opravdu hodně. Dospělý slon vyprodukuje denně 175 kg výkalů, přitom sní 200 kg listí a jiné vegetace. Nechápu, jak může z těch 25 kg, které v něm zůstanou, vyrůst do tak ohromných rozměrů.

[Ado Elephant NP ] Warthog je takové štětinaté prase s ošklivě tvarovaným čenichem

Bingo
Peter dostal SMSku, že se po 25 km vzdálené silničce prochází slon. Dovezl nás tam v rekordním čase a ještě jsme ho stačili vidět, než ho znechutila civilizace a zalezl zpět do buše. Potom jsme ještě viděli několik slonů tak na vzdálenost 20 metrů, takže úspěch. Lidé, kteří park projíždějí na vlastní pěst, nemají moc velkou šanci. Na Peterovi se mi líbil jeho přístup - zaplatili jste si za slony a tak vám je ukázat prostě musím.

[Ado Elephant NP] Konečně jsme narazili na slona kráčejícího po silnici

[Ado Elephant NP] Slonovi se civilizace omrzela a odchází zpět do buše

Soukromá rezervace Schotia
Po obědě, který byl v ceně zájezdu, jsme v soukromé rezervaci Schotia přestoupili do otevřeného vozu. Dostali jsme deky a ponča proti dešti a vyrazili. Cesty byly hrozné, úzké vyjeté koleje s hlubokými výmoly plnými vody. Od kola stříkala špinavá voda až na sedadla. Naštěstí mi došlo, že deky nejsou jenom proti zimě, ale taky proti stříkajícímu blátu. Rezervace je relativně malá, několik desítek čtverečních km, oplocená důmyslnou soustavou elektricky napájených plotů. Ale hned jsem věděl, že se mi tam bude líbit.

[Schotia] V tomto otevřeném autě jsme se projížděli mezi zvířaty

[Schotia] Soukromá rezervace je oplocena soustavou elektických plotů

Opravdu to byly dobře investované peníze. Rangeři měli dokonalý přehled o pohybu zvířat a tak jsme viděli všechny druhy zvířat, která tam žijí. Nádherní byly nosorožci, nejblíže asi půlmetr od auta a kdybych chtěl, mohl jsem jednomu sáhnout na roh. Naštěstí to byli pokojní nosorožci bílí. Nosorožec černý by nás asi zadupal do země. Potom žirafy, pakoni hřívnatí, impaly, elandi (antilopa losí, je to největší antilopa), kudu, zebry, hroši, krokodýli a spousta další havěti. Například jsem viděl i mongoose (promyka, mangusta), se kterým se setkávám denně, neb je to napsáno na rámu mého kola.

[Schotia] Párek nosorožců bílých na pastvě

[Schotia] Nosorožci bílí

[Schotia] Nosorožec doslova na dosah ruky

[Schotia] Žirafa

[Schotia] Detail zebry

Lvi na závěr
Vyvrcholením byli místní lvi, přesněji lvice. Lva jsme viděli asi na 10 metrů, ale byl nad to povznesen, zůstal ležet a věnoval se meditaci nebo spíše trávení potravy. Ale dvě lvice nám zablokovaly cestu a vůbec jim nevadilo, že mají auto plné lidí doslova několik centimetrů za zadkem. Až v silném dešti si zalezly pod keř a po dešti se vrátily na cestu a líně se před námi procházely a my za nimi pomalu popojížděli. Už byl večer, zapadalo slunce, fotit kompaktem nemělo cenu. Proto jsem si to už jenom užíval. Třešničkou na dortu byla skvělá večeře (v ceně) a půlhodinové noční safari s reflektory. Měl jsem toho dost, Peter po cestě vyložil ostatní a já spokojeně usnul a zaspal necelou hodinku jízdy do PE. V půl jedenácté večer mne vyložil v backpackeru, autem se otočil tak, abych nemusel přecházet ulici a rovnou z auta šel do budovy. Ještě mi ukázal několik sexuálních pracovnic postávajících na rohu naší ulice a ubezpečil mne, že v jejich případě je AIDS jistý. Já se odebral do hajan a on ještě musel udělat papíry a ráno jede stejnou štreku. A to dělá v sezóně bez odpočinku několik měsíců a je při tom vděčný, že má kšefty. Těžkej život.

[Schotia] Lvice nám blokovala cestu a nemínila se uhnout

[Schotia] Pěkná kočička, vypadá velmi nevinně

[Schotia] Už jsme ji otravovali a tak zívala nudou

[Schotia] Lvice jsou schované po keřem, pršelo dost silně

[Schotia] Přestalo pršet a tak se lvice zvedly a lenivě se producírovaly po cestě

Jeffreys Bay
V noci ještě pršelo, ale ráno po dešti zůstaly jenom louže. Obloha byla stále zamračená, ale viditelně se to lepšilo. Tušil jsem, že dnes nezmoknu. Silnice N2 na Kapské město je dálnice, po ní jsem jet nechtěl. Je to zakázané, ale to by asi nebyl tak velký problém. Spíš by mne to nebavilo, i když je to díky široké krajnici velice bezpečné. Našel jsem na mapě silnici vedoucí okolo zálivu a šel to konzultovat s majitelem hostelu. Ten mi řekl, že jsem si vybral hezkou trasu, která má pouze dvě vady. Jednak je silnice v délce několika km pod vodou, okolo stojící domy jsou ponořeny až po střechy. Je to důsledek třídenního vytrvalého deště, který zde napáchal značné škody před třemi týdny. Druhý problém je township, kterým bych musel projet a tomu se bílí důsledně vyhýbají. Tam by tě obrali o všechno a možná i klepli, tvrdil Mike.

Nakonec jsem jel po původní silnici na Kapské město. Silnice 102 se používala před postavením dálnice a nyní je to málo frekventovaná lokální silnice. Výjezd z města v délce 20 km byl bez problémů. Přitom se mi podařilo objasnit jednu jazykovou záhadu, se kterou jsem se potýkal vlastně od začátku cesty. Když jsem se ptal na cestu ve městě, často mi říkali "jeď na druhý roboj a tam odboč doleva". No jo, co je ale "roboj"? Původně jsem myslel, že je to kruhový objezd (roundabout), ale to nesedělo. Potom mi došlo, že je tím myšlena křižovatka řízená světly. Smířil jsem se s tím, i když mi pořád vrtalo hlavou, z jakého slova to vychází. Objasnil mi to až nápis "robot" na silnici před křižovatkou. Takže v běžně používaném označení světelné křižovatky v Jižní Africe má prsty český spisovatel Karel Čapek.

Potom měla silnice ještě asi 15 km obstojnou krajnici, takže jsem nemusel hlídat cvrkot ve zpětných zrcátkách. Krajnice zmizela, ale i provoz se výrazně zredukoval. Po jedné hodině jsem byl v Jeffreys Bay. Chtěl jsem jít do kempu, ale tam chtěli 220 randů za kempovací místo. To se mi nezdálo, prolistoval jsem brožuru s backapackery a hned v prvním jsem uspěl. Dostal jsem pokoj za 200 randů. Byl součástí apartmá 2 pokojů, záchodu s koupelnou a haly s kuchyňkou. Byl jsem tam sám, takže podmínky přímo luxusní. Hostel byl na skvělém místě, 30 m od pláže, 50 m od SuperSPARu, čtvrthodinku chůze do centra městečka.

[Jeffreys Bay] Domy u pláže jsou většinou nové nebo dobře udržované

[Jeffreys Bay] Indický oceán

Původně byl Jeffreys Bay malinkou nevýznamnou osadou. V sedmdesátých letech zde surfaři objevili skvělé vlny. Údajně se jedná o nejlepší surfařské podmínky v JAR. Na pláži Supertubes, u které jsem bydlel, pořádají každoročně v červnu světový pohár. V městečku vše tímto sportem žije - půjčovny vybavení, školy surfování, prodejny oblečení. Narazil jsem i na malé muzeum surfování v prvním patře největší prodejny s vybavením. Kromě surfování se sem jezdí lidé koupat. Jsou zde rozsáhlé písečné pláže, u kterých je surfování zakázáno, aby plavci nebyli ohroženi. Velkou roli hraje výrazně teplejší voda než v Kapském městě, kde se vody Indického oceánu míchají se studeným Atlantikem. To je doprovázeno realitním boomem, všechny domy nové nebo ve velmi dobrém stavu, rozsáhlá nabídka ubytování a velké množství obchodů s alkoholem.

[Jeffreys Bay] Muzeum surfování

[Jeffreys Bay] Muzeum surfování - původní surfy byly krásné dřevěné řemeslné výrobky

Storms River
Řeka Storms je klíčovou řekou v národním parku Tsitsikamma. Východiskem je Storms River Village, malá vesnička zhruba 100 km od Jeffreys Bay. Nevěděl jsem, jak daleko od PE je silnice N2 ve formě dálnice, z mé mapy to nebylo zřejmé a ani lokální mapa Eastern Cape do toho nevnesla jasno. Proto jsem se držel lokální silnice R102. Slušně kopcovitá, krajnice nebyla, ale minimální provoz a tak to nevadilo. Asi po 45 km jsem přejížděl N2 a viděl, že je to již normální silnice se širokou krajnicí. Nejbližší příležitost k přejetí na N2 se naskytla asi po 5 km. Od té doby jsem se vezl jako pán. Velice kvalitní hladký povrch, asi 2 m široká krajnice, minimální výškové rozdíly. K tomu od rána čerstvý vítr v zádech, skutečná idyla. Kvalita silnice byla zřejmě důsledkem toho, že silnice byla placená. To se mne ale asi nebude týkat, ceny na tabulích začínaly od motorek.

Řeky to zde mají těžké a každá si musela vyhlodat svůj kaňon v pobřežních skalách. Až k pobřeží se táhnou kopce zhruba ve výšce 200 až 250 metrů a potom je prudký zlom k moři. Proto je zde velké množství vodopádů, ale špatně přístupných. Přejížděl jsem most přes Storms, asi tak 10 km od ústí řeky do moře. Kaňon byl minimálně 100 m hluboký, ale velice úzký, skála je asi dost tvrdá. Na fotce to vůbec nevyznělo, z kaňonu byla vidět pouze temná čára a na řeku se už světlo v podstatě nedostalo

[20 km V od Storms River Village] Strašáci

Storms River Village je malá vesnička žijící výhradně z turistického ruchu. Ubytoval jsem se v backpackeru, ale místo toho, abych si zaplatil pokoj, jsem dal přednost kempování. Krásná travnatá plocha k tomu přímo vybízela a počasí také nezlobilo. Bonusem je láce a možnost využívat veškeré výhody hostelu, kuchyň, sprchy, večerní oheň a případně wifinu. Zde byla placená, 20 randů za hodinu, ale při ceně 70 randů za kemp to nebyl problém. Samostatný pokoj stál 350 randů, byl to double a pro jednoho zbytečně drahé. Singly tady většinou nemají a jenom ti šikovnější obchodníci nabídnou samostatnému cestovateli pokoj za lepší cenu.

Jako sci-fi v této dědině působila "emerická" restaurace s vypíglovanými cadilaky a chevrolety, obrázky Presleyho, Marylin Monroe a Beatles. Hudba nikdy nepřekročila hranici šedesátých let, jídelníček typicky americký a jídlo kupodivu velmi chutné. Byl jsem tam pečený vařený, obě večeře jsem si tam s chutí užil.

[Storms River Village] Načinčaný Chevrolet Impala z roku 1960 před místní restaurací inspirovanou 60 léty v USA

Národní park Tsitsikamma
Momentálně ode mne nemůžete čekat nějaké velké výkony na kole. Je zde tolik atraktivních míst, že bych mohl jezdit denně 40 km a pořád bych měl náplň. Konec konců, už jsem najel přes 5000 km a tak si tu dovolenou mohu dopřát. Ale vlastně jaká dovolená, co nenajezdím na kole, to našlapu pěšky.

Hlavní atrakcí NP Tsitsikamma jsou vodopády na Otter trailu. To je pětidenní trek okolo pobřeží, údajně velmi náročný, s broděním několika řek. Bývá vyprodaný rok dopředu. Jeho počáteční část je pojata také jako denní trek k vodopádu. Ten jsem nemohl vynechat a proto jsem do 13 km vzdáleného NP zajel. Trek byl hodně obtížný, zejména v cyklistických botách. Zhruba polovina 4 km dlouhé cesty vedla po pobřežních skalách a já byl velmi opatrný, aby mi na kufrech (kovové segmenty pro zacvaknutí do pedálů) neuklouzla noha. Byly tam úzké štěrbiny, kam by se noha krásně zapasovala a při špatném pohybu by byl kotník nebo koleno v pytli.

[Tsitsikamma NP] Kytičky kontrastovaly s hrubými skalami

[Tsitsikamma NP] Značení cesty k vodopádu bylo názorné

[Tsitsikamma NP] Cestou k vodopádu se odkrývaly výhledy na pobřeží

[Tsitsikamma NP] Vodopád

[Tsitsikamma NP] Pěna pod vodopádem tvořila abstraktní obrázce

Druhou atrakcí je ústí řeky Storms do moře. Kaňon je stále úzký, i když trochu širší než pod mostem, působivý, ale není fotogenický. Ústí je překlenuto visutým mostem, ke kterému vedou ještě dva další visuté mosty. Místo je pozoruhodné, v řece se prohánějí lachtani a okolní flóře dominují vznešené bílé lilie.

[Tsitsikamma NP] Jeden z malých vodopádů při pobřeží

[Tsitsikamma NP] Série tří visutých mostů umožnila přejít přes ústí Storms River

[Tsitsikamma NP] Kaňon Storms River bezprostředně před ústím do oceánu

[Tsitsikamma NP] Bílá lilie je typickou zdejší květinou

Plettenberg Bay
Vyhlášeným centrem Zahradní trasy (Garden Route) je městečko Plettenberg Bay. Centrum města se vypíná 90 m nad mořem. Je obklopeno nádhernými písečnými plážemi, kvalitní vlny pro surfování jsou samozřejmostí. Něco přes 60 km od Storms River Village, nejprve po skvělé placené N2. Stanoviště pro výběr peněz za průjezd je jediné - Tsitsikamma Plaza - ale je strategicky umístěno tak, že se nedá ani v nejmenším objet. Jiná silnice tady prostě není. Já samozřejmě neplatil, na kola nemají tarif, ale museli mne navést tak, aby jim fotobuňka nenapočítala další vozidlo. Takže do protisměru, závoře a fotobuňce se vyhnout přes trávník a potom vykličkovat okolo zábradlí.

[Plettenberg Bay] Záliv s vnitřní lagunou

[Plettenberg Bay] Pobřežní skály

[Plettenberg Bay] A to už jste paní slyšela o tom Krejcirovi?

V prvním backpackeru bylo jenom telefonní číslo. Nevadilo, o 50 m dál byl další, kde jsem zakempoval. Přestože byla neděle, byly otevřeny 3 velké supermarkety, o jídlo nebyla nouze. Potom jsem seběhl k oceánu a když se definitivně setmělo, skončil jsem v sushi restauraci a pochvaloval si ten rozdíl oproti běžné stravě.

[Plettenberg Bay] Hotel na Beacon Island

[Plettenberg Bay] Central Beach v neděli odpoledne

[Plettenberg Bay] Skály na Beacon Island

[Plettenberg Bay] Beacon Island

[Plettenberg Bay] Rybářský katamarán

Drobné závady
Letos se mi zatím vyhnuly větší problémy s kolem a výbavou. Přesto se vždycky něco najde. Před měsícem mi prasknul popruh na zadní brašně, který drží přezku zajišťující utažení brašny. Nasadil jsem oblíbené stahovací pásky a oprava byla hotová za 5 minut. Dalším problémem jsou ventilky, které se samovolně povolují a velmi mírně ucházejí, takže musím vždy po pár dnech kola dofouknout. Děje se to jen u duší Schwalbe, vyměnil jsem zadní duši za duši Panasonic, koupenou loni v Chile a od té doby zadní kolo drží. Poslední závada se objevila před dvěma dny. Praskl mi držák cyklopočítače, který byl na řídítkách. Naštěstí je přenos bezdrátový a počítač funguje i v kapse. Ale je to opruz nevědět, kolik jsem už ujel a kolik mi ještě zbývá do cíle. Počítač jsem dal do mapníku, ale displej se zamlžil a navíc zaznamenal nesmyslné teploty. Vlastně teploty byly správně, ale jak teplo je v mapníku mne opravdu nezajímá. Vyřešil jsem to zakoupením cibule a udělal si vajíčka na cibulce. Do síťky, ve které byla cibule zabalena, jsem strčil cyklopočítač a pověsil ho na přední brašnu. Jo, funguje to.

Knysna
S 55000 obyvatel je Knysna nejdůležitějším městem na Zahradní trase, která se rozkládá mezi Storms River na východě a Mossel Bay na západě. Pohodlně jsem těch 30 km z Plettenberg Bay přejel a v Knysna byl už v poledne. Potřeboval jsem nabít baterie do čelovky a GPSky, proto jsem zakotvil v backpackeru na Main Street, tedy úplně v centru a nešel do Caravan Parku, který byl na moc hezkém místě na břehu laguny. Počasí nebylo nic moc, totálně zataženo a chvílemi to vypadalo na celodenní liják. K tomu naštěstí nedošlo.

[Knysna] Gray Street

[Knysna] Kovová pana - detail sochy v přístavu

[Knysna] Přístav jachet a vyhlídkových lodí

[Knysna] Sousedství přístavu jachet

Husté osídlení má své výhody a moje brašna s jídlem je už několik dní skoro prázdná. Není potřeba dělat zásoby. V Knysna to bylo dovedeno k dokonalosti. Ve vzdálenosti 250 m od backpackeru byly 4 významné supermarkety - SPAR, Shoprite, Checkers a Pick n Pay. Nejradši mám SPAR, má pestrý sortiment, například i evropské sýry a širokou nabídku hotových jídel take away (k odnešení) a také nejmenší fronty u pokladen. A protože v backpackeru je mikrovlnka, není problém levně pořídit kvalitní oběd či večeři. SPAR v Knysna předčil veškerá má očekávání - zdejší rybářské družstvo v něm má pult, kde nabízí právě ulovené ryby. Ty jsou již očištěné a vykostěné. V nabídce bylo 8 druhů takto připravených filetů. Já si vybral 3 druhy - tedy 3 půlky ryb a oni je hned přírodně upekli, netrvalo to ani 10 minut. K tomu jsem koupil vařenou zeleninu a o skvělou večeři bylo postaráno.

Takto zajištěn jsem mohl vyrazit za pamětihodnostmi. Tak moc toho zase není. Asi 30 km od města je oblast s volně žijícími slony, ve které je několik pěších tras. O počtu slonů v této oblasti jsou spory. Optimistický odhad říká, že tam žijí 3 kusy, ale jsou i takové názory, že tam žádní sloni už nejsou. Vidět je se tedy rovná zázraku a také proto je možné tam chodit pěšky.

Největšími atrakcemi je místní laguna a v ní umístěný ostrov Thesen. V laguně se pořádají 90 minutové lodní vyjížďky. Bylo mi jasné, že při hezkém západu slunce bude plavba atraktivní. Mraky se začaly trhat a tak jsem si plavbu zakoupil. Bohužel, před odjezdem v 18 hodin se obloha definitivně zatáhla a tím plavba výrazně utrpěla. Plavba se omezila na lagunu a nevyjela na širé moře. Výjezd je 60 metrů široký, 20 metrů hluboký a střeží ho vápencové skály zvané Heads (hlavy). Angličané několikrát ztroskotali při snaze vjet do laguny a také proto považovali vjezd do laguny za jeden z nejvíce nebezpečných vjezdů do přístavu na světě. Musím říci s klasikem "zvonku to tak nevyzerá".

[Knysna] Thesen Island - nově vystavěná luxusní čtvrť na ostrově v laguně - bydlení, restaurace a obchody

[Knysna] Domy na Thesen Island

[Knysna] Thesen Island je protkaný vodou a mosty

[Knysna] Hotel a lázně TURBINE na Thesen Island mi byly tak nějak blízké

[Knysna] Vjezd do laguny mezi vápencovými skalami Heads - Angličané to považovali za nejvíce nebezpečný vjezd do přístavu na světě

Nomen omen Wilderness
Na delší jízdu na kole tady nemám nárok. Přírodní zajímavosti zde následují v těsném sledu a já nemám důvod nic z toho vynechat, líbí se mi to. Přesunul jsem se do 50 km vzdáleného Wilderness (česky Divočina), který je centrem stejnojmenného národního parku. Ten je tvořen jednak rozsáhlou písčitou pláží o délce 27 km, která je obklopena písečnými dunami a na druhé straně rozsáhlým komplexem hlubokých lesů, ve kterých naštěstí nežijí žádné nebezpečné potvory a vyhýbají se jim i zdejší hodně početní tuláci. Wilderness je malá vesnice, není v ní ani pořádný supermarket, pouze KwikSPAR, ale zeleninu, ovoce, chleba a sýr jsem tam bez problémů koupil.

Dojel jsem do 2 km vzdáleného backpackeru Fairy Knowe a s uspokojením konstatoval, že je to podle mého gusta. Majitel byl z těch, které to baví a má to jako životní poslání a samozřejmě ho to taky živí. Postavil jsem stan, jako jediný, ale před tím jsem byl seznámen s tím, co všechno tady můžu dělat. Bylo toho tak na týden. Rychle jsem přemáchnul propocené oblečení, kopečky nebyly nijak závratně strmé, ale přesto jsem se slušně zapotil. A vzápětí jsem vyrazil na majitelem doporučený 10 km trail k vodopádům. Půjčil mi permanentku do národního parku, což mi ušetřilo 90 randů. Half Collared Kingfisher Trail vede hlubokým lesem okolo řeky Tows, obtížnější místa vedou po dřevěném chodníku. Polovina se dá jet na kajaku po vodě a zbytek dojít. Kajaky byly k zapůjčení za velmi levný peníz v hostelu, ale pouze dvoumístné a nepodařilo se mi žádného parťáka najít. Ale i pěšky to byla příjemná a nenáročná tříhodinová vycházka. Trail křižoval řeku Tows ve dvou místech. Na jednom byl ponton, který jsem si za lano přitáhl od protějšího břehu a pohodlně na něm asi 7 m úzkou řeku překonal. Další možnost byla o 500 metrů dál a to skákání po kamenech přes řeku. To jsem nechal jiným, mně ten ponton zcela vyhovoval. Ptáci řvali, všechno vonělo jarem, řeka hučela, k dokonalosti scházela pouze hospoda či kiosek u vodopádu, z jejíž začouzených oken by mohl unavený člověk sledovat tu přírodní scenérii a přitom si nalít do hrdla trochu osvěžujícího moku.

[Wilderness] Písečná pláž je 27 km dlouhá

[Wilderness] Laguna řeky Touws

[Wilderness] Začátek Half Collared Kingfisher Trail

[Wilderness] Ponton přes Tows River

[Wilderness] Trail vedl lesem okolo řeky Touws

[Wilderness] Vodopád na konci trailu

Tak se ukaž, blamáž, jak je to s tou dálnicí
V noci vydatně lilo, ale po dobré večeři se mi o to lépe spalo. Bohužel měli i na této samotě u lesa dobře fungující wifinu. To je vždycky důvodem, proč se pořádně nevyspím a potom to doháním v méně rozvinutých destinacích desetihodinovými spánkovými maratóny. Ale stejně jsem se v útulném stanu (bagáž jsem nechal na kole, zamykat ho nemělo smyslu) vyválel až do půl osmé. Do 15 km vzdáleného George (200 000 obyvatel) to bylo hodně do kopce. Hlavním problémem byla rozsáhlá oprava silnice, která ji ve stoupání zúžila na jeden jízdní pruh bez definované krajnice. No a to je vždycky problém. Jak není na silnici čára označující krajnici, je to všechno jejich, a někteří méně uvážliví jedinci málem brousí svou karosérií moje zpětná zrcátka.

[Wilderness] Dům u řeky

Před George začínala dálnice na Mossel Bay. Obě mapy, které používám (mapa JAR a silniční mapa Western Cape), neměly jasně definovanou alternativní silnici, tradiční a původní R102. V GPSce jsem tu vedlejší silnici viděl, protože jsem si před pár dny on line zakoupil GPS mapu provincie Western Cape, která je velice přesná a hlavně jsou na ní uvedeny ubytovací možnosti. Musel bych zajet do George, proplétat se městem se všemi nástrahami provozu všedního dne. Jízdu na dálnici nijak nemiluju, ale nekompromisně jsem na ní najel a byl zvědavý, jak se k tomu postaví zdejší policajti. Je pravda, že se po krajnici poflakovala řada lidí s dětmi a psy, protože si zkracovali cestu z přilehlého townshipu.

Dopadlo to, jak jsem očekával. Asi dvacet policejních aut mne nevšímavě míjelo a ani je nenapadlo mi vyčinit. Zatím to tak bylo všude - policajti se přece nebudou handrkovat s nějakým chudým cizincem (kolo, vlajka), ze kterého nic nekápne a ještě by ho měli, v rámci bezpečnosti, odvézt na normální silnici (tak by to udělali v USA a Kanadě). Díky 2 metry široké krajnici to pro mne bylo velmi bezpečné. Žádné složité křižovatky s jinými dálnicemi, pouze běžné sjezdy a příjezdy a ty jsem s přehledem ohlídal. Pouze jeden úsek byl kritický - prudký sjezd k řece, kde byl most zúžený pouze na dva jízdní pruhy a na krajnici už jim nezbylo. Počkal jsem v půlce kopce a když nic nejelo, rozfofroval jsem to na most. Stihl jsem to akorát, těsně za zády mi přejížděl přes most dřevařský kamion.

Přestalo mne to bavit, tak jsem vypadl na souběžnou R102, která se vynořila vedle dálnice. Po deseti km mne to zase přivedlo na dálnici a tak už jsem to po ní dojel. V Mossel Bay jsem narazil na cyklistickou prodejnu, ve které kupodivu měli náhradní držák na můj cyklopočítač. Bylo tam asi 10 cyklistů a zdálo se mi, že mluví rusky. Byla to parta Ukrajinců (a inek), kteří jeli nalehko z Joburgu do Cape Townu, za zády jim jel mikrobus se zavazadly a vlekem na kola, kdyby někdo nemohl šlapat.

[Mossel Bay] Penzisti se věnovali bowlingu

Původně jsem chtěl jít do Caravan Parku na Point, ale nelíbil se mi a cena zřetelně převyšovala kvalitu (190 randů). Našel jsem si backpacker kousek od centra za 230 randů, sprcha a záchod na pokoji, velmi slušná wifina nádavkem (zase jsem se nevyspal). Prošel jsem centrum města, které se vypíná několik desítek metrů nad mořem a nabízí pěkné výhledy. Líbil se mi zdejší maják, snad se vám budou líbit jeho fotky. Zítra opustím pobřeží Indického oceánu a pojedu otestovat zdejší vinice.

[Mossel Bay] Maják v pozdním odpoledni

[Mossel Bay] Maják za soumraku