Kapské město

Základní orientace
Díky čtyřem výrazným horám je orientace v Kapském městě velice snadná. Nejblíže oceánu leží Signal Hill (Signální hora) vysoká 350 m. Až na vrchol vede silnice a parkoviště na vrcholku je oblíbeným místem pro sledování západu slunce nad Atlantikem a nabízí nevšední výhledy na centrum města, Národní stadion a Table Bay se zábavním a nákupním komplexem V & A Waterfront. Původně se kopec jmenoval Lion's Rump (Lví kýta), protože navazuje na Lion's Head (Lví hlavu), kuželovitou horu 689 m vysokou. Ta je centrem padákového létání a výstup na vhodné startovací místo s těžkým padákem v batohu je slušným sportovním počinem. Dominantou města je Table Mountain (Stolová hora), rozsáhlý masiv s nezvykle plochým a rozsáhlým vrcholem ve výšce 1088 m. Hora je obrácena k městu strmou, téměř kolmou skalní stěnou několik stovek metrů vysokou. Na západní straně z plochého vrcholku vyčnívá zub, z něhož se při bližším zkoumání vyklube horní stanice lanovky. Poslední horou je Devil's Peak (Ďáblův vrch) 1000 m vysoký.

[Cape Town] Ulice před hostelem Zebra Crossing

[Cape Town - Gardens] Podvečerní pohled z chodníku před hostelem Zebra Crossing

[Cape Town - Waterfront] Postavit takovou horu dá hodně práce a jak vidíte, pořád se to dílo musí udržovat

První průzkum města je vždy velice materialistický. Nejdůležitější je, kde se dá koupit jídlo a nějaké dobré pití. Obé bylo doslova za rohem. Do centra dva kilometry po rušné Long Street, lemované hospodami, backpackery, levnými i drahými restauracemi, obchody s oblečením a africkými řemeslnými výrobky. Na odpoledne to stačilo a přitom jsem viděl podstatnou část centra.

[Cape Town] Long Street je pestrá směsice hospod, backpackerů, hotýlků a k tomu přidružených služeb

Další den jsem věnoval blížícímu se odjezdu. Našel jsem na webu nejbližší cyklistickou prodejnu, řekl si o krabici na kolo a oni mi ji prodali za 50 randů. To bylo na mých cestách vůbec poprvé, kdy mi krabici nedali zadarmo. Dál jsem koupil obalový materiál na zbytek vybavení - krabici, lepicí pásky, smršťovací fólii. Na letiště se dostanu shuttlem, který mne vyzvedne v dohodnutý čas v hostelu. To je příjemné, nebudu muset balit na letišti. Navíc tam údajně neprodávají krabice na kole a jet s krabicí ve zdejším silném větru by bylo o ústa. Hodně to se mnou cvičilo, než jsem ji těch 7 bloků odnesl do hostelu a to jsem šel pěšky.

Vysušil jsem veškeré tábornické vybavení - stan, spacák, karimatku. Vyčistil benzinový vařič a zbylý bezin vylil. Špinavé oblečení jsem dal vyprat v hostelu. Za 25 randů byl jeden load (náplň) pračky, sušičku neměli, ale prádlo bez problémů do večera uschlo.

V & A Waterfront
Odpoledne jsem se šel podívat na V & A Waterfront, kde V znamená Viktoria a A je Alfréd. Řada lidí si to přitom plete a myslí si, že A je za Alberta, manžela královny Victorie. Nikoliv, je to Alfréd, její syn, který jako první člen britské královské rodiny navštívil Jižní Afriku v roce 1867. Jmenují se zde po něm ulice v několika městech a taky vyhlášený horský průsmyk. Waterfront leží u zálivu Table Bay, pěší přístup z města není napoprvé úplně jednoduchý, hlavně kvůli frekventované čtyřproudé silnici, kterou je potřeba přejít. Začátek vypadá nevábně, doky a opravované lodě, hluk, prach, špína, rozkopané chodníky. Když toto překonáte, jste v turistické oáze. Příjezd autem je mnohem příjemnější.

[Cape Town - Waterfront] Suchý dok je připraven přijmout další loď k opravě

[Cape Town - Waterfront] Vyhlídková plavba v přístavní čtvrti

[Cape Town - Waterfront] Taky něco pro děti

Bez ohledu na jméno je to nejpopulárnější místo pro strávení denní doby v Cape Townu. Nočnímu životu se tady moc nedaří, je to přece jenom více než kilometr z centra. Na paření je nejlepší Long Street. Samozřejmostí je velké nákupní středisko, ve kterém najdete vyhlášené světové značky a spoustu ostatních drahých obchodů. K mé smůle se sem moc obchodů s hračkami nevešlo a já vždy potřebuji nakoupit dárky pro 4 vnoučata. A jak nabývají rozumu, tak je nemohu odbýt standardním čínským plastovým kýčem. Obchody s hračkami byly jen dva, jeden úplná hrůza. Ve druhém bych si vybral, ale pro oba nejstarší kluky, bratrance, musím kupovat identické věci, včetně barvy a když bych to neudělal, byl by oheň na střeše. A bohužel to, co se mi líbilo, měli pouze vždy v jednom exempláři. Bylo mi jasné, že hračky budu muset koupit jinde.

[Cape Town - Waterfront] Dominanta z přepravek od limonády

[Cape Town - Waterfront] Clock Tower neboli Věž s hodinami

[Cape Town - Waterfront] Nobelovo náměstí se 4 jihoafrickými nositeli Nobelovy ceny míru (Luthuli, Tutu, De Klerk, Mandela)

[Cape Town - Waterfront] Nákupní středisko v přístavu

City Sight Seeing Cape Town
Tak se jmenuje společnost, která provozuje turistické autobusy. Koncept je to skvělý. Jezdí se v červených dvoupatrových autobusech známých z Londýna. Mají uříznuté střechy, většina lidí sedí nahoře a smaži se na slunci a při tom čelí silnému větru. Jsou zde dvě trasy - červená je městská se zastávkou u lanovky na Table Mountain a modrá více zajíždí na poloostrov a nejvzdálenějším místem je Hout Bay. Trasy se na atlantickém pobřeží od Camps Bay až do Waterfront překrývají, ale to vůbec nevadí. Pobřeží je tak krásné a zajímavé, že tam člověk pokaždé najde něco nového. Systém hop in - hop off je taky skvělý, vystoupit lze na jakékoliv zastávce a potom zase naskočit do jiného autobusu.

Nejvýhodnější je koupit dvoudenní lístek, který po dva následující dny platí na libovolné trase. Stojí 250 randů (220 při koupi on-line, ale chtějí vytištěnou vstupenku, aby mohli slíznout čárový kód) a zahrnuje navíc projížďku po kanálech v přístavu a večerní sledování západu slunce ze Signal Hill, které lze jinak koupit samostatně. Na jednodenní či dvoudenní lístek je navázána řada slev například v muzeích, proto se vyplatí lístek vyhodit až po odjezdu z Cape Townu. Ti, kteří mají ve věcech pořádek, si lístek mohou schovat a uplatnit z něj 10% slevu na turistický bus provozovaný touto společností v jiném městě.

Našel jsem si zastávku červeného autobusu asi 5 minut chůze od hostelu. Koupil jsem lístek v autobusu, k němu dostal sluchátka a už jsme jeli. Ze sluchátek se řinula řada údajů o projížděné oblasti, velmi zasvěcených a k tomu zábavně okořeněných osobními osudy, zajímavostmi, příběhy ze života. To připravili profíci a bylo to opravdu znát. Výběr z asi 10 jazyků, česky samozřejmě ne. Já se k tomu navíc bavil na akci "fotím co vidím". Většina lidí fotila za jízdy, kdy se autobus znatelně natřásal a výhled byl zacloněn zástavbou nebo stromy. U šedesátiletých paniček s kompakty mi to nevadí, ale mladí lidi s full frame zrcadlovkami by měli vědět, že z takového cvakání nikdy nic není. No však on je život naučí.

[Cape Town] Na palubě turistického autobusu

Nahoru na horu
Vystoupil jsem u dolní stanice lanovky na Stolovou horu. Vypadalo to bledě. Lanovka kvůli větru nejezdila, ale přesto už lidé zařezávali ve 45 minutové frontě. Abyste rozuměli, čeká se ve vyhrazeném prostoru, kde jsou značky pro každých 15 minut předpokládaného čekání. Měl jsem tedy 45 minut k pokladně, ale lanovka nejela. Personál nás informoval, nejdříve to spustíme za hodinu. To hodně lidí psychicky nevydrželo a z fronty odešlo. Tak jsem se postupně propracoval na 15 minut. Byl jsem rozhodnut se na horu dostat stůj co stůj. Kdybych měl auto, dá se odjet po silnici na místo, ze kterého trvá výstup necelé dvě hodiny. To byly plané úvahy, prostě jsem čekal. Nakonec to nebylo tak hrozné a po 90 minutách čekání jsem byl na kopci.

Lanovka má 1200 metrů dlouhé lano (z dolní na horní stanici), kapacitu 65 lidí v kabině, 800 za hodinu. Lana jsou napínána protizávažím, každé má 134 tun. Kvůli silnému větru má každá kabina nádrže na vodní zátěž 4000 litrů vody, přitom kapacita je 5200 kg. Vodní zátěž se v případě potřeby vypouští na horní stanici a tím se doplňují zásoby pitné a užitkové vody. A co je fakt zajímavé, podlaha kabiny se v průběhu jízdy otáčí. Údajně kvůli stabilizaci při velmi silném větru. Ale otáčení bylo pomalé, při cestě nahoru jsme udělali asi 270 stupňů. Určitě to lze regulovat, při cestě dolů se nás hoši obsluhující kabinu ptali, zda chceme otáčení vypnout.

[Cape Town - Table Mountain] Horní stanice lanovky, Lion's Head v pozadí

[Cape Town - Table Mountain] Na vrcholové plošině Stolové hory je plastický model všech kopců v okolí

Vrcholek je plochá skalnatá planina, na které jsou vyznačeny 3 procházkové okruhy - 15 minutový Dassie walk, 30 minutový Agama walk a 45 minut trvající Klipspringer walk. Většina lidí volí to nejkratší, protože nemá odpovídající oblečení a nahoře hodně fouká a je tam zima. Já byl připraven a proto jsem si chutí užil tu nejdelší procházku. Výhledy jsou to nádherné, na město, na záliv, na opačnou stranu na Camps Bay a potom výhledy až k Mysu Dobré naděje, který ale z vrcholu hory vidět není.

[Cape Town - Table Mountain] Výhled na Lví hlavu, silnici na Signal Hill a na centrum Kapského města

[Cape Town - Table Mountain] Výhled na Camps Bay

[Cape Town - Table Mountain] Atlantické pobřeží se táhne k městu Table View

Camps Bay a další
Sjel jsem dolů z hory lanovkou jako správný mastňák. Vzhledem k mým botám bych raději šplhal nahoru, než sestupoval dolů. Hopsnul jsem na červený autobus a nechal se dovézt do mondénního střediska Camps Bay. Ze sedla mezi Table Mountains a Lions Head jsme jeli po stejné silnici, kterou jsem do Cape Townu přijížděl. Přestože jsem jel v mracích a mlze, cestu a některé význačné budovy jsem si pamatoval. Potom jsem střídavě vysedal a nasedal. Prošel jsem se po Camps Bay, došel kus do Clifton a prohlédl si zdejší čtyři pláže, které se postupně specializovaly - první je rodinná, na druhé se rády ukazují celebrity, třetí obsadili buzeranti a lesby a co je na čtvrté ani nevím, neboť jsem to na začátku třetí pláže vzdal a vrátil se k busu. Přitom Clifton je vůbec nejdražší destinací, všichni tam chtějí trávit dovolenou a jenom parkovací místo pro auto prý stojí jako malý dům kdekoliv jinde. Je to dáno přírodními podmínkami, strmý svah, do něho zaříznutá silnice a každá rovná plocha se musí za drahé peníze vybudovat. Moře při tom vůbec není ke koupání. V létě je zde studenější voda než v zimě. To způsobuje vítr, který teplou povrchovou vodu odfoukne na moře a původně teplou vodu nahradí studená. Teplota vody se v létě pohybuje mezi 9 a 14 stupni Celsia. Atlantik prostě ke koupání není a nejlepší je zajet na pláže Indického oceánu k Muizenbergu. K večeru jsem se vrátil do Waterfront a absolvoval bonusovou vyjížďku lodí po kanálech.

[Camps Bay] V pozadí Stolová hora s horní stanicí lanovky

[Sea Point] Lví hlavu nelze přehlédnout

[Cape Town - Mouille Point] Maják barevně osvěžuje okolí

[Cape Town - Mouille Point] I v takovémto prostředí se daří surfařům

[Cape Town] Národní stadion je zajímavá a stylově čistá stavba

Botanická zahrada Kirstenbosch
Následující den byl daný, musel jsem využít dvoudenní jízdenku na autobus. Naskočil jsem na modrou linku a nechal se odvézt na vnitrozemskou stranu Table Mountain. Vystoupil jsem u botanické zahrady v Kirstenbosch a v této mimořádně rozlehlé zahradě strávil několik velmi příjemných hodin. Udivující je rozloha pozemků, které původně vlastnil diamantový magnát a osoba formující svým vlivem rozsáhlá africká území - Sir Cecil Rhodes. Ten byl za svého života vnímán velmi kontroverzně, ale díky závěti se názor po jeho smrti změnil a dnes je to jedna z jihoafrických ikon, která je hodnocena téměř výhradně pozitivně. Nejvíce jsem si užil rozlehlou část zahrady věnované fynbosu. To jsou sice jen čtyři základní druhy rostlin, ale počet variací je ohromný a pohled z blízka přímo úchvatný.

[Kirstenbosch] Botanická zahrada je velmi příjemné místo

[Kirstenbosch] Botanická zahrada

[Kirstenbosch] Socha v botanické zahradě

[Kirstenbosch] Socha v botanické zahradě

[Kirstenbosch] King protea - jihoafrická národní květina

[Kirstenbosch] Fynbos ve žluté mutaci

[Kirstenbosch] Fynbos v oranžové

[Kirstenbosch] Detail fynbosu

[Kirstenbosch] Fynbos

Hout Bay podruhé
Modrá linka mne zavezla až do Hout Bay, ve kterém jsem přespal před příjezdem do Cape Townu. Vlivem mizerného počasí jsem toho předtím moc neviděl, pouze při příjezdu, ale druhý den ráno to bylo totálně v dešti a mlze. Tentokrát svítilo sluníčko jak najaté, ale také foukalo jako o závod. To by mi asi vadilo na kole, ale v autobuse jsem jenom stáhnul kapuci své softshellky. Na nábřeží je hospoda místního rybářského sdružení, které také prodává čerstvé ryby. Mají sympatické heslo: "Jestli je to čerstvější, tak to určitě ještě plave v moři". Dal jsem si grilovanou rybu se čtvrt litrovou lahvičkou růžáku, žádné hranolky, a byla to fantastická krmě. Růžák mne přesvědčil, že bych měl přece jenom zajet na Seal Island a tak jsem nastoupil na loď a jel se podívat do zálivu na lachtany, dosyta se načichal nelibého smradu a přitom si užil jejich neutuchajícího veselí provozovaného ve vlnách moře.

[Hout Bay] Domek u pláže zasypaný pískem

[Hout Bay] Seal Island s kolonií lachtanů, vlevo v pozadí je vidět zářez silnice Chapmans Peak Road

[Hout Bay] Lachtani se vyvalují přímo v přístavu

Západ slunce na Signal Hill
Posledním bonusem dvoudenního lístku byla podvečerní cesta na Signal Hill. Autobus vyjížděl z Waterfront v 18 hodin, udělal vyhlídkovou jízdu přes Camps Bay, kde už jsem sice byl několikrát, ale stále mne to neomrzelo. Vyjeli jsme po mně důvěrně známé silnici do sedla mezi Table Mountains a Lion's Head a pokračovali na Signal Hill. Parkoviště na vrcholu bylo plné, lidi u piknikových stolů konzumovali přinesené zásoby a zalévali to vínem, což je za normálních okolností protiprávní čin, alkohol se na veřejnosti konzumovat nesmí. Já byl také připraven, v Hout Bay jsem zakoupil šroubovací sedmičku pinotage ze Stellenbosch a skleničku jsem si prozíravě vypůjčil v hostelu. Zajímavý byl údaj o odjezdu - pět minut po západu slunce. Nádherné výhledy, i když z fotografického hlediska bylo nejlepší to, co bylo vidět při zpáteční cestě autobusem. Město bylo rozsvícené jak vánoční stromeček a do toho zasahovaly zbytky denního světla.

[Cape Town - Signal Hill] Turistický autobus na Signal Hill

[Cape Town - Signal Hill] Národní stadion viděný ze Signal Hill

[Cape Town - Signal Hill] Střed města viděný ze Signal Hill

[Cape Town - Signal Hill] Západ slunce nad Lion's Head

Absťák
Tříměsíční každodenní ježdění na kole vyvolává fyzickou závislost. Čtvrtý den bez jízdy na kole už jsem skoro nemohl vydržet. Objevil jsem 16 km dlouhou cyklostezku do Table View, hned mi bylo jasné, že se další den projedu. Vyjel jsem těsně po osmé, samozřejmě nalehko, pouze s brašnou na řídítkách. Do ní jsem přidal jenom náhradní duši a tři banány, zámek jsem omotal kolem sedlovky. Byla neděle, město prázdné, průjezd k Civic Centre byl pohodlný a bezpečný. Cyklostezka nebyla značená na mapě, ale věděl jsem, že vede okolo vyhrazené silnice pro autobus MyCity do Table View. Po ní se jet nesmí, proto jsem zkusil několik okolních ulic a za 10 minut jsem byl na cyklostezce. Prvních 6 km vede v průmyslové zóně, která je na začátku také zónou houmlesáků. Ti tam mají nastlané své krabice a deky, přes den to nikam neuklízejí, nikdo jim to nevezme. Potom cyklostezka zabočí na pobřeží a okolo Milnertonské laguny a pobřeží oceánu vede do Table View a ještě kousek dál. Po běžných silnicích se dá pohodlně dojet do Blouberstrandu a projet se po pobřežní promenádě. Ta je v nejsevernější části asi jen pro pěší, je úzká, ale žádný zákaz kol tam nebyl. Jel jsem ohleduplně a nikdo se nepohoršoval, přestože lidí tam v neděli korzovalo hodně.

[Cape Town] Cyklostezka v centru města

[Cape Town - Bo-Kaap] Domečky v muslimské čtvrti jsou pěkně barevné

[Cape Town - Bo-Kaap] Kavárna a obchod na rohu

[Cape Town] První katolický kostel ve městě - v době zákazu katolické víry byl deklarován jako skladiště

[Cape Town] Průčelí muzea zlata

[Cape Town - Woodstock] Při výjezdu z centra cyklostezka vede skrze průmyslovou zónu

Na kole se mi líbilo, nenáročná jízda po rovině a nepříliš silný vítr. V moři si lidé máchali nohy, občas se nějaké dítě namočilo úplně, ale nikdo se nekoupal. Jenom všude přítomní surfaři v neoprénu plavali na prknech a čekali na příznivou vlnu. Nad tím vším se na obzoru tyčí Stolová hora jako nepřehlédnutelná dominanta celého kraje. Po cestě bylo několik atrakcí - plameňáci v Milnertonské laguně, motorizovaní paraglidisté na Sunset Beach, obrovský tradiční bleší trh v Milnertonu.

[Milnerton Lagoon] Laguna s plameňáky, vlevo vede cyklostezka, vpravo je golfové hřiště

[Milnerton Lagoon] Letící plameňák

[Table View] Pobřežní duny, v pozadí centrum Table View

[Table View] Nomen omen - z pláží v okolí Table View je krásný pohled na Table Mountain

[Table View] Sunset Beach

[Table View] Vrak lodi na Sunset Beach

[Table View] Start paraglidu

[Milnerton] Okolí laguny

[Woodbridge] Milnertonský maják

[Milnerton] Kola na bleším trhu měla podobnou barvu, jako můj stroj

Kola jsem se nemohl nabažit, udělal jsem si jízdu po památkách v centru Cape Townu. Pořád jsem neměl dost, tak jsem přes Waterfront projel pláže jižně od města - Sea Ponit, Clifton, Camps Bay, Bakoven až k Llandudno, kde jsem se otočil. Do města jsem projel sedlem mezi Table Mountain a Lion's Head a z přemíry energie si ještě vyšlápl na Signal Hill. Tam foukalo opravdu hodně, 2 hodiny do západu slunce bych bez bundy asi nevydržel. Navíc sjezd za tmy by byl dost nebezpečný. Proto jsem obhlédl město z výšky a vrátil se do hostelu. Najel jsem 98 km a tím uzavřel letošní výlet - celkem 6329 km absolvovaných na kole.

[Cape Town ] Castle of Good Hope - zámek Dobré naděje

[Cape Town ] Brána zámku vede na Grand Parade

[Sea Point] Bazény pro veřejnost - v Atlantickém oceánu to na koupání rozhodně není

[Clifton] Nejžádanější a nejdražší lokalita na atlantském pobřeží

[Clifton Bay] Pláž je rámována skalami

[Cape Town - Signal Hill] Vlevo Stolová hora, uprostřed pohoří Dvanáct apoštolů, vpravo Lví hlava

[Cape Town - Signal Hill] Waterfront, nákupní a zábavní středisko

Hračky
Jak už jsem napsal, v Kapském městě jsem nenašel pořádný obchod s hračkami. Mým 4 vnoučatům musím něco přivézt a umělohmotnýmí výlisky jim nechci kazit vkus. Asi 20 km od Cape Townu je údajně největší nákupní středisko v Africe (alespoň bylo v době dokončení před cca 3 roky) - Canal Walk v Sun City. Našel jsem městský autobus MyCity, který se na trase do Table View ke středisku přibližuje na necelé 3 km a vyrazil tam. Na autobus jsem si musel koupit speciální kartu podobnou kreditce za asi 25 randů. K ní dostanete PIN a potom můžete u pokladen MyCity dobíjet libovolnou částkou, ale bez PINu to nejde. Nabil jsem si přesný obnos na zpáteční cestu, autobusy jezdí velmi často, jsou čisté, pohodlné a mimo špičku téměř prázdné. Mapu jsem si stáhl do Kindle, protože cesta od stanice Woodbridge nebyla přímočará, existuje pouze jediný průchod k nákupnímu středisku a ten když se mine, tak jsou to další dva kilometry navíc. Vyplatilo se to, byly tam 2 gigantické obchody s hračkami a přes převládající záplavu braku jsem si vybral. A podařilo se splnit i omezující podmínku, že Adam i Lukáš musí dostat zcela identické dárky, včetně barvy.

[Woodbridge] Stanice autobusové linky, která většinu trasy jede po červeném vyhrazeném pruhu

Není nad slušné vyjednávání
Zpátky jsem jel jako správný turista, na zádech baťůžek a v ruce naditou igelitku. Bylo už po sedmé, ale stále denní světlo. Tušil jsem, že budou problémy. Hned u Civic Centre, což je konečná stanice trasy na Table View, to na mne zkoušelo hned několik lidí, ale totální ignorance zabrala. Potom se na mne ale nalepil neodbytnej týpek a začal typicky "nejsem žádnej kriminálník, nechci peníze, ale mám hlad". To jsem měl taky, tak jsem mu to sdělil a slušně ho požádal, ať mi dá pokoj. Samozřejmě to nezabralo. "Podívej co tady mám", řekl mi, a otevřel nějaké desky, ve kterých měl nůž. V pohodě, říkal jsem si, jak ho nedrží v ruce, je to v pořádku. Tak jsem přitvrdil a říkám mu, "strč si ten nůž do pr....". To s ním viditelně otřáslo, na chvílí se vzdálil, ale nevzdal se, po pár metrech byl zpátky a ukázal mi, že má i druhý nůž. Tak mu bodře říkám, "tak si tam strč oba". Jeho sebejistota byla ta tam, ale ještě pořád mi tvrdil, že mu něco musím dát. "Nes.. mne", říkám mu, "a myslím to vážně" (upřímně to myslel jenom Standa Gross). To ho dorazilo a byl od něj pokoj.

Pikantní bylo, že jsme cestou postupně míjeli 3 strážce veřejného pořádku, kterým muselo být jasné, že mne ten člověk minimálně obtěžuje, ale nijak do toho nezasahovali. Asi viděli že to zvládám. Tito uniformovaní strážci jsou něco jako městská policie v ČR, zde jsou ale výhradně orientování na ochranu turistů. Možná by zasáhli až poté, co by do mne ten nůž zabodl.

Místní úřady doporučují žebrákům nic nedávat. Jednak to nic neřeší a pro dárce je to často nebezpečné. Jsou časté případy, kdy turista vyndá peněženku a hned o ní přijde. Varují zejména před dáváním peněz dětem. Ty si za vyžebrané peníze často kupují drogy, případně je "pasou" dospělí a peníze jim seberou. Proto doporučují dávat peníze zavedeným charitativním organizacím.

[Cape Town] Úřady se snaží zvýšit bezpečnost, zejména turistů

Rasismus
Konec apartheidu tady oficiálně skoncoval s rasismem bílých proti černým. Ale rasismus černých proti bílým funguje pořád a každý běloch, byť i opálený dohněda, jako jsem momentálně já, se o tom může každodenně přesvědčit. Nerozhodují žádné lidské kvality, oblečení, vzhled, ale pouze barva kůže. Jde okolo bílej, schovám cigáro a natáhnu ruku s tím, že nemám co jíst, a třeba něco dostanu, tak to tady funguje. Osobně mi nejvíc vadí mladé holky s malými dětmi. Holka hulí jak fabrika, ale odchytne mne na ulici, že má hlad a že jí musím něco dát. Říkám jí "přestaň kouřit a budeš mít dost peněz na jídlo". No to se může zbláznit. Další sice nehulí, ale stejný příběh. Říkám jí "jdi za tím chlapem, co ti to dítě udělal, já to nebyl" a zase hysterická reakce.

Muzea a loučení s městem
V centru města je sympatický velice rozlehlý park Company's Gardens, v něm je několik muzeí. Židovské muzeum je věnované zdejšímu osídlení Židů, které tvořili z větší části východní Židé z pobaltských států bývalého Ruska. Komunita to byla silná, ve 20 století byl jeden její příslušník velice úspěšným starostou. Expozice byla poutavá, graficky velice zdařilá, s replikami původních dřevěných domečků z Distriktu Six a řadou původních předmětů. V sousední budově je muzeum holocaustu a to také stojí za návštěvu.

Jenom pár metrů vzdálená je Národní galerie a to je, podle mne, propadák. Kurátor vsadil na kontrast, vedle holandského mistra visí moderní mazanice, nelíbilo se mi to. Zajímavější byly grafiky a obrazy černých Afričanů, kde se mi pár věcí opravdu líbilo. Část byla věnována výstavě z nějakého lyonského bienále a to už bylo opravdu špatný. Jako velké umění se prezentovaly nepovedené fotografie, bez jakékoliv kompozice a fakt jsem nechápal, co to tam dělá. Vrcholem bylo pak několik instalací typu rozkopnuté smetiště. To se vezme hromada krámů, ty se pohází po podlaze a tomu se dá vznešený název. A já naiva si pořád myslel, že umění je od slova něco umět. Po Národní galerii už jsem na další muzea ztratil chuť.

[Cape Town] Company's Gardens

[Cape Town] Výhled z Company's Gardens na Table Mountain, jeden by nevěřil, že je v centru města

[Cape Town] Čínská lucerna v Company's Gardens

[Cape Town] Květina v Company's Gardens

[Cape Town] Veverka v Company's Gardens

[Cape Town] Národní galerie a židovská synagoga v pozadí

[Cape Town] Oltář židovské synagogy

[Cape Town] Tuynhuys - rezidence u parlamentu

Odpoledne a večer jsem trochu zapařil na Long Street a oslavil tím tento veskrze úspěšný výlet.

[Cape Town] Názvy koktailů z nabídky Bobs Pub se stydím přeložit

[Cape Town] Bydlet na Long Street není jednoduché, v hospodách se paří dlouho do noci

[Cape Town] Long Street se nejlépe vychutná z hospody

Jako po másle
Balení bylo snadné, krabice jsem obalil smršťovací fólií, což je nejlepší prevence proti ztrátě věcí při jejím roztržení. V hostelu jsem měl objednaný odvoz na letiště na druhou hodinu, přitom jsem jim zdůraznil, že budu mít velkou krabici s kolem. Přesně ve 14 hodin se u mne v hostelu zastavil řidič. Měl starý Mercedes (typ zvaný piano) a tvrdil, že se krabice vejde na zadní sedadla. Chvíli jsme s ní zápasili, ale bez úspěchu. Byl jsem klidný, měl jsem rezervu alespoň 2 hodiny. Řidič byl taky klidný, měl plán B, a to, že krabici s kolem přiváže na střechu. Zahrádku neměl, zato dva silné provazy, kterými krabici přivázal. Vypadalo to solidně, tak jsem neprotestoval. Pouze velice silný vítr mi dělal trochu starost, ale zbytečně. Za půlhodiny jsme byli na letišti.

Tam už to šlo jako dobře namazaný stroj. Nejprve jsem vyřídil vrácení DPH za nakoupené dárky (účet minimálně 250 randů, DPH je 14%). Bylo tři a půl hodiny do odletu a Lufthansa už odbavovala. Zaplatil jsem za kolo překvapivě jenom 100 EUR (při koupi letenky mi tvrdili, že to bude 150). Potom mi dali průvodce a pomocníka, krabice jsme na vozíku odvezli o dvě patra níže k nadměrným zavazadlům, počkal jsem na kontrolu scannerem a bylo hotovo. V 19 hodin jsme odstartovali, za 11 hodin byli v Mnichově a po desáté dopoledne už jsem byl doma. Teď už jenom obvyklé dva týdny adaptace na domácí podmínky usedlého života a na pošmourné a mrazivé počasí, to bude definitivní konec letošního vandru. Snad to vyjde i příští rok ...